58 CO 153/2022 - 566

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Vladimíry Čítkové a JUDr. Blanky Bendové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] o návrhu na popření pohledávky k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 46 C 96/2020-535 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že z uspokojení z rozvrhu výtěžku prodeje nemovitostí prováděného soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 1, pod sp. zn. [spisová značka], se vylučuje pohledávka žalované ve výši [částka], kterou si přihlásila do exekučního řízení vedeného soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 1, pod sp. zn. [spisová značka], z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum], ve znění pozdějších dodatků, a z titulu zástavního práva zřízeného na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum], zapsaného do katastru nemovitostí pod č. j. V2 6020/1999, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně [částka] do 15 dnů od jeho právní moci k rukám jejího advokáta.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] do 15 dnů od jeho právní moci k rukám jejího advokáta.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby bylo určeno, že pohledávka žalované ve výši [částka], kterou si přihlásila do exekučního řízení vedeného soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 1, pod sp. zn. [spisová značka], z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum], ve znění pozdějších dodatků, a z titulu zástavního práva zřízeného na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum] (správně [datum]), zapsaného do katastru nemovitostí pod č. j. V2 6020/1996 není po právu, eventuálně, aby byla vyloučena pohledávka žalované ve výši [částka], kterou si přihlásil do exekučního řízení vedeného soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 1, pod sp. zn. [spisová značka], z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] ve znění pozdějších dodatků, a z titulu zástavního práva zřízeného na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum] (správně [datum]), zapsaného do katastru nemovitostí pod č. j. V2 6020/1996, z uspokojení z rozvrhu výtěžku prodeje nemovitostí prováděného soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 1, pod sp. zn. [spisová značka] (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě ze dne [datum] (ve znění její opravy ze dne [datum] ohledně data smlouvy o zřízení zástavního práva z nesprávného data„ [datum]“ na správné datum„ [datum]“) na popření pravosti pohledávky přihlášené žalovanou k rozvrhu výtěžku prodeje nemovité věci provedeného v rámci exekučního řízení vedeného JUDr. [jméno] [příjmení], soudním exekutorem Exekutorského úřadu Praha 1, pod sp. zn. [spisová značka]. Exekuční řízení proti žalobkyni bylo zahájeno na základě návrhu Správy železniční dopravní cesty, státní organizace, přičemž dne [datum] byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 nařízena exekuce na její majetek. Exekučním příkazem soudní exekutor rozhodl kromě jiného o prodeji stavby bez č. p./č. e. jiná st. umístěná na pozemku parc. [číslo] vše v katastrálním území Zádveřice, obci [obec], zapsané u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín na LV [číslo] to se všemi součástmi a příslušenstvím (dále případně jen„ nemovitost“). Do dražby vyhlášené na 16. 4 2020 žalovaná dne [datum] přihlásila pohledávku ve výši [částka] dle jejích tvrzení zajištěnou zástavním právem k nemovitosti zřízeným na základě smlouvy ze dne [datum] zapsaným do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Podle žalované jde o pohledávku vzniklou na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum], ve znění 4 dodatků, mezi [právnická osoba] a žalobkyní, na jejímž základě měl být žalobkyni poskytnut úvěr ve výši [částka] s termínem splatnosti ke dni [datum] (dál jen„ pohledávka“). Nemovitost byla dne [datum] úspěšně vydražena, usnesení o příklepu nabylo právní moci. Exekutor následně nařídil jednání o rozvrhu výtěžku dražby nemovitosti. Podáním ze dne [datum] žalobkyně v pozici povinné popřela pohledávku přihlášenou žalovanou co do její pravosti, výše, zařazení do skupiny i pořadí. V rámci popření zařazení do skupiny žalobkyně popírala samotnou existenci zástavního práva na základě neplatnosti a neurčitosti zástavních smluv. V souvislosti se zástavním právem také vznesla námitku promlčení. Popření pravosti pohledávky žalobkyně odůvodnila nedoložením její existence žalovanou. V souvislosti s pohledávkou vznesla námitku promlčení a z opatrnosti i námitku započtení. Žalobkyně také namítla, že žalovaná nedoložila svoji aktivní věcnou legitimaci k přihlášení pohledávky, jelikož neprokázala, že je skutečně věřitelem pohledávky. Na základě jednání o rozvrhu výtěžku dražby nemovitosti vydal exekutor usnesení, kterým mimo jiné vyzval žalobkyni, aby podala návrh podle § 267a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (zkráceně „o. s. ř.“) vůči žalované. Žalobkyně uvedla, že započetla proti pohledávce žalované svou pohledávku za původním věřitelem (Investiční a [právnická osoba]) z titulu náhrady škody způsobené neoprávněným zcizením technologického zařízení moštárny ve vlastnictví žalobkyně ve výši [částka], vzájemné pohledávky žalobkyně a původního věřitele byly započteny co do částky [částka]. Ohledně pohledávky je žalovanou od [datum] proti žalobkyni vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 247/2002 řízení o zaplacení částky [částka], do dnešního dne nebylo ve věci samé pravomocně rozhodnuto. Žalovaná dne [datum] podala žalobu o nařízení soudního prodeje zástavy, Okresní soud ve [obec] jí vyhověl. O výkon rozhodnutí žalovaná nepožádala, ale dne [datum] přihlásila pohledávku na základě zajištění zástavním právem do exekučního řízení. Žalobkyně primárně popírá pohledávku s poukazem na promlčení zástavního práva současně s poukazem na promlčení samotné pohledávky zástavním právem zajištěné; namítá, že žalovaná neprokázala, že by byla věřitelem pohledávky, pohledávka nikdy nevznikla, žalovaná její existenci ani nijak nedoložila, pokud pohledávka vznikla, tak došlo k jejímu zániku v důsledku započtení; namítá, že zástavní právo platně nevzniklo.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že jako právní nástupce [obec] konsolidační agentury má za žalobkyní předmětnou pohledávku, která byla postoupena na Českou konsolidační agenturu dne [datum] [právnická osoba], na kterou přešla ze zákona v důsledku uzavření smlouvy o prodeji podniku mezi Investiční a [právnická osoba] Pohledávka vznikla na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum], ve znění pozdějších dodatků, k jejímu zajištění byla dne [datum] uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem. Žalobkyně jako zástavní dlužník své závazky z úvěrové smlouvy neplnila, proto byla podána žaloba na zaplacení mimo jiné výše uvedeného úvěru, přičemž v průběhu nalézacího řízení vyšlo najevo, že na žalobkyni je vedena exekuce, a proto je uspokojení žalované velmi nejisté. Z toho důvodu žalovaná navrhla nařízení prodeje nemovitých zástav, čemuž bylo vyhověno pravomocným usnesením Okresního soudu ve [obec] ze dne 22. 11. 2017, č. j. 39 C 149/2016-258. Z důvodu hospodárnosti pak žalovaná nepožádala o výkon tohoto rozhodnutí, ale přihlásila své zajištěné pohledávky do již zahájeného exekučního řízení. Tvrzení a jednání žalobkyně označila za rozporná, když ta na jednu stranu výše uvedenou pohledávku žalované zcela popírá, tvrdí, že nikdy nevznikla, a zároveň uvádí, že pohledávka zanikla započtením. K zániku pohledávky započtením nedošlo, neboť žaloba o náhradu údajné škody žalobkyně byla pravomocně zamítnuta, žalobkyně pohledávku k započtení neměla. Žalovaná vyjádřila nesouhlas s názorem žalobkyně, že by její zástavní právo mělo být promlčeno.

4. Soud I. stupně v bodech 3. až 21. odůvodnění rozsudku (na něž odvolací soud pro stručnost vlastního rozhodnutí odkazuje) uvedl skutková zjištění, která má za prokázaná provedeným dokazováním. Po právní stránce odkázal na §§ 358, 387, 388, 392, 397, 402, 408 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník [účinnost] (zkráceně„ obch. zák.“) a § 100 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 (zkráceně„ obč. zák“) a vyšel z toho, že mezi právním předchůdcem žalované ([právnická osoba]) a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla žalobkyni poskytnuta částka [částka]. Tato pohledávka byla zajištěna zástavním právem zřízeným k předmětné nemovitosti s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí dne [datum]. Na žalovanou byla předmětná pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi žalovanou a [právnická osoba], na kterou pohledávka přešla ze zákona, na základě smlouvy o prodeji podniku ze dne [datum] uzavřenou mezi ČSOB a [právnická osoba] Na základě návrhu oprávněného [příjmení] železniční dopravní cesty, státní organizace byla nařízena Obvodním soudem pro Prahu 2 exekuce na majetek žalobkyně. Soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení] vydal dne [datum] exekuční příkaz prodejem mj. i předmětné nemovitosti. Žalovaná přihlásila dne [datum] svou pohledávku zajištěnou zástavním právem do dražby. Dne [datum] se konala elektronická dražba, při níž byla nemovitost vydražena za částku [částka] Soudní exekutor vyzval žalobkyni coby povinnou k podání odpůrčí žaloby. Usnesením Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum] byl nařízen soudní prodej zástavy (nemovitosti) k uspokojení pohledávky žalované z titulu předmětné úvěrové smlouvy. Žalobkyně ve vztahu k žalované učinila dne [datum] započtení předmětné pohledávky na pohledávku žalobkyně za žalovanou z titulu náhrady škody. Tato náhrada škody byla předmětem řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 9/2003, na základě podané žaloby žalobkyně proti žalované. Tato žaloba byla Obvodním soudem pro Prahu 1 zamítnuta. U Obvodního soudu pro Prahu 2 je vedeno řízení pod sp. zn. 17 C 247/2002, kde žalovaná požaduje po žalobkyni zaplacení částky ve výši [částka] mj. i z titulu předmětné úvěrové smlouvy; řízení není dosud skončeno.

5. Soud I. stupně konstatoval, že žalobkyně v žalobě sporovala vznik pohledávky žalované i vznik souvisejícího zástavního právo, tvrdila, že došlo k zániku pohledávky v důsledku započtení ze strany žalobkyně, dále k promlčení pohledávky žalované a zástavního práva, že žalovaná nebyla věcně legitimována k podání přihlášky do exekučního řízení.

6. Ke spornému vzniku pohledávky soud I. stupně shledal s odkazem na provedené dokazování, že jednoznačně vznikla, což nepřímo potvrzuje i samotná žalobkyně jejím následným zajištěním zástavním právem; vznik pohledávky měl za prokázaný výpisy z úvěrového účtu i soud rozhodující o nařízení prodeje zástavy, který zjistil, že úvěr byl poskytnut [datum]. Za prokázaný vzal soud I. stupně i vznik zástavního práva, a to smlouvou o jeho zřízení, návrhem na jeho vklad do katastru nemovitostí i rozhodnutím soudu o nařízení prodeje zástavy. Pokud žalobkyně tvrdila, že pohledávka zanikla započtením na základě přípisů ze dne [datum] a [datum], podle rozhodnutí soudu jí nesvědčila pohledávka, kterou by mohla započíst, sporná pohledávka žalované v důsledku žalobkyní tvrzeného započtení nezanikla. Pokud žalobkyně namítala promlčení pohledávky, promlčecí doba začala běžet [datum], podáním žaloby o zaplacení pohledávky dne [datum] běžet přestala, nalézací řízení dosud není skončeno, námitku započtení v něm nelze uplatnit a dosud tak nezačala běžet ani tříměsíční lhůta pro zahájení řízení o výkon rozhodnutí z uvedeného nalézacího řízení. Přesto, že žalobkyně namítá promlčení v jiném řízení, než v dříve zahájeném řízení nalézacím, za stavu, kdy pohledávka vznikla, byla uplatněna v soudním řízení před uplynutím desetileté promlčecí doby a minimálně ve výši jistiny [částka] existovala ke dni vydání usnesení soudního exekutora o rozvrhu výtěžku, nelze dle názoru soudu I. stupně k vznesené námitce promlčení v rámci popěrného úkonu žalobkyně přihlížet, stejně tak k námitce promlčení zástavního práva, které pohledávku zajišťuje. K námitce žalobkyně o nedostatku aktivní legitimace žalované k podání přihlášky pohledávky do exekučního řízení, soud I. stupně uzavřel, že pohledávka přešla z původního věřitele na [právnická osoba], posléze byla smluvně převedena na Českou konsolidační agenturu a žalovaná je jejím zákonným nástupcem. S takovými důvody soud I. stupně žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

7. Rozsudek napadla žalobkyně včasným a přípustným odvoláním, ve kterém namítla, že soud I. stupně dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že námitka promlčení zástavního práva (potažmo pohledávky) je nepřípustná, resp. nelze k ní v daném případě přihlížet. Zároveň označila za nesprávné i závěry o vzniku a existenci pohledávky a zástavního práva. Před vlastním odůvodněním odvolání poukázala na vedení obdobného řízení mezi týmiž účastníky u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 43 C 82/2020, v jehož rámci již proběhlo odvolací řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 53 Co 42/2022, kdy na jednání dne [datum] odvolací soud přisvědčil námitce promlčení vznesené žalobkyní a uzavřel, že se pohledávka vylučuje z uspokojení v rámci exekučního řízení. Odvolací soud v uvedeném případě v souladu s ustálenou judikaturou dovodil, že není-li pohledávka pravomocně přiznána, nelze uplatnit zákaz vznesení námitky promlčení v exekučním řízení. Jelikož se v nadepsaném řízení jedná skutkově i právně o obdobnou situaci, není pochyb, že by i v nadepsané věci mělo být žalobě vyhověno. Žalobkyně akcentovala, že podanou žalobu, která byla zamítnuta napadeným rozhodnutím, postavila primárně na námitce promlčení zástavního práva a namítala promlčení i předmětné pohledávky žalované, neboť zástavní právo se nemůže promlčet dříve nežli zajištěná pohledávka. Soud I. stupně však v napadeném rozhodnutí obě tyto námitky promlčení fakticky směšuje a svůj závěr postavil primárně na nemožnosti uplatnit námitku promlčení pohledávky samotné, když sice v odůvodnění napadeného rozsudku (viz bod 36) dovodil, že objektivní desetiletá promlčecí lhůta v nalézacím řízení uplynula (tudíž by bylo možné vyvozovat, že souhlasí se právním názorem žalobkyně ohledně promlčení předmětné pohledávky i zástavního práva), avšak odmítl ke vzneseným námitkám promlčení přihlédnout s poukazem na § 408 obch. zák. Dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu platí, že zástavní právo je právem, které podléhá promlčení, promlčení zástavního práva se řídí občanským zákoníkem a dalšími předpisy občanského práva, i když jím byla zajištěna pohledávka ze smlouvy o úvěru nebo z jiného obchodního závazkového vztahu, promlčuje ve lhůtě tří let a promlčecí lhůta běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, tj. ode dne, kdy vznikl nárok na uspokojení zajištěné pohledávky, podle § 100 odst. 2 obč. zák. se zástavní právo nepromlčí dříve než zajištěná pohledávka. Právo na zaplacení pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru se promlčuje podle právní úpravy obsažené v § 387 a násl. obch. zák. ve 4leté promlčecí lhůtě s tím, že bez ohledu na případná stavení či přerušení promlčecí lhůty skončí tato lhůta nejpozději uplynutím 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. I pohledávka, která byla řádně a včas uplatněna u soudu, se tak může v průběhu daného soudního řízení promlčet. Ani včasné uplatnění práva v nalézacím řízení tedy nemění nic na tom, že pohledávka již byla v době podání přihlášky do exekučního řízení s ohledem na uplynutí objektivní promlčecí lhůty promlčena. Uplatnění pohledávky u soudu před uplynutím promlčecí lhůty má za následek pouze to, že v řízení, ve kterém bylo právo na zaplacení pohledávky včas uplatněno, nelze vznést námitku promlčení. V předmětném případě začala promlčecí lhůta pohledávky běžet dne [datum], když dle tvrzení žalované měla dne [datum] nastat konečná splatnost úvěru, a pohledávka se tak promlčela nejpozději dne [datum]. K tomuto datu se tak nejpozději promlčelo i zástavní právo zajišťující předmětnou pohledávku. Přihláška pohledávky byla v exekučním řízení uplatněna až dne [datum]. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, podle kterého není námitka promlčení uplatněná v rámci exekučního řízení přípustná s ohledem na § 408 odst. 2 obch. zák., tam uvedené předpoklady nejsou splněny, neboť žalovaná nemá k dispozici pravomocné rozhodnutí přiznávající jí nárok z pohledávky a svůj nárok v postavení zástavního věřitele odvíjí pouze od existence zástavního práva. Pohledávka žalované se však promlčela nejpozději [datum] a k tomuto datu se také nejpozději promlčelo zástavní právo, které ji zajišťovalo. Žalovaná neuplatnila své právo včas, v rámci řízení o nařízení prodeje zástavy až [datum], v rámci exekučního řízení [datum]. K dalším důvodům popěrné žaloby žalobkyně namítla, že nebylo řádně doloženo čerpání úvěru ani vznik zástavního práva, finanční prostředky z úvěru nikdy fakticky neobdržela, nebylo prokázáno, že by se dostaly do sféry její dispozice. Není tak najisto postaveno ani zástavní právo, které bez pohledávky nemůže existovat. Z opatrnosti setrvala i na námitce zániku pohledávky započtením, když rozsudek, jímž byla zamítnuta jeho žaloba o náhradu škody, nenapadla odvoláním pouze proto, že nebyla v požadované lhůtě schopna zaplatit soudní poplatek. V rozsahu, v němž nebylo uplatněno v nalézacím řízení, proto započtením argumentovala zde. Ze všech uvedených důvodů navrhla, aby odvolací soud změnou rozsudku žalobě vyhověl, případně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného s tím, že dostatečně prokázala vznik pohledávky i zástavního práva. Pokud je tvrzen zánik pohledávky započtením, žalobkyně takovou pohledávku neměla, když v nalézacím řízení soud po rozsáhlém dokazování došel k závěru, že právní předchůdce žalované za tvrzenou škodu neodpovídá. I kdyby pohledávka žalobkyni svědčila, nedošlo k platnému započtení, doručení zápočtu prokazuje pouze podací lístek, tvrzená pohledávka z titulu náhrady škody navíc k datu [datum] nebyla splatná, tudíž nebyla k započtení způsobilá podle § 359 obch. zák.

9. Odvolací soud projednal věc při jednání, z titulu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a odvolání shledal opodstatněným.

10. Soud I. stupně opatřil pro rozhodnutí věci dostatek skutkových zjištění, na jejich základě dospěl ke správným skutkovým závěrům i správným právním závěrům týkajícím se vzniku pohledávky, zástavního práva i započtení. V těchto otázkách nemá odvolací soud závěrům soudu I. stupně čeho vytknout a bezezbytku na ně odkazuje.

11. Odvolací soud se však neztotožnil se závěry soudu I. stupně v otázce promlčení pohledávky a zástavního práva. V tomto směru odvolací soud ve smyslu § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 (zkráceně „o. z.“), vychází zcela ze závěrů přijatých odvolacím soudem v rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 53 Co 42/2022-584, v řízení vedeném mezi týmiž účastníky řešícím obdobnou skutkovou i právní situaci, jako je v řešena v projednávané věci, tj. jde o případ, který se v projednávanou věcí shoduje v podstatných znacích, přičemž odvolací soud nemá důvodu se od závěrů tam přijatých v projednávané věci odchylovat.

12. V poukazovaném rozhodnutí odvolací soud přisvědčil námitce promlčení vznesené žalobkyní a uzavřel tedy, že se pohledávka vylučuje z uspokojení v rámci exekučního řízení, když v souladu s ustálenou judikaturou dovodil, že není-li pohledávka pravomocně přiznána, nelze uplatnit zákaz vznesení námitky promlčení v exekučním řízení; zástavní právo i pohledávka jsou již promlčeny a zákaz uplatnění námitky promlčení uvedený v § 408 obch. zák. se v projednávané věci neuplatní, neboť pohledávka žalované není pravomocně přiznaná a žalovaná uplatnila své zástavní právo vůči žalobkyni až po uplynutí objektivní desetileté promlčecí lhůty.

13. I v projednávané věci (stejně jako v poukazovaném řízení) není po skutkové stránce ve vztahu k posouzení otázky promlčení pochyb o tom, že pohledávka z úvěru byla podle smlouvy i jejích dodatků splatná do [datum]. Pohledávka věřitele z úvěrové smlouvy uzavřené [datum] se tak začala promlčovat [datum] (§ 387 obch. zák., dle něhož právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem /odst. 1/, promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou /odst. 2/, ve spojení s 392 odst. 1 obch. zák., dle něhož u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti). Spočívá-li obsah závazku v povinnosti nepřetržitě vykonávat určitou činnost, zdržet se určité činnosti nebo něco strpět, počíná promlčecí doba běžet od porušení této povinnosti.). Závazkový vztah ze smlouvy o úvěru prošel několika změnami v osobě věřitele, tato skutečnost ovšem byla bez jakéhokoli vlivu na běh promlčecí doby (v souladu s § 400 obch. zák., dle něhož změna v osobě dlužníka nebo věřitele nemá vliv na běh promlčecí doby). Při nerušeném běhu událostí by v projednávané věci k promlčení pohledávky z úvěru došlo k datu [datum] (ve smyslu § 397 obch. zák., dle něhož nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky). Dnem [datum] bylo původním věřitelem zahájeno řízení o zaplacení pohledávky z úvěru ve výši [částka], přičemž k datu rozhodování soudu I. stupně ani k datu rozhodování odvolacího soudu (jak bylo odvolacím soudem ověřeno dne [datum] dle veřejně přístupných informací na [webová adresa] InfoSoud/public/search - viz č. l. 561-562 spisu) řízení nebylo pravomocně skončeno. Podle § 402 obch. zák. promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení. Podle § 405 odst. 1 obch. zák. jestliže právo bylo uplatněno před promlčením podle § 402 až § 404, avšak v tomto řízení nebylo rozhodnuto ve věci samé, platí, že promlčecí doba nepřestala běžet (odst. 1). Jestliže v době skončení soudního nebo rozhodčího řízení uvedeného v odstavci 1 promlčecí doba již uplynula nebo jestliže do jejího skončení zbývá méně než rok, prodlužuje se promlčecí doba tak, že neskončí dříve než jeden rok ode dne, kdy skončilo soudní nebo rozhodčí řízení (odst. 2). V projednávané věci podáním žaloby na splnění platební povinnosti žalobkyně z úvěrové smlouvy došlo ke stavení promlčecí doby, v průběhu takto zahájeného řízení však již promlčecí doba uplynula, aniž by bylo rozhodnuto ve věci samé, rozhodnuto není doposud.

14. Podle § 408 odst. 1 obch. zák. bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Do lhůty podle věty první se nezapočítává doba, po kterou se vede mediace podle zákona o mediaci. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty. Podle § 408 odst. 2 obch. zák. bylo-li právo pravomocně přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení později než tři měsíce před uplynutím promlčecí doby nebo po jejím uplynutí, lze rozhodnutí soudně vykonat, jestliže řízení o jeho výkonu bylo zahájeno do tří měsíců ode dne, kdy mohlo být zahájeno. Právě citovaná ustanovení v obchodněprávních vztazích zaručují, že žádná ze základních promlčecích dob desetiletou lhůtu nepřesáhne, všechny případy posouvající konec promlčecí doby (např. §§ 401, 404, 405) jsou bez jakékoliv výjimky omezeny dobou deseti let, která počíná běžet od okamžiku, kdy ponejprve počalo promlčení konkrétního závazku běžet. Tato hranice je neprolomitelná, uplynutím této doby je právo definitivně promlčeno. Navíc tato desetiletá doba má povahu promlčecí doby všeobecné a v jejím rámci musí být zahájeno případně i řízení o výkon rozhodnutí, kterým bylo právo přiznáno. Tento důsledek je změkčen ve dvou směrech, ale ani v jednom případě se nejedná ani o prodloužení promlčecí doby, ani o novou promlčecí dobu. Především se může z mnoha důvodů přihodit, že právo bylo uplatněno v určitém řízení soudním nebo rozhodčím včas, ale během řízení uplynula tato limitní desetiletá lhůta. Potom sice k promlčení dochází, námitka promlčení je však nepřípustná. Skončením tohoto řízení ovšem také je právo promlčeno s konečnou platností. Druhý odstavec míří na situaci, která na předchozí navazuje. Promlčecí doba ohledně práva, které bylo uplatněno v rozhodčím nebo soudním řízení, během tohoto řízení uplynula anebo po skončení řízení, ve kterém bylo právo přiznáno, zbývá z ní jen část, která je kratší tří měsíců. Potom se dopřává oprávněnému ještě zvláštní lhůta tří měsíců, která slouží výlučně k tomu, aby v této lhůtě zahájil řízení o výkon daného rozhodnutí, aniž by bylo možné promlčení namítat, a to až do konce řízení o výkon daného rozhodnutí. V jakémkoliv jiném řízení je tato námitka přípustná. Nejde tedy o žádnou dodatečnou promlčecí dobu, ale o lhůtu zvláštního určení. Jde o předpis kogentní povahy. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu řízení o výkon rozhodnutí, vydaného v nalézacím, ať již soudním či rozhodčím řízení, přiznávajícího určité právo, musí být zahájeno v desetileté lhůtě, počítané ode dne, kdy lhůta počala běžet poprvé (§ 408 odst. 1 obch. zák.), a v určitém případě v desetileté lhůtě prodloužené o další tři měsíce od vykonatelnosti rozhodnutí (§ 408 odst. 2 obch. zák.) - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2011, sp. zn. 20 Cdo 3778/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 20 Cdo 4708/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 20 Cdo 1579/2016. Dovolací soud rovněž uzavřel, že podle § 408 odst. 1 obch. zák. (ve znění [účinnost]) bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet; námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31 Cdo 4091/2010, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 703/2013).

15. Pro běh speciální tříměsíční lhůty, výjimečně prodlužující desetiletou promlčecí dobu podle § 408 odst. 1 obch. zák., je rozhodný okamžik možnosti zahájení exekučního (vykonávajícího) řízení (§ 408 odst. 2 obch. zák.), tedy den, kdy oprávněný mohl poprvé podat se všemi nezbytnými náležitostmi návrh na nařízení exekuce, patří-li mezi tyto náležitosti návrhu především existence oprávněnému svědčícího – formálně a materiálně vykonatelného – exekučního titulu. V usnesení sp. zn. 20 Cdo 1579/2016 Nejvyšší soud uzavřel, že přihlášení pohledávky zástavního věřitele v exekučním řízení vedeném ve prospěch jiného oprávněného má pro posouzení promlčecí doby podle § 408 obch. zák. ve znění [účinnost] stejné účinky jako podání exekučního návrhu.

16. Z výše citovaných ustanovení pro projednávanou věc plyne, že jak v době rozhodování soudu I. stupně, tak v době rozhodování soudu odvolacího (ve smyslu § 154 odst. 1 o. s. ř. pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení) nebylo namístě zvažovat účinky § 408 odst. 2 obch. zák., když žalovaná nedisponovala a dosud nedisponuje pravomocným rozhodnutím, které by jí právo na plnění z předmětné úvěrové smlouvy přiznávalo, není tedy naplněn základní předpoklad, který by svědčil pro možné využití tříměsíční lhůty zvláštního určení pro výkon takového rozhodnutí, zároveň je najisto postaveno, že maximálně přípustná desetiletá promlčecí doba v průběhu nalézacího řízení marně uplynula. Úvaha soudu I. stupně o tom, že není najisto postaveno, zda uvedená tříměsíční lhůta počne běžet, sice není zcela nepřípadná, když není vyloučeno, že žalovanému bude právo na plnění přiznáno, zároveň však není vyloučeno, že mu toto právo přiznáno nebude. Z citovaného § 408 odst. 2 obch. zák. i ustálené judikatury zároveň plyne, že námitka promlčení je zapovězena jen a pouze v onom nalézacím řízení, jehož skončení je s možným následným uplatněním tříměsíční lhůty spojeno. V jakémkoli dalším řízení dlužník promlčení namítat smí.

17. V projednávané věci je namístě vycházet především z toho, že žalovaná do exekučního řízení přihlásila svou pohledávku z titulu zástavního práva váznoucího na nemovitosti postižené předmětnou exekucí. Podle ustálené judikatury soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 21 Cdo 681, [číslo], který byl uveřejněn pod [číslo] v časopise Soudní judikatura, roč. 2007) se promlčení zástavního práva řídí občanským zákoníkem a dalšími předpisy občanského práva, i když jím byla zajištěna pohledávka ze smlouvy o úvěru nebo z jiného obchodního závazkového vztahu. Protože podle § 100 odst. 2 věty třetí obč. zák. se zástavní práva nepromlčují dříve než zajištěná pohledávka, nepostačuje k promlčení zástavního práva pouze marné uplynutí doby určené občanským právem k uplatnění nároku na uspokojení ze zástavy, neboť je třeba, aby marně uplynula také promlčecí doba zajištěné pohledávky; nedošlo-li k promlčení zajištěné pohledávky, nemůže být promlčeno ani zástavní právo, i kdyby jeho předmětem byl majetek jiné osoby než dlužníka této pohledávky. Obchodním zákoníkem se řídí pouze promlčení zajištěné pohledávky ze smlouvy o úvěru nebo jiného obchodního závazkového vztahu.

18. Ze všech výše uvedených skutečností odvolací soud (shodně jako odvolací soud ve věci sp. zn. 53 Co 42/2022) dovozuje, že je namístě žalované odepřít právo na uspokojení její pohledávky z titulu zástavního práva v předmětném exekučním řízení, když toto řízení není navázáno na žádné řízení nalézací a žalobkyně namítla promlčení zástavního práva zřízeného smlouvou ze dne [datum] za stavu, kdy k datu podání přihlášky do dražby v exekučním řízení ([datum]) čtyřletá promlčecí doba pohledávky, kterou toto právo zajišťuje, marně uplynula, marně uplynula i maximální desetiletá promlčecí doba, a v tomto řízení není uplatnění námitky promlčení zapovězeno. Promlčení zástavního práva se žalobkyně jako zástavní dlužník důvodně dovolala, když prokázala, že zástavní věřitel uplatnil právo na uspokojení ze zajištěné pohledávky po uplynutí stanovené doby. Tedy není správný závěr soudu I. stupně, že není námitka promlčení uplatněná v rámci exekučního řízení přípustná s ohledem na § 408 odst. 2 obch. zák. [jméno] uvedené předpoklady nejsou splněny, neboť žalovaná nemá k dispozici pravomocné rozhodnutí přiznávající jí nárok z pohledávky a svůj nárok v postavení zástavního věřitele odvíjí pouze od existence zástavního práva. Pohledávka žalované se však promlčela nejpozději [datum] a k tomuto datu se také nejpozději promlčelo zástavní právo, které ji zajišťovalo. Žalovaná neuplatnila své právo včas, když v rámci exekučního řízení je uplatnila až [datum] (poté, co v rámci řízení o nařízení prodeje zástavy ho uplatnila až [datum]).

19. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v části výroku o požadavku na vyloučení předmětné pohledávky z uspokojení z rozvrhu výtěžku prodeje nemovitosti v předmětném exekučním řízení podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a žalobě vyhověl, ve zbývající části výroku jej jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

20. V souladu s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně i před soudem odvolacím, a to v obou případech dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyni je třeba považovat za plně procesně úspěšnou. Náklady, které žalobkyně na uplatnění svého práva v řízení před soudem I. stupně účelně vynaložila, sestávají ze soudního poplatku ve výši [částka] a dále z odměny a náhrad jeho advokáta. Jedná se o odměnu za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, vyjádření z [datum], účast u jednání soudu I. stupně ve dnech 13. 10. a [datum]) po [částka] (§ 7, § 9 odst. 3 písm. a/ dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu - zkráceně„ AT“), 5 režijních paušálů po [částka] (§ 13 odst. 1 a 4 AT) a náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši [částka] Celkem žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně náleží [částka].

21. V odvolacím řízení byla žalobkyni přiznána náhrada v celkové výši [částka], která je tvořena soudním poplatkem z odvolání ve výši [částka], odměnou žalobcova advokáta za 2 úkony právní služby (odvolání a účast na jednání odvolacího soudu; § 11 odst. 1 písm. d/, g/ AT) po [částka] (§ 7, § 9 odst. 3 písm. a/AT), 2 režijními paušály po [částka] (§ 13 odst. 1 a 4 AT) a náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši [částka].

22. O lhůtě k plnění v případě náhrady nákladů jak prvostupňového tak odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem, kdy uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí; o místu plnění pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř

Poučení