7 C 76/2015- 1261

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jarmilou Tůmovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa], [obec] – [část obce] zastoupené advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] - [část obce] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa], [obec] zastoupeného advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně: [celé jméno vedlejšího účastníka], [IČO] sídlem [adresa vedlejšího účastníka] insolvenční správce dlužníka [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa původní účastnice], [PSČ] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 37 740 784,50 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 34 216 950,85 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 34 216 950,85 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do zbytku, tj. ohledně částky 3 523 833,65 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 523 833,65 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení a z částky 37 740 784,50 Kč požadovaným do [datum] se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 3 515 234 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, do rukou právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalobkyně na náhradě nákladů řízení 950 347,44 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, do rukou právního zástupce vedlejšího účastníka.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně na náhradě nákladů státu 191 480,60 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně na náhradě nákladů státu 18 937,64 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení částky 12 767 261,40 Kč z titulu smlouvy, eventuálně 37 740 784,50 Kč pro případ neplatnosti smlouvy s tím, že dne [datum] byla mezi žalobkyní v postavení zhotovitele a žalovaným v postavení objednatele uzavřena smlouva o dílo s číselným označením [anonymizováno] [rok], jejímž předmětem bylo zhotovení stavby označené ve smlouvě jako„ Výstavba parkovacího domu [obec]“. Uzavření smlouvy předcházelo otevřené zadávací řízení podle zákona č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách zahájené žalovaným jako veřejným zadavatelem. Do takovéhoto zadávacího řízení podala žalobkyně společně s [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa původní účastnice], společnou nabídku a dne [datum] vydal žalovaný rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky podle zákona o veřejných zakázkách, ze kterého vyplývá, že nabídka žalobkyně společně s [právnická osoba] byla vybrána jako ekonomicky nejvýhodnější. Vztah mezi žalobkyní a [právnická osoba] byl upraven smlouvou o sdružení, ve které bylo dohodnuto, že žalobkyně je vedoucím účastníkem sdružení, a proto byla ve smlouvě o dílo uvedena na straně zhotovitele toliko žalobkyně. Ke smlouvě o dílo bylo následně uzavřeno sedm dodatků v následující časové posloupnosti: [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], kterými došlo k dílčím úpravám předmětu díla a na to navazujícím úpravám výše ceny díla, která byla sjednána v celkové výši 85, 523.833,35 Kč bez DPH. Přejímací řízení díla bylo zahájeno [datum] a dílo bylo předáno žalovanému [datum], o čemž byl sepsán téhož dne zápis o odevzdání a převzetí stavby. Stavba byla zkolaudována a zapsána do katastru nemovitostí, ze kterého vyplývá, že stavbě parkovacího domu bylo přiděleno [adresa], je součástí pozemku parc. č. st. [číslo] v obci a katastrálním území Slaný a jejím vlastníkem je žalovaný. V dodatku [číslo] smlouvy o dílo, v němž je uvedena konečná celková cena díla, je uvedeno, že ke dni uzavření dodatku [číslo] tj. ke dni [datum], zaplatil žalovaný žalobkyni na celkovou cenu díla částku 35, 015.787,75 Kč a zbývající část ceny díla se žalovaný zavázal zaplatit v ročních splátkách počínaje splátkou 12, 767.261,40 Kč splatnou [datum], další splátky měly být splatné [datum], [datum] a [datum].

2. V době, kdy se blížila splatnost splátky ve výši 12, 767.261,40 Kč ([datum]) rozhodlo zastupitelstvo žalovaného na svém zasedání dne [datum] tak, že se pozastavuje výplata splátky s odůvodněním právní nejistoty ohledně platnosti smlouvy o dílo. Tuto skutečnost sdělil žalovaný žalobkyni dopisem z [datum]. Žalobkyně reagovala dopisem odeslaným prostřednictvím právního zástupce dne [datum], v němž odmítá neplatnost smlouvy o dílo a tento přístup vnímá jako nátlakový prostředek na slevu z ceny díla. Poté proběhlo mezi vedením města a žalobkyní několik jednání s cílem nalezení smírného vyřešení této věci. V mezidobí se celou záležitostí zabýval rovněž Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který vydal dne [datum] rozhodnutí, ze kterého vyplývá, že dodatek [číslo] smlouvy o dílo byl uzavřen v rozporu s návrhem smlouvy obsaženým v nabídce vybraného uchazeče, čímž došlo ke změně technických parametrů nabídky. Za tento správní delikt uložil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže zadavateli, tj. žalovanému, pokutu ve výši 190 000 Kč. Toto rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže bylo následně předsedou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže potvrzeno. Jelikož žalobkyně a žalovaný měli v té době v úmyslu vyřešit záležitost sporné platnosti smlouvy o dílo smírnou cestou a navíc parkovací dům vykazoval v té době dílčí poruchovost technologie automatického parkovacího systému, dohodli se žalobkyně a žalovaný na uzavření tzv. mezitímní dohody se zřízením práva pachtu, která byla schválena zastupitelstvem žalovaného a dne [datum] uzavřena. Podle mezitímní dohody převzala žalobkyně parkovací dům do pachtu a současně začala provádět úpravu technologické části tak, aby byly splněny technické parametry sjednané v čl. V. mezitímní dohody. Pacht byl sjednán na dobu od [datum] do [datum] s tím, že do [datum] účastníci uzavřou dohodu o narovnání, ve které změna technických parametrů bude zohledněna přiměřeným snížením částky představující celkové finanční plnění, které má žalovaný žalobkyni doplatit. Současně bylo v mezitímní dohodě sjednáno, že žalovaný zaplatí žalobkyni částku 12, 767.261,40 Kč, tj. splátku, která měla být zaplacena na cenu díla do [datum]. Společně s úhradou této částky zaplatil žalovaný doposud žalobkyni na ceně díla celkem částku 47, 783.049,15 Kč. Do výběrového řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek se přihlásila žalobkyně společně s [právnická osoba], tato společnost má podle žalobce právní zájem na výsledku tohoto řízení, proto žalobkyně navrhla vstup vedlejšího účastníka do řízení. [ulice] účastník souhlasil a v řízení nadále vystupoval na straně žalobkyně. V průběhu řízení vstoupila společnost vedlejšího účastníka do insolvence, procesně tak do jejího postavení nastoupil insolvenční správce.

3. Žalovaný v písemném vyjádření vyslovil nesouhlas se žalobou, přičemž uvedl, že nezpochybňuje, že mezi účastníky došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o dílo, ke kteréžto smlouvě byly následně uzavřeny jednotlivé dodatky, avšak má za to, že nebyly splněny podmínky stanovené zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění, tedy nedošlo ke schválení uzavření uvedené smlouvy o dílo a pověření starosty města k podpisu smlouvy zastupitelstvem města, přičemž ustanovení § 41 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., stanoví, cit.„ Právní jednání, která vyžadují schválení zastupitelstva obce, popřípadě rady obce, jsou bez tohoto schválení neplatná.“ Tedy, ze strany žalobkyně bylo plněno na základě neplatného právního úkonu a účastníci, jakožto smluvní strany, by se měli vzájemně vypořádat ve smyslu ustanovení § 451 zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ovšem ze strany žalovaného v takovém případě nelze souhlasit s výší plnění, o které se žalovaný obohatil a která je ve formě peněžité náhrady uplatňována žalobkyní, a z tohoto důvodu žalovaný navrhl, aby soud sám na základě případně zpracovaných znaleckých posudků určil výši peněžité náhrady.

4. V prvé části řízení soud rozhodl rozsudkem ze dne [datum] čj.: [číslo] – [anonymizováno], jímž žalobě v převážné části vyhověl. Jako zásadní otázku soud řešil, zda jde o závazek z platně uzavřené smlouvy, nebo zda naopak je tato smlouva neplatná absolutně či relativně a z jakého důvodu. Na základě řady především listinných důkazů (několik svazků zápisů z jednání zastupitelstva i Rady města Slaný) vyhodnotil uzavřenou smlouvu jako absolutně neplatnou, a to právě z toho důvodu, že zákon o obcích stanoví striktní požadavky na proces platného sjednávání smluv. Výčet těchto důkazů je uveden ve zmíněném rozsudku soudu prvého stupně na jeho stranách 5 – 10 a pro stručnost na něj soud odkazuje, zejména když je zde obsaženo na stranách 10 – 13 zmíněného rozsudku hodnocení toho postupu, jímž soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy uzavřené bez schválení smlouvy zastupitelstvem.

5. Soud už v průběhu prvé části řízení účastníky poučil, že pokud by zadavatelem díla nebyla obec, ale běžný soukromoprávní subjekt, který by od počátku tvrdil, že smlouva je neplatná proto, že nebyly na jeho straně splněny předpoklady pro uzavření platné smlouvy, pak by se takový objednatel nemohl dovolat relativní neplatnosti smlouvy, neboť důvody neplatnosti by spočívaly výlučně na jeho straně. V případě obce je však nutno respektovat zákon o obcích a posoudit neplatnost, která by při nedostatku splnění veškerých náležitostí tvorby vůle obce znamenala neplatnost absolutní. Soud II. stupně tento názor potvrdil, čímž shodně přisvědčil právnímu názoru žalovaného o neplatnosti smlouvy i jeho argumentaci vybranými rozhodnutími Nejvyššího soudu ČR, případně Ústavního soudu ČR, jak je shrnul ve svém podání ze dne [datum] i v závěrečném vyjádření ze dne [datum], byť se soud s další částí těchto vyjádření (o předmětu díla jako investice na podnikání) neztotožnil. Jak odvolací soud připomenul, názor soudu o nedostatku právního jednání na straně žalovaného je v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3328/2014, ze dne 12. 3. 2013, sp. zn. 32 Cdo 923/2011, či ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3049/2007. V rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 3328/2014 byla dovozena absolutní neplatnost právního úkonu i tehdy, nerozhodlo-li zastupitelstvo o některé z podstatných náležitostí právního úkonu, když vůli obce nelze například dovozovat z chování zastupitelů při hlasování či z obsahu diskuze předcházející vlastnímu usnesení zastupitelstva. V rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 923/2011 je zdůrazněno, že pokud zastupitelstvo nějakou skutečnost vezme na vědomí, ještě samo o sobě to nesvědčí, že také relevantním způsobem přijalo rozhodnutí. Vzhledem k pravidlům, podle nichž kolektivní orgány obce rozhodují, je vyloučeno přijetí rozhodnutí jiným než výslovným způsobem, není tedy přípustné konkludentní jednání jako například fakt, že zastupitelstvo vzalo na vědomí výsledky výběrového řízení. Podle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2574/14, pokud již vůle obce v zásadních bodech vytvořena byla, je starosta oprávněn jednat v intencích takto vytvořené vůle. V daném případě však zastupitelstvo žalovaného zjevně nerozhodlo o všech zásadních bodech, když základní náležitostí smlouvy o dílo je mj. i označení jejích účastníků a stanovení ceny. Tomu odpovídá citace zákona: Podle § 85 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb. o obcích (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy mezi účastníky) je zastupitelstvu vyhrazeno mj. nabytí a převod nemovitých věcí. Podle § 41 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích právní úkony, které vyžadují schválení zastupitelstva obce, jsou bez tohoto schválení neplatné.

6. Poté, co se proti rozsudku žalobkyně i žalovaný odvolali, odvolací soud ve svém usnesení ze dne [datum rozhodnutí] čj.: [číslo jednací], [číslo jednací] zrušil rozsudek zdejšího soudu s tím, že potvrdil, tj. postavil najisto závěr zdejšího soudu o absolutní neplatnosti smlouvy z důvodu absence schválení zastupitelstvem obce, vytkl však zdejšímu soudu nesprávné posouzení výše bezdůvodného obohacení, které nastupuje v případě neplatných smluv jako princip vypořádání mezi jejich účastníky.

7. Ve výše uvedeném usnesení odvolací soud vytkl soudu prvého stupně, že vyšel ze znaleckého posudku (Znaleckého ústavu [právnická osoba]), který je podle jeho názoru evidentně vadný, bylo ale třeba se vypořádat i s tím, že všechny předložené znalecké posudky se liší nejen použitými metodami, ale i zjištěnou výší bezdůvodného obohacení, přičemž tyto výsledky se značně rozcházejí. To, že soud nezadal rovnou znalecký posudek revizní, pak bylo zdejšímu soudu vytknuto jako vada řízení, pro kterou bylo nutno rozhodnutí zrušit a vrátit k dalšímu projednání. Zdejšímu soudu bylo uloženo, aby se korektním způsobem zabýval výší bezdůvodného obohacení, které žalovanému vzniklo, ať již zadáním revizního posudku za účelem přezkoumání všech čtyř dosud získaných posudků, či zadáním nového znaleckého posudku, případně kombinací obojího. Dále bylo uloženo formulovat znalecké úkoly tak, aby výsledkem bylo zjištění hodnoty skutečného obohacení, kterého se případně žalovanému dostalo, nikoli zjištění nákladů, které na zhotovení díla vynaložila žalobkyně, jak se to stalo v případě jednoho z podaných znaleckých posudků. Pokud jde o obsah těchto posudků, zde soud opět pro stručnost odkazuje na jejich výčet a obsah včetně popisu výslechu zástupců znaleckého ústavu tak, jak je uvedeno na straně 15 – 19 rozsudku soudu prvého stupně, jak je označen výše.

8. V další části řízení soud především oslovil všechny účastníky prostřednictvím jejich právních zástupců za účelem zjištění možnosti vybrat vhodný znalecký ústav k posouzení výše bezdůvodného obohacení, když otázka neplatnosti smlouvy byla jednoznačně vyřešena soudy obou stupňů. Šlo především o to zjistit vhodný ústav co nejrychleji, když na základě zkušenosti z prvé části řízení bylo zřejmé, že existuje velmi málo takových znaleckých ústavů a všechny mají téměř roční lhůty ke zpracování. V tomto bodě se účastníci neshodli na výběru vhodného ústavu, naopak bylo potřeba ještě rozhodnutí o pověření konkrétního subjektu měnit, když jeden z oslovených ústavů se sám vyloučil pro možnou podjatost, neboť sám uvedl osobní vazbu na [právnická osoba] [anonymizováno], která dříve podávala znalecký posudek, jenž měl být brán také v úvahu, resp. přezkoumáván při novém posouzení. Výsledkem bylo ustanovení znaleckého ústavu – [obec] školy technické a ekonomické v [obec], Ústavu znalectví a oceňování a znalecký úkol byl vymezen tímtéž usnesením, tedy usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] čj.: [číslo jednací], které nabylo právní moci [datum].

9. Znalecký posudek byl soudu dodán [datum] spolu s vyúčtováním znalečného, žalovaný se proti usnesení, jímž bylo přiznáno znalečné ve výši 219 477,06 Kč, odvolal a Krajský soud v Praze zdejší usnesení potvrdil svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí] čj.: [číslo jednací], které nabylo právní moci [datum]. V tomto usnesení odvolací soud přisvědčil soudu prvého stupně, že znalecký ústav podal zadaný znalecký posudek řádně, zodpověděl všechny zadané otázky a že se jednalo o tzv. ústavní posudek vyžadující zvláštní odbornou specializaci, proto je na místě rovněž zvýšení sazby odměny až o 50 %, přičemž znalecký ústav nárokoval toliko 40 % zvýšení. Krajský soud v Praze zde připomenul, že na mimořádně vysokou finanční náročnost znaleckého zkoumání byli účastníci opakovaně soudem prvního stupně i soudem odvolacím upozorňováni a byli vedeni k mimosoudnímu řešení věci tak, aby znalecký posudek nemusel být vypracován. Pokud účastníci kompromisní řešení odmítli, vzali na sebe dobrovolně riziko, že budou nuceni (v rozsahu podle úspěchu ve věci) hradit mj. vysoké náklady na znalecký posudek. Proto odvolací soud uzavřel v tomto usnesení o určení znalečného, že o výši odměny a náhradě hotových nákladů znalce bylo rozhodnuto správně. Odvolací soud zde rovněž zmínil, že znalecký ústav vynaložil veškeré úsilí k získání dostupných informací o porovnatelných nemovitostech, což vedlo k nutnosti rešerše zahraničních/cizojazyčných zdrojů, analýze parkovací situace v obdobných městech v tuzemsku i samotnému pochopení celého komplikovaného sporu. Vysvětlení podané znaleckým ústavem ke konkrétním vytýkaným položkám pokládá odvolací soud za podrobné a přesvědčivé.

10. Doplněné dokazování ve druhé části řízení soud tedy opřel především o závěry znaleckého posudku podaného Vysokou školou technickou a ekonomickou v [obec], Ústavem znalectví a oceňování pod [číslo] o velmi podrobný výslech zástupce znaleckého ústavu při dvou jednáních a ještě byly znaleckému ústavu položeny písemné dotazy, které znalecký ústav rovněž zodpověděl. V písemném znaleckém posudku ústav nejen popsal celý spor a vlastnické údaje, apod., ale popsal i využité metody ocenění a především vysvětlil, že stavba parkovacího domu je konstruována jako specifická stavba vybavená technologií s automatickým parkovacím systémem a s kapacitou 149 parkovacích míst, z nichž dvě parkovací místa jsou vyhrazena pro technický servis. V této úvodní části znaleckého posudku bylo také konstatováno, že v zadání této veřejné zakázky město Slaný použilo celou řadu kritérií a podkritérií, ale v žádném z dokumentů a požadavků na poptávané dílo není žádným způsobem uvedena minimální či maximální, resp. předpokládaná doba odbavení vozidla. Pouze dokument nazvaný Souhrnná technická zpráva, vyhotovená v listopadu 2009 projekční společností [právnická osoba] uvádí jakýsi propočet odbavení vozidel a uvažuje s průměrnou dobou odbavení vozidla na vjezdu 45 sekund, ovšem při uvažované celkové kapacitě parkovacího domu 134 vozidel. V témže dokumentu je uvedeno plánované rozložení kapacity parkovacího domu, a to na 30 % předplacených míst a 70 % náhodných návštěvníků. Nebylo zjištěno, z jakých údajů či analýz se při tomto zadávání vycházelo, ani to, jak se tyto údaje promítly do hodnocení nabídek. Dále se znalecký ústav věnoval rozboru možného využití metod k posouzení zadaného znaleckého úkolu, je zde popsána nákladová cena, výnosová metoda, porovnávací metoda, popsány jsou také pojmy spadající do terminologie parkování a dále je proveden teoretický rozbor problematicky obvyklé ceny. Na straně 16 písemného znaleckého posudku znalecký ústav cituje definici obvyklé ceny podle zákona č. 526/19901 Sb. o cenách, přičemž nijak nerozporuje zásadní shodu na tom, že cena obvyklá by měla být prioritně stanovena porovnáním. Zároveň však připomíná, že v případě nemožnosti stanovení obvyklé ceny porovnáním z trhu, je možno provést takovéto určení kalkulačním propočtem ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku. Vysvětluje se zde, že pro vlastní porovnání je velmi důležitý počet porovnatelných objektů – jejich počet však bývá často omezen disponibilním množstvím na lokálním trhu v daném segmentu. Počet porovnatelných objektů je objektivně omezen, protože vybrané objekty pro porovnání musejí splňovat striktní kvalitativní kritéria. Na základě toho shrnuje znalecký ústav, že porovnávací metodu je možné aplikovat pouze v případech, kdy s obdobnými stavbami je v dostatečné míře rozvinut trh. Znalci jsou si vědomi častých názorů, že při stanovení obvyklé ceny by se mělo užít porovnání, přičemž ale nejsou dostatečně zváženy objektivní překážky nebo skutečnosti, které tomu mohou bránit (například právě velmi omezený počet srovnatelných objektů). Velmi podrobně odůvodněný znalecký posudek také na své straně 33 konstatuje, že ke dni zpracování posudku bylo na území České republiky instalováno nejméně 35 automatizovaných parkovacích systémů a domů, z nichž pouze sedm parkovacích systémů má kapacitu více než 50 zaparkovaných vozidel. Tyto velkokapacitní parkovací systémy (nad 50 parkovacích míst), byly dodány buď právě žalobkyní, nebo společností [právnická osoba], ostatní dodavatelé instalovali parkovací domy a systémy s nižší kapacitou. Většina ze všech automatizovaných parkovacích systémů v ČR byla zbudována v rámci developerské činnosti uzavřených bytových komplexů, hotelů, či jiných areálů a lze předpokládat využívání těchto systémů více či méně uzavřenou skupinou obyvatel. [obec] zaparkování a vyparkování menších parkovacích systémů (kapacita maximálně 20 parkovacích míst) se pohybují v závislosti na zvolené technologii kolem jedné minuty, u systému s vyšší kapacitou jsou časy v řádu několika minut, tj. 2 – 3 minuty či více. Znalecký ústav zde také zmiňuje, že z dohledaných údajů o parkovacích domech jinde v Evropě či ve světě je patrno, že průměrný čas potřebný k vyparkování se u těchto systémů pohybuje v řádu 1,5 – 4 minuty, současně je ale z provedené analýzy zřejmé, že žádný z těchto velkokapacitních parkovacích systémů nedosahuje průměrného času potřebného k vyparkování nižšího než jedna minuta. Tento ústavní znalecký posudek se také vyrovnává s otázkou přijatelnosti časů zaparkování a vyparkování s tím, že jako podklad pro zjištění skutečně existujících časů vzal znalecký posudek [právnická osoba] Consult (tento znalecký posudek byl předložen v prvé části řízení žalovaným) a nynější znalecký ústav tedy vyšel ze zjištěné hodnoty průměrného času nutného k vyparkování, což vychází na 3 minuty 56 sekund, medián poté 3:

26. Je zde zmíněna premisa, že technologie v parkovacím domě musela být vyvinuta ještě před zahájením výstavby, tedy před rokem 2010, bere se v úvahu obecně zpožděný vývoj technologií v ČR oproti rozvinutým západním ekonomikám i vlastní konstrukční návrh řešení vyplývající z požadavků na stavbu, kdy jedna výtahová zdviž obsluhuje více než 70 parkovacích míst, v těchto souvislostech se jeví dosahované časy jako spíše přijatelné. Dále je součástí znaleckého posudku rozbor a analýza realizačních cen parkovacích domů v tuzemsku i například ve Varšavě, kdy podle tabulky obsažené v posudku realizační ceny staveb s automatickými parkovacími systémy uskutečněné v České republice a okolních státech se pohybují v intervalu 480 000 Kč až 860 000 Kč na jedno parkovací místo. Dále se zde uvádí, že znaleckým ústavem byl proveden i monitoring realizačních nebo udávaných realizačních cen automatických parkovacích domů v zahraničí. Podle srovnávací tabulky uzavírá znalecký ústav, že náklady na vybudování jednoho parkovacího místa v konvenčním parkovacím domě se blíží nákladům na vybudování jednoho parkovacího místa v parkovacím domě s automatickým parkovacím systémem. Dále jsou ve znaleckém posudku uvedeny závěry z provedeného monitoringu, zdůrazněno, že trendem je budování záchytných parkovišť na okraji měst s využitím návazné veřejné dopravy, přičemž nástroj regulace parkování v centrech měst je v rukou vedení územně samosprávných celků a spočívá v samotném umožnění parkování na veřejných prostranstvích a cenové politice parkovného. Obecně tak vedení měst dovolují zřízení parkovišť a parkovacích stání a nastavují ceník parkovného tak, aby v centrech byly ceny za parkování nejvyšší a vzdálenější parkovací plochy od centra aby byly levnější, jednotlivá města tuto problematiku řeší v rámci svých strategických plánů. Dále se zde zmiňují konvenční parkovací domy, kdy města s menším počtem obyvatel, která by byla srovnatelná se žalovaným, využívají parkovacích domů bez automatické obsluhy, kdy tedy si řidič sám zaparkuje i vyparkuje. Dále je ve znaleckém posudku zmiňováno, že součást parkovacího domu jsou komerční prostory, které byly pronajímány, a i když byl provoz parkovacího domu přerušen, tak pronájem nikoli, takže inkasované nájemné dále plynulo městu jako příjem, nicméně provoz parkovacího domu je hodnocen jako ztrátový, ovšem významný vliv na tuto ztrátu může mít parkoviště přiléhající ze severozápadní strany k parkovacímu domu jako nejbližší konkurence v nabídce parkovacích míst, přičemž toto parkoviště je [anonymizováno] [územní celek], resp. jím zřízenou organizací. Nebýt této přímé konkurence, kdy jsou příjmy inkasovány právě ve prospěch parkoviště, mohl by být ekonomický provoz automatického parkovacího domu minimálně vyrovnaný. Dále se znalecký posudek vyjadřuje k obsazenosti parkovacího domu, ta je hodnocena jako nižší od počátku provozu, přesto byl každý měsíc parkovací dům využíván. Snižující se obsazenost parkovacího domu lze chápat jako tzv. řetězovou reakci na špatné ohlasy jeho provozu, nebo to, že běžný uživatel preferoval parkování na jiném parkoviště, než aby využil volných parkovacích ploch v parkovacím domě. V té souvislosti se na straně 42 znaleckého posudku zmiňuje paradox spočívající v tom, že parkoviště, které přiléhá ke stavbě parkovacího domu a je hlavním konkurentem parkovacího domu, provozuje městem zřízená organizace. Od strany 42 do strany 45 znaleckého posudku jsou rozebírány jednotlivé metody ocenění v návaznosti na možnosti, které daná situace znaleckému ústavu dávala, a zdůvodňuje se zde, jakou metodu ocenění znalci využili, když zde neexistuje prakticky žádný obdobný objekt umožňující srovnání. Důvody lze podle závěrů znaleckého ústavu spatřovat ve významné specifičnosti parkovacího domu, který využívá technologie nemající v tuzemsku obdoby. Zmíněno je i to, že znaleckému ústavu nejsou známy žádné dokumenty, které by věrohodně stanovovaly výhled či plán fungování parkovacího domu vzniklý nejpozději k datu ocenění, není tak využitelná výnosová metoda, která nadto stojí na principu předpokládaného budoucího užitku získaného z předpokládaného způsobu užívání předmětu ocenění. Obsáhlou pasáží ve znaleckém posudku tak zpracovatelé vysvětlují, že jako jediné se nabízejí oceňovací metody založené na nákladovém principu, které zahrnují jak využití cenového předpisu, tak nabídkových cen, rozpočtových nákladů nebo skutečně vynaložených nákladů, přičemž cenový předpis rozhodně není možné využít na ocenění technologické části díla, která by musela být oceněna samostatně jiným způsobem. Nabídkové ceny lze využít běžně při ocenění menších investičních akcí řádově do 1 milionu Kč, ale v daném případě rozsáhlost, komplexnost a jedinečnost díla, zejména technologické části, významným způsobem omezuje okruh potenciálních dodavatelů. Znalecký ústav tedy volí jako jediné možné řešení vycházení ze skutečně vynaložených nákladů s případnými korekcemi, přičemž část stavební nevykazuje žádné vady nebo nedostatky, zvažovat lze parametry technologické části. Zmiňuje se zde zásadní výtka žalovaného týkající se délky parkovacích časů, ovšem ty nebyly definovány ani v zadávací dokumentaci výběrového řízení, jak se zmiňuje na straně 45 znaleckého posudku. Vzhledem k tomu, že smlouva je hodnocena jako neplatná a zjišťuje se výše bezdůvodného obohacení, je nutno na dílo nahlížet v obecném rozměru obvyklosti a dané dílo či plnění hodnotit s přihlédnutím k požadovaným parametrům. Jestliže tedy město Slaný v rámci výběrového řízení nedefinovalo požadavek minimálních/maximálních/průměrných časů obsluhy, ale pouze hodnotilo kritérium těchto časů u jednotlivých nabídek vahou 20 %, jeví se dosahované časy spíše jako přijatelné. [obec] pro obsluhu byly stanoveny až v následně uzavřeném dodatku [číslo] kdy znalecký ústav hodnotí průměrnou dobu zaparkování 1 minutu a průměrnou dobu vyskladnění vozidla 0,75 minut jako silně optimistické až nerealizovatelné. Pro názornost to bylo přirovnáno k požadavku, aby běžný automobil dosahoval rychlosti 300 km za hodinu, což je možnost dosažitelná, ale zjevně se vymyká zvyklosti a standardům na trhu. [územní celek] tak ve výběrovém řízení definovalo základní parametry stavby a technologie, ale neuvedlo svůj požadavek na obslužné časy. Dále se konstatuje, že provoz parkovacího domu může žalovaný zajistit svépomocí nebo prostřednictvím jiné kvalifikované osoby, nemůže tak činit žalobkyně, která nevlastní žádné know how nebo přístupové kódy k parkovacímu domu, což vše včetně manuálů bylo předáno žalovanému.

11. Pod body [číslo] na stranách znaleckého posudku s [číslo] – [anonymizováno] rozebírá znalecký ústav možnosti ohodnocení obvyklé ceny celé stavby jakožto objektu občanské vybavenosti a naproti tomu jako stavby vybudované v rámci vedlejší ekonomické činnosti města, tedy komerční stavby, přičemž podrobně rozebírá ekonomický smysl a cíl takovýchto staveb a zdůrazňuje, že jedna a tatáž stavba využívaná ke stejnému účelu může být na jednom místě provozována v režimu občanské vybavenosti a na jiném místě ve stejný čas jako komerční objekt. Jako příklad uvádí stavby divadel, plaveckých stadionů, apod., to vše dle rozdílů ve společenské poptávce a lokalitě. Dále je zde vysvětlen tzv. investiční trojúhelník, jehož vrcholy tvoří výnos, riziko a likvidita, s tím, že pokud investor vyžaduje vyšší výnos, musí obvykle podstoupit vyšší riziko a naopak, přičemž riziko obecně je určitým stupně nebezpečí, že nebude naplněn požadovaný cíl, tedy, že investor nedosáhne požadovaného výnosu. Vzhledem k tomu, že žalovaný tvrdil, že stavba byla od začátku zamýšlena k využití v rámci vedlejší ekonomické činnosti města, znalecký ústav v rámci posouzení na straně 48 – 49 znaleckého posudku popsal, že vyzval žalovaného k předložení ekonomických studií, analýzy poptávky po parkovacích stáních a jiných dokumentů z doby před investiční fází projektu (zhruba v letech [rok] – [rok]) tak, aby byl doložen záměr a očekávání žalovaného. Vypracování obdobných dokumentů v rámci předinvestiční fáze je běžné jako podklad k učinění rozhodnutí o dané investici. Žalovaný však předložil pouze jedinou listinu, a to podklad pro hlasování rady [územní celek] (jednostránkový dokument), který byl založen jako příloha znaleckého posudku a z nějž není zřejmé, na základě jakých podkladů se zde vyvozuje závěr, že by stavba parkovacího domu ve městě [obec] měla být zisková, tedy chybí jakákoli analýzy poptávky po parkovacích místech, zájmu o parkování v parkovacím domě, apod. Podklad pro vyhodnocení jako ekonomické investice tedy chybí a pokud by stavba parkovacího domu byla posuzována z pohledu občanské vybavenosti, pak taková stavba by byla realizována i za předpokladu, kdy by nebyla rentabilní v úzce finančním vyjádření. Připomíná se zde rovněž, že obecně od stavby realizované v rámci vedlejší ekonomické činnosti města naopak finanční návratnost očekávat lze. Nebyl však zjištěn žádný údaj o tom, že by se žalobkyně zavázala jakýmkoli způsobem garantovat zaručenou ziskovost provozu parkovacího domu, ani že by taková ziskovost byla součástí podmínek smlouvy o dílo či zadávací dokumentace výběrového řízení. Znalecký ústav zde také uzavírá, že tvrzení žalovaného o tom, že delší časy zaparkování / vyparkování jsou hlavní příčinou nízkého využívání parkovacího domu, se zakládá pouze na jeho vlastní domněnce, že ve městě [obec] byla, je a bude dostatečná poptávka po parkování v parkovacím domě, pokud by časy obsluhy byly kratší. Žalovaný ale tuto tvrzenou vazbu mezi poptávkou a časy nedokládá žádnou analýzou poptávky zpracovanou nejlépe ještě před vlastním rozhodnutím o investici. Naopak bylo zjištěno, že obsazenost parkovacího domu byla nízká již od počátku jeho uvedení do provozu.

12. Shora uvedeným podrobným rozborem a vysvětlením využití těch kterých oceňovacích metod pak dospěl znalecký ústav k hodnotě díla na základě zjištění nákladů, které měly být do provozu vloženy, ve výši zhruba 85,5 milionu Kč, ovšem současně odečetl finančně vyjádřené nedostatky díla, které jsou spatřovány zejména v nutném odstraňování poruch a vad a vyjádřeny prostřednictvím mzdových nákladů i předpokládaných hotových výdajů na odstranění drobných nedostatků, přičemž propočtem a po zaokrouhlení zde dospěl k hodnotě 82 milionu Kč. Tato částka podle velmi podrobného zdůvodnění tohoto znaleckého posudku v sobě zahrnuje i úpravu o zjištěné nedostatky plnění a je ústavem pokládána za nejpřiměřenější skutečnému stavu.

13. Znalecký ústav se také vyjádřil k porovnání znaleckých posudků již dříve předložených, a to od [právnická osoba] [anonymizováno] a od [anonymizováno] [jméno] [příjmení], přičemž na základě tohoto srovnání konstatuje, že přestože znalecké úkoly uložené přímo zadavateli (účastníky řízení) zpracovatelům znaleckých posudků jsou odlišné, ani v jednom znaleckém posudku není řešena otázka obvyklé ceny, resp. je řešena se závěrem, že není možno stanovit obvyklou cenu s využitím porovnávací metody, neboť není zde dostatečné množství porovnatelných nemovitostí, s čímž se ztotožňuje i tento znalecký ústav. Podle jeho hodnocení se znalecký posudek znalkyně [příjmení] [příjmení] dostatečně nevypořádal s otázkou, z jakého důvodu byla žalobkyně ochotna dodat a realizovat výstavbu parkovacího domu za cenu nižší než je stanovena ve znaleckém posudku, přičemž je vyslovena domněnka, že tento rozdíl vyplývá z odlišného pohledu na zisk žalobkyně, když ten je stanoven znalkyní bez bližšího vysvětlení na 5 – 7,5 %. Pokud jde o posudek [právnická osoba] [anonymizováno], ten se zaměřoval na vyčíslení skutečného majetkového prospěchu spojeného se stavbou, přičemž tento prospěch vykládal ve smyslu budoucího zvýšení peněžní zásoby vlastníka / provozovatele stavby, a tedy přejímal prvky výnosové metody ocenění. S tímto přístupem se však s odkazem na všechna shora daná vysvětlení znalecký ústav neztotožnil. Konstatuje se zde tedy jen naprostá odlišnost kritérií posouzení v obou znaleckých posudcích.

14. Ona jednostránková listina, kterou zmiňuje text znaleckého posudku, která má údajně obsahovat rozbor dokládající ekonomickou návratnost, je ke znaleckému posudku připojena jako příloha (byla provedena k důkazu), nazvaná je Ekonomické zdůvodnění na podporu výstavby automatického parkovacího domu ve [obec] pro možnost rychlého a moderního parkování občanů v centru města. Jde o informativní listinu (už podle označení, že je určena pouze pro členy rady města), v níž je navržena kapacita 126 aut a variantně až 148 aut, je zde navrženo parkovné, zmiňuje se zde úvaha o průměrné obsazenosti 100 aut, tedy zhruba 2/3 kapacity, a bez jakéhokoli dalšího podkladu se zde uvádí minimální doba návratnosti investice jako pouhých 7 roků a maximální doba návratnosti 12 roků s tím, že dále by automatický parkovací dům přinášel do městského rozpočtu zisk v rozmezí 7 – 12 milionů Kč ročně. Závěrečný odstavec zmiňuje, že z důvodu relativně krátké doby návratnosti investice lze uvažovat i o variantě, že by město mohlo pojmout parkovací dům jako svoji podnikatelskou činnost a o podnikatelské činnosti by mohla rozhodovat jen rada města.

15. V rámci následných dvou jednání soudu byli přítomni tři zástupci znaleckého ústavu a v součinnosti se dvěma kolegyněmi podával podrobná vysvětlení k písemnému znaleckému posudku jeden ze zpracovatelů [anonymizováno] [jméno] [příjmení], stalo se tak při jednání [datum] a [datum]. Ten zdůraznil, že zpracovatelé brali v úvahu jak vady, tak zmíněné námitky a na závěrech o obvyklé ceně po zohlednění vad, tj. celkem 82 mil. Kč ke dni [datum], nemají co měnit, znalecký posudek zpracovali podle zadání a pro ten účel komunikovali se stranami, posudek je jednoznačný a přezkoumatelný. Dané zadání má několik specifik, která zařazují znalecký posudek do kategorie unikátních. Je to jednak historické datum, k němuž se vše posuzuje a nelze zohledňovat nic, co pak bylo následně. To je rozebráno v písemném znaleckém posudku (dále„ ZP“). Pak se zde zdůrazňuje v námitkách žalovaného rozdíl mezi stavbou občanské vybavenosti a jejím komerčním využitím. Tady zpracovatelé zdůraznili, že jde především o stavbu a u takové stavby záleží na umístění v krajině a na účelu využití. Dávají v posudku příklad stavbou hotelu, kdy jde o stále tutéž stavbu, ale může být využita jako objekt občanské vybavenosti pro ubytovnu, nebo ke komerčnímu využití jako hotel, byť hmota té stavby je téměř totožná. To platí o jedné stavbě na téže lokaci. Nebo může být rozdíl v lokaci. [příjmení] nějaké sportovní centrum se stejným způsobem využití, ale je rozdíl, zda je v centru [obec] nebo někde v okrajové krajině, vždy však bylo zapotřebí vynaložit stejné náklady na její zhotovení, byť se mohou drobně lišit vzhledem k ceně pozemku nebo k místní ceně práce. K zásadní tvrzené vadě, a to době zaparkování či vyparkování vozidla, zdůraznili zpracovatelé, že vyžádali podklady k výběrovému řízení od žalovaného a zjistili, že ve výběrovém řízení nebyl stanoven požadavek na dobu odbavení vozidla, jako jedno z kritérií pro výběr zhotovitele. Ta konkrétní nabídnutá doba vzešla až z nabídky žalobkyně. To je zpracováno v tabulce [číslo] na straně 12 ZP, tam je na třetím řádku nabídnuta doba 1,75 minut, ovšem později se někde vynořil údaj 45 vteřin. Zjistili, že někdo zřejmě jedničku nahradil nulou, čímž vzniklo 0,75 minuty, rovná se 45 vteřin. Ve výběrovém řízení ale byly tomuto zhotoviteli (dnes žalobkyni) přiřazeny body podle toho původního nabízeného času, tedy 1,75 minut. Ústav zpracoval průzkum trhu s parkovacími domy a zjistil, že na území ČR obdobné nejsou. Proto zkoumání rozšířili do zahraničí. To zase zobrazují údaje a tabulka 8 a 9 na stranách 32 – 37 ZP včetně tabulek. U devíti parkovacích domů ve světě zjistili průměrný čas obsluhy 1 – 4 minuty, přičemž nejkratší čas byl v parkovacím domě, který je součástí objektu Volkswagen v Německu, tam to bylo kolem 1,5 minuty, ale jde o typově jiný parkovací dům a zkoumání v současnosti. Proto optikou i dnešní doby se časy nabízené ve výběrovém řízení v roce 2010 se jeví jako nereálné. Hodnocení nabízeného času 1,75 minuty je obdobně absurdní a nereálné jako nabízení auta s rychlostí 300 km v hodině. Ústav nemá informaci, že by obdobný parkovací dům s takto nabízenými parametry byl ve světě vystavěn, a to bere v úvahu i obecně známý údaj o tom, že západní technologie je vývojově dál než ČR. Při hodnocení nákladů, které vyžaduje obsluha parkovacího domu oproti tomu, kdyby byl APD bezobslužný, vycházeli z toho, že při místním šetření se strany shodly, že ta obsluha věnuje asi 70 % času na usměrnění toho, jak mají uživatelé zaparkovat či vyparkovat, a pouze 30 % svého času věnuje skutečnému odstraňování vad, třeba když se nějaká technologie zasekla nebo čidla správně nezafungovala. Tady je důležité, že většina parkovacích domů je umístěna v objektech určených pro uzavřený okruh osob, které jsou s užíváním seznámeny. Město Slaný ale využívá parkovací dům pro širokou veřejnost. Stává se, že uživatelé správně neovládají to vozidlo tak, aby ten systém správně zafungoval, a právě zde se uplatní těch 70 % času obsluhy jako nutnost správně uživatele nasměrovat. Pokud uživatel nasměruje vozidlo správně, tak systém také správně zafunguje. Zpracovatelé v tom směru provedli zkoušku funkčnosti a ten automatický systém fungoval. Vycházejí tedy z toho, že systém by mohl správně fungovat při správném dodržení postupů uživatelů. To je právě oněch 70 % času obsluhy, které nezohledňovali a vyšli z nákladů v rozsahu 30 %. Nezkoumali, v čem konkrétně jednotliví uživatelé chybují, ale mají osobní zkušenost uživatelskou z doby asi před rokem, kdy jako běžní návštěvníci města asi 2x zaparkovali v tomto parkovacím domě zcela bez problémů. Znalec se vyjádřil i k rozdílu v nákladech na tu obsluhu, o kterých tvrdí žalovaný, že by měly přesáhnout 67 mil. Kč v horizontu 30 let, oproti částce přesahující 3 mil. Kč zmiňované v ZP, pak základ tohoto propočtu vychází z teorie financí. Znamená to, že peníze mají svůj vývoj hodnoty v čase, v tom horizontu z dnešního pohledu zhruba 20 let je třeba zohlednit ten časový faktor a předpokládaný přístup řádného hospodáře. Peníze mají svou nominální hodnotu a pak reálnou hodnotu. Ta je ovlivněna vývojem prvků monetární politiky. Ten výdaj předpokládaný na nutnou obsluhu znalci konstruovali tak, že řádný hospodář by si měl prostředky předem shromáždit a ty volné prostředky využít aktivně, tzn. rozvrhnout si, jak velkou část nutno spořit, aby měl prostředky na budoucí mzdy obsluhy. Nelze proto vyjít z nějakého prostého násobení ročního výdaje počtem let, ale postupovat, jak uvádí tabulka [číslo] na straně 56 ZP. Tady je v prvním sloupci zachycen objem předpokládaných prostředků, které budou zapotřebí, v druhém sloupci náklad na roční mzdu a ve třetím sloupci je uveden ten předpokládaný úrok, který by onen řádný hospodář získal při uložení těch rezervovaných prostředků mínus výdaj na tu roční mzdu. Potom vycházejí celkové částky tak, jak je v posledním řádku tabulky, na předpokládané výdaje a předpokládané příjmy z úročení. Tímto způsobem znalci dospěli k tam uvedené částce 3 287 134 Kč. Je samozřejmě předpoklad, že mzda se bude zvyšovat v čase o inflaci. Dlouhodobý cíl ČNB stanovený někdy v roce 2010 je inflace 2 % s přípustnou odchylkou, tj. tolerančním pásmem plus minus 1 %. Při stanovení diskontní míry znalci k inflaci přihlédli, ale ta bude shodná jak v nárůstu předpokládané mzdy, tak v nárůstu předpokládaných úroků (2 a 3 sloupec tabulky). Proto znalci od inflace odhlédli a brali v úvahu konstantní sumu požadovanou na mzdu obsluhy, tedy uvažovali o stálých dnešních cenách. Předmětem posouzení bylo ohodnotit bezdůvodné obohacení a zde je nutno vždy zkoumat k minulému času, tedy to, co bylo získáno. Filozofie ocenění používá metodu nákladovou nebo porovnávací nebo výnosovou. Výnosové metody jsou pro komerční využití, ale tato metoda obsahuje sumu současné hodnoty budoucích peněžních příjmů, tedy reprezentuje budoucnost využívání předmětu ocenění. Příkladem může být auto, nákladová cena představuje jeho komponenty, porovnávací nějaký stav na trhu a výnosová třeba když je auto využíváno pro taxi službu. Výnosová metoda tedy představuje budoucí přínos, a pokud jím žalovaný argumentuje, tak znalci několikrát chtěli, aby předložil dokumenty dokládající dostatečně poptávku pro parkování ve [obec] před rokem 2013. Takový dokument, který by byl analýzou poptávky, tedy že by investor zpracoval takový ekonomický rozbor, znalcům předložen nebyl. Provedli tedy vlastní průzkum a zjistili, že parkovací domy takto velká města prakticky nemají, většinou jsou tyto domy ve větších městech. Porovnávali města obdobně velká s parkovacími domy, jako je [obec] či [obec], a zde ty domy provozuje město, provoz je ztrátový, ale je využit jako služba občanům. Platí v ekonomické teorii, že firmy využívají mezery na trhu a vstupují do těch segmentů nebo na ty trhy, které jsou ziskovější než jiné, vědí-li, že je vyšší poptávka po nějakém druhu zboží, snaží se tuto mezeru na trhu vyplnit, vstoupí na ten trh a tím se zvýší v daném oboru konkurence. Zvýšením konkurence se ale pak sníží zisk. V obdobně srovnatelných městech, jako je [obec], neexistuje soukromý provozovatel, který by chtěl takový parkovací dům provozovat. Lze soudit, že provoz ve městě obdobné velikosti není rentabilní, nevykazuje ziskovost, aby se ho chtěly soukromé firmy chopit. V tom případě ale ekonomická argumentace pozbývá uplatnění. V rámci své analýzy znalci zpracovali i analýzu parkování v jiných městech a ve [obec]. Zjistili, že s [anonymizováno] sousedí parkoviště, které je zčásti umístěno na soukromých pozemcích, ovšem provozovatelem je město, resp. městem spravovaná organizace, žádali proto po městu [obec] podklady o využitelnosti a ekonomické náročnosti provozu tohoto parkoviště. [územní celek] odpovědělo zhruba tak, že jsou zde pouze tzv.„ hloupé“ automaty, nejsou k dispozici statistická data, jen ekonomický rozbor provozu parkoviště za rok 2019. To ovšem nelze vztahovat k roku 2013 ani nelze získat údaj, jak bylo parkoviště využíváno v minulosti. To parkoviště je přímou konkurencí k parkování v [anonymizováno]. Lze se domnívat, že kdyby provozovatel [anonymizováno] (město) měl zájem na maximalizaci ekonomických výsledků, využil by svých nástrojů, aby nastavil cenovou politiku parkování ve městě příznivě směrem k [anonymizováno]. V reakci na námitku žalovaného, že znalci dostatečně neprovedli zátěžový test, čímž se zkreslila výkonost parkovacího domu, pak poukazují na to, že před místním šetřením měli k dispozici spis a jako jeho součást též znalecké posudky, kdy jedním z nich byl posudek ústavu [anonymizována dvě slova]. Ten prováděl statistická měření a vyhodnocení časů a vyhodnotil data zátěžových testů dne [datum]. Tento zátěžový test byl pravděpodobně prováděn spolkem občanů [územní celek] a pak se ještě v posudku [anonymizováno] objevují data získaná během provozu. Z nich vyplývá, že údaje získané zátěžovými testy a získané z reálného provozu jsou si velmi blízké. Tedy výsledky při testu i při provozu si téměř odpovídají. Proto nebylo nutno nový zátěžový test provádět, znalci mohli vyjít z toho, co bylo ve spise, a nezatěžovat účastníky časově ani finančně prováděním nových zátěžových testů. K dotazu, proč mají zákazníci problémy s obsluhou toho zaparkování, pak z provozu [anonymizováno] je zřejmé, že fungoval, takže ten problém vyplývá z charakteru široké klientely, která [anonymizováno] využívá. Průměrný uživatel je schopen tam zaparkovat správně, protože informační cedule tam jsou, ale ta široká veřejnost si nemohla vybudovat ty řádné návyky, jako je tomu u uzavřeného okruhu uživatelů v těch obvyklých parkovacích domech zřízených v uzavřených objektech. Rozložení vad v čase je nahodilé, není pravidelné a může se nakumulovat jeden den řada vad, druhý den třeba žádná, také si lze představit, že třeba skočí něco přepnout jednou za hodinu prodavač vedle v obchodě, a právě proto znalci volili jako přiměřené množství vynaložených nákladů mzdové náklady na dva pracovníky, od ledna 2013 mělo město se žalobkyní servisní smlouvu, která veškerý servis řešila a která skončila, až když město ukončilo provoz [anonymizováno]. Právní zástupce žalobkyně v té souvislosti potvrdil, že pracovní čas obsluhy 6 – 18 hodin skutečně celou dobu fungoval, dokud byl [anonymizováno] v provozu. Zástupce znaleckého ústavu věděl, jak v posledních dvou letech obsluha právě v tomto [anonymizováno] fungovala a potvrdil, že to odpovídá tomu modelu, který zohlednili ve znaleckém posudku. Reagoval též na výtky žalovaného, vrátil se ke klíčovému pojmu odlišná technologie, myšleno odlišná od zadání. Doba obsluhy zadána v kritériích nebyla a časy, kterých je reálně dosahováno, odpovídají obvyklosti výkonu parkovacích domů ve světě. Proto je to v pořádku a na hodnotu stavební části to nemá žádný vliv. [ulice] i technologická část jsou natolik specifické, že není možné jejich oddělení a využití každé části jiným způsobem. [ulice] část je velice specifická, takže po vymontování technologie by její případné další využití bylo značně omezeno. Znalci sice nedělali analýzu toho, jak by šlo stavební část využít po demontáži technologické části, ale z praktického hlediska je to podle jejich názoru neproveditelné.

16. Dále zástupce znaleckého ústavu znovu poukázal na to, že v hodnoticích kritériích do výběrového řízení nebyl uveden ten požadavek, že [anonymizováno] má být užíván širokou veřejností. K tomu vysvětlil, že když se rozhoduje nějaký investor či potenciální kupující pro výběr z více nabídek, tak se rozhoduje podle určitých parametrů. Těch je celá řada, například při koupi auta výkon motoru, rychlost, barva, cena, spolehlivost, apod., a je věcí rozhodování investora, jakým parametrům dá přednost. Ve výběrovém řízení byla definována kritéria, která uvádějí znalci ve znaleckém posudku na straně 12 v tabulce 5, doby za/vyparkování nebyly v těchto kritériích. Je-li více parametrů, tak každý parametr má nějakou váhu a jejich násobením, porovnáním vychází potom ten výběr, nicméně pro investora je podstatný ten výstup, tedy zadaná kritéria. V těch kritériích to nebylo. Znalci měli k dispozici soupis vad a reklamací a ty vyhodnocovali, byla tam zásadní reklamace jedné vady, a to poškození jednoho vozidla. Počet vad nebyl významný, vyskytl se v řádu několika měsíců případ jen několika vad a přesně je to uvedeno v tabulce [číslo] na straně 50 písemného ZP. Jako zásadní z hlediska výše škody, která se musela nahrazovat, tam bylo uvedeno poškození jednoho vozidla, ale podle dodavatele šlo o špatný zaměstnanecký přístup, nikoli vadu technologie. Vzhledem k takto složitému mechanismu nejde o jakkoli významný faktor při zohlednění hodnoty. Celkovou výši škody, která činila za dobu provozu celkem 18 645 Kč (bez zohlednění poškození vozidla – chyba manipulátora), znalci vyhodnotili, že není výskyt těchto vad tak podstatný, když rozložení bylo nepravidelné a výše škody zanedbatelná. Pokud jde o problémy s obsluhou, tam je to dáno tím širokým okruhem uživatelů a je to zohledněno v té mzdové složce obsluhy, s níž se také uvažuje. Charakter užívání [anonymizováno] širokou veřejností není vadou díla ve smyslu souladu projektové dokumentace a výsledku díla. Vadou je rozdíl mezi zadáním a výsledkem, třeba kdyby [anonymizováno] byl nedostavěný nebo nefunkční po stránce technologie. Tento [anonymizováno] je ale funkční a problémy vytvářejí ti uživatelé. ZP dále zdůrazňuje, že ten prospěch na straně žalovaného města může být i v tom nefinančním plnění, například uspokojování veřejných potřeb. Jde tedy o ekonomický přínos staveb, například divadlo subvencované městem nemá přínos čistě ekonomický, naopak je ztrátové, přesto je přínosem.

17. Vzhledem k opakovaným četným dotazům a připomínkám ze strany žalovaného včetně zpochybňování dostatečně odborného přístupu zpracovatelů ZP se znalci vyjádřili i k těmto námitkám. Znalecký posudek VŠTE byl vypracován kolegiem autorů působících na znaleckém ústavu. Znalecký ústav v souladu s příslušnou legislativou (§ 22 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb.) na znaleckém posudku VŠTE uvedl výčet osob, jež se na přípravě posudku podílely a mohou jej stvrdit a podat případná vysvětlení. Nejedná se tak o konečný výčet osob, které se na znaleckém posudku podílely, když znaleckému ústavu není tato povinnost známa. Znalecký ústav při vyčíslení mzdových nákladů vycházel z dat uveřejněných na portálu ISPV (str. 55 ZP VŠTE). Portál ISPV je spravován Ministerstvem práce a sociálních věcí, když je vycházeno z dat zjišťovaných Českým statistickým úřadem. Z pohledu znaleckého ústavu se tak jedná o věrohodný zdroj informací. Znalecký ústav opakovaně uváděl, že časy zaparkování a vyparkování převzal ze [anonymizována dvě slova], když do současné doby nejsou známy znaleckému ústavu žádné pochybnosti právě o daných časech a výpočtech obsažených v ZP YBN. V ZP VŠTE je na str. 53 uvedeno, že při místním šetření bylo provedeno zaparkování a vyparkování vozidla na nejoptimálnější místo [anonymizováno], když byl čas zaskladnění 3:07 min. (tj. 187 s.) a čas vyskladnění 2:22 min. (tj. 142 s.). Vzhledem k tomu, že u soudního jednání dne [datum] před soudem prvního stupně bylo zástupcem znaleckého ústavu vypovězeno, že zátěžový test znaleckým ústavem prováděn nebyl, bylo provedeno zaparkování a vyparkování vozidla při místním šetření a naměřené časy manipulace s vozidlem byly obdobné jako výpočet času zaparkování a vyparkování v [anonymizována dvě slova]. Při místním šetření byl proveden test na za/vyparkování pouze jedné části [anonymizováno], když znaleckému ústavu není známá pochybnost o funkčnosti druhé části. Stejně tato pochybnost nebyla vznesena ani zástupcem žalovaného na konaném místním šetření. Dále je vhodné poznamenat, že datum ocenění je [datum], tedy i případně nefunkčnost [anonymizováno] zjištěná při místním šetření ještě nevypovídá nic o nefunkčnosti k datu ocenění. Znaleckému ústavu byl dostupný např. dokument s názvem„ Reklamace a karty“ z nějž vyplývá, že k mimořádným situacím docházelo v obou částech [anonymizováno], a tedy lze očekávat, že obě části [anonymizováno] byly ke dni ocenění funkční.

18. V prvé části řízení zástupci tehdy vybraného zpracovatele znaleckého posudku (obdobně jako nynější znalecký ústav) prezentovali názor, že [územní celek] nebyl řádně zpracován investiční záměr s ekonomickým rozborem. Právě takové ocenění si podle znalců nechává zpracovat každý zodpovědný investor. [územní celek] si podle tehdejších znalců takovouto analýzu nejspíše při svém rozhodování o investici do [anonymizováno] nenechalo nikdy zpracovat, protože pak by ji jako podnikatelský záměr muselo zavrhnout. Došlo podle nich spíše k politickému, nikoli ekonomickému rozhodnutí o investici. Je podle názoru i původních znalců obecně známo, že samostatné parkovací domy a garáže, které nejsou stavěné jako součást nějakého developmentu (obchody, byty, hotely…) jsou ekonomicky nerentabilní a mohou si je dovolit pouze municipální investoři, kteří nejsou vázáni ekonomickou návratností konkrétní investice, ale jako vylepšení občanské vybavenosti pro své občany a návštěvníky. Takovým obcím se pak takto vynaložené prostředky vrátí ve spokojenosti obyvatel s větší čistotou a pohodlím, a návštěvníků města s lepší dopravní dostupností jeho centra, což podporuje ekonomiku obce a obci se prostředky vracejí ve vyšším výběru daní a poplatků.

19. Soud nemá důvod zpochybňovat jeden ze závěrů znalců, že v případě obdobných parkovacích domů, které nejsou součástí velkých developerských projektů, ani nelze očekávat ziskovost, jde zkrátka o občanskou vybavenost a její návratnost lze spatřovat především ve spokojenosti občanů. Nezávisle na sobě se tak vyjádřili zástupci dvou znaleckých ústavů v prvé a druhé části řízení. Soud se neztotožnil s tím, že by měla být brána v úvahu okolnost, že žalovaný zamýšlel mít z parkovacího domu zisk, neboť dílo takto zadáno nebylo a s tímto aspektem žalobce jako zhotovitel počítat nemohl. Zde soud znovu odkazuje na rozhodnutí 32 Odo 871/2004, kde byla zmíněna věta z odůvodnění směřující k povinnosti objednatele zaplatit již získané bezdůvodné obohacení, byť jeho předmět nechce užívat.

20. Důkaz ústavním znaleckým posudkem podaným ve druhé části řízení tak v kontextu všeho výše uvedeného vyhodnotil soud jako věrohodný, řádně provedený i řádně zdůvodněný pověřenými zpracovateli a z tohoto důkazu vyšel při stanovení výše bezdůvodného obohacení ve smyslu shora citovaných ustanovení § 451 - § 457 občanského zákoníku.

21. Pokud jde o pojem a rozsah bezdůvodného obohacení, je nutno především vyjít podle § 457 občanského zákoníku z toho, že je-li smlouva neplatná, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Žalovaný v té souvislosti argumentoval tím, že je ochoten vydat technologickou část a ponechat si pouze stavbu, ale na tento požadavek nepřistoupila ani žalobkyně ani soud. Z vyjádření znalců jednoznačně vyplynulo, že dílo bylo zadáno jako celek, bylo vytvořeno jako celek a technologická část samostatně fungovat nemůže, neboť byla vytvořena na míru současně s částí stavební, která je také specifická, neboť je přizpůsobena zabudované části technologické. Dále je z dokazování zřejmé, že předmět díla není dobře možno vydat (myšleno stavbu + technologii jako jeden celek), je tedy nutno vyplatit peněžitou náhradu, a to tím subjektem, pro něhož byly stavební práce provedeny. Vzhledem k tomu, že zaznělo vícero námitek ke stanovené výši bezdůvodného obohacení, zabýval se soud rovněž judikaturou k této problematice a vyšel především z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2008 sp. zn.: 26 Odo 1790/2006, což je rozhodnutí, na které mimo jiné odkazuje i žalovaným zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 11. 2016 sp. zn.: 32 Cdo 2437/2015. Rozhodnutí 26 Odo 1790/2006 se vyjadřovalo k prezentovanému názoru, že vyjádřením majetkového prospěchu není peněžitá částka, která odpovídá částce vynaložené na zhotovení díla, ale peněžitá náhrada odpovídající skutečnému majetkovému prospěchu zákazníka – objednatele díla. Při posouzení výše této peněžité náhrady je třeba vycházet z nejnižších nákladů, které by zákazník (nikoli zhotovitel) v daném místě a čase musel vynaložit na dosažení stejného plnění. Zároveň soud musí přiměřeně přihlédnout i k případné vadnosti poskytnutého plnění, pokud má za následek snížení skutečného majetkového prospěchu zákazníka. V tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR se odkazuje na další rozhodnutí v obdobné věci, a sice rozsudek sp. zn.: 32 Odo 871/2004 ze dne 26. 4. 2006, kde je kromě shodné či podrobněji rozvedené právní věty ohledně rozsahu peněžité náhrady, také uvedeno, že fakt, že se později žalovaný (zákazník) rozhodl, že již získané bezdůvodné obohacení získat nechce, jej nezbavuje povinnosti poskytnout za něj peněžitou náhradu. V tomto rozhodnutí je z odůvodnění patrno, že Nejvyšší soud vyložil podrobněji pojem toho, oč se obohatil ten, pro něhož byly stavební práce provedeny. Zdůrazněno, že není rozhodující, jakou hodnotu pozbyl ten, kdo stavební práce prováděl, ale o kolik se zvýšil majetek povinného. Zmíněné rozhodnutí 32 Odo 871/2004 vytýká soudům nižšího stupně, že hodnotily nikoli zvýšení majetku povinného, ale úbytek prostředků na straně oprávněného, tedy toho, kdo stavbu prováděl. Právě na tento právní závěr navazuje již zmíněné rozhodnutí 26 Odo 1790/2006 a toto rozhodnutí je jedním z podkladů, na který navázalo rozhodnutí prezentované žalovaným v tomto řízení, a sice rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 11. 2016 sp. zn.: 32 Cdo 2437/2015. Podle stěžejní právní věty tohoto rozhodnutí peněžitá náhrada za plnění, které není dobře možné vrátit, musí odpovídat hodnotě, za jakou bylo v daném místě a čase a za obdobných podmínek obvykle poskytováno obdobné plnění (musí odpovídat obvyklé ceně tohoto plnění). Výše peněžité náhrady se musí odvozovat od prospěchu, jenž byl plněním bez právního důvodu získán, obohacený je tedy povinen vydat vše (nikoli více), co sám získal. Při určení výše této náhrady je přitom třeba přihlédnout i k případné vadnosti plnění (k jeho nedostatkům), pokud má za následek snížení skutečného majetkového prospěchu obohaceného. Posledně uvedené rozhodnutí se netýkalo stavební smlouvy o dílo, jako je tomu v předchozích případech, nicméně vyjadřovalo stejná pravidla, jaká byla zmíněna ve výše citovaných rozhodnutích. Také zde bylo zmíněno, že není podstatné, jaká cena byla původně smluvena, pokud není posuzován nárok ze smlouvy, ale z bezdůvodného obohacení, jinak se uvedené rozhodnutí nijak neodchyluje od těch rozhodnutí, která i soud v průběhu řízení účastníkům připomínal. Obdobné závěry lze zjistit z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 6. 2012 sp. zn.: 28 Cdo 4137/2011, kde je zdůrazněna právní věta, že při posuzování vztahů z bezdůvodného obohacení je stěžejní stanovení peněžitého ekvivalentu plnění, jež představuje bezdůvodně nabytý majetkový prospěch, jenž má být obohaceným vydán tomu, na jehož úkor se obohatil. Z dokazování je zřejmé, že neexistují srovnatelné údaje o výdajích jiných investorů na pořízení obdobné investice, když v tomto případě jde o unikátní stavbu.

22. Žalobkyně v závěrečném podání shrnula výsledky doplněného dokazování takto: Soud nechal vyhotovit k určení výše bezdůvodného obohacení pro účely tohoto řízení znalecký posudek Vysokou školou technickou a ekonomickou v [obec], ze kterého vyplývá, že obvyklá cena nákladů potřebných na zhotovení předmětného parkovacího domu při zohlednění zjištěných nedostatků činí 82 000 000 Kč. Považuje za vhodné ze znaleckého posudku akcentovat následující zjištění: - Nelze-li zjistit cenu obvyklou na trhu, určí se cena kalkulačním propočtem ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku. (strana 16). K námitce žalovaného, že zásadním nedostatkem parkovacího domu jsou časy zaparkování a vyparkování, provedl znalecký ústav analýzu dostupných parkovacích domů v Evropě i po celém světě a z této vyplývá, že časy, které parkovací dům vykazuje, se jeví jako spíše přijatelné. (strana 33 a 34) - Ocenění rozpočtových nákladů stavební části díla pomocí ceníku [právnická osoba] nebo [právnická osoba] znalecký ústav neprováděl, neboť by to bylo finančně i časově náročné a správně uvádí, že všechny znalecké posudky, které jsou součástí spisu, oceňují stavební část vyšší částkou, než na tuto část vynaložil žalobce, a mezi účastníky ohledně stavební části není sporu. Za tohoto stavu by takovéto samostatné ocenění bylo nadbytečné a nehospodárné. (strana 45) - Podle vyhlášky č. 398/2009 Sb., a to konkrétně § 6 odst. 1 písm. i), se stavbou občanské vybavenosti rozumí rovněž budovy pro dopravu. (strana 46) - Žalovaný si před vyhlášením výběrového řízení neprovedl žádnou ekonomickou analýzu o přímých či nepřímých ekonomických dopadech parkovacího domu pro město. (strana 48) - Obvyklá cena předmětu díla pro účely stanovení bezdůvodného obohacení by měla být konstruována s využitím nákladových metod ocenění. (strana 49) - Z výběrového řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek byl žalobce jediným, který v daném místě a čase byl schopen za nejnižší nabídkovou cenu vystavět parkovací dům a dodat danou technologii. (strana 57) Pokud žalovaný po zpracování znaleckého posudku namítal, že krajský soud v odůvodnění svého usnesení z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], zavrhuje nákladovou metodu (odstavec 54. usnesení), tak z kontextu celého odstavce takové omezení nevyplývá, krajský soud se kriticky staví k pouhému zjišťování nákladů, které na zhotovení díla vynaložila žalobkyně. Toto právní odůvodnění naopak předpokládá, a jinak by to ani nedávalo smysl a podle ustálené judikatury ani nebylo možné, aby v případě postupu podle nákladové metody byly náklady, které vynaložila žalobkyně, porovnány s náklady, které by jakýkoliv jiný zhotovitel musel vynaložit na zhotovení předmětného díla. Přesto, že se ve znaleckém posudku uvádí, že se jedná v technologické části o ojedinělé dílo, které nelze dost dobře porovnat s jinými technologiemi, tak znalci provedli porovnání nákladů na vybudování jednoho parkovacího místa v obdobných parkovacích domech v ČR a na celém světě a rozpočtové náklady žalobkyně v tomto porovnání vyznívají v její prospěch (strana 34 a násl. znaleckého posudku a str. 59). Toto závěrečné shrnutí žalobkyně pokládá soud za přiléhavé a ztotožňuje se s ním.

23. Soud postupoval podle obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. a obč. zákoníku č. 40/1964 Sb., tj. právních předpisů, jejichž platnost a účinnost skončila [datum], neboť právní důvod žaloby se opírá o skutečnosti vzniklé před tímto datem (§3028 odst. 3 obč. zákoníku č.89/2012 Sb.), aktuální výše úroků z prodlení je dána podle vl. nař. 351/ 2013 Sb.

24. Podle § 1 odst. 1 obchodního zákoníku tento zákon upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jakož i některé jiné vztahy s podnikáním související.

25. Podle § 1 odst. 2 obchodního zákoníku právní vztahy uvedené v odstavci 1 se řídí ustanoveními tohoto zákona. Nelze-li některé otázky řešit podle těchto ustanovení, řeší se podle předpisů práva občanského. Nelze-li je řešit ani podle těchto předpisů, posoudí se podle obchodních zvyklostí a není-li jich, podle zásad, na kterých spočívá tento zákon.

26. Podle § 261 odst. 1 obchodního zákoníku tato část zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti.

27. Podle § 261 odst. 2 obchodního zákoníku touto částí zákona se řídí rovněž závazkové vztahy mezi státem nebo samosprávnou územní jednotkou a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jestliže se týkají zabezpečování veřejných potřeb.

28. Podle § 261 odst. 6 obchodního zákoníku smlouvy mezi osobami uvedenými v odstavcích 1 a 2, které nejsou upraveny v hlavě 2 této části zákona a jsou upraveny jako smluvní typ v občanském zákoníku, se řídí příslušnými ustanoveními o tomto smluvním typu v občanském zákoníku a obchodním zákoníkem.

29. Z uvedených citací je patrná vzájemná provázanost ustanovení tehdejšího obchodního a občanského zákoníku, přičemž občanský zákoník má charakter obecnější a jeho ustanovení jsou pochopitelně využitelná i v obchodních vztazích, když obchodní zákoník má povahu zákona speciálního. Proto soud vyšel z důsledků neplatnosti smluv na vztahy jejich účastníků tak, jak je to upraveno v občanském zákoníku, tím spíše, že obchodní zákoník nemá žádné speciální ustanovení o bezdůvodném obohacení, tedy o jeho předpokladech a zásadách. Bezdůvodné obohacení bylo upraveno v občanském zákoníku č. 40/1964 Sb. v §§ 451 až 459.

30. Podle § 451 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“), kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

31. Podle § 451 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodným obohacení je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaných z nepoctivých zdrojů.

32. Podle § 456 občanského zákoníku předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán.

33. Podle § 457 občanského zákoníku, je-li smlouva neplatná, nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

34. Podle § 458 odst. 1 občanského zákoníku, musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení náleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada. Podle odstavce 2 téhož ustanovení s předmětem bezdůvodného obohacení musí být vydány i užitky z něho, pokud ten, kdo obohacení získal, nejednal v dobré víře. Podle třetího odstavce téhož ustanovení, ten, kdo předmět bezdůvodného obohacení vydává, má právo na náhradu nutných nákladů, které na věc vynaložil.

35. Poté, co soud na základě vyhodnocení důkazů a souladně se závěry odvolacího soudu uzavřel, že smlouvu je nutno posoudit jako neplatnou, bylo nutno postupovat podle zmíněného ustanovení § 457 a § 458 odst. 1 občanského zákoníku a zjistit hodnotu toho, oč se žalovaný obohatil. Zde vyšel z doplněného dokazování (viz výše) a v souladu se znaleckým ústavem odmítl, že hlavním kritériem by měla být ekonomická výnosnost. Taková zadávací kritéria soud pokládá za chybná, neboť je třeba brát v úvahu, že žalobkyně jako budoucí zhotovitel již při zadávání díla jako veřejné zakázky zjevně pracovala s požadavkem na zhotovení díla jako součásti občanské vybavenosti. Zde soud jednak připomíná ustanovení § 261 odst. 2 obchodního zákoníku, který podřizuje obchodnímu zákoníku jednání obcí v závazkových vztazích s podnikateli při zabezpečování veřejných potřeb, jednak soud vycházel z ustanovení § 35 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

36. Vzhledem k tomu, že účastníci ve smlouvě přímým odkazem na § 536 a následujících obchodního zákoníku dali jednoznačně svému vztahu charakter obchodní, je nutno vyjít i z ustanovení § 266 obchodního zákoníku ve všech jeho odstavcích. Podle odstavce 1 projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám.

37. Podle druhého odstavce v případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá.

38. Při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí.

39. Podle čtvrtého odstavce projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila.

40. Z uvedených citací zákona vyplývá, že pokud obec, jejímž hlavním úkolem je zajišťování veřejných potřeb občanů, uzavře smlouvu na zajištění parkovacích prostor, ať již se standardním vybavením či s nadstandardní automatizovanou obsluhou, musí se taková smlouva třetí osobě jevit jako smlouva uzavřená právě za účelem uspokojování těchto veřejných potřeb. Pokud žalované [územní celek] tvrdí, že od počátku mělo v úmyslu uzavřít smlouvu pro účely své vedlejší podnikatelské činnosti, bylo by důkazním břemenem této žalované strany, aby prokázala, že tento úmysl byl nebo musel být žalobci v době uzavření smlouvy znám (viz § 266 odst. 1 obchodního zákoníku). Dále soud účastníky upozornil, že ze žádného z provedených důkazů není zřejmé, že dílo bylo zadáno jako komerční stavba pro podnikání a z definice obchodních vztahů mezi samosprávnou územní jednotkou a podnikatelským subjektem v obchodním zákoníku ve smyslu ustanovení § 261 odst. 2 obch. zák., je zřejmé, že takové vztahy jsou obchodními, pokud se týkají zabezpečování veřejných potřeb. Proto by muselo jednoznačně vyplývat ze zadání kritérií pro výběrové řízení, resp. z ujednání smlouvy o dílo, že má jít o komerční stavbu zadávanou za účelem podnikání města. Nic takového v řízení prokázáno nebylo a nebylo prokázáno ani to, že by se strany následně chovaly tak, jako by mělo jít o dílo zadané za účelem podnikatelské činnosti žalovaného. Takové okolnosti nebylo možno zjistit ani ze zadání ve výběrovém řízení ani z obsahu smlouvy. Žalobkyně navíc od počátku popírala, že by obsahem smlouvy byl jiný záměr než uspokojování veřejných potřeb, tedy doplnění občanské vybavenosti. Veškerá argumentace žalovaného, vyzdvihující ztrátovost parkovacího domu či nenaplnění očekávání města ve smyslu ekonomického přínosu, se tak z hlediska právního posouzení věci jeví jako lichá, neboť nebere v úvahu, jak se jednání zadavatele jevilo navenek.

41. Na základě shora popsaných procesních postupů, provedeného dokazování a jeho právního hodnocení dospěl tedy soud k závěru, že pokud znalecký ústav ohodnotil hodnotu celého díla částkou 82 000 000 Kč, současně žalobkyně připustila již v žalobě, že do podání žaloby zaplatil žalovaný žalobkyni na základě původně dojednaných splátek dle smlouvy ze dne [datum] částku celkem 47 783 049,15 Kč, bylo nutno tuto již zaplacenou částku od zjištěné hodnoty díla odečíst. Odečtem zaplacené částky od zjištěné hodnoty díla vychází částka uvedená ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy 34 216 950,85 Kč jako zbytek ekvivalentu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně požadovala rovněž úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, což odpovídá vládnímu nařízení 351/2013 Sb., ovšem počátek prodlení stanovil žalobce datem [datum]. Soud při úvaze o tom, kdy skutečně mohlo k prodlení dojít, vyšel ze situace v tomto řízení. Přesná výše bezdůvodného obohacení byla zjistitelná až na základě znaleckého posudku podaného v prvé části řízení znaleckým ústavem, ovšem k tomuto posudku byla řada námitek, s nimiž bylo zapotřebí se vyrovnat při jednání konaném [datum]. Při tomto jednání v prvé části řízení ještě znalecký ústav prostřednictvím svých zástupců přislíbil zodpovědět jednu z otázek písemně, znalci tak učinili a toto jejich doplnění bylo soudem sice rozesláno účastníkům předem, ale jednoznačně bylo provedeno jako důkaz při jednání [datum]. Od této chvíle mohl žalovaný plnit bez pochybností o výši potřebné částky. Jestliže se tedy s částkou seznámil [datum], měl možnost plnit [datum] (obdoba plnění na výzvu) a od [datum] je tak v prodlení bez pochybností o počátku tohoto prodlení. Tento závěr učiněný v prvé části řízení soud převzal i v jeho druhé části, námitky ohledně počátku prodlení nevznesla žádná ze stran, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku I.

42. Výrokem II. soud zbytek žaloby zamítl. Především jde o rozdíl mezi požadovanou částkou 37 740 784,20 Kč a přiznanou částkou 34 216 950,85 Kč. [příjmení] způsobem se soud výrokem II. vypořádal se zamítnutím úroků z prodlení za dobu, kdy nebyla výše plnění postavena najisto, což se týká úročení nejen zamítnuté části předmětu řízení, ale též úročení přiznané částky, ovšem za dobu, kdy prodlení nebylo prokázáno. Ohledně základu zamítnuté části úroků se soud dopustil početní chyby, kterou opravil usnesením ve smyslu ust. § 167 o.s.ř., přičemž správné (opravené) znění výroku II. již zapracoval do písemného znění rozsudku.

43. Výrokem III. a IV. pak soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a výroky V. a VI. rozhodl o povinnosti účastníků řízení vůči státu.

44. Při rozhodnutí o nákladech řízení soud vyšel z vyčíslení nákladů řízení žalobkyní i vedlejším účastníkem, které jsou přehledně uvedeny takto: a) náklady žalobkyně: 1) Soudní poplatek: 1 887 040 Kč – z žaloby 343 242 Kč – z odvolání celkem: 2 230 282 Kč na soudních poplatcích 2) Právní zastoupení: - právní zastoupení z tarifní hodnoty odpovídající částce přiznané soudem za tyto úkony: - příprava a převzetí - výzva k plnění předcházející žalobě z [datum] (důkaz listinou [číslo]) - žaloba - zastupování u jednání [datum] přesahující dvě hodiny - vyjádření ve věci [datum] - vyjádření ve věci [datum] - zastupování u jednání [datum] - vyjádření ve věci [datum] - vyjádření ve věci [datum] - zastupování u jednání [datum] přesahující dvě hodiny - zastupování u jednání [datum] přesahující dvě hodiny - zastupování u jednání [datum] - odvolání z [datum] - vyjádření k odvolání žalovaného z [datum] - vyjádření k doplnění odvolání žalovaného z [datum] (Žalobkyni bylo doplnění odvolání žalovaného doručeno [datum], tj. dva dny před jednáním před krajským soudem. Toto doplnění mělo devět stran a bylo v něm odkazováno na další znalecký posudek, který předložil žalovaný. I přesto, že toto vyjádření žalobkyně má dvě strany, tak je nutno zohlednit čas, který musel právní zástupce žalobkyně věnovat prostudování tohoto vyjádření, navíc pod časovým tlakem bezprostřednosti odvolacího jednání, kdy navíc žalovaný měl nový znalecký posudek k dispozici od dubna roku 2018) o zastupování u odvolacího jednání [datum] přesahující dvě hodiny o vyjádření k zadání znaleckého posudku z [datum] vyjádření k formulaci znaleckého úkolu z [datum] (žalobkyně sice zpracovala a zaslala soudu dvě samostatná vyjádření, avšak obsahově se jedná o stejnou problematiku, a proto účtuje pouze jedno z těchto vyjádření) o zastupování u jednání [datum] přesahující dvě hodiny o zastupování u jednání [datum] přesahující dvě hodiny o vyjádření k vyjádření žalovaného z [datum] (právní zástupce žalobkyně musel prostudovat před zpracováním tohoto vyjádření znovu všechny související dokumenty, jakož i rozpočty [územní celek] (odst. 4.), žalovaný si musí být vědom toho, že žalobkyně musí, respektive má právo, využít ke každému novému podání žalovaného právní pomoci svého právního zástupce) o vyjádření žalobkyně k vyjádření žalovaného z [datum] (byť toto vyjádření má pouze jednu stranu, tak před jeho zpracováním právní zástupce žalobkyně prostudoval jednak vyjádření žalovaného, zprávu [anonymizováno] a všechny odpovědi, které v reakci na další otázky žalovaného znalec zodpověděl. Žalobkyně nemůže spoléhat, že v těchto otázkách není nic nového a žalovaný si musí být vědom, že žalobkyně na jeho další vyjádření má právo reagovat.) O zastupování u jednání [datum] ke každému z výše uvedených úkonů režijní paušál á 300 Kč, v případě, že jednání před soudem trvá déle než dvě hodiny, započítává se pouze jednou o vyjádření žalobkyně k námitce promlčení žalovaného z [datum], to vše s DPH. S ohledem na složitost znaleckého dokazování ve věci využila žalobkyně ke konzultacím a zpracování stanoviska Vysokou školu Báňskou – Technickou univerzitu [obec], které zaplatil za její činnost částku 35 090 Kč (viz přiložená objednávka a faktura). Žalobkyně požaduje přiznání rovněž těchto nákladů, které jí v souvislosti s řízením vznikly. 4) Cestovní výdaje - jízdné [datum] – 750 Kč (cesta k jednání před soudem) - jízdné [datum] – 1 104 Kč (cesta k jednání před soudem) - jízdné [datum] – 3 034 Kč (cesta k jednání před soudem společně s žalobcem) - jízdné [datum] – 1 168 Kč (cesta k jednání před soudem společně s žalobcem) - jízdné [datum] – 1 517 Kč (cesta k jednání před soudem) - jízdné [datum] – 3 012 Kč (cesta k jednání před soudem společně s žalobcem) - jízdné [datum] – 3 379 Kč (cesta k jednání před soudem společně s žalobcem) - jízdné [datum] – 1 236 Kč (cesta k jednání před soudem společně s žalobcem) + DPH k jízdnému b) náklady vedlejšího účastníka: [ulice] účastník učinil prostřednictvím svého právního zástupce 16 úkonů (dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.): - příprava a převzetí - písemné podání ve věci samé - účast na soudním jednání dne [datum] - účast na soudním jednání dne [datum] - účast na soudním jednání dne [datum] - účast na soudním jednání dne [datum] - účast na soudním jednání dne [datum] - účast na soudním jednání u odvolacího soudu dne [datum] v rozsahu přesahující 2 hodiny (2 úkony), - účast na soudním jednání dne [datum] v rozsahu přesahující 4 hodiny (3 úkony) - účast na soudním jednání dne [datum] v rozsahu přesahující 2 hodiny (2 úkony), - účast na soudním jednání dne [datum] - písemné podání ve věci samé ze dne [datum] 16 úkonů x 59 420 Kč = 950 720 Kč - režijní paušál (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.): 16 úkonů x 300 Kč = 4 800 Kč Výše nákladů právního zastoupení, z nichž je advokát povinen odvést DPH: 955 520 Kč Výše daně z přidané hodnoty (21 % z částky 955 520 Kč): 200 659 20 Kč Výše nákladů právního zastoupení včetně DPH: 1 156 179,20 Kč. Náhrada nákladů za cestu na jednání ([datum], [datum], [datum]) a zpět a promeškaný čas cestou na jednání a zpět v celkové výši 2 781,16 Kč. Vyčíslení a technický průkaz v příloze. Celkem náklady právního zastoupení činí: 1 158 960,36 Kč.

45. Podle § 142 odst. 1 zákona 99/1963 Sb. - občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

46. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádná z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

47. Podle § 93 odst. 3 o.s.ř. v řízení má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností.

48. Žalobkyně byla ve věci převážně úspěšná a náleží jí náhrada nákladů řízení, která by v plné výši (při plném úspěchu ve věci) činila 4 286 870,60 Kč. K této částce soud dospěl propočtem nákladů právního zastoupení za jednotlivé úkony právní služby ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif (dále jen a.t.), kdy sazba mimosmluvní úkony za jeden úkon právní služby počítaná z tarifní hodnoty přes 10 000 000 Kč činí 48 300 Kč a 40 Kč za každých započatých 100 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 000 Kč. Žalobkyně řádně vyúčtovala 28 úkonů po 59 420 Kč, počítaných ze základu 37 740 784,20 Kč, a 23 paušálních náhrad po 300 Kč, podrobný výčet za prvou i druhou část řízení je uveden výše včetně DPH a dvou soudních poplatků. Ohledně hotových výdajů je uznatelnou položkou doložený výdaj za odbornou konzultaci s [anonymizováno] [obec], cestovné však přiznáno nebylo, neboť z ničeho nevyplývala výrazná rozdílnost jednotlivých částek za cesty, navíc bez rozlišení, zda jde o výdaj žalobkyně, či právního zástupce, v té souvislosti je nezjistitelný základ pro propočet DPH, požadovaný právním zástupcem. Celkem na odměně za 28 úkonů bez DPH je to 1 663 760 Kč a k tomu 23x paušál po 300 Kč je 6 900 Kč, takže odměna za zastoupení bez DPH byla propočtena na 1 670 660 Kč DPH 21 % vychází na 350 838,60 Kč, takže celkové náklady právního zastoupení žalobkyně vycházejí na 2 021 498,60 Kč. Právní zástupce žalobkyně rovněž vyúčtoval a řádně doložil výdaj za odbornou konzultaci s [anonymizováno] ve výši 35 090 Kč. Dále vynaložila žalobkyně náklad na soudní poplatek v prvé části řízení ve výši 1 887 040 Kč a za odvolací řízení 343 242 Kč, takže celkově na nákladech vynaložených účelně v tomto řízení by jí náležela částka 4 286 870,60 Kč, pokud by měla ve věci plný úspěch. Jak je však patrno z porovnání výroku I. a II. úspěch ve věci měla žalobkyně v rozsahu toliko 91 %, z čehož vyplývá i její neúspěch ve zbytku, tedy v rozsahu 9 %. Podle principu odečtu úspěchu a neúspěchu vychází právo žalobkyně na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly, ve výši 82 % (91 - 9). Ohledně propočtu celkových nákladů řízení vzniklých žalobkyni se soud dopustil omylu a z něj vyplývající početní chyby, kterou opravil usnesením ve smyslu ust. § 167 o.s.ř., přičemž správné (opravené) znění výroku III. již zapracoval do písemného znění rozsudku. Výsledné výši procentové části odpovídá částka 3 515 234 Kč, kterou je ve věci méně úspěšný žalovaný povinen žalobkyni uhradit, jak je uvedeno ve výroku III., a to ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. do rukou právního zástupce žalobkyně.

49. Náklady vedlejšího účastníka byly propočteny stejným principem, a to za 16 úkonů právní služby dle vyúčtování popsaného výše Při plném úspěchu žalobce ve věci by tak vedlejší účastník na straně žalobkyně (mající ve smyslu § 93 odst. 3 o.s.ř. stejná práva) měl nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 158 960,36 Kč. Podle stejného principu odečtu úspěchu a neúspěchu ve věci tak vychází nárok na 82 % z této náhrady, což odpovídá částce 950 347,44 Kč. Proto bylo rozhodnuto o náhradě nákladů vůči němu ve výroku IV. s tím, že opět podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je tato náhrada splatná do rukou právního zástupce vedlejšího účastníka.

50. Ve výrocích V. a VI. soud rozhodoval o náhradě nákladů státu ve smyslu ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. (stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků).

51. V tomto řízení vznikly státu náklady na podání znaleckých posudků. Ty byly řádně vyúčtovány a pravomocně přiznány příslušnými usneseními, došlo k jejich proplacení a státu tak vznikl náklad celkem 210 418,24 Kč. Podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci je tato částka rozdělena, když úspěch žalobkyně v rozsahu 91 % předmětu řízení odpovídá ve stejném poměru neúspěchu žalovaného. Z toho vyplývá, že 91 % z nákladů státu je povinen zaplatit žalovaný jako neúspěšný v rozsahu 91 % a vychází to na částku 191 480,60 Kč, proto bylo žalovanému uloženo, aby doplatil České republice 191 480,60 Kč, jak je uvedeno ve výroku V. Podle stejného klíče, tedy v rozsahu 9 % nákladů státu byla uložena povinnost žalobkyni, neboť ta byla právě v rozsahu 9 % předmětu řízení neúspěšná. Toto procento vychází na 18 937,64 Kč, a proto bylo takto rozhodnuto ve výroku VI.

Poučení