54 A 100/2022– 84

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců JUDr. Davida Krysky a Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., ve věci navrhovatele: V. B. bytem X zastoupen advokátem Mgr. Jiřím Nezhybou sídlem Údolní 33, 602 00 Brno proti odpůrkyni: obec Husinec sídlem U Radnice 64, 250 68 Husinec zastoupena advokátem Mgr. Martinem Dymáčkem, LL.M. sídlem Na Poříčí 1067/25, 110 00 Praha 1 o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy odpůrkyně č. 1/2022 – Územního plánu Husinec, schváleného usnesením Zastupitelstva obce Husinec dne 28. 3. 2022, takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Navrhovatel je povinen zaplatit odpůrkyni na náhradě nákladů řízení částku 16 456 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Martina Dymáčka, LL.M., advokáta.

Odůvodnění

I. Obsah návrhu na zrušení opatření obecné povahy

1. Navrhovatel se návrhem podle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), dodaným do datové schránky soudu dne 12. 12. 2022, domáhá zrušení v záhlaví označeného opatření obecné povahy (dále jen „napadený územní plán“), a to v textové i grafické části vymezující funkční plochu zeleně na veřejných prostranstvích (ZV) a plochu veřejného prostranství včetně zřízení předkupního práva pro odpůrkyni (PP1) na pozemku p. č. XA v katastrálním území X a obci X (dále jen „sporný pozemek“; není–li uvedeno jinak, se nachází všechny dále uváděné pozemky v tomto katastrálním území).

2. Navrhovatel předně uvádí, že je vlastníkem sporného pozemku zapsaného na listu vlastnictví č. XB, přičemž jej nabyl jakožto jediný dědic po otci, který zemřel dne X, v dědickém řízení ukončeném až dne 30. 6. 2021. V důsledku toho nemohl podat námitky v souvislosti s veřejným projednáním napadeného územního plánu, jež proběhlo dne 25. 3. 2021, a podal je teprve dodatečně dne 30. 7. 2021. V námitkách vyjádřil svůj nesouhlas s vymezením plochy ZV a PP1 na sporném pozemku, odpůrkyně ale tyto námitky nerespektovala, porušila jeho procesní práva a zcela svévolně a bezdůvodně zasáhla do jeho vlastnických práv.

3. Navrhovatel namítá, že ke vzniku veřejného prostranství nedochází jeho vymezením územním plánem, takže územní plán může pouze buď deklarovat již existující stav, nebo navrhnout budoucí využití pozemku jako veřejného prostranství, je–li ovšem navrhovaný stav realizovatelný, což vyžaduje souhlas vlastníka. Podle navrhovatele ovšem nejsou splněny podmínky ani pro jednu z těchto variant.

4. Na sporném pozemku se podle navrhovatele veřejné prostranství nenachází. Napadený územní plán plochy ZV definuje jako parkově upravené a veřejně přístupné součásti veřejných prostranství. Ustanovení § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 106/2016 Sb. (dále jen „obecní zřízení“) pak v kontextu s judikaturou stanoví, že veřejné prostranství vzniká při splnění zákonných podmínek, mezi které patří veřejná přístupnost pozemku, veřejně prospěšný účel, jeho určení k uspokojování potřeb občanů obce a zejména souhlas vlastníka, ať již výslovný, nebo konkludentní. Navrhovatel ovšem s odkazem na letecký snímek sporného pozemku a jeho snímky z aplikace Streetview namítá, že sporný pozemek není nijak obhospodařován a není na něm žádná parková úprava, ale jen vzrostlé náletové dřeviny a vysoká tráva, jež brání jakémukoliv vstupu a užívání sporného pozemku, natožpak veřejností. Sporný pozemek tedy není veřejně přístupný a ani nikdy nebyl využíván veřejností, přičemž k uspokojování potřeb občanů obce není ani určen, vždyť obec ani netvrdí, že by sporný pozemek někdy užívala. Navrhovatel a ani jeho otec také nikdy nesouhlasili s užíváním sporného pozemku veřejností, přičemž s ohledem na přirozené překážky ani nebylo zapotřebí se aktivně bránit vstupu veřejnosti na sporný pozemek. Ostatně odpůrkyně v reakci na jeho námitky uvedla, že se sporný pozemek (jen) hodí pro vybudování veřejného parku, tedy ani ona neměla za to, že se jednalo o deklaraci aktuálního stavu.

5. Ovšem pro nesouhlas navrhovatele není na sporném pozemku možné zřízení veřejného prostranství ani do budoucna. I když si odpůrkyně napadeným územním plánem ke spornému pozemku protiprávně uzurpuje předkupní právo, navrhovatel nehodlá sporný pozemek komukoliv prodávat a ani sám na něm nehodlá zřizovat veřejné prostranství. Předkupní právo přitom nedává odpůrkyni oprávnění prosazovat jakékoliv změny na sporném pozemku, takže napadený územní plán pouze vytváří patovou situaci a blokaci navrhovatele v jiném využití sporného pozemku. Jedná se tak o nerealizovatelný návrh veřejného prostranství, což je důvod pro zrušení napadeného územního plánu, jak navrhovatel dovozuje z rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 30. 3. 2016, č. j. 8 As 121/2015–53.

6. Navrhovatel též namítá, že zahrnutí sporného pozemku do ploch ZV a PP1 se zřízením předkupního práva nebylo řádně v napadeném územním plánu odůvodněno. Zdůrazňuje, že taková regulace zasahuje do jeho vlastnického práva značnou intenzitou blížící se vyvlastnění. V takové situaci je však ve smyslu rozsudku NSS ze dne 23. 5. 2013, č. j. 7 Aos 4/2012–31, nebo rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 4. 2020, č. j. 79 A 5/2019–32, nezbytné takový zásah přesně, jasně, určitě a srozumitelně odůvodnit, jinak by bylo možné hovořit o svévoli. Napadený územní plán žádným způsobem nezdůvodňuje, proč by měl být právě sporný pozemek zařazen do ploch ZV a PP1, třebaže jeho charakter takovým plochám neodpovídá, ani proč je třeba k němu zřídit předkupní právo pro odpůrkyni a proč sledovaného účelu nebylo možné dosáhnout jinak. Jen nevhodnost předchozího zařazení sporného pozemku do návrhové plochy chráněného území zmíněná na str. 59 odůvodnění napadeného územního plánu nemůže být důvodem pro zařazení do ploch veřejných prostranství a pro vyloučení navrhovatele z užívání pozemku. Ani odůvodnění předkupního práva na str. 33 nedává smysl, když hovoří o budoucím uplatnění předkupního práva v situaci, kdy již ale toto předkupní právo napadený územní plán zřídil. Nadto ani předkupní právo nemůže vlastníky dotčených soukromých pozemků přimět k tomu, aby své pozemky prodali.

7. Za odůvodnění nelze považovat ani přípis odpůrkyně zaslaný navrhovateli dne 20. 9. 2021 mimo proces pořizování napadeného územního plánu v reakci na jeho námitky. Odpůrkyně měla zohlednit vážné objektivní důvody, jež navrhovateli bránili podat námitky dříve – v době veřejného projednání zde nebyla z důvodu probíhajícího dědického řízení žádná osoba, jež by mohla ve vztahu ke spornému pozemku uplatnit námitky. Odpůrkyně tak měla námitky standardně projednat, zejména když jí byl znám odmítavý přístup navrhovatele i jeho otce k navrhované regulaci sporného pozemku, namísto toho ale navrhovatele zásadně zkrátila na jeho procesních právech. Nadto v daném přípise odpůrkyně hovoří o tom, že jde o jednu z mála možností, kde lze veřejné prostranství vymezit, z čehož je ovšem patrné, že existovalo více možností, jak dosáhnout sledovaného cíle. Z odůvodnění napadeného územního plánu žádným způsobem nevyplývá, že by odpůrkyně jakkoliv usilovala o hledání nejšetrnější cesty k dosažení zamýšleného cíle. Jde naopak o typickou ukázku libovůle, neboť odpůrkyně vymezila na sporném pozemku veřejnou zeleň bez ohledu na práva navrhovatele a bez zajištění, že to povede k cíli, a to i když se nejednalo o akutní potřebu. Z odkazu na předchozí jednání o prodeji sporného pozemku v přípisu reagujícím na námitky přitom navrhovatel dovozuje, že tak odpůrkyně učinila právě s cílem navrhovatele donutit k prodeji sporného pozemku, jehož jakékoliv využití novou regulací znemožnila. Jak ovšem uvedl NSS v rozsudku ze dne 29. 1. 2020, č. j. 9 As 171/2018–50, obec není suverénním pánem nad územím obce, jenž by mohl autoritativně vlastníkům pozemkům určovat, jak je mohou využít.

8. Napadený území plán navrhovatel hodnotí jako vážný, zcela nedůvodný, a tedy nepřiměřený zásah do svého vlastnického práva. Takovým nepřiměřeným zásahem byl již předchozí územní plán, jenž sporný pozemek vymezil jako smíšenou nezastavěnou plochu s návrhem zařazení do zvláště chráněného území, ačkoliv (jak navrhovatel zjistil až dne 8. 11. 2022 z odpovědi na žádost o poskytnutí informací) se k takovému zařazení vůbec nevyjadřovala Agentura ochrany přírody a krajiny a nemá k němu ani žádné podklady. Otec navrhovatele také opakovaně po odpůrkyni žádal, aby byl pozemek vyjmut z takových ploch, a naopak požadoval, aby byl stejně jako všechny okolní pozemky zařazen do ploch pro obytnou výstavbu. V tom hodlal pokračovat i navrhovatel, avšak z důvodu neukončeného projednání dědictví nemohl námitky podat při veřejném projednání a jeho otec se veřejného projednání nedožil.

9. Vymezení ploch ZV a PP1 umožňujících užívání sporného pozemku jen jako veřejného prostranství, čímž je navrhovatel z užívání vyloučen, a vymezení předkupního práva jakožto právní vady dále omezující možnost jeho svobodného nakládání s majetkem navrhovatel vnímá jako zcela nepřiměřený a neodůvodněný zásah, zejména když pro nesouhlas navrhovatele nemůže být účel v podobě zřízení veřejného parku naplněn. Není ani zřejmé, z čeho odpůrkyně dovozuje, že jsou v dané oblasti zelené plochy vůbec potřebné, a jak intenzivní taková potřeba je. Nelze vůbec seznat, že by odpůrkyně zvažovala jiné varianty dosažení svého, v kontrastu s mírou dotčení práv navrhovatele zcela disproporčního cíle. Stejně tak je logicky neúměrné i vymezení předkupního práva za tímto účelem, přičemž i přes srovnatelnost zásahu s vyvlastněním sporného pozemku odpůrkyně v odůvodnění napadeného územního plánu konkrétní odůvodnění svého postupu neposkytla.

II. Obsah vyjádření odpůrkyně

10. Odpůrkyně je přesvědčena o tom, že napadený územní plán byl přijat v souladu s platnými právními předpisy a že při jeho schvalování nedošlo k žádným pochybením, jež by mohly vést k jeho zrušení. Zařazení sporného pozemku do ploch ZV a PP1 spolu s vyznačením požadavku na zajištění průchodu územím šipkou pouze reflektuje současný stav sporného pozemku. Odpůrkyně zdůrazňuje, že sporný pozemek nikdy nebyl vymezen jako zastavitelné území a stejně jako v předchozím územním plánu zůstal nezastavitelný i v napadeném územním plánu. Meziúčastníky podle ní ani nikdy neprobíhalo žádné jednání o jeho vynětí z nezastavitelných ploch.Sporný pozemek je dlouhodobě přírodní plochou pokrytou zelení a tento jeho charakter je zachován i v napadeném územním plánu. Právní postavení navrhovatele se tak přijetím napadeného územního plánu nezměnilo, resp. se dokonce zlepšilo, jelikož při porovnání regulativů v předchozím a napadeném územním plánu se možnosti využití sporného pozemku rozšířily. Původní zařazení ve smíšených nezastavěných plochách (SN) jakožto nezastavitelném území pro krajinné prostředí připouštělo kromě různé zeleně jen stavby podle § 18 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění zákona č. 403/2020 Sb. (dále jen „stavební zákon“), a to pouze mimo stromové porosty, oproti tomu aktuální zařazení v plochách ZV umožňuje i realizaci nadzemních staveb, např. staveb pro sport, veřejné infrastruktury apod. až do plochy 30 m2 u jednoho objektu. Už jen proto nemůže být návrh důvodný, jelikož navrhovatel nemohl být nepřiměřeně dotčen na svém vlastnickém právu.

11. Odpůrkyně v každém případě má za to, že provedla důkladnou odbornou úvahu při vyvážení veřejného zájmu spojeného s tvorbou urbanistické koncepce obce a jejího udržitelného rozvoje a při ochraně přírody a krajiny s ochranou vlastnických práv navrhovatele a že toto vyvážení též dostatečně odůvodnila. Připomněla, že vydáním napadeného územního plánu realizovala právo na samosprávu, a proto by zrušující zásah soudu měl přijít jen v případech porušení zákona v nezanedbatelné míře, resp. v intenzitě zpochybňující zákonnost řízení a napadeného územního plánu jako celku. V tomto případě ale k žádnému porušení právních předpisů nedošlo.

12. Pokud jde o stav sporného pozemku, odpůrkyně uvádí, že vstup na něj nebyl v době před vydáním napadeného územního plánu nijak omezen, a naopak přes jeho západní část vede dlouhodobě pozemní komunikace, která spojuje nemovitosti v jižní části zástavby obce s Hlavní ulicí, což dokládá též snímky z leteckých map z let 2006 a 2018. Podle odpůrkyně je také patrné, že s ohledem na svůj neměnný charakter přírodní plochy se sporný pozemek jeví jako ideální k vymezení veřejného prostranství. Na sporném pozemku se dlouhodobě nachází zeleň v podobě křovin a stromů, takže v situaci, kdy na něj nikdy nebyl omezen přístup, plní účel veřejné zeleně.

13. Odpůrkyně též odkazuje na to, že podle § 2 odst. 1 písm. m) stavebního zákona představuje veřejné prostranství veřejnou infrastrukturu zřizovanou a využívanou ve veřejném zájmu a že podle § 3 odst. 5 a § 7 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 360/2021 Sb. (dále jen „vyhláška č. 501/2006 Sb.“) právní předpis vyžaduje vymezování ploch pro vytváření a ochranu bezpečně přístupných veřejných prostranství v zastavěném území a zastavitelných plochách. Sporný pozemek podle odpůrkyně slouží takovému účelu (má komunikační funkci a je na něm veřejná zeleň) a jeví se jako optimální jej takto využívat i do budoucna. Nachází se uprostřed zástavby rodinných domů, přičemž nikdy nebyl zahrnut do zastavitelného území, takže bylo přirozené jej v souladu s jeho faktickou dlouhodobou funkcí a s místními a urbanistickými potřebami zařadit v napadeném územním plánu jako veřejné prostranství. Samotné veřejné prostranství pak vzniká nikoliv na základě územního plánu, ale naplněním podmínek stanovených zákonem, přičemž odpůrkyně má za to, že takové podmínky byly naplněny nejpozději k datu vydání napadeného územního plánu, který tak má jen deklaratorní význam. Že byl v minulosti konkludentně udělen souhlas s užíváním sporného pozemku veřejností, dokládají mapové podklady zachycující jeho užívání veřejností nejméně od roku 2006. Tento souhlas pak musel přejít i na navrhovatele jako nového vlastníka, který je jím vázán.

14. I kdyby však sporný pozemek aktuálně nebyl veřejným prostranstvím, odpůrkyně byla oprávněna jej takto vymezit do budoucna v napadeném územním plánu. Takové řešení plně respektuje i princip proporcionality, jelikož sporný pozemek nikdy nebyl pozemkem stavebním, dlouhodobě se na něm vyskytuje veřejně přístupná zeleň a navrhovatel mlčky s takovým vymezením souhlasil, když nepodal námitky (byť v případě změny funkčního využití pozemku ani není souhlas vlastníka nezbytný). Napadený územní plán zachovává jeho faktické funkční využití, což je deklarováno jeho zahrnutím do stabilizovaných ploch (stejně jako tomu bylo v předchozím územním plánu), a možnosti jeho využití jsou dále rozšířeny. Samotná možnost zřízení předkupního práva pak vyplývá přímo ze zákona (§ 101 odst. 1 stavebního zákona) a odpůrkyně nikdy netvrdila, že by jeho zřízením vznikalo veřejné prostranství. Pokud jde o důvody napadené regulace, odpůrkyně poukazuje na to, že z textu napadeného územního plánu je zřejmé, že byl kladen velký důraz na zřizování, stabilizaci a rozvoj zeleně na veřejných prostranstvích, a to mimo jiné i podél Hlavní ulice. Potřebnost zachování a zřizování zeleně je jedním z jeho hlavních pilířů. Vzhledem k poloze sporného pozemku jej lze chápat jako součást a zároveň přirozené centrum tohoto celku. Z pouhého pohledu do grafické části napadeného územního plánu je přitom zřejmé, že sporný pozemek leží uprostřed zastavěného území, ve kterém je podíl zeleně, resp. přírodních ploch minimální. V širokém okolí neexistuje jiný pozemek, který by mohl plnit funkci přírodní plochy lépe než právě sporný pozemek. Vymezení ploch je tak v souladu s testem proporcionality a lze je považovat za nejméně invazivní způsob zásahu v širokém okolí, a to i díky zřízení předkupního práva. V okolní zástavbě totiž existují pozemky v soukromém vlastnictví, na nichž jsou plochy veřejných prostranství a zeleně vymezeny i bez zřízení předkupního práva či jakékoliv jiné náhrady.

15. Vymezení ploch zeleně je v napadeném územním plánu odůvodněno zejména ochranou veřejných ploch zeleně před zástavbou a ochranou zeleně uvnitř zastavěného území. Jedním z požadavků na urbanistickou koncepci bylo doplňovat všechny formy obytné zástavby dostatečnou výměrou klidových veřejných prostranství, a to nad rámec minimálních výměr stanovených v § 7 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., a vytvořit systém veřejných prostranství v obci. V případech nutnosti zásahu do neveřejných pozemků také bylo požadováno zřízení předkupního práva. Odpůrkyně tak v daném případě postupovala v souladu s požadavky zadání, přičemž vlastní odůvodnění napadeného územního plánu bylo správně koncipováno spíše v obecné rovině.

16. Odpůrkyně činí nesporným, že navrhovatel podal námitky až dne 30. 7. 2021, přestože veřejné projednání napadeného územního plánu proběhlo již 25. 3. 2021. Promeškání lhůty pro podání námitek přitom jde plně k tíži navrhovatele, který je mohl podat z pozice oprávněného investora, nebo mohl uplatnit alespoň připomínky. Z doložené komunikace mezi účastníky řízení je přitom zjevné, že navrhovatel a jeho otec byli s navrhovanou změnou předem seznámeni a před veřejným projednáním návrhu s odpůrkyní nadstandardně komunikovali. K doložení komunikace odpůrkyně samostatným podáním navrhla soudu, aby si vyžádal výpis z telefonních hovorů od září 2020 do března 2021 mezi telefonními čísly otce navrhovatele a odpůrkyní, pokud by to považoval za podstatné pro rozhodnutí ve věci. Zákon neumožňoval odpůrkyni opožděné námitky projednat ani prodloužit lhůtu k jejich podání. Odpůrkyně tak alespoň navrhovateli doporučila, aby si sjednal schůzku se starostkou či místostarostou za účelem hledání kompromisního řešení, navrhovatel však na to nijak nereagoval. Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepodal námitky ani připomínky ve stanovené lhůtě, nemůže se domáhat soudního přezkumu proporcionality napadeného územního plánu, jelikož se odpůrkyně nemohla vyjádřit k jeho výhradám. Závěrem pak odpůrkyně zdůraznila, že žádný vlastník nemá nárok na to, aby jeho pozemek byl vymezen jako zastavitelná plocha nebo aby došlo ke změně jeho funkčního využití. Odpůrkyně tak navrhuje, aby byl návrh zamítnut.

III. Replika navrhovatele

17. Navrhovatel ve své replice zopakoval, že z odůvodnění napadeného územního plánu není zřejmé, zda vymezení veřejného prostranství má jen deklarovat stávající stav nebo jde o návrh do budoucna, a dodal, že z vyjádření odpůrkyně je patrné, že ani ona v tom nemá jasno, když hovoří o obou variantách. Konstatoval, že skutečnost, že v předchozím územním plánu byl sporný pozemek vymezen bez relevantního důvodu jako nezastavěné území navržené na zvláště chráněné území, vůbec nesvědčí tomu, že by byl veřejným prostranstvím. Zároveň ani není pravda, že by byly naplněny zákonné podmínky pro vznik veřejného prostranství plynoucí z § 34 obecního zřízení. Nezastavitelnost pozemku neznamená, že by měl být veřejným prostranstvím, naopak může být užíván pro jiné účely včetně soukromých potřeb vlastníka. Konkrétně v případě sporného pozemku již navrhovatel fotografiemi doložil, že aktuálně není využíván nijak, nachází se na něm náletová zeleň bránící přístupu na něj, a sporný pozemek tak zjevně není určen k užívání veřejností a není za tím účelem udržován. Protože sporný pozemek není veřejností užíván (s výjimkou okrajové části užívané jako komunikace), nebylo ani zapotřebí, aby vlastník podnikal aktivní kroky k zamezení jejího přístupu. Nelze tedy vůbec tvrdit, že by navrhovatel či jeho právní předchůdce konkludentně s (neexistujícím) veřejným užíváním sporného pozemku vyslovil souhlas. Stejně tak jen přítomnost zeleně na pozemku automaticky neznamená, že by musel být veřejným prostranstvím, může jít o soukromé zahrady, segregační zeleň nebo jako v případě sporného pozemku o doposud neužívané a neudržované plochy. Odpůrkyně ostatně ani sama netvrdí, že by v minulosti prostřednictvím sporného pozemku plnila své zákonné povinnosti vůči svým občanům, což je též definičním znakem veřejného prostranství.

18. Tvrzení odpůrkyně o užívání sporného pozemku veřejností je podle navrhovatele zmatečné a ve skutečnosti se týká jen jeho nepatrné okrajové části, což však nemůže odůvodňovat jeho zahrnutí do ploch veřejného prostranství v celé ploše. Navíc k přístupu na ulici X je ve skutečnosti určen jiný navrhovatelův pozemek p. č. XC, na kterém je pro tyto účely vymezeno i věcné břemeno. To, že si uživatelé sousedních pozemků zkracují cestu přes okraj přilehlého sporného pozemku, ani nemohlo vést ke vzniku veřejně přístupné účelové komunikace, protože zde zjevně není dána nezbytná komunikační potřeba (tu již zajišťuje pozemek p. č. XC). Přes sporný pozemek žádný veřejný průchod neexistuje a navrhovatel s jeho zřízením nesouhlasí ani do budoucna. Proto požaduje, aby bylo v napadeném územním plánu zrušeno i vymezení průchodu vyznačené černou šipkou, přičemž upozorňuje na to, že napadený územní plán ani nemá žádný nástroj, jak za tímto účelem nuceně omezit navrhovatelovo vlastnické právo.

19. I když navrhovatel uznává, že veřejné prostranství lze zřídit i na soukromém pozemku, lze tak učinit jen ve zcela výjimečných případech, jestliže s tím související zásah do vlastnického práva je úměrný sledovanému cíli a zároveň pořizovatel územního plánu zajistí podmínky, aby byl návrh realizovatelný, a nedocházelo tak ke zbytečné blokaci pozemku. Přitom ani jedna z těchto podmínek podle něj není splněna, protože pro nedostatek odůvodnění je takové vymezení projevem svévole odpůrkyně, a ta nadto přijala jen polovičaté řešení nepočítající s možností vyvlastnění. Navrhovatel je tak jen zbytečně blokován v možnosti využití sporného pozemku.

20. Navrhovatel nesouhlasí ani s tvrzením, že by nebyl dotčen na svém vlastnickém právu. Odpůrkyně zcela přehlíží změnu charakteru sporného pozemku ze soukromého na veřejný, v důsledku čehož by měl navrhovatel trpět veřejné užívání sporného pozemku, zatímco by sám byl z možnosti užívání svého pozemku vyloučen. S ohledem na své vyloučení z užívání tak pro něj nemá žádný význam ani uváděné rozšíření okruhu přípustných staveb. Nadto zřízením předkupního práva dochází k zásadnímu omezení možnosti dispozice se sporným pozemkem, a tedy k podstatnému omezení vlastnického práva.

21. Odpůrkyně přitom neposkytla žádné odůvodnění pro takový zásah do vlastnického práva navrhovatele. I když tvrdí, že učinila důkladnou odbornou úvahu, taková úvaha se v odůvodnění napadeného územního plánu nikde nenachází a nenachází se (byť by to už bylo opožděné) ani ve vyjádření zaslaném soudu, jež naopak ukazuje, že si odpůrkyně ani neuvědomila, že do práv navrhovatele zasahuje, což ukazuje na mimořádně nedbalý přístup k územně plánovací regulaci. Zásah do vlastnického práva nelze odůvodnit obecným odkazem na potřebu ochrany zeleně, aniž by bylo uvedeno, proč konkrétně byl vybrán sporný pozemek a proč nebylo možné tohoto cíle dosáhnout jinak, ideálně na obecních pozemcích. Náhled do mapy nemůže nahradit odůvodnění územního plánu jako jeho povinnou náležitost, a nadto z něj nelze jakkoliv dovodit, proč měl dle odpůrkyně převážit zájem na ochraně zeleně nad ochranou vlastnického práva navrhovatele. Navrhovatel pak vůbec nerozumí, pokud jde o argumentaci hájící zřízení předkupního práva, proč by se měl cítit zvýhodněný tím, že jiní vlastníci nejsou na dispozici se svým majetkem předkupním právem omezeni. Reálné odůvodnění toho, proč byl sporný pozemek zahrnut mezi pozemky s předkupním právem odpůrkyně, přitom chybí. Napadený územní plán je tedy podle navrhovatele nepřezkoumatelný.

22. Důvody, proč navrhovatel z objektivních důvodů nemohl vznést námitku včas, již řádně vylíčil a odpůrkyně je měla zohlednit. Naopak odkaz odpůrkyně na možnost podání námitek v pozici oprávněného investora ukazuje na neznalost tohoto pojmu definovaného v § 23a stavebního zákona. Navrhovatel nebyl oprávněným investorem. Nadto odpůrkyně přehlíží, že zásah do vlastnického práva navrhovatele se v tomto případě blíží vyvlastnění, a proto odpůrkyně byla povinna svůj postup řádně odůvodnit. Nadto odpůrkyně ničím nedokládá, že by vlastníky sporného pozemku před veřejným projednáním napadeného územního plánu informovala o tom, že hodlá proti jejich vůli zařadit sporný pozemek do ploch veřejných prostranství. Dokládá jen dopis ze dne 20. 9. 2021, v němž se píše jen o tom, že se jich starostka dotazovala, zda by byli ochotni sporný pozemek prodat za účelem zřízení veřejného prostranství. Z dopisu jen plyne, že odpůrkyně byla již před veřejným projednáním informována o tom, že vlastník sporného pozemku nesouhlasí s jeho užíváním pro účely veřejného prostranství. Postup odpůrkyně, která se územně plánovací regulací snaží navrhovatele donutit k odprodeji sporného pozemku, je podle navrhovatele rozporný s dobrými mravy. Otec navrhovatele již v době přijímání předchozího územního plánu protestoval proti tomu, aby jeho pozemek byl jako jediný v dané oblasti vymezen jako nestavební, zatímco všechny okolní byly zařazeny do stavebních ploch. Odpůrkyně nikdy tento svůj diskriminační přístup nevysvětlila, a nyní dokonce zamýšlí sporný pozemek využít pro uspokojení potřeb vlastníků okolních pozemků. Navrhovatel považuje za krajně nemorální, že odpůrkyně, která tento stav sama vytvořila, jej nyní využívá k tomu, aby navrhovateli na sporný pozemek vnutila veřejné prostranství. Postup odpůrkyně tak podle navrhovatele nepředstavuje pouze projev libovůle, ale zjevný diskriminační přístup a zneužití pravomoci, takže je namístě napadený územní plán v dotčených částech zrušit.

23. V doplnění repliky reagujícím na důkazní návrh odpůrkyně navrhovatel konstatoval, že byť se vyžádání výpisu z hovorů nebrání, považuje jej za nezpůsobilý prokázat obsah vzájemné komunikace. Navrhovatel připomíná, že jeho otec zemřel dne X a bezprostředně poté mu zemřela i teta. Veřejná vyhláška obsahující návrh napadeného územního plánu byla zveřejněna až dne 1. 2. 2021, přičemž k veřejnému projednání došlo dne 25. 3. 2021. Je proto vyloučeno, aby tento návrh odpůrkyně projednávala s jeho otcem. Sám navrhovatel přitom v době po úmrtí svých rodinných příslušníků nebyl v psychickém stavu, který by mu umožňoval začít ihned prověřovat stav nemovitostí po otci. O záměru odpůrkyně změnit regulaci sporného pozemku se navrhovatel dozvěděl až v létě roku 2021 po skončení dědického řízení. Podání námitek až po stanoveném termínu je tak podle něj lidsky pochopitelné, a tedy omluvitelné. Pokud odpůrkyně kontaktovala jeho otce, bylo to vždy jen v souvislosti se zájmem odpůrkyně o nabytí sporného pozemku. Pamatuje si komunikaci z listopadu 2020, kdy již otec telefonicky komunikovat nemohl a kdy navrhovatel starostce sdělil, že předpokládá, že k převodu sporného pozemku by mohlo dojít za řádnou tržní cenu, a nikoliv formou „přenechání“, jak starostka navrhovala. K prokázání obsahu telefonické komunikace navrhl svůj účastnický výslech. Záměr změny územního plánu tehdy vůbec nebyl zmíněn a navrhovatel se nemůže ubránit dojmu, že došlo ke zneužití napadeného územního plánu v hrubém rozporu s dobrými mravy právě v reakci na to, že se odpůrkyni nepodařilo domluvit na „přenechání“ pozemku.

IV. Duplika odpůrkyně

24. Odpůrkyně ve své duplice označila za klíčovou skutečnost, že navrhovatel neuplatnil proti návrhu napadeného územního plánu námitky včas. Navrhovatel přitom vstoupil do postavení jeho právního předchůdce a stejně jako on mohl v procesu pořizování územního plánu podávat připomínky ke zveřejněnému návrhu zadání i návrhu napadeného územního plánu. To však nikdy neučinili, a neprojevili tak jakoukoliv snahu svá práva chránit. Podle usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 16. 11. 2010, č. j. 1 Ao 2/2010–116, č. 2215/2011 Sb. NSS, řízení před správním soudem není nástrojem rozhodování věcných sporů o využití území, jelikož ty mají být zásadně vypořádány před správními orgány s využitím příslušných procesů v rámci pořizování územního plánu, ale principiálně ke korekci takových pochybení, která účastníkům znemožnila těchtoinstrumentů využít. K takovým pochybením přitom nedošlo. Pokud tuto možnost účastníci nevyužili, nemělo by docházet k tomu, aby neaktivní účastníci měli v soudním řízení výhodnější postavení a jejich práva byla chráněna ve větší míře než práva těch, kteří je řádně hájili v procesu přijímání územního plánu. Nedostala–li tedy odpůrkyně příležitost vypořádat se s námitkami a připomínkami navrhovatele, měla by být námitka nepřiměřenosti soudem zamítnuta bez věcného posouzení. Odpůrkyně v důsledku absence námitek a připomínek neměla ani možnost na argumentaci navrhovatele reagovat v odůvodnění napadeného územního plánu. Nicméně i tak z jeho odůvodnění vyplývá, že vymezení zeleně je plně v souladu s republikovými prioritami uvedenými v Politice územního rozvoje ČR a že respektuje i požadavek Zásad územního rozvoje Středočeského kraje na vymezení koncepce veřejných prostranství a veřejné zeleně. Ostatně odpůrkyně též připomíná, že soud disponuje jen omezenou možností přezkumu územního plánu, a to pouze co do podstatných porušení kogentních procesních a hmotněprávních norem chránících zásadní veřejné zájmy (jež v tomto případě absentují), jinak se ovšem musí řídit zásadou zdrženlivosti a reagovat jen tam, kde byl zákon porušen v nezanedbatelné míře. Soud tak nemůže věcně přezkoumávat funkční zařazení sporného pozemku, jelikož mu nepřísluší určovat, jakým konkrétním způsobem má být území využito a zda jde o využití optimální.

25. Odpůrkyně též poukazuje na to, že sám navrhovatel uznává, že za splnění stanovených podmínek (nemožnost cíle dosáhnout jinak, úměrnost zásahu do práv) mohla změnit zařazení sporného pozemku do funkčních ploch i bez souhlasu vlastníka. Odpůrkyně přitom má za to, že takové podmínky byly splněny, neboť související zásah do vlastnického práva navrhovatele je úměrný sledovanému cíli a je realizovatelný, nejpozději v návaznosti na úspěšné uplatnění předkupního práva odpůrkyně. I kdyby na sporném pozemku aktuálně veřejné prostranství neexistovalo, jeho zařazením do plochy ZV byly vytvořeny předpoklady pro jeho vznik (zde odpůrkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2022, č. j. 59 A 11/2022–57).

26. Kromě toho odpůrkyně nesouhlasí s tvrzením, že by na sporném pozemku neexistovala veřejná komunikace. I když je pravdou, že k sousednímu pozemku p. č. XC je zřízeno věcné břemeno jízdy a chůze, tento pozemek je ve svahu a nelze jej jako komunikaci využívat. K již umístěné zástavbě na jihu se tak nelze dostat jinak než přes sporný pozemek, po jehož západní části proto dlouhodobě vede užívaná pozemní komunikace. Je tak dána naléhavá komunikační potřeba, přičemž touto cestou se chodí i do zalesněné části území jižně od obce. Zachování tohoto průchodu podporuje i napadený územní plán vymezením průchodu P2 na výkresu dopravy, jenž pokračuje diagonálně přes sporný pozemek s cílem rozšířit jeho aktivní využívání.

V. Podstatný obsah správního spisu

27. Soud z předložené elektronické kopie spisového materiálu zjistil, že sporný pozemek byl podle předchozího územního plánu z roku 2010 zařazen do stabilizované funkční plochy „Smíšené nezastavěné plochy (SN)“, ze západu přiléhající pozemek p. č. XC byl zařazen do stabilizované plochy veřejných prostranství – místních komunikací, pozemky p. č. XD, XE a XF sousedící z východu byly zařazeny do stabilizované plochy označené jako zemědělské plochy – zahrady a sady a další okolní pozemky pak byly zpravidla zařazeny do smíšených obytných ploch s nerušícími provozy, ať již stabilizovaných nebo návrhových, popř. do stabilizované plochy čistého bydlení. Na sporném pozemku byl navíc vymezen návrh zvláště chráněného území (viz výstřižek z hlavního výkresu původního územního plánu, v němž je sporný pozemek označen [OBRÁZEK] žlutou šipkou).

28. Z výrokové části předchozího územního plánu pak plyne, že jako hlavní funkční využití ploch SN bylo stanoveno nezastavitelné polyfunkční území určené pro krajinné prostředí bez specifikace využití, přičemž přípustným využitím byly též trvalé travní porosty užívané k zemědělské produkci, přirozené louky, příbřežní porosty, náletová zeleň, mokřady, liniové a plošné keřové a nelesní stromové porosty pro ekologickou stabilizaci krajiny (stromořadí, remízy, meze, keřové pláště apod.), zeleň ploch územního systému ekologické stability – biokoridory, výsadba porostů lesního typu a stavby dle § 18 odst. 5 stavebního zákona, zvláště účelové, pěší a cyklistické komunikace a zařízení a sítě technické infrastruktury. Stavby byly ovšem přípustné pouze mimo stromové porosty. Jiné využití než shora uvedené bylo v plochách SN vyloučeno.

29. Dne 13. 4. 2015 zastupitelstvo odpůrkyně usnesením č. 6/3/2015 rozhodlo o pořízení nového územního plánu. Návrh zadání napadeného územního plánu po jeho doplnění o požadavek zapracování prvků regulačního plánu zastupitelstvo odpůrkyně schválilo dne 18. 2. 2019 usnesením č. 1/1/2019 a v návaznosti na to byl vypracován samotný územní plán. Ve schváleném zadání bylo požadováno, aby základním principem budoucího rozvoje obce byl umírněný rozvoj obytných funkcí s provázáním na realizaci potřebné a související veřejné infrastruktury (dopravní a technické infrastruktury, veřejného občanského vybavení a veřejných prostranství), a to nejen přímo v rozvojových lokalitách nové zástavby, ale i v zástavbě původní a stabilizované. V rámci urbanistické koncepce zadání požadovalo všechny formy obytné zástavby doplňovat dostatečnou výměrou klidových veřejných prostranství – nad rámec minimálních výměr daných § 7 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. s tím, že obec má zájem o návrh systému veřejných prostranství a koncepce veřejné zeleně. Zadání také požadovalo vytvoření a zlepšení podmínek pro každodenní sport a rekreaci v rámci sídla a v jeho bezprostředním krajinném zázemí. Zadání mj. poukázalo na to, že ve SWOT analýze zpracované při aktualizaci územních analytických podkladů v roce 2016 bylo zjištěno, že mezi slabé stránky obce patří nedostatek ploch veřejných prostranství. V části věnované požadavkům na koncepci uspořádání krajiny byl uplatněn požadavek vytvořit koncepci zeleně na veřejných prostranstvích a navrhnout doprovodnou zeleň, zejména podél místních a účelových komunikací. Zadání konečně také určilo, že pokud nastanou případy, kdy navrhovaný rozvoj občanského vybavení a veřejných prostranství bude vyžadovat nezbytný zásah do neveřejných pozemků, budou tyto pozemky navrženy podle § 101 stavebního zákona pro uplatnění předkupního práva ve prospěch odpůrkyně. 30. [OBRÁZEK] Dne 10. 7. 2019 proběhlo společné jednání o návrhu územního plánu, v němž již byl sporný pozemek zařazen jako stabilizovaná plocha zeleně na veřejných prostranstvích (veřejná, parková zeleň), ale bez požadavku na zajištění průchodu územím, který byl vyznačen východně od něj přes pozemky p. č. XD, XG, XH a XCH (viz výstřižek z hlavního výkresu, v němž je sporný pozemek označen žlutou šipkou).

31. Stanoviska dotčených orgánů se sporného pozemku netýkala. Veřejná vyhláška upozorňující na možnost seznámit se s obsahem návrhu na obecním úřadě či na webových stránkách odpůrkyně byla vyvěšena již ode dne 24. 6. 2019. K návrhu navrhovatel ani jeho právní předchůdce neuplatnil žádné připomínky. Připomínky naopak uplatnil vlastník pozemků dotčených požadavkem na zajištění průchodu, který se proti rozdělení jeho pozemků ohradil a navrhl jinou trasu přes obecní pozemky a „jeden soukromý, avšak nezastavitelný a neoplotitelný pozemek“ (dle náčrtu šlo právě o sporný pozemek navrhovatele). V připomínkách k dalším regulativům pak obci navrhoval kompromisní řešení s možností výměny či odkoupení části jeho pozemků.

32. V návrhu k veřejnému projednání, jež proběhlo dne 25. 3. 2021, zůstal sporný pozemek jako plocha ZV, avšak přibyl požadavek na zajištění průchodu územím vyjádřený šipkou úhlopříčně přetínající sporný pozemek, zjevně reagující na to, že ve vztahu k pozemkům p. č. XD, XG, XH a XCH již obdobný požadavek uplatňován nebyl (viz níže výstřižek z hlavního výkresu).

33. Veřejná vyhláška upozorňující na možnost seznámit se s obsahem návrhu na obecním úřadě či na webových stránkách odpůrkyně byla vyvěšena ode dne 1. 2. 2021 do 25. 3. 2021. Navrhovatel žádné námitky či připomínky neuplatnil ani se nezúčastnil veřejného projednání. Námitky naopak uplatňovali vlastník pozemku p. č. XI, na němž byla vymezena změnová plocha soukromé zeleně, a vlastníci pozemků p. č. XJ, XK a XL, na jejichž hranici byl stanoven požadavek na zajištění průchodu územím navazující na severovýchodě na průchod přes sporný pozemek.

34. Dne 25. 11. 2021 proběhlo opakované veřejné projednání, jejž se navrhovatel také nezúčastnil a ve stanovené lhůtě neuplatnil ani žádné námitky či připomínky. V případě sporného pozemku již nedošlo k žádným významným změnám, bylo však vyhověno námitkám vlastníků p. č. XJ, XK a XL, takže podél plochy Z 22 již nebyl stanoven požadavek na zajištění průchodu územím, i námitkám vlastníka pozemku p. č. XI, který byl zahrnut do zastavitelných ploch.

35. Dne 28. 3. 2022 zastupitelstvo odpůrkyně usnesením č. 3/3/2022 napadený územní plán schválilo. Jeho vydání bylo oznámeno veřejnou vyhláškou, jež byla na úřední desce odpůrkyně vyvěšena dne 7. 4. 2022. Regulace sporného pozemku a jeho okolí již zůstala zachována (viz předchozí výstřižek z hlavního výkresu). Sporný pozemek jakožto stabilizovaná plocha zeleně na veřejných prostranstvích ZV je určen (srov. str. 39 textové části výroku napadeného územního plánu) k hlavnímu využití jako park a parkově upravená zeleň tvořící souvislé plochy jako součást veřejných prostranství. Přípustné je i jeho využití pro veřejné sady, pěší a cyklistické stezky, zpevněné plochy, dětská hřiště do 400 m2, stavby a prvky pro sport, vodní plochy, fontány, kašny, altány, uliční mobiliář, dále pro informační a turistická centra, veřejná hygienická zařízení, trasy veřejné technické infrastruktury, stávající památkově chráněné stavby (tedy občanské vybavení slučitelné s hlavním využitím), pro související dopravní a technickou infrastrukturu, podzemní garážování pouze s minimálním úbytkem zeleně a proretenční opatření, ovšem maximální celkový rozsah přípustného využití (vč. zpevněných ploch) smí činit jen do 15 % hlavního využití (na vjezdy na pozemek se tento limit nevztahuje). Podmíněně přípustné je na sporném pozemku i umístění a povolování staveb a tras veřejné infrastruktury, pěších cest, cyklostezek a cyklotras. Prostorové uspořádání je limitováno tím, že zastavěná plocha jednotlivého objektu nadzemní stavby nepřesáhne 30 m2, v případě veřejných hygienických zařízení pak 10 m2, výška staveb nepřesáhne 3 m a zeleň bude zachována alespoň na 85 % plochy. Oplocování je (s výjimkou dětských hřišť) vyloučeno. Výkres veřejně prospěšných opatření navíc na sporném pozemku vymezuje plochu veřejného prostranství s možností předkupního práva PP1 podle § 101 stavebního zákona.

36. Výroková část napadeného územního plánu v kapitole 3.2 věnované návrhu sídelní zeleně uvádí, že územní plán cíleně podporuje systém sídelní zeleně a stabilizaci systému veřejné parkové zeleně v zastavěném území – zvláště pak plochy ZV. V této souvislosti mj. zmiňuje bez bližší specifikace dvě plochy v místní části X (z grafické části přitom lze dovodit, že jednou z nich je sporný pozemek) a pás podél silnice III/2425. V kapitole 4.1.3 je zmíněno, že pro pěší dopravu jsou vymezeny nové průchody zástavbou, mj. průchod P2 (dle výkresu dopravní infrastruktury se jedná o průchod napříč sporným pozemkem). V textové části odůvodnění se na str. 32 uvádí, že požadavek zadání na vytvoření koncepce zeleně na veřejných prostranstvích a navržení doprovodné zeleně byl splněn podporou pruhů ZV podél hlavní silnice, a na str. 47, že vymezení ploch sídelní zeleně respektuje požadavek obce nekrátit veřejnou zeleň. Na str. 49 je vysvětleno, že pěší doprava a její logičnost hraje významné místo v dosažitelnosti aktivních cílů a zkvalitnění života obyvatel. Řada slepě ukončených propojení ve stávající zástavbě a parcelaci bylo výsledkem nedostatečné nebo žádné územní ochrany těchto propojení v minulé koncepci. Proto bylanavržena řada nových propojovacích požadavků (mj. i P2) posilujících průchodnost území a vstupy do krajiny. Na str. 57 napadený územní plán vysvětluje, že používá nad rámec vyhlášky č. 501/2006 Sb. plochy zeleně (ZV a ZS) pro vymezení systému sídelní zeleně, a to z důvodu ochrany veřejných ploch zeleně před zástavbou, především v dosahu břehů Vltavy a uvnitř zastavěného území (např. obecní parky). Na str. 59 je k ploše PP1 zmíněno, že došlo k převedení sporného pozemku do veřejné zeleně (ZV), a to proto, že tato plocha byla v původním územním plánu vymezena jako návrhová plocha chráněného území, aniž by k tomu byly dohledány relevantní podklady. V pasáži odůvodnění napadeného územního plánu věnované vypořádání námitek a připomínek není zmíněno, že by navrhovatel či jeho právní předchůdce nějaké námitky či připomínky podal, a proto zde není obsaženo ani jakékoliv související odůvodnění.

VI. Průběh ústního jednání

37. V průběhu jednání navrhovatel zopakoval dosavadní stanovisko a v reakci na dupliku uvedl, že na pozemku p. č. XC došlo bez jeho souhlasu k odbagrování zeminy, a to v souvislosti se stavebním řízení týkajícím se sousedních rodinných domů, v němž s ním nebylo jednáno jako s účastníkem. Navrhovatel předložil k důkazu kopie smluv o zřízení věcného břemene k pozemku p. č. XC, jež dokládají, že příslušná komunikace je užívána na základě soukromoprávního ujednání, a nikoliv veřejného věnování. Dále navrhovatel odmítl, že by odpůrkyně byla připravena o možnost reagovat na jeho námitky. Odpůrkyně námitky obdržela třičtvrtě roku před vydáním napadeného územního plánu, a proto bylo na její svobodné vůli, že na ně nechtěla reagovat, ač k tomu měla prostor. I přes podaná vysvětlení v průběhu jednání, jež ovšem měla být obsažena již v odůvodnění napadeného územního plánu, navrhovateli nadále není jasné, proč byla dána potřeba vymezovat veřejnou zeleň právě na sporném pozemku, když v předchozím územním plánu byly zelené plochy i na sousedních pozemcích a na jih od sporného pozemku se také nachází rozsáhlý pás zeleně. Navrhovatel dále připomíná, že v tomto řízení se brání proti tomu, že jej odpůrkyně nutí věnovat sporný pozemek veřejnému užívání, a nikoliv proti tomu, že jeho pozemek není zastavitelný. I když se cítí být diskriminován i v tomto směru, otázku zastavitelnosti nečiní předmětem tohoto sporu. Změna spočívá v tom, že zatímco dříve byl sporný pozemek v soukromém režimu, nyní je určen k veřejnému užívání, což je srovnatelné s vyvlastněním. Navrhovatel to vnímá jako silné příkoří, jež nebylo nijak vysvětleno, a jež je tedy projevem svévole.

38. Navrhovatel dále osobně k omluvitelným důvodům opožděného podání námitek uvedl, že jeho otec se deset let staral o nemohoucí matku navrhovatele, což jej vytěžovalo 24 hodin denně. Ovšem v prosinci 2018 přestal chodit i on, matka navrhovatele pak zemřela při pobytu v léčebně v březnu 2019. Otci navrhovatele byla záhy diagnostikována těžká, neoperovatelná rakovina žaludku a sám zůstal bezmocný doma a navrhovatel se o něj musel osobně starat a jezdit s ním po doktorech. Navrhovatel provozoval obchod, což jej plně vytěžovalo 12 hodin denně 7 dnů v týdnu a reálně měl tak 4 volné dny v roce. S onemocněním otce přišla i pandemie covid–19, obchod musel být zavřít a zadlužil se. Zároveň pečoval o otce, a to poslední tři měsíce prakticky non–stop, protože otec měl břišní sondu, byl bezmocný a hrozilo, že by si ji mohl při bezděčném pohybu vytrhnout. Musel být proto pod nestálým dohledem, takže navrhovatel spal třeba jen 2 až 4 hodiny denně. Vše bylo pro oba naprosto vyčerpávající a bylo prakticky nemožné řešit cokoliv jiného. Předchozí starostka jim sice volala (zrovna v den pohřbu matky), ale dotazovala se jen na možnost „přenechání“ sporného pozemku, o územním plánu nepadlo ani slovo. O tom se navrhovatel dozvěděl v podstatě jen mimochodem, když chtěl po projednání dědictví prodat sporný pozemek, aby měli na jídlo a na topení, a zjistil od realitního makléře, že je na něm navrhováno zvláště chráněné území. Tehdy hovořil se právním zástupcem odpůrkyně, tehdejším místostarostou obce, který mu sdělil, že nově je pozemek navrhován jako veřejná zeleň, s čímž navrhovatel výslovně nesouhlasil, ale byl jen odkázán na soud. Navrhovatel vnímá postup obce jako zcela nespravedlivý.

39. Odpůrkyně v průběhu jednání obsáhle vyložila své záměry při pořizování územního plánu a svůj procesní postup, stejně jako i důvody, proč sporný pozemek zařadila do ploch ZV. Zejména zdůraznila, že v situaci, kdy podstatně redukovala rozsah zastavitelných ploch, nemohla vymezovat jiné pozemky nově jako zastavitelné, což se týká i sporného pozemku, jenž byl podle všech dosavadních územních plánů obce nezastavitelný. Poukázala na to, že ve všech částech obce v rámci předem avizovaného urbanistického záměru vymezila nějakou plochu veřejné zeleně, a to i na soukromých pozemcích, přičemž jen na centrální plošině chyběl nějaký takový prostor. Sporný pozemek má s ohledem na svou dosavadní podobu největší potenciál sloužit jako park veřejnému užívání. Sousední pozemek byl už zčásti zastavitelný a nepřiléhal k pozemní komunikaci. Z jihu přiléhající zelený pruh představuje lesní porost na příkrém svahu, který má jiné funkce než je funkce veřejného prostranství. Zařazení sporného pozemku v napadeném územním plánu je funkčně nejbližší jeho dosavadnímu stavu a jeho zpřístupnění veřejnosti je jednoduché – jde o záležitost jednoho odpoledne pro technickou četu obce. K dotčení navrhovatele sice dochází, ale nikoliv zásadnímu. Zjednodušeně řešeno – vlastnil zeleň a i nadále vlastní zeleň, kterou může využívat dosavadním způsobem, nebyly zmařeny žádné jeho předchozí investice a obec sporný pozemek nemůže vyvlastnit a bez jeho souhlasu ani používat nebo na něm něco stavět. Jedinou změnou by snad mohla být ztráta možnosti oplocení sporného pozemku. Odpůrkyně také zdůraznila, že termín veřejného projednání nebyl naplánován naschvál s vědomím obtížné situace v navrhovatelově rodině, obec o ní totiž vůbec nevěděla.

40. Soud v průběhu jednání provedl důkaz částečnou kopií usnesení Okresního soudu Praha–západ ze dne 30. 6. 2021, č. j. 20 D 173/2021–195, z níž vyplývá, že tímto usnesením, jež nabylo dle připojené doložky právní moci téhož dne, bylo navrhovateli jakožto jedinému dědici ze zákona po jeho otci, jenž zemřel dne 22. 1. 2021, potvrzeno nabytí mj. sporného pozemku a pozemku p. č. XC.

41. Dále soud provedl důkaz námitkami navrhovatele proti napadenému územnímu plánu, jež jsou označeny datem 30. 7. 2021. V těchto námitkách obsahově se překrývajících s návrhem směřovaným nyní soudu navrhovatel uvedl, že před skončením dědického řízení nemohl námitky uplatnit, a požadoval vypuštění sporného pozemku z ploch ZV a PP1 a jeho zařazení do plochy bydlení v rodinných domech – městské a příměstské (BI). Přitom poukazoval na současnou nepřístupnost sporného pozemku, chybějící parkovou úpravu, svůj nesouhlas se zřízením veřejného prostranství a s jeho budoucím prodejem, jakož i na nepřiměřenost zásahu do jeho vlastnického práva.

42. Z písemného sdělení odpůrkyně ze dne 20. 9. 2021 pak soud zjistil, že odpůrkyně navrhovateli sdělila, že námitky obdržela dne 1. 8. 2021 a že byly podány až po uplynutí propadné sedmidenní lhůty od konání veřejného projednání, jež uplynula 1. 4. 2021. Zákon tak nepřipouští, aby odpůrkyně opožděnou námitku vypořádala. Pouze v rámci snahy o dobrou správu pak odpůrkyně dodala, že sporný pozemek je plochou, která se ideálně hodí pro vybudování veřejného parku či jiné zelené plochy s veřejným přístupem jednak z důvodu své polohy a jednak z důvodu, že nikdy nebyl určen k zastavění, a proto jeho ponecháním v nezastavitelném režimu dochází k minimalizaci zásahu do vlastnického práva. Odpůrkyně postrádá veřejně přístupné nezastavitelné plochy a sporný pozemek představuje jednu z mála možností, kde veřejné prostranství v dané ploše vymezit. To podle odpůrkyně platí tím spíše, že její vedení s navrhovatelem ještě před veřejným projednáním napadeného územního plánu aktivně komunikovalo, konkrétně starostka odpůrkyně se dotazovala, zda by on či jeho otec sporný pozemek odprodali za účelem vzniku veřejného prostranství, což ale odmítli s tím, že jim tehdejší zařazení do plochy SN nevadí. Podle odpůrkyně tak byl navrhovatel velmi dobře a zavčasu informován o navrženém zařazení sporného pozemku do plochy ZV, přesto však námitky ve stanovené lhůtě neobdržela. Odpůrkyně též důrazně odmítla, že by po ní v posledních deseti letech navrhovatel či jeho otec požadovali změnu využití pozemku.

43. Soud naopak neprovedl důkaz odpovědí AOPK na žádost advokátní kanceláře zastupující navrhovatele o informaci o podkladech pro zařazení sporného pozemku do zvláště chráněného území, jelikož soud není po uplynutí příslušné lhůty pro podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy oprávněn jakkoliv přezkoumávat zákonnost předchozího územního plánu odpůrkyně. Důkaz neprovedl důkaz ani smlouvami o zřízení věcného břemene, jelikož užívání okrajové části sporného pozemku nemůže být rozhodné pro právní stav sporného pozemku jako celku. Soud si ani nevyžádal odpůrkyní navrhovaný výpis z telefonní komunikace mezi jeho starostkou a otcem navrhovatele a neprovedl ani důkaz výslechem navrhovatele, jelikož objasnění existence a rozsahu této komunikace nepovažoval pro posouzení věci za rozhodné. Navíc výslech účastníka jakožto subsidiární důkazní prostředek přichází do úvahy jen tam, kde nelze skutkový stav prokázat jinak. Zdravotní obtíže otce navrhovatele bylo možné prokázat lékařskými zprávami, nicméně i tak tuto otázku nakonec soud nepovažoval za relevantní.

VII. Posouzení návrhu soudem

44. Soud ověřil, že návrh byl podán včas a obsahuje požadované náležitosti (§ 101b odst. 1 a 2 s. ř. s.). Dále se zabýval přípustností návrhu. Podle § 101a věty první s. ř. s. je návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech opatřením obecné povahy vydaným správním orgánem.

45. V dané věci je zjevné, že územní plán byl vydán formou opatření obecné povahy za použití odpovídajících ustanovení stavebního zákona a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Navrhovatel svou aktivní legitimaci k podání návrhu dovozuje z vlastnictví sporného pozemku, jež je mezi účastníky nesporné a jež soud (nad rámec provedeného důkazu usnesením potvrzujícím nabytí dědictví) též aktuálně ověřil nahlédnutím do katastru nemovitostí.

46. Soud se dále v návaznosti na argumentaci odpůrkyně zabýval tím, zda navrhovatel mohl být zkrácen na svých právech tím, že sporný pozemek, který byl předchozím územním plánem zařazen mezi nezastavitelné plochy, opět nebyl napadeným územním plánem zařazen do ploch zastavitelných. Podle rozsudku NSS ze dne 19. 5. 2011, č. j. 1 Ao 2/2011–17, totiž „[v]lastník pozemků není opatřením obecné povahy zkrácen na svých právech, jestliže schválené funkční využití pozemků odpovídá dosavadnímu faktickému způsobu jejich využívání a pokračování v tomto způsobu využívání pozemků není opatřením obecné povahy ani zčásti vyloučeno.“ Obdobně podle rozsudku ze dne 8. 2. 2012, č. j. 6 Ao 8/2011–74, „[s]kutečnost, že odpůrce napadeným opatřením obecné povahy nezměnil reálný stav užívání pozemku, ani že nezměnil účelové určení pozemku tak, aby na něm mohla proběhnout výstavba podle představ navrhovatele, nemůže být kvalifikováno jako nezákonnost, neboť to je projevem procesu územního plánování, které je výrazem práva obce na samosprávu.“ V rozsudku ze dne 23. 5. 2013, č. j. 7 Aos 4/2012–31, NSS doplnil, že „[i] v těchto případech musí být zřejmé, že postup pořizovatele územně plánovací dokumentace není svévolí a že zachování faktického stavu směřuje ke konkrétnímu cíli, kterého nelze dosáhnout jiným, šetrnějším způsobem.“ Ovšem soud se dříve neuplatněnou námitkou nepřiměřenosti zásahu do práv vlastníka zabývá jen v případech, kdy zásah do vlastnického práva musel být pořizovateli již v době přípravy územního plánu zcela zjevný a jedná se o zásah dosahující značné intenzity, blížící se vyvlastnění dotčených nemovitostí. Zásadně totiž platí, že „proporcionalita přijatého řešení nemůže být předmětem soudního přezkumu, nemohl–li ji pro nedůvodnou pasivitu navrhovatele posoudit odpůrce v průběhu pořizování daného opatření obecné povahy“ (viz rozsudek NSS ze dne 30. 3. 2016, č. j. 8 As 121/2015–53, a ze dne 26. 10. 2016, č. j. 10 As 183/2016–35).

47. Z rekapitulovaných závěrů se tedy podává, že navrhovatel může být i v takové situaci dotčen na svém právu, zejména je–li s ním zacházeno diskriminačně a svévolně, ovšem přezkum takového dotčení je silně závislý na tom, zda uplatnil v procesu přijímání napadeného územního plánu námitky, v nichž odpůrkyni seznámil s důvody, proč navrhované řešení považuje za nepřijatelné a s jakými konkrétními jeho zájmy takové řešení koliduje. Samotné podání námitek však není podmínkou pro aktivní procesní legitimaci navrhovatele (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 16. 11. 2010, č. j. 1 Ao 2/2010–116, č. 2215/2011 Sb. NSS).

48. Soud tedy přistoupil k věcnému posouzení návrhu, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného územního plánu (§ 101b odst. 3 s. ř. s.), tj. ze skutkového a právního stavu ke dni 7. 4. 2022. Při rozhodování byl soud vázán rozsahem a důvody návrhu (§ 101d odst. 1 s. ř. s.).

49. V posuzované věci je sporné, zda navrhovatel uplatnil námitky. Navrhovatel sice podání označené jako námitky uplatnil (to odpůrkyně nepopírá), avšak doručil je se značným prodlením až dne 1. 8. 2021, třebaže veřejné projednání napadeného územního plánu proběhlo již dne 25. 3. 2021 (změny projednávané při opakovaném veřejném projednávání dne 25. 11. 2021 se navrhovatele nedotýkaly).

50. Podle § 52 odst. 3 stavebního zákona může každý nejpozději do 7 dnů ode dne veřejného projednání uplatnit své připomínky a dotčené osoby podle odstavce 2 námitky, ve kterých musí uvést odůvodnění, údaje podle katastru nemovitostí dokladující dotčená práva a vymezit území dotčené námitkou. Dotčené orgány a krajský úřad jako nadřízený orgán uplatní ve stejné lhůtě stanoviska k částem řešení, které byly od společného jednání (§ 50) změněny. K později uplatněným stanoviskům, připomínkám a námitkám se nepřihlíží. Dotčené osoby oprávněné k podání námitek musí být na tuto skutečnost upozorněny.

51. Navrhovatel nerozporuje, že vyhláška oznamující veřejné projednání napadeného územního plánu byla řádně zveřejněna včetně poučení o podmínkách, za nichž lze uplatnit námitky. Tvrdí však, že v podání námitek mu bránila objektivní okolnost (vlastnictví sporného pozemku mu bylo potvrzeno v dědickém řízení až dne 30. 6. 2021, přičemž jeho právní předchůdce zemřel již dne 22. 1. 2021 a on v době krátce po úmrtí otce a tety nebyl v psychickém rozpoložení, aby řešil územní plán). Má proto za to, že k běhu lhůty pro podání námitek v jeho případě nemůže být přihlíženo.

52. S takovým závěrem se však soud nemůže ztotožnit. Odpůrkyně má totiž pravdu v tom, že lhůta pro podání námitek v § 52 odst. 3 stavebního zákona je formulována bezvýjimečně, přičemž z předposlední věty odstavce je evidentní, že nejde jen o lhůtu pořádkovou, ale propadnou. K opožděným námitkám se prostě nepřihlíží. Již rozšířený senát NSS v usnesení ze dne 16. 11. 2010, č. j. 1 Ao 2/2010–116, č. 2215/2011 Sb. NSS, když konstatoval, že pokud účastník, brojící proti procesním vadám při přijímání opatření obecné povahy, proti věcné správnosti přijatého řešení, anebo proti neproporčním důsledkům, které plynou z opatření obecné povahy (třetí až pátý problémový okruh algoritmu), mohl při přiměřené péči o svá práva podat věcné námitky či připomínky proti správnosti připravovaného řešení a bez objektivních důvodů tak neučinil, pak soud nemůže bez závažných důvodů porušit právní jistotu dalších účastníků, kteří svá práva aktivně prosazovali již v průběhu přípravy územního plánu a nyní tento územní plán respektují, jelikož by tím byla práva neaktivních účastníků chráněna ve větší míře než práva účastníků, kteří svá práva zákonem předpokládaným způsobem hájili (vigilantibus iura).

53. Rozšířený senát NSS ovšem výslovně připustil omezení tohoto závěru právě pro případ předchozí objektivní nemožnosti podání námitek. V návaznosti na charakter regulačního (a též územního) plánu jakožto správního aktu ad rem byl posléze judikaturou (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2016, č. j. 50 A 10/2016–44) doplněn závěr, že pořizovatel pozemku tento pozemek nabývá tak jak je, tedy i s jeho kvalitami danými souvisejícími veřejnoprávními akty a procesy. Nepodal–li námitky jeho právní předchůdce, nemůže se posléze úspěšně u soudu domáhat vyslovení nepřiměřenosti řešení přijatého v územně plánovací dokumentaci, neboť bylo na jeho vůli, že si takový pozemek vybral. Výjimku z tohoto pravidla soud dovodil v situaci, kdy dotčený pozemek byl vlastníkovi odňat v době nesvobody a v restituci vrácen až poté, kdy již nemohl vznést námitky (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2020, č. j. 54 A 116/2018–89). Důvod pro takový výjimečný postup ovšem není dán např. v situaci, kdy navrhovatel nabyl dotčený pozemek originárním způsobem v dražbě a mohl přitom vědět, že se přijímá nový územní plán (viz odst. 16 rozsudku NSS ze dne 25. 9. 2020, č. j. 6 As 151/2019–53, č. 4090/2020 Sb. NSS).

54. V případě navrhovatele přitom soud neshledává natolik výjimečné okolnosti, jež by si vyžadovaly v rámci soudního přezkumu napadeného územního plánu od skutečnosti, že námitky nebyly podány, odhlédnout. Respektive pokud zde takové výjimečné okolnosti byly dány, odpůrkyně s nimi nebyla řádně seznámena a ani soud k nim nemůže přihlížet. Pro danou otázku je přitom klíčové ustanovení § 41 odst. 2 správního řádu, jež je ve smyslu § 174 odst. 1 správního řádu přiměřeně použitelné i v rámci procesu schvalování opatření obecné povahy. Podle prvně zmíněného ustanovení může účastník požádat o prominutí zmeškání úkonu do 15 dnů ode dne, kdy pominula překážka, která podateli bránila úkon učinit. S požádáním je třeba spojit zmeškaný úkon, jinak se jím správní orgán nezabývá. Zmeškání úkonu nelze prominout, jestliže ode dne, kdy měl být úkon učiněn, uplynul jeden rok. Ustanovení § 41 odst. 4 a 5 správního řádu k tomu dodávají, že podatel musí prokázat, že překážkou byly závažné důvody, které nastaly bez jeho zavinění, a že zmeškání úkonu nelze prominout, je–li zjevné, že by újma dotčením práv nabytých v dobré víře či veřejného zájmu převýšila újmu hrozící podateli.

55. Přiměřenost aplikace by přitom měla reflektovat skutečnost, že opatřením obecné povahy, jako je územní plán, je regulováno území mnohdy s několika tisíci dotčených vlastníků, a proto prakticky vždy se v takto širokém okruhu osob najde někdo, kdo v době relevantní pro podání námitek či připomínek bude např. hospitalizován či jinak objektivně limitován v možnosti učinit takový úkon. Množství dotčených subjektů spolu s různou délkou trvání takových překážek danou individuálními příčinami by ve výsledku mohly vést k ochromení již tak poměrně těžkopádného procesu přijímání územního plánu, ostatně ve hře je vedle množství soukromých zájmů i dotčení řady zájmů veřejných, včetně veřejného zájmu na rozvoji území, který je zpravidla podmíněn dokončením procesu přijímání územního plánu či jeho změny. To sice nemůže znamenat, že by bylo přiměřeným zcela vyloučit aplikaci ustanovení o možnosti požádat o prominutí zmeškání úkonu, jelikož by to vedlo k narušení samotné podstaty ústavně garantovaného práva dotčených vlastníků na spravedlivý proces, ovšem odůvodňuje to poměrně striktní přístup k možnosti aplikace tohoto výjimečného institutu. Jinými slovy, prominutí zmeškání lhůty pro podání námitek by mělo být vyhrazeno jen pro skutečně vážné a řádně důkazně podložené případy a jen při dodržení zákonem předpokládaných podmínek (označení a doložení vážné překážky, dodržení 15denní lhůty po odpadnutí překážky a připojení zmeškaného úkonu).

56. Navrhovatel v tomto případě podal opožděné námitky, do nichž včlenil požadavek na jejich projednání i přes zjevnou opožděnost, 32 dnů po odpadnutí jím tvrzené překážky v podobě neskončeného dědického řízení. Patnáctidenní lhůta předepsaná zákonem tak nebyla splněna, a již proto nebylo možné zmeškání prominout a k takto podaným námitkám přihlížet. Co je však ještě mnohem podstatnější, navrhovatel v podaných námitkách poukazoval výlučně jen na neskončené dědické řízení, ale žádným způsobem v nich netvrdil, že k prodlevě s podáním námitek (a dříve i připomínek) též došlo v důsledku závažných zdravotních obtíží otce navrhovatele a nutnosti vyčerpávající osobní péče ze strany samotného navrhovatele, resp. následně v důsledku osobního smutku a nutnosti se vyrovnat s úmrtím otce a tety. Tato informace přitom nebyla avizována nejen odpůrkyni, která tedy neměla možnost ji vzít do úvahy, ale původně nebyla ani součástí argumentace směřované k soudu. I návrh soudu obsahoval jen odkaz na neskončené dědické řízení. O psychickém rozpoložení navrhovatele v návaznosti na úmrtí rodinných příslušníků a nemožnosti obratem řešit majetkové záležitosti se poprvé zmínila až replika. K těmto nově zmíněným skutkovým okolnostem ovšem soud nesmí přihlédnout, neboť mu v tom brání věta druhá § 101b odst. 2 s. ř. s., podle níž v dalším řízení již nelze návrh rozšiřovat o nové návrhové body. Tvrzení, že odpůrkyně, resp. soud má přihlížet k opožděným námitkám, opírající se o nové skutkové okolnosti (odlišné od dříve tvrzených) je svou povahou novým návrhovým bodem. To pak platí dvojnásob pro tvrzení o nemohoucnosti rodičů navrhovatele a nutnosti vyčerpávající péče poskytované nejprve navrhovatelovým otcem a posléze samotným navrhovatelem, jelikož ta zazněla poprvé až při jednání soudu. Ačkoliv tedy soud nehodlá žádným způsobem zpochybňovat, že by tyto posléze zmiňované okolnosti nemohly obecně představovat vážný důvod odůvodňujícíprominutí zmeškání lhůty k podání námitek, pokud nebyly trvalého charakteru (srov. analogicky např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2013, sp. zn. 21 Cdo 628/2013, či ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1650/2015, k obdobným institutům v občanském soudním řízení), nesmí k těmto opožděně uplatněným okolnostem ve svém rozhodování přihlížet, jelikož by tím porušil procesními předpisy garantovaná práva odpůrkyně. Nadto by musel klást odpůrkyni k tíži skutečnosti, s nimiž nebyla v době přijímání napadeného územního plánu vůbec obeznámena, což by nebylo spravedlivé.

57. Soud tedy musí vycházet z toho, že navrhovatel stejně jako jeho otec byli o tom, že se projednává nový územní plán a v jaké podobě, základním způsobem informováni. Informováni byli přinejmenším z úřední desky odpůrkyně, neboť jim byly uplynutím 15 dnů od vyvěšení na úřední desce odpůrkyně doručeny ve smyslu § 25 odst. 2 správního řádu příslušné vyhlášky, a proto je dána zákonem stanovená fikce, že o probíhajícím projednávání napadeného územního plánu věděli a měli také možnost při vyvinutí minimální snahy (nahlédnutí do návrhu napadeného územního plánu fyzicky či elektronicky) možnost uplatňovat svá procesní práva stejně, jako to činili vlastníci pozemků v okolí. Že uplatňování procesních práv mělo vliv na podobu napadeného územního plánu, dobře dokumentuje jeho vývoj popsaný shora v rekapitulaci obsahu správního spisu. Otec navrhovatele, do jehož práv navrhovatel vstoupil, s ohledem na právní účinky vyvěšení návrhu územního plánu tak měl vědět již z doby společného projednání návrhu napadeného územního plánu (červenec 2019), že sporný pozemek má být zahrnut do ploch ZV, přičemž od 15. 2. 2021 mohl navrhovatel vědět i o zřízení předkupního práva a úpravě trasování požadavku na zajištění průchodu územím napříč přes sporný pozemek.

58. Soud sice uznává, že odkaz odpůrkyně na možnost podání námitek z pozice oprávněného investora není v případě navrhovatele úplně přiléhavý. Z ničeho totiž neplyne, že by navrhovatel byl ve smyslu § 23a stavebního zákona v době veřejného projednání vlastníkem, správcem nebo provozovatelem veřejné dopravní nebo technické infrastruktury. Pokud snad měla odpůrkyně na mysli vlastnictví pozemku p. č. XC s pozemní komunikací, i tento pozemek byl předmětem dědického řízení pro právním předchůdci navrhovatele, a tedy i na něj by dopadaly důvody uváděné navrhovatelem. Podstatné ale je, že soud samotnou skutečnost, že v době veřejného projednání nebylo dědické řízení ukončeno, nepovažuje za rozhodující.

59. Z hlediska právního se navrhovatel jakožto dědic ze zákona stal vlastníkem sporného pozemku již v okamžiku úmrtí jeho otce, a tedy před konáním veřejného projednání. Jak přitom plyne z předloženého dědického usnesení, navrhovatel byl jediným zákonným dědicem, a mohl tedy důvodně očekávat, že mu dědictví též bude potvrzeno. Za takové situace tedy měl uplatnit své případné námitky a bylo na odpůrkyni, aby je v případě včasného podání vypořádala. Navrhovatel totiž byl v rozhodné době osobou s absolutním právem ke spornému pozemku, byť jen v podobě dědického práva (srov. § 1479 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 30/2020 Sb.). Vlastnické právo sice v dané chvíli doložit ještě nemohl, ale i tak mohl doložit vlastnictví svého otce spolu s jeho úmrtním listem a případně dalšími údaji (např. potvrzením notáře, že závěť nebyla nalezena a že se navrhovatel dědictví nevzdal, doklady o úmrtí jeho jediné sestry a o její bezdětnosti). I kdyby navrhovatel nedoložil tyto další údaje, odpůrkyně by musela vzít do úvahy pravděpodobnost vlastnického práva navrhovatele a jeho námitku raději vzít v úvahu a věcně vypořádat; písemné vypořádání takové námitky by bylo možné požadovat přinejmenším v době vydání napadeného územního plánu, kdy již bylo vlastnictví navrhovatele bezpečně potvrzeno. Soud zde přitom znovu připomíná, že fakt, že navrhovateli v tom bránilo vyčerpání a špatné duševní rozpoložení krátce po smrti jeho otce, o nějž pečoval, nemůže zohlednit, jelikož tuto skutečnost navrhovatel včas netvrdil nejen soudu, ale ani odpůrkyni v rámci opožděně podaných námitek.

60. Navrhovatel ovšem námitky ve stanovené lhůtě neuplatnil, ač i u něj je nutno s ohledem na účinky doručení veřejnou vyhláškou přičítat vědomí o zařazení sporného pozemku do ploch ZV již od července 2019. Za takového stavu nezbývá než poukázat na judikaturu NSS, která trvá na tom, že je třeba jednotlivé fáze procesu územního plánování důsledně dodržovat a že pokud dotčený vlastník pozemků nevyužil příslušné procesní fáze k uplatnění plnohodnotné námitky o nepřiměřenosti zásahu do svého vlastnického práva, potažmo jiného práva, nemůže se úspěšně domáhat toho, aby soud tento zásah přezkoumal v první linii (srov. rozsudek ze dne 24. 1. 2019, č. j. 5 As 257/2016–49).

61. Navrhovateli nelze dát ani za pravdu v tom, že by snad regulace v napadeném územním plánu byla srovnatelná s vyvlastněním sporného pozemku. Napadený územní plán neumožňuje v dané souvislosti sporný pozemek vyvlastnit, ale zřizuje k němu pouze předkupní právo. Ostatně vyvlastnění za účelem zřízení veřejného prostranství ani stavební zákon neumožňuje, jelikož § 170 odst. 1 písm. a) takový zásah připouští jen v souvislosti s veřejně prospěšnou stavbou dopravní a technické infrastruktury ve smyslu § 2 odst. 1 písm. m) bodů 1 a 2 stavebního zákona, zatímco veřejná prostranství jsou pro účely stavebního zákona podle bodu 4 téhož ustanovení samostatnou (od dopravní a technické odlišnou) kategorií veřejné infrastruktury. Z pohledu definice v § 34 obecního zřízení sice veřejným prostranstvím může být i dopravní infrastruktura (náměstí, ulice, chodníky), nicméně z napadeného územního plánu je zřejmé, že v případě sporného pozemku má být umístěna veřejná zeleň (park) a dopravní infrastruktura by zde mohla být realizována jen okrajově (do 15 % rozlohy). S ohledem na to nedává ani smysl argumentace navrhovatele, který se cítí dotčen tím, že nebyla stanovena možnost vyvlastnění – tuto možnost odpůrkyně v podstatě ani neměla. Samotné předkupní právo pak v situaci deklarovaného nezájmu navrhovatele sporný pozemek prodávat nemůže mít na reálný výkon jeho vlastnického práva významný vliv. Vymezení plochy VP zároveň navrhovateli nijak nebrání užívat sporný pozemek dosavadním způsobem (tj. přesněji řečeno jej neužívat). Nadto, i kdyby snad sporný pozemek odpůrkyně chtěla v budoucnu užívat jako veřejné prostranství, napadený územní plán jí k tomu stejně nezakládá žádný právní titul, přičemž pokud by tak přesto činila, byla by v takovém případě povinna navrhovateli nahradit bezdůvodné obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3483/2020). Zásah do práv navrhovatele je tak i podle soudu prakticky minimální a neodůvodňuje výjimečný postup, při němž by odpůrkyně měla tuto konkrétní regulaci individuálně zdůvodňovat a soud měl přistoupit k posouzení přiměřenosti napadeného územního plánu i bez předchozího uplatnění včasných námitek. Z této perpektivy je tak nutno vnímat jednotlivé návrhové body.

62. K požadavkům na míru konkrétnosti vypořádání námitek proti opatření obecné povahy existuje mnoho judikatury. Nejvyšší správní soud vyslovil názor, že na rozhodnutí o námitkách je třeba klást stejné požadavky, jako na standardní rozhodnutí ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu, a to zejména co do přezkoumatelnosti odůvodnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010–169). Reakci na tento přístup požadující vysoký standard vypořádání námitek pak představuje nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11. V něm sice Ústavní soud nevyloučil užití § 68 odst. 3 správního řádu na uvedené případy, avšak konstatoval, že požadavky na kvalitu odůvodnění nesmí být přemrštěné a ve svém důsledku zcela paralyzující územní plánování, což by mohlo představovat zásah do práva na obecní samosprávu. V poslední době pak tyto závěry upřesnil nález Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 178/15, který uvedl, že samotné rozhodnutí o námitkách musí obsahovat odůvodnění odpovídající požadavkům § 68 odst. 3 správního řádu, v ostatních částech však s ohledem na specifika územního plánování již takovou podrobnost vyžadovat nelze. S tímto přístupem se zdejší soud již opakovaně ztotožnil, přičemž též zdůraznil, že důvody, proč vydavatel územního plánu nevyhověl námitce dotčeného vlastníka, nelze hledat pouze ve vlastním vypořádání námitek, nýbrž i v obecné části odůvodnění územního plánu. V ní jsou formulovány určité obecné vůdčí ideje, stejně jako jsou tyto ideje obecně vyjádřeny v nadřazených stupních územně plánovací dokumentace a ve stavebním zákoně (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2019, č. j. 43 A 161/2018–104).

63. V tomto případě je podstatné, že navrhovatel ani jeho právní předchůce v příslušném časovém rámci nikdy neuplatnil ani námitky, ani připomínky. Nemůže proto očekávat, že by v odůvodnění napadeného územního plánu bylo individuálně vysvětlováno, proč byla namísto původní plochy SN na sporném pozemku vymezena plocha VP, proč se jej dotýká požadavek na zajištění průchodu a proč bylo právě k němu zřízeno předkupní právo pro odpůrkyni. Stejně tak by nebylo spravedlivé, aby nedostatek takového odůvodnění (jež v navrhovatelem požadované podrobnosti skutečně v napadeném územním plánu nalézt nelze) byl soudem hodnocen jako vada nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů.

64. V tomto směru lze hodnotit jen obecné odůvodnění napadeného územního plánu, přičemž lze vzít v úvahu i jeho výrokovou část, a to včetně části grafické, jež přirozeně také přispívá k vyjasnění systémových vztahů v rámci regulovaného území. Zohlednit lze i obsah přípisu reagujícího na opožděně zaslané námitky navrhovatele. Již ze zadání napadeného územního plánu přitom plyne, že jeho úkolem bylo vymezit koncepci koncepci veřejných prostranství a veřejné zeleně v zastavěném území v návaznosti na identifikovaný nedostatek takových ploch. Je přitom patrné, že tento úkol byl splněn a že kromě zeleného pásu lemujícího ulici Hlavní a některé vedlejší komunikace v rozvojových oblastech bylo vymezeno i několik větších zelených ploch a že jednou z těchto ploch (zahrnutou zmínkou „v místní části X 2x“) je právě i sporný pozemek. Je též zmiňována problematika pěší prostupnosti území a snaha předejít vzniku slepých cest, přičemž je zmíněno, že právě proto byl vymezen požadavek na zajištění průchodu mj. i na sporném pozemku. Z hlavního výkresu, zejména pak ve verzi předkládané k prvnímu veřejnému projednání, je přitom evidentní, že požadavek na zajištění průchodu P2 vymezený na sporném pozemku je jedním dílčím prvkem delší trasy, jež má umožnit průchod z jihu na sever napříč celým územím X od zastavitelné plochy Z16 přes plochy Z22, Z14 a Z9 až k ploše Z10. Je pravdou, že v důsledku uplatněných námitek a rychlého stavebního vývoje v území musel být vyřazen požadavek zajištění průchodu přes plochu Z22, již nyní bude nutné obcházet, nicméně ve zbytku je smysl tohoto pěšího propojení nadále zřejmý. Vymezení veřejného prostranství na sporném pozemku pak bylo i bez uplatněné námitky výslovně, i když stroze okomentováno na str. 49 odůvodnění napadeného územního plánu tím, že tato plocha byla v původním územním plánu vymezena jako návrhová plocha chráněného území, ale toto vymezení již nelze považovat za adekvátní, jelikož pro něj nejsou relevantní podklady.

65. Již ze shora uvedeného je jednoznačně seznatelné, že vytýkaná regulace na sporném pozemku není nějakým omylem, ale navazuje na konkrétní urbanistické záměry v podobě zajištění ploch veřejné zeleně i uvnitř zastavěného území a usnadnění pěší prostupnosti územím. To v situaci chybějících námitek soud považuje za dostačující pro obecné odůvodnění nikým nerozporované plochy. Napadený územní plán tak nelze ve vztahu k navrhovateli považovat za nepřezkoumatelný pro nedostatek odůvodnění. Ostatně odpůrkyně nad rámec svých procesních povinností poskytla navrhovateli v reakci na jeho opožděné námitky též individuální reakci, v níž zdůraznila, že sporný pozemek nebyl nikdy v zastavitelných plochách a že pro svou povahu se pro veřejné prostranství hodí, jelikož v případě jiných pozemků by při vymezení veřejného parku došlo k intenzivnějšímu zásahu do vlastnického práva (muselo by dojít k odnětí takového pozemku ze zastavitelných ploch). Takové odůvodnění soud považuje za zcela adekvátní a srozumitelné v situaci, kdy navrhovatel řádným způsobem svá práva nehájil podáním námitek ani připomínek, k nimž by odpůrkyně byla povinna přihlédnout. Aniž by soudu v tomto případě příslušelo přezkoumávat správnost tohoto odůvodnění, lze podotknout, že ze srovnání hlavních výkresů předchozího a napadeného územního plánu jasně plyne, že jiné pozemky k realizaci veřejného parku uvnitř zastavěného území místní části X bez zhoršení dosavadní využitelnosti se odpůrkyni skutečně nenabízely. Tedy i z hlediska přiměřenosti navrženého řešení se přijaté řešení nejeví být vadným. Námitkami nepřiměřenosti se však s ohledem na chybějící procesní aktivitu navrhovatele v řízení o přijetí napadeného územního plánu soud podrobněji zabývat nemůže.

66. Zůstává tedy pouze otázka, zda se vymezením sporného pozemku jakožto stabilizované, a nikoliv návrhové plochy veřejné zeleně odpůrkyně nedostala do zjevného hrubého rozporu se skutečným stavem využití tohoto pozemku, resp. s jeho vymezením v předchozím územním plánu. Zde musí soud odmítnout tvrzení odpůrkyně, že sporný pozemek je prokazatelně veřejně užíván. Toto tvrzení lze vztáhnout pouze k úzkému pruhu přiléhajícímu k pozemku p. č. XC, po němž patrně většinou své plochy probíhá obslužná komunikace k budovám č. p. X a č. e. X, ale rozhodně je nelze vztáhnout na sporný pozemek jako celek. Takový paušální přístup není možný. Sporný pozemek skutečně dle leteckých fotografií či záběrů z aplikací Streetview či Panorama, ač není nějak ohrazen či oplocen, je zejména po svých okrajích a na východní polovině zarosten náletovou zelení v podobě keřů a menších stromů a v centrální části západní poloviny je pak zarostlý neudržovaným trávníkem. Je zjevné, že pozemek nejeví žádné známky významnějšího užívání veřejností, byť je možné, že může být občasně využíván např. vlastníky psů apod. Svou povahou tak odpovídal území ponechanému již delší dobu přírodě, tedy v podstatě právě smíšenému nezastavěnému území (SN) tak, jak je vymezoval předchozí územní plán. Ten sice znal i přírodní plochy (PP), ovšem v případě sporného pozemku v podstatě již ze všech stan obklopeného zástavbou, jenž dle všeho zároveň nepředstavuje ani původní přírodní plochu, ale spíše území ponechané delší dobu ladem a podléhající sekundární přírodní sukcesi, bylo logičtější jeho zařazení do ploch SN s ohledem na limitovaný ekologický význam takové plochy.

67. Napadený územní plán ovšem obsahuje poněkud jinou typologii ploch s rozdílným způsobem využitím. Jak je patrné z jeho výrokové části, ale i např. z legendy k hlavnímu výkresu, zejména pak v porovnání s hlavním výkresem předchozího územního plánu, nepracuje již s kategorií přírodních ploch, nýbrž odpovídající území kategorizuje jako plochy smíšené nezastavěného území – přírodní a krajinná zeleň (NSp). Ač by se tak jazykově z první části pojmenování před pomlčkou mohlo jevit, že nezměněné (stabilizované) určení využití sporného pozemku by mělo odpovídat ploše NSp, ve skutečnosti tomu tak není, protože takto by bylo namístě označit plochy skutečně přírodního charakteru, zejména ve volné krajině obklopující zastavěné území obce. Naopak pro neudržované, přírodou postupně pohlcované plochy v intravilánu kategorizace napadeného územního plánu nabízí v zásadě jen plochy RN, tj. rekreace – na přírodních plochách (bez staveb), což ovšem u pozemku obklopeného existující či navrhovanou bytovou zástavbou nedává příliš smysl, nebo plochy ZS, tj. zeleň soukromá a vyhrazená, nebo právě plochy ZV – zeleň na veřejných prostranstvích. S ohledem na to, že sporný pozemek není stabilně určen k rekreaci a není ani ohrazen či oplocen, nabízelo se tedy jako adekvátní jej zařadit nejen do plochy ZS, ale i do plochy ZV. Nejedná se tak o zásadní změnu (tou bylo až zřízení předkupního práva a stanovení povinnosti zajistit průchod územím), ale o přiměřené zachování statu quo daného pozemku z předchozí územně plánovací regulace v nově pojaté kategorizaci ploch napadeného územního plánu.

68. Je přitom třeba zopakovat, že zařazení sporného pozemku do funkční plochy označené veřejná zeleň a tvořící jednu ze dvou subkategorií „ploch veřejných prostranství“ z něj ještě nečiní plochu veřejného prostranství ve smyslu § 34 obecního zřízení. I když by tímto mohl být naplněn znak určení pozemku k veřejnému užívání, ke vzniku takové plochy je zapotřebí i to, aby se takový záměr projevil i v realitě reálným užíváním pozemku veřejností (a to nikoliv jen okrajovým, nýbrž v rozsahu převažujícím, a tak definujícím jeho povahu) a případně i tomu odpovídajícími terénními či stavebnímu úpravami. Nepominutelné v případě pozemku v soukromém vlastnictví je pak zejména předchozí věnování takového pozemku veřejnému užívání ze strany jeho vlastníka, byť i jen konkludentní. Tyto další znaky nejsou ovšem v případě sporného pozemku, resp. jeho převažující plochy dle všeho splněny, a ten tak nesplňuje definici veřejného prostranství ve smyslu § 34 obecního zřízení. To nicméně nebrání jeho zatřídění do nejblíže vhodné kategorie účelového určení ploch v napadeném územním plánu, i kdyby byla pojmenována obdobně.

69. Problémem je spíše až to, že taková plocha je i dle regulativů využití takových ploch na str. 39 napadeného územního plánu určena jen a pouze pro pozemky veřejně využívané, přičemž tyto regulativy brání tomu, aby soukromý vlastník mohl účinně navenek dát najevo svůj nesouhlass užíváním sporného pozemku třetími osobami jeho oplocením. Z toho tedy lze dovodit, že i přes chybějící oplocení sporného pozemku by bylo adekvátnější stávajícímu způsobu využití jeho zařazení do ploch ZS, u nichž ostatně regulativy na str. 40 napadeného územního plánu počítají s tím, že nemusejí mít oplocení (v aktivní zóně záplavového území je jejich oplocení zakázáno). Vymezení sporného pozemku v plochách ZV je tak spíše reprezentací koncepčního záměru odpůrkyně, než zachycením aktuálního stavu území. Rozdíl co do zásahu do práv navrhovatele je však identický, ať již se jedná o vymezení takové plochy jako stabilizované, nebo jako návrhové, jelikož v obou variantách se na něj vztahují totožné regulativy využití plochy, které v zásadě jako jediné vedou k omezení disponibilních možností realizace vlastnického práva. Jen to, že je plocha vyznačena jako stabilizovaná, ale nikoliv jako návrhová, tak nemůže účinně zasáhnout do práv navrhovatele.

70. Nelze přitom přehlédnout, že navrhovatel se ve svém případě domáhá aplikace závěrů rozsudku NSS ze dne 30. 3. 2016, č. j. 8 As 121/2015–53. Tehdejší zrušující zásah NSS však byl motivován chybějícím vysvětlením zjevné diskontinuity s předchozím územním plánem v území, které již bylo zastavěno konkrétními stavbami, jejichž další údržba byla novou územně plánovací dokumentací bez bližšího vysvětlení znemožněna, a nadto byly vytvořeny podmínky pro odstranění těchto staveb či přestavbu (srov. zejm. odst. 46). V nynějším případě však k žádné zásadní diskontinuitě, již by bylo třeba i bez námitky alespoň v základním rozsahu zdůvodnit, nedochází, a naopak jediný, kdo se domáhá změny charakteru doposud nezastavěného území, je navrhovatel, který přichází (a to opožděně a mimo řádný procesní rámec projednání územního plánu) se svou představou, že by rád sporný pozemek zastavěl. Skutečnost, že spor je veden o zastavitelný, popř. již zastavěný pozemek, jenž je v důsledku změny učiněn nezastavitelným či jehož nová regulace brání možnosti řádného užívání existujících staveb, je přitom průřezově společná všem rozsudkům, jichž se v dané souvislosti navrhovatel dovolává (kromě již zmíněného jde o rozsudky NSS ze dne 29. 1. 2020, č. j. 9 As 171/2018–50, a ze dne 24. 3. 2016, č. j. 2 As 295/2015–83, a rozsudek Krasjkého soudu v Ostravě ze dne 9. 4. 2020, č. j. 79 A 5/2019–32). Nadto hned ve dvou ze čtyř zmiňovaných rozsudků byl navrhovatel aktivní a podal proti návrhu nové regulace námitky. Situace navrhovatele, jenž vlastní stabilně nezastavitelný a nijak nevyužívaný pozemek a řádně neuplatnil v procesu přijímání napadeného územního plánu námitky ani připomínky, je tak se shora zmíněnými případy zcela nesrovnatelná.

71. Kromě toho je nutno poukázat na to, že v intencích rozsudku NSS ze dne 25. 9. 2020, č. j. 6 As 151/2019–53, č. 4090/2020 Sb. NSS, je–li namítáno, že určení stabilizované plochy v územním plánu odporuje zásadě materiální pravdy ve smyslu § 3 správního řádu, nepostačuje jakýkoliv dílčí rozpor, ale musí se jednat o zcela zjevný a příkrý rozpor s realitou, jenž je povinen prokázat navrhovatel. Takový zásadní rozpor by bylo možno spatřovat tam, kde je na zastavěných plochách vymezována jako stabilizovaná plocha nezastavitelná a naopak nebo v případech, kdy funkční využití v územním plánu vydávané za stabilizovaný stav je jiným způsobem zcela nekompatibilní s dlouhodoběji ustáleným stavem v terénu (např. záměna ploch pro bydlení s plochami pro výrobu, záměna zemědělské plochy s lesními plochami). Ovšem v případě sporného pozemku se o takto zjevnou inkompatibilitu nejedná, naopak plochy ZV představovaly, jak soud shora nastínil, v podstatě druhou nejbližší kategorii ploch s různým způsobem využití odpovídající způsobu jeho zařazení v předchozím územním plánu. Zahrnutí do plochy ZV neodnímá spornému pozemku dřívější zastavitelnost a respektuje skutečnost, že je zcela nezastavěn, neoplocen a pokryt zelení. Jestliže i přes ponechání pozemku ladem navrhovatel neakceptuje jeho využití veřejností, neznamená to, že by takto navržené využití sporného pozemku bylo zcela rozporné s jeho faktickým stavem. Bylo na navrhovateli či jeho právním předchůdci, aby svou vůli prosazovali cestou připomínek a námitek, ale pokud tak řádně neučinili, nelze mít za dané situace zařazení sporného pozemku do ploch ZV jako zcela rozporné s jeho skutečnou podobou, jež k dosažení veřejného využití nevyžaduje žádné rozsáhlejší stavební či terénní úpravy (při minimalistickém pojetí postačí zřízení jedné pěšiny a k tomu nezbytné prořezání zeleně v její trase).

72. Lze též podotknout, že navrhovatel ani nemá pravdu v tom, že by byl zcela vyloučen z užívání sporného pozemku. Ani kdyby skutečně byl užíván pro veřejnost, neznamená to, že navrhovatel sám by svůj pozemek vstoupit nemohl. Nepochybně by na pozemek mohl vstupovat i on a dokonce by zde jako vlastník mohl realizovat i terénní úpravy a stavby, jež by vyhovovaly regulativům stanoveným pro plochy ZV. V tomto směru je tedy navrhovatelova argumentace přehnaná. Naopak je zcela trefné upozornění odpůrkyně, že ani za předchozího územního plánu navrhovatel nemohl na sporném pozemku realizovat žádné podstatné stavby a že v rozsahu možné stavební aktivity bylo vlastnické právo jeho právního předchůdce limitováno ještě významněji. V tomto směru tedy napadený územní plán představuje vstřícný posun, byť se pochopitelně nic nezměnilo na tom, že jde stále o plochu nezastavitelnou, a tedy umožňující realizaci jen omezených typů staveb, jež reflektují výjimečnou povahu stavební činnosti v nezastavitelném území. V každém případě však platí, že rozsah omezení vlastnického práva ke spornému pozemku se významně nemění a napadený územní plán jde cestou kontinutity územního plánování.

73. Vlastní zřízení předkupního práva k pozemku pak nepředstavuje nezákonný postup, jelikož v případě pozemku určeného územního plánem pro veřejné prostranství jeho zřízení umožňuje přímo věta první § 101 odst. 1 stavebního zákona. V tomto případě přirozeně nemusí jít o existující veřejné prostranství naplňující znaky předpokládané § 34 obecního zřízení, ale postačí vyjádřený záměr územního plánu, aby na daném pozemku taková plocha vznikla. To je přitom v tomto případě splněno. Vhodnost výběru právě sporného pozemku odpůrkyně v přípisu reagujícím na opožděnou námitku navrhovatele vysvětlila, přičemž silnější nástroj k prosazení tohoto záměu odpůrkyni právní řád nedává, takže odpůrkyně i tak zůstává odkázána na dobrou vůli a spolupráci navrhovatele. Je–li zřízení předkupního práva, jež navrhovatele neomezuje v možnosti se sporným pozemkem nakládat s výjimkou povinnosti jej v případě prodeje nabídnut odpůrkyni, která má možnost při uhrazení téže kupní ceny kupní smlouvu uzavřít namísto zájemce vybraného navrhovatelem, přiměřeným zásahem do vlastnického práva navrhovatele, soudu v důsledku nepodání námitek nepřísluší hodnotit.

74. Pokud jde o požadavek na zajištění průchodu územím, proti tomu se výslovně navrhovatel poprvé ohradil až v replice, a tedy opožděně (§ 101b odst. 2 věta druhá s. ř. s.). Nicméně i kdyby soud považoval tento požadavek za nedílnou součást vymezení ploch ZV a PP1, a tedy za včas uplatněný, ani v jeho případě nelze mít za to, že by byl v rozporu s hmotným či procesním právem. Úkolem územního plánu nepochybně je vymezit i veřejnou dopravní infrastrukturu [§ 43 odst. 1 věta první stavebního zákona, bod I odst. 1 písm. d) přílohy č. 7 k vyhlášce č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 13/2018 Sb.], jejíž součástí je i vymezení tras pro pěší pohyb, jež mohou nadto souviset i s vytvářením podmínek pro rozvoj cestovního ruchu ve smyslu § 19 odst. 1 písm. i) stavebního zákona. Jde tedy o zákonem předpokládaný obah územního plánu, přičemž z hlediska minimalizace s tím spojeného zásahu do vlastnického práva a vytvoření větší flexibility pro podrobnější územně plánovací regulaci či pro vymezení řešení v územním řízení je vstřícnějším postupem vymezení směru průchodu územím než stanovení detailní trasy v podobě jednoznačně definovaného koridoru. Jestli je takový postup proporcionálním zásahem do práva navrhovatele, soudu opět z důvodu procesní pasivity navrhovatele nepřísluší hodnotit.

VIII. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

75. Z uvedeného vyplývá, že soud neshledal žádný z návrhových bodů důvodným. Proto podle § 101d odst. 2 věty druhé s. ř. s. návrh jako celek zamítl.

76. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Odpůrkyně, která byla ve věci plně úspěšná, naopak má právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady, při jejichž posouzení soud vyšel z úkonů plynoucích ze soudního spisu, zahrnují náklady na zastoupení advokátem. Jelikož je odpůrkyně obcí, která nevykonává působnost orgánu územního plánování, a tudíž nezaměstnává žádné osoby odborně způsobilé hájit územní plán v soudním řízení, má soud náklady na zastoupení advokátem za účelně vynaložené (viz bod 29 usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014–47, a bod 23 rozsudku téhož soudu ze dne 24. 1. 2019, č. j. 7 As 461/2018–23).

77. Náklady odpůrkyně sestávají z odměny advokáta za čtyři úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k návrhu a dupliky a účast na jednání před soudem nepřesahujícím dvě hodiny) podle § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), k čemuž je dále třeba přičíst čtyřikrát režijní paušál po 300 Kč jako náhradu hotových výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Náklady zastoupení jsou dále navýšeny o náhradu za 21 % DPH z odměny advokáta, jejímž je plátcem, ve výši 2 856 Kč. Celkové náklady řízení odpůrkyně tedy dosahují 16 456 Kč. Tuto částku je navrhovatel povinen zaplatit k rukám zástupce odpůrkyně, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení

I. Obsah návrhu na zrušení opatření obecné povahy II. Obsah vyjádření odpůrkyně III. Replika navrhovatele IV. Duplika odpůrkyně V. Podstatný obsah správního spisu VI. Průběh ústního jednání VII. Posouzení návrhu soudem VIII. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení