59 A 2/2019 - 109

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka ve věci žalobce: Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu, IČO 67010041 sídlem Cejl 866/50a, 602 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti osoby zúčastněné na řízení: Plzeňská teplárenská, a.s., IČO 49790480 sídlem Doubravecká 2760/1, 301 00 Plzeň zastoupená advokátem JUDr. Robertem Vargou sídlem Zbrojnická 229/1, 301 00 Plzeň o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2018, č.j. KUJCK 38903/2018 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. V přezkoumávané věci se jedná o stavbu Závod na energetické využití komunálního odpadu Chotíkov (ZEVO Chotíkov) na pozemcích parc. č. 920/3 v k.ú. Kůští a parc. č. 558/1, 558/195, 712/1, 720/4, 720/5, 720/6, 720/8, 720/9, 720/10, 720/11, 720/12, 720/15, 720/16, 720/17, 720/18, 720/19, 720/20, 720/21, 720/22, 720/23, 720/26, 720/27, 720/28, 720/29, 720/30, 720/31, 720/32, 720/33, 720/34, 720/36, 725/2, 725/32, 725/33 a 725/34 v k.ú. Chotíkov.

2. Žalobou došlou soudu dne 15. 1. 2019 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 14. 11. 2018, č.j. KUJCK 38903/2018, a rozhodnutí Městského úřadu Nýřany ze dne 1. 6. 2012, č.j. OV-Asc/12440/2012.

3. Rozhodnutím ze dne 14. 11. 2018, č.j. KUJCK 38903/2018, č. spis OREG/30836/2017/vipe, Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor regionálního rozvoje, územního plánování a stavebního řádu, rozhodl o odvoláních proti rozhodnutí Městského úřadu Nýřany, odboru výstavby, ze dne 1. 6. 2012, sp. zn. OV-Asch/4953/2012, č.j. OV-Asc/12440/2012, jímž podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „stavební zákon“), bylo rozhodnuto o umístění stavby ZEVO Chotíkov (výrok č. I.), byly stanoveny podmínky pro umístění této stavby (výrok č. II.) a bylo rozhodnuto o námitkách účastníků řízení (výrok č. III.).

4. Žalobce Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu je pobočným spolkem s vlastní právní subjektivitou spolku Děti Země. Jeho hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny a životního prostředí.

5. Osoba zúčastněná na řízení Plzeňská teplárenská, a.s., je žadatelem o vydání rozhodnutí o umístění stavby ZEVO Chotíkov.

6. Žalobce brojí proti tomu, jak byly posouzeny vlivy záměru na životní prostředí.

7. Posuzování vlivů na životní prostředí upravuje zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o posuzování vlivů na životní prostředí“ nebo „zákon č. 100/2001 Sb.“). 8. „Stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí podle § 10 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, není samostatně přezkoumatelné ve správním soudnictví. V souladu s čl. 9 Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí, vyhlášené pod č. 124/2004 Sb. m. s., a čl. 10a Směrnice Rady o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (85/337/EHS), lze toto stanovisko přezkoumávat až v rámci konečného rozhodnutí, jehož je stanovisko podkladem.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2007, č.j. 1 As 13/2007-63, publ. pod č. 1461/2008 Sb. NSS). Dosavadní řízení 9. Souhlasné stanovisko k záměru „Závod na energetické využití komunálního odpadu Chotíkov (ZEVO Chotíkov)“ podle § 10 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí vydal Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor životního prostředí, dne 17. 2. 2012 pod zn. ŽP/1175/12, sp. zn. ZN/3448/ŽP/11.

10. Dne 2. 3. 2012 Plzeňská teplárenská, a.s., podala Městskému úřadu Nýřany, odboru výstavby (dále též jen „stavební úřad“), žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby ZEVO Chotíkov. Dne 29. 3. 2012 stavební úřad oznámil zahájení územního řízení a nařídil veřejné ústní jednání na den 3. 5. 2012. Dne 2. 5. 2012 byly stavebnímu úřadu doručeny námitky občanského sdružení Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu k územnímu řízení o umístění stavby ZEVO Chotíkov. Dne 3. 5. 2012 se konalo ústní jednání ve věci územního rozhodnutí o umístění stavby ZEVO Chotíkov. Dne 1. 6. 2012 pod sp. zn. OV-Asch/4953/2012, č.j. OV-Asc/12440/2012, Městský úřad Nýřany, odbor výstavby, I. vydal rozhodnutí o umístění stavby ZEVO Chotíkov, II. stanovil podmínky pro umístění uvedené stavby a III. vydal rozhodnutí o námitkách účastníků řízení.

11. Řízení o odvoláních proti rozhodnutí o umístění stavby u Krajského úřadu Plzeňského kraje: Proti rozhodnutí Městského úřadu Nýřany, odboru výstavby, ze dne 1. 6. 2012, č.j. OV- Asc/12440/2012, o umístění stavby ZEVO Chotíkov se odvolalo občanské sdružení Děti Země – Plzeň, občanské sdružení Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu a občanské sdružení Sdružení pro udržitelný rozvoj obce Chotíkov. Rozhodnutím ze dne 15. 10. 2012, č.j. RR/3178/12, Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor regionálního rozvoje, odvolání občanského sdružení Děti Země – Plzeň, občanského sdružení Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu a občanského sdružení Sdružení pro udržitelný rozvoj obce Chotíkov zamítl a rozhodnutí Městského úřadu Nýřany, odboru výstavby, ze dne 1. 6. 2012, č.j. OV-Asc/12440/2012, potvrdil.

12. První řízení před Krajským soudem v Plzni a před Nejvyšším správním soudem: Zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 15. 10. 2012, č.j. RR/3178/12, se samostatnými žalobami domáhali žalobci Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu a Sdružení pro udržitelný rozvoj obce Chotíkov. Jelikož tyto samostatné žaloby směřovaly proti témuž rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, předseda senátu je podle § 39 odst. 1 s. ř. s. usnesením ze dne 16. 12. 2013, č.j. 30A 75/2012-96, spojil ke společnému projednání. Rozsudkem ze dne 25. 7. 2014, č.j. 30A 76/2012-266, Krajský soud v Plzni rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 15. 10. 2012, č.j. RR/3178/12, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku krajského soudu podaly kasační stížnosti Krajský úřad Plzeňského kraje a společnost Plzeňská teplárenská, a.s. Rozsudkem ze dne 14. 5. 2015, č.j. 7 As 202/2014-66, Nejvyšší správní soud kasační stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 25. 7. 2014, č.j. 30A 76/2012-266, zamítl.

13. První řízení o odvoláních proti územnímu rozhodnutí u Krajského úřadu Jihočeského kraje: Usnesením ze dne 31. 10. 2014, č.j. MMR-33163/2014-83/2586, Ministerstvo pro místní rozvoj pověřilo projednáním a rozhodnutím věci v řízení o odvoláních spolku Děti Země – Plzeň, spolku Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu a spolku Sdružení pro udržitelný rozvoj obce Chotíkov proti rozhodnutí Městského úřadu Nýřany, odboru výstavby, ze dne 1. 6. 2012, č.j. OV-Asc/12440/2012, Krajský úřad Jihočeského kraje. Dne 18. 6. 2015 pod č.j. KUJCK 31229/2015/OREG, Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic, oznámil pokračování v řízení o uvedených odvoláních proti rozhodnutí Městského úřadu Nýřany, odboru výstavby, ze dne 1. 6. 2012, č.j. OV- Asc/12440/2012. Rozhodnutím ze dne 23. 7. 2015, č.j. KUJCK 51875/2015/OREG, Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic, odvolání spolku Děti Země – Plzeň, odvolání spolku Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu a odvolání spolku Sdružení pro udržitelný rozvoj obce Chotíkov zamítl a rozhodnutí Městského úřadu Nýřany, odboru výstavby, ze dne 1. 6. 2012, č.j. OV-Asc/12440/2012, potvrdil.

14. Druhé řízení před Krajským soudem v Plzni a před Nejvyšším správním soudem: Zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 23. 7. 2015, č.j. KUJCK 51875/2015/OREG, se samostatnými žalobami domáhali žalobci Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu a Sdružení pro udržitelný rozvoj obce Chotíkov. Jelikož tyto samostatné žaloby směřovaly proti témuž rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, předseda senátu je podle § 39 odst. 1 s. ř. s. usnesením ze dne 27. 10. 2015, č.j. 30A 132/2015-36, spojil ke společnému projednání. Rozsudkem ze dne 31. 12. 2015, č.j. 30A 131/2015-130, Krajský soud v Plzni rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 23. 7. 2015, č.j. KUJCK 51875/2015/OREG, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala kasační stížnost společnost Plzeňská teplárenská, a.s. Rozsudkem ze dne 19. 8. 2016, č.j. 4 As 56/2016-53, Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 31. 12. 2015, č.j. 30A 131/2015-130, zamítl.

15. Druhé řízení o odvoláních proti územnímu rozhodnutí u Krajského úřadu Jihočeského kraje: Dne 16. 6. 2016 pod č.j. KUJCK 57461/2016 Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic, oznámil pokračování v řízení o odvoláních spolku Děti Země – Plzeň, spolku Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu a spolku Sdružení pro udržitelný rozvoj obce Chotíkov proti rozhodnutí Městského úřadu Nýřany, odboru výstavby, ze dne 1. 6. 2012, č.j. OV-Asc/12440/2012. Rozhodnutím ze dne 20. 7. 2016, č.j. KUJCK 92275/2016, č. spis. OREG/36916/2016/vipe, Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic, odvolání spolku Děti Země – Plzeň, odvolání spolku Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu a odvolání spolku Sdružení pro udržitelný rozvoj obce Chotíkov zamítl a rozhodnutí Městského úřadu Nýřany, odboru výstavby, ze dne 1. 6. 2012, č.j. OV-Asc/12440/2012, potvrdil.

16. Třetí řízení před Krajským soudem v Plzni: Zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 20. 7. 2016, č.j. KUJCK 92275/2016, se domáhal žalobce Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu. Rozsudkem ze dne 21. 12. 2016, č.j. 30A 162/2016-131, Krajský soud v Plzni rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 20. 7. 2016, č.j. KUJCK 92275/2016, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku krajského soudu nebyla podána kasační stížnost.

17. Třetí řízení o odvoláních proti územnímu rozhodnutí u Krajského úřadu Jihočeského kraje: Dne 10. 3. 2017 pod č.j. KUJCK 33555/2017 Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic, oznámil pokračování v řízení o odvoláních spolku Děti Země – Plzeň, spolku Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu a spolku Sdružení pro udržitelný rozvoj obce Chotíkov proti rozhodnutí Městského úřadu Nýřany, odboru výstavby, ze dne 1. 6. 2012, č.j. OV-Asc/12440/2012. Rozhodnutím ze dne 14. 11. 2018, č.j. KUJCK 38903/2018, č. spis. OREG/30836/2017/vipe, Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor regionálního rozvoje, územního plánování a stavebního řádu, podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu výrok II. rozhodnutí Městského úřadu Nýřany, odboru výstavby, ze dne 1. 6. 2012, č.j. OV-Asc/12440/2012, jímž se stanovují podmínky pro umístění stavby, v bodě 23 změnil – doplnil o další emisní limity a ve zbytku rozhodnutí Městského úřadu Nýřany, odboru výstavby, ze dne 1. 6. 2012, č.j. OV-Asc/12440/2012, podle § 90 odst. 5 správního řádu potvrdil.

18. Ve věci rozhodnutí o odvoláních proti rozhodnutí Městského úřadu Nýřany, odboru výstavby, ze dne 1. 6. 2012, č.j. OV-Asc/12440/2012, o umístění stavby ZEVO Chotíkov se tedy před Krajským soudem v Plzni vede v pořadí čtvrté řízení.

19. Zdejší soud konstatuje, že žádný z jeho uvedených rozsudků nebyl zrušen, všechny tedy existují a jsou pravomocné.

20. K pochopení souvislostí je na místě dodat, že Městský úřad Nýřany dne 18. 1. 2013 pod č.j. OV- Asc/1763/2013 vydal na stavbu ZEVO Chotíkov stavební povolení. V původním odvolacím řízení Krajský úřad Plzeňského kraje rozhodnutím ze dne 26. 6. 2013, č.j. RR/932/13, rozhodnutí Městského úřadu Nýřany ze dne 18. 1. 2013, č.j. OV-Asc/1763/2013, změnil způsobem nikoli podstatným. Proti tomuto rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje podaly žaloby Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu a Sdružení pro udržitelný rozvoj obce Chotíkov. Rozsudkem ze dne 2. 2. 2015, č.j. 30A 58/2013-187, Krajský soud v Plzni rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 26. 6. 2013, č.j. RR/932/13, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Rozsudkem ze dne 2. 6. 2015, č.j. 7 As 57/2015-80, Nejvyšší správní soud kasační stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 2. 2. 2015, čj. 30A 58/2013-187, zamítl. V prvním odvolacím řízení před změněným odvolacím správním orgánem Krajský úřad Středočeského kraje rozhodnutím ze dne 26. 6. 2015, č.j. 090064/2015/KUSK, rozhodnutí Městského úřadu Nýřany ze dne 18. 1. 2013, č.j. OV-Asc/1763/2013, změnil způsobem nikoli podstatným. Proti tomuto rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje podaly žaloby Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu a Sdružení pro udržitelný rozvoj obce Chotíkov. Rozsudkem ze dne 30. 9. 2015, č.j. 30A 87/2015-141, Krajský soud v Plzni rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 26. 6. 2015, č.j. 090064/2015/KUSK, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Rozsudkem ze dne 6. 5. 2016, č.j. 10 As 250/2015-92, Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 30. 9. 2015, č.j. 30A 87/2015-141, zamítl. Ve druhém odvolacím řízení před změněným odvolacím správním orgánem Krajský úřad Středočeského kraje rozhodnutím ze dne 13. 4. 2016, č.j. 055047/2016/KUSK, rozhodnutí Městského úřadu Nýřany ze dne 18. 1. 2013, č.j. OV-Asc/1763/2013, opětovně změnil způsobem nikoli podstatným. Proti tomuto rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje podaly žalobu Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu. Rozsudkem ze dne 22. 8. 2016, č.j. 30A 92/2016-147, Krajský soud v Plzni rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 13. 4. 2016, č.j. 055047/2016/KUSK, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku zdejšího soudu nebyla podána kasační stížnost. Ve třetím odvolacím řízení před změněným odvolacím správním orgánem Krajský úřad Středočeského kraje rozhodnutím ze dne 18. 12. 2017, č.j. 107128/2017/KUSK, rozhodnutí Městského úřadu Nýřany ze dne 18. 1. 2013, č.j. OV-Asc/1763/2013, opětovně změnil způsobem nikoli podstatným. Proti tomuto rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje podaly žalobu Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu. Rozsudkem ze dne 31. 5. 2018, č.j. 30A 45/2018-173, Krajský soud v Plzni žalobu proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 18. 12. 2017, č.j. 107128/2017/KUSK, zamítl. Proti tomuto rozsudku zdejšího soudu podaly Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu kasační stížnost, která je vedena u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 8 As 193/2018. Žaloba 21. Žalobce 1) namítá absenci řádného přezkumu závazného stanoviska EIA ze dne 21. 1. 2016 a nového závazného stanoviska EIA ze dne 22. 11. 2016, resp. i závazného stanoviska EIA o ověření změn záměru ze dne 21. 2. 2018 a 2) uplatňuje věcné námitky proti závazným stanoviskům EIA ve smyslu § 75 odst. 2 s. ř. s.

22. V části 1.1 žaloby žalobce odmítá postup a výsledek přezkumu podle § 149 odst. 4 správního řádu závazného stanoviska EIA ze dne 21. 1. 2016 (vydaného Krajským úřadem Středočeského kraje) vydáním nového závazného stanoviska EIA ze dne 22. 11. 2016, č.j. 1045/520/16, 81504/ENV/16, ze strany Ministerstva životního prostředí. Podle názoru žalobce je účelem přezkumného řízení závazného stanoviska EIA také přezkum celého postupu (procesu EIA), který vedl k vydání „odborného“ stanoviska EIA ze dne 17. 2. 2012 (Krajským úřadem Plzeňského kraje), které bylo podkladem pro vydání závazného stanoviska EIA ze dne 21. 1. 2016 i nového závazného stanoviska EIA ze dne 22. 11. 2016, tzn. včetně úplnosti všech potřebných odborných podkladů a všech stanovisek, dále přezkum relevantnosti a odborné kvality všech nashromážděných podkladů v procesu EIA (tj. oznámení EIA, dokumentace EIA, posudku EIA a jejich podkladů) a přezkum řádného vypořádání všech podání veřejnosti. Součástí přezkumu je také posouzení správnosti, konkrétnosti, jednoznačnosti a vymahatelnosti uložených podmínek. Pokud Ministerstvo životního prostředí ve svém novém závazném stanovisku EIA ze dne 22. 11. 2016 tvrdí, že cílem přezkumu podle § 149 odst. 4 správního řádu je pouhé posouzení, zda ověřování „odborného“ stanoviska EIA ze dne 17. 2. 2012 či původního závazného stanoviska EIA ze dne 21. 1. 2016 proběhlo po formální stránce v souladu se zákonem, takže výsledkem je ověřovací závazné stanovisko EIA, pak jde podle názoru žalobce o nepochopení účelu institutu závazných stanovisek a účelu procesu EIA jako takového. Podle názoru žalobce by totiž bylo bizarní a v rozporu s účelem zákona č. 100/2001 Sb. (resp. zákona č. 39/2015 Sb.) a účelem přezkumu podle § 149 správního řádu, pokud žalobce o přezkum „odborného“ stanoviska EIA ze dne 17. 2. 2012 a celého procesu EIA pro předmětnou spalovnu žádal již od roku 2012 (v rámci územního řízení i stavebního řízení), aby se pak v letech 2016 - 2017 dověděl, že Krajský úřad Středočeského kraje provedl jeho „formální přepsání“ do závazného stanoviska EIA ze dne 21. 1. 2016 podle zákona č. 100/2001 Sb. a jeho novel a Ministerstvo životního prostředí tento „formalistický přepis“ jen zkontrolovalo a vydalo nové závazné stanovisko EIA ze dne 22. 11. 2016, aniž by přezkoumávalo věcnou stránku námitek proti procesu EIA a proti jeho podkladům. Podle názoru žalobce Ministerstvo životního prostředí pochybilo, pokud se odmítlo řádně zabývat námitkami žalobce proti procesu EIA (7,5 stran) tak, aby jeho závazné stanovisko EIA ze dne 22. 11. 2016 bylo vydáno v souladu se zákonem a přezkoumatelné. Žalobce proto považuje způsob a výsledek přezkumného řízení podle § 149 odst. 4 správního řádu závazného stanoviska EIA ze dne 21. 1. 2016, č.j. 9943/2016/KUSK, ze strany Ministerstva životního prostředí za nesprávný, alibistický, účelově formalistický (beze smyslu) a také i nepřezkoumatelný.

23. V části 1.2 žaloby žalobce uvádí, že stejný názor má i na výsledek přezkumného řízení podle § 149 odst. 6 správního řádu závazného stanoviska EIA ze dne 22. 11. 2016 náměstkem ministra životního prostředí v jeho potvrzujícím stanovisku ze dne 21. 8. 2018, č.j. MZP/2018/430/392. Žalobce proto považuje způsob a výsledek přezkumného řízení podle § 149 odst. 6 správního řádu závazného stanoviska EIA ze dne 22. 11. 2016, č.j. 9943/2016/KUSK, ze strany náměstka ministra životního prostředí za nesprávný, formalistický a nepřezkoumatelný.

24. Vzhledem k tomu, že pro vydávání všech závazných stanovisek EIA bylo podkladem „odborné“ stanovisko EIA ze dne 17. 2. 2012, žalobce z opatrnosti souběžně formálně namítá i nezákonnost vydání závazného stanoviska EIA o ověření změn záměru dne 21. 2. 2018 (Krajským úřadem Středočeského kraje) a vydání potvrzujícího stanoviska o ověření změn záměru dne 10. 10. 2018 (Ministerstvem životního prostředí).

25. Věcné námitky proti závazným stanoviskům EIA shrnul žalobce takto: a) Krajský úřad Plzeňského kraje v procesu EIA nesprávným postupem, zejména nevyužitím § 7 odst. 5 (posoudit jiné varianty jako je třídící a recyklační linka s kompostárnou), § 8 odst. 4 (vrátit dokumentace EIA k přepracování) a § 9 odst. 5 (vrátit k přepracování posudek EIA) zákona č. 100/2001 Sb., nezajistil, aby došlo k řádnému vypořádání námitek řady účastníků, takže tyto nezákonnosti dopadají i na obě závazná stanoviska EIA vydaná v lednu 2016, neboť došlo k porušení i § 10 odst. 1 zákona č. 100/2001 Sb. v tehdejším znění i přílohy č. 6 tohoto zákona; b) Jelikož tehdy nebyly řádným způsobem zodpovězeny námitky některých účastníků procesu EIA, došlo i k porušení § 3 a § 68 odst. 3 správního řádu, neboť nebyl řádně zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (např. o reálnosti či nereálnosti varianty nakládání s odpady v Plzeňském kraji i bez energetického využití či o některých možných negativních vlivech spalovny na zdraví, zejména nebyly pečlivě vypořádány obavy veřejnosti ze znečištění ovzduší), a k řádnému vypořádání námitek veřejnosti. Proces EIA byl tak tehdy jen formální, neboť Krajský úřad Plzeňského kraje nevyužíval zákonných možností k vyhodnocení všech relevantních variant a tedy všech očekávaných negativních vlivů; c) Došlo také k porušení § 2 odst. 4 správního řádu, neboť Krajský úřad Plzeňského kraje svým postupem nezajistil, aby přijaté řešení (optimální využití komunálních odpadů v Plzeňském kraji) bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu.

26. V části 2.1 žaloby [„Bilance odpadů a odůvodněnost záměru“] žalobce uvádí, že projektovaná kapacita spalovny v Chotíkově (95 tisíc tun/rok) je předimenzovaná. Spalovna by podle podmínek Operačního programu pro životní prostředí neměla zpracovávat více jak 50% odpadů produkovaných ve svozové oblasti. To není podle sporých dat v dokumentaci splněno. Svozová oblast navíc není v dokumentaci EIA přesně vymezena, a proto žalobce považuje za neurčitou také bilanci produkovaných odpadů a současných kapacit k jejich zpracování v této oblasti. Je logické, že nelze zdaleka všechny položky z komunálního odpadu vytřídit, nicméně při výstavbě zařízení k jejich recyklaci by došlo k redukci odpadů, které by bylo nutné ukládat na skládky, na míru srovnatelnou s redukcí odpadů, které dosáhne spalovna spalováním. Především je zřejmá rezerva při třídění bioodpadů přímo u původců a výstavba kapacity kompostáren na takto vytříděný odpad. V části tabulky č. 9 z dokumentace EIA žalobce barevně vyznačil položky, které jsou z odpadů snadno vytříditelné a jejichž značnou část lze také úspěšně recyklovat. Navíc třídění a recyklační linka by měly vyšší pozitivní dopad na zaměstnanost a naopak menší negativní dopad na životní prostředí, globální změny klimatu i energetickou bilanci. Žalobce současně upozorňuje na strategický dokument Evropské unie zásadního významu pro nakládání s komunálními odpady „Evropa účinněji využívající zdroje – stěžejní iniciativa strategie Evropa 2020 [2011/2068(INI)]“, který požaduje, aby nebyly spalovány recyklovatelné a kompostovatelné odpady. Žalobce také upozorňuje, že vlámská část Belgie dokáže vyprodukovat 150 kg směsných komunálních odpadů za rok na osobu. Plzeňský kraj produkuje zatím asi 250 kg SKO/rok na osobu. Je zde tedy jistě velký potenciál vytřídit více odpadů. Bylo by vhodnější v Plzeňském kraji vytvořit takové podmínky, aby recyklovatelné odpady nebyly přítomny ve směsném komunálním odpadu. Na území Plzeňského kraje je plánován vznik dalšího zařízení na zpracování odpadu o kapacitě minimálně 40 tisíc tun/rok. Vzhledem k tomu, že kraj má 572,5 tisíc obyvatel, tak při produkci 150 kg SKO/os/rok nevyprodukuje více než 86 tisíc tun SKO ročně. Vzhledem k plánované kapacitě ve výši 40 tisíc tun SKO nezbývá v kraji pro plánovanou spalovnu ZEVO Chotíkov větší kapacita než 46 tisíc tun/rok. Pokud bude kapacita spalovny v Chotíkově vyšší, pak to znamená, že 1) se zbytečně spalují recyklovatelné suroviny obsažené v SKO nebo 2) komunální odpady jsou do Plzeňského kraje dováženy z jiných krajů nebo ze zahraničí.

27. V části 2.2 žaloby [„Odpady produkované spalovnou a vlivy na půdu“] je uvedeno, že v dokumentaci EIA není doloženo, z čeho vychází odhad odpadů vznikajících provozem spalovny. Například spalovna komunálních odpadů v Liberci produkuje v hmotnostních procentech na tunu spáleného odpadu cca 1/3 tuny odpadů v podobě popele, strusky a zbytků z čištění spalin. Současně v dokumentaci chybí informace o chemickém složení zbytků po spalování odpadů. Obecně tyto odpady obsahují vysoké koncentrace těžkých kovů a POPs. S konstatováním dokumentace, že „celkově lze označit vliv záměru na půdu za nevýznamný“ nelze souhlasit, neboť není započteno případné použití popele, strusky na stavbách. V takových případech pak bude docházet k vymývání těžkých kovů a POPs, což bude mít negativní dopad na kvalitu půdy v okolí takovýchto staveb.

28. V části 2.3 žaloby [„Ovzduší“] se uvádí, že podle vyhodnocení řady ukazatelů bude spalovna v Chotíkově druhým až čtvrtým největším bodovým zdrojem úniků škodlivin do ovzduší. Půjde o druhý největší průmyslový zdroj emisí fluorovodíku, třetí největší zdroj úniků chlorovodíku či oxidů dusíku a čtvrtý největší bodový zdroj úniků rtuti. Plzeňská teplárenská, a.s., přitom ani nenaznačuje, že by odstavila část kapacity svých instalovaných zařízení a kompenzovala tím zátěž ovzduší v Plzeňském kraji. V dokumentaci EIA není žádná relevantní informace o emisích oxidu uhličitého. Moderní spalovny mají také již běžně nastaveno semikontinuální měření emisí dioxinů.

29. V části 2.4 žaloby [„Bilance POPs a požadavky Stockholmské úmluvy“] je uvedeno, že z dokumentace EIA není zřejmá celková bilance POPs. Především chybí informace o obsahu dioxinů (PCDD/Fs) ve zbytcích z čištění spalin a v popeli a strusce. Dále zcela chybí informace o emisích polychlorovaných bifenylů (PCB), hexchlorbenzenu a pentachlorbenzenu a informace o jejich obsahu ve zbytcích ze spalování odpadů. Rovněž bylo vhodné, aby dokumentace obsahovala informace o tvorbě polybromovaných či polybromchlorovaných dioxinů a furanů během procesu spalování a předcházení jejich emisím a únikům do životního prostředí. V dokumentaci chybí také porovnání s BAT/BEP Guidelines Stockholmské úmluvy (Secretariat of The Stockholm Convention on POPs 2008).

30. V části 2.5 žaloby [„Absence předtřídění nebezpečných odpadů“] se uvádí, že v námitkách k dokumentaci EIA bylo uvedeno, že „součástí technologie musí být zařízení, které bude vytřiďovat toxické odpady na vstupu spalovny“. Zpracovatel posudku EIA však odpovídá na „krajský“ způsob třídění nebezpečných odpadů, což je irelevantní odpověď. Dokumentace EIA by totiž měla řešit konkrétní způsob nakládání s toxickým popílkem a škvárou, což ale chybí, resp. chybí konkrétní způsob soldifikace popílků a smluvní zajištění uložení všech výstupů ze spalovny ještě před vydáním stanoviska EIA. Nebezpečné odpady, které jsou součástí směsných komunálních odpadů i přes snahu o jejich eliminaci, by neměly být páleny ve spalovně komunálních odpadů, která k jejich bezpečnému spálení není dimenzována. Pokud by toxické odpady nebyly předem tříděny, pak je nutné požadovat pro zařízení režim stejný jako pro spalovnu nebezpečných odpadů, tedy teplotu kolem 1 200 °C a tomu odpovídající zdržení.

31. V části 2.6 žaloby [„Další připomínky k dokumentaci EIA“] je uvedeno: Str. 18 dokumentace EIA: Uvádí se zde toto: „V obci Chotíkov proběhlo v září 2009 referendum o výstavbě zařízení na energetické využívání odpadů (spalovny) na území skládky komunálního odpadu Chotíkov. Záměr Plzeňské teplárenské, a.s. vybudovat tento závod byl těsnou většinou hlasujících obyvatel schválen.“. Referendum se ale týkalo záměru s jinak stanovenou roční kapacitou spalovaných odpadů, tudíž jeho závěry nelze použít jako podpůrný argument pro výstavbu závodu s kapacitou téměř 100 tisíc tun odpadů za rok. Str. 20 dokumentace EIA: Varianty, které si pro zpracování komunálních odpadů nechal žadatel zpracovat studií proveditelnosti, nezahrnují žádné možnosti materiálového využití odpadů (třídění a recyklaci!). Str. 25 dokumentace EIA: Vyhodnocení kritérií pro výběr variant řešení uvedených v tabulce č. 3 je minimálně diskutabilní. Třídění odpadů v maximální míře by mohlo vést ke skládkování pouze zbytkového odpadu ve stejném množství, kolik odpadů zbude po jejich spálení, tedy cca 1/3.

32. V části 2.7 žaloby [„Absence posouzení relevantních variant“] žalobce namítá jednak to, že záměr nakládání s komunálními odpady v Plzeňském kraji nebyl zpracován variantně, a jednak to, že horkovodní přípojka a elektrická přípojka k napojení zařízení na přenosové soustavy byly vyňaty k samostatnému posouzení vlivů na životní prostředí.

33. Žalobce poukázal na to, že skutečnost, že před samotným posouzením vlivu na životní prostředí byly nějakým neveřejným způsobem zpracovány nějaké varianty řešení, není pro veřejnost relevantní. Faktem zůstává, že dotčená veřejnost nedostala žádnou možnost se otevřeně zapojit do výběru variant řešení a byla jí předložena jediná varianta řešení, což je zásadní pochybení celého procesu EIA. V závěrech zjišťovacího řízení tak mělo být po žadateli podle § 7 odst. 5 zákona č. 100/2001 Sb. v tehdejším znění požadováno, aby dokumentace EIA obsahovala technicky reálné varianty i bez spalování odpadů, tzn. mělo dojít za účasti dotčené veřejnosti přinejmenším k posouzení varianty s třídící a recyklační linkou i s kompostárnou bioodpadů. Současně je nutné odmítnout účelově zavádějící tvrzení zpracovatele posudku EIA, že „Zákon o odpadech ale také umožňuje odchýlit se od doporučené hierarchie způsobů nakládání s odpady, pokud se na základě posuzování dopadů zahrnujících vznik odpadu a nakládání s ním prokáže, že je to vhodné.“. Podle názoru žalobce hierarchie uvedená v § 9a odst. 1 zákona o odpadech není doporučená, ale závazná. Odklon od této závazné hierarchie je možný pouze v případě, který je uveden v § 9a odst. 2 zákona o odpadech. Zpracovatel posudku EIA vycházel jen ze Studie proveditelnosti Chotíkov – porovnání variant závodů na využití SKO z roku 2009 a její aktualizace Studie proveditelnosti integrovaného systému nakládání se směsnými komunálními odpady v Plzeňském kraji – aktualizace a rozpracování varianty energetického využití odpadů dle Plánu odpadového hospodářství Plzeňského kraje ze dne 30. 3. 2011, které tvořily součást dokumentace EIA, aniž hodnotil jakékoliv další varianty za účasti dotčené veřejnosti. Tyto studie účelově nezpracovávaly jiné možnosti nakládání s odpady z hlediska hierarchie preferovaného nakládání s odpady podle zákona o odpadech. Zpracovatel posudku EIA přitom námitky dotčené veřejnosti o absenci „bezspalovací“ varianty komentoval pouze opakováním popisu uvedených studií proveditelnosti. Zpracovatel posudku EIA sice popsal různé variantní technologie a jejich funkčnost, avšak jejich možné užití v Plzeňském kraji vyhodnotil jen z negativního hlediska, resp. především z ekonomického hlediska, nikoliv ekologického. Zpracovatel posudku EIA tak zcela vybočil z mezí posouzení stanovených mu zákonem, neboť místo environmentálního posouzení v souladu s § 2 zákona č. 100/2001 Sb. provedl posouzení ekonomické. Účel procesu EIA byl tak zásadním způsobem popřen, neboť nedošlo za účasti dotčené veřejnosti k posouzení variant nakládání s komunálními odpady Plzeňského kraje.

34. Podle názoru žalobce byly horkovodní přípojka a elektrická přípojka účelově vyhodnoceny jako podlimitní záměr, takže neprošly zjišťovacím řízením a tedy ani podrobným procesem EIA jako celá spalovna. Pouze díky těmto přípojkám je spalovna zařízením na energetické využití odpadů (ZEVO), bez nich je jen zařízením na odstraňování odpadů (viz zákon č. 185/2001 Sb.). Spalovna odpadů však podléhá přísnějšímu posouzení ve smyslu přílohy č. 1 k zákonu č. 100/2001 Sb. v tehdejším znění jako stavba v kategorii I. dle bodu č. 10.1 – Zařízení k odstraňování nebezpečných odpadů či 10.2 – Zařízení k odstraňování ostatních odpadů s kapacitou nad 30 000 tun/rok. Bez uvedených přípojek nelze za žádných okolností hovořit o energetickém využití komunálního odpadu, ale jen o jeho pouhém „spalování“. Za této situace měl proces EIA proběhnout pro spalovnu i s přípojkami a tedy je nutné provést celý proces EIA znovu s doplněním údajů o vlivech těchto přípojek na životní prostředí. Pokud bylo vydáno stanovisko EIA bez těchto přípojek (a ty neprošly ani zjišťovacím řízením), pak je nutné se na předloženou spalovnu dívat jen jako na zařízení na odstraňování odpadů (spalovnu), nikoliv jako na zařízení na energetické využívání tepla, které by bylo schopné dosáhnout požadované zákonné účinnosti pro obvyklá zařízení pro energetické využití odpadů.

35. V části 2.8 žaloby [„Závěr a shrnutí nezákonností procesu EIA a vydání „odborného“ stanoviska EIA“] žalobce zejména zrekapituloval obsah k žalobě přiloženého odborného posudku Ing. I. K. ze dne 24. 8. 2018 nazvaného Odborný posudek ve věci kvality procesu EIA pro záměr „Závod na energetické využití komunálního odpadu Chotíkov (ZEVO Chotíkov)“.

36. V dalším soud odkazuje na úplné znění žaloby a odborného posudku Ing. I. K. Vyjádření žalovaného k žalobě 37. Žalovaný má za to, že stanovisko a závazná stanoviska EIA představují dostatečně kvalitní podklady pro vydání rozhodnutí o umístění stavby, byla vydána zákonem stanoveným postupem, obsahují zákonné náležitosti, odbornými otázkami se zabývají s patřičnou podrobností a k vypořádání námitek žalobce a ostatních účastníků řízení bylo ze strany orgánů EIA přistoupeno dostatečným způsobem.

38. Jelikož ve stanovisku a závazných stanoviscích EIA neshledal žádnou vadu, která by bránila vydání rozhodnutí o umístění stavby, mohl žalovaný uzavřít, že všemi závaznými stanovisky a rozhodnutími dotčených orgánů je zajištěno, že umístění stavby je v souladu s veřejnými zájmy, k jejichž ochraně a k dohledu nad jejich dodržováním byly tyto dotčené orgány povolány, a proto mohl (po provedení určitých změn ve výroku) rozhodnutí stavebního úřadu o umístění stavby potvrdit.

39. V dalším žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a obsah správních spisů. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení k žalobě 40. V části II. (= body 3 až 10) svého vyjádření osoba zúčastněná na řízení uvádí, že přezkum námitek žalobce žalovaným i Ministerstvem životního prostředí proběhl řádně, přezkoumatelně a je zohledněn v napadeném rozhodnutí samém i ve stanoviscích, která mu předcházela. Osoba zúčastněná na řízení nenašla v žalobě jediný věcný argument, pro který by měla být příslušná závazná stanoviska a následně potvrzující závazná stanoviska nezákonná, kde došlo k selhání správních orgánů, odhlédne-li se od toho, že žalobci v jeho formálních námitkách nebylo vyhověno.

41. V části III. (= body 11 až 16) svého vyjádření osoba zúčastněná na řízení namítá, že dokumentace EIA je odborné stanovisko, které lze překonat maximálně jiným expertním posouzením. Argumentace toliko subjektivním názorem žalobce o předimenzovanosti zařízení či nesplnění podmínek určitého dotačního titulu není ani tvrzením právním, ani odborným. Svozová oblast je posuzována v kapitole B.I.5.2 na str. 24 a 25 dokumentace EIA včetně stručného posouzení variant, kdy je zde i uvedena kapacita alternativních linek mechanicko- biologické úpravy odpadů (MBÚ) a varianty ZEVO Chotíkov. V § 7 odst. 5 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí je uvedena toliko možnost posuzování variant, nikoliv explicitní povinnost takové varianty posuzovat či zvažovat.

42. V části IV. (= body 17 až 21) svého vyjádření osoba zúčastněná na řízení konstatuje, že není patrné, o co se tvrzení žalobce sporující bilanci odpadů produkovaných provozem ZEVO Chotíkov opírají a v čem by měly být podklady spočívající v dokumentaci EIA liché. Bilance odpadů byla převzata ze Studie proveditelnosti Integrovaného systému nakládání s komunálními odpady na území Plzeňského kraje, tj. koncepčního materiálu vypracovaného na základě objednávky této veřejné korporace. Vychází pak též z materiálů BREF (podklady a doporučující stanoviska pro ukládání odpadů Evropské komise), kde je uváděn závěr o produkci 20 % až 35 % škváry ze spalování 1 tuny odpadu. O tyto závěry (odbornou veřejností bez výhrad přijímané) se pak opírala také dokumentace EIA. Ta pak mimo jiné stanovuje podmínku kontroly případných emisí ve škváře, a to ve své kapitole VII.III.6.

43. V části V. (= body 22 až 27) svého vyjádření osoba zúčastněná na řízení opětovně vznáší námitku, v čem mělo dojít k odchýlení při zpracování dokumentace EIA od právních předpisů a co jsou toliko ničím nepodložené subjektivní názory žalobce na věc. Na základě dostupných podkladů lze konstatovat, že jedna obec (nedosahující parametrů města dle zákona o obcích) je potenciálně srovnatelný, ne-li větší zdroj PCDD/F, než jsou stávající tři spalovny. Z materiálů Českého hydrometeorologického ústavu vyplývá, že na produkci PCDD/F se nejvíce podílí výroba železa a oceli, dále technologie zpracovávající neželezné kovy a na třetím místě právě domácí topeniště. Stavba ZEVO Chotíkov navíc při kapacitě 95 000 tun odpadu nahradí 48 000 tun hnědého uhlí, což umožní osobě zúčastněné na řízení odstavit jeden z jejích dvou horkovodních kotlů o výkonu 35 MW.

44. V části VI. (= body 28 až 33) svého vyjádření osoba zúčastněná na řízení uvádí, že žalobcem uvedenou skupinu látek (tj. POPs, polychlorované bifenyly, hexachlorbenzen a pentachlorbenzen) žádný právní předpis neupravuje a neukládá měření, které by jejich bilanci zjišťovalo. Dokumentace EIA se celkovou bilancí uvedených látek a požadavky tzv. Stockholmské úmluvy nezabývala, protože zpracovatel dokumentace takovou povinnost neměl. Z údajů uvedených na str. 18 a 19 dokumentace EIA však vyplývá, že limity záměru jsou zcela v souladu s požadavky stanovenými v BAT/BEP Guidelines Stockholmské úmluvy. Podle názoru osoby zúčastněné na řízení jsou i tyto námitky žalobce zjevně nedůvodné a naprosto účelové, kdy mají toliko vzbudit dojem o nekvalitnosti dokumentace EIA.

45. V části VII. (= body 34 až 38) svého vyjádření k žalobě osoba zúčastněná na řízení namítá, že opět není nikde ani naznačeno, proč by vytýkaná záležitost (předtřídění nebezpečných odpadů) měla být ze strany dokumentace EIA vůbec řešena a o co je takový závěr žalobce opřen. Takové předtřídění je totiž otázka prozatím řešená povětšinou teoreticky v odborných kruzích a není realizována v žádné relevantní spalovně v žádném státě. Postupuje se totiž tak, že určité druhy nebezpečných odpadů se již třídí předem ze strany původců odpadů. Ostatní třídění je nahrazováno příslušnými opatřeními při čištění spalin na nejvyšší možné technické úrovni tak, jak předvídá též záměr stavby ZEVO Chotíkov. V obecné rovině lze konstatovat, že není relevantní skutečností, zda výstup stavby ZEVO Chotíkov v rovině tuhých materiálů obsahuje nečistoty, nýbrž to, aby nedošlo k emisím škodlivých látek z těchto výstupů do životního prostředí. V tomto smyslu je pak dána podmínka dokumentace EIA uvedená v její kapitole VII.III.6.

46. V části VIII. (= body 39 až 44) svého vyjádření k žalobě osoba zúčastněná na řízení poukazuje na záměnu účelu dokumentace EIA a dokumentace SEA (= strategického posuzování vlivu na životní prostředí). Různými možnostmi nakládání s odpady, a to jak možností stavby závodu na energetické využití odpadu, tak možností stavby mechanicko-biologické úpravny odpadu (zařízení s recyklačním provozem), se zabývaly „Studie proveditelnosti Integrovaného systému nakládání se směsnými komunálními odpady v Plzeňském kraji“ ze dne 30. 3. 2011 a již dříve „Studie proveditelnosti Chotíkov – porovnání variant závodu na využití směsného komunálního odpadu“ z roku 2009. Dokumentace EIA se však váže ke konkrétnímu projektu stavby ZEVO Chotíkov. Zde pak koncepční varianty již nemusí být přetřásány. A zákon o posuzování vlivu na životní prostředí ani povinnost posouzení různých koncepčních variant (ani variant obecně) výslovně neukládá. Z § 9a zákona o odpadech vyplývá jistá hierarchie nakládání s odpady. Zároveň je však stanoveno, že od jeho odstavce 1, kde je tato hierarchie stanovena, je možno se odchýlit v případech uvedených v odstavci 2. To se též stalo v rámci zjišťovacího řízení, kdy dokumentace EIA potvrzuje, že odchýlení je u záměru ZEVO Chotíkov vhodné.

47. V části IX. (= body 45 až 50) svého vyjádření k žalobě osoba zúčastněná na řízení uvádí, že celý projekt stavby ZEVO Chotíkov prošel složitým přípravným řízením, územním řízením, stavebním řízením a zejména důkladným posouzením jeho vlivu na životní prostředí. Veškeré námitky žalobce v rámci zjišťovacího řízení byly zcela vypořádány (což sám nezpochybňuje, byť k tomu dodává, že zcela formalisticky). Jejich uplatnění bez dalšího pak nezakládá nárok na to, aby byly akceptovány. Je nepochybné, že jsou odlišné od těch, které v rámci dlouhodobé diskuse nad budoucností nakládání s odpady na území Plzeňského kraje zvítězily a nyní jsou i uskutečňovány veřejnou správou a též podnikatelskou veřejností. Žalovaný, správní orgán prvního stupně i zpracovatel dokumentace EIA se vypořádali s řízením důkladně a stanovili řadu podmínek, které osoba zúčastněná na řízení musí při realizaci záměru stavby ZEVO Chotíkov akceptovat a splnit. Žalovaný dle názoru osoby zúčastněné na řízení postupoval v souladu se zákonem. Samotná dokumentace a následné řízení s ní související jsou pak dostatečným podkladem, aby byl zjištěn stav věci, o němž není důvodných pochyb. A podmínky stanovené stanoviskem žalovaného a uložené v rámci řízení o umístění stavby, resp. stavebního povolení, zajišťují, aby řešení bylo v souladu s veřejným zájmem.

48. Osoba zúčastněná na řízení proto navrhla, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta.

49. V dalším soud odkazuje na úplné znění vyjádření osoby zúčastněné na řízení k žalobě. Vyjádření žalobce k vyjádření osoby zúčastněné na řízení 50. Ve vyjádření k vyjádření osoby zúčastněné na řízení žalobce uvedl, že v dokumentaci EIA není rozsah svozové oblasti nijak konkrétně popsán, tzn. zda např. komunální odpady budou ke spalování do spalovny sváženy z celého Plzeňské kraje nebo jen z některých jeho částí (a z jakých) či i z jiných území v ČR nebo dokonce mimo ČR.

51. Ve vyjádření k vyjádření osoby zúčastněné na řízení žalobce dále uvedl, že při vyhodnocování Plánu odpadového hospodářství Plzeňského kraje 2004 – 2014, který byl platný v době procesu EIA (2011-2012), byly v procesu SEA posuzovány tyto tři koncepční varianty řešení nakládání s komunálními odpady v kraji: 1) Varianta A „Mechanicko-biologická úprava“ – je založená na dotřídění zbytkového směsného komunálního odpadu, takže navrhovala z něj vyrobit tuhé alternativní palivo a zbylé směsné odpady zbavit biologické složky a uložit je na skládku, tzn. varianta nepočítala s výstavbou spalovny odpadů; 2) Varianta B „Spalovna směsného komunálního odpadu“ – je založená na spalování komunálních odpadů do objemu 100 000 tun/rok, tzn. varianta počítala s výstavbou „velké“ spalovny odpadů; 3) Varianta C „Kombinovaná varianta využití energie z odpadu (spalování i nevytříděného odpadu)“ – je založená na spalování komunálních odpadů do objemu 60.000 tun/rok a na mechanické úpravě zbylých odpadů před jejich uložením na skládku, tzn. varianta počítala s výstavbou „malé“ spalovny odpadů. Na základě tohoto procesu SEA byla doporučena varianta A (tj. bez spalovny), přičemž z hlediska vlivů na životní prostředí byla označena jako nejhorší varianta B (tj. s velkou spalovnou). Nicméně POH PK 2004 – 2014 nakonec na základě dalších kritérií doporučil variantu C (tj. s malou spalovnou), přičemž opět označil za nejhorší variantu B (tj. s velkou spalovnou). Zásadní vadou procesu EIA (2011-2012) pro předmětnou „velkou“ spalovnu komunálních odpadů je tedy skutečnost, že posuzoval variantu, která nebyla doporučena procesem SEA a ani POH PK 2004 – 2014, a navíc přinejmenším neposoudil ani jiné varianty, např. jiné umístění spalovny či jiné kapacity spalovny, pokud už byla do procesu EIA nezákonně vybrána nejhorší varianta.

52. V dalším soud odkazuje na úplné znění vyjádření žalobce k vyjádření osoby zúčastněné na řízení. Posouzení věci krajským soudem 53. Účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím soudu o věci samé bez jednání: žalobce podle § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s. a žalovaný podle § 51 odst. 1 věty prvé s. ř. s.

54. Žaloba není důvodná.

55. Podle § 75 odst. 2 věty prvé s. ř. s. „soud přezkoumá v mezích žalobních bodů napadené výroky rozhodnutí“.

56. Podle § 75 odst. 2 věty druhé s. ř. s. „byl-li závazným podkladem přezkoumávaného rozhodnutí jiný úkon správního orgánu, přezkoumá soud k žalobní námitce také jeho zákonnost, není-li jím sám vázán a neumožňuje- li tento zákon žalobci napadnout takový úkon samostatnou žalobou ve správním soudnictví“.

57. Z žalobních bodů musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné [§ 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].

58. V daném případě vyjádření k dokumentaci, posudku a stanovisku k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí vypořádal zpracovatel posudku a správní orgány a stejná nebo obdobná vyjádření k vlivům provedení záměru na životní prostředí má přezkoumávat soud v rámci rozhodování o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. K požadavkům na odůvodnění rozhodnutí soudů v takových případech došel Nejvyšší správní soud zejména k těmto závěrům: „Přestože je třeba na povinnosti dostatečného odůvodnění rozhodnutí z hlediska ústavních principů důsledně trvat, nemůže být chápána zcela dogmaticky. Rozsah této povinnosti se totiž může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být posuzován ve světle okolností každého jednotlivého případu. Zároveň tento závazek nemůže být chápán tak, že vyžaduje za všech okolností podrobnou odpověď na každý jednotlivý argument účastníka (srovnej např. rozsudek ve věci Van de Hurk v. The Netherlands, ze dne 19. 4. 1994, Series No. A 288). To by mohlo vést zejména u velmi obsáhlých podání až k absurdním a kontraproduktivním důsledkům jsoucím v rozporu se zásadou efektivity a hospodárnosti řízení.“ (rozsudek ze dne 30. 4. 2009, č.j. 9 Afs 70/2008-130) a „Soud, který se vypořádává s argumentací účastníka řízení, ji nemůže jen pro nesprávnost odmítnout, ale musí také uvést, v čem konkrétně její nesprávnost spočívá (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č.j. 2 Afs 24/2005-44, publikovaný pod č. 689/2005 Sb. NSS). Na druhou stranu podle ustálené judikatury nelze povinnost soudu řádně odůvodnit rozhodnutí chápat tak, že musí být na každý argument strany podrobně reagováno (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1903/07, nález Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 493/06, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 4. 1994, Van de Hurk v. Nizozemí, stížnost č. 16034/90, bod 61, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 9. 12. 1994, Ruiz Torija v. Španělsko, stížnost č. 18390/91, bod 29).“ (rozsudek ze dne 25. 3. 2010, č.j. 5 Afs 25/2009-98, publikovaný pod č. 2070/2010 Sb. NSS). V intencích citované judikatury tak soudy nemají povinnost reagovat na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle vypořádávat; úkolem soudu je vypořádat ratio decidendi žalobní argumentace (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2014, č.j. 7 As 126/2013- 19). Podstatné tedy je, aby se správní soud ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi stěžejními námitkami účastníka řízení, což může v některých případech konzumovat i vypořádání některých dílčích a souvisejících námitek (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2014, č.j. 7 Afs 85/2013-33). K namítané absenci řádného přezkumu závazných stanovisek EIA 59. V srpnu 2011 Ing. K. V., CSc., zpracoval dokumentaci záměru ZEVO Chotíkov (v Informačním systému EIA na internetových stránkách CENIA – http://www.cenia.cz pod kódem PLK1595) [§ 8 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí]. Následně společnost Plzeňská teplárenská, a.s., předložila dokumentaci záměru ZEVO Chotíkov Krajskému úřadu Plzeňského kraje. Krajský úřad Plzeňského kraje zveřejnil informaci o dokumentaci a o tom, kdy a kde je možno do ní nahlížet, a vyzval veřejnost k podávání písemných vyjádření k dokumentaci do 27. 9. 2011. Kromě jiných se k dokumentaci záměru ZEVO Chotíkov písemně vyjádřily Arnika – program Toxické látky a odpady (vyjádření je datováno dne 27. 9. 2011), Hnutí DUHA (vyjádření je datováno dne 29. 9. 2011) a Sdružení pro udržitelný rozvoj obce Chotíkov (vyjádření je datováno dne 26. 9. 2011).

60. V prosinci 2011 zpracoval posudek záměru ZEVO Chotíkov prof. Ing. V. L., CSc. (v Informačním systému EIA na internetových stránkách CENIA – http://www.cenia.cz pod kódem PLK1595) [§ 9 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí]. Krajský úřad Plzeňského kraje zveřejnil informaci o posudku a o tom, kdy a kde je možno do něj nahlížet, vyzval veřejnost k podávání písemných vyjádření k posudku do 23. 1. 2012 a oznámil veřejné projednání záměru dne 25. 1. 2012 a vyzval veřejnost k uplatnění připomínek k záměru při veřejném projednání. Kromě jiných se k věci písemně vyjádřily Sdružení pro udržitelný rozvoj obce Chotíkov (vyjádření je datováno dne 23. 1. 2012), občanské sdružení PLZEŇANÉ PROTI SPALOVNĚ CHOTÍKOV (vyjádření je datováno dne 23. 1. 2012), Arnika – program Toxické látky a odpady (vyjádření je datováno dne 22. 1. 2012), Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu (vyjádření je datováno dne 23. 1. 2012) a Hnutí DUHA (vyjádření je datováno dne 23. 1. 2012). Veřejné projednání dokumentace a posudku záměru ZEVO Chotíkov se konalo dne 25. 1. 2012. K těmto podkladům zpracoval zpracovatel posudku prof. Ing. V. L., CSc., vypořádání písemných vyjádření k posudku a vyjádření z veřejného projednání záměru ZEVO Chotíkov (datováno dne 2. 2. 2012) [§ 9 odst. 10 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí].

61. Na základě dokumentace, posudku, veřejného projednání, vyjádření k nim uplatněných a doplňujících informací vydal Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor životního prostředí, dne 17. 2. 2012 pod zn. ŽP/1175/12, sp. zn. ZN/3448/ŽP/11, podle § 10 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí z hlediska přijatelnosti vlivů záměru na životní prostředí souhlasné stanovisko k záměru „Závod na energetické využití komunálního odpadu Chotíkov (ZEVO Chotíkov)“ s tím, že podmínky tohoto stanoviska budou respektovány v následujících stupních projektové přípravy a realizace záměru, zkušebního a trvalého provozu a zahrnuty jako podmínky návazných správních řízení.

62. Dne 21. 1. 2016 pod č.j. 009943/2016/KUSK, sp. zn. SZ_001940/2016/KUSK, Krajský úřad Středočeského kraje vydal souhlasné závazné stanovisko (s příslušnými podmínkami pro navazující řízení, a to pro fázi výstavby, realizace, zkušebního provozu a provozu) k ověření souladu obsahu stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí vydaného Krajským úřadem Plzeňského kraje dne 17. 2. 2012 pod č.j. ŽP/1175/12 podle § 10 odst. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí s požadavky právních předpisů, které zapracovávají směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (směrnice EIA), podle článku II bodu 1 přechodných ustanovení zákona č. 39/2015 Sb.

63. Dne 22. 11. 2016 pod č.j. 1045/520/16, 81504/ENV/16, Ministerstvo životního prostředí posoudilo na základě žádosti Krajského úřadu Plzeňského kraje postupem podle § 149 odst. 4 správního řádu závazné stanovisko Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 21. 1. 2016, č.j. 009943/2016/KUSK, k ověření souladu stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí vydaného Krajským úřadem Plzeňského kraje dne 17. 2. 2012 pod č.j. ŽP/1175/12 s požadavky právních předpisů, které zpracovávají směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (směrnice EIA), postupem podle článku II bodu 1 přechodných ustanovení zákona č. 39/2015 Sb. tak, že souhlasné závazné stanovisko Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 21. 1. 2016, č.j. 009943/2016/KUSK, kterým bylo ověřeno, že stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru Závod na energetické využití komunálního odpadu Chotíkov (ZEVO Chotíkov) na životní prostředí vydané Krajským úřadem Plzeňského kraje dne 17. 2. 2012 pod č.j. ŽP/1175/12 je v souladu s požadavky právních předpisů, které zpracovávají směrnici EIA, a bylo stanoveno, které z podmínek uvedených ve stanovisku Krajského úřadu Plzeňského kraje jsou správní úřady příslušné k vedení navazujících řízení povinny zahrnout do svých rozhodnutí, se mění tak, že v části výroku týkajícího se stanovení podmínek závazného stanoviska Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 21. 1. 2016, č.j. 009943/2016/KUSK, pro fázi provozu (str. 6 a 7) se podmínka č. 7 doplňuje o bod 5 a doplňují se podmínky č. 8 a č. 9.

64. Dne 21. 8. 2018 pod č.j. MZP/2018/430/392, sp. zn. P/3622, náměstek ministra životního prostředí sdělil, že dospěl k závěru, že podnět k přezkoumání závazného stanoviska Ministerstva životního prostředí ze dne 22. 11. 2016, č.j. 1045/520/16, 81504/ENV/16, přísluší bez dalších opatření odložit jako nedůvodný s tím, že předmětné stanovisko ministerstva bylo vydáno v souladu s požadavky zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, a není proto žádný důvod pro jeho změnu nebo zrušení v přezkumném řízení podle § 149 odst. 6 správního řádu.

65. K tomu soud uvádí, že mezi podklady pro vydání rozhodnutí patří i podklady od jiných správních orgánů (§ 50 odst. 1 správního řádu). Část podkladů od jiných správních orgánů tvoří závazná stanoviska podle § 149 správního řádu. Ustanovení § 149 odst. 1 správního řádu zní: „Závazné stanovisko je úkon učiněný správním orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. Správní orgány příslušné k vydání závazného stanoviska jsou dotčenými orgány.“. „Závazná stanoviska vydaná dle § 149 správního řádu z roku 2004 nejsou rozhodnutím ve smyslu § 67 správního řádu ani § 65 s. ř. s., neboť sama o sobě nezakládají, nemění, neruší nebo závazně neurčují práva nebo povinnosti. Soudní přezkum jejich obsahu je v souladu s čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod umožněn až v rámci konečného rozhodnutí dle § 75 odst. 2 s. ř. s.“ (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2011, č.j. 2 As 75/2009-113, publ. pod č. 2434/2011 Sb. NSS). Je tudíž třeba rozlišovat mezi závaznými stanovisky (podle § 149 správního řádu) a „obyčejnými“ stanovisky (vyjádřeními) dotčených orgánů.

66. Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí byl vícekrát novelizován. Zásadní změnu představuje zejména zákon č. 39/2015 Sb. (účinný od 1. 4. 2015).

67. Podle § 10 odst. 1 věty prvé zákona o posuzování vlivů na životní prostředí [ve znění účinném (od 1. 5. 2004) do 31. 3. 2015] příslušný úřad vydá na základě dokumentace, popřípadě oznámení, posudku a veřejného projednání podle § 9 odst. 9 a vyjádření k nim uplatněných stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí (dále jen „stanovisko“) ve lhůtě do 30 dnů ode dne uplynutí lhůty pro vyjádření k posudku.

68. Podle § 9a odst. 1 věty prvé zákona o posuzování vlivů na životní prostředí [ve znění účinném od 1. 4. 2015 (do 31. 10. 2017)] příslušný úřad vydá na základě dokumentace, popřípadě oznámení, posudku a veřejného projednání podle § 17 a vyjádření k nim uplatněných závazné stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí (dále jen „stanovisko“) ve lhůtě do 30 dnů ode dne uplynutí lhůty pro vyjádření k posudku.

69. K této změně se v důvodové zprávě mimo jiné uvádí: „Za stávající právní úpravy představuje stanovisko EIA věcně nezávazný odborný podklad pro vydání rozhodnutí v navazujících řízeních, de iure se jedná o tzv. jiný správní úkon podle části čtvrté správního řádu. (…) Změnou právní formy stanoviska EIA ze správního úkonu podle části čtvrté správního řádu na závazné stanovisko podle § 149 správního řádu přistupuje ZPV ke koncepci ultimativní závaznosti výstupu z procesu EIA. Oproti současné pouze procesní závaznosti stanoviska bude napříště nezbytné stanovisko před vydáním rozhodnutí v navazujících řízeních nejen opatřit, ale rovněž v plném rozsahu zohlednit, bez možnosti uvážení, které podmínky povolující orgán zohlední a které lze odůvodněně opominout. Tím není dotčena možnost dohodovacího řízení v případě rozporu mezi správním orgánem, který navazující řízení vede, a dotčeným orgánem (EIA).“ (Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, VII. volební období, 2013 - 2017, sněmovní tisk 299/0, část č. 1/6, str. 64).

70. Zatímco tedy stanovisko EIA bylo do 31. 3. 2015 „obyčejným“ stanoviskem (vyjádřením), od 1. 4. 2015 je závazným stanoviskem dotčeného orgánu (podle § 149 správního řádu).

71. Přechodná ustanovení jsou upravena v článku II zákona č. 39/2015 Sb.

72. Článek II bod 1 zákona č. 39/2015 Sb. zní: „U stanovisek k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí vydaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona vydá příslušný úřad na základě oznámení o zahájení řízení zaslaného tomuto úřadu správním úřadem příslušným k vedení navazujícího řízení nebo na základě žádosti oznamovatele ještě před zahájením navazujícího řízení souhlasné závazné stanovisko poté, co ověří, že jejich obsah je v souladu s požadavky právních předpisů, které zapracovávají směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU. Příslušný úřad v závazném stanovisku podle věty první zároveň stanoví, které z podmínek uvedených ve stanovisku k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí jsou správní úřady příslušné k vedení navazujících řízení povinny zahrnout do svých rozhodnutí. Nelze-li vydat souhlasné závazné stanovisko podle věty první, musí být záměr předmětem nového posuzování podle § 4 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění účinném po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Závazné stanovisko podle věty první se vydává pro rozhodnutí v navazujícím řízení vydávané po nabytí účinnosti tohoto zákona; toto závazné stanovisko se použije i pro rozhodnutí v dalších navazujících řízeních. Pokud příslušný úřad vydává také závazné stanovisko podle § 9a odst. 4 a 5 zákona č. 100/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, lze oba postupy spojit a vydat pouze jediné závazné stanovisko.“.

73. Článek II bod 2 věta prvá a druhá zákona č. 39/2015 Sb. zní: „Na navazující řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použijí § 9a odst. 4 a 5 a § 9b až 9d zákona č. 100/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti. Do 30 dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona zajistí správní úřad příslušný k vedení navazujícího řízení zahájeného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zveřejnění informací podle § 9b odst. 1 zákona č. 100/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, které dosud nebyly zveřejněny, pokud již neuplynula lhůta pro uplatnění závazných stanovisek dotčených orgánů, námitek účastníků řízení a připomínek.“.

74. Na přechodná pravidla reagovala odborná literatura těmito názory: „I. Postup ve fázi vydaného stanoviska EIA dle dosavadní právní úpravy a nedokončených navazujících řízení: Ve vztahu ke stanoviskům EIA vydaným před 1. 4. 2015 musí být příslušným orgánem vždy prověřeno, zda tato „stará“ stanoviska vyhovují požadavkům Směrnice EIA. Nově se tak stanoví povinnost příslušného orgánu před uplatněním těchto „starých“ stanovisek v navazujícím řízení vydat tzv. ověřující závazné stanovisko, a to zejména na základě požadavků novelizované právní úpravy. V ověřujícím závazném stanovisku musí příslušný orgán určit, které z podmínek uvedených ve „starém“ stanovisku EIA musí být v navazujících řízeních považovány za závazné, tj. které požadavky musí správní úřady do rozhodnutí vydávaných v navazujících řízeních zahrnout. Na rozdíl od verifikačního závazného stanoviska (coherence stamp) se ověřující závazné stanovisko vydává pouze jednou, a to pro účely prvního navazujícího řízení, které se po nabytí účinnosti novely provedené zákonem č. 39/2015 Sb. vede. Ověřující závazné stanovisko je však platné i pro rozhodnutí v dalších navazujících řízeních. Pokud se má v řízení ve vztahu k záměru, k němuž bylo vydáno stanovisko EIA dle dosavadní právní úpravy, vydat jak ověřující závazné stanovisko, tak i verifikační závazné stanovisko (coherence stamp), příslušný úřad může oba tyto postupy spojit a vydat pouze jediné závazné stanovisko, které z hlediska obsahu vyhoví účelům obou typů stanovisek. Při vydání tohoto souhrnného stanoviska příslušný úřad: a) Zkontroluje, zda je stanovisko EIA vydané dle dosavadní právní úpravy v souladu s požadavky novelizované právní úpravy a určí, které z podmínek původního stanoviska EIA jsou podmínkami závaznými pro navazující řízení. b) Posoudí, zda z hlediska parametrů záměru nedošlo k jeho kvalifikované změně, tedy takové, pro kterou by provedené posouzení vlivů nedávalo dostatečný podklad. Pokud příslušný úřad zjistí, že ve vztahu ke konkrétnímu záměru se „starým“ stanoviskem EIA nelze vydat ověřující (tj. souhlasné) závazné stanovisko, záměr musí být předmětem nového posouzení, tj. zcela v režimu novelizované právní úpravy. II. K postupu správních úřadů vedoucích navazující řízení: Na již rozběhnutá navazující řízení se s účinností od 1. 4. 2015 aplikují § 9a odst. 4 a 5, § 9b, 9c a 9d VlŽP. U všech záměrů, k nimž bylo vydáno stanovisko EIA dle dosavadní právní úpravy (resp. ověřující závazné stanovisko dle odstavce 1), či k jehož vydání má teprve dojít dle právní úpravy novelizované, se v navazujících řízeních uplatní institut verifikačního závazného stanoviska (coherence stamp). Ve vztahu k informační (zveřejňovací) povinnosti správních úřadů příslušných k vedení navazujících řízení byla dána povinnost tohoto orgánu do 30 dnů ode dne nabytí účinnosti zákona č. 39/2015 Sb. zveřejnit informace dle § 9b odst. 1, které dosud nebyly zveřejněny, pokud však již neuplynula lhůta pro uplatnění závazných stanovisek dotčených orgánů, námitek účastníků řízení a připomínek. V takovém případě mělo dojít k dodržení lhůty, po kterou měla být informace vyvěšena, tj. 30 dnů.“ [Lenka Bahýľová, Tomáš Kocourek a Vojtěch Vomáčka: Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí. Komentář. 1. vyd. Praha 2015, str. 249 až 250].

75. Z toho plyne, že u stanovisek k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí vydaných před 1. 4. 2015 sice muselo být ověřeno, zda jejich obsah je v souladu s požadavky právních předpisů, které zapracovávají směrnici EIA, a stanoveno, které z podmínek v nich uvedených jsou příslušné správní úřady povinny zahrnout do svých rozhodnutí (ověřující závazné stanovisko), a dále muselo být posouzeno, zda nedošlo ke změnám záměru, které by mohly mít významný negativní vliv na životní prostředí (verifikační závazné stanovisko), avšak že tato „stará“ stanoviska samotná i po 31. 3. 2015 zůstala toliko „obyčejnými“ stanovisky (vyjádřeními) dotčeného orgánu (příslušného úřadu).

76. V ověřujícím závazném stanovisku ze dne 21 1. 2016, č.j. 009943/2016/KUSK, Krajský úřad Středočeského kraje podle čl. II bodu 1 zákona č. 39/2015 Sb. ověřil soulad obsahu stanoviska Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 17. 2. 2012, č.j. ŽP/1175/12, s požadavky právních předpisů, které zapracovávají směrnici EIA, a stanovil, které z podmínek uvedených v tomto stanovisku jsou správní úřady příslušné k vedení navazujících řízení povinny zahrnout do svých rozhodnutí. Požadavky na obsah stanoviska jsou uvedeny v příloze č. 6 k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí (ve znění účinném od 1. 4. 2015). Po ověření věcné stránky obsahu ověřovaného stanoviska příslušný úřad konstatoval, že jednotlivé kapitoly obsahují informace v dostatečné kvalitě a podrobnosti tak, jak požaduje zákon po novele, tzn., že stanovisko obsahuje mimo jiné jednoznačnou charakteristiku záměru, celkový závěr z provedeného posouzení vlivů záměru na životní prostředí, zhodnocení technického řešení záměru, návrh opatření k prevenci, vyloučení, snížení, popřípadě kompenzaci nepříznivých vlivů na životní prostředí včetně všech povinností a podmínek pro sledování a rozbor vlivů na životní prostředí apod. Na základě procesu posuzování vlivů na životní prostředí byly stanoveny podmínky, které jsou příslušné správní úřady povinny zahrnout do svých rozhodnutí, tak, aby bylo zajištěno předcházení, popřípadě kompenzace možných nepříznivých vlivů, které by se realizací záměru mohly vyskytnout. Na základě těchto informací a úvah bylo vydáno souhlasné (ověřující) závazné stanovisko.

77. Lze shrnout, že Krajský úřad Středočeského kraje při ověřování stanoviska Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 17. 2. 2012, č.j. ŽP/1175/12, postupoval v souladu s ustanovením čl. II bodu 1 zákona č. 39/2015 Sb.

78. K části 1.1 žaloby, která se týká změny závazného stanoviska Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 21. 1. 2016, č.j. 009943/2016/KUSK, sp. zn. SZ_001940/2016/KUSK, závazným stanoviskem Ministerstva životního prostředí ze dne 22. 11. 2016, č.j. 1045/520/16, 81504/ENV/16, soud konstatuje, že správní řád stanovuje: „Jestliže odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá odvolací správní orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska. Tomuto správnímu orgánu zasílá odvolání spolu s vyjádřením správního orgánu prvního stupně a s vyjádřením účastníků. Po dobu vyřizování věci nadřízeným správním orgánem správního orgánu, který je příslušný k vydání závazného stanoviska, lhůta podle § 88 odst. 1 neběží.“ (do 31. 12. 2017 § 149 odst. 4, od 1. 1. 2018 § 149 odst. 5).

79. K tomuto ustanovení se odborná literatura vyslovila zejména takto: „Vzhledem k tomu, že závazné stanovisko není rozhodnutím (§ 149 odst. 1), neprobíhá na úrovni nadřízeného dotčeného správního orgánu žádné odvolací řízení týkající se závazného stanoviska a nejde ani o přezkumné řízení podle odst. 5 tohoto ustanovení. (…) Při zvažování toho, zda závazné stanovisko potvrdit nebo změnit, posuzuje nadřízený správní orgán obsah závazného stanoviska jak z hlediska jeho zákonnosti, zejména tedy z hlediska jeho souladu se základními zásadami činnosti správních orgánů (§ 2 až § 8), tak z hlediska jeho věcné správnosti, tedy z hlediska toho, zda závazné stanovisko mělo být s ohledem na veřejné zájmy, které má příslušný dotčený správní orgán chránit, vydáno v té podobě, v jaké bylo vydáno. (…) V návaznosti na výsledek posouzení závazného stanoviska nadřízeným dotčeným orgánem rozhodne odvolací orgán o podaném odvolání. (…) Pokud bude obsah původního závazného stanoviska změněn, promítne se to do rozhodnutí odvolacího orgánu podle § 90, a to v závislosti na tom, k jaké změně závazného stanoviska došlo.“ (Josef Vedral: Správní řád. Komentář. 2. vyd. Praha 2012, str. 1160).

80. K uvedenému ustanovení se vyjádřila soudní praxe mimo jiné takto: „Nevypořádá-li se nadřízený orgán, jemuž bylo podle § 149 odst. 4 správního řádu z roku 2004 předloženo odvolání směřující proti obsahu závazného stanoviska, s námitkami odvolatele, nemůže odvolací správní orgán nahradit jeho chybějící odbornou skutkovou úvahu svou úvahou vlastní: k tomu totiž není odborně způsobilý. Odvolací správní orgán by však měl ověřit, zda nadřízený orgán řádně reagoval na odvolací námitky, a není-li tomu tak, měl by od něj žádat nápravu. Jinak se vystavuje riziku, že pro nepřezkoumatelnost bude zrušeno jeho vlastní rozhodnutí, ačkoli on sám při zdůvodňování svých hmotněprávních úvah nepochybil.“ (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2013, č.j. 5 A 241/2011-69, publ. pod č. 3018/2014 Sb. NSS).

81. Podkladem pro vydání rozhodnutí může být „obyčejné“ stanovisko (vyjádření) a/nebo závazné stanovisko. I když účastník řízení nesouhlasí jen s jejich obsahem, musí podat odvolání směřující proti rozhodnutí správního orgánu (§ 81 odst. 1 správního řádu). Závazným stanoviskem je správní orgán vázán, „obyčejným“ stanoviskem (vyjádřením) nikoli (nestanoví-li zvláštní zákon jinak). Závaznost závazného stanoviska pro výrokovou část rozhodnutí se přitom vztahuje nejen na správní orgán prvního stupně, ale i na odvolací správní orgán. Aby řízení o odvolání směřujícím proti obsahu závazného stanoviska vůbec mělo smysl, je zde postup podle § 149 odst. 5 správního řádu (do 31. 12. 2017 podle § 149 odst. 4 správního řádu). Odvolací správní orgán ovšem vyžaduje potvrzení nebo změnu jen v případě závazného stanoviska, nikoli též „obyčejného“ stanoviska (vyjádření) dotčeného orgánu. V souladu s tím může správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který (závazné) stanovisko vydal, v rámci § 149 správního řádu posuzovat pouze závazná stanoviska; postupem podle § 149 odst. 5 správního řádu (do 31. 12. 2017 podle § 149 odst. 4 správního řádu) je může potvrdit nebo změnit a eventuálně postupem podle § 149 odst. 6 správního řádu (do 31. 12. 2017 podle § 149 odst. 5 správního řádu) je může v přezkumném řízení zrušit nebo změnit. V rámci těchto ustanovení však není uvedený správní orgán oprávněn ani povinen se zabývat „obyčejnými“ stanovisky (vyjádřeními) dotčených orgánů.

82. V závazném stanovisku ze dne 22. 11. 2016, č.j. 1045/520/16, 81504/ENV/16, Ministerstvo životního prostředí uvedlo, že předmětem posouzení zákonnosti není stanovisko Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 17. 2. 2012, nýbrž ověřující (závazné) stanovisko Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 21. 1. 2016. Účelem ověření souladu stanovisek k posouzení vlivu záměrů na životní prostředí vydaných podle dřívější právní úpravy není posuzování zákonnosti těchto původních stanovisek, ale právě posouzení souladu jejich obsahu s požadavky právních předpisů, které zpracovávají směrnici EIA. Úkolem ministerstva je posoudit, zda bylo toto ověření provedeno postupem a způsobem zákonem stanoveným. Součástí procesu posouzení zákonnosti ověřujícího (závazného) stanoviska tedy není posouzení zákonnosti ověřovaného stanoviska Krajského úřadu Plzeňského kraje, neboť tato otázka se s předmětem daného řízení vymezeným obsahem ověřujícího (závazného) stanoviska míjí. Odvolatel konkrétní námitky stran zákonnosti procesu ověření stanoviska Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 17. 2. 2012 a procesu vydání ověřujícího (závazného) stanoviska Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 21. 1. 2016 nevznesl.

83. Vzhledem k uvedenému Ministerstvo životního prostředí nepochybilo, jestliže se v rámci postupu podle § 149 odst. 5 správního řádu (do 31. 12. 2017 podle § 149 odst. 4 správního řádu), který se týká odvolání směřujících proti obsahu závazných stanovisek, zabývalo jen ověřujícím závazným stanoviskem Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 21 1. 2016, č.j. 009943/2016/KUSK, a nikoli též ověřovaným „obyčejným“ stanoviskem (vyjádřením) Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 17. 2. 2012, zn. ŽP/1175/12.

84. K části 1.2 žaloby, která se týká sdělení náměstka ministra životního prostředí ze dne 21. 8. 2018, č.j. MZP/2018/430/392, sp. zn. P/3622, soud konstatuje, že správní řád stanovuje: „Nezákonné závazné stanovisko lze zrušit nebo změnit v přezkumném řízení, k němuž je příslušný nadřízený správní orgán správního orgánu, který vydal závazné stanovisko. Jestliže správní orgán při své úřední činnosti zjistí, že jiný správní orgán učinil nezákonné závazné stanovisko, dá podnět správnímu orgánu příslušnému k přezkumnému řízení a vyčká jeho rozhodnutí.“ (do 31. 12. 2017 § 149 odst. 5, od 1. 1. 2018 § 149 odst. 6).

85. Přezkumné řízení je upraveno v hlavě IX. části druhé správního řádu (§ 94 až § 99).

86. K podnětům k provedení přezkumného řízení vyslovily správní soudy a Ústavní soud tento názor: „Podnět k provedení přezkumného řízení ve smyslu ust. § 94 odst. 1 a násl. správního řádu je tzv. nápravným prostředkem dozorčího práva; k zahájení řízení zde může dojít výlučně z úřední povinnosti, nikoliv přímo v důsledku podnětu účastníka. Podnět k provedení přezkumného řízení podle ust. § 94 a násl. správního řádu není návrhem na zahájení řízení a účastník, který takový podnět podá, tedy nemá na přezkoumání pravomocného rozhodnutí v přezkumném řízení právní nárok. Jestliže správní orgán neshledá důvody k zahájení přezkumného řízení, sdělí tuto skutečnost s uvedením důvodů do 30 dnů podateli. Nevyhoví-li správní orgán podnětu, nevydává o tom rozhodnutí, jež by bylo přezkoumatelné ve správním soudnictví (k tomu srov. konstantní judikaturu Vrchního soudu v Praze ve věcech správního soudnictví a následně i judikaturu Nejvyššího správního soudu).“ (nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2009, sp. zn. III. ÚS 1344/09).

87. Žalobce brojí proti výsledku přezkumného řízení a potvrzujícímu stanovisku náměstka ministra životního prostředí. V daném případě však přezkumné řízení nebylo zahájeno a tudíž nemohlo skončit; o nějakém výsledku a potvrzujícím stanovisku tak nelze hovořit. Ve skutečnosti Ministerstvo životního prostředí obdrželo podnět k provedení přezkumného řízení a náměstek ministra životního prostředí sdělil, že neshledal důvody k zahájení takového řízení. V tomto sdělení uvedl, že pobočný spolek Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu uplatňuje obecně námitku nesprávnosti a nepřezkoumatelnosti (absenci konkrétních důvodů) předmětného stanoviska ministerstva, aniž by konkrétně uplatnil námitky ve vztahu k určité argumentaci (nebo její části) předmětného stanoviska. Jelikož nejsou žádné konkrétní námitky podatele, nelze na jeho toliko obecné námitky nijak konkrétně reagovat. Požadavkům článku II bodu 1 přechodných ustanovení zákona č. 39/2015 Sb. předmětné stanovisko ministerstva vyhovuje, a proto náměstek ministra životního prostředí odkazuje na argumentaci tohoto stanoviska, které bylo vydáno v souladu s požadavky platných právních předpisů. K tomu soud uvádí, že náměstek ministra životního prostředí postupoval v souladu s § 94 odst. 1 částí věty třetí za druhým středníkem správního řádu. Jak dovozeno výše, osoba, která podá podnět k provedení přezkumného řízení, nemá na přezkoumání pravomocného rozhodnutí (respektive závazného stanoviska) v přezkumném řízení právní nárok. Ve správním soudnictví se poskytuje ochrana veřejným subjektivním právům. Jelikož na přezkoumání závazného stanoviska v přezkumném řízení není právní nárok, nemohl být žalobce sdělením náměstka ministra životního prostředí ze dne 21. 8. 2018, č.j. MZP/2018/430/392, na svém (neexistujícím) právu nijak zkrácen a nemůže se tudíž v tomto ohledu domáhat soudní ochrany.

88. Soud dodává, že na žalobcovu výtku, týkající se závazného stanoviska k ověření změn záměru vydaného Krajským úřadem Středočeského kraje dne 21. 2. 2018 pod č.j. 026434/2018/KUSK, sp. zn. SZ_001940/2016/KUSK, a potvrzení tohoto závazného stanoviska vydaného Ministerstvem životního prostředí dne 10. 10. 2018 pod č.j. MZP/2018/500/1163, sp. zn. ZN/MZP/2018/500/104, nelze pro její naprostou nekonkrétnost reagovat. K „věcným námitkám proti závazným stanoviskům EIA“ 89. Podle zákona se ve stanovené lhůtě každý mohl vyjádřit k dokumentaci u příslušného úřadu. Žalobce však tohoto svého oprávnění upraveného v § 8 odst. 3 větě prvé zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (ve znění účinném do 31. 3. 2015) nevyužil. Podle zákona byl každý oprávněn zaslat ve stanovené lhůtě příslušnému úřadu písemné vyjádření k posudku, popřípadě se k němu vyjádřit na veřejném projednání. Toto právo bylo upraveno v § 9 odst. 8 větě prvé zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (ve znění účinném do 31. 3. 2015). Žalobce sice příslušnému úřadu písemné vyjádření k posudku zaslal, avšak uplatnil v něm zcela jiné připomínky než ty, které zahrnul do žaloby proti rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o umístění stavby.

90. Ve vztahu k opatřením obecné povahy zaujal Nejvyšší správní soud k procesní pasivitě navrhovatele tento názor: „Procesní pasivita navrhovatele ve fázích správního řízení předcházejícího přijetí opatření obecné povahy může být způsobena faktory subjektivními i objektivními. Její význam pro úspěšnost žaloby posoudí soud (§ 101a a násl. s. ř. s.) s přihlédnutím ke všem individuálním okolnostem případu, a to při zkoumání procesního postupu správního orgánu, při hodnocení případného rozporu opatření obecné povahy s právními předpisy, jakož i při hodnocení přiměřenosti zásahu do práv a povinností navrhovatele. Přitom je povinen vzít v úvahu práva a povinnosti těch, jimž by zrušení opatření obecné povahy podle návrhu způsobilo újmu na jejich vlastních právech.“ (usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 11. 2010, č.j. 1 Ao 2/2010-116, publ. pod č. 2215/2011 Sb. NSS).

91. Uvedený názor byl následně upřesněn takto: „Je zřejmé, že rozšířený senát sice otevřel prostřednictvím procesní legitimace branku k soudnímu přezkumu i pro navrhovatele, kteří proti územnímu plánu během jeho přípravy nebrojili, avšak na jejich legitimaci věcnou (tedy důvodnost jejich návrhu) musí mít tato skutečnost zpravidla fatální dopad, nepřesvědčí-li soud, že svá práva ve správním procesu z objektivních důvodů uplatnit nemohli.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2014, č.j. 6 Aos 3/2013-29).

92. V předmětné věci tak daleko jít nelze. Pasivita, respektive odlišná aktivita žalobce ve vztahu k věcným otázkám, které se primárně řeší před a při vydávání stanoviska k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí, však podle názoru zdejšího soudu žalobcovu argumentační pozici co do rozporu s hmotným právem (tj. pokud jde o nezákonnost) v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu přece jenom oslabuje. Na tom nic nemění ani to, že jiné osoby připomínky shodné nebo obdobné s žalobními body k dokumentaci a posudku uplatnily.

93. V těchto souvislostech považuje zdejší soud za inspirativní rovněž tento názor Nejvyššího správního soudu: „Je-li rozhodnutí žalovaného správního orgánu řádně odůvodněno, je z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené, shodují-li se žalobní námitky s námitkami odvolacími a nedochází-li krajský soud k jiným závěrům, je přípustné, aby si krajský soud správné závěry se souhlasnou poznámkou osvojil.“ (rozsudek ze dne 27. 7. 2007, č.j. 8 Afs 75/2005-130, publ. pod č. 1350/2007 Sb. NSS).

94. K části 2.1 žaloby [„Bilance odpadů a odůvodněnost záměru“] soud uvádí, že posuzovaný záměr ZEVO Chotíkov byl navržen jako roštová spalovna s kapacitou 95 000 tun zpracovávaného SKO za rok.

95. V dokumentaci záměru je uvedeno: „S ohledem na skutečnost, že lokalita Plzeň a dostupné lokality Plzeňského kraje produkují SKO a velkoobjemový odpad v množství značně přes 100 000 t/rok, byl proveden odhad reálného množství odpadu, který by mohl být svážen do závodu ZEVO při zohlednění zájmů provozovatelů skládek a na základě tohoto odhadu byla stanovena kapacita závodu ZEVO na 95 000 t/r.“ (str. 18), „Primárním zařízením pro využívání komunálních odpadů bude Zařízení pro energetické využití odpadů (ZEVO) v Chotíkově s kapacitou 95 000 tun SKO za rok. Dále bude realizována 1 linka na MBÚ (Vysoká u Dobřan) s kapacitou 45 000 t/rok. Kombinace těchto zařízení zajistí maximální využití energeticky hodnotného podílu komunálních odpadů v celkovém množství až 140 000 t/rok. Zbytkový odpad bude ukládán do skládek.“ (str. 25), „V závodě ZEVO Chotíkov bude likvidován a využíván směsný komunální odpad a další odpad charakteru komunálního odpadu včetně velkorozměrného odpadu.“ (str. 28) a „Tuhý (směsný) komunální odpad a jemu podobné odpady ze živností, úřadů a průmyslu (katalogové číslo 20 00 00) bude přivážen z města Plzně a vybraných lokalit Plzeňského kraje do závodu ZEVO po silnici.“ (str. 30).

96. Ke kapacitě záměru a potřebnosti zařízení podalo připomínku Sdružení pro udržitelný rozvoj obce Chotíkov ve vyjádření datovaném dne 26. 9. 2011 a ke kapacitě záměru a vymezení svozové oblasti a bilance odpadů z ní podala připomínku Arnika – program Toxické látky a odpady ve vyjádření datovaném dne 27. 9. 2011.

97. K těmto připomínkám zpracovatel posudku v posudku záměru uvedl: „Problematika svozové oblasti je v dokumentaci řešena v kap. B.I.5.2, kde jsou na stranách 24 a 25 popsány předpokládané objemy zpracovávaných odpadů. Jsou zde rovněž uvedeny zpracovatelské kapacity při realizaci tří linek mechanicko- biologické úpravy odpadu (MBÚ) a varianta předpokládající kombinaci energetického využití odpadů (ZEVO) a technologie MBÚ. Při zpracování 130 - 135 tis. tun směsného a objemného komunálního odpadu třemi linkami MBÚ (Chotíkov, Vysoká u Dobřan a Černošín) by zůstalo dalších cca 55 - 60 tis. tun neupraveného odpadu, který by byl ukládán na skládkách. Navíc by byl na skládkách ukládán i podíl upraveného odpadu z linek MBÚ po biologické stabilizaci. Skládkované množství po úpravě MBÚ by představovalo cca 44 360 t/rok. Celkem by tedy bylo na skládkách uloženo cca 100 000 tun komunálního odpadu ročně. K tomu by bylo nutno vybudovat potřebnou skládkovou kapacitu. V rámci přípravy výstavby zařízení na energetické využívání odpadu ZEVO Chotíkov byl dříve navrhovaný integrovaný systém nakládání s dopady aktualizován formou „Studie proveditelnosti integrovaného systému nakládání se směsnými komunálními odpady v Plzeňském kraji – aktualizace a rozpracování varianty energetického využití odpadů dle Plánu odpadového hospodářství Plzeňského kraje“, zpracovanou v období březen/2010 – březen/2011. Dle výše uvedené studie proveditelnosti (zpracované k 30. březnu 2011) nebude samotná realizace projektu ZEVO stačit k dosažení konečného cíle POH č. 36 pro rok 2020. Cíle pro rok 2020 lze dosáhnout realizací dvou projektů na využití směsného komunálního odpadu a objemného odpadu, ve studii proveditelnosti je proto navržena varianta (D) zahrnující kombinaci zařízení na energetické využívání odpadů a jednotky mechanicko-biologické úpravy odpadů.“ (str. 45). V dalším se odkazuje na úplné znění komentáře zpracovatele posudku na str. 37 až 39 a 45 až 48 posudku záměru.

98. Sdružení pro udržitelný rozvoj obce Chotíkov a Arnika – program Toxické látky a odpady s vypořádáním svých připomínek nesouhlasily (viz vyjádření k posudku záměru ze dne 23. 1. 2012, zejména str. 5, a ze dne 22. 1. 2012, zejména str. 3 a 4). Připomínku ke kapacitě záměru podalo také občanské sdružení PLZEŇANÉ PROTI SPALOVNĚ CHOTÍKOV ve vyjádření datovaném dne 23. 1. 2012.

99. Zpracovatel posudku se s těmito nesouhlasnými vyjádřeními dále vypořádal zejména na str. 11 a 12, 18 a 19, 39 a 40 a 45 vypořádání písemných vyjádření k posudku. K vyjádření Arniky – program Toxické látky a odpady mimo jiné uvedl: „Abych prokázal, že se nesoustřeďuji jen na energetické využití odpadů, uvedu několik zkušeností z Rakouska, kde se domnívám, že jsou na dobré cestě k optimálnímu zhodnocení komunálních odpadů (KO). Tvorba komunálních odpadů v Rakousku vzrostla od roku 2004 do roku 2008 víc než o 10 %, přičemž tvorba směsného komunálního odpadu (SKO) klesla v uvedených letech o 0,3 %. Mimochodem tento trend se v Rakousku projevil od roku 1994, kdy zde byl zaveden separovaný sběr odpadů. Materiálové zhodnocení představuje v Rakousku (kde platí od roku bez výjimky zákaz přímého ukládání odpadu na skládky bez jeho úpravy) 49 %, z čehož bioodpad představuje 17 % (ze separovaného sběru) a energetické využití odpadů pak 35 %. Je nutno poznamenat, že energetické využití 95 000 tun SKO tedy nebrání ani recyklaci a ani separovanému sběru KO. Je žádoucí, aby odpad, který není jinak zhodnotitelný, bylo možno energeticky využít. Dá se očekávat, že přes prevenci vzniku odpadů vzroste do roku 2020 tvorba KO v České republice minimálně o 15 %. Jestliže se Statutární město Plzeň přímo nabízí svým potenciálem odběru energie do CZT, je reálná možnost využít energetický potenciál odpadu, který není jinak zhodnotitelný, jako paliva místo spalování primárních energetických zdrojů (uhlí, plyn, mazut apod.).“ (str. 18).

100. Žalobce v procesu EIA ve fázi před zpracování posudku nepodal žádné připomínky a ve fázi po zveřejnění posudku podal zcela jiné připomínky než ty, které uplatnil v žalobě proti rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o umístění stavby.

101. Ve 2. části svého odborného posudku datovaného dne 24. 8. 2018 Ing. I. K. uvádí, že studie proveditelnosti se z dnešního pohledu ukazují jako zcela chybně zpracované, neboť počítaly s mnohem vyšší produkcí směsných komunálních odpadů, než bude reálně k dispozici. Cíle pro recyklaci obsažené v posledních evropských směrnicích, které musí dosáhnout i Česká republika, požadují, aby skutečná recyklace komunálních odpadů dosáhla v roce 2025 minimálně 55 % a v roce 2035 minimálně 65 % [Circular Economy Package, viz např. https://resource.co/article/eu-circular-economy-packagebecomes-law-12697]. Protože vše, co se vytřídí, není recyklovatelné, bude se muset v roce 2035 vytřídit minimálně 70 % komunálních odpadů. Produkce směsných komunálních odpadů bude tedy muset být mnohem nižší, než se počítalo ve studiích proveditelnosti z let 2008 a 2011, kdy se dokonce nepočítalo ani s mírou recyklace ve výši 50 %, která byla přitom závazným cílem Plánu odpadového hospodářství Plzeňského kraje. Evropské směrnice tedy po České republice požadují 65 % míru recyklace komunálních odpadů. Plzeňský kraj ovšem recykluje jen asi třetinu komunálních odpadů. Studie proveditelnosti, kterou je obhajována výstavba posuzovaného záměru a jeho kapacita, naprosto nepočítá se zvýšením míry recyklace výrazně nad nyní dosahovanou 33 % míru. V rozporu s touto prognózou je nyní Česká republika zavázána zvýšit míru recyklace komunálních odpadů na dvojnásobek míry dosahované v Plzeňském kraji, takže pokud zůstane množství všech komunálních odpadů stabilní, musí nutně výrazně poklesnout množství směsných komunálních odpadů, tedy těch odpadů, jež mají být vstupem do posuzovaného záměru. Studie proveditelnosti jsou tedy dnes odborně překonané a potvrzují nutnost zvýšení recyklace a snížení produkce SKO tak, jak požadovala veřejnost a spolky během procesu EIA již v roce 2011.

102. K tomu soud konstatuje, že posuzování vlivů záměru na životní prostředí probíhalo v letech 2011 a 2012. Souhlasné stanovisko k záměru bylo Krajským úřadem Plzeňského kraje vydáno dne 17. 2. 2012 pod zn. ŽP/1175/12. Toto stanovisko sice bylo následně ověřováno a verifikováno, ale nebylo nahrazeno žádným pozdějším stanoviskem. Při věcném přezkumu procesu EIA je tedy nutno vycházet ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době posuzování vlivů záměru Krajským úřadem Plzeňského kraje (§ 75 odst. 1 s. ř. s. per analogiam). Správnímu orgánu tak lze jen omezeně vytýkat, že nevzal v úvahu skutkový a právní stav, který nastal až po skončení procesu EIA.

103. Plzeňská teplárenská, a.s., nechala v letech 2008 – 2009 zpracovat „Studii proveditelnosti Chotíkov – porovnání variant závodů na využití SKO“. Plzeňský kraj nechal v roce 2004 zpracovat studii Integrovaného systému nakládání s komunálními odpady v Plzeňském kraji. Studie podrobně rozpracovala jednotlivé varianty nakládání s komunálními odpady obsažené v Plánu odpadového hospodářství Plzeňského kraje 2004 – 2015. V rámci přípravy výstavby ZEVO Chotíkov byla zpracována „Studie proveditelnosti Integrovaného systému nakládání s komunálními odpady v území Plzeňského kraje – aktualizace a rozpracování varianty energetického využití odpadů dle Plánu odpadového hospodářství Plzeňského kraje“. Tato studie byla dokončena dne 30. 3. 2011 [viz www.plzensky-kraj.cz/cs/clanek/studie-proveditelnosti- integrovaneho-systemu-nakladani-se-smesnymi-komunalnimi-odpady-v-plzen]. I kdyby se tyto studie „z dnešního pohledu“ (tj. z pohledu srpna 2018) ukázaly jako zcela chybně zpracované a byly „dnes“ (tj. 24. 8. 2018) odborně překonané, ještě by to samo o sobě neprokazovalo nezákonnost a/nebo procesní vadnost procesu EIA vedeného před Krajským úřadem Plzeňského kraje v letech 2011 – 2012.

104. V usnesení o Evropě účinněji využívající zdroje [2011/2068(INI)], které bylo přijato dne 24. 5. 2012, tedy až po skončení předmětného procesu EIA, Evropský parlament toliko „33. vyzývá Komisi, aby zefektivnila acquis v oblasti nakládání s odpady, přičemž by měla mít na zřeteli hierarchii způsobů nakládání s nimi a snížit zbytkové odpady na minimum; vyzývá proto Komisi, aby do roku 2014 předložila návrhy s cílem postupně na evropské úrovni zavést všeobecný zákaz skládek odpadů a do konce desetiletí také postupný zákaz spalování recyklovatelného a kompostovatelného odpadu; vedle těchto opatření je třeba ještě přijmout vhodná přechodná opatření, která se budou týkat mj. dalšího rozvoje společných standardů vycházejících z přístupu založeného na životním cyklu materiálů; vyzývá Komisi, aby přehodnotila cíle týkající se recyklace stanovené v rámcové směrnici o odpadu; zastává názor, že dosažení výše uvedeného cíle by mohlo rovněž napomoci zdanění skládek, které již bylo v některých členských státech zavedeno.“.

105. Svozovou oblastí je primárně Plzeňský kraj; tato skutečnost vyplývá zejména z dokumentace záměru a posudku záměru, jakož i Plánu odpadového hospodářství Plzeňského kraje (dále též jen „POH PK“) 2016 – 2026, schváleného Zastupitelstvem Plzeňského kraje dne 15. 2. 2016 [viz www.plzensky-kraj.cz/cs/clanek/plan-odpadoveho-hospodarstvi-plzenskeho-kraje-2016-2026-0].

106. POH PK 2016 – 2026 se člení především na 2) analytickou část, 3) závaznou část a 4) směrnou část.

107. V podkapitole 2.2.1 (Celková produkce odpadů) se uvádí: „Produkce komunálních odpadů je dlouhodobě vyrovnaná a dosahuje hodnoty do 270 tisíc tun [za rok]. (…) Nejvýznamnější složkou komunálního odpadu je směsný komunální odpad (katalogové číslo 20 03 01), kterého bylo v roce 2013 vyprodukováno 143 tis. tun.“ (str. 19). V podkapitole 2.2.5 (Výhled produkce vybraných odpadů v Plzeňském kraji v roce 2026) je uvedeno: „Klíčovou informací pro zpracování POH PK nejsou ani tak údaje z minulosti jako odhad vývoje produkce odpadů do budoucnosti. Protože v ČR neexistuje metodika prognózování produkce odpadů, byl pro tento účel navržen postup založený na posouzení intenzivních a extenzivních faktorů ovlivňujících budoucí vývoj produkce odpadů panelem odborníků.“ (str. 42). Podle tabulky 12 se u směsného komunálního odpadu při zohlednění vyšší kupní síly + vyšší separace = stagnace jako intenzívního faktoru a stagnace počtu obyvatel v kraji jako extenzívního faktoru předpokládá pro rok 2026 stagnace vývoje produkce (str. 44). V podkapitole 2.4.9 (Energetické využití odpadů a výroba paliva z odpadů) se uvádí: „Z pohledu energetického využití odpadů je v kraji významným zařízením připravovaný provoz ZEVO Chotíkov, které umožní energeticky využít až 95 000 t odpadů ročně. Na toto zařízení budou navázána odpadová centra, jejichž vytipování bylo předmětem Studie proveditelnosti Integrovaného systému nakládání s komunálními odpady v území Plzeňského kraje. Předpokládá se vybudování 4 překládacích stanic v Černošíně (skládka spol. EKODEPON s.r.o.), Horšovském Týně (skládka KO LAZCE-GIS spol. s r.o.), Klatovech (Skládka KO Štěpánovice) a Rokycanech (skládka KO Němčičky) a využití stávající překládací stanice v Horažďovicích. Pro zajištění využití veškerého směsného komunálního odpadu studie předpokládá vybudování MBÚ (MÚ) na skládce KO Vysoká v Dobřanech (Marius Pedersen, a.s.).“ (str. 76).

108. V kapitole 3.2 náležející do závazné části POH PK 2016 – 2026 se řeší nakládání s komunálními odpady. U komunálních odpadů jsou stanoveny cíle: „a) Do roku 2015 zavést tříděný sběr minimálně pro odpady z papíru, plastů, skla a kovů. b) Do roku 2020 zvýšit nejméně na 50 % hmotnosti celkovou úroveň přípravy k opětovnému použití a recyklaci alespoň u odpadů z materiálů jako je papír, plast, kov, sklo, pocházejících z domácností, a případně odpady jiného původu, pokud jsou tyto toky odpadů podobné odpadům z domácností.“ (str. 87). U směsného komunálního odpadu, jímž je odpad zařazený dle Katalogu odpadů pod kód 20 03 01 a pro účely stanovení cíle jde o zbytkový odpad po vytřídění materiálově využitelných složek, nebezpečných složek a biologicky rozložitelných odpadů, které budou dále přednostně využity, je stanoven cíl: „Směsný komunální odpad (po vytřídění materiálově využitelných složek, nebezpečných složek a biologicky rozložitelných odpadů) zejména energeticky využívat v zařízeních k tomu určených v souladu s platnou legislativou.“ (str. 89). Zásadou b) ke splnění tohoto cíle je „Snižovat produkci směsného komunálního odpadu zavedením nebo rozšířením odděleného sběru využitelných složek komunálních odpadů, včetně biologicky rozložitelných odpadů.“ (str. 89).

109. V kapitole 4.1.2 náležející do směrné části POH PK 2016 – 2026 se řeší nakládání s komunálními odpady. Pod č. 4.1.2.2.1 se nachází opatření nazvané Efektivní infrastruktura k zajištění a zvýšení energetického využití směsného komunálního odpadu (str. 116 a 117). V popisu tohoto opatření se uvádí: „Množství ročně vznikajícího směsného komunálního odpadu (kat. č. 20 03 01) bude do budoucna závislé na chování producentů směsného komunálního odpadu po nabytí účinnosti nového zákona o odpadech a na obsahu a způsobu aplikace balíčku oběhového hospodářství EK. V současné právní úpravě je zakázáno od roku 2024 skládkování směsného komunálního odpadu a recyklovatelných a využitelných odpadů. Nezmění-li se chování producentů odpadů, pak roce 2024 a následujících by nebylo dovoleno uložit na skládkách Plzeňského kraje kolem cca 145 000 t/rok. Pak by existovala možná řešení tohoto stavu, případně jejich kombinace: a) dokončení výstavby a případné navýšení kapacity zařízení na energetické využití SKO Chotíkov k roku 2024 na 95 000 t/rok + cca 50 000 t/rok (…) d) překládání, případně třídění SKO – překládání SKO za účelem jeho převozu do konečného zařízení dle bodu a) nebo b).“ (str. 116). V záměrech k tomuto opatření je uvedeno: „ad a) zařízení pro energetické využívání SKO Chotíkov bude zprovozněno v roce 2016, s případným navýšením kapacity zatím není uvažováno (…) ad d) v rámci zkvalitnění infrastruktury k využívání ZEVO Chotíkov se připravuje vybudování dalších 4 zařízení pro překládání odpadů, s určením efektivní a jasně stanovené a jednotné sítě překládacích stanic v území kraje, která bude v majetku územních samospráv.“ (str. 116).

110. Plnění Plánu odpadového hospodářství Plzeňského kraje 2016 – 2026 bylo zatím naposledy vyhodnoceno za rok 2017 (v říjnu 2018) [viz www.plzensky-kraj.cz/cs/clanek/uroven-plneni- planu-odpadoveho-hospodarstvi-plzenskeho-kraje]. Z tohoto dokumentu se zjišťuje, že v Plzeňském kraji v roce 2017 činila celková produkce komunálních odpadů 305,36 tisíc t/rok (v roce 2016 to bylo 293,90 tisíc t/rok) [str. 9] a celková produkce směsného komunálního odpadu 142 198 t/rok (v roce 2016 to bylo 145 294 t/rok) [str. 44]. Zejména v souvislosti se spuštěním zkušebního provozu ZEVO Chotíkov se v roce 2017 zvýšil podíl energeticky využitých komunálních odpadů na 29,22 % oproti roku 2016, kdy tvořil 20,43 %, a především roku 2015, kdy tvořil pouhých 0,54 % [str. 19].

111. V případě, že by celková produkce komunálních odpadů v Plzeňském kraji stagnovala (na 270 tisících t/rok), což se zatím nepotvrzuje, pak by při požadavku 55 % míry recyklace v roce 2025 mohlo zůstávat 121 500 t/rok směsného komunálního odpadu a při požadavku 65 % míry recyklace v roce 2035 jen 94 500 t/rok směsného komunálního odpadu.

112. Žalobcova námitka, že vzhledem k plánované kapacitě ve výši 40 tisíc tun SKO nezbývá v kraji pro plánovanou spalovnu ZEVO Chotíkov větší kapacita než 46 tisíc tun/rok, není příliš srozumitelná. Žalobce má zřejmě na mysli linku na mechanicko-biologickou úpravu odpadů ve Vysoké u Dobřan. Představa o tomto záměru se vyvíjela. Procesem EIA ovšem tento záměr prošel až zhruba tři roky po záměru ZEVO Chotíkov (v Informačním systému EIA na internetových stránkách CENIA – http://www.cenia.cz pod kódem OV3049). Předmět tohoto záměru byl posléze vymezen takto: „Rozšíření způsobů nakládání s ostatními odpady v areálu provozovny Komplexní centrum pro nakládání s odpady Vysoká. Rozšíření možností nakládání s ostatními odpady bude představovat vybudování nových ploch, prostor a zařízení pro soustřeďování, třídění, úpravu, využívání, odstraňování a k překládání odpadů. K soustřeďování a překládání přivezených odpadů do speciálních kontejnerů bude zřízena překládací plocha s maximální kapacitou 60 000 t/rok. Dojde k výstavbě linky na mechanicko-biologickou úpravu (separace, drcení, třídění aj.) ostatních odpadů s předpokládanou kapacitou zpracování 60 000 t odpadů za rok. Tato linka bude umístěna do nové montované haly příhradovou konstrukcí o rozměrech cca 80 x 40 x 7,5 m. Produkty této linky budou tuhé frakce využitelné z hlediska svých vlastností a složení pro smluvní zpracovatele. Pro účely úpravy, využívání a odstraňování biologicky rozložitelných odpadů bude vybudováno nové zařízení na kompostování odpadu, které bude tvořit zpevněná plocha (2 400 m2) s nezastřešenými boxy. Kapacita kompostárny bude činit cca 40 000 t zpracovaných odpadů za rok a doplní stávající kompostárnu na ploše 3 000 m2. Dalším záměrem je rozšíření kapacity stávající skládky ostatních odpadů (skládka Vysoká) o 1 320 000 t se zachováním ročního množství ukládaných odpadů.“. Nové zařízení by se tak mělo podílet především na recyklaci odpadu, respektive jeho kompostování. Co do zájmu o skutečný směsný komunální odpad by si tak ZEVO Chotíkov a Komplexní centrum pro nakládání s odpady Vysoká mohly konkurovat toliko částečně.

113. Z uvedeného plyne, že v budoucnu tu může být určitý nedostatek směsného komunálního odpadu k energetickému využití v ZEVO Chotíkov. Co by bylo v takovém případě podniknuto, je nutno – v mezích příslušných předpisů – ponechat na Plzeňské teplárenské, a.s. Soud si dokáže představit, že by například nebyla využívána celá kapacita ZEVO Chotíkov, když nevyužívání maximální kapacity je i u stávajících zařízení pro energetické využívání odpadu spíše pravidlem než výjimkou, že by byly využívány jiné odpady než směsný komunální odpad, u nichž by energetické využívání bylo připuštěno, nebo že by určitá část směsného komunálního odpadu byla do ZEVO Chotíkov dovážena ze sousedních krajů, jak je to možná naznačeno na str. 82 Vyhodnocení plnění POH PK za rok 2017: „Při řešení integrovaných projektů nakládání s komunálními odpady a pro dosažení plnění cílů POH by byla také velmi vhodná spolupráce se sousedními kraji (Středočeským, Jihočeským, Karlovarským a Ústeckým) a zařízeními, která jsou na jejich území provozována.“. Nic z toho ovšem podle názoru soudu neprokazuje nezákonnost a/nebo procesní vadnost posuzování vlivů předmětného záměru na životní prostředí v letech 2011 – 2012.

114. K části 2.2 žaloby [Odpady produkované spalovnou a vlivy na půdu“] soud konstatuje, že žalobce takřka doslova převzal připomínku obsaženou ve vyjádření Arniky – program Toxické látky a odpady k dokumentaci záměru datovaném dne 27. 9. 2011.

115. K této připomínce zpracovatel posudku v posudku záměru uvedl: „Uvedený odhad odpadů vznikajících provozem hodnoceného zařízení byl s největší pravděpodobností převzat z materiálu Studie proveditelnosti Integrovaného systému nakládání s komunálními odpady v území Plzeňského kraje (…) Při využití škváry ve stavebnictví a pro výrobu rekultivačních směsí (ročně 20 155 tun – viz výše) a uložení pouze 7 000 tun nebezpečného odpadu za rok z čištění spalin na skládky nebezpečného odpadu by uložené množství představovalo cca 7 % ze vstupního objemu spalovaných odpadů. Při uložení jak odpadu z čištění spalin, tak škváry na skládky by se jednalo o 28,5 % ze vstupního objemu zpracovávaných odpadů záměrem ZEVO Chotíkov (95 000 tun/rok). Je nutno poznamenat, že tento údaj se výrazně neodlišuje od literárních údajů, které pro již delší dobu pracující velkou roštovou spalovnu v ČR udávají koeficient 0,26 až 0,28, tzn. že na skládky se v takovém případě uloží 26 až 28 % vznikajícího odpadu (tedy v případě, že by žádná škvára nebyla využita pro stavební či jiné účely). (…) Není tedy možno jednoznačně tvrdit, že uvedená bilance odpadů vznikajících provozem ZEVO Chotíkov, jak ji uvádí tabulka č. 24 na str. 79, je ve srovnání s jinými podobnými zařízeními podhodnocená. Je nutno konstatovat, že informace o chemickém složení zbytků po spalování odpadů ve spalovnách jsou údaje, které se z mnoha důvodů těžko zjišťují. Koncentrační rozsahy organických látek v tuhých odpadech z moderních spalovacích zařízení jsou uvedeny v následující tabulce. (…) Z výsledků uvedených v tabulce je zřejmé, že koncentrace perzistentních organických látek (PCDD/PCDF, PCB atd.) ve škváře z moderních zařízení určených ke spalování odpadů jsou nízké. To dává velkou naději, že tento odpadní materiál bude možno po příslušné certifikaci využít ve stavebnictví, příp. pro výrobu rekultivačních směsí v oblastech zasažených těžbou uhlí. Popel a zejména popílek z odlučovačů, který je v obdobných zařízeních zachycován téměř se 100% účinností, bude ukládán, vzhledem k obsahu perzistentních organických látek (POPs), na příslušné skládky nebezpečných odpadů. Relativní štěpení částic ve škváře závisí především na složení TKO, dodávaného do spalovny, těkavosti obsažených prvků, typu spalovny, na použitém typu roštu a na činnosti spalovacího systému. Snižování objemu a hmotnosti spalováním odpadu způsobuje obohacení o řadu těžkých kovů ve škváře v porovnání s jejich koncentrací v dodávaném odpadu. Jak již bylo uvedeno výše, produkce 20 155 tun škváry, která by neměla mít nebezpečné vlastnosti, bude po příslušné certifikaci dále nabízena k využívání např. ve stavebnictví nebo pro výrobu rekultivačních směsí v oblastech zasažených těžbou uhlí. Nemělo by tedy docházet k vymývání těžkých kovů a POPs, což by mohlo mít negativní dopad na kvalitu půdy v okolí takovýchto staveb. Popel a popílek z odlučovačů budou ukládány na příslušné skládky nebezpečných odpadů. Je důležité poznamenat, že riziko spojené se škvárou není určeno pouze přítomností nebo nepřítomností nebezpečných látek ve škváře – pro zabránění emisi z popelů do prostředí je také důležitá jejich chemická a fyzikální povaha, stejně jako charakter prostředí, kde bude materiál použit. Důležité tedy není to, zda škvára obsahuje nečistoty, ale to, aby byly kontrolovány případné emise ze škváry do prostředí (viz též podmínka, uvedená v kap. VII.III.6). Domnívám se, že budou-li výše uvedená doporučení respektována, nebude vliv hodnoceného záměru na půdu významný.“. V dalším se odkazuje na úplné znění komentáře zpracovatele posudku na str. 49 a 50 posudku záměru.

116. Arnika – program Toxické látky a odpady s vypořádáním své připomínky nesouhlasila (viz vyjádření k posudku záměru ze dne 22. 1. 2012, zejména str. 4). Zpracovatel posudku tuto připomínku Arniky – program Toxické látky a odpady dále vypořádal zejména na str. 12 vypořádání písemných vyjádření k posudku.

117. V tomto případě si žalobce toliko přisvojil připomínku uplatněnou ve vyjádření jiné osoby k dokumentaci záměru. Nijak nereagoval ani na argumentaci obsaženou v posudku záměru, ani na následující interakci mezi Arnikou – program Toxické látky a odpady a vypořádáním písemných vyjádření k posudku. V žalobním bodě by se však mělo jednat o polemiku s konkrétními skutkovými či právními závěry, které byly v procesu EIA učiněny. Nutnost polemizovat se skutkovými či právními závěry několikrát zdůraznil i Nejvyšší správní soud (nejnověji viz bod 14 rozsudku ze dne 29. 3. 2018, č.j. 9 As 7/2017-33). Současně se jedná o ryze odbornou otázku. Její posouzení zpracovatelem posudku přitom má zákonem požadované náležitosti, je srozumitelné a logicky konzistentní a bylo zohledněno v navazujícím rozhodovacím procesu. I na proces EIA lze proto per analogiam vztáhnout tento názor Nejvyššího správního soudu: „Správní soudy nejsou povolány k tomu, aby hodnotily odbornou stránku věci, neboť takový přezkum jim nepřísluší; odborné posouzení věci a volba konkrétního řešení je na pořizovateli územně plánovací dokumentace a osobách, které k tomu disponují odpovídajícím vzděláním a erudicí a které pořizovatel zpracováním odborných podkladů pověří.“ (viz bod 78 rozsudku ze dne 31. 1. 2013, č.j. 4 Aos 1/2012-105, publ. pod č. 2848/2013 Sb. NSS). Jelikož žalobce uvedeného nedbal, nelze žalobní bod obsažený v části 2.2 žaloby více vypořádávat.

118. K části 2.3 žaloby [„Ovzduší“] soud konstatuje, že žalobce takřka doslova převzal připomínku obsaženou ve vyjádření Arniky – program Toxické látky a odpady k dokumentaci záměru datovaném dne 27. 9. 2011.

119. K této připomínce zpracovatel posudku v posudku záměru uvedl: „Je skutečností, že posuzovaný záměr ZEVO Chotíkov bude významným bodovým zdrojem emisí na Plzeňsku. Je však nutno uvést, že v době dosažení požadovaného výkonu hodnoceného záměru se předpokládá odstavení jednoho ze dvou horkovodních kotlů o výkonu 35 MW v Plzeňské teplárenské a.s. (…) Tepelná kapacita odpadu nahradí cca 48 000 tun hnědého uhlí, které by jinak muselo být spáleno v provozech Plzeňské teplárenské a.s. pro zajištění potřebné tepelné kapacity města Plzně a za účelem výroby elektrické energie. Jinak je energetické využití odpadů prokazatelně nejčistějším zdrojem energie získávané termicko oxidačním procesem. Žádné spaliny ze sebelépe odsířených elektrárenských procesů se nemohou svojí kvalitou srovnávat s vyčištěnými spalinami z procesů energetického využívání odpadů. Je skutečností, že koncentrace emisí prachových částic ze spaloven do ovzduší se pohybují na jedné desetině povolených limitů, a TOC a PCDD/F spalovny do ovzduší vypouštějí méně než do nich s odpadem nebo spalovacím vzduchem vstupuje. I ostatní emise spaloven jsou nižší, než při výrobě stejného množství energie v klasických spalovacích zdrojích. Energetické využívání odpadů je z hlediska životního prostředí neutrální ve vztahu k oxidu uhličitému (CO 2 ), který vnikne oxidací organického uhlíku. (…) Je nutno zdůraznit, že kdyby nebyly spalovány odpady, museli bychom elektrickou energii a teplo vyrábět spalováním fosilních paliv, čímž by CO 2 vznikal z jiného paliva. Navíc odpad nespálený, ale sládkovaný se rozkládá na skládkách a uvolňuje další skleníkové plyny včetně metanu. (…) Podle standardu EN1948 se vzorky emisí dioxinů ze spaloven odpadů odebírají po dobu 6 až 8 hodin. Toto měření se obvykle provádí jednou nebo dvakrát v roce a v některých případech i častěji. (…) Je nutno poznamenat, že dle § 10 písm. c) nařízení vlády č. 354/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se jednorázové měření dioxinů a furanů provádí nejméně dvakrát za rok v intervalech ne kratších než 3 měsíce. Nejméně jedno měření se provádí každé 3 měsíce během prvních 12 měsíců provozu. Je nutno uvést, že tři velké spalovny komunálních odpadů v České republice (ZEVO Praha - Malešice, SAKO Brno a Termizo Liberec) spálily v roce 2009 dohromady cca 360 000 tun odpadů a přitom emitovaly do ovzduší cca 40 mg polychlorovaných dibenzodioxinů a dibenzofuranů (TEQ PCDD/F). Jedna průměrná (hypotetická) obec s 2 000 obyvateli, která by byla vytápěna tuhými palivy (při spotřebě cca 4 000 tun paliva/rok), by za topnou sezónu emitovala ve spalinách do ovzduší cca 2 až 60 mg PCDD/F (jako TEQ). Je tedy možno konstatovat, že z pohledu produkce PCDD/F do ovzduší má jedna obec vytápěná tuhými palivy potenciál vyprodukovat podobné (v některých případech i větší) množství dioxinů za rok, než je tomu u výše uvedených tří velkých spaloven komunálních odpadů. (…) Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je tedy otázkou, zda bude nutno semikontinuální měření emisí dioxinů u posuzovaného zařízení vůbec provádět a zda by bylo v daném případě velkým přínosem pro ochranu ovzduší v dané oblasti.“. V dalším se odkazuje na úplné znění komentáře zpracovatele posudku na str. 51 až 53 posudku záměru.

120. Arnika – program Toxické látky a odpady s vypořádáním své připomínky nesouhlasila (viz vyjádření k posudku záměru ze dne 22. 1. 2012, zejména str. 5 a 6). Zpracovatel posudku tuto připomínku Arniky – program Toxické látky a odpady dále vypořádal zejména na str. 13 až 16 vypořádání písemných vyjádření k posudku.

121. I v tomto případě si žalobce toliko přisvojil připomínku uplatněnou ve vyjádření jiné osoby k dokumentaci záměru. Nijak nereagoval ani na argumentaci obsaženou v posudku záměru, ani na následující interakci mezi Arnikou – program Toxické látky a odpady a vypořádáním písemných vyjádření k posudku. Posouzení uvedené ryze odborné otázky zpracovatelem posudku přitom má zákonem požadované náležitosti, je srozumitelné a logicky konzistentní a bylo zohledněno v navazujícím rozhodovacím procesu. Z důvodů předestřených u žalobního bodu uvedeného v části 2.2 žaloby proto nelze více vypořádávat ani žalobní bod obsažený v části 2.3 žaloby.

122. K části 2.4 žaloby [Bilance POPs a požadavky Stockholmské úmluvy“] soud konstatuje, že žalobce ve velmi podstatné míře převzal připomínku obsaženou ve vyjádření Arniky – program Toxické látky a odpady k dokumentaci záměru datovaném dne 27. 9. 2011.

123. K této připomínce zpracovatel posudku v posudku záměru uvedl: „Skutečný obsah dioxinů a furanů (PCDD/F) ve zbytcích z čištění spalin (popílek, úsušky) a ve škváře lze přesně stanovit až v průběhu zkušebního provozu. S největší pravděpodobností z těchto důvodů nebyl v dokumentaci uveden prognózovaný (odhadovaný) obsah dioxinů a furanů ve zbytcích z čištění spalin (popílek, úsušky) a ve škváře, neboť uvedení jen odhadovaných hodnot by mohlo vyvolat dojem, že se jedná o prognózu z „křišťálové koule“ a výsledky dokumentace jsou nevěrohodné. (…) Provozovatel zařízení jako původce odpadu je povinen nakládat s odpady v souladu s platnou legislativou. Jak je uvedeno v dokumentaci, provozovatel zařízení bude vznikající odpady kategorie „nebezpečný odpad“ (zbytky z čištění spalin - popílek, úsušky) předávat na základě smluvního vztahu oprávněným osobám k jejich dalšímu využití nebo odstranění. Další způsob nakládání s odpady u oprávněné osoby, která odpad převzala, je mimo rámec probíhajícího procesu posuzování vlivů na ŽP. (…) Ke vzniku polybromovaných a polybromchlorovaných dioxinů a furanů je možno uvést: a) v procesu spalování SKO v zařízení ZEVO Chotíkov může v případě přítomnosti bromovaných organických sloučenin docházet ke vzniku PBDD/F. (…) Komunální odpad v ZEVO Chotíkov bude termicky zneškodňován spalováním na roštu za dostatečného přebytku kyslíku (nejméně 6 % obj.), při teplotách nad 850 °C a setrvání spalin při této teplotě min. 2 s. Tím jsou plněny požadavky § 5 odst. 1 písm. c) nařízení vlády č. 354/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a při teplotě nad 850 °C lze předpokládat rozklad dioxinů a furanů (PBDD/F). Pouze pro nebezpečné odpady s obsahem halogenovaných organických sloučenin vyšším než 1 % (vyjádřených jako chlór) je požadována dle § 5 odst. 1 písm. d) nařízení vlády č. 354/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, min. teplota 1 100 °C a setrvání spalin při této teplotě min. 2 s. Dle tabulky č. 9 na str. 57 dokumentace EIA (viz též výše) bude v SKO dováženém do zařízení ZEVO Chotíkov průměrný obsah chlóru 0,4 %. Zastoupení brómu není známo, ale lze odhadovat, že bude oproti chlóru daleko nižší. b) součástí technologie čištění spalin je DeDiox reaktor – jedná se o SCR reaktor, který rozkládá oxidy dusíku a dioxiny (PCDD/F), přičemž PCDD/F se rozkládají na oxid uhličitý, vodní páru a chlorovodík (…) Vzhledem k podobným vlastnostem PBDD/F a PCDD/F je pravděpodobné, že DeDiox reaktor bude rozkládat i PBDD/F. Konkrétní výsledky účinnosti rozkladu PBDD/F v DeDiox reaktoru ale nejsou známy, neboť sledování PBDD/F v odpadních plynech se ve spalovnách neprovádí a platná legislativa v ochraně ovzduší (…) tuto skupinu látek neuvažuje. (…) V dokumentaci v kapitole B.III.1.

1. Stacionární zdroje jsou v tabulkách č. 18 a 19 uvedeny garantované emise ve spalinách (průměrné 24 hodinové hodnoty), hmotnostní toky emisí a roční emise a porovnání garantovaných emisních koncentrací ZEVO Chotíkov s emisními limity dle nařízení vlády č. 354/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a hodnotami BAT. Z údajů v tabulkách č. 18 a 19 dokumentace vyplývá, že navrhovaný záměr ZEVO Chotíkov garantuje emise na úrovni hodnot BAT.“. V dalším se odkazuje na úplné znění komentáře zpracovatele posudku na str. 53 až 55 posudku záměru.

124. Arnika – program Toxické látky a odpady s vypořádáním své připomínky nesouhlasila (viz vyjádření k posudku záměru ze dne 22. 1. 2012, zejména str. 6 a 7). Zpracovatel posudku tuto připomínku Arniky – program Toxické látky a odpady dále vypořádal zejména na str. 17 vypořádání písemných vyjádření k posudku.

125. I v tomto případě si žalobce v podstatě jen přisvojil připomínku uplatněnou ve vyjádření jiné osoby k dokumentaci záměru. Nereagoval ani na argumentaci obsaženou v posudku záměru, ani na následující interakci mezi Arnikou – program Toxické látky a odpady a vypořádáním písemných vyjádření k posudku. Posouzení uvedené ryze odborné otázky zpracovatelem posudku přitom má zákonem požadované náležitosti, je srozumitelné a logicky konzistentní a bylo zohledněno v navazujícím rozhodovacím procesu. Z důvodů předestřených u žalobního bodu uvedeného v části 2.2 žaloby proto nelze více vypořádávat ani žalobní bod obsažený v části 2.4 žaloby.

126. K části 2.5 žaloby [„Absence předtřídění nebezpečných odpadů“] soud konstatuje, že žalobce v podstatné míře převzal připomínku obsaženou ve vyjádření Hnutí DUHA k dokumentaci záměru datovaném dne 29. 9. 2011.

127. K této připomínce zpracovatel posudku v posudku záměru uvedl: „Je nutno poznamenat, že pouze pro nebezpečné odpady s obsahem halogenovaných organických sloučenin vyšším než 1 % (vyjádřených jako chlór) je požadována dle § 5 odst. 1 písm. d) nařízení vlády č. 354/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, min. teplota 1 100 °C a setrvání spalin při této teplotě min. 2 s. To ale není případ posuzovaného záměru - dle tabulky č. 9 na str. 57 dokumentace EIA bude v SKO dováženém do zařízení ZEVO Chotíkov průměrný obsah chlóru 0,4 %. (…) V souvislosti s provozem záměru ZEVO Chotíkov se předpokládá produkce 20 155 tun škváry, která nebude mít nebezpečné vlastnosti a bude dále nabízena oprávněné osobě k využití (viz dokumentace str. 80) např. ve stavebnictví nebo pro výrobu rekultivačních směsí v oblastech zasažených těžbou uhlí. Dalšími odpadními produkty jsou zbytky po čištění plynů a odloučený popílek ze spalovacích zařízení v množství cca 7 000 tun/rok, které představují odpady v kategorii nebezpečné. Tyto odpady budou odváženy na skládky nebezpečných odpadů mimo region. Z výsledků uvedených v tabulce (viz komentář výše v rámci vypořádání vyjádření občanského sdružení Plzeňané proti spalovně Chotíkov) je zřejmé, že koncentrace perzistentních organických látek (PCDD/PCDF, PCB atd.) ve škváře z moderních zařízení určených ke spalování odpadů jsou nízké. To dává velkou naději, že tento odpadní materiál bude možno po příslušné certifikaci využít ve stavebnictví, příp. pro výrobu rekultivačních směsí v oblastech zasažených těžbou uhlí. Popel a zejména popílek z odlučovačů, který je v obdobných zařízeních zachycován téměř se 100% účinností, bude ukládán, vzhledem k obsahu perzistentních organických látek (POPs), na příslušné skládky nebezpečných odpadů. Je důležité poznamenat, že riziko spojené se škvárou není určeno pouze přítomností nebo nepřítomností nebezpečných látek ve škváře – pro zabránění emisi z popelů do prostředí je také důležitá jejich chemická a fyzikální povaha, stejně jako charakter prostředí, kde bude materiál použit. Důležité tedy není to, zda škvára obsahuje nečistoty, ale to, aby byly kontrolovány případné emise ze škváry do prostředí (viz též podmínka, uvedená v kap. VII.III.6). Další podrobnosti týkající se zbytků po spalování odpadů jsou uvedeny výše v rámci vypořádání vyjádření občanského sdružení Plzeňané proti spalovně Chotíkov a v rámci vypořádání vyjádření ekologického sdružení Arnika.“. V dalším se odkazuje na úplné znění komentáře zpracovatele posudku na str. 67 a 68 posudku záměru.

128. Hnutí DUHA s vypořádáním své připomínky nesouhlasilo (viz vyjádření k posudku záměru ze dne 23. 1. 2012, str. 4). Zpracovatel posudku tuto připomínku Hnutí DUHA dále vypořádal na str. 24 a 25 vypořádání písemných vyjádření k posudku.

129. V tomto vypořádání zpracovatel posudku uvedl: „Realizace zařízení k vytřiďování toxických odpadů na vstupu do spalovny není plánována. Nicméně veškerý dovážený komunální odpad má být kontrolován detekčním zařízením na zdroje ionizujícího záření. Pokud dojde k indikaci zdroje ionizujícího záření, bude dané vozidlo odstaveno na určenou plochu v areálu spalovny.“. V dalším se odkazuje na úplné znění komentáře zpracovatele posudku na str. 24 a 25 vypořádání písemných vyjádření k posudku.

130. I v tomto případě si žalobce v podstatě jen přisvojil připomínku uplatněnou ve vyjádření jiné osoby k dokumentaci záměru. Nereagoval ani na argumentaci obsaženou v posudku záměru, ani na následující interakci mezi Hnutím DUHA a vypořádáním písemných vyjádření k posudku. Žalobcova námitka, že zpracovatel posudku odpovídá na „krajský“ způsob třídění nebezpečných odpadů, což je irelevantní odpověď, není srozumitelná. Současně žalobce, jak na to upozornila i osoba zúčastněná na řízení, ani nenaznačil, z čeho by měla vyplývat povinnost řešit v dokumentaci EIA konkrétní způsob soldifikace popílků (zřejmě: solidifikace, tj. stabilizace odpadu snižující možnost vyluhování nebezpečných složek) a smluvně zajistit uložení všech výstupů ze ZEVO Chotíkov ještě před vydáním stanoviska EIA a povinnost – pokud by toxické odpady nebyly předem tříděny – dodržovat pro ZEVO Chotíkov režim stejný jako pro spalovnu nebezpečných odpadů, tedy teplotu kolem 1 200 °C a tomu odpovídající zdržení. Posouzení uvedených ryze odborných otázek zpracovatelem posudku přitom má zákonem požadované náležitosti, je srozumitelné a logicky konzistentní a bylo zohledněno v navazujícím rozhodovacím procesu. Z důvodů předestřených u žalobního bodu uvedeného v části 2.2 žaloby proto nelze více vypořádávat ani žalobní bod obsažený v části 2.5 žaloby.

131. K části 2.6 žaloby [„Další připomínky k dokumentaci EIA“] soud konstatuje, že žalobce takřka doslova převzal připomínky obsažené ve vyjádření Arniky – program Toxické látky a odpady k dokumentaci záměru datovaném dne 27. 9. 2011.

132. K těmto připomínkám zpracovatel posudku v posudku záměru uvedl: „Stran referenda o výstavbě zařízení na energetické využívání odpadů na území skládky komunálního odpadu Chotíkov, které proběhlo v září 2009 v obci Chotíkov, je nutno konstatovat, že je mimo rámec probíhajícího procesu posuzování vlivů na životní prostředí. (…) Z výše uvedeného je zřejmé, že není pravda, že studie proveditelnosti vůbec nezahrnovaly možnosti materiálového využití odpadů. Přiřazení váhových hodnot jednotlivým kritériím pro hodnocení variant je velmi složité a dle použité metody hodnocení zahrnuje větší či menší subjektivní podíl navrhovatele. Podíl subjektivního hodnocení je závislý na použité metodě hodnocení. Např. při použití křížové matice interakcí (cross - impact matrix) je subjektivní podíl hodnotitele vysoký (zde se ovšem váha kritéria nestanovuje), nižší je u tzv. Fullerova trojúhelníku a nejnižší u metody totálního ukazatele kvality prostředí, která představuje nejformalizovanější analytickou metodu. Metoda uvedená v hodnocené dokumentaci se blíží křížové matici interakcí. I když by jistě bylo možno v posuzovaném případě některá uvedená kritéria ohodnotit jinak, nepovažuje zpracovatel posudku kritizovaný nedostatek za závadu dokumentace, protože se domnívá, že vyhodnocená varianta D (kombinace výstavby ZEVO Chotíkov a linky MBÚ na skládce Vysoká u Dobřan) je variantou nejvýhodnější. Rozsáhlý komentář ke třídění odpadů je uveden výše v části „Bilance odpadů a odůvodněnost záměru“.“ V dalším se odkazuje na úplné znění komentáře zpracovatele posudku na str. 56 a 57 posudku záměru.

133. S vypořádáním své připomínky ke str. 20 dokumentace záměru Arnika – program Toxické látky a odpady nesouhlasila (viz vyjádření k posudku záměru ze dne 22. 1. 2012, zejména str. 7 a 8). Zpracovatel posudku tuto připomínku Arniky – program Toxické látky a odpady dále vypořádal zejména na str. 18 a 19 vypořádání písemných vyjádření k posudku.

134. Soud souhlasí s žalobcem v tom, že závěry předmětného referenda nelze použít jako podpůrný argument pro výstavbu posuzovaného záměru. V místním referendu konaném dne 4. 9. 2009 se totiž obyvatelé obce Chotíkov vyslovili pro stavbu zařízení na termické zpracování komunálního odpadu s roční kapacitou 60 000 tun likvidovaného odpadu. Text na str. 18 dokumentace záměru, že „V obci Chotíkov proběhlo v září 2009 referendum o výstavbě zařízení na energetické využívání odpadů (spalovny) na území skládky komunálního odpadu Chotíkov. Záměr Plzeňské teplárenské, a.s., vybudovat tento závod byl těsnou většinou hlasujících obyvatel schválen.“, tedy vzhledem k nově navržené kapacitě zařízení (95 000 tun KO za rok) skutečně není na místě. Z ničeho však neplyne, že by tento lichý argument měl vliv na posuzování záměru; z citovaného vyjádření zpracovatele posudku je naopak patrné, že vůbec nebyl vzat v úvahu.

135. K ostatním námitkám soud poukazuje na to, že si žalobce toliko přisvojil připomínky uplatněné ve vyjádření jiné osoby k dokumentaci záměru. Nijak nereagoval ani na argumentaci obsaženou v posudku záměru, ani na následující interakci mezi Arnikou – program Toxické látky a odpady a vypořádáním písemných vyjádření k posudku. Posouzení uvedených ryze odborných otázek zpracovatelem posudku přitom má zákonem požadované náležitosti, je srozumitelné a logicky konzistentní a bylo zohledněno v navazujícím rozhodovacím procesu. Z důvodů předestřených u žalobního bodu uvedeného v části 2.2 žaloby proto nelze více vypořádávat ani žalobní bod obsažený v části 2.6 žaloby.

136. V části 2.7 žaloby [„Absence posouzení relevantních variant“] žalobce namítá jednak to, že záměr nakládání s komunálními odpady v Plzeňském kraji nebyl zpracován variantně, a jednak to, že horkovodní přípojka a elektrická přípojka k napojení zařízení na přenosové soustavy byly vyňaty k samostatnému posouzení vlivů na životní prostředí.

137. K požadavku zpracování variant řešení záměru soud konstatuje, že se zde mimo jiné vycházelo ze „Studie proveditelnosti Chotíkov – porovnání variant závodů na využití SKO“, kterou nechala v letech 2008 – 2009 zpracovat Plzeňská teplárenská, a.s., a „Studie proveditelnosti Integrovaného systému nakládání s komunálními odpady v území Plzeňského kraje – aktualizace a rozpracování varianty energetického využití odpadů dle Plánu odpadového hospodářství Plzeňského kraje“, kterou nechal v letech 2010 – 2011 zpracovat Plzeňský kraj.

138. Ve studii proveditelnosti, kterou nechal zpracovat Plzeňský kraj, je provedeno zejména podrobné vyhodnocení ekologických a ekonomických vlivů navrhovaného řešení a výběr optimální varianty (str. 98 až 137) a rozpracování optimální varianty řešení (str. 138 až 182). V porovnání jednotlivých variant na základě bodového hodnocení všech uvažovaných hledisek vychází jako nejvýhodnější varianta D, tedy kombinace výstavby ZEVO Chotíkov a linky MBÚ na skládce Vysoká za současného ukládání nevyužitelného zbytku komunálních odpadů do skládek tak, aby byly naplněny cíle POH kraje a obcí z hlediska nakládání s komunálními odpady (str. 126).

139. V dokumentaci záměru jsou zvažované varianty a hlavní důvody pro jejich výběr respektive odmítnutí shrnuty v kapitole B.I.5.2 na str. 18 až 27.

140. V první části této kapitoly (Výběr lokality i technologie pro zařízení na využití komunálních odpadů provedený v minulosti) se uvádí, že ve „Studii proveditelnosti Chotíkov – porovnání variant závodů na využití SKO“ byly vybranými porovnávanými aktivními variantami: 1) Konvenční technologie termické konverze SKO na bázi roštového ohniště s dodávkou tepla a výrobou elektrické energie; 2) Pyrolýzní zplynování SKO a vysokoteplotní spalování produktů pyrolýzního rozkladu s dodávkou tepla a výrobou elektrické energie; 3) Plazmové zplynování SKO a následné spalování ve spalovací TG s dodávkou tepla a výrobou elektrické energie; 4) Mechanicko-biologická úprava SKO (dále MBÚ) a anaerobní fermentace s výrobou bioplynu a s dodávkou elektrické energie a výrobou kompostu; 5) Mechanicko-biologická úprava SKO a aerobní fermentace s výrobou kompostu. Na základě ekonomických, technických a ostatních kritérií byla k další projektové přípravě doporučena varianta „Konvenční technologie termické konverze SKO na bázi roštového ohniště s dodávkou tepla a výrobou elektrické energie“ a tato varianta byla vybrána investorem pro další přípravu včetně hodnocení procesem EIA (str. 23).

141. Ve druhé části uvedené kapitoly (Plán odpadového hospodářství Plzeňského kraje a jeho aktualizace) je uvedeno, že ve „Studii proveditelnosti Integrovaného systému nakládání s komunálními odpady v území Plzeňského kraje – aktualizace a rozpracování varianty energetického využití odpadů dle Plánu odpadového hospodářství Plzeňského kraje“ je vyhodnocení ekologických a ekonomických vlivů řešení systému nakládání s komunálními odpady na území Plzeňského kraje provedeno ve variantách A – D: A. Nulová varianta – nebude realizována žádná technologie pro zpracování a energetické využívání směsných odpadů, bude preferováno třídění odpadů u zdroje (občana), zbývající komunální odpad bude nadále skládkován; B. Pasívní nulová varianta – odpad bude odvážen do zařízení pro využívání odpadů vybudované v jiném kraji, bude podporováno třídění odpadů u zdroje (občana), zbývající podíl bude skládkován; C. Technologie pro úpravu a využívání odpadů metodou MBÚ – systém několika linek na MBÚ ve velkých odpadových centrech, návaznost na využití výstupních produktů - kapacita zajišťující splnění cílů POH za Plzeňský kraj; D. Kombinace energetického využívání odpadů (ZEVO) a technologie MBÚ – systém ZEVO + doplňující zařízení zpracování odpadů technologií MBÚ - kapacita zajišťující splnění cílů POH za Plzeňský kraj. V porovnání jednotlivých variant na základě bodového hodnocení všech uvažovaných hledisek vychází jako nejvýhodnější varianta D, tedy kombinace výstavby ZEVO Chotíkov a linky MBÚ na skládce Vysoká u Dobřan za současného ukládání nevyužitelného zbytku komunálních odpadů do skládek tak, aby byly naplněny cíle POH kraje a obcí z hlediska nakládání s komunálními odpady. Záměr „ZEVO Chotíkov“ je proto v předkládané dokumentaci EIA posuzován jako jediná aktivní varianta řešení záměru (str. 26).

142. Požadavek zpracování variant řešení záměru byl uplatněn v řadě připomínek k dokumentaci záměru.

143. Tyto připomínky zpracovatel posudku v posudku záměru obsáhle komentoval. Mimo jiné uvedl: „Na základě výše uvedených hodnocení je možno konstatovat, že využití roštové spalovny pro posuzovaný záměr je naprosto oprávněné. Nejčastěji používané spalování na roštovém ohništi doplněné o dostupné metody čištění kouřových plynů (v hodnoceném případě sestávající z následujících základních stupňů: rozprašovací sušicí reaktor, tkaninový filtr, třístupňová pračka spalin a metoda SCR – katalytický reaktor DeNOx a DeDiox) plní s rezervou emisní limity a je považováno za techniky BAT (nejlepší dostupná technika). Technické řešení stavby „Závod na energetické využití komunálního odpadu Chotíkov“ tedy plně vyhoví soudobým požadavkům na řešení obdobných projektů. Při porovnání roštové spalovny s jinými zdroji vykazuje pouze spalování zemního plynu ještě o něco nižší hodnoty, ale např. spalování biomasy je z hlediska emisí podstatně horší než energetické využívání odpadů. Důležité je nezapomínat na skutečnost, že pokud by se elektrická energie nebo teplo nevyrobilo při spalování odpadů, musel by fungovat jiný zdroj. Pokud navíc dojde spuštěním zařízení na energetické využívání odpadů přímo k nahrazení jiného zdroje, např. na hnědé uhlí, k čemuž v případě hodnoceného zařízení dojde, potom je přínos pro ovzduší ještě výraznější.“ (str. 31). V dalším se odkazuje na úplné znění komentáře zpracovatele posudku zejména na str. 24 až 26, 26 až 33, 37 a 38, 40 až 43, 56 a 57, 59 a 60, 60 až 62, 62 a 63 a 63 až 66 posudku záměru.

144. S vypořádáním svých připomínek nesouhlasili Arnika – program Toxické látky a odpady, Hnutí DUHA, PLZEŇANÉ PROTI SPALOVNĚ CHOTÍKOV a Sdružení pro udržitelný rozvoj obce Chotíkov. Zpracovatel posudku připomínky těchto občanských sdružení dále vypořádal zejména na str. 11 a 12, 18 a 19, 22, 23 a 24, 35 a 36, 37 a 38, 43 až 45 a 46 až 48 vypořádání písemných vyjádření k posudku.

145. Ve stanovisku ze dne 17. 2. 2012, zn. ŽP/1175/12, Krajský úřad Plzeňského kraje na str. 9, kde shrnul výsledek dlouhodobého vyhodnocování různých variant umístění i variant technologie obsažený ve „Studii proveditelnosti Integrovaného systému nakládání s komunálními odpady v území Plzeňského kraje – aktualizace a rozpracování varianty energetického využití odpadů dle Plánu odpadového hospodářství Plzeňského kraje“, došel k tomu, že „Z výše uvedeného je zřejmé, proč byl záměr „Závod na energetické využití komunálního odpadu Chotíkov (ZEVO Chotíkov)“ v hodnocené dokumentaci posuzován jako jediná aktivní varianta řešení. Uvedené hodnocení variant je možno v posuzovaném případě akceptovat.“.

146. V 1. části svého odborného posudku datovaného dne 24. 8. 2018 Ing. I. K. uvádí, že dokumentace EIA pro záměr byla vypracována jednovariantně jako ZEVO s kapacitou 95 000 tun ročně umístěné na katastru obce Chotíkov, tzn. nebyly zpracovány a veřejnosti předloženy varianty technologické (ZEVO x plazmová spalovna x MBU s recyklací), lokalizační (Chotíkov x Plzeň) a ani kapacitní (60 000 tun/rok x 95 000 tun/rok). V případě studie proveditelnosti „Chotíkov – porovnání variant závodů na využití SKO“ se jednalo jen o posouzení technologické, nikoli lokalizační a kapacitní. Tato studie proveditelnosti neprošla procesem SEA a navíc ani není součástí dokumentace EIA, takže veřejnost ji v tomto případě neměla možnost připomínkovat. Ani aktualizovaná „Studie proveditelnosti integrovaného systému nakládání se směsnými komunálními odpady v Plzeňském kraji – aktualizace a rozpracování varianty energetického využití odpadů dle Plánu odpadového hospodářství Plzeňského kraje“ nebyla součástí dokumentace EIA, tzn. nebyla projednána s dotčenou veřejností. Zpracovat dokumentaci EIA jednovariantně je ze zákona možné, ale bývá to právě častou výtkou ze strany veřejnosti a spolků. Nicméně § 7 odst. 5 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí umožňuje ve zjišťovacím řízení příslušnému úřadu navrhnout zpracování variant řešení záměru. Krajský úřad Plzeňského kraje tak však neučinil a dotčená veřejnost tím byla z jakéhokoli koncepčního (proces SEA) i projektového (proces EIA) rozhodování o nakládání s odpady v Plzeňském kraji zcela vyloučena.

147. K tomu soud uvádí, že považuje tvrzení žalobce, že „byly nějakým neveřejným způsobem zpracovány nějaké varianty řešení“, za zavádějící. „Studii proveditelnosti Chotíkov – porovnání variant závodů na využití SKO“ nechala v letech 2008 – 2009 zpracovat Plzeňská teplárenská, a.s., a „Studii proveditelnosti Integrovaného systému nakládání s komunálními odpady v území Plzeňského kraje – aktualizace a rozpracování varianty energetického využití odpadů dle Plánu odpadového hospodářství Plzeňského kraje“ nechal v letech 2010 – 2011 zpracovat Plzeňský kraj. V rozhodné době byly obě studie proveditelnosti k dispozici na internetu. V těchto studiích byly mimo jiné posuzovány varianty konvenční termická konverze SKO na bázi roštového ohniště s dodávkou tepla a výrobou elektrické energie, plazmové zplynování SKO a mechanicko- biologická úprava SKO a aerobní fermentace s výrobou kompostu. Ve studiích proveditelnosti je řádně zdůvodněno, proč byla jako nejvýhodnější varianta vybrána kombinace výstavby ZEVO Chotíkov a linky MBÚ na skládce Vysoká u Dobřan. K vzneseným připomínkám se podrobně vyjádřil zpracovatel posudku v posudku záměru a vypořádání písemných vyjádření k posudku.

148. V daném případě soud neshledal potřebným postup podle § 7 odst. 5 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (ve znění účinném do 31. 3. 2015), podle něhož „v závěru podle odstavce 3 může příslušný úřad navrhnout zpracování variant řešení záměru, které se zpravidla liší umístěním, kapacitou, použitou technologií či okamžikem provedení, jestliže je jejich provedení prokazatelně účelné a z technických hledisek možné“.

149. Přímé užití tohoto ustanovení je tu vyloučeno. V přezkoumávané věci oznamovatel Plzeňská teplárenská, a.s., předložil místo oznámení dokumentaci vlivů záměru na životní prostředí podle přílohy č. 4 k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí. Jelikož oznamovatel postupoval takto, podle § 6 odst. 5 věty druhé zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (ve znění účinném do 31. 3. 2015) se dále postupovalo podle § 8 tohoto zákona. Jinak řečeno, proces EIA začal fází podle § 8 tohoto zákona (dokumentace), předchozí fáze podle § 6 a § 7 uvedeného zákona (oznámení a zjišťovací řízení) odpadly.

150. Uvažovat by se snad dalo o analogické aplikaci uvedeného ustanovení. V přezkoumávané věci byly ovšem předem zpracovány dvě studie proveditelnosti. Dokumentace záměru v souladu s přílohou č. 4 k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí obsahuje zdůvodnění potřeby záměru a jeho umístění, včetně přehledu zvažovaných variant a hlavních důvodů (i z hlediska životního prostředí) pro jejich výběr, resp. odmítnutí. Na připomínky týkající se variant řešení zpracovatel posudku podrobně reagoval v posudku záměru a ve vypořádání písemných vyjádření k posudku; na základě zvážení všech skutečností dospěl k závěru, že uvedené hodnocení variant je možno v posuzovaném případě akceptovat. Za této situace ovšem nelze příslušnému úřadu vytýkat, že se ztotožnil se závěrem zpracovatele posudku a nepožadoval (další) zpracování variant řešení záměru.

151. Pro daný případ tak lze nalézt oporu i v tomto názoru Nejvyššího správního soudu: „Dle přesvědčení Nejvyššího správního soudu má oznamovatel povinnost předložit přehled variant řešení záměru, pokud byl k jeho předložení správním orgánem na konci zjišťovacího řízení procesu EIA vyzván. Ustanovení § 7 odst. 5 zákona o EIA však stanoví výjimku z této povinnosti, a to pokud studované varianty řešení záměru není prokazatelně účelně a technicky možné realizovat. Proto je nutné každý případ posuzovat konkrétně s ohledem na specifika posuzovaného záměru tak, aby byl dodržen princip trvale udržitelného rozvoje, který se projevuje ve vědomí vzájemných souvislostí mezi ekonomickými aktivitami a jejich následky na životním prostředí. V tomto konkrétním případě správní orgán navrhl oznamovateli předložení přehledu studovaných variant řešení záměru. Následně však v souvislosti s replikou stěžovatele na jeho návrh individuálně posoudil daný záměr a v rámci svého uvážení dospěl ke správnému závěru, že byla tvrzena a prokázána účelná a technická nemožnost realizace jiných variant řešení záměru. V posuzovaném případě tedy nebylo v rozporu se zákonem, resp. se zásadou alternativního řešení, pokud správní orgán doznal, že pro daný záměr lze vydat souhlasné stanovisko EIA, aniž by bylo předloženo více variant řešení záměru. Nadto Nejvyšší správní soudu uvádí, že správní orgán, který vede zjišťovací řízení, není oprávněn stanovovat oznamovateli, jaké varianty má zpracovat. Je pouze na oznamovateli, jaké varianty správnímu orgánu předloží, jelikož správní orgán nemá povinnost vydat vždy souhlasné stanovisko EIA.“ (rozsudek ze dne 25. 6. 2015, č.j. 1 As 13/2015-295).

152. V mezích žalobních bodů neshledal soud ani rozpor záměru s hierarchií způsobů nakládání s odpady. Ustanovení § 9a zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, které bylo do tohoto zákona s účinností od 1. 7. 2010 vloženo zákonem č. 154/2010 Sb., zní: „(1) V rámci odpadového hospodářství musí být dodržována tato hierarchie způsobů nakládání s odpady: a) předcházení vzniku odpadů, b) příprava k opětovnému použití, c) recyklace odpadů, d) jiné využití odpadů, například energetické využití, e) odstranění odpadů. (2) Od hierarchie způsobů nakládání s odpady je možno se odchýlit v případě odpadů, u nichž je to podle posouzení celkových dopadů životního cyklu zahrnujícího vznik odpadu a nakládání s ním vhodné s ohledem na nejlepší celkový výsledek z hlediska ochrany životního prostředí.“. „Hierarchií“ se rozumí pořadí, stupnice, posloupnost podle důležitosti. Nebylo-li možno vzniku odpadu předejít, má nastoupit opětovné použití. Není-li možno odpad opětovně použít, má nastoupit jeho recyklace. Není-li možno odpad recyklovat, má nastoupit jeho jiné využití, přičemž je příkladmo uvedeno právě jeho energetické využití. Je zřejmé, že některé odpady nelze opětovně použít nebo recyklovat [= jakýkoliv způsob využití odpadů, kterým je odpad znovu zpracován na výrobky, materiály nebo látky pro původní nebo jiné účely jejich použití, včetně přepracování organických materiálů]; takové je a bude nutno využít jinak [= činnost, jejímž výsledkem je, že odpad slouží užitečnému účelu tím, že nahradí materiály používané ke konkrétnímu účelu] nebo dokonce odstranit.

153. Je třeba uvést, že Plzeňský kraj má zpracován plán odpadového hospodářství. Zhodnocení legislativních požadavků a podmínek a jejich vývoje včetně hierarchie způsobů nakládání s odpady je ve „Studii proveditelnosti Integrovaného systému nakládání s komunálními odpady v území Plzeňského kraje – aktualizace a rozpracování varianty energetického využití odpadů dle Plánu odpadového hospodářství Plzeňského kraje“ provedeno na str. 63 až 72. Způsoby nakládání s odpady jsou v souladu s českou legislativou odpadového hospodářství rozpracovány v Plánu odpadového hospodářství Plzeňského kraje 2016 – 2026. Z pohledu energetického využití odpadů v Plzeňském kraji je i podle tohoto aktuálního plánu odpadového hospodářství provoz ZEVO Chotíkov významným zařízením (str. 76). Lze tak shrnout, že hierarchie způsobů nakládání s odpady stanovená odstavci 1 § 9a zákona o odpadech musí být dodržována, avšak je možno se od ní odchýlit v případech upravených v odstavci 2 uvedeného zákonného ustanovení. Mezi takové případy byl důvodně zařazen i záměr ZEVO Chotíkov.

154. Soud nesouhlasí ani s námitkou žalobce, že zpracovatel posudku možné užití variantních technologií v Plzeňském kraji vyhodnotil jen z negativního hlediska, resp. především z ekonomického hlediska, nikoliv ekologického, a že tak zcela vybočil z mezí posouzení stanovených mu zákonem. Že prof. Ing. V. L., CSc., držitel příslušné autorizace, postupoval v souladu s § 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí a přílohou č. 5 k tomuto zákonu, je podle názoru soudu zřejmé z jeho posudku záměru ZEVO Chotíkov (102 str.) a vypořádání písemných vyjádření k tomuto posudku (58 str.).

155. K námitce vynětí přípojek ze společného posuzování soud konstatuje, že v dokumentaci záměru je uvedeno: „Na vlastní záměr ZEVO Chotíkov navazují samostatné liniové stavby, které budou takto připravovány a projednávány, jedná se o: „Horkovodní přípojka DN 250 ze ZEVO Chotíkov do Plzně“, (140/70 °C, tam a zpět) a „Elektrická přípojka 22kV ze ZEVO Chotíkov“. Pro vyvedení horké vody do sítě Plzeňské teplárenské bude instalována výměníková stanice a bude vybudován nový horkovod 2 x DN 250, který bude veden k předávacímu místu na hranici areálu. Od předávacího místa je veden horkovod jako samostatná stavba přibližně podél silnice Chotíkov – Plzeň až do prostoru nákupního centra „Globus“ v Plzni a odtud v trase stávajícího horkovodu dále. Vyrobená elektrická energie na napěťové hladině 22 kV bude napojena na venkovní vedení 22 kV. Obě stavby spadají jako podlimitní záměr podle přílohy č. 1 zákona 100/2001 Sb., v platném znění, a to horkovodní přípojka do kategorie II pod bod 3.

7. Produktovody pro dopravu plynu, ropy, páry a dalších látek o délce větší než 5 km a průměru 300 – 800 mm (včetně dálkových vodovodů), pokud nepřísluší do kategorie I., a elektrická přípojka do kategorie II bod 3.

6. Vedení elektrické energie od 110 kV, pokud nepřísluší do kategorie I.“ (str. 29 a 30).

156. Připomínku k vynětí těchto přípojek k samostatnému posouzení vlivu na životní prostředí uplatnilo Sdružení pro udržitelný rozvoj obce Chotíkov a Hnutí DUHA.

157. K této připomínce zpracovatel posudku v posudku záměru uvedl: „Záměr „Horkovodní přípojka DN 250 a elektrická přípojka 22 kV ze ZEVO Chotíkov do Plzně“ (kód záměru PLK2644P) byl posouzen jako podlimitní záměr k bodu 3.7 a k bodu 3.6, kategorie II přílohy č. 1 k zákonu č. 100/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a dne 06.08.2010 bylo vydáno sdělení, že záměr nepodléhá zjišťovacímu řízení dle uvedeného zákona. Ve světle uvedených skutečností se jeví požadavek na celkové posouzení všech tří záměrů jako nereálný. (…) Pro účely posouzení lze charakterizovat záměr následujícími základními údaji: Posuzovaný záměr je navržen jako roštová spalovna s kapacitou 95 000 tun zpracovávaného SKO za rok. Záměr je tedy nutno zařadit dle přílohy č. 1 k zákonu č. 100/2001 Sb., v planém znění, jako stavbu v kategorii II dle bodu bod 10.1 „Zařízení ke skladování, úpravě nebo využívání nebezpečných odpadů; zařízení k fyzikálně–chemické úpravě, energetickému využívání nebo odstraňování ostatních odpadů“.“ (str. 40 a 58).

158. Sdružení pro udržitelný rozvoj obce Chotíkov a Hnutí DUHA s vypořádáním svých připomínek nesouhlasily (viz vyjádření k posudku záměru ze dne 23. 1. 2012, str. 4, a vyjádření k posudku záměru ze dne 23. 1. 2012, str. 2). Zpracovatel posudku tyto připomínky Sdružení pro udržitelný rozvoj obce Chotíkov a Hnutí DUHA dále vypořádal na str. 21 a 49 vypořádání písemných vyjádření k posudku.

159. Ve 3. části svého odborného posudku datovaného dne 24. 8. 2018 Ing. I. K. uvádí, že vyčlenění obou přípojek ze záměru a z procesu EIA nelze považovat za správné. Horkovodní i elektrická přípojka totiž zajišťují posuzovanému záměru dostatečnou energetickou účinnost. Pouze díky těmto přípojkám záměr plní požadavky na energetickou účinnost zařízení dle přílohy č. 12 zákona č. 185/2001 Sb. a je tedy možné je označovat zařízením na energetické využití odpadů (ZEVO). Bez horkovodní a elektrické přípojky nedokáže posuzovaný záměr předat dále vyrobenou energii a neplní tím požadavek na dostatečnou energetickou účinnost, čímž se z něj stává dle zákona o odpadech pouhé zařízení na odstraňování odpadů (kód D10). V tom případě by však dokumentace EIA musela být zpracována podle přílohy 1 a jednalo by se o záměr kategorie I, konkrétně 10.

2. Pokud má být posuzovaný záměr zařízením na energetické využití odpadů, pak součástí procesu EIA měly být rovněž horkovodní a elektrická přípojka.

160. K tomu soud zdůrazňuje, že od počátku se počítalo s tím, že na vlastní záměr ZEVO Chotíkov bude navazovat horkovodní přípojka a elektrická přípojka (viz např. „Studie proveditelnosti Integrovaného systému nakládání s komunálními odpady v území Plzeňského kraje – aktualizace a rozpracování varianty energetického využití odpadů dle Plánu odpadového hospodářství Plzeňského kraje“, str. 77 a 78). Vlivy na životní prostředí mohly být posouzeny u záměru ZEVO Chotíkov samotného nebo u tohoto záměru společně s uvedenými přípojkami. Kdyby došlo ke druhé z těchto možností, bylo by možno brojit i proti přípojkám v právě projednané žalobě. Jelikož však došlo k první z těchto možností, bylo možno brojit proti přípojkám v žalobě proti rozhodnutí vydanému v navazujícím řízení týkajícím se přípojek. Ať už by nastala první nebo druhá možnost, byl by záměr ZEVO Chotíkov shodně posuzován jako zařízení na energetické využití odpadu, protože se nepočítalo s tím, že by byl realizován bez předmětných přípojek, tedy jako pouhá spalovna.

161. Lze dodat, že umístění stavby „Horkovodní přípojka DN 250 ze ZEVO Chotíkov do Plzně“ bylo Sdružením pro udržitelný rozvoj obce Chotíkov napadeno žalobou u zdejšího soudu. Rozsudkem ze dne 30. 6. 2014, č.j. 57A 82/2012-90, Krajský soud v Plzni žalobu proti rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o umístění stavby této horkovodní přípojky zamítl.

162. V tomto rozsudku zdejší soud mimo jiné uvedl: „Je zřejmé, že stavba Horkovodní přípojky je stavbou veřejné technické infrastruktury, jejíž charakter a význam je zcela odlišný od hlavní stavby ZEVO Chotíkov a v důsledku toho se pak liší i její potenciální dopady na životní prostředí. V této souvislosti není bez významu, že z projektové dokumentace a v ní obsažených mapových podkladech, jakož i z obsahu vydaného územního rozhodnutí, je patrné, že trasa přípojky je z převážné části (…) koncipována a vedena jako stavba podzemní vedoucí v převážné míře podél komunikací či pod nimi. Vzhledem k charakteru této stavby jako stavby liniové je dále zřejmé, že tato se s ohledem na průběh své trasy dotýká velkého množství pozemků na kterých, resp. pod nimiž má být umístěna. Z uvedeného tak vyplývá i naprosto odlišný okruh účastníků územního řízení (než v případě hlavní stavby ZEVO Chotíkov) (…) Krajský soud tedy pokládá za logické a z hlediska přehlednosti a účelnosti vedeného správního řízení také za praktické, pokud stavební úřad vedl ohledně této stavby samostatné územní řízení, neboť v něm bylo nutno řešit okolnosti (…) a stanovit podmínky jiného rázu, než v případě hlavní stavby ZEVO Chotíkov, a to právě s ohledem na odlišně vymezené území dotčeného vlivu této stavby (…), a taktéž s ohledem na vlastní charakter této stavby a z ní plynoucí vlivy na životní prostředí. Především je však nutno zdůraznit, že sám zákon č. 100/2001 Sb., který upravuje problematiku posuzování vlivů záměrů na životní prostředí, počítá se samostatným posuzováním vlivů na životní prostředí u dálkových produktovodů pro přepravu plynu, ropy, páry a dalších látek a tyto pro účely posuzování vlivů na životní prostředí vnímá a vymezuje jako samostatné záměry (stavby). Dělicím kritériem, dle kterého tyto záměry vždy podléhají posouzení a kdy se tak naopak děje až na základě výsledku zjišťovacího řízení, je přitom kumulativní splnění zákonem stanovených limitních hodnot, a to jednak limitu délky produktovodu a současně jeho průměru (k tomu viz bod 3. 7 Přílohy č. 1, kategorie I zákona v porovnání s bodem 3. 7 Přílohy č. 1, kategorie II). Záměry uvedené v příloze č. 1 k zákonu č. 100/2001 Sb., které nedosahují ani příslušných limitních hodnot, jsou-li uvedeny (dále jen „podlimitní záměr“), jsou pak ve smyslu § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 100/2001 Sb. předmětem posuzování pouze, pokud příslušný úřad stanoví, že budou podléhat zjišťovacímu řízení; tyto záměry pak podléhají posuzování, pokud se tak stanoví ve zjišťovacím řízení. V daném případě přitom není mezi účastníky řízení sporné, že stavba Horkovodní přípojky byla ve smyslu výše uvedeného ustanovení § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 100/2001 Sb. posouzena odborem životního prostředí Krajského úřadu Plzeňského kraje jako záměr podlimitní, který nepodléhá ani zjišťovacímu řízení. Správnost tohoto závěru, z něhož stavební úřad vycházel při vypořádání příslušné námitky uplatněné žalobcem v územním řízení, pak žalobce v podaném odvolání ani v následně podané žalobě nezpochybnil.“.

163. Námitkou rozporu posuzování vlivů záměru ZEVO Chotíkov na životní prostředí se závěry procesu SEA z roku 2004 se soud nezabýval pro její opožděnost (viz § 71 odst. 2 věta třetí s. ř. s.), protože nebyla uplatněna ani v žádné z předchozích tří žalob a ani v aktuálně projednávané žalobě, nýbrž až ve vyjádření žalobce k vyjádření osoby zúčastněné na řízení datovaném dne 12. 3. 2019. Závěr 164. K námitce a) na str. 13 žaloby (a s ní korespondujícím námitkám v části 2.8 žaloby) soud uvádí, že příslušný úřad byl za stanovených podmínek oprávněn navrhnout zpracování variant řešení záměru, vrátit dokumentaci k přepracování nebo vrátit posudek k přepracování.

165. K možné aplikaci ustanovení § 7 odst. 5 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (ve znění účinném do 31. 3. 2015) se soud vyjádřil výše.

166. Podle § 8 odst. 5 [nikoli odst. 4] zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (ve znění účinném do 31. 3. 2015) „příslušný úřad může na základě obdržených vyjádření k dokumentaci nebo na základě doporučení zpracovatele posudku (…) vrátit oznamovateli tuto dokumentaci k přepracování nebo doplnění“. K vrácení dokumentace oznamovateli může ze strany příslušného úřadu dojít ve dvou případech: na základě obdržených vyjádření k dokumentaci nebo na základě doporučení zpracovatele posudku. Posudek sice ještě nebude v této fázi zpracován, nicméně doporučení jeho zpracovatele na vrácení dokumentace může vyjít zejména z předběžného posouzení úplnosti dokumentace a správnosti údajů v ní uvedených. V přezkoumávané věci příslušný úřad na základě vyjádření k dokumentaci nedospěl k tomu, že je ji třeba vrátit oznamovateli k přepracování nebo doplnění.

167. Podle § 9 odst. 7 věty čtvrté [nikoli odst. 5] zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (ve znění účinném do 31. 3. 2015) „pokud posudek nesplňuje náležitosti podle tohoto zákona, příslušný úřad jej vrátí (…) zpracovateli posudku k doplnění nebo přepracování“. Náležitosti posudku jsou uvedeny v příloze č. 5 k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí. K těmto náležitostem patří i vypořádání všech obdržených vyjádření k dokumentaci a celkové posouzení akceptovatelnosti záměru z hlediska vlivů na životní prostředí a v neposlední řadě návrh stanoviska. Jelikož příslušný úřad nedospěl k tomu, že posudek záměru ZEVO Chotíkov nesplňuje náležitosti podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, nevracel jej jeho zpracovateli k doplnění nebo přepracování.

168. Své tvrzení o porušení ustanovení § 10 odst. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí v tehdejším znění a přílohy č. 6 tohoto zákona žalobce blíže nezdůvodnil.

169. K námitce b) na str. 13 žaloby (a s ní korespondujícím námitkám v části 2.8 žaloby) soud shrnuje, že podle § 3 správního řádu „nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2“ a podle § 68 odst. 3 téhož zákona „v odůvodnění [rozhodnutí správního orgánu] se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí“. Na náležitosti stanoviska EIA podle § 10 odst. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (ve znění účinném do 31. 3. 2015), které není rozhodnutím, bylo možno použít ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu toliko subsidiárně, protože tyto náležitosti byly speciálně upraveny v příloze č. 6 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Žalobce nenamítá, že nebylo vypořádáno jeho vlastní vyjádření v procesu EIA. Tvrzení žalobce, že „tehdy nebyly řádným způsobem zodpovězeny námitky některých účastníků procesu EIA“, je pro svou obecnost neposouditelné. Podle názoru soudu tu nezůstaly důvodné pochybnosti „o reálnosti či nereálnosti varianty nakládání s odpady v Plzeňském kraji i bez energetického využití“; obtíže v odpadovém hospodářství v souvislosti s odkládáním uvedení ZEVO Chotíkov do provozu jsou ostatně uváděny v ročních vyhodnoceních plnění Plánu odpadového hospodářství Plzeňského kraje. Podle názoru soudu zde nezůstaly důvodné pochybnosti ani „o některých možných negativních vlivech spalovny na zdraví“; připomínky týkající se znečištění ovzduší byly vypořádány v posudku záměru a ve vypořádání písemných vyjádření k tomuto posudku a možné negativní vlivy jsou zvažovány ve stanovisku EIA a měly by být vyloučeny nebo alespoň omezeny příslušnými podmínkami tohoto stanoviska. Soud se proto neztotožňuje s názorem žalobce, že posouzení vlivů záměru ZEVO Chotíkov na životní prostředí bylo nedostatečné a formální. Podle soudu byl v předmětném procesu EIA naplněn účel posuzování vlivů na životní prostředí stanovený v § 1 odst. 3 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

170. K námitce c) na str. 13 žaloby (a s ní korespondující námitce v části 2.8 žaloby) soud konstatuje, že nedospěl k tomu, že by Krajský úřad Plzeňského kraje v daném případě nerespektoval zásadu ochrany veřejného zájmu („aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem“) a zásadu individualizace každého případu („aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem daného případu“). Převažujícím veřejným zájmem tu bezpochyby je ochrana životního prostředí zahrnující činnosti, jimiž se předchází znečišťování nebo poškozování životního prostředí, nebo se toto znečišťování nebo poškozování omezuje a odstraňuje (§ 9 věta prvá zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů). Při přezkoumávaném procesu EIA byly podle názoru soudu „zváženy všechny relevantní (a v zahraničí prověřené „bezspalovací technologie“) varianty, tzn. nejprve využití těchto odpadů (kvalitní sběr, maximální třídění a znovuvyužití, včetně bioodpadu na kompostárně) a v případě nemožnosti této varianty vybudovat nejmodernější spalovnu odpadů“. Rozhodnutí soudu 171. Jelikož žaloba není důvodná, soud ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Náklady řízení 172. Žalovaný, který měl ve věci plný úspěch, náklady řízení neuplatnil, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

173. Na náhradu nákladů řízení nemá právo ani osoba zúčastněná na řízení, neboť soud jí žádnou povinnost neuložil a nebyly tu tvrzeny ani zjištěny důvody zvláštního zřetele hodné.

Poučení