21 Co 213/2021-1477

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a JUDr. Blaženy Škopkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně: [titul] [jméno] [jméno], [IČO] sídlem [adresa] insolvenční správce dlužníka [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 37 740 784,50 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně i žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 21. června 2021, č.j. 7 C 76/2015-1261, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku I. mění tak, že se žaloba o zaplacení částky 34 216 950,85 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 34 216 950,85 Kč od [datum] do zaplacení zamítá.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 34 216 950,85 Kč za dobu od [datum] do [datum] potvrzuje.

III. Žalobkyně a vedlejší účastník na straně žalobkyně jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně náklady řízení před soudy obou stupňů v celkové výši 5 852 038 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

IV. Žalobkyně a vedlejší účastník na straně žalobkyně jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice – Okresnímu soudu v Kladně náklady řízení státu v celkové výši 210 418,24 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Ve shora označené věci se žalobkyně původně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 12 767 261,40 Kč s 8,05% ročním úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, eventuálně částku 37 740 784,20 Kč s 8,05% ročním úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení.

2. Podle jejích žalobních tvrzení byla dne [datum] mezi ní jako zhotovitelem a žalovaným jako objednatelem uzavřena smlouva o dílo [číslo] [rok], jejímž předmětem byla„ Výstavba parkovacího domu [obec]“. Jejímu uzavření předcházelo otevřené zadávací řízení podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen„ ZVZ“), do něhož podala spolu s vedlejší účastnicí (resp. dlužnicí) společnou nabídku. Dne [datum] žalovaný jejich nabídku vybral jako ekonomicky nejvýhodnější. Ke smlouvě bylo uzavřeno 7 dodatků. Cena byla sjednána ve výši 85 523 833,35 Kč bez DPH. Dílo bylo žalovanému předáno dne [datum]. V dodatku [číslo] v němž je uvedena konečná cena, je uvedeno, že ke dni [datum] zaplatil žalovaný žalobkyni 35 015 787,75 Kč a zbývající část ceny se zavázal zaplatit v ročních splátkách počínaje splátkou 12 767 261,40 Kč splatnou [datum], další splátky měly být splatné [datum], [datum] a [datum]. Když se blížila splatnost 1. splátky, rozhodlo zastupitelstvo žalovaného na svém zasedání dne [datum], že se její výplata pozastavuje s odůvodněním právní nejistoty ohledně platnosti smlouvy o dílo. To sdělil žalovaný žalobkyni dopisem ze dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně neplatnost smlouvy odmítla. Rozhodnutím ze dne [datum] Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen„ [anonymizováno]“) rozhodl, že dodatek [číslo] smlouvy byl uzavřen v rozporu s jejím návrhem obsaženým v nabídce vybraného uchazeče, čímž došlo ke změně technických parametrů nabídky, a uložil žalovanému pokutu ve výši 190 000 Kč. Jelikož účastníci zamýšleli vyřešit záležitost smírně, a navíc parkovací dům vykazoval poruchovost technologie, uzavřeli dne [datum] mezitímní dohodu se zřízením práva pachtu, jíž žalobkyně převzala parkovací dům do pachtu a začala provádět úpravu technologické části. Pacht byl sjednán na dobu od [datum] do [datum] s tím, že do [datum] účastníci uzavřou dohodu o narovnání, v níž bude změna technických parametrů zohledněna snížením doplatku ceny díla. Současně bylo sjednáno, že žalovaný zaplatí žalobkyni splátku ve výši 12 767 261,40 Kč. Dopisem ze dne [datum] žalovaný žalobkyni sdělil, že smlouva o dílo je neplatná. Ve dnech 24. 7., a 5. a [datum] provedla žalobkyně za účasti zástupce žalovaného ověřovací zkoušky parametrů dohodnutých v čl. V. mezitímní dohody se závěrem, že byly splněny. Dne [datum] předala parkovací dům zpět žalovanému a dne [datum] mu zaslal dopis, jehož přílohou byla jí navržená dohoda o narovnání. Žalovaný ji dopisem ze dne [datum] odmítl s tím, že cena za majetkové vypořádání„ musí být podepřena věrohodnými znaleckými posudky“. I pokud by byla smlouva o dílo neplatná, vzniklo by žalobkyni vůči žalovanému právo na vydání bezdůvodného obohacení, které nijak nezohledňuje ekonomickou výnosnost poskytnutého plnění. Pokud tedy žalovaný tvrdí, že provoz parkovacího domu je pro něho ztrátový, nemá to pro stanovení jeho obvyklé ceny žádný význam. Na žádost žalobkyně zpracovala znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] posudek [číslo] kterým byla stanovena cena stavby částkou 89 447 320 Kč. I přesto, že tato zčástka je vyšší než částka, na jejíž doplatek má žalobkyně nárok podle podle smlouvy o dílo, požaduje doplatek toliko do výše ceny sjednané ve smlouvě, tj. 37 740 784,20 Kč.

3. Primárně se tedy žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 767 261,40 Kč jako splátky splatné z titulu smlouvy o dílo a pro případ, že by soud shledal smlouvu neplatnou, eventuálně zaplacení částky 37 740 784,20 Kč. Žalovaný je v prodlení s úhradou částky 12 767 261,40 Kč od [datum] a částky 37 740 784,20 Kč od [datum]. Podáním ze dne [datum] žalobkyně rozšířila žalobu o 24 973 522,80 Kč, neboť od podání žaloby nastala splatnost 2 zbývajících splátek. Proto na žalovaném požaduje zaplacení částky 37 740 784,20 Kč s 8,05% ročním úrokem z prodlení z částky 12 767 261,40 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 12 767 261,40 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 12 206 261,40 Kč od [datum] do zaplacení, eventuálně zaplacení částky 37 740 784,20 Kč s 8,05% ročním úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Soud I. stupně usnesením ze dne 24. 5. 2017, č.j. 7 C 76/2015-325, změnu žaloby připustil.

4. Žalovaný ve své obraně proti žalobě nezpochybnil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o dílo, namítl však, že nedošlo ke schválení jejího uzavření a pověření starosty města k jejímu podpisu zastupitelstvem města, přičemž podle ust. § 41 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, právní jednání, která vyžadují schválení zastupitelstva obce, popřípadě rady obce, jsou bez tohoto schválení neplatná. Žalobkyně tak plnila na základě neplatného právního úkonu a účastníci by se měli vypořádat podle ust. § 451 a násl. občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák“). V dalším uvedl, že žalobkyně dílo neprovedla řádně, resp. následně se ukázalo, že její nabídka byla nereálná a neproveditelná, což je zřejmé i z počtu dodatků smlouvy i mezitímní dohody se zřízením práva pachtu ze dne [datum]. Zásadní spornou otázkou je hodnota majetku, o který se žalovaný obohatil, pokud se vůbec obohatil, a zda není možné, vzhledem k možnosti demontáže technologického vybavení a jeho vydání žalobkyni, se vypořádat i tímto způsobem. Žalovaný si nechal vypracovat [právnická osoba] - [právnická osoba] (dále jen„ znalecký ústav [anonymizována dvě slova]“) znalecký posudek [číslo] [rok], z něhož vyplývá, že stavba parkovacího domu v podobě provedené žalobkyní a vedlejším účastníkem je typickým příkladem znehodnocení stavby, a dále si nechal zpracovat znalecký posudek [číslo] [rok] znalkyní [jméno] [příjmení], která dospěl k výsledné ceně nemovitosti 27 530 110 Kč.

5. Soud I. stupně svým prvním rozsudkem ze dne 6. 12. 2017, č. j. 7 C 76/2015-522, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 29. 1. 2018, č. j. 7 C 76/2015-603, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 875 950,85 Kč s 8,05% ročním úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a náklady řízení ve výši 1 788 465 Kč (výrok III.), vedlejšímu účastníku náklady řízení ve výši 256 410 Kč (výrok IV.) a České republice – Okresnímu soudu v Kladně náklady řízení státu ve výši 18 712,70 Kč (výrok V.), vše do 3 dnů od PM rozsudku, žalobkyni uložil povinnost ve stejné lhůtě zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně náklady řízení státu ve výši 9 725,80 Kč (výrok VI.) a v rozsahu částky 6 864 833,35 Kč s 8,05% ročním úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a z částky 30 875 950,85 Kč, jakož i z částky 6 864 833,35 Kč, požadovaným do [datum], žalobu zamítl (výrok II.).

6. Podle odůvodnění tohoto rozsudku vydal starosta žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] na základě doporučení hodnotící komise ve vazbě na ust. § 81 odst. 3 ZVZ dne [datum] rozhodnutí, které vyhodnotilo nabídku žalobkyně na zhotovení automatického parkovacího domu (dále též jen„ APD“) jako nejvhodnější, a jedním z kritérií byla doba odbavení vozidla. Žalobkyně nabídla dobu odbavení vozidla 1 minutu a dobu vyskladnění 0,75 minuty pro 1 auto. Dodatkem [číslo] uzavřeným až po převzetí stavby dne [datum], byly upraveny průměrné doby pro zaparkování i pro vyskladnění vozidla, kdy jako maximální doba je stanoveno 6 minut, a v návaznosti na to byla upravena cena díla. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně žalovanému avizovala pozastavení splátky ve výši 12 767 261,40 Kč z důvodu, o němž rozhodli zastupitelé [územní celek] na svém 23. zasedání dne [datum]. Rozhodnutím ÚOHS ze dne [datum] byla žalovanému uložena pokuta ve výši 190 000 Kč s odůvodněním, že zvýhodnil žalobkyni, když s ní uzavřel dodatek [číslo] ke smlouvě o dílo, jímž významně změnil hodnoty, které byly jedním z kritérií pro výběr vhodného uchazeče, konkrétně časy zaparkování a vyparkování vozidla. Účastníci se snažili řešit situaci mezitímní dohodou se zřízením práva pachtu ze dne [datum], uzavřenou na dobu určitou do [datum], jejímž smyslem bylo umožnit žalobkyni odstranit nedostatky díla. Bylo dohodnuto, že žalobkyně nejpozději do 4 měsíců od uzavření této dohody provede úpravy technologické části APD, jejichž cílem bude zajištění jeho řádného fungování s tím, že průměrná doba zaparkování vozidla bude činit 1:39, maximálně však 3 minuty, průměrná doba vyskladnění 3:17, maximálně však 6 minut. Předávacím protokolem ze dne [datum] žalobkyně předala APD žalovanému zpět. Dopisem ze dne [datum] avizovala žalobkyně žalovanému možnost dohody o narovnání, jíž by byla celková cena díla snížena o 4 490 000 Kč, z toho 4 000 000 Kč k vyrovnání pořadí uchazečů ve výběrovém řízení, 190 000 Kč za pokutu uloženou žalovanému ÚOHS a 300 000 Kč jako kompenzace technických problémů APD. Žalovaný odpověděl dopisem ze dne 24. 9 2015, že k dohodě nelze přistoupit bez náležitého znaleckého ocenění.

7. Za účelem posouzení důvodu žalovaným tvrzené neplatnosti smlouvy o dílo soud I. stupně provedl důkaz zápisem ze 17. zasedání zastupitelstva konaného dne [datum], jehož programem byl mj. návrh na řešení nedostatku parkovacích míst v centru města vybudováním parkovacího domu a návrh rozpočtového opatření [číslo] [rok], zápisem z mimořádného zasedání zastupitelstva konaného dne [datum], v němž je zachycena obsáhlá rozprava k budování parkovacího domu a vyčlenění finančních prostředků na tento účel, a zápisem ze zasedání zastupitelstva ze dne [datum], z něhož se podává jen to, že byly projednány návrhy na rozpočtová opatření a že v rozpravě zazněla informace k záměru výstavby parkovacího domu. Podle zápisu ze 3. zasedání zastupitelstva konaného dne [datum] byl zamítnut návrh na vyřazení položky výstavba parkovacího domu z tabulky kapitálových výdajů pro rok 2011 a zastupitelstvo schválilo návrh rozpočtu a výstavbu parkovacího domu s kapacitou vyšší než 120 míst. Ze zápisu však není zřejmé, že by se tak stalo ve vztahu ke konkrétnímu dodavateli, resp. že by zastupitelstvo projednalo výsledky výběrového řízení. Ze zápisu z 9. zasedání zastupitelstva konaného dne [datum], tedy až po uzavření smlouvy, se podává, že zastupitelstvo schválilo návrh rozpočtu města na rok 2012, přičemž na parkovací dům bylo vyčleněno 523 000 Kč. Nejkonkrétnější údaj stran záměru uzavřít smlouvu mezi účastníky vyplývá ze zápisu z [anonymizováno] jednání rady města konaného dne [datum], není však zřejmé, jak se jeho závěry promítly v jednání zastupitelstva. Rada schválila jako ekonomicky nejvýhodnější na výstavbu parkovacího domu [obec] nabídku [číslo] od sdružení uchazečů žalobkyně a vedlejší účastnice, k tomu je připojen návrh na přidělení veřejné zakázky zhotoviteli stavby a tento rozbor je opět adresován„ pro jednání rady města“. Nabízelo by se projednání této problematiky na 2. zasedání zastupitelstva města dne [datum], ale z jeho programu není patrno, že by byla projednána, pouze v rozpravě k rozpočtu na rok 2011 bylo namítáno, že největší položku z navrhovaných nákladů na investice tvoří parkovací dům, byla vyslovena pochybnost o účelovosti takové investice a bylo navrženo, aby parkovací dům byl vyřazen ze seznamu staveb zahajovaných v roce 2011. Připojena je tabulka kapitálových výdajů a zde se promítá vyčlenění částky 12 320 000 Kč na výstavbu parkovacího domu. Ze zápisu ze 4. zasedání zastupitelstva ze dne [datum] (tedy již po uzavření smlouvy) je zřejmé, že byla opět otevřena diskuze ve věci parkovacího domu.

8. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud I. stupně postupoval podle zákona o obcích a podle obchodního zákoníku (dále jen„ obch. zák.“) a občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., neboť právní důvod žaloby se opírá o skutečnosti vzniklé před tímto datem (§ 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.).

9. S poukazem na ust. § 85 písm. a) a § 41 odst. 2 zákona o obcích soud I. stupně uzavřel, že nebylo prokázáno, že by zastupitelstvo projednalo nejen záměr vybudovat parkovací dům, ale že by též dalo pokyn radě, potažmo starostovi, aby uzavřel konkrétní smlouvu s konkrétním dodavatelem, kterým by byla právě žalobkyně. Nebyla tak splněna podmínka podle zákona o obcích a smlouvu je nutno hodnotit jako neplatnou, a to tím spíše, když nebyla opatřena doložkou ve smyslu ust. § 41 odst. 1 zákona o obcích. Byť odpovědnost za vadu tvorby vůle obce padá výlučně na žalovaného, mohla žalobkyně pochybnostem o platnosti smlouvy předejít tím, že by požadovala, aby smlouva byla touto doložkou opatřena. Uvedený názor soud I. stupně podepřel rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3328/2014, ze dne 12. 3. 2013, sp. zn. 32 Cdo 923/2011, či ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3049/2007. V rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 3328/2014 byla dovozena absolutní neplatnost právního úkonu i tehdy, nerozhodlo-li zastupitelstvo o některé z podstatných náležitostí právního úkonu, když vůli obce nelze například dovozovat z chování zastupitelů při hlasování či z obsahu diskuse předcházející vlastnímu usnesení zastupitelstva. V rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 923/2011 je zdůrazněno, že pokud zastupitelstvo nějakou skutečnost vezme na vědomí, ještě samo o sobě to nesvědčí, že také relevantním způsobem přijalo rozhodnutí. Vzhledem k pravidlům, podle nichž kolektivní orgány obce rozhodují, je vyloučeno přijetí rozhodnutí jiným než výslovným způsobem, není tedy přípustné konkludentní jednání jako například fakt, že zastupitelstvo vzalo na vědomí výsledky výběrového řízení. Podle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 25. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 2574/14, pokud již vůle obce v zásadních bodech vytvořena byla, je starosta oprávněn jednat v intencích takto vytvořené vůle. V daném případě však zastupitelstvo žalovaného zjevně nerozhodlo o všech zásadních bodech, když základní náležitostí smlouvy o dílo je mj. označení jejích účastníků a stanovení ceny.

10. V dalším se soud I. stupně zabýval zjištěním hodnoty toho, oč se žalovaný obohatil. Pracoval i se znaleckými posudky předloženými účastníky, ovšem ty byly zadány žalovaným tak, že hlavním kritériem byla ekonomická výnosnost. To je však podle soudu I. stupně chybné, neboť již při zadávání díla jako veřejné zakázky bylo zjevné, že šlo o součást občanské vybavenosti. Pokud žalovaný tvrdil, že od počátku měl v úmyslu uzavřít smlouvu pro účely své vedlejší podnikatelské činnosti, bylo jeho důkazním břemenem, aby prokázal, že tento úmysl byl nebo musel být žalobkyni v době uzavření smlouvy znám. Ač byl žalovaný v tomto smyslu soudem I. stupně poučen, nic takového neprokázal.

11. Soud I. stupně pověřil zpracováním znaleckého posudku znalecký ústav [anonymizováno] [právnická osoba] s úkolem určit obecnou cenu parkovacího domu [obec] jako funkčního celku včetně ceny technologické části s přihlédnutím k případným vadám stavební i technologické části ke dni [datum] se zdůrazněním, že má jít o cenu v daném místě a čase obvyklou. Mělo být také vyhodnoceno, zda technologická část je využitelná samostatně a jako taková může být samostatně oceněna i jinou metodou. Vždy však musí být výsledkem znaleckého posouzení stanovení hodnoty díla jako celku, ať již bez vad, nebo s vadami, budou-li zjištěny. Znalecký ústav v posudku vysvětlil, že nebude použita metoda výnosová, protože ekonomika provozu je ztrátová, ani metoda porovnávací, protože na trhu není totožný parkovací dům a tyto majetky nejsou v České republice obchodovány, ani ostatní účetní metody, které nejsou schopny podchytit vliv dohledaných vad. Jako nejvhodnější byla tudíž vybrána metoda nákladová, tedy jaké náklady je nutné vynaložit na vybudování obdobného majetku v daném čase a místě, snížené o vliv případných vad. V posudku jsou zhodnoceny vady v části technologické spočívající v neúměrně dlouhých časech automatického zaparkování a vyparkování, což spolu s určitým procentem poruchovosti vyžaduje neustálou přítomnost technika. Bylo proto nutno vzít v úvahu jako náklad snižující hodnotu díla trvalou přítomnost obsluhy a cena díla tak byla určena částkou 78 859 000 Kč.

12. Argumentaci žalovaného, že je ochoten vydat technologickou část a ponechat si pouze stavbu, soud I. stupně nepřijal, neboť z vyjádření znalců jednoznačně vyplynulo, že dílo bylo zadáno a vytvořeno jako celek a technologická část samostatně fungovat nemůže, protože byla vytvořena na míru současně s částí stavební. Dále je z dokazování zřejmé, že předmět díla není možno vydat. Zpochybňoval-li žalovaný závěry znaleckého posudku s tím, že nebyly využity správné oceňovací postupy a nebyla stanovena cena obvyklá, soud I. stupně připustil, že využil termínu cena obecná, ale se zdůrazněním, že má jít o cenu v daném místě a čase obvyklou. Toto zadání také znalecký ústav splnil a prostřednictvím pověřených dvou zástupců přesvědčivě obhájil. Pokud znalecký ústav ohodnotil hodnotu celého díla částkou 78 859 000 Kč a žalovaný žalobkyni zaplatil 47 783 049,15 Kč, je zbývající částkou bezdůvodného obohacení částka 30 875 950,85 Kč.

13. Při úvaze o počátku prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení soud I. stupně vyšel z toho, že jeho přesná výše byla zjistitelná až na základě znaleckého posudku, k němuž ovšem byla řada námitek, s nimiž se bylo zapotřebí vyrovnat při jednání konaném dne [datum]. Při něm ještě znalecký ústav přislíbil zodpovědět jednu z otázek písemně a toto jejich doplnění bylo jako důkaz provedeno při jednání dne [datum]„ Od této chvíle mohl žalovaný plnit bez pochybností o výši potřebné částky. Jestliže se tedy s částkou seznámil dne [datum], měl možnost plnit dne [datum] a od [datum] je tak v prodlení.“ 14. Výrokem II. soud I. stupně zbývající část žaloby zamítl. Výrokem III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a výroky V. a VI. o povinnosti účastníků vůči státu.

15. K odvolání žalobkyně i žalovaného Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 17. 10. 2018, č. j. 21 Co 63, [osobní údaje žalobkyně] [číslo], rozsudek soudu I. stupně ze dne 6. 12. 2017, č.j. 7 C 76/2015-522, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 29. 1. 2018, č.j. 7 C 76/2015-603, zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

16. Odvolací soud zopakoval dokazování sdělením podstatného obsahu znaleckých posudků [titul] [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne [datum], [jméno] [příjmení] č. [rok] [číslo] [rok] ze dne [datum], [anonymizována dvě slova] – [právnická osoba] [číslo] [rok] ze dne [datum] a znaleckého ústavu [anonymizováno] [právnická osoba] [číslo] ze dne [datum], a doplnil dokazování revizním znaleckým posudkem znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne [datum]. Z těchto důkazů učinil vlastní skutková zjištění:

17. Objednatelem znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] byla žalobkyně a znaleckým úkolem bylo stanovení ceny obvyklé parkovacího domu ve [obec]. Znalkyně uvedla, že obvykle se pro ocenění majetku používají metoda stanovení věcné hodnoty stavby (nákladová metoda), metoda stanovení výnosové hodnoty (ocenění majetku, který slouží podnikatelské činnosti) a metoda stanovení porovnávací hodnoty (porovnání cen realizovaných prodejů v místě a čase v obvyklém obchodním styku), která vede k určení ceny obvyklé. Nelze použít způsob hodnocení stavby na tržním základě, protože stavba nebyla zřízena pro účel generovat městu zisk, ale má výlučně povahu občanské vybavenosti. Předmětem ocenění je specifická stavba, která se na trhu s nemovitostmi v České republice neobchoduje, proto nelze použít ani metodu porovnávací. Pro určení obvyklé ceny podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku je nutno vyhodnotit ceny realizovaných prodejů srovnatelných staveb parkovacích domů se zabudovanou technologií automatického parkovacího systému (dále též„ APS“) v daném místě a čase, tedy v lokalitě [územní celek] a okolí, případně okresu [obec]. Počet parkovacích domů s APS realizovaných na území celé České republiky k lednu 2013 byl cca 4. V každém z domů je zabudován jedinečný APS závislý především na velikosti pozemku, požadavku na počet stání, vymezené půdorysné ploše a počtu podlaží, případně na dispozici stávajícího objektu. Aplikace ceny obvyklé není v daném případě možná, protože není k dispozici dostatečný počet vzorků realizovaných prodejů pro jejich porovnání a statistické vyhodnocení. Jedná se o ocenění na jiném než tržním základě – kategorie hodnoty netržní. Mezi tyto kategorie jsou zařazeny také přiměřená hodnota realizované stavby nebo investiční hodnota. Věcná hodnota, také označovaná jako časová cena věci, je reprodukční cena stavby snížená o přiměřené opotřebení a o náklady na opravu vážných závad, které znemožňují okamžité užívání věci. Oceňovaná stavba je k datu ocenění [datum] považována za novostavbu, opotřebení je proto nulové. Pořizovací cena je cena, za kterou bylo možno věc pořídit v době jejího pořízení bez odpočtu opotřebení. Reprodukční cena je cena, za kterou by bylo možno stejnou nebo porovnatelnou věc pořídit v době ocenění, bez odpočtu opotřebení. Pro ocenění stavby parkovacího domu včetně zabudované technologie byla zvolena metoda stanovení věcné hodnoty stavby. V rámci porovnávací metody bylo provedeno pouze nepřímé porovnání některých ekonomických ukazatelů s realizovanými stavbami parkovacích domů s APS v České republice, ve kterých je zabudovaná technologie dodávkou žalobkyně. Pro vyhodnocení časových parametrů a poruch technologie jsou výsledky vztaženy k limitním hodnotám uvedeným v čl. V. mezitímní dohody se zřízením práva pachtu ze dne [datum]. Znalkyně určila reprodukční cenu stavby na základě skutečně vynaložených nákladů na stavební a technologickou část se započtením přiměřeného zisku pro stavební a technologickou část, sníženou o náklady na opravu vážných závad, které znemožňují okamžité užívání věci. Celkové náklady na stavební část činily 50 163 824,85 Kč, na technologickou část 34 869 899,12 Kč, na financování stavby 4 413 592,74 Kč a reprodukční pořizovací cena 89 447 316,71 Kč, což je zároveň věcnou hodnotou stavby.

18. Znalecký posudek ze dne [datum] objednal žalovaný, jeho účelem bylo zjištění ceny nemovitosti, vypracovala jej podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, a vyhl. č. 441/2013 Sb. ve znění podle stavu k [datum] znalkyně [jméno] [příjmení], která parkovací dům ocenila kombinací nákladového a výnosového způsobu částkou 27.530.113,60 Kč s tím, že z důvodu informační nouze nelze zjistit obvyklou cenu, a proto je stanovena cena zjištěná.

19. Žalovaný objednal rovněž znalecký posudek ze dne [datum] znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova], jehož účelem bylo posouzení výše případné peněžité náhrady odpovídající skutečnému majetkovému prospěchu spojenému se stavbou parkovacího domu ve [obec]. Zpracovatel zdůraznil, že tzv.„ cena obecná“ již v legislativě mnoho let neexistuje. Definici tzv.„ ceny obvyklé“ lze najít ve dvou zákonech. Zákon o cenách č. 526/1990 Sb. definuje obvyklou cenu pouze pro účely posouzení hospodářské soutěže a hospodářského postavení v ust. § 2 odst. 6 od roku 2009. Obvyklou cenou pro účely tohoto zákona se rozumí cena shodného nebo z hlediska užití porovnatelného nebo vzájemně zastupitelného zboží volně sjednávaná mezi prodávajícími a kupujícími (objednatelem a zhotovitelem), kteří jsou na sobě navzájem ekonomicky, kapitálově nebo personálně nezávislí na daném trhu, který není ohrožen účinky omezení hospodářské soutěže. Nelze-li zjistit cenu obvyklou na trhu, určí se cena pro posouzení, zda nedochází ke zneužití výhodnějšího hospodářského postavení, kalkulačním propočtem ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku. Zákon o oceňování majetku [číslo] Sb. upravuje způsoby oceňování věcí, práv a jiných majetkových hodnot (dále jen„ majetek“) a služeb pro účely stanovené zvláštními předpisy. Použije se vždy, odkazují-li tyto předpisy na cenový nebo zvláštní předpis pro ocenění majetku nebo služby k jinému účelu než pro prodej, platí i pro účely stanovené zvláštními předpisy uvedenými v části 4. až 9. tohoto zákona, stanoví-li tak příslušný orgán v rámci svého oprávnění, nebo dohodnou-li se tak strany. Majetek a služba se oceňují obvyklou cenou, pokud tento zákon nestanoví jiný způsob ocenění. Jiný způsob ocenění stanoví zákon např. u nemovitostí. To znamená, že při oceňování nemovitostí podle zákona o oceňování majetku pro účely uvedené v ust. § 1 se nemůže použít cena obvyklá, pokud tak zvláštní právní předpis výslovně nepožaduje. Podle zákona o oceňování majetku se při určení ceny obvyklé postupuje podle ust. § 2 odst.

1. Nelze-li cenu obvyklou určit statistickým vyhodnocením skutečně realizovaných prodejů, určí se cena zjištěná. S důvody neurčení ceny obvyklé je nutné se vypořádat. Obvyklá cena se pro účely oceňování majetku určuje výhradně porovnáním jako statistické vyhodnocení nejčastěji se vyskytujícího prvku v dané množině skutečně realizovaných cen stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění s vyloučením mimořádných okolností trhu. Množina prvků je stanovena z cen za přiměřený časový úsek (kdy obdobné prodeje v lokalitě již proběhly). Obvyklá cena se v praxi stanovuje analýzou, porovnáním a je středním mediánem Gaussovy křivky (hustoty pravděpodobnosti) četnosti statistického vyhodnocení výskytu jednotlivých případů. Určuje se z počtu případů malého rozmezí, ve kterém se nejčastěji vyskytuje stejná či skoro stejná cena, dosažená při prodejích stejného či obdobného majetku v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Musí existovat alespoň 15 vzorků, aby spolehlivost byla alespoň 90%. Pokud je počet vzorků menší, např. jen 9, je spolehlivost výsledku pouze cca 60%. Z toho plyne logický závěr, že porovnání s použitím pouze jediného vzorku (pokud by se v lokalitě [územní celek] našel), třeba i srovnatelného, nemůže jako důkaz přinést potřebnou spolehlivost. Z uvedeného je patrné, že zákon č. 151/1997 Sb. aplikaci obvyklé ceny v daném případě neumožňuje. Znalecký ústav proto výši peněžité náhrady odpovídající skutečnému majetkovému prospěchu posuzoval podle ekonomie současného provozování APD a náhledu na zhodnocení nebo znehodnocení majetku jako celku. Uzavřel, že návratnosti majetku pravděpodobně nebude nikdy dosaženo. Při současném způsobu využívání se stavba stává věčným břemenem s nutnou průběžnou dotací provozu ze strany města. Jedná se o typický případ znehodnocení stavby, potažmo podle nového občanského zákoníku o znehodnocení pozemku (superficiální zásada). Vzhledem k prokázaným vadám plnění nevzniká nárok na peněžité plnění z titulu majetkového prospěchu [územní celek].

20. Znaleckým úkolem soudem ustanoveného znaleckého ústavu [anonymizováno] [právnická osoba] bylo„ určit obecnou cenu ‚Parkovacího domu [obec] jako funkčního celku, tj. nemovitosti [adresa] na pozemku parc. [číslo] při ulici [ulice], [obec] včetně obecné ceny technologické části s přihlédnutím k případným vadám stavební i technologické části, budou-li zjištěny, a to ke dni [datum] jako cenu v daném místě a čase obvyklou.“. Jelikož znalecký ústav shledal takto formulovaný znalecký úkol nejasným, neboť z něho nebylo zřejmé, stanovení jaké hodnoty po něm soud vlastně vyžaduje, obrátil se na něj dopisem ze dne [datum] se žádostí o upřesnění znaleckého úkolu s tím, že soud v usnesení specifikoval požadavek na stanovení ceny obecné, zřejmě však byla míněna cena obvyklá ve smyslu zákona č. 151/1997 Sb. Z definice této ceny ovšem vyplývá tzv. tržní pohled (tj. která by byla dosažena při prodejích stejného, případně srovnatelného majetku). Jelikož z podkladů vyplývá, že parkovací dům je neziskový, jeho provoz je ztrátový, trpí vadami, lze předpokládat, že jeho prodejnost je snížena a výsledná cena obvyklá, potažmo tržní hodnota, bude zásadně nižší oproti nákladům na jeho výstavbu. Znalecký ústav si není jist, zda chce soud stanovit cenu podle principu obvyklé ceny nebo principu rozpočtových nákladů. Soud I. stupně v odpovědi znaleckému ústavu ze dne [datum] uvedl, že smyslem určitě není zjišťovat ekonomickou výnosnost parkovacího domu ani rozpočet k takové stavbě, požadovaná cena je cena obecná, která prakticky odpovídá ceně tržní. Znalec posoudí, která z metod popisovaných v zákoně o oceňování majetku je pro daný úkol nejvhodnější. Požadavkem soudu je zjistit faktickou hodnotu díla. Současně je v zadání vyjádřen požadavek na korigování ceny, budou-li zjištěny vady. Mělo by být také vyhodnoceno, zda technologická část je využitelná samostatně a může být samostatně oceněna i jinou metodou. Vždy však musí být výsledkem znaleckého posouzení stanovení hodnoty díla jako celku, ať již bez vad, nebo s vadami, budou-li zjištěny.

21. Znalecký ústav [anonymizováno] [právnická osoba] ve svém znaleckém posudku ze dne [datum] [číslo] vyložil, že nebude použita metoda výnosová, jelikož ekonomika provozu domu je ztrátová, hodnota APD by v takovém případě korespondovala s likvidační hodnotou vybudovaného majetku. Nemůže být použita ani metoda porovnávací, protože na trhu není totožný parkovací dům a tyto majetky nejsou v České republice obchodovány. Jako nejvhodnější se jeví metoda nákladová, tedy náklady, jež je nutné vynaložit na vybudování obdobného majetku v čase a místě, snížené o vliv případných dohledaných vad. Ostatní metody (účetní) už svým charakterem nepřicházejí v úvahu, neboť nejsou schopny podchytit vliv dohledaných vad. Nemovitost ocenil znalecký ústav částkou 58 400 000 Kč (bez DPH). Ohledně technologie uvedl, že měla být dodána za cenu 38 886 528 Kč (bez DPH), která byla převzata jako skutečná nákladová cena technologie ve smyslu„ v místě a čase obvyklé“. Poté se zabýval analýzou vad a uvedl, že poruchy APD jsou takového charakteru, že je neustále přítomen servisní technik, který je odstraňuje. Z předaných podkladů vyplývá, že za poruchu obě strany považují, když čas zaparkování či vyparkování přesáhne dobu 6 minut. Dosažené průměrné časy zaparkování/vyparkování v APD [obec] se pohybují v těchto intervalech obvyklých u jiných parkovacích domů. Původně deklarované časy (tj. 1 min a 0,75 min) se jeví jako velmi silně optimistické. Z evidence průjezdů a poruch za období od září 2015 do února 2016 získané od žalovaného je patrný nárůst počtu závad. Lze vyvodit, že provoz APD se neobejde bez neustálé přítomnosti obsluhy. Tento závěr podporuje i to, že i přes víceletou snahu dodavatele o„ vyladění“ provozu technologie nedochází ke znatelnému zlepšení a stále je při provozu parkovacího domu přítomen pracovník servisu dodavatele, který odstraňuje závady. Bez přítomnosti tohoto servisu by APD nebyl schopen provozu. Ztráta parametru„ automatického, bezobslužného“ provozu znalecký ústav hodnotil jako vadu, jejíž dopad na hodnotu díla jako celku vyčíslil a odečetl od hodnoty díla takto: V důsledku nutnosti, aby byla přítomna neustálá obsluha při provozování parkovacího domu, se zvýší náklady provozovatele o mzdové náklady na tuto obsluhu. Diskontovaná hodnota budoucích vyvolaných mzdových nákladů je 18 125 000 Kč. Dále je nutné kalkulovat s tím, že při překročení doby vyparkování o významně delší čas dojde ke vzniku škody klientovi a nutnosti její náhrady. Diskontovaná hodnota budoucích škod činí celkem 502 500 Kč. Celková hodnota APD je dána součtovou hodnotou nemovitosti a technologie, sníženou o vyčíslený vliv zjištěných vad ve výši 78 659 000 Kč (hodnota díla dle kontraktu: 85 523 833 Kč; přeceněná stavba: 58 400 000 Kč; přeceněná technologie: 38 887 000 Kč, celková přeceněná hodnota díla: 97 286 528 Kč minus vyvolané mzdy: 18 125 000 Kč minus náhrady škod: 503 000 Kč – vše bez DPH). Tato hodnota je zároveň ztotožněna s pojmem cena obecná.

22. V revizním znaleckém posudku ze dne [datum] vypracovaném znaleckým ústavem [anonymizována dvě slova] na základě objednávky právního zástupce žalovaného ke znaleckému posudku společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] [číslo] ze dne [datum] zodpověděl znalecký ústav na otázky objednatele takto: 1) Splňuje v plném rozsahu ZP [anonymizováno] [právnická osoba] zadání tak, jak je specifikoval OS v Kladně? Již samotné zadání je pozoruhodné, protože je požadováno určení„ obecné ceny“, která se v legislativě již od roku 2000 nevyskytuje. Závěr zadání zní již na zcela jinou cenu, která je definována v § 2 zák. č.151/1997 Sb., a to na cenu obvyklou. V prvé řadě se měl [anonymizováno] [právnická osoba] vypořádat s tímto zcela nekonzistentním zadáním soudu a vysvětlit, že na takové zadání nelze posudek zpracovat, a to jak na určení obecní ceny, tak i ceny obvyklé, což neučinil. Je zřejmé, že stanovení obvyklé ceny umožňuje pouze porovnávací metoda. Jediným závěrem může být návrh výše přiměřené ceny, který bude vycházet z odhadu hodnoty majetku jako celku, založeného na anticipaci dosažitelného prospěchu, který lze od vlastnictví stavby, technologie a pozemků tvořících areál očekávat. Pro posuzovaný, zcela specifický, případ je nutno stanovit takovou bázi hodnoty, která by vyhovovala typu a charekteru posuzované stavby. Znalecký posudek znaleckého ústavu [anonymizováno] [právnická osoba] nezjistil obvyklou cenu podle ust. § 2 zák. č. 151/1997 Sb. Nebyl tedy splněn požadavek soudu, ani nebylo řádně vysvětleno, že aplikace obvyklé ceny není možná. Navíc metoda nákladové ceny byla použita zcela nesprávně bez potřebného znaleckého zkoumání a s výpočetními chybami. Ocenění stavební části je chybné zejména z důvodu nesprávné úpravy objemových podílů. Ocenění je tudíž zkreslené a nadhodnocené. Ocenění technologické části je netransparentní a nereprodukovatelné. Závažné je, že znalecký posudek nerespektuje soudem žádané datum [datum] a vychází z údajů a stavu z let 2015 -2017. 2a) Splňuje ZP potřebné náležitosti z hlediska jeho komplexnosti? Tzn. zda znalec při zpracování posudku přihlédl nezávisle a nestranně ke všem relevantním skutečnostem, ke kterým měl a mohl přihlédnout? V každém případě se měl znalec zabývat zohledněním funkce APD v minulém období, protože jeho poruchovost a nesplnění časových závazků vyskladnění a uskladnění automobilů vykazovalo tak nepřijatelný stav, že muselo dojít k dohodě o tzv. pachtovném, což prakticky znamenalo vrácení díla dodavateli (žalobkyni), aby vady opravil a přesvědčil investora stavby o splnění svých závazků, které ve výběrovém řízení deklaroval. Hodnotu vady pak [anonymizováno] [právnická osoba] vyčísluje jako diskontované osobní náklady na nutnou obsluhu, přičemž je zřejmé, že náklady zaměstnavatele na 5 zaměstnanců nejsou pouze osobní náklady, ale i řada dalších nákladů (školení, ochranné pomůcky atd.). Ani tyto vynaložené náklady však nekompenzují vadu zcela, ale pouze umožňují provoz s podstatně delšími manipulačními časy. Jedná se o vadu díla, která není odstranitelná. Přestože podle upřesněného zadání soudu není přímý požadavek na vyjádření ekonomické výnosnosti parkovacího domu, neopomenutelný projev vady díla (delší manipulační časy) se projevil a projevuje ve stále nižším zájmu veřejnosti o využívání APD. Znalecký posudek [anonymizováno] [právnická osoba] nesplňuje základní podmínky, které musí znalecký posudek splňovat. 2b) Současně posuďte kromě roviny věcné i respektování časové roviny, tzn. že bylo nutno zohlednit minulý vývoj funkce APD, jeho současný stav a prognózy jeho dalšího vývoje: V ekonomické rovině je provoz APD ztrátový, žalovaný jej musí zabezpečovat ze zdrojů, které by mohly být použity na zcela jiné a prospěšné účely. Pokud [anonymizováno] [právnická osoba] konstatoval:„ …ztráta parametru ‚automatického, bezobslužného‘ provozu je hodnocena jako vada, jejíž dopad na hodnotu díla (parkovacího domu jako celku) bude v další části vyčíslen a odečten od výše získané hodnoty díla“, nezbývá než dodat, že hodnocení ztrátovosti vyplývající ze současného provozu a odhadnutá výše„ škody“ je zcela neprofesionální projev. Výše odpočtu za„ ztrátu funkčnosti automatického provozu parkovacího domu“, která činí cca 8 % z hodnoty díla, je naprostý nesmysl. Při pohledu do přílohy [číslo] byla již„ uznaná“ částka dávno spotřebována a před vlastníkem stavby je další období provozu. Pojem„ škody“ je třeba chápat v širším kontextu: Problém nespočívá pouze v oblasti finanční, ale může být i v podobě zajišťování potřeb občanů. APD tuto funkci zjevně neplní, kdy je jednak ztrátový a jednak o něj občané projevují nízký zájem, neboť plní spíše funkci garážového stání oproti plánované funkci parkovacího domu. 3) Lze reálnou hodnotu APD vyjadřovat odděleným způsobem, tzn. samostatně stavba a samostatně technologie, nebo je nezbytné APD ocenit jako jeden funkční celek, a to včetně pozemku na kterém stavba stojí? V případě, že jde o nákladový způsob hodnocení, je možné při zjišťování výše investičních nákladů pracovat s komponenty stavby odděleně. Jiný problém nastává, když se investor stavby rozhoduje pro pořízení stavby ke komerčním účelům, kdy je nutno vzít v úvahu dosažitelnou míru výnosnosti pořizovaného majetku a s ní spojenou návratnost plánované investice. V takovém případě působí jednotlivé komponenty stavby jako jeden funkční celek, protože není možné posuzovat jejich synergické spojení odděleně. V posuzovaném případě byla ekonomika a výnosnost z majetku jako celku postavena na komponentu technologického zařízení a stavební část stavby tvoří pouze„ plášť“ a ochranu technologie před klimatickými vlivy. Pozemek působí vahou své lokalizace a přísluší mu obvykle rovněž neodmyslitelný podíl na celkovém zisku z majetku jako celku. Pokud je nějaký zisk generován a nejde o nevhodné projektové řešení. Jde v podstatě o odhad budoucího prospěchu v rámci výnosového posuzování nemovitosti, kde odhadovaná hodnota je investorem vždy indikována kvalitou a kvantitou jako výnosu z nemovitosti. V tomto případě se investor, který s obdobnou stavbou neměl žádné zkušenosti, musel spolehnout na informace od dodavatele stavby jako výherce výběrového řízení. 4) Je vada technologického zařízení vadou odstranitelnou nebo neodstranitelnou - myšleno vzhledem k vysoutěženým parametrům? Časy zaparkování a vyparkování jsou podstatně delší, než bylo v nabídce deklarováno, a dokonce v řadě případů delší než časy velkoryse prodloužené dodatkem [číslo] ke smlouvě o dílo. Tato vada se po řadu měsíců jeví jako vada neodstranitelná. Žalobkyně měla po celou dobu vlastního řízení provozu APD možnost dokázat, že navržené technické řešení pro parkování automobilů v APD splňuje deklarované podmínky bezobslužnosti a časů spojených se zaparkováním a vyparkováním. Hlavní chyba v technickém řešení spočívá ve fyzickém rozdělení parkovacích prostorů na sekce„ A“ a„ B“, které spolu„ nekomunikují“, a v případě poruchy jedné sekce nemohou být vozidla vyskladněna prostřednictvím sekce druhé. Obdobný parkovací dům s prakticky stejnou kapacitou vozidel se nachází v [obec] v ulici [ulice], kde parkovací zařízení je řešeno zcela jiným způsobem a parkování probíhá bez problémů. Zásadním parametrem je tzv.„ propustnost systému“. Maximální ani optimální hodinovou propustnost se zatím nepodařilo v APD [obec] dosáhnout. Dosažené maximum je výrazně horší než u obdobných srovnatelných projektů se stejnou kapacitou vozidel. 5) Lze stanovit, zda použitá technologie byla či nebyla z technologického hlediska schopná dosahovat výkonů (zejména odbavovacích časů a provozu bez lidské obsluhy), které žalobkyně prezentovala v nabídce do výběrového řízení a následné garantovala i ve smlouvě o dílo? Na tuto otázku není odpověď možná, protože zpracovatel nemá pro znalecké zkoumání žádný relevantní podklad. Hodnocení navrhovaného způsobu zaparkování a vyparkování vozidel spadá do oblasti předprojektové a projektové činnosti, tedy do doby, kdy investor akce měl možnost konfrontovat nabízené řešení s jinými parkovacími domy. Zpracovatel již hodnotí jen výsledek realizace. Pokud někdo jako odborník posuzoval projekt žalobkyně a vydal závazné stanovisko, měl by nést podíl odpovědnosti. Zpracovatel může pouze konstatovat, že vhodná technologie existuje, neboť přijatelných časů dosahují i jiné parkovací domy (např. již poukazovaný APD v [obec] s naprosto srovnatelnou kapacitou 144 vozů). Pro zpracovatele není vhodné konstatovat, že od počátku zastupitelstvo [územní celek] nemohlo brát vážně nabízené technické parametry (žalobkyně se zavázala je dodržet, radní nejsou odborníky, otázkou zůstává, zda měla být vyžádána další expertiza). Vzhledem ke zvolenému řešení, které bylo v praxi ověřeno, se bohužel zjistilo, že navrhované časy jsou nesmysl a že i časy benevolentně několikanásobně prodloužené v dodatku smlouvy o dílo vytváří průběžně problémy, i když se jedná o velmi malou obsazenost APD. Zpracovatel uzavřel, že znalecký posudek [číslo] [rok] vypracovaný [anonymizováno] [právnická osoba] je chybný, netransparentní, nereprodukovatelný a pro daný účel nepoužitelný.

23. S poukazem na ust. § 41 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 128/2000 Sb. odvolací soud vyložil, že současná právní úprava obecního zřízení oproti předchozí právní úpravě (zákon. č. 367/1990 Sb.) upravuje absolutní neplatnost právních úkonů od počátku mj. tam, kde chybí jejich předepsané předchozí schválení či souhlas. Je jednoznačně a mimo vší pochybnost stanovena absolutní neplatnost od samého počátku u těch právních úkonů, které vyžadují schválení zastupitelstvem obce. Nelze se dovolávat dobré víry ve správnost postupu například starosty, který podepsal smlouvu. Tento princip vychází ze zásady, že neznalost zákona neomlouvá, a nepřímo nutí druhou smluvní stranu, aby si ověřila, že konkrétní právní úkon byl zastupitelstvem obce schválen. Nápomocna je v tomto směru doložka podle ust. § 41 odst. 1 zákona o obcích. Vzhledem k tomu, že usnesení zastupitelstva obce jsou veřejně přístupné všem občanům, nemůže druhá strana argumentovat, že neměla možnost splnění podmínky schválení právního úkonu orgánem obce ověřit.

24. S ohledem na shora uvedené se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu I. stupně o absolutní neplatnosti smlouvy o dílo ze dne [datum] z důvodu absence schválení jejího uzavření zastupitelstvem obce. Bylo prokázáno, že zastupitelstvo sice schválilo v obecné rovině záměr vybudovat parkovací dům s kapacitou vyšší než 120 parkovacích míst na konkrétním místě a vyčlenění finančních prostředků na tento záměr, nikdy však neschválilo uzavření konkrétní smlouvy s konkrétním zhotovitelem. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že zastupitelé obce o probíhající výstavbě věděli. Žalobkyní poukazovaný nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 87/04 na přezkoumávanou věc nedopadá, neboť zde nebyla vůle obce v zásadních bodech projevena již dříve. Je sice pravdou, že neplatnost smlouvy způsobil žalovaný tím, že ji svým zastupitelstvem neschválil, nicméně Nejvyšší soud ČR v řadě svých rozhodnutí (srov. např. rozsudky ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. 26 Cdo 1481/2005, a ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 22 Cdo 1411/2008) formuloval a odůvodnil závěr, že absolutní neplatnost právního úkonu nemůže být odvrácena za použití ust. § 3 odst. 1 obč. zák., neboť nastupuje ze zákona a není odvislá od jednání subjektů občanskoprávního vztahu.

25. V dalším odvolací soud uvedl, že soud I. stupně věc správně právně posuzoval podle právní úpravy bezdůvodného obohacení obsažené v občanském zákoníku č. 40/1964 Sb., a to s ohledem na přechodné ust. § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., když ke vzniku bezdůvodného obohacení plněním z absolutně neplatné smlouvy došlo před 31. 12. 2013. Při určení výše bezdůvodného obohacení (pokud vůbec vzniklo) však soud I. stupně pochybil, když vycházel z jediného znaleckého posudku, ač měl k dispozici čtyři, přičemž ostatní tři bez náležitého důvodu pominul. Sice v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že s nimi pracoval, nicméně v jeho skutkových zjištění se to nijak neprojevilo. Pokud by z nich totiž skutková zjištění učinil, zjistil by, že argumentace, že„ byly zadány žalovaným s tím, že hlavním kritériem měla být ekonomická výnosnost“, nemá v jejich obsahu oporu. Především žalovaný nezadal všechny tři pominuté posudky, objednatelem posudku [titul] [jméno] [příjmení] byla žalobkyně, a u žádného z nich nebyla hlavním kritériem ekonomická výnosnost. Znaleckým úkolem [titul] [jméno] [příjmení] bylo stanovení ceny obvyklé parkovacího domu, ta ji určila jako cenu reprodukční na základě skutečně vynaložených nákladů na stavební a technologickou část se započtením přiměřeného zisku. Znaleckým úkolem znalkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištění ceny nemovitosti, ta ji stanovila kombinací nákladového a výnosového způsobu jako cenu zjištěnou s tím, že nelze zjistit odhad obvyklé ceny. Znalecký úkol znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] byl vymezen jako posouzení výše případné peněžité náhrady odpovídající skutečnému majetkovému prospěchu spojenému se stavbou parkovacího domu, neboli vyjádření, jak vysoká má být peněžitá náhrada odpovídající skutečnému majetkovému prospěchu s přihlédnutím k vadám poskytnutého plnění, pokud má za následek snížení skutečného majetkového prospěchu objednatele díla, a to na bázi netržního přístupu. Znalecký ústav vyložil a podrobně odůvodnil, proč nelze určit cenu obvyklou, a výši peněžité náhrady odpovídající skutečnému majetkovému prospěchu posuzoval podle ekonomie současného provozování APD a náhledu na zhodnocení nebo znehodnocení majetku jako celku. V žádném z těchto posudků není tedy explicitně uvedeno, že by hlavním kritériem posuzování měla být ekonomická výnosnost. Závěr soudu I. stupně dovozující chybnost jejich zadávacího kritéria v tom, že„ žalobce již při zadávání díla jako veřejné zakázky zjevně pracoval s požadavkem na zhotovení díla jako součásti občanské vybavenosti“ je již jen čirou spekulací, která nemá podklad v provedeném dokazování. Navíc soud I. stupně ani nevysvětlil, jaký vliv má na stanovení výše bezdůvodného obohacení skutečnost, zda byl parkovací dům stavěn jako součást občanské vybavenosti či pro komerční účely.

26. Znalecký posudek znaleckého ústavu [anonymizováno] [právnická osoba], o který jako jediný soud I. stupně svoji úvahu o výši bezdůvodného obohacení opřel, však znalecký úkol nesplnil již tím, že použil metodu nákladovou, která odporuje pravidlu, že pro určení výše bezdůvodného obohacení není rozhodné to, co oprávněný vynaložil (zde náklady žalobkyně), ale to, jakého prospěchu se dostalo obohacenému. Jak vyplývá z revizního znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem [anonymizována tři slova] [právnická osoba] ani nemohl znalecký úkol splnit, neboť samotné jeho zadání soudem I. stupně je zmatené, nesrozumitné, požadující určení„ obecné ceny“, která se v legislativě již od roku 2000 nevyskytuje, a zároveň ceny obvyklé, přičemž nesplnitelnost takto zadaného znaleckého úkolu soudu I. stupně nevysvětlil a zcela neodborně stanovil jakousi hodnotu, kterou vydává za„ cenu obecnou“. Navíc metoda nákladové ceny byla použita bez potřebného znaleckého zkoumání a s výpočetními chybami a nebylo respektováno soudem požadované datum [datum].

27. Odvolací soud upozornil, že všechny znalecké posudky se liší nejen použitými metodami, ale i zjištěnou výší bezdůvodného obohacení. Znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] ji určila částkou 89 447 320 Kč, znalkyně [jméno] [příjmení] částkou 27 530 110 Kč, znalecký ústav [anonymizováno] [právnická osoba] částkou 78 659 000 Kč a znalecký ústav [anonymizována dvě slova] – [právnická osoba] částkou nulovou. Přestože měl soud I. stupně čtyři částky vyčíslení bezdůvodného obohacení v rozmezí 0 Kč až cca 90 milionů Kč, nepovažoval za vhodné zadat revizní posudek, případně nechat vypracovat znalecký posudek nový.

28. Odvolací soud soudu I. stupně uložil se v dalším řízení korektním způsobem zabývat výší bezdůvodného obohacení, které žalovanému vzniklo (pokud mu vůbec s ohledem na to, že již žalobkyni zaplatil částku 47 783 049,15 Kč, vzniklo), ať již zadáním revizního posudku za účelem přezkoumání všech čtyř dosud získaných znaleckých posudků či zadáním nového znaleckého posudku (nebo spíše znaleckých posudků) nebo kombinací obojího. Znalecké úkoly bude formulovat jasně, stručně, ale naprosto srozumitelně tak, aby výsledkem bylo zjištění hodnoty skutečného obohacení, kterého se případně žalovanému dostalo, nikoliv zjištění nákladů, které na zhotovení díla vynaložila žalobkyně (jak se to stalo v případě znaleckého posudku znaleckého ústavu [anonymizováno] [právnická osoba]).

29. Soud I. stupně [anonymizováno] dalším řízení usnesením ze dne 26. 6. 2019, č. j. 7 C 76/2015-777, ustanovil znalecký ústav [obec] [anonymizováno 5 slov] [obec], [anonymizována čtyři slova] (dále jen znalecký ústav [anonymizována dvě slova]), jemuž zadal znalecký úkol posoudit a) výši bezdůvodného obohacení vzniklého dodáním stavební i technologické části„ Parkovacího domu [obec]“, tj. s přihlédnutím k vadám (= rozdílu v požadovaných parametrech oproti parametrům, které vykazuje ve stavební i technologické části dílo) určit obvyklou cenu díla ke dni [datum]; b) nakolik využitelné pro zjištění faktické výše obohacení zadavatele díla z neplatné smlouvy jsou zjištění a závěry uvedené ve znalleckých posudcích [číslo] [rok] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [číslo] [rok] [anonymizována dvě slova] - [právnická osoba]; c) obvyklou cenu z pohledu charakteru díla jako objektu občanské vybavenosti, kdy by měla být posouzena nikoli výnosnost díla jako investice určené pro podnikatelský zisk, ale maximálně z hlediska návratnosti investice z veřejných prostředků při postupu objednatele jako řádného hospodáře; d) alternativně obvyklou cenu díla, pokud by bylo možno na dílo nahlížet jako na stavbu postavenou v rámci vedlejší ekonomické činnosti města. Znalecký ústav [anonymizována dvě slova] podal znalecký posudek [číslo] ze dne [datum], jímž stanovil nákladovou cenu parkovacího domu zjištěním nákladů, které byly vloženy žalobkyní, ve výši 85 523 833,35 Kč, dále stanovil náklady, které by měly být do jeho provozu vloženy v průběhu jeho životnosti nad rámec běžně očekávaných a předpokládaných nákladů, tedy došlo k peněžnímu vyjádření nedostatků díla, a určil upravenou nákladovou cenu ve výši 82 000 000 Kč.

30. Proti tomuto znaleckému posudku podal žalovaný podáními ze dnů [datum] a [datum] řadu námitek a s ohledem na skutečnost, že ke zjištění výše bezdůvodného obohacení bylo vypracováno již 7 znaleckých posudků s extrémním rozptylem 0 Kč – 90 000 000 Kč, přičemž ani posudek znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] nebyl zpracován řádně, navrhl, aby soud I. stupně nechal zpracovat revizní znalecký posudek [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] (dále jen„ znalecký ústav [anonymizována dvě slova]“), neboť tento ústav je kvalifikovaný i pro znalecké činnosti v oboru ekonomika s širším rozsahem specifických znaleckých oprávnění. Tento procesní návrh zopakoval při jednání soudu konaného dne [datum] a podáními ze dnů [datum] a [datum].

31. Při jednání konaném dne [datum] soud I. stupně účastníkům (kromě jiného) sdělil, že nemá důvod se odchýlit od závěrů znaleckého ústavu, toto jednání by mohlo být jednáním posledním, ale je zde ještě odvolání žalovaného do znalečného. Až o něm bude rozhodnuto, nic nebrání vyhlášení rozsudku. Soud I. stupně poukázal na fakt, že řízení je koncentrováno již z jeho prvé části a odvolací soud rozsudek zrušil za účelem posouzení výše bezdůvodného obohacení. Neznamená to tedy, že by se tím zcela anulovala koncentrace řízení v ostatních směrech. Poté soud I. stupně poučil účastníky podle ust. § 119a o.s.ř.

32. Na toto poučení poskytnuté soudem I. stupně reagoval právní zástupce žalovaného žádostí o lhůtu 5 dnů k doplnění tvrzení a důkazů, soud mu poskytl lhůtu toliko 3 dny.

33. Žalovaný v poskytnuté lhůtě na poučení podle ust. § 119a o.s.ř. reagoval dvěma podáními ze dne [datum]. Především soudu I. stupně sdělil, že nahlížením do spisu zjistil, že ještě před ukončením dokazování byly dne [datum] ve spise rukou napsané výroky rozsudku v jeho neprospěch, opírající se jednostranně o znalecký posudek znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova]. Přitom žalovaný v průběhu řízení tvrdil, že tento znalecký posudek je zkreslený, což prokazoval mj. revizním znaleckým posudkem znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova]. Dále namítl, že dosud nebyly provedeny 3 podstatné jím navržené důkazy: 1) provedení zátěžového testu APD v praxi, aby jím byla objektivně zjištěna skutečná míra funkčnosti a použitelnosti APD, který žalobkyně omylem postavila podle vlastního projektu, který ale podle jejího vlastního vyjádření byl od počátku nereálný; 2) revizní znalecký posudek k opakovaně zpochybněnému znaleckému posudku znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova], optimálně vypracovaný znaleckým ústavem [anonymizována dvě slova], kde se obor znalectví vyučuje (ve smyslu dopisu předsedy řídící komise [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizováno] [příjmení] ze dne [datum]); 3) výslech [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova], který by zřejmě jako jeden z mála odborníků ve specifickém oboru APD, by byl schopen objasnit složitou a pro všechny zjevně nepřehlednou problematiku v oblasti APD. K soudem zmíněnému rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 32 Cdo 4552/2015, které je v mnohém identické s předmětnou věcí, poukázal žalovaný na zásadní rozdíl mezi těmito dvěma případy spočívající v tom, že slánský APD je dílo zmetkové, nefunkční a nepoužitelné pro účel budoucího plnění, a to z důvodu, že žalobkyně vytvořila celý řetězec vadných dispozic (vlastní projekt, vlastní technologie a zejména vadná koncepce APD s poddimenzovaným počtem odbavovacích stanovišť), jimiž sama předurčila, že bude nepoužitelný. Skutečnost, že slánský APD byl postaven podle vadného projektu, uznala i sama žalobkyně, resp. [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] v pozici vedoucího [anonymizována dvě slova] ([anonymizována dvě slova] [anonymizováno]) žalobkyně:„ jedná se o chybu projektanta, který u nás již nepracuje“; dále [anonymizováno] [příjmení] v pozici ředitele strategie ochodu ve svém e-mailu ze dne [datum] uvedl:„ jde o omyl a chybu... bohužel byli v naší firmě takoví projektanti, kteří sice systémově uvažovali dobře, ale projekčně naivně a nekompetentně... jejich chyby dodnes napravujeme“. V důsledku vadného projektu (vadné koncepce) [anonymizováno] APD vykazuje 3 podstatné vady, které jej činí nepoužitelným: 1) není automatický (vyžaduje trvalou lidskou obsluhu); 2) nesplňuje nabízený parametr na vyparkování auta za 45 sec. (za 5 minut); 3) nesplňuje základní parametr v počtu odbavovacích stanovišť (5x méně). Žalobkyně pro APD použila nejen vlastní projekt, ale i vlastní technologii (neprověřenou), což způsobilo fatální nefunkčnost celého APD. Nevyužila nákupu know-how garantované technologie, jako jsou např. známé systémy [anonymizována čtyři slova] apod. Kombinace vlastního vadného projektu a vlastní systém technologie způsobila kolaps APD v podobě 5x poddimenzovaného počtu odbavovacích stanovišť, takže nestačil vydávat auta zákazníkům, tvořily se fronty, občané čekali na auto nezřídka i půl hodiny, proto ztratili k APD důvěru, až počet krátkodobých parkování klesl v průměru na 3 auta denně. Proto je APD zavřený a městu nezbývá než vyčkat do skončení soudu, aby pak odstranilo nefunkční technologii systému [příjmení] a nahradilo ji nějakou vhodnou garantovanou technologií. Proto žalovaný navrhl, aby soud I. stupně rozhodl podle ust. § 458 obč. zák. o vrácení technologie, která je hlavním předmětem sporu, neboť vytváří podstatné vady díla, přičemž žalobkyní účtovaná cena za technologickou část APD se se žalovanou částkou sporu. K prokázání svého tvrzení, že faktické oddělení technologie od stavby a její vrácení je možné, předkládá žalovaný statický posudek - odborné vyjádření ev. [číslo] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], autorizovaného inženýra v oboru statika a dynamika, ze dne [datum], podle něhož odstranění ocelové konstrukce technologie PD pro eventuální jiné (než projektované) využití objektu je možné; odstranění nebude mít nepříznivý vliv na stávající železobetonovou konstrukci skeletu.

34. Žalovaný zároveň oznámil soudu I. stupně, že ve snaze se domoci spravedlnosti a zjištění skutkového stavu v rámci procesní obrany sám zajistí revizní znalecký posudek a že je připraven provést zátěžový test APD, kterým prokáže, že APD je vadný, nefunkční a nepoužitelný ke krátkodobému parkování občanů v centru. Připomněl, že počátkem roku 2014 byl proveden neoficiální zátěžový test spolkem [anonymizováno] [územní celek]. Zjištění z tohoto testu ostatně měla být i podkladem znaleckého posudku [anonymizována dvě slova] [číslo] 2015 ze dne [datum]. Na tento znalecký posudek, resp. na jeho závěry a zjištění ohledně parkovacích časů a funkčnosti APD, odkazuje rovněž znalecký posudek znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne [datum].

35. Nakonec žalovaný namítl promlčení nároku žalobce. S ohledem na skutečnost, že obchodní zákoník neupravuje počátek běhu a délku promlčecí doby v případě bezdůvodného obohacení, je nutné aplikovat ustanovení občanského zákoníku. Podle jeho ust. § 107 odst. 1 se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Smlouva o dílo uzavřená účastníky dne [datum] nebyla opatřena doložkou ve smyslu ust. § 41 odst. 1 zákona o obcích. Žalobkyni bylo při jejím podpisu známo, že nebyla schválena zastupitelstvem žalovaného. Žalobkyně tak od počátku věděla o neplatnosti smlouvy, tedy že se dodáním díla žalovaný obohatil, jakož i že obohacení (jestli vzniklo) vzniklo žalovanému. Počátek běhu promlčecí doby tak nastal ke dni předání díla [datum] a k promlčení došlo dne [datum]. Žalobkyně svůj nárok uplatnila žalobou až dne [datum], tedy po uplynutí dvouleté promlčecí lhůty.

36. Soud I. stupně usnesením ze dne 16. 4. 2021, č. j. 7 C 76/2015-1194, rozhodl, že se doplnění dokazování navrhované v podání žalovaného ze dne [datum] nepřipouští. V odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, že řízení je koncentrováno a v předmětném podání žalovaný buď již jen opakuje předchozí námitky, nebo opakovaně polemizuje se závěry znaleckého posudku, případně zamýšlí zpochybnit závěry znaleckého ústavu, který opakovaně reagoval na veškeré námitky. Zdejší soud byl mj. v jiné věci upozorněn, že nelze směšovat úvahy svědků se závěry znalců a že odborné závěry tak lze činit právě na základě znaleckého dokazování. Zmíněné podání nenaplňuje žádnou z podmínek průlomu koncentrace řízení, proto nebylo doplnění připuštěno.

37. Žalobkyně na vznesenou námitku promlčení reagovala podáním ze dne [datum] tak, že tvrzení, že obchodní zákoník neupravuje počátek běhu a délku promlčecí doby v případě bezdůvodného obohacení neodpovídá ust. § 387 a násl. obch. zák. ani ustálené judikatuře, přičemž ust. § 397 obch. zák. upravuje délku promlčecí doby v trvání 4 let. Navíc žalovaný není oprávněn vznést námitku promlčení, neboť již od dob římského práva platí zásada„ nemo turpitudinem suam allegare potest“, podle níž nemůže mít nikdo prospěch ze své vlastní nepoctivosti, resp. v širším významu ze svého vlastního pochybení. Pokud totiž soud dospěl k závěru, že neplatnost smlouvy o dílo uzavřené účastníky je způsobena absencí jejího schválení zastupitelstvem žalovaného, takto byl žalovaný, kdo způsobil její neplatnost.

38. Napadeným rozsudkem ze dne 21. 6. 2021, č. j. 7 C 76/2015-1261, soud I. stupně uložil žalovanému povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 34 216 950,85 Kč s 8,05% ročním úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a náklady řízení ve výši 3 515 234 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.), vedlejšímu účastníku náklady řízení ve výši 950 347,44 Kč k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka (výrok IV.) a do 15 dnů od právní moci rozsudku České republice – Okresnímu soudu v Kladně náklady státu ve výši 191 480,60 Kč (výrok V.), žalobu v rozsahu částky 3 523 833,65 Kč s 8,05% ročním úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení a z částky 37 740 784,50 Kč požadovaným do [datum] zamítl (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně náklady státu ve výši 18 937,64 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok VI.).

39. Podle odůvodnění tohoto rozsudku doplněné dokazování ve druhé části řízení opřel soud I. stupně především o závěry znaleckého posudku znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] a o podrobný výslech jeho zástupce. V písemném znaleckém posudku ústav popsal využité metody ocenění a vysvětlil, že stavba parkovacího domu je konstruována jako specifická stavba vybavená technologií s automatickým parkovacím systémem a s kapacitou 149 parkovacích míst. Konstatoval, že v zadání této veřejné zakázky [územní celek] použilo celou řadu kritérií a podkritérií, ale v žádném z dokumentů a požadavků na poptávané dílo není uvedena předpokládaná doba odbavení vozidla. Pouze dokument nazvaný Souhrnná technická zpráva vyhotovená v listopadu 2009 projekční společností [právnická osoba] uvažuje s průměrnou dobou odbavení vozidla na vjezdu 45 sekund. Znalecký posudek nerozporuje zásadní shodu na tom, že cena obvyklá by měla být stanovena porovnáním, zároveň připomíná, že v případě nemožnosti stanovení obvyklé ceny porovnáním z trhu je možno provést takové určení kalkulačním propočtem ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku. Shrnuje, že porovnávací metodu je možné aplikovat pouze v případech, kdy s obdobnými stavbami je v dostatečné míře rozvinut trh. Konstatuje, že ke dni zpracování znaleckého posudku bylo na území České republiky instalováno nejméně 35 automatizovaných parkovacích systémů a domů, z nichž pouze 7 má kapacitu více než 50 zaparkovaných vozidel. Většina ze všech automatizovaných parkovacích systémů v České republice byla zbudována v rámci developerské činnosti uzavřených bytových komplexů, hotelů, či jiných areálů, jejichž využívání lze předpokládat více či méně uzavřenou skupinou obyvatel. Časy zaparkování a vyparkování menších parkovacích systémů (max. 20 parkovacích míst) se pohybují v závislosti na zvolené technologii kolem 1 minuty, u systému s vyšší kapacitou jsou časy v řádu několika minut. Z dohledaných údajů o parkovacích domech jinde v Evropě či ve světě je patrno, že průměrný čas potřebný k vyparkování se pohybuje v řádu 1,5 – 4 minuty, žádný však nedosahuje průměrného času nižšího než 1 minuta. Jako podklad pro zjištění skutečně existujících časů vzal znalecký ústav [anonymizována dvě slova] znalecký posudek [právnická osoba], tedy vyšel ze zjištěné hodnoty průměrného času nutného k vyparkování 3 minuty 56 sekund, medián poté 3:

26. Realizační ceny staveb s automatickými parkovacími systémy v České republice a okolních státech se podle analýzy provedené znaleckým ústavem pohybují v intervalu 480 000 Kč až 860 000 Kč na 1 parkovací místo. Podle závěrů z provedeného monitoringu je trendem budování záchytných parkovišť na okraji měst s využitím návazné veřejné dopravy, přičemž nástroj regulace parkování v centrech měst je v rukou vedení územně samosprávných celků a spočívá v umožnění parkování na veřejných prostranstvích a cenové politice parkovného. Města s menším počtem obyvatel, srovnatelná se žalovaným, využívají parkovacích domů bez automatické obsluhy, kdy si řidič sám zaparkuje i vyparkuje. Provoz parkovacího domu je hodnocen jako ztrátový, ovšem významný vliv na to může mít parkoviště přiléhající ze severozápadní strany k parkovacímu domu provozované [územní celek]. Nebýt této přímé konkurence, mohl by být ekonomický provoz APD minimálně vyrovnaný. V dalším znalecký ústav rozebírá jednotlivé metody ocenění a zdůvodňuje, jakou metodu ocenění využil, když neexistuje žádný obdobný objekt umožňující srovnání. Důvodem je významná specifičnosti APD, který využívá technologie nemající v tuzemsku obdoby. Znaleckému ústavu nejsou známy žádné dokumenty, které by věrohodně stanovovaly výhled či plán fungování APD vzniklý nejpozději k datu ocenění, není tak využitelná výnosová metoda, která nadto stojí na principu předpokládaného budoucího užitku získaného z předpokládaného způsobu užívání předmětu ocenění. Jako jediné se tak nabízejí oceňovací metody založené na nákladovém principu, které zahrnují jak využití cenového předpisu, tak nabídkových cen, rozpočtových nákladů nebo skutečně vynaložených nákladů, přičemž cenový předpis není možné využít na ocenění technologické části díla, která by musela být oceněna samostatně jiným způsobem. Jako jediné možné řešení zvolil znalecký ústav vycházení ze skutečně vynaložených nákladů s případnými korekcemi, přičemž část stavební nevykazuje žádné vady nebo nedostatky, zvažovat lze parametry technologické části. Jestliže žalovaný v rámci výběrového řízení nedefinoval požadavek minimálních, maximálních či průměrných časů obsluhy, ale pouze hodnotil kritérium těchto časů vahou 20 %, jeví se dosahované časy spíše jako přijatelné. Časy pro obsluhu byly stanoveny až v dodatku [číslo] kdy znalecký ústav hodnotí průměrnou dobu zaparkování 1 minutu a průměrnou dobu vyskladnění vozidla 0,75 minut jako silně optimistické až nerealizovatelné. Provoz parkovacího domu však může žalovaný zajistit svépomocí nebo prostřednictvím jiné kvalifikované osoby, nemůže tak činit žalobkyně, která nevlastní přístupové kódy k parkovacímu domu, což vše včetně manuálů bylo předáno žalovanému.

40. Znalecký posudek dále rozebírá možnosti ohodnocení obvyklé ceny celé stavby jakožto objektu občanské vybavenosti a naproti tomu jako stavby vybudované v rámci vedlejší ekonomické činnosti města, tedy komerční stavby, přičemž zdůrazňuje, že jedna a tatáž stavba využívaná ke stejnému účelu může být na jednom místě provozována v režimu občanské vybavenosti a na jiném místě ve stejný čas jako komerční objekt. Vzhledem k tomu, že žalovaný tvrdil, že stavba byla od začátku zamýšlena k využití v rámci vedlejší ekonomické činnosti města, vyzval ho znalecký ústav k předložení ekonomických studií, analýzy poptávky po parkovacích stáních a jiných dokumentů z doby před investiční fází projektu, aby byl doložen záměr a očekávání žalovaného. Žalovaný však předložil pouze podklad pro hlasování rady [územní celek], z nějž není zřejmé, na základě jakých podkladů se vyvozuje závěr, že by stavba parkovacího domu měla být zisková. Podklad pro vyhodnocení jako ekonomické investice tedy chybí a pokud by stavba parkovacího domu byla posuzována z pohledu občanské vybavenosti, byla by realizována i za předpokladu, kdy by nebyla rentabilní v úzce finančním vyjádření. Nebyl však zjištěn žádný údaj o tom, že by se žalobkyně zavázala garantovat zaručenou ziskovost provozu parkovacího domu, ani že by taková ziskovost byla součástí podmínek smlouvy o dílo či zadávací dokumentace výběrového řízení. Tvrzení žalovaného, že delší časy zaparkování/vyparkování jsou hlavní příčinou nízkého využívání parkovacího domu, se zakládá pouze na jeho domněnce, že ve městě [obec] byla, je a bude dostatečná poptávka po parkování v parkovacím domu, pokud by časy obsluhy byly kratší. Žalovaný ale tuto tvrzenou vazbu mezi poptávkou a časy nijak nedokládá. Naopak bylo zjištěno, že obsazenost parkovacího domu byla nízká již od jeho uvedení do provozu.

41. Znalecký ústav dospěl k hodnotě díla na základě zjištění nákladů, které měly být do provozu vloženy, ve výši zhruba 85 500 000 Kč, z nichž odečetl finančně vyjádřené nedostatky díla, které jsou spatřovány v nutném odstraňování poruch a vad a vyjádřeny prostřednictvím mzdových nákladů i předpokládaných hotových výdajů na odstranění drobných nedostatků, přičemž propočtem a po zaokrouhlení dospěl k hodnotě 82 000 000 Kč.

42. Znalecký ústav se též vyjádřil ke znaleckým posudkům znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Uvedl, že přestože znalecké úkoly uložené účastníky řízení zpracovatelům jsou odlišné, oba posudky dospěly k závěru, že není možno stanovit obvyklou cenu s využitím porovnávací metody, neboť není dostatečné množství porovnatelných nemovitostí, s čímž se ztotožňuje i znalecký posudek znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova]. Podle jeho hodnocení se znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení] dostatečně nevypořádal s otázkou, z jakého důvodu byla žalobkyně ochotna realizovat výstavbu parkovacího domu za cenu nižší, než je stanovena ve znaleckém posudku, znalecký posudek [anonymizována dvě slova] se zaměřoval na vyčíslení skutečného majetkového prospěchu spojeného se stavbou, přičemž tento prospěch vykládal ve smyslu budoucího zvýšení peněžní zásoby vlastníka/provozovatele stavby, a tedy přejímal prvky výnosové metody ocenění, s čímž se znalecký ústav [anonymizována dvě slova] neztotožnil.

43. Jeden ze zpracovatelů znaleckého posudku znaleckého ústavu [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení] při jednání soudu I. stupně uvedl, že i optikou dnešní doby se časy nabízené ve výběrovém řízení v roce 2010 jeví jako nereálné. Ústav nemá informaci, že by obdobný parkovací dům s takto nabízenými parametry byl ve světě vystavěn. Při hodnocení nákladů, které vyžaduje obsluha parkovacího domu oproti tomu, kdyby byl bezobslužný, vycházeli z toho, že při místním šetření se strany shodly, že obsluha věnuje asi 70 % času na usměrnění, jak mají uživatelé zaparkovat či vyparkovat, a pouze 30 % odstraňování vad. Většina parkovacích domů je umístěna v objektech určených pro uzavřený okruh osob, které jsou s užíváním seznámeny. [územní celek] ale využívá parkovací dům pro širokou veřejnost. Stává se, že uživatelé správně neovládají vozidlo tak, aby systém správně zafungoval, a zde se uplatní těch 70 % času obsluhy jako nutnost správně uživatele nasměrovat. Pokud uživatel nasměruje vozidlo správně, systém také správně zafunguje. Zpracovatelé provedli zkoušku funkčnosti a automatický systém fungoval. Vycházejí tedy z toho, že systém by mohl správně fungovat při správném dodržení postupů uživatelů. Výdaj předpokládaný na nutnou obsluhu znalci konstruovali tak, že řádný hospodář by si měl prostředky předem shromáždit a volné prostředky využít aktivně, tzn. rozvrhnout si, jak velkou část nutno spořit, aby měl prostředky na budoucí mzdy obsluhy. Nelze proto vyjít z prostého násobení ročního výdaje počtem let. Ve městech srovnatelných se [anonymizováno] neexistuje soukromý provozovatel, který by chtěl takový PD provozovat. Lze soudit, že provoz ve městě obdobné velikosti není rentabilní. V tom případě ale ekonomická argumentace pozbývá uplatnění. V rámci své analýzy znalci zpracovali i analýzu parkování v jiných městech a ve [obec]. Zjistili, že s APD sousedí parkoviště, které je zčásti umístěno na soukromých pozemcích, ovšem provozovatelem je město, žádali proto po žalovaném podklady o využitelnosti a ekonomické náročnosti provozu tohoto parkoviště. Žalovaný odpověděl, že je k dispozici jen ekonomický rozbor provozu parkoviště za rok 2019. To ovšem nelze vztahovat k roku 2013. Parkoviště je přímou konkurencí parkování v APD. Kdyby žalovaný měl zájem na maximalizaci ekonomických výsledků, nastavil by cenovou politiku parkování ve městě příznivě směrem k APD. Před místním šetřením měli znalci k dispozici mj. znalecký posudek znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova]. Ten prováděl statistická měření a vyhodnocení časů a vyhodnotil data zátěžových testů dne [datum] prováděných spolkem občanů města Slaného a pak se v něm ještě objevují data získaná během provozu. Z nich vyplývá, že údaje získané zátěžovými testy a z reálného provozu jsou si velmi blízké. Proto nebylo nutno nový zátěžový test provádět, znalci mohli vyjít z uvedeného znaleckého posudku. Rozložení vad v čase je nahodilé, lze si představit, že přepnout něco jednou za hodinu skočí prodavač vedle v obchodě, a právě proto znalci volili jako přiměřené množství vynaložených nákladů mzdové náklady na 2 pracovníky. Od ledna 2013 mělo město se žalobkyní servisní smlouvu, která skončila, až když město ukončilo provoz APD. Znalci sice neprovedli analýzu, jak by šlo stavební část využít po demontáži technologické části, ale je to podle nich neproveditelné.

44. Soud I. stupně vyložil, že pokud jde o pojem a rozsah bezdůvodného obohacení, je nutno podle ust. § 457 obč. zák. vyjít z toho, že je-li smlouva neplatná, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Žalovaný argumentoval tím, že je ochoten vydat technologickou část a ponechat si pouze stavbu, ale na tento požadavek nepřistoupila ani žalobkyně ani soud. Z vyjádření znalců jednoznačně vyplynulo, že dílo bylo zadáno jako celek, bylo vytvořeno jako celek a technologická část samostatně fungovat nemůže, neboť byla vytvořena na míru současně s částí stavební, která je také specifická, neboť je přizpůsobena zabudované části technologické. Dále je z dokazování zřejmé, že předmět díla není možno vydat, je tedy nutno vyplatit peněžitou náhradu, a to tím subjektem, pro něhož byly stavební práce provedeny. Soud I. stupně vyšel především z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. 26 Odo 1790/2006, na který mj. odkazuje i žalovaným zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2437/2015, podle něhož vyjádřením majetkového prospěchu není peněžitá částka, která odpovídá částce vynaložené na zhotovení díla, ale peněžitá náhrada odpovídající skutečnému majetkovému prospěchu zákazníka – objednatele díla. Při posouzení výše této peněžité náhrady je třeba vycházet z nejnižších nákladů, které by zákazník (nikoli zhotovitel) v daném místě a čase musel vynaložit na dosažení stejného plnění. Zároveň soud musí přiměřeně přihlédnout i k případné vadnosti poskytnutého plnění, pokud má za následek snížení skutečného majetkového prospěchu zákazníka. Nejvyšší soud ČR odkázal na další rozhodnutí v obdobné věci ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 32 Odo 871/2004, kde je kromě shodné či podrobněji rozvedené právní věty ohledně rozsahu peněžité náhrady také uvedeno, že fakt, že se později žalovaný (zákazník) rozhodl, že již získané bezdůvodné obohacení získat nechce, jej nezbavuje povinnosti poskytnout za něj peněžitou náhradu. Nejvyšší soud zdůraznil, že není rozhodující, jakou hodnotu pozbyl ten, kdo stavební práce prováděl, ale o kolik se zvýšil majetek povinného. Vytýká soudům nižších stupňů, že hodnotily nikoli zvýšení majetku povinného, ale úbytek prostředků na straně oprávněného, tedy toho, kdo stavbu prováděl. Na tento právní závěr navazuje rozhodnutí sp. zn. 26 Odo 1790/2006, a na ně rozsudek ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2437/2015, prezentovaný žalovaným. Podle jeho právní věty peněžitá náhrada za plnění, které není dobře možné vrátit, musí odpovídat hodnotě, za jakou bylo v daném místě a čase a za obdobných podmínek obvykle poskytováno obdobné plnění (musí odpovídat obvyklé ceně tohoto plnění). Výše peněžité náhrady se musí odvozovat od prospěchu, jenž byl plněním bez právního důvodu získán, obohacený je tedy povinen vydat vše (nikoli více), co sám získal. Při určení výše této náhrady je přitom třeba přihlédnout i k případné vadnosti plnění, pokud má za následek snížení skutečného majetkového prospěchu obohaceného. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4137/2011, je zdůrazněno, že při posuzování vztahů z bezdůvodného obohacení je stěžejní stanovení peněžitého ekvivalentu plnění, jež představuje bezdůvodně nabytý majetkový prospěch, jenž má být obohaceným vydán tomu, na jehož úkor se obohatil. Z dokazování je zřejmé, že neexistují srovnatelné údaje o výdajích jiných investorů na pořízení obdobné investice, když v tomto případě jde o unikátní stavbu.

45. Poté, co soud I. stupně na základě vyhodnocení důkazů a souladně se závěry odvolacího soudu uzavřel, že smlouvu je nutno posoudit jako neplatnou, bylo nutno postupovat podle ust. § 457 a § 458 odst. 1 obč. zák. a zjistit hodnotu toho, oč se žalovaný obohatil. Soud I. stupně vyšel z doplněného dokazování a v souladu se znaleckým ústavem odmítl, že hlavním kritériem by měla být ekonomická výnosnost. Taková zadávací kritéria pokládá za chybná, neboť je třeba brát v úvahu, že žalobkyně jako budoucí zhotovitel již při zadávání díla jako veřejné zakázky zjevně pracovala s požadavkem na zhotovení díla jako součásti občanské vybavenosti. Pokud obec, jejímž hlavním úkolem je zajišťování veřejných potřeb občanů, uzavře smlouvu na zajištění parkovacích prostor, musí se taková smlouva třetí osobě jevit jako smlouva uzavřená za účelem uspokojování těchto veřejných potřeb. Tvrdí-li žalovaný, že od počátku měl v úmyslu uzavřít smlouvu pro účely své vedlejší podnikatelské činnosti, bylo jeho důkazním břemenem prokázat, že tento úmysl byl nebo musel být žalobci v době uzavření smlouvy znám. Soud I. stupně účastníky upozornil, že ze žádného z provedených důkazů není zřejmé, že dílo bylo zadáno jako komerční stavba pro podnikání, a z definice obchodních vztahů mezi samosprávnou územní jednotkou a podnikatelským subjektem v ust. § 261 odst. 2 obch. zák. je zřejmé, že takové vztahy jsou obchodními, pokud se týkají zabezpečování veřejných potřeb. Proto by muselo jednoznačně vyplývat ze zadání kritérií pro výběrové řízení, resp. z ujednání smlouvy o dílo, že má jít o komerční stavbu zadávanou za účelem podnikání města. Nic takového v řízení prokázáno nebylo a nebylo prokázáno ani to, že by se strany následně chovaly tak, jako by mělo jít o dílo zadané za účelem podnikatelské činnosti žalovaného. Takové okolnosti nebylo možno zjistit ani ze zadání ve výběrovém řízení ani z obsahu smlouvy. Veškerá argumentace žalovaného vyzdvihující ztrátovost parkovacího domu či nenaplnění očekávání města ve smyslu ekonomického přínosu se tak jeví jako lichá, neboť nebere v úvahu, jak se jednání zadavatele jevilo navenek.

46. Soud I. stupně uzavřel, že pokud znalecký ústav ohodnotil dílo částkou 82 000 000 Kč a žalovaný žalobkyni zaplatil 47 783 049,15 Kč, vychází částka uvedená ve výroku I. tohoto rozsudku 34 216 950,85 Kč jako zbytek ekvivalentu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně požadovala rovněž úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, což odpovídá vládnímu nařízení 351/2013 Sb., ovšem počátek prodlení stanovila datem [datum]. Soud při úvaze, kdy mohlo k prodlení dojít, vyšel ze skutečnosti, že přesná výše bezdůvodného obohacení byla zjistitelná až na základě znaleckého posudku podaného v prvé části řízení, ovšem k tomuto posudku byla řada námitek, s nimiž bylo zapotřebí se vyrovnat při jednání konaném dne [datum]. Při tomto jednání ještě znalecký ústav přislíbil zodpovědět jednu z otázek písemně, znalci tak učinili a toto jejich doplnění bylo provedeno jako důkaz při jednání dne [datum]. Od této chvíle mohl žalovaný plnit bez pochybností o výši částky, plnit měl možnost [datum] a od [datum] je v prodlení bez pochybností o jeho počátku.

47. Výrokem II. soud I. stupně zbývající část žaloby zamítl. Především jde o rozdíl mezi požadovanou částkou 37 740 784,20 Kč a přiznanou částkou 34 216 950,85 Kč. Stejným způsobem se soud vypořádal se zamítnutím úroků z prodlení za dobu, kdy nebyla výše plnění postavena najisto, což se týká úročení nejen zamítnuté části předmětu řízení, ale též úročení přiznané částky, ovšem za dobu, kdy prodlení nebylo prokázáno. Ohledně základu zamítnuté části úroků se soud dopustil početní chyby, kterou opravil usnesením ve smyslu ust. § 167 o.s.ř., přičemž správné znění výroku II. zapracoval do písemného znění rozsudku.

48. Při rozhodnutí o nákladech řízení mezi účastníky vyšel soud I. stupně z vyčíslení nákladů řízení žalobkyní i vedlejším účastníkem, které jsou přehledně uvedeny takto:

49. Náklady žalobkyně: 1) soudní poplatek 1 887 040 Kč ze žaloby a 343 242 Kč z odvolání, celkem 2 230 282 Kč; 2) Právní zastoupení z tarifní hodnoty odpovídající částce přiznané soudem za úkony: příprava a převzetí, výzva k plnění z [datum], žaloba, jednání ve dnech [datum] přesahující 2 hodiny, [datum], [datum] přesahující 2 hodiny, [datum] přesahující 2 hodiny, [datum], vyjádření ve věci ze dnů [datum], [datum], [datum], [datum], odvolání ze [datum], vyjádření k odvolání žalovaného z [datum] a k doplnění odvolání žalovaného ze [datum], odvolací jednání dne [datum] přesahující 2 hodiny, vyjádření k zadání znaleckého posudku z [datum], vyjádření ke znaleckému úkolu z [datum], jednání ve dnech [datum] přesahující 2 hodiny, [datum] přesahující 2 hodiny a [datum], vyjádření k vyjádření žalovaného ze dnů [datum] a [datum], vyjádření k námitce promlčení žalovaného z [datum], ke každému z výše uvedených úkonů režijní paušál á 300 Kč, to vše s DPH. 3) S ohledem na složitost znaleckého dokazování využila žalobkyně ke konzultacím a zpracování stanoviska [anonymizována tři slova] – [anonymizována dvě slova] [obec], které zaplatila 35 090 Kč 4) Cestovní výdaje [datum]: 750 Kč, [datum]: 1 104 Kč, [datum]: 3 034 Kč, [datum]: 1 168 Kč, [datum]: 1 517 Kč, [datum]: 3 012 Kč, [datum]: 3 379 Kč a [datum]: 1 236 Kč + DPH.

50. Náklady vedlejšího účastníka: 16 úkonů: příprava a převzetí, písemné podání ve věci samé, účast u jednání ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], účast u jednání odvolacího soudu ve dnech [datum] přesahující 2 hodiny, [datum] přesahující 4 hodiny, [datum] přesahující 2 hodiny, [datum], písemné podání ve věci ze dne [datum], 16 x 59 420 Kč = 950 720 Kč, 16 RP x 300 Kč = 4 800 Kč, 21% DPH z částky 955 520 Kč: 200 659 20 Kč, cestovné ([datum], [datum], [datum]) a zpět a promeškaný čas v celkové výši 2 781,16 Kč, celkem 1 158 960,36 Kč.

51. Žalobkyně vyúčtovala 28 úkonů po 59 420 Kč a 23 paušálních náhrad po 300 Kč. Ohledně hotových výdajů je uznatelnou položkou doložený výdaj za odbornou konzultaci s [anonymizováno] [obec] ve výši 35 090 Kč, cestovné však přiznáno nebylo, neboť z ničeho nevyplývala výrazná rozdílnost jednotlivých částek za cesty, navíc bez rozlišení, zda jde o výdaj žalobkyně či právního zástupce, v té souvislosti je nezjistitelný základ pro propočet DPH požadovaný právním zástupcem. Dále vynaložila žalobkyně náklad na soudní poplatek ve výši 1 887 040 Kč a za odvolací řízení 343 242 Kč, takže by jí na nákladech řízení náležela částka celkem 4 286 870,60 Kč. Byla však procesně úspěšná v rozsahu 91 %, podle principu odečtu úspěchu a neúspěchu vychází právo žalobkyně na náhradu nákladů řízení ve výši 82 % (91 - 9). Ohledně propočtu celkových nákladů řízení vzniklých žalobkyni se soud dopustil omylu a z něj vyplývající početní chyby, kterou opravil usnesením ve smyslu ust. § 167 o.s.ř., přičemž správné znění výroku III. již zapracoval do písemného znění rozsudku. Výsledné výši procentní části odpovídá částka 3 515 234 Kč, kterou je méně úspěšný žalovaný povinen žalobkyni uhradit.

52. Vedlejší účastník by měl při plném úspěch ve věci nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 158 960,36 Kč, 82 % z této náhrady odpovídá částce 950 347,44 Kč.

53. Státu vznikly náklady na podání znaleckých posudků ve výši 210 418,24 Kč. Podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci je tato částka rozdělena tak, že 91 % z nich je povinen zaplatit žalovaný, tj. 191 480,60 Kč, a 9 % žalobkyně, tj. 18 937,64 Kč.

54. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobkyně a žalovaný.

55. Odvolání žalobkyně směřuje proti části výroku II., kterou soud I. stupně zamítl žalobu v rozsahu úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 34 216 950,85 Kč za dobu od [datum] do [datum], a proti výroku III. Soudu I. stupně vytýká, že při posouzení otázky počátku prodlení žalovaného se zaplacením žalované částky neaplikoval ust. § 563 obč. zák., podle něhož nebyla-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Protože žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění rovněž z důvodu bezdůvodného obohacení dopisem ze dne [datum], má nárok na zaplacení příslušenství z částky 34 216 950,85 Kč již od [datum], tedy dne následujícího po marném uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v tomto dopise. Soud I. stupně rovněž nepřiznal žalobkyni náhradu cestovních výdajů, a to i přesto, že je v závěrečném návrhu ze dne [datum] řádně specifikovala a doložila. Souhrnná výše cestovného činila celkem 18 392 Kč včetně DPH, což při zohlednění principu odečtu úspěchu a neúspěchu (82 %) dává na cestovném celkovou částku 15 081,44 Kč, která měla být žalobkyni přiznána.

56. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I., II. a III. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 34 216 950,85 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku; co do zbytku, tj. ohledně částky 3 523 833,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 16. 12. [číslo] do zaplacení se žaloba zamítá; žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 3 530 315,44 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, do rukou právního zástupce žalobkyně.

57. Odvolání žalovaného brojí proti výrokům I., III., IV., V. a VI. Odvolatel jím namítá, že soud I. stupně nepřihlédl k jeho tvrzení ohledně oddělitelnosti technologie a možnosti naturální restituce. K prokázání možnosti oddělení a vrácení technologie předložil např. statický posudek – odborné vyjádření ev. [číslo] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum]. Přitom je to právě technologie, kterou žalobkyně dodala zcela odlišnou oproti technologii, kterou deklarovala v projektu, nabídce do výběrového řízení i v neplatné smlouvě o dílo. Odchýlením realizace od vlastního projektu způsobila nekompatibilitu mezi stavební a technologickou částí díla, což způsobilo nepoužitelnost parkovacího domu pro zamýšlené krátkodobé parkování občanů v centru města. Použitá technologie je podle odborníků zastaralá, resp. je použitelná maximálně pro garážové domy, nikoliv však pro automatické parkovací domy, které jsou určené pro krátkodobé parkování. Soud I. stupně se dále odmítl zabývat nefunkčnosti díla a veškeré navržené důkazy bez dalšího neprovedl. Nevypořádal se ani s revizním znaleckým posudkem znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], [číslo] byť jím důkaz dne [datum] provedl. Přitom závěry tohoto znaleckého posudku jsou s napadeným rozsudkem zcela v rozporu. Naopak soud I. stupně vycházel ze znaleckého posudku znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], který obsahuje závažné vady, v důsledku čehož nemůže být dostatečným podkladem pro rozhodnutí soudu. Neprovedl důkazy potřebné ke stanovení výše bezdůvodného obohacení, např. výslechem zástupce znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova], dopisem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] komise znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova], spisem Ministerstva spravedlnosti ČR ve věci řízení o přestupku znaleckého ústavu [právnická osoba], odmítl zadat zpracování revizního znaleckého posudku k vadnému posudku znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova]. Jeho závěr, že„ z dokazování je zřejmé, že předmět díla není možné vydat“, nemá oporu v provedeném dokazování, neboť to vůbec nebylo provedeno.

58. Žalovaný připomněl, že ze znaleckého posudku znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] [číslo] 2015 provedeného v původním řízení před soudem I. stupně bylo zjištěno, že majetkový prospěch žalovaného, který získal dodáním díla od žalobce na základě neplatné smlouvy o dílo je nulový. Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] bylo dále zjištěno, že„ [právnická osoba] zpracoval znalecký úkol řádně a dospěl ke správným závěrům.“. Z revizního znaleckého posudku ze dne [datum] znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] mj. vyplývá, že posudek [anonymizována dvě slova] je zpracován v rozporu se zákonem č. 151/1997 Sb., nesprávně zvolil metodu pro zpracování znaleckého úkolu, tato metoda je navíc nesprávně aplikovaná, posudek vychází ze zcela nesprávného teoretického rozboru a je nepřezkoumatelný s ohledem na nemožnost kontroly postupu zpracovatele posudku a věcné správnosti jeho závěrů. V odůvodnění napadeného rozsudku však zcela absentuje jakékoli hodnocení tohoto důkazu či jiná zmínka o jeho provedení. Soud I. stupně místo zjišťování majetkového prospěchu, kterého se dostalo žalovanému, věnuje podstatnou část svého právního posouzení úvahám o tom, s jakými požadavky měla pracovat žalobkyně při zhotovování díla. Z vyjádření zástupce znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] je zřejmé, že tento znalecký ústav majetkový prospěch nezjišťoval, ale provedl ocenění stavby nákladovou metodou. Přitom podle zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu mělo být výsledkem dokazování zjištění hodnoty skutečného obohacení, které se případně žalovanému dostalo, nikoliv zjištění nákladů, které na zhotovení díla vynaložila žalobkyně.

59. Žalovaný též upozornil, že soud I. stupně znalecký úkol znaleckému ústavu [anonymizována dvě slova] uložil od počátku nesprávně, když mu uložil určení ceny obvyklé k datu [datum]. Nicméně zástupce tohoto znaleckého ústavu při výslechu uvedl, že kdyby byl zadán obdobný úkol, jako byl zadán znaleckému ústavu [anonymizována dvě slova], tj. jaká by měla být výše peněžité náhrady odpovídající skutečnému majetkovému prospěchu žalovaného na základě neplatné smlouvy uzavřené mezi ním a žalobkyní na výstavbu APD, pak by rovněž znalecký ústav [anonymizováno] ČB dospěl k závěru o nulovém prospěchu. Znalecký posudek znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] však obsahuje závažné vady a jednou z nich je, že místní šetření bylo provedeno v rozporu se zákonem. Místní šetření je znaleckou činností, kterou mohou podle zákona o znalcích provádět pouze znalci a nikoli zaměstnanci znaleckého ústavu bez přítomnosti znalce. Místního šetření se účastnil [anonymizováno] [příjmení], který je zaměstnancem znaleckého ústavu a nikoliv znalcem zapsaným v seznamu znalců. Kromě něho se místního šetření zúčastnil i [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] [jméno], který měl posuzovat technologickou stránku. [anonymizována dvě slova] [příjmení] technologii obhlédl, nafotil a na místě konstatoval, že dodaná technologie nemůže fungovat. [anonymizována dvě slova] [příjmení] však nakonec nebyl uveden jako zpracovatel znaleckého posudku, jeho závěry v něm nebyly použity a absentuje v něm jakákoli zmínka o jeho přítomnosti při místním šetření a o jeho závěrech. Nadto o místním šetření nebyl proveden žádný zápis či pořízen protokol. Neexistence takového dokumentu způsobuje nepřezkoumatelnost znaleckého posudku. Další podstatnou vadou místního šetření je, že nebyl proveden zátěžový test (test propustnosti), který by zkoumal funkčnost či nefunkčnost parkovacího domu. Při místním šetření bylo zaparkováno pouze 1 auto, které bylo umístěno s ohledem na nulové obsazení parkovacího domu na optimální místo (hned za vrata) za 2,5 minuty. Zaparkování 1 auta na ideální místo však nevypovídá nic o schopnosti parkovat na místech, která jsou zcela nefunkční, systémově vyřazená z provozu. Parkovací dům má celkem 148 míst a jedná se fakticky o 2 parkovací domy v jedné společné stavbě. Jedna jeho polovina tak nebyla znaleckým ústavem vůbec vyzkoušena. Zaparkování 1 auta bylo provedeno manuálně za asistence obsluhy žalobkyně, tedy zcela mimo funkce automatického systému. Další vadou znaleckého posudku je, že jej znalecký ústav [anonymizována dvě slova] zpracoval v rozporu s pokyny odvolacího soudu, když jej zpracoval za použití nákladové metody, tedy zjištěním nákladů, které na zhotovení díla vynaložila žalobkyně. Nevyčísloval skutečný majetkový prospěch žalovaného, ale oceňoval stavbu, navíc nepřípustně zjištěním nákladů, které na zhotovení díla vynaložila žalobkyně. Nákladovou metodu navíc znalecký ústav [anonymizována dvě slova] aplikoval nesprávně, když nepoužil žádné výpočty, algoritmy, porovnání, položkové rozpočty atd., ale převzal smluvní cenu uvedenou v dodatku [číslo] jako cenu nákladovou. Při obhajobě znaleckého posudku zástupce znaleckého ústavu uvedl, že náklady ověřovali podle auditu předloženého žalobkyní, nicméně takto byly pouze zjištěny náklady, které na dílo vynaložila žalobkyně. Znalecký posudek nerespektuje ani rozhodné datum [datum] zadané znaleckým úkolem. Měl určit obvyklou cenu díla k [datum], když převzal smluvní cenu z dodatku [číslo] který byl uzavřen až dne [datum]. Nezkoumal též prospěch žalovaného za situace, přičemž dodané dílo objektivně není přínosem. Nefungovalo ani po dobu jeho provozu žalobkyní, občané jej odmítali užívat a s ohledem na nutnou obsluhu byl jeho provoz extrémně ztrátový. Dílo je v současné podobě zavřené a bude muset být zbouráno či za mnoho desítek milionů přestavěno.

60. Znalecký ústav se podle žalovaného ve svém posudku opakovaně dopouští nepřípustných hodnotových soudů, příkladmo lze uvést spekulaci ohledně možností dodržet deklarované parametry. Doba vozidla přitom byla druhým nejvýznamnějším kritériem výběrového řízení. S faktickými odbavovacími časy, jakých parkovací dům dosahuje, by žalobkyně výběrové řízení nevyhrála. Dále lze poukázat na spekulace ohledně správnosti ekonomického záměru žalovaného, ač neměl hodnotit úmysl objednatele, ale rozdíl mezi požadovanými parametry a parametry, které dílo ve stavební i technologické části fakticky vykazuje. Osoby obhajující znalecký posudek před soudem I. stupně nadto nebyly znalci. Provedení důkazu tak proběhlo v rozporu s tehdy platným zákonem o znalcích. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] při svém výslechu odpovídal nepravdivě, například že žalovaný má vlastní kompletní dokumentaci k parkovacímu domu, know how i veškerý software umožňující jeho provoz bez účasti žalobkyně. Přitom žalovaný soudu předložil e-mailovou komunikaci ze dne [datum], z níž vyplývá, že [anonymizováno] [příjmení] sdělil, že nemá potřebné know how a že i sama žalobkyně při místním šetření potvrdila, že bez jejího dozoru provoz není možný a že v České republice není jiná osoba schopná jej provozovat. Dále [anonymizováno] [příjmení] opakovaně nepravdivě uvedl, že doby zaparkování a vyparkování nebyly v hodnotících kritériích výběrového řízení a že nemá žádný údaj o tom, jaký časový parametr byl ve výběrovém řízení nabídnut žalobkyní. Nabídka žalobkyně do výběrového řízení však byla znaleckému ústavu žalovaným e-mailem poskytnuta a [anonymizováno] [příjmení] ji měl v době jeho výslechu u sebe, když mu ji předala jeho asistentka. [anonymizováno] [příjmení] zcela nelogicky obhajoval nezohledňování vad parkovacího domu analogií s deštníky tak, že by prodejce prodával deštníky, ale zákazník by byl povinen zaplatit pouze tehdy, pokud je využije při dešti, a z toho by vyplynulo, že deštníky by se prodávaly, jen když by už mělo pršet, ale pak by se v tom riziku sníženého prodeje musela odrážet cena, která by byla vyšší. [anonymizováno] [příjmení] zcela opomíjí práva kupujícího z vadného plnění. Zkušební provoz v případech předání takovéhoto díla je naprosto standardní, a v daném případě si žalobkyně dokonce vyžádala prodloužení doby zkušebního provozu, aby mohla za provozu odstranit nedostatky, jako jsou např. neúnosně dlouhé odbavovací časy. Nadto srovnávat jedinečnou stavbu parkovacího domu pro město s deštníky, je přinejmenším nešťastné. Za nesmyslnou považuje žalovaný úvahu [anonymizováno] [příjmení], že o užívání parkovacího domu veřejností musela být v hodnotících kritériích výběrového řízení zmínka, jinak nelze vycházet z toho, že měl být veřejností užíván. Je logické, že požadavek [územní celek] na navýšení kapacity parkování v centru vycházel právě z potřeb široké slánské veřejnosti, nikoliv z potřeb úzké skupiny zájemců. Úvahu, že nemožnost užívání parkovacího domu širokou veřejností není vadou díla, [anonymizováno] [příjmení] obhajuje analogií s řízením vozidel, podle níž si zákazník koupí auto v tuzemsku, odjede s ním do [země], kde se řídí vlevo, a on to nezvládne a pak by říkal, že je vadou auta, ale to není způsobeno autem, proto to není vada, je to způsobeno nekompatabiliou systémů. Opětovně se jedná o nešťastné srovnání. Parkovací dům se nepřemístil ze [obec] do [anonymizováno], přesto pro svůj účel není způsobilý, není to o nekompatibilitě systémů, ale jde jednoznačně o podstatnou vadu díla.

61. Žalovaný znaleckému ústavu dále vytýká, že nutné náklady na obsluhu parkovacího domu vypočetl nesprávně, když určil mzdové náklady po dobu 30ti let částkou 3 287 134 Kč, což je zcela mimo realitu. [anonymizováno] [příjmení] původně uvedl, že se na tomto poměru měly strany shodnout, a později, že to„ mělo vyplynout z místního šetření“, a pan [příjmení] přítomný za žalovaného údajně nic neměl namítat. Žádná taková dohoda však uzavřena nebyla a tehdy přítomný pan [příjmení] si není vědom údajného„ vyplynutí této skutečnosti“. Žalobkyně věděla, že dodává dílo obci a že jeho účelem je moderní parkování v centru města. Je nemyslitelné, že by se mohla domnívat, že není pro občany či návštěvníky žalovaného, ale pouze pro uzavřenou skupinu. Dodán měl být plně automatický parkovací dům, u něhož není přítomnost obsluhy nutná, přičemž slouží veškeré veřejnosti. Je evidentní vadou díla, že není schopné fungovat v režimu bez obsluhy. Obsluha podle projektu a zadání být vůbec neměla. Závěr, že mohl zaskočit třeba prodavač odvedle v obchodě, je nejen v rozporu s náročností takové práce, praxí, jak provoz fungoval, ale dokonce i s podklady, které byly znaleckému ústavu účastníky poskytnuty. Znalecký ústav nepřihlédl dostatečně k vadám dodaného díla mající vliv na prospěch, jakého se žalovanému jeho dodáním dostalo. Jedná zejména se o tyto 4 podstatné vady díla, a to že APD nesplňuje a) základní požadovaný parametr, aby byl plně automatický; b) dodavatelem nabízený parametr na vyparkování auta za 45 sec; c) základní parametr v adekvátním počtu odbavovacích stanovišť na výdej aut; d) bezpečnostní požadavky dané [anonymizována dvě slova] [číslo] ([číslo]), bod [číslo]. Parkovací dům s výše uvedenými vadami je zmetek, který objektivně není možno řádně provozovat. K rozhodnému datu [datum] byly vady díla ještě výraznější. Ani přes následné zásahy a propachtování díla žalobkyni se vady nepodařilo odstranit a dodané dílo představuje pro žalovaného tzv. zmařenou investici. V momentu, kdy žalobkyně zjistila, že vyprojektované dílo v technologické části je nesplnitelné (jak je uvedeno ve znaleckém posudku), bylo úkolem dodavatele pomalejší technologické části přizpůsobit též stavební část díla, a to adekvátním navýšením počtu odbavovacích stanovišť. Dodavatel změnil technologickou část díla, aniž by adekvátně změnil jeho stavební část, čímž vznikla neodstranitelná vada díla spočívající v nekompatibilitě parametrů technologické části s parametry stavební části, která pak ve funkčním celku způsobuje nepoužitelnost díla k původnímu záměru.

62. Nakonec odvolatel soudu I. stupně vytkl, že se nijak nevypořádal se jím vznesenou námitkou promlčení.

63. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích I., III., IV., V. a VI. zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu projednání, případně aby sám rozhodl tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne a přizná žalovanému náklady řízení.

64. Odvolání svého právního zástupce doplnil sám žalovaný uvedením, že teprve v praxi bylo zjištěno (a je věrohodně podloženo elektronickou evidencí i protokolem ze zkušebního provozu), že dodaný APD vykazuje natolik podstatné vady, že je jen velmi obtížně použitelný, a z tohoto důvodu je od [datum] uzavřený. Tento stav má zásadní vliv na výši bezdůvodného obohacení, které město jeho dodáním získalo. Zástupci města považují jednání a rozhodování paní soudkyně [anonymizováno] [příjmení] za nestandardní, tendenční ve prospěch žalobkyně, o čemž svědčí fakt, že v průběhu řízení opakovaně vyslovila, že nebýt toho, že žalovaným je„ město“, tak by už dávno rozhodla ve prospěch žalobkyně. Žalovaný považuje takový postup paní soudkyně [příjmení] za klíčovou vadu řízení. Ta v rámci takto vyjádřené předpojatosti nepřipustila důkazní návrhy žalovaného, jimiž prokazuje, že dodaný APD je natolik vadný, že je nepoužitelný pro původní záměr města na krátkodobé a moderní parkování v centru. Paní soudkyně rozhodla ve prospěch žalobkyně pouze na podkladě znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem [anonymizována dvě slova], který je ovšem zkreslený ve prospěch žalobkyně, neboť byl vypracován nákladovou metodou, která však byla odmítnuta usnesením odvolacího soudu, v němž stanovil,„ aby výsledkem bylo zjištění hodnoty skutečného obohacení, kterého se případně žalovanému dostalo, nikoliv zjištění nákladů, které na zhotovení díla vynaložila žalobkyně“. Proto žalovaný nechal proti zkreslenému posudku vypracovat revizní posudek znaleckým ústavem [anonymizována dvě slova], který je objektivně nejrespektovanějším institutem v oboru znalectví, neboť právě zde se obor znalectví vyučuje. Znalecký ústav [anonymizována dvě slova] zpracoval znalecký posudek [číslo] ve dvou částech. V první části vypracoval revizní posudek ke zkreslenému posudku znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] a ve druhé provedl vlastní ocenění výše bezdůvodného obohacení, kterého se žalovanému dodáním vadného APD dostalo. V první části revizního posudku dospěl znalecký ústav [anonymizována dvě slova] k závěru, že„ posudek [číslo] trpí zásadními vadami a v něm provedené ocenění bezdůvodného obohacení nelze akceptovat, resp. je nutné ho považovat za chybné“. Ve druhé části dospěl k závěru, že„ ze strany [územní celek] nemohlo dolít k žádnému bezdůvodnému obohacení“. Důvodem je, že posudek znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] stanovil jako maximální výši hodnoty APD částku 34 453 000 Kč, což v důsledku znamená, že žalovaný naopak vadný APD přeplatil o 13 330 000 Kč, a proto bezdůvodné obohacení vzniklo na straně žalobkyně. Dále uvedl, že úkolem znaleckého zkoumání nebylo vypočítávat algoritmy časových nároků při parkování ve slánském APD, když realizované dílo je zcela odlišné od díla projektovaného. Takové vyhodnocení přísluší například [obec] [anonymizována dvě slova] [obec] (jejíž výpočty jsou uvedeny v projektu), nebo [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] Brno (dále jen„ [anonymizováno]“). Na základě uvedeného doporučení se žalovaný obrátil na SZÚ s objednávkou odborného posouzení technického stavu [anonymizováno] APD. Inspekční nález dokládá 154 neshod s předpisy, proto Inspekční zpráva uzavírá, že na základě výsledku z provedeného posouzení technického stavu APD a zjištěných neshod a provozních rizik, uvedených v Inspekčním nálezu, je možno konstatovat, že uvedený APD nesplňuje požadavky k zajištění bezpečného provozu dle nařízení vlády 176/2008 Sb. a [anonymizována dvě slova] [číslo]: 2010. Principiální otázkou je, o co se město obohatilo dodáním APD, který díky vadám nelze řádně užívat. SZÚ v Inspekčním nálezu ve výčtu neshod pod bodem 154. uvedl zcela zásadní a podstatnou vadu APD: Strojní zařízení (APD) ve veřejném používání nelze provozovat bez přítomnosti stálé obsluhy. V předmětné kauze se všechny dotčené subjekty shodují (včetně všech znalců a též žalobkyně), že APD není a ani nebude schopen pracovat v automatickém režimu, tzn. že vykazuje neshodu, kterou objektivně nelze odstranit. Vyvstává tím odborná otázka, jaký je minimální počet pracovníků pro zajištění stálé obsluhy APD. Žalovaný se proto obrátil na Státní úřad inspekce práce (dále jen„ OIP“) aby odborně stanovil nezbytný počet pracovníků, jenž by mohl nahradit vadu díla, že APD není schopen pracovat v automatickém režimu. OIP uzavřel, že absence automatizace znamená, že případný provozovatel parkovacího domu bude povinen zajistit minimálně 5 pracovníků stálé obsluhy. Tyto 3 relevantní důkazy, každý sám o sobě, dosvědčují, že reálná hodnota dodaného APD je vždy nižší než 47 500 000 Kč, které za něj již žalovaný již zaplatil, natož když jeho hodnotu ovlivní kumulace všech 3 důkazů a předpokládaný zákaz užívání APD od ČOI: 1) Znalecký posudek znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] stanovil hodnotu APD na 34 500 000 Kč; 2) Inspekční nález SZÚ [obec] odhalil 154 neshod, jejichž odstranění snižuje hodnotu APD, na 35 5000 000 Kč; 3) OIP posoudil nezbytný počet zaměstnanců obsluhy, jejichž mzdy snižují hodnotu APD, na 44 500 000 Kč Tyto důkazy tak vylučují, že by se žalovaný dodáním prokazatelně vadného APD bezdůvodně obohatil nad již zaplacenou částku 47 5000 000 Kč.

65. Žalovaný připomněl, že potřeboval řešit nedostatek parkování v centru města, proto vypsal výběrové řízení, které vyhrála žalobkyně s nabídkou dodání moderního plně automatického parkovacího domu s výkonem odbavení 70 aut za hodinu za cenu 85 500 000 Kč + DPH. S těmito parametry předložila projekt vedení [územní celek] a pak ve smyslu schváleného projektu strany uzavřely smlouvu o dílo. Ve skutečnosti ale žalobkyně dodala APD, který oproti schválenému projektu není automatický, instaloval zastaralou technologii se značně nižším výkonem 15 aut za hodinu (tj. pouhých 21,4 % oproti projektu). APD se už při mírném provozu zahlcuje, při středním provozu kolabuje, a to mimo jiné z důvodu disproporce mezi nízkým výkonem a počtem odbavovacích míst, resp. tím, že se výrobce odchýlil od projektu, došlo k nekompatibilitě parametru výkonu s nízkým počtem 2 odbavovacích stanovišť. Zákazníci na své auto čekali neúnosně dlouho, proto v APD neparkovali. Podle dlouhodobé elektronické evidence v APD zaparkovala krátkodobě pouze 3 auta denně a 27 aut využilo APD pro dlouhodobé parkování (jako garáže). Později vyšlo najevo, že APD je nezdařilým prototypem žalobkyně k uplatnění se na trhu s vlastní technologií MULTITOWER, avšak tento„ projekt“ se ukázal jako nepoužitelný v praxi. Je možné, že žalobkyně na APD vynaložila náklady odpovídající sjednané ceně 85 500 000 Kč, avšak výsledkem je vadné dílo (zmetek), které pro město není použitelné. Za situace, kdy APD jednak vyžadoval obsluhu a zároveň vykazoval neúnosné množství závad, žalobkyně do roku 2019 poskytovala vlastní pracovníky na obsluhu a zdarma odstraňovala závady. Když od [datum] přestala tyto služby poskytovat, vedení města rozhodlo, že nemůže platit další splátky, protože vadný APD nelze řádně užívat. Není rozhodné, zda žalobkyně na APD vynaložila 85 500 000 Kč, rozhodující je, že se žalovaný neobohatil, neboť APD je nepoužitelný a jeho hodnota je nižší než 47 500 000 Kč, které žalovaný již zaplatil.

66. Podle vyjádření žalobkyně k odvolání žalovaného jeho tvrzení, že mu žalobkyně dodala parkovací dům, který je nefunkční, vadný, neodpovídá nabídce žalovaného do výběrového řízení ani neplatné smlouvě o dílo, není pravdivé a nemá oporu v provedeném dokazování, neboť parkovací dům byl a je funkční. To žalobkyně opírá o zápis o předání a převzetí stavby ze dne [datum], před nímž byl proveden test funkčnosti s 35 vozidly, zápis o provedení ověření kapacity parkovacího domu ze dne [datum], předávací protokol o zpětném předání parkovacího domu ze dne [datum], znalecký posudek, který uvádí, že parkovací dům při ukázce nevykazoval známky nefunkčnosti, výpověď znalce [příjmení] [jméno] [jméno] u jednání dne [datum], který uvedl, že na technologii neshledal žádné technické vady, a skutečnost, že od [datum] do září 2019 v parkovacím domě vyparkovalo a zaparkovalo 61 489 aut. Znalecký ústav provedl důkladnou analýzu vad a dospěl k závěru, že jako jistou vadu parkovacího domu vnímá zásahy obsluhy do jeho provozu v důsledku odstraňování náhodných závad a tuto vadu kvantifikoval částkou 3 287 134 Kč a o ni ponížil zjištěnou cenu parkovacího domu. Žalovaný se nemůže domáhat plnění z neplatné smlouvy, které předcházelo výběrové řízení, neboť smluvní vztah z neplatné smlouvy je nahrazen závazkovým vztahem z bezdůvodného obohacení a za této situace není rozhodující, co podle smlouvy poskytnuto být mělo, ale co poskytnuto vskutku bylo.

67. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že se soud I. stupně nezabýval tvrzením žalovaného ohledně oddělitelnosti stavební části díla od technologické a možností naturální restituce. V řízení bylo prokázáno, že stavební a technologickou část od sebe nelze oddělit tak, aby obě oddělené části mohly následně být využitelné, neboť technologická část je zhotovena zcela specifickým způsobem na míru stavební části a její odstranění by znamenalo její zničení a další nepoužitelnost. Otázkou oddělitelnosti obou částí stavby se zabýval již znalec podávající znalecký posudek [číslo] ([anonymizováno] [právnická osoba]) [anonymizováno] [jméno] [jméno], který u jednání dne [datum] uvedl, že technologie se nedá považovat za samostatnou část celého díla a nemohla by samostatně fungovat bez stavby. Rovněž znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] ve znaleckém posudku [číslo] uvádí, že nedílnou součástí stavby je technologie automatického parkovacího systému, kterému je podřízeno stavebně konstrukční řešení a dispoziční uspořádání. Odvolací soud ve zrušujícím usnesení nezmiňuje, že by měl soud I. stupně znovu záležitost oddělitelnosti stavební a technologické části zjišťovat, když tato otázka má navíc předcházet zjišťování výše bezdůvodného obohacení. Zástupce znaleckého ústavu u jednání dne [datum] uvedl, že stavební i technologická část jsou natolik specifické, že není možné jejich oddělení a využití každé části jiným způsobem. Odborné vyjádření [anonymizováno] [jméno] [příjmení] předložené žalovaným řeší odstranění technologické části pouze z hlediska statiky stavební části, a nikoliv z hlediska znehodnocení technologické části, a navíc na takové odborné vyjádření ze dne [datum] by mělo být nahlíženo jako na nepřípustnou novotu.

68. Tvrzení žalovaného, že se žalobkyně v technologické části stavby odchýlila od projektu, nabídky ve výběrovém řízení či smlouvy o dílo, je podle žalobkyně nepravdivé a žalovaný toto tvrzení nedokládá žádnými důkazy.

69. Výslech zástupce znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] by neměl být podle žalobkyně připuštěn, neboť je absurdní, aby znalec, jehož znalecký posudek [číslo] [rok] byl předmětem přezkumu znaleckým posudkem znaleckého ústavu podle usnesení soudu I. stupně ze dne [datum], předkládal v totožném řízení revizní znalecký posudek ze dne [datum], kterým přezkoumává znalecký posudek znaleckého ústavu. Z obsahu spisu je zřejmé, že od samotného počátku řízení konzultuje žalovaný záležitosti týkající se stanovení výše bezdůodného obohacení se znaleckým ústavem [anonymizována dvě slova], resp. jeho zástupcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který pro žalovaného zpracoval v tomto řízení již 2 znalecké posudky a různá stanoviska. Právní zástupce žalobkyně dohledal usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 5 Tdo 884/2012, z něhož vyplývá, že pracovnice [stát. instituce] byla uznána vinnou trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku, neboť při prodeji majetku státu společnosti [právnická osoba] vycházela ze znaleckého posudku, který zpracoval znalecký ústav [anonymizována dvě slova], podle něhož měla činit obvyklá cena pozemků na [anonymizováno] v [obec] toliko 20 000 000 Kč, tj . 1 m2 za 756 Kč, avšak v trestním řízení bylo prokázáno, že skutečná cena činila 198 322.500 Kč, tj . 1 m2 za 7 499 Kč. Žalovaný tím dokládá, že znalecký ústav [anonymizována dvě slova] umí zpracovat pro zadavatele znalecký posudek tzv. na míru, proto je diskvalifikován, aby v tomto řízení nadále vystupoval jako znalec.

70. Žalobkyně nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že znalecký posudek nebyl proveden řádně a poukazuje na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum], v jehož odůvodnění se výslovně uvádí, že znalecký posudek byl podán řádně. Znalecký posudek je zpracován velmi přehledně, srozumitelně, logicky a soud I. stupně neměl jinou možnost než z něho vycházet. Pokud nevycházel z revizního posudku znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne [datum], postupoval správně, neboť k takovémuto listinnému důkazu nemohl přihlížet, a navíc aplikace výnosové metody při zjišťování bezdůvodného obohacení je v rozporu s ustálenou judikaturou citovanou soudem v odůvodnění rozsudku.

71. Námitka promlčení vznesená žalovaným je neopodstatněná, neboť ust. § 397 obch. zák. upravuje délku promlčecí doby v trvání 4 roky. Z hlediska ustálené judikatury je k tomu nejzásadnější a v následné judikatuře doposud nejcitovanější rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 35 Odo 619/2002, publikované pod č. 26/2004, podle něhož vznikne-li ve vztazích mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti nebo ve vztazích mezi samosprávnou územní jednotkou a podnikatelem při jeho podnikatelské činnosti, týkající se zabezpečování veřejných potřeb, bezdůvodné obohacení plněním z právního důvodu, který odpadl, řídí se promlčení práva na jeho vydání právní úpravou obchodního zákoníku. Zmínka o plnění z právního důvodu, který odpadl, neznamená, že se totéž nevztahuje i na plnění získané z neplatného právního úkonu. To vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 3800/2007, podle něhož v obchodních závazkových vztazích je vyloučeno použití ustanovení občanského zákoníku o promlčení. Pro počítání běhu promlčení bezdůvodného obohacení není v obchodním zákoníku stanovena subjektivní promlčecí doba. Nadto žalovaný není oprávněn vznést námitku promlčení, neboť neplatnost smlouvy o dílo uzavřené účastníky způsobil.

72. K námitce žalovaného o nesprávném právním posouzení bezdůvodného obohacení při plnění podle neplatné smlouvy žalobkyně připomněla aktuální judikaturu, která se k tomu vztahuje. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Odo 1790/2006 (C 6208) vyslovil, že v případě zhotovení díla na základě neplatné smlouvy o dílo je objednatel povinen vydat zhotoviteli bezdůvodné obohacení v podobě peněžité náhrady, jejíž výše odpovídá nejnižším nákladům, které by objednatel v daném místě a čase musel vynaložit na dosažení stejného plnění, s přihlédnutím k případným vadám poskytnutého plnění, které mají za následek snížení skutečného majetkového prospěchu objednatele. V rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4137/2011 Nejvyšší soud ČR uvedl, že smluvní závazkový vztah je v tomto případě nahrazen závazkovým vztahem z bezdůvodného obohacení a na hodnotu poskytnutého plnění je třeba nahlížet především z hlediska objektivního, stejně jako v jiných případech bezdůvodného obohacení. Za této situace není rozhodující, co podle smlouvy poskytnuto být mělo, ale co poskytnuto vskutku bylo. Nejvyšší soud se při zvažování způsobu, jenž by nejlépe postihoval hodnotu na základě neplatné smlouvy nabytého nepeněžitého prospěchu opakovaně přiklonil ke kritériu ceny obvyklé, tedy ceny, kterou by v daném místě a čase musel obohacený na nabytí daného – srovnatelného plnění vynaložit. V žádné judikatuře vztahující se k ust. § 457 obč. zák. není ani zmínka o zohledňování ekonomické výnosnosti díla, které bylo na základě neplatné smlouvy pro objednatele zhotoveno.

73. Tvrzení žalovaného, že Krajský soud ve svém usnesení ze dne [datum] zapovídá za všech okolností aplikaci nákladové metody ocenění, neodpovídá podle žalobkyně znění bodu 51. a 54. tohoto usnesení, který se kriticky staví k pouhému zjišťování nákladů, které na zhotovení díla vynaložila žalobkyně, přičemž toto právní odůvodnění naopak předpokládá, aby v případě postupu podle nákladové metody byly náklady, které vynaložila žalobkyně, porovnány s náklady, které by jakýkoliv jiný zhotovitel musel vynaložit na zhotovení parkovacího domu. Žalovaný nepravdivě uvádí, že soud I. stupně provedl jako důkaz revizní posudek znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova]. Tvrzení, že znalecký ústav pouze převzal smluvní cenu bez dostatečného znaleckého zkoumání, je nepravdivé. Znalecký posudek cenu zjištěnou nákladovou metodou porovnával s náklady vynaloženými na jiné parkovací domy, resp. na parkovací místo v těchto domech. Uvedl, jak se postupuje v případě, že nelze zjistit cenu obvyklou na trhu, doložil, že žalobkyně byla jediným dodavatelem, který v daném místě a čase byl schopen za nejnižší nabídkovou cenu vystavět požadovaný parkovací dům a dodat danou technologii, a uvedl nákladovou cenu na 1 parkovací místo, jakož i náklady na 1 parkovací místo v jiných parkovacích domech. Žalobkyně postavila parkovací dům při minimálních nákladech proto, aby získala tuto zakázku jako referenční stavbu. Pokud se žalovaný dovolává časových parametrů zaparkování a vyparkování sjednaných ve smlouvě o dílo, pomíjí, že z absolutně neplatné smlouvy se nevychází. Žalovaným prezentována účelová konstrukce, že obslužné časy byly pro něho rozhodující při vypsání výběrového řízení pro to, aby zajistily dostatečnou vytíženost parkovacího domu a jeho ziskovost, neobstojí, neboť: i) žalovaný v zadávacích podmínkách neuvedl žádný požadavek na odbavovací časy, toto nechal zcela na uchazečích a žádné podmínky si ve výběrovém řízení nestanovil; ii) další uchazeč, který se ve výběrovém řízení umístil na 2. místě, nabízel odbavovací časy obdobné či dokonce rychlejší; iii) žalovaný si před vyhlášením výběrového řízení neudělal žádnou analýzu závislosti vytíženosti parkovacího domu na časech zaparkování a vyparkování; ze znaleckého posudku vyplývá, že ve městech s počtem obyvatel 0 – 44 000 ([obec] má 16 000 obyvatel) není provozován žádný parkovací dům ke komerčním účelům, a to pravděpodobně proto, že v menších městech je poptávka po parkování v parkovacích domech nižší, a tedy výnosový potenciál jejich provozování je nižší; žalovaný do zhotovení a předání parkovacího domu nikdy nepožadoval po žalobkyni či dalších uchazečích ve výběrovém řízení garanci jeho ziskovosti. Časy zaparkování a vyparkování nejsou vadou parkovacího domu. Znalecký posudek porovnal časy vyparkování a zaparkování v parkovacím domě s jinými parkovacími domy a tyto časy vyzněly jako přijatelné. Žalovaný hovoří bez jakéhokoliv důkazu o vysoké poruchovosti parkovacího domu. Jeho poruchovost je však nízká a v posledních letech měla klesající tendenci.

74. Tvrzení žalovaného, že zástupce znaleckého ústavu odpovídal na doplňující otázky nepravdivě, nemá podle žalobkyně oporu v provedeném dokazování. Žalovanému bylo umožněno u 2 jednání před soudem I. stupně vyslýchat zástupce znaleckého ústavu několik hodin a dále písemně položit 32 otázek přímo žalovaným a 24 otázek jeho právním zástupcem. Z obsahu těchto otázek, jakož i způsobu jejich kladení, bylo zřejmé, že žalovaný chce primárně znejistit znalce a tzv. ho nachytat na nepřesnostech v jeho odpovědích. To se mu nepodařilo. Žalobkyně žalovanému vše potřebné předala, viz zápis o odevzdání a převzetí stavby ze dne [datum] a předávací protokol ze dne [datum].

75. Žalovaný podle žalobkyně zjevně směšuje pojmy„ automatický parkovací dům“ a„ samoobslužný parkovací dům“. Podle znaleckého posudku automatickým parkovacím systémem je zařízení, které umístí vozidlo s vypnutou pohonnou jednotkou na volné parkovací stání v hromadné garáži bez přítomnosti řidiče. Oproti tomu neautomatickým parkovacím systémem jsou klasické parkovací domy, kde není žádná strojní technologie a řidič vozidlem sám najíždí na jím zvolené parkovací místo jako na klasickém nekrytém parkovišti. Z tohoto pohledu je nad jakoukoliv pochybnost, že dodaný parkovací dům je automatickým parkovacím domem. Odlišnou kategorií je obslužnost parkovacího domu, který je konstruován jako samoobslužný, tzn. že řidič, který v něm chce zaparkovat své vozidlo, je toho schopen, aniž potřebuje pomoc či účast druhé osoby. Je to obdobné jako u automatické myčky na benzínové pumpě, kdy průměrný řidič by měl být schopen sám najet do myčky a spustit mechanismus automatické myčky. To, že se najde určité malé procento řidičů, kteří mají problém aktivovat automatické zaparkování vozidla, stejně jako spustit myčku, neznamená, že systém potřebuje obsluhu druhé osoby. Pokud tedy provozovatel parkovacího domu chce zvýšit uživatelský komfort např. tím, že zákazníky, kteří se cítí při nájezdu na parkovací rampu nejistě, navede, a takovou asistenční službu zřídí, neznamená, že k provozu parkovacího domu je třeba obsluhy. Parkovací dům po celou dobu provozu fungoval 24 hodin denně, což je v souladu s jeho samoobslužností. Asistenční služba byla od 6:00 do 18:00 hodin zajišťována pouze z toho důvodu, že se jedná o uživatelsky frekventovaný čas. K tvrzení žalovaného, že parkovací dům uzavřel pro jeho nefunkčnost (přestože do září 2019 v něm vyparkovalo a zaparkovalo 61 489), žalobkyně uvedla, že žalovaný se k němu od počátku nechová jako řádný hospodář, když znalecký posudek znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] uvedl, že žalovaný nelogicky provozuje v bezprostředním sousedství parkovacího domu konkurenční parkoviště.

76. Naopak žalobkyně souhlasí s námitkou, že výslech zástupce znaleckého ústavu byl nestandardní, neboť soud I. stupně umožnil právnímu zástupci žalovaného klást mnohdy opakující se otázky v neuvěřitelném rozsahu. Žalobkyně odkázala na doporučení uvedené v Soudcovském komentáři o.s.ř., autoři Jirsa a kolektiv, Kniha II., str. 325, kde se uvádí:„ Stejně jako svědka musí soudce ochránit znalce před nepřípustnými ataky, procesně nekorektním jednáním ze strany účastníků a jejich advokátů. Účastník, pro něhož jsou závěry znalce nepříznivé, činí zpravidla vše proto, aby jej vyvedl z míry, zpochybnil jeho metody a závěry. Může se tak dít, pokud nepřekročí únosnou mez, klade znalci věcné dotazy, předkládá své argumenty a jestliže posudek zásadním způsobem zpochybní.“. V tomto případě právní zástupce žalovaného tuto únosnou mez překročil a soud mu připustil v mnoha případech otázky nepřípustné. Avšak tvrzení, že soudkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] postupovala nestandardně a uváděla výroky uvedené v doplňujícím odvolání žalovaného, je podle žalobkyně nepravdivé. Naopak po zrušení prvního rozsudku krajským soudem a vrácení věci zpět dvakrát ustanovovala znalce, a to vždy podle návrhu žalovaného a ani v jednom případě podle návrhu žalobkyně. Rovněž prostor, který soudkyně poskytla žalovanému při doplňujících otázkách vztahujících se ke znaleckému posudku znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] byl nadstandardní.

77. Žalobkyně rovněž vznesla námitky vůči znaleckému posudku znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] předloženému žalovaným s tím, že podle jejího názoru nemůže sloužit pro zpochybnění či revizi znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova], neboť jeho zadání není totožné se znaleckým úkolem, jak ho uložil soud I. stupně znaleckému ústavu [anonymizována dvě slova]. Jeho zásadní pochybení však spočívá v tom, že nejprve řeší otázky právní, a zjevně tak činí proto, aby se přes své vymezení bezdůvodného obohacení dostal k možnosti použít oceňovací metody pro dosažení výsledku, který po něm požaduje žalovaný. Konkrétně znalec odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1060/2017, z něhož akcentuje reálnou využitelnost provedeného díla jeho objednatelem, na což navazuje tvrzení, že za užitek nepochybně nelze považovat skutečnost, že dílo existuje, ale je nezbytné posoudit, co majiteli přináší, a z toho odvodit jeho hodnotu, a to tzv. férovou hodnotu (fair value) neboli reálnou hodnotu. Aplikace uvedeného rozsudku je podle žalobkyně v tomto případě nepoužitelná, a stejně tak použití standardu férové hodnoty, neboť právní věta tohoto rozsudku zní: Při vypořádávání bezdůvodného obohacení vzniklého v důsledku odstoupení od smlouvy o dílo pro vady předmětu plnění je nutné peněžitou náhradu ve smyslu § 2999 odst. 2 o.z., odvíjející se od sjednané úplaty, stanovit se zřetelem k vadnosti či neúplnosti poskytnutého plnění a reálné využitelnosti výsledku činnosti zhotovitele pro objednatele. Naopak právní věta rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Odo 1790/2006, ze které vycházel soud I. stupně zní: V případě zhotovení díla na základě neplatné smlouvy o dílo je objednatel povinen vydat zhotoviteli bezdůvodné obohacení v podobě peněžité náhrady, jejíž výše odpovídá nejnižším nákladům, které by objednatel v daném místě a čase musel vynaložit na dosažení stejného plnění, s přihlédnutím k případným vadám poskytnutého plnění, které mají za následek snížení skutečného majetkového prospěchu objednatele. Znalecký ústav [anonymizována dvě slova] ignoruje rozsudek sp. zn. 26 Odo 1790/2006, a účelově vyhledává rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vztahující se na situaci se zcela odlišným skutkovým základem. Jde o rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 1060/2017, řešící spor, v němž objednatel uzavřel se zhotovitelem smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení projektové dokumentace, a objednatel si v ní výslovně vymínil, že podle ní bude možné realizovat stavbu ve finančním rozsahu do 9 000 000 Kč, a jelikož zhotovitel projektovou dokumentaci sice zhotovil, ale finanční rozsah možné realizace stavby byl 14 000 000 Kč, objednatel od smlouvy odstoupil s tím, že takové dílo je pro něho nepoužitelné. Zohlednění reálné využitelnosti díla jako rozhodujícího judikaturního východiska pro své vymezení bezdůvodného obohacení dále posudek znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] odůvodňuje odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2437/2015, přestože ten posuzuje situaci, kdy mezi provozovatelem autobusového nádraží a provozovatelem dopravy nebyla uzavřena žádná smlouva a bezdůvodné obohacení mělo spočívat v užívání příjezdového, resp. odjezdového, stání, což nemá se smlouvou o dílo nic společného. Odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1060/2017, a 32 Cdo 2437/2015, si znalecký ústav [anonymizována dvě slova] uzpůsobil zadání umožňující mu použít jiné metody ocenění a stanovení jiné než obvyklé ceny, jak požadoval soud I. stupně. Nadto posudek znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] zpracovala jediná osoba, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], a nikoliv kolektiv autorů vědeckého pracoviště vysoké školy. Autor posudku nepřizval k práci na něm žádného odborníka či konzultanta z oboru strojírenství, ač vady, které žalovaný namítá, mají být na strojní části parkovacího domu. Celý postup znalce je chybný a nekonzistentní, používá data z různých období a metodiku aplikuje chybně, což vedl k chybným závěrům a hodnocení projektu. Při reálném vyhodnocení tržního potenciálu projektu by zjistil, že při nastavené cenové politice (výši parkovného pod tržní úrovní pro daný typ parkování), i bez zohlednění vad díla, by NPV projektu bylo záporné, a přesto jsou obdobné projekty obcemi realizovány, což prokazuje v terminologii znalce, že existují relevantní mimoekonomické důvody, respektive důvody hodné zvláštního zřetele pro realizaci projektu s tímto zaměřením. Posudek znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] rovněž nezohledňuje skutečnost, že si žalovaný předtím, než rozhodl o výstavbě parkovacího domu, nenechal vyhotovit žádnou ekonomickou analýzu o jeho předpokládané ekonomické návratnosti.

78. Krajský soud v Praze jako soud odvolací v druhém odvolacím řízení při jednání konaném dne [datum] v souladu s ust. § 213 odst. 4 o.s.ř. doplnil dokazování sdělením podstatného obsahu revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] [číslo] znaleckého posudku znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] [anonymizováno] [číslo]. Provedení těchto důkazů navrhl žalovaný, dokonce opakovaně, již v řízení před soudem I. stupně před vyhlášením napadeného rozsudku, nejde tak o nepřípustné novoty ve smyslu ust. § 205a o.s.ř. Soud I. stupně jejich provedení bez relevantního důvodu zamítl, byť jejich provedení bylo podle přesvědčení odvolacího soudu nezbytné za situace, kdy soud I. stupně zadal jím ustanovenému znaleckému ústavu [anonymizována dvě slova] znalecký úkol naprosto nesprávně (určit obvyklou cenu, ačkoliv se všechny 4 dříve provedené znalecké posudky shodly na tom, že určení obvyklé ceny není v tomto případě možné), a tudíž neměl skutkový podklad pro rozhodnutí ve věci. Odvolací soud z doplněných důkazů učinil tato vlastní skutková zjištění:

79. Z revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] [číslo] se podává, že na základě zadání právního zástupce žalovaného bylo jeho úkolem se vyjádřit se ke znaleckému posudku znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] v otázce, jaká by měla být výše bezdůvodného obohacení vzniklého dodáním stavební i technologické části Parkovacího domu [obec], tj. s přihlédnutím k vadám (rozdílu v požadovaných parametrech oproti parametrům, které vykazuje ve stavební i technologické části dílo) a určit obvyklou cenu díla ke dni [datum]. Znalecký ústav konstatoval, že vzhledem k formulaci zadání (které je stejné jako zadání soudu) je nutno revizní posouzení zpracovat v úrovni více časových horizontů, aby nebylo slučováno hodnocení ceny díla k [datum] s výší bezdůvodného obohacení. Další část zadání, která je již zaměřena na následný provoz, není slučitelná s požadovaným datem [datum], protože funkční zkoušky technologické části pro ověření parkovacího systému byly zahájeny až po předání, a to dne [datum], a trvaly do [datum]. Výsledek funkční zkoušky byl uzavřen protokolem s negativním výsledkem, zejména vzhledem ke garantovaným časům obslužnosti.

80. V dalším znalecký ústav [anonymizována dvě slova] vyložil, že protože je obvykle možno problém řešit pomocí různých metod, měl znalecký ústav [anonymizována dvě slova] uvést hned v úvodu svého posudku, které metody mohou přijít v úvahu, kterou pro daný problém vybral a proč nepoužil ostatní metody. Současně se měl vyjádřit, zda je schopen zadaný úkol splnit a v negativním případě odborně zdůvodnit odmítnutí. V jeho posudku zcela absentuje základní úvaha a zdůvodnění, na jaké bázi hodnoty bude posudek zpracován. Není vůbec jasné, k čemu měl posloužit monitoring různých parkovacích domů v různých lokalitách s rozdílnými znaky porovnání a s rozdílnou tržní reflexi v lokalitách, které nemají nic společného s lokalitou [územní celek]. Znalecký ústav [anonymizována dvě slova] konstatoval, že obvyklou cenu Parkovacího domu ve smyslu dogmatického výkladu § 2 zákona č. 151/1997 Sb. není možné stanovit z důvodů nedostatečné baterie porovnatelných objektů realizovaných na nemovitostním trhu v tuzemsku; obvyklá cena tak bude stanovena alternativně s využitím jiných metod. Avšak na základě různých úvah a domněnek dospěl zpracovatel k pseudometodě ocenění zcela odporující zákonu č. 151/1997 Sb. Se stanovením takovéto báze hodnoty nelze souhlasit. Protože obvyklá cena je pouze jednou z bází hodnoty, která se za podmínek stanovených zákonem č. 151/1997 Sb., o oceňování může za jistých podmínek aplikovat, je zcela zásadním postupem znalce správná volba báze hodnoty. Pokud znalec na samotném počátku zpracování znaleckého posudku nezvolí správnou bázi hodnoty, jde o posudek, který nelze považovat za věrohodný podklad pro soudní řízení. Uvedené základní podmínky posudek znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] nesplňuje. Znalecky ústav [anonymizována dvě slova] se měl hned v úvodu vypořádat s úkolem zadaným soudem, zda je možné„ obvyklou cenu“ vůbec stanovit, v opačném případě podat odůvodněné vysvětlení, zda může na této bází předložit věrohodné závěry. Zpracovatel posudku žádné prohlášení v úvodu posudku neučinil a navíc se z hlediska jím aplikované metody pro stanovení„ obvyklé ceny“ dostal do rozporu s citovaným zákonem, protože se omezil na použití nákladové hodnoty. Nákladová část, jejíž výsledek je předkládán jako„ neoprávněné obohacení“, nebyla žádným způsobem prověřována, ale bylo pouze„ opsáno“ číslo z nekontrolovatelných podkladů žalobkyně. Znalecký ústav [anonymizována dvě slova] přistupoval k hodnocení v rozporu s právním stanoviskem uvedeným srozumitelně pod bodem 54. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2018, č. j. 21 Co 64/2018-649, kde odvolací soud stanovil:„ aby výsledkem bylo zjištění hodnoty skutečného obohacení, kterého se případně žalovanému dostalo, nikoliv zjištění nákladů na zhotovení díla“, a to ještě bez potřebného ověření podkladů (vstupních informací).

81. Znalecký ústav [anonymizována dvě slova] učinil dílčí závěr, že parkovací systém díky velké poruchovosti systému funguje v průměru pouze cca z 18 % své kapacity, na kterou byl navržen. Ze statistiky průměrných počtů průjezdů je zřejmé, že parkovací dům vykazuje nízkou obsazenost již od počátku svého provozu. Znalecký ústav [anonymizována dvě slova], sledoval provoz od samotného počátku, zjistil, že zpočátku byl zájem obyvatel [územní celek] a okolí velmi pozitivní. Bohužel po prvních zkušenostech, zejména s vyskladněním vozidel někdy v délce až 15–20 minut, kdy jejich majitelé bezradně a s plnými nákupními taškami čekali na vydání vozidla, se tato informace geometrickou řadou rozšířila a přerostla v naprostou nedůvěru k automatickému parkování. Majitelé vozidel se tak vrátili do ulic [územní celek]. Tvrzení žalovaného, že v důsledku vad a poruch nebyl parkovací dům využíván, jak bylo předpokládáno, neboť již od počátku byl průměrný denní počet průjezdů pouze v řádu jednotek vozidel, je tak objektivní a podložené průběžným sledováním. Zcela zřejmým důvodem je, že žalobkyně nesplnila deklarované technické parametry pro zaparkování a vyparkování vozidel. Přestože měla možnost provést během jednoročního období všechna potřebná opatření na úpravu technologického zařízení, včetně zkušebního provozu po dobu 6 měsíců, závazek podrobně popsaný v mezitímní dohodě se zřízením práva pachtu nebyl splněn a obsah zprávy o zkušebním provozu je v rozporu se skutečnými provozními podmínkami po ukončení pachtu. Z hlediska technického řešení jde o vadu, která ani v budoucnu nebude odstraněna. O tom, že zařízení pracuje na hranici bezpečné manipulace s vozidly, svědčí řada zdokumentovaných havarijních stavů s jednotlivými zaparkovanými auty během provozu. Příjmy z parkovného z volných stání ve městě [obec] s provozem technologie ukládání a vyparkování vozidel z APD nemají nic společného.

82. Za překvapivé zjištění označuje znalecký ústav [anonymizována dvě slova] absenci zápisu z místního šetření. Dále znaleckému posudku znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] vytýká, že zvolená metodika nezohledňuje zadání soudu na posouzení bezdůvodného obohacení, ale je zaměřena na stanovení jakéhosi modelu obvyklé ceny stanovené nákladovým způsobem. Znalecký ústav [anonymizována dvě slova] naprosto postrádá důvod, proč je prováděna analýza parkování v centru [územní celek] a jakou to má spojitost s nefunkční technologií zabudovanou v APD. Stejné stanovisko platí k analýze parkovacích možností ve srovnatelných městech. Různé tabulky„ realizačních cen“ na 1 parkovací místo jsou zcela nepoužitelné, protože výsledky nejsou kontrolovatelné, jsou mixem různých nákladů na stavební část, na počet parkovacích míst, na zcela neznámou technologii. Všechny údaje jsou nedůvěryhodným podkladem pro hodnocení ceny specifického APD ve [obec], navíc nejsou slučitelné s hodnocení neoprávněného obohacení. Znalecký ústav [anonymizována dvě slova] spatřuje rovněž rozpor v metodickém přístupu. Uzavírá, že pasáže týkající se analýz (monitoringu) nepřináší žádné relevantní informace k problematice technologie dodané žalobkyní, která vyřadila APD již po několika letech bezúspěšného reklamování z provozu. Základním problémem je, že dodavatel technologické části stavby APD nezabudoval technologii, která by splňovala parametry garantované při výběrovém řízení. V posudku znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] je posuzován vysoutěžený časový parametr vydání auta 45 vteřin oproti násobně vyššímu času jen v teorii, aniž by bylo toto kritérium posouzeno v důsledcích praktického užívání v reálném životě. Je v něm patrný rozpor v absenci požadavku na bezobslužnost se zjištěním, že bez přítomnosti obslužnosti nelze systém vůbec provozovat. Návratnosti majetku nebude nikdy dosaženo. Při současném způsobu využívání se stavba stává věčným břemenem s nutnou průběžnou dotací provozu ze strany města. Jedná se o typický případ znehodnocení stavby, potažmo i o znehodnocení pozemku, který je ve vlastnictví žalovaného (superficiální zásada).

83. Znalecký ústav [anonymizována dvě slova] uzavřel, že majetek, v tomto případě polyfunkční nemovitá věc se zabudovanou technologií a možností dalšího komerčního využití, má takovou hodnotu, jaká je jeho ekonomická užitečnost. Hodnota parkovacího domu je tedy odvislá od jeho současné výkonnosti. Ze všech doložitelných podkladů ze strany žalovaného [příjmení] plyne, že nesplněním deklarované funkce parkovacího systému je parkovací dům v průběžné„ nevýkonnosti“ a nemá pro město ani zcela spodní limit ekonomických výsledků, kdy náklady na provoz nejsou pokryty příjmy a zisk je nulový. Výsledky vykazují hodnotu zápornou.

84. Zadáním znaleckého posudku ze dne [datum], [číslo] vypracovaného znaleckým ústavem [anonymizována dvě slova] bylo 1) určit výši bezdůvodného obohacení, které žalovanému vzniklo dodáním díla„ Parkovacího domu [obec]“ jako funkčního celku s přihlédnutím k případným vadám stavební i technologické části (= rozdílu v požadovaných parametrech díla), budou-li zjištěny, a to ke dni [datum], alternativně ve dvou kategoriích zařazení díla: a) z pohledu díla postaveného v rámci občanské vybavenosti města; b) z pohledu díla postaveného v rámci vedlejší ekonomické činnosti města; 2) zrevidovat znalecký posudek znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova], a to zejména a) zda znalecký posudek znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] určil správně výši bezdůvodného obohacení za dodaný APD„ nákladovou metodou“ s ohledem na verdikt Krajského soudu v Praze uvedený v bodě 51. a 54. usnesení ze dne 17. 10. 2018, č. j. 21 Co 63/64/2018-649; b) zda míru funkčnosti a použitelnosti APD (jako funkčního celku) je správné a věrohodné provést„ zkouškou“ zaparkování a vyparkování jediného vozidla; c) zda znalecký posudek znaleckého ústavu VŠTE ČB dostatečně a správně zhodnotil městem namítané vady díla, resp. zda dostatečně přihlédl a správně ocenil sníženou hodnotu díla, která byla způsobena předmětnými vadami díla.

85. Znalecký ústav [anonymizována dvě slova] dospěl k závěru, že znalecký posudek znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] trpí zásadními vadami, z nichž hlavní jsou: chybné až zavádějící zadání znaleckého úkolu, absence teoretického zdůvodnění zjišťované báze hodnoty a z toho plynoucí volby oceňovací metody, ignorování nevyhovujících skutečností, popř. jejich odmítnutí teoreticky a prakticky chybnými a nesmyslnými argumenty. Uvedené chyby vedly k volbě oceňovací metody formou vynaložených nákladů, která byla odmítnuta odvolacím soudem. I v rámci znalcem zvolené oceňovací metody se vyskytly chyby, když byly bez zdůvodnění ignorovány skutečnosti a vady znalcem uvedené jako problematické. Provedené ocenění bezdůvodného obohacení je tak nutno považovat za chybné. S ohledem na natolik zásadní chyby posudku znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova], které jej činí nepoužitelným, přistoupil znalecký ústav [anonymizována dvě slova] k vlastnímu stanovení výše bezdůvodného obohacení metodicky vhodným a správným způsobem.

86. Znalecký ústav [anonymizována dvě slova] akcentoval, že na hodnotu poskytnutého plnění (předmětu bezdůvodného obohacení) je třeba nahlížet především z hlediska objektivního, a z tohoto důvodu není rozhodující, co podle smlouvy o dílo poskytnuto být mělo, ale co poskytnuto vskutku bylo, a jak se v důsledku tohoto plnění zvýšil majetek objednatele díla, tj. jaký byl jeho skutečný majetkový prospěch, respektive užitek. Za užitek nepochybně nelze považovat skutečnost, že dílo existuje, ale je nezbytné posoudit, co majiteli toto dílo přináší a z toho odvodit jeho hodnotu. Obvykle se jako nejvhodnější báze hodnoty uvádí tržní hodnota, která je mezinárodnírm oceňovacími standardy definována jako odhadnutá částka, za kterou by mělo být aktivum - majetek (zde APD) směněno k datu ocenění mezi ochotným kupujícím a ochotným prodávajícím při transakci mezi samostatnými a nezávislými partnery po náležitém marketingu, ve které by obě strany jednaly informovaně, rozumně a bez nátlaku. Je nepřehlédnutelným faktem, že předmět ocenění má významná specifika, a tedy že by mohl být příležitostí pouze pro omezený soubor zájemců se znalostmi a zkušenostmi v daném oboru. Z tohoto pohledu má velkou relevanci jiná kategorie hodnoty, a to subjektivní (investiční) hodnota, která představuje hodnotu majetku pro konkrétního investora nebo třídu investorů pro stanovené investiční cíle a spojuje specifický majetek se specifickým investorem nebo skupinou investorů, kteří mají určité investiční cíle a/nebo kritéria. Subjektivní hodnota tedy pohlíží na oceňovaný majetek jako na jev veskrze jedinečný, kdy prioritou je individuální názor účastníků transakce a hodnota je pak dána očekávanými užitky z majetku pro konkrétního kupujícího či prodávajícího.

87. V tomto případě se řešením jeví použít standard férové hodnoty (fair value), která má širší rozsah než hodnota tržní. Férová hodnota je v mezinárodních oceňovacích standardech vymezena jednak jako„ částka, za kterou by aktivum mohlo být směněno mezi informovanými a nezávislými stranami, které mají na transakci zájem“, tedy splňuje předpoklad prodeje za tržní cenu, a dále se zde uvádí, že„ fair value vyžaduje odhad ceny, která je spravedlivá mezi dvěma konkrétními stranami při zohlednění výhod nebo nevýhod, které může každá strana z transakce mít“, což umožňuje zahrnout do ocenění i subjektivní pohled. Férovou hodnotu lze vyjádřit též reálnou hodnotou, jejíž vymezení je obsaženo v několika standardech, např. IAS 32,39, 40, kde je reálná hodnota definována jako„ částka, za kterou by mohlo být v transakcích mezi znalými a ochotnými stranami za obvyklých podmínek směněno aktivum nebo vyrovnán závazek“.

88. Volnější způsob výkladu a oceňování byl v roce 2011 upřesněn standardem IFRS 13, který vydala rada pro mezinárodní účetní standardy (IASB). Ten definuje reálnou hodnotu, obsahuje postupy pro její stanovení a zavádí požadavky pro zveřejňování informací o ocenění reálnou hodnotou. IFRS 13 nově definuje reálnou hodnotu jako„ cenu, která by měla být získána při prodeji aktiva nebo uhrazena při převodu závazku v rámci řádné transakce mezi účastníky trhu ke dni ocenění“. Touto definicí je nově reálná hodnota postavena do role výstupní hodnoty, tzv. exit price, neboť je jasně řečeno, že jde o cenu, která by byla získána při prodeji aktiva nebo zaplacena při převodu závazku. Pravidla vymezují oceňovací techniky, které rozlišují na tržní ocenění (market approach), výnosové ocenění (income approach) a nákladové ocenění (cost approach) a vyjadřují se k podobě vstupních informací, které mají být k ocenění uváženy. Znalecký ústav [anonymizována dvě slova] zvolil pro stanovení hodnoty APD bázi reálné hodnoty. Bezdůvodné obohacení lze potom definovat jako rozdíl mezi reálnou hodnotou APD zjištěnou k 16. 1. 2013 a úhradami, které za toto dílo již dodavatel inkasoval od žalovaného.

89. Při vymezení metody vhodné ke zjištění reálné hodnoty APD znalecký ústav [anonymizována dvě slova] připomněl, že standard IFRS 13 vymezuje a definuje tyto 3 přístupy: Tržní přístup, který používá ceny a další relevantní informace získané prostřednictvím tržních transakcí, jejichž součástí jsou stejná nebo srovnatelná aktiva a závazky. Mezi základní tržní metody použitelné pro ocenění APD [obec] patří metoda srovnatelných aktiv, kdy je srovnáváno oceňované aktivum s podobnými aktivy, které jsou již k určitému datu nějakým způsobem oceněny, a metoda srovnatelných transakcí, která se od předcházející metody liší tím, že se vychází ze skutečně zaplacené ceny. Předpokladem pro použití tržních metod je dostatek relevantních dat vhodných pro tržní srovnání. To je významný problém APD, jelikož zde data vhodná pro srovnání chybí, což je uvedeno i v revidovaném posudku. Z toho důvodu jsou tyto metody pro ocenění APD nepoužitelné. Nákladový přístup oceňování vyjadřuje částku, která je v současné době potřebná k nahrazení funkčnosti určitého aktiva (často označované jako současné reprodukční náklady). V rámci tohoto přístupu jsou používány majetkové oceňovací metody, které jsou založeny na ocenění jednotlivých majetkových položek, ze kterých se podnik skládá. Mezi základní majetkové metody použitelné pro ocenění APD patří metoda účetní hodnoty vlastního kapitálu na principu historických cen, která je založena na principu, za kolik byl majetek skutečně pořízen, a metoda likvidační hodnoty, která je zjišťována, pokud má být majetek rozprodán či zlikvidován. Řeší-li se bezdůvodné obohacení žalovaného, předpokládá se, že se z předmětného díla obohatil, tedy má z něj užitek, a ten nemůže být vyjádřen pouze staticky tím, že dílo stojí, ale musí být vyjádřen dynamicky tím, co městu přináší. Pro tento účel ovšem nelze nákladové metody použít. Výnosový přístup převádí budoucí částky do jediné současné (tj. diskontované) částky. Odráží ocenění reálnou hodnotou současných tržních očekávání týkajících se těchto budoucích částek. Výnosové metody odstraňují výše uvedené problémy tržního a nákladového ocenění a jsou využívány především ve formě různých variant metody diskontovaného cash flow (dále také„ DCF“). Fundamentálním důvodem, proč jsou metody na bázi DCF základem pro oceňování prakticky v jakékoliv situaci, je, že jsou nejkonzistentnějším nástrojem pro dlouhodobou tvorbu hodnoty. Mezi základní výnosové metody použitelné pro ocenění APD patří metoda diskontovaných finančních toků (DCF), jejíž primární myšlenkou je, že očekávané budoucí volné peněžní toky po zdanění představují platby, které může majetek přinést svým investorům. Pokud jsou tyto toky diskontovány k současnosti prostřednictvím diskontní míry upravené podle očekávané míry rizika, pak suma současných hodnot volného cash-flow odpovídá hodnotě, kterou je investor ochoten zaplatit za očekávaně volné peněžní toky v budoucnu. Metoda kapitalizovaných čistých výnosů zjišťuje hodnotu fundamentální analýzou předpokládaného vývoje hospodaření, kdy základní strategická úvaha o přístupu k ocenění spočívá v tom, že v případě pokračování hospodářské činnosti je z hlediska investora zajímavá pouze návratnost této investice vyjádřená očekávaným výnosem z ní. Podstatou této metody je, že se hodnota majetku odvozuje od tzv. trvale odnímatelného čistého výnosu (trvale udržitelné úrovně zisku).

90. Znalecký ústav [anonymizována dvě slova] pro ocenění zvolil výnosovou metodu na bázi kapitalizovaných čistých výnosů modifikovanou pro ocenění APD [obec]. Odnímatelný čistý výnos je zde chápán jako rozdíl mezi výnosy a náklady nutnými k jejich zajištění. Při odhadu výnosů znalecký ústav nevycházel z ekonomiky, kterou vykazoval APD po převzetí, jelikož zpětně již nedokázal ověřit její relevantnost, a při odhadu výnosů předpokládal řádné provozování APD s omezeními plynoucími z nedostatků díla. Jinými slovy znalecký ústav nepřihlížel k tomu, jakým způsobem a s jakými ekonomickými výsledky byl APD provozován, ale modeluje situaci běžného reálného provozu. Metodou kapitalizovaných čistých výnosů dospěl k reálné hodnotě APD při parametrech jeho reálného provozu ve výši 34 453 000 Kč. Žalovaný za APD uhradil částku 47 783 000 Kč. Rozdíl mezi reálnou hodnotou APD [obec] k [datum] a platbami, které za toto dílo již dodavatel od žalovaného inkasoval, činí minus 13 330 000 Kč.

91. K dotazu ad 1) znalecký ústav [anonymizována dvě slova] uzavřel, že vzhledem k tomu, že je rozdíl mezi reálnou hodnotou APD ke dni [datum] a platbami, které za toto dílo již dodavatel od žalovaného inkasoval, záporný, nemohlo dojít k žádnému bezdůvodnému obohacení. Posouzení výše bezdůvodného obohacení z pohledu díla postaveného v rámci„ občanské vybavenosti města“ či v rámci„ vedlejší ekonomické činnosti města“ postrádá jakoukoliv hospodářskou i ekonomickou logiku a jde pouze o jakousi berličkou pro absurdní tvrzení, že pokud bylo dílo postaveno v rámci„ občanské vybavenosti města“, není významná ekonomika jeho provozu. Lze konstatovat, že to, zda bylo dílo provedeno v rámci„ občanské vybavenosti města“ či v rámci„ vedlejší ekonomické činnosti města“ nemá na hodnotu APD [obec] žádný vliv.

92. K dotazu ad 2) znalecký ústav [anonymizována dvě slova] vyslovil, že ocenění bezdůvodného obohacení v posudku znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] je nutné považovat za chybné. Úkolem znaleckého zkoumání totiž nebylo vypočítávat algoritmy časových nároků při parkování ve slánském APD, když realizované dílo je zcela odlišné od díla projektovaného. Takové vyhodnocení přísluší např. [obec] [anonymizována dvě slova] [obec] (jejíž výpočty jsou uvedeny v projektu), nebo [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec]. Znalecký ústav [anonymizována dvě slova] proto zdůrazňuje, že pro potřeby znaleckého posudku na stanovení výše bezdůvodného obohacení, které vzniklo městu [obec] dodáním nestandardního díla APD, který je zcela odlišný od projektu (není bezobslužný a disponuje výrazně pomalejší technologií), uvádí maximální teoreticky vypočtenou výší bezdůvodného obohacení, aniž by hodnotil důsledky kumulace všech vad a odchylek od projektu v praxi, zejména pak stanovení adekvátního počtu a kvalifikace pracovníků obsluhy APD (to bude zřejmě úkolem krajského či okresního inspektorátu práce).

93. K reviznímu znaleckému posudku [číslo] ze dne [datum] znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] se právní zástupce žalobkyně vyjádřil tak, že znalec, který ocenil pozemky na [anonymizováno] mnohem nižší částkou, než jakou hodnotu měly, není pro něho znalcem věrohodným, neboť dokáže flexibilně přizpůsobit své závěry potřebám objednatele. Ke znaleckému posudku [číslo] ze dne [datum] znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] uvedl, že je zřejmé, že tento znalecký posudek vyhotovil pouze jeden znalec a že si koridor vymezil judikaturou, která vznikla až za účinnosti nového občanského zákoníku, přičemž úprava bezdůvodného obohacení se v novém občanském zákoníku od předchozí právní úpravy liší.

94. Právní zástupce žalovaného se k reviznímu znaleckému posudku [číslo] ze dne [datum] znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] vyjádřil tak, že se jedná o znalecký ústav s dlouhodobě dobrým renomé, který se k parkovacímu domu ve [obec] dlouhodobě vyjadřuje, a jeho vyjádření jsou konzistentní. Ke znaleckému posudku [číslo] ze dne [datum] znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] uvedl, že tento znalecký ústav je zapsán v seznamu znalců v oddílu 2, to znamená, že jde o znalecký ústav, kterému je přisuzována vyšší odbornost.

95. Při odročeném jednání odvolacího soudu konaném dne [datum] odvolací soud doplnil dokazování sdělením podstatného obsahu Inspekční zprávy [číslo] vypracované [anonymizováno 5 slov] [obec] ze dne [datum] a dopisu Státního úřadu inspekce práce adresovaného žalovanému ze dne [datum]. Provedení těchto důkazů shledal odvolací soud přípustným, neboť byly součástí důkazních návrhů žalovaného učiněných již v řízení před soudem I. stupně ještě před vyhlášením napadeného rozsudku, které směřovaly ke zjištění rozhodné skutečnosti, v jaké výši, pokud vůbec, se žalovaný provedením sporného díla na úkor žalobkyně obohatil, a to i s ohledem na vady tohoto díla. Nadto tyto důkazy vyplynuly ze znaleckého posudku znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova], který při svém závěru, že realizované dílo je zcela odlišné od díla projektovaného, na tyto důkazy přímo odkázal. Proto je na ně nutno hledět jako na součást uvedeného znaleckého posudku a nejde tak o nepřípustné novoty ve smyslu ust. § 205a o.s.ř. Odvolací soud z těchto důkazů učinil vlastní skutková zjištění:

96. Inspekční nález [anonymizováno 5 slov] [obec] označil celkem 154 vad strojního zařízení APD s tím, že jejich výčet nemusí být úplný s ohledem na rozsah provedené inspekční činnosti a z důvodu, že zařízení nebylo v době inspekční činnosti schopno provozu. Na základě výsledku z provedeného posouzení technického stavu APD a zjištěných neshod a provozních rizik uvedených v Inspekčním nálezu zpracovatel konstatoval, že APD nesplňuje požadavky k zajištění bezpečného provozu podle nařízení vlády č. 176/2008 Sb. a [anonymizována dvě slova] [číslo]: [rok].

97. Z dopisu Státního úřadu inspekce práce adresovaného žalovanému ze dne [datum] bylo zjištěno, že na základě žádosti žalovaného o odborné posouzení, za jakých podmínek lze provozovat APD v manuálním režimu, který by suploval automatický režim, bylo dne [datum] provedeno vedoucím oddělení inspekce [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] místní šetření v objektu APD. V rámci tohoto šetření bylo zjištěno, že APD není konstruován pro běžný vstup osob do technologického prostoru, zejména za provozu. Do technologického prostoru APD je přístup možný jen po ocelovém žebříku a v technologickém prostoru je celá řada nezajištěných nebezpečných míst. Na mnoha místech je nebezpečí pádu osob z výšky či do hloubky, na mnoha místech jsou za provozu zařízení nebezpečná tlačná a střižná místa. Případný vstup obsluhy do technologického prostoru APD i za předpokladu, že zařízení bude mimo provoz a zajištěno proti nežádoucímu spuštění, lze tak považovat za práci na pracovišti se zvýšeným rizikem. Pokud by součástí pracovní náplně obsluhy APD byl případný vstup do technologického prostoru i za předpokladu, že zařízení bude mimo provoz a zajištěno proti nežádoucímu spuštění, například z důvodu odstranění poruchy zařízení, neměl by zaměstnanec na směně pracovat sám. Obsluha APD jedním zaměstnancem by byla možná pouze za předpokladu, že by obsluha vykonávala výhradně dozor nad provozem z velínu APD, s vyloučením možnosti jakéhokoli vstupu do technologického prostoru. V případě obsluhy APD dvěma zaměstnanci na směně by tak měl být minimální celkový počet zaměstnanců 8 nebo spíše 9. V případě obsluhy jedním zaměstnancem by měl být minimální celkový počet zaměstnanců 4 nebo spíše 5. Technologické zařízení APD není vyhrazené technické zařízení ve smyslu zákona č. 174/1968 Sb. a pro jeho obsluhu není stanovena zvláštní odborná způsobilost. Nedílnou součástí kvalifikace obsluh APD však musí být průkazné seznámení těchto zaměstnanců s průvodní dokumentací od výrobce, zejména s návodem k obsluze zařízení, případně s místním provozním bezpečnostním předpisem, které musí být součástí provozní dokumentace. Tito zaměstnanci musí být zároveň seznámeni s riziky, výsledky vyhodnocení rizik a s opatřeními na ochranu před působením těchto rizik, která se týkají jejich práce a pracoviště a s právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Finanční podmínky obsluh APD musí být stanoveny na základě náplně pracovní činnosti obsluh APD, přičemž minimální úrovně zaručené mzdy obsluh musí být stanoveny podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací.

98. Právní zástupce žalobkyně se k provedeným důkazům vyjadřil tak, že nikdy nebylo tvrzeno a v žádném znaleckém posudku nebylo konstatováno, že by předmětný parkovací dům vyžadoval obsluhu. Tento parkovací dům obsluhu nepotřebuje, potřebuje pouze asistenční službu. To znamená, že osoby, které tuto službu vykonávaly, asistovaly pouze při tom, když se mačkaly knoflíky, aby auto vjelo na rampu. Mezi spornými stranami nikdy nebyla shoda na tom, že parkovací dům vykazuje vady. Fungoval v letech 2013 2019 a bylo v něm zaparkováno 60 000 aut. Žalovaný jej zavřel proto, že žalobkyně odmítla dotovat inspekční zprávy a opravy. Parkovací dům je automatický, protože auta jsou zaparkovávána pomocí výtahů, takže jde o automatické zaparkovávání.

99. Podle právního zástupce žalovaného obě zprávy nejenže navazovaly na iniciativu znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova], ale byly součástí návrhů žalovaného, které učinil v řízení před soudem I. stupně, když učinil soubor důkazních návrhů jako je místní šetření, zkouška funkčnosti apod. Žalovaný nadto dlouhodobě konzistentně tvrdí, že parkovací dům vykazuje vady a že vůbec není tím dílem, se kterým žalobkyně vyhrála výběrové řízení. Parkovací dům není ani automatický, ani funkční. Na tom se shodl zkušební ústav se znaleckým ústavem. Není pravdou, že by byla nutná přítomnost pouze asistenční služby a v tomto byly sporné strany až dosud ve shodě. Právní zástupce považuje za důležitou informaci od právního zástupce žalobkyně, že parkovací dům byl uzavřen proto, že žalobkyně odmítla jeho provoz dotovat. Když pomineme, že žalovaná žalobkyni v té době platila, je třeba mít na zřeteli, že tento parkovací dům je dotován a dotován vždy bude. Z knihy evidence závad je možno zjistit, že se velmi často stávalo, že do technologické části vstupovaly osoby a vyprošťovaly vozidla. Pokud právní zástupce žalobkyně uvedl, že za 6 let provozu zde bylo zaparkováno 60 000 vozidel, vychází to na 24 vozidel denně.

100. Odvolací soud rovněž výslechl zástupce znaleckého ústavu [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], který potvrdil závěry, které vyjádřil ve znaleckém posudku ze dne [datum] s tím, že byl jeho jediným zpracovatelem. Při jeho zpracování vycházel z podkladů obsažených ve znaleckém posudku znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova], z veřejně dostupných zdrojů prostřednictvím internetu a ze zápisů rady [územní celek]. Používal metodiku IFRS, která používá tři metody. Metodu srovnávací, která je nejlepší v případech, kdy je možné ji použít, a dále metodu nákladovou a výnosovou. Srovnávací metodu nepoužil proto, že neexistuje dostatečné množství obdobných investičních projektů, se kterými by bylo možno předmětný parkovací dům srovnávat. To ostatně konstatovaly všechny předchozí posudky. Rozhodoval se samozřejmě mezi použitím metody výnosové a nákladové, v tomto případě se znalecký ústav rozhodl pro použití výnosové metody, protože bylo nutné zjistit, jakou hodnotu předmětný parkovací dům objednateli skutečně přináší. Jako první variantu zpracovatel zvažoval situaci, kdy by parkovací dům splňoval parametry, které byly nabídnuty při výběrovém řízení a kdy v nabídce žalobkyně byl časový údaj při vjezdu 1 minuta a při výjezdu 45 vteřin. Skutečná propustnost parkovacího domu je však kolem 4 minut. Na tom se ostatně shodli všechny předchozí posudky i všechna vyjádření. Rozdíl mezi oběma variantami, z nichž druhá je skutečný provoz parkovacího domu, je tudíž v jeho propustnosti. Pokud by parkovací dům splňoval parametry, které byly nabídnuty ve výběrovém řízení, byla by jeho hodnota přibližně 85 000 000 Kč, kterou také žalobkyně fakturovala. Při skutečném provozu a skutečné propustnosti a při zohlednění, že je nutná stálá obsluha parkovacího domu, je jeho hodnota z hlediska výnosu, tedy z hlediska ekonomických parametrů, přibližně 34 000 000 Kč. Skutečnost, že parkovací dům vyžadoval stálou obsluhu, vyplývá ze znaleckého posudku znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] a ještě z jednoho předchozího znaleckého posudku, který dokonce počítal s 5-9 zaměstnanci. To zpracovateli připadalo příliš, proto počítal se 2 zaměstnanci. Při úvaze, že při splnění parametrů z výběrového řízení bude hodnota z hlediska výnosu parkovacího domu vyšší, vytvořil dvě modelové situace, v nichž se snažil, aby bylo co nejméně proměnných. Tyto situace se lišily právě v propustnosti. V těchto modelových situacích dovodil, že v případě první situace může v parkovacím domě parkovat až 70 aut za hodinu, kdežto při druhé variantě by v něm mohlo parkovat jen 15 aut. Jde o modelové situace jako ve všech znaleckých posudcích, zpracovatel samozřejmě nemůže vědět, jestli by tam ve skutečnosti parkovalo aut více nebo méně, řešil je podle skutečností, které nikdo nezpochybňoval a které vyplývaly i z předchozích znaleckých posudků, tedy že propustnost parkovacího domu byla v rozsahu jedné čtvrtiny oproti propustnosti, která byla nabídnuta ve výběrovém řízení. Žádné mimoekonomické vlivy pořizování parkovacího domu znalecký ústav neposuzoval, protože mu to nepřísluší, přísluší mu posuzovat toliko ekonomické vlivy. Zpracovatel nemá žádné informace, co se v městě dělo od roku 2006, že byly vypracovány projekt revitalizace města a tzv. EJA pro parkovací dům. Nezjišťoval, zda existují v České republice nebo ve světě parkovací domy se stejnými odbavovacími časy jako byly v tomto výběrovém řízení, neboť vycházel ze zjištění znaleckého posudku znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova], že takové parkovací domy neexistují. Prozpracovatele ale takové zjištění nemělo žádný význam, protože vycházel z toho, že parkovací dům s těmito odbavovacími časy by měl hodnotu 85 000 000 Kč a pokud se tyto časy liší, je hodnota takového parkovacího domu také jiná.

101. Právní zástupce žalobkyně namítl, že znalec zpracoval pouze matematický model na výpočet propustnosti parkovacího domu a nepřihlížel vůbec k okolnímu světu, tedy k tomu, proč si město parkovací dům vůbec pořídilo. Z materiálu rady města, který je přílohou tohoto znaleckého posudku, vyplývá, že město deklarovalo, že má možnost regulovat naplněnost parkovacího domu prostřednictvím omezení parkování ve vedlejších ulicích. Právní zástupce avizuje, že si k této skutečnosti nechává zpracovat znalecký posudek a při této příležitosti se dozvěděl, že [územní celek] již od roku 2006 provádělo celý tzv. projekt [anonymizováno], a že mělo v úmyslu téměř násilím vytlačit řidiče z vedlejších ulic, aby tam neparkovali. Tato tvrzení sice právní zástupce žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně před vyhlášením rozsudku netvrdil, ale reaguje jimi na znalecký posudek, jehož zpracovatel byl vyslýchán, dříve je uplatnit nemohl, když informace, které jsou v tomto znaleckém posudku, neměl. Znalecký posudek, který si nechává zpracovávat, není nepřípustnou novotou, protože tím reaguje na informace zpracovatele znaleckého posudku, že vůbec nereagoval na skutečnosti existující v reálném světě, a na to, co vlastně město ve skutečnosti činilo. V této souvislosti právní zástupce narazil na deset let starý rozhovor se starostou [územní celek], který popisuje mimoekonomické důvody pořízení parkovacího domu. Dodnes o tom dohledává dokumenty.

102. Právní zástupce žalovaného se k provedenému výslechu zástupce znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] vyjádřil tak, že konečně někdo použil zdravý selský rozum a zjednodušil složité znalecké úvahy tak, že prospěch města posoudil bez mimoekonomických okolností. To považuje za přednost znaleckého posudku, nikoliv za jeho vadu. Pokud jde o přípustnost žalobkyní nově tvrzených skutečností, jedná se o takové skutečnosti, které mohla uvést již dávno, a které mohly být podkladem kteréhokoliv v minulosti vypracovaného znaleckého posudku.

103. Odvolací soud zamítl návrhy právního zástupce žalobkyně na doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem znaleckého posudku znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] k otázce výše bezdůvodného obohacení, zprávou [anonymizováno] k prokázání tvrzení o mimoekonomických vlivech, které město vedly ke zbudování parkovacího domu, strategickým plánem [územní celek] k prokázání shora uvedené skutečnosti, revitalizačním plánem [územní celek] z roku 2007, novou koncepcí parkování [územní celek] z roku 2019, e-mailem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno] ze dne [datum], stanoviskem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], auditora kvality a bezpečnosti práce ze dne [datum], Posouzením APD [obec] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] ze dne [datum] a vyjádřením [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne [datum] z následujících důvodů:

104. Vypracování revizního znaleckého posudku ke znaleckému posudku znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] shledal odvolací soud nadbytečným, neboť o správnosti znaleckého posudku znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] nemá pochyb, tento znalecký posudek je jasný, srozumitelný a úplný a byl potvrzen a jasně a srozumitelně dovysvětlen výpovědí zástupce znaleckého ústavu. Nutno přihlédnout i k tomu, že znalecký ústav [anonymizována dvě slova] je zapsán do druhého oddílu seznamu znaleckých ústavů, do něhož se zapisují vysoké školy nebo jejich součásti a veřejné výzkumné instituce, případně jiné osoby veřejného práva nebo jejich organizační složky vykonávající vědeckovýzkumnou činnost v příslušném oboru; tyto ústavy jsou určeny především pro zpracování znaleckých posudků ve zvlášť obtížných případech vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení. Nadto se jedná o vysokou školu, kde se se obor znalectví přímo vyučuje. Vzhledem ke specifičnosti projednávané věci nelze v České republice najít znalce s vyšší odborností, než je tento znalecký ústav.

105. K tvrzením žalobkyně o mimoekonomických vlivech, které město vedly ke zbudování parkovacího domu, konkrétně že žalovaný měl již od roku 2006 v úmyslu„ vytlačit“ řidiče z vedlejších ulic, aby tam neparkovali, a navrženým důkazům, které měly tato tvrzení prokázat (zpráva [anonymizováno], strategický plán [územní celek], revitalizační plán [územní celek] z roku 2007 a nová koncepce parkování [územní celek] z roku 2019), odvolací soud nemohl přilížet, neboť se jedná o nová tvrzení a nové důkazní návrhy existující a žalobkyni známé již před vyhlášením rozsudku soudu I. stupně, které nebyly v řízení před soudem I. stupně uplatněny. Žalobkyni nelze přisvědčit v její argumentaci, že uvedená tvrzení nemohla před soudem I. stupně uplatnit proto, že vyplynula až ze znaleckého posudku znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova], resp. z výslechu jeho zástupce, neboť tato tvrzení z uvedeného znaleckého posudku nevyplynula. Jeho zpracovatel pouze, a to k výslovnému dotazu právního zástupce žalobkyně, obecně uvedl, že mimoekonomické vlivy pořizování parkovacího domu neposuzoval. Nadto je odvolací soud přesvědčen, že otázka mimoekonomických vlivů, které město vedly ke zbudování parkovacího domu, nemá s výší obohacení, které se žalovanému jeho vybudování v té podobě, v jaké bylo dílo vytvořeno, žádnou souvislost.

106. Pokud jde o ostatní důkazní návrhy (e-mail [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum], stanovisko [anonymizováno] [jméno] [příjmení], auditora kvality a bezpečnosti práce ze dne [datum], Posouzení APD [obec] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] ze dne [datum] a vyjádření [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne [datum]), žalobkyně vůbec neuvedla, jaká konkrétní skutková tvrzení jimi hodlá prokázat, proto se jimi odvolací soud nezabýval.

107. Odvolací soud připomíná, že s otázkou platnosti smlouvy o dílo se vypořádal již ve svém zrušujícím usnesení ze dne 17. 10. 2018, č. j. 21 Co 63, [osobní údaje žalobkyně] [číslo], v němž shodně se soudem I. stupně uzavřel, že tato smlouva je absolutně neplatná. V tomto směru plně odkazuje na odst. 23 a 24 tohoto rozsudku. Předmětem řízení (a tudíž i odvolacího přezkumu), je již toliko otázka výše bezdůvodného obahecení, pokud žalované vůbec vzniklo.

108. Dále odvolací soud připomíná, že věc je třeba posuzovat podle právní úpravy bezdůvodného obohacení obsažené v občanském zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen„ obč. zák.“), neboť ke vzniku bezdůvodného obohacení (pokud vůbec vzniklo) plněním z absolutně neplatné smlouvy došlo před 31. 12. 2013.

109. Podle ust. § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

110. Podle ust. § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

111. Podle ust. § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

112. Podle ust. § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.

113. Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 23. 8. 2000, sp. zn. 29 Cdo 697/99, vyložil, že plnění podle neplatné smlouvy je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení, jejímž důsledkem je povinnost účastníků smlouvy vzájemně si vydat vše, čeho plněním podle smlouvy nabyli (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98). Přitom majetkovým vyjádřením finančního ocenění prospěchu, který účastníku z neplatné smlouvy vznikl, není peněžitá částka, která odpovídá částce vynaložené na zhotovení díla, ale peněžitá náhrada odpovídající skutečnému majetkovému prospěchu zákazníka - objednatele díla. Při posouzení výše této peněžité náhrady je třeba vycházet z nejnižších nákladů, které by zákazník v daném místě a čase musel vynaložit na dosažení stejného plnění. Zároveň soud musí přiměřeně přihlédnout i k případné vadnosti poskytnutého plnění, pokud má za následek snížení skutečného majetkového prospěchu zákazníka - objednatele díla (srov. Stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 10. 1988, sp. zn. Cpj 39).

114. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 6. 2008, sp. zn. 32 Odo 1754/2006, institut bezdůvodného obohacení vyjadřuje zásadu občanského práva, že nikdo se nesmí bezdůvodně obohatit na úkor jiného, a pokud k tomu dojde, je povinen takto získaný prospěch (tj. to, oč se bezdůvodně obohatil) vydat tomu, na jehož úkor k obohacení došlo. Tomu odpovídá právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání toho, oč se povinný obohatil. V případě investic do cizího majetku je pohledávkou z bezdůvodného obohacení nikoliv hodnota vynaložených prostředků, nýbrž zhodnocení věci, jež se obohacenému dostalo, tj. rozdíl mezi hodnotou jeho věci (tržní cenou) před investicemi a poté. Obohacený je totiž povinen vydat jen ten majetkový prospěch, jehož se mu obohacením dostalo, a nikoliv nahradit majetkovou ztrátu tomu, na jehož úkor bylo obohacení získáno.

115. V rozsudku ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. 26 Odo 1790/2006, řešil Nejvyšší soud ČR otázku, zda pro určení výše bezdůvodného obohacení získaného plněním z neplatné smlouvy o dílo je rozhodná cena provedených stavebních prací či nikoliv. Připomněl, že se otázkou výše bezdůvodného obohacení získaného provedením stavebních prací na základě neplatné smlouvy o dílo zabýval např. v rozsudku ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 32 Odo 871/2004, z něhož vyplývá, že nelze vycházet z ceny provedených prací, ale je třeba posuzovat hodnotu toho, o co se žalovaný provedením stavebních prací obohatil.

116. V rozsudku ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 32 Cdo 389/2008, shledal Nejvyšší soud ČR dovolání přípustným v otázce rozsahu povinnosti vydat bezdůvodné obohacení, kterou odvolací soud řešil v rozporu s hmotným právem a konstantní judikaturou soudů, když za majetkový prospěch žalovaného získaný plněním přijatým bez právního důvodu považoval hodnotu nákladů vynaložených žalobcem na zhotovení díla, a nikoli částku, o kterou se věc (nemovitost) žalovaného přijetím tohoto plnění zhodnotila. Z odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku se podává, že rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalovaného odvolací soud neodvozoval ze zhodnocení nemovitosti, nýbrž že vyšel z věcné hodnoty díla, která byla určena znalcem dle ceníku stavebních prací s přepočtem na dobu provedení díla. Takový postup v souladu s ust. § 458 odst. 1 obč. zák. není. V případě investic do cizího majetku je pohledávkou z bezdůvodného obohacení nikoliv hodnota vynaložených prostředků, nýbrž zhodnocení věci, jež se obohacenému dostalo, tj. rozdíl mezi hodnotou jeho věci (tržní cenou) před investicemi a poté. Obohacený je totiž povinen vydat jen ten majetkový prospěch, jehož se mu obohacením dostalo, a nikoliv nahradit majetkovou ztrátu tomu, na jehož úkor bylo obohacení získáno.

117. V rozsudku ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4820/2008, Nejvyšší soud ČR vyložil, že byla-li smlouva zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Není-li to dobře možné, poskytne se peněžitá náhrada. Při posouzení její výše je třeba vycházet z nejnižších nákladů, které by zákazník v daném místě a čase musel vynaložit na dosažení stejného plnění. Zároveň soud musí přiměřeně přihlédnout i k případné vadnosti poskytnutého plnění, pokud má za následek snížení skutečného majetkového prospěchu zákazníka - objednatele díla (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 8. 2000, sp. zn. 29 Cdo 697/99, nebo ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. 26 Odo 1790/2006). Protože v posuzovaném případě odvolací soud vycházel při stanovení náhrady za část stavby zhotovenou žalovaným z cen dohodnutých mezi účastníky ve smlouvě o dílo, výši náhrady nesprávně právně posoudil.

118. V rozsudku ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2766/2009, Nejvyšší soud ČR přitakal soudům nižších stupňů, které v souladu s jeho dosavadní judikaturou dovodily, že v případě neplatné smlouvy o dílo rozsah obohacení na straně objednatele spočívá ve výkonech provedených zhotovitelem, za něž mu je povinen objednatel poskytnout peněžní náhradu. Její výše se pak neodvíjí od předpokládané ceny poskytovaného plnění, neboť tato cena obvykle neodpovídá výši majetkového prospěchu získaného objednatelem. Při určení výše náhrady je třeba přihlédnout k nákladům, které by bylo třeba vynaložit na získání stejného plnění v daném místě a čase, k eventuálním nedostatkům plnění apod. Znalecký posudek pak představuje způsob, jímž lze tyto okolnosti odborně vyhodnotit, aby soud mohl učinit uvážlivé rozhodnutí o výši odpovídající náhrady, popřípadě může být způsobilým podkladem pro rozhodnutí podle § 136 o.s.ř.

119. V rozsudku ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4137/2011, Nejvyšší soud ČR uvedl, že domnívají-li se dovolatelé, že by se plnění poskytnuté na základě smlouvy o dílo mělo oceňovat s přihlédnutím ke sjednané ceně, přehlížejí, že okamžikem odstoupení od smlouvy pozbývají veškerá smluvní ujednání (a tedy i ujednání o ceně) účinnosti a při posouzení vzájemné restituční povinnosti stran k nim již nelze přihlížet. Smluvní závazkový vztah je v tomto případě nahrazen závazkovým vztahem z bezdůvodného obohacení a na hodnotu poskytnutého plnění je třeba nahlížet především z hlediska objektivního, stejně jako v jiných případech bezdůvodného obohacení. Za této situace není rozhodující, co podle smlouvy poskytnuto být mělo, ale co poskytnuto vskutku bylo. Nejvyšší soud se při zvažování způsobu, jenž by nejlépe postihoval hodnotu na základě neplatné smlouvy nabytého nepeněžitého prospěchu, opakovaně přiklonil ke kritériu ceny obvyklé, tedy ceny, kterou by v daném místě a čase musel obohacený na nabytí daného - srovnatelného plnění vynaložit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 30 Cdo 1206/2007, ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2601/2008, ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 29 Odo 805/2001, ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 23 Odo 954/2006, ze dne 24. 7. 2007, sp. zn. 32 Odo 174/2006, ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2562/2010, ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5086/2009, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 9. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1580/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 11. 2000, sp. zn. 30 Cdo 1789/2000, či ze dne 19. 3. 2003, sp. zn. 29 Odo 622/2002, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nevyššího soudu ČR pod C 1783, svazek 24/2003). Takto stanovená cena by měla prospívat zachování rovnovážného stavu mezi účastníky, neboť se neblíží ani jedné z hodnot krajních (nejvyšší či nejnižší), jež by mohly nepřiměřeně zvýhodňovat jednoho z účastníků vztahu z bezdůvodného obohacení. Třebaže Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 23. 8. 2000, sp. zn. 29 Cdo 697/99, připustil, aby při posouzení peněžité náhrady za provedené dílo bylo za daných skutkových okolností vycházeno z nejnižších nákladů, které by v daném místě a čase musely být vynaloženy na dosažení stejného plnění, na což bylo navázáno i v rozsudku ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4820/2008, nemění to nic na tom, že obecným kritériem, pokládaným ve většině případů za nejlépe postihující hodnotu bezdůvodného obohacení majícího nepeněžitou formu, je cena obvyklá, stanovená na základě znaleckého posudku opírajícího se o zhodnocení cen obdobných plnění.

120. V rozsudku ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 1164/2013, Nejvyšší soud ČR připomněl, že v řadě svých rozhodnutích vysvětlil, že smyslem zákonné úpravy bezdůvodného obohacení je poskytnout ochranu tomu, kdo pozbyl (za zákonem stanovených podmínek) určité majetkové hodnoty. Zákon však nepočítá s tím, že by je měl dostat zpět v plném rozsahu, ale pouze v takové výši, o kterou se jimi obohatil jiný subjekt. Není tedy rozhodující, jakou hodnotu pozbyl oprávněný, ale o kolik se tím zhodnotil majetek povinného. Pokud podle ust. § 458 odst. 1 obč. zák. má být vydáno „vše co bylo nabyto“, má tím zákon na mysli vše, co bylo povinným získáno (nikoli to, co bylo oprávněným vydáno).

121. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1568/2014, při ocenění prospěchu, který žalovaní (objednatelé) získali odstoupením od smlouvy o dílo v režimu bezdůvodného obohacení, není majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu peněžitá částka, která odpovídá částce vynaložené na zhotovení díla, nýbrž peněžitá náhrada odpovídající skutečnému majetkovému prospěchu zákazníka - objednatele díla. Při stanovení výše této peněžité náhrady soud musí přiměřeně přihlédnout i k případné vadnosti poskytnutého plnění, pokud má za následek snížení skutečného majetkového prospěchu objednatele díla. Řečeno jinak, při ocenění majetkového prospěchu žalovaných ze zrušené smlouvy o dílo se nepřihlíží pouze k těm vadám, které by zakládaly nárok žalovaných z titulu odpovědnosti za vady díla, nýbrž ke všem vadám (ve smyslu nedostatků, nikoliv ve smyslu vad zakládajících nároky z titulu odpovědnosti za vady díla), které určitým způsobem snižují hodnotu provedených prací.

122. V rozsudku ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1060/2017, Nejvyšší soud ČR judikoval, že právo na peněžitou náhradu má ve smyslu ust. § 2999 o.z. (občanský zákoník č. 89/2012 Sb.) ochuzený v případě, že není dobře možné vydat předmět bezdůvodného obohacení. Totožná norma byla obsažena též v ust. § 458 odst. 1 věty druhé obč. zák. s tím rozdílem, že zde bylo mj. demonstrativně uvedeno, že se jedná zejména o případy bezdůvodného obohacení spočívající ve výkonech. Z absence demonstrativního uvedení případu, kdy vydání předmětu bezdůvodného obohacení není dobře možné, nelze však dovozovat významovou změnu ust. § 2999 o.z. oproti ust. § 458 odst. 1 věty druhé obč. zák. Ostatně i důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb. uvádí, že ust. § 2999 odst. 1 věty první o.z. rozdílně od § 458 odst. 1 obč. zák. neuvádí příkladmo, že vydání předmětu bezdůvodného obohacení není dobře možné zvláště v případech, kdy obohacení záleželo ve výkonech, protože obecný výraz tyto a další případy postihuje dostatečně srozumitelně, takže jeho abstrakci netřeba kazuisticky rozvádět. Ani komentářová literatura zde neshledává významový posun, kdy je dle ní aplikovatelná dosavadní rozhodovací praxe k ust. § 458 odst. 1 obč. zák. (srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1950, ale i Švestka, J.; Dvořák, J.; Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek VI. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2014, s. 1267). Jde-li o rozsah obohacení, je třeba vycházet z ust. § 2991 odst. 1 o.z., které je obsahově totožné s ust. § 451 odst. 1 obč. zák. a dle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Zákonné úpravě koresponduje ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu, která chápe závazek z bezdůvodného obohacení jako povinnost toho, kdo se obohatil, vydat to, oč se obohatil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3810/2007, 28 Cdo 3113/2007, 28 Cdo 4897/2014), přičemž v případech, kdy nelze předmět bezdůvodného obohacení dobře vydat, musí se výše náhrady podle ust. § 458 odst. 1 obč. zák. odvozovat od prospěchu, jenž byl získán a obohacený je povinen vydat vše (nikoliv však více), co sám získal (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 200/2000, 28 Cdo 1710/2005, 28 Cdo 138/2018, usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 4334/2013, 28 Cdo 4489/2015). Rozhodující tedy není, jakou hodnotu pozbyl ochuzený, ale o kolik se zvýšil majetek obohaceného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1448/2015, 28 Cdo 4584/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3281/2012). Při ocenění prospěchu, kterého se objednateli dostalo v případě odstoupení od smlouvy o dílo, není majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu peněžitá částka, která odpovídá nákladům na zhotovení díla, nýbrž peněžitá náhrada odpovídající skutečnému majetkovému prospěchu objednatele díla (kdy je tak třeba zkoumat i využitelnost provedeného díla objednatelem). Při stanovení výše této peněžité náhrady soud musí přiměřeně přihlédnout i k případné vadnosti, či neúplnosti poskytnutého plnění, pokud má za následek snížení skutečného majetkového prospěchu objednatele díla (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1568/2014, a v něm odkazovanou judikaturu, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2437/2015, ze dne 7. 9. 2000, sp. zn. 29 Cdo 200/2000). Dílo má přitom vadu, neodpovídá-li smlouvě (srov. § 2615 odst. 1 o.z., ale i § 560 odst. 1 obch. zák., a § 499 obč. zák.). Pro závěr o tom, zda je dílo vadné, je tedy třeba přihlížet ke smlouvě, ač od ní bylo později odstoupeno a na samotné plnění se pohlíží jako na bezdůvodné obohacení.

123. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2020, č. j. 23 Cdo 2040/2020-370, nepředstavuje po obsahové stránce ust. § 2999 zákona č. 89/2012 Sb. posun oproti dosavadní úpravě obsažené v ust. § 458 odst. 1 věty druhé obč. zák. Při ocenění prospěchu, jehož se mělo obohacenému dostat, není majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu peněžitá částka, která odpovídá nákladům na zhotovení díla, nýbrž peněžitá náhrada odpovídající skutečnému majetkovému prospěchu objednatele díla (kdy je tak třeba zkoumat i využitelnost provedeného díla objednatelem). Tím se však v posuzované věci (která se řídila předchozí právní úpravou) odvolací soud neřídil, když výši bezdůvodného obohacení stanovil pouze se zřetelem k znalcem oceněné hodnotě prací potřebných ke zhotovení díla, aniž se zabýval tím, jaký majetkový prospěch žalobce poskytnutím díla skutečně získal. Odvolací soud též nedostatečně posoudil reálnou využitelnost díla pro potřeby žalobce.

124. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2017, č.j. 32 Cdo 3521/2017-1083, vydaného v obdobné věci, jako je věc nyní přezkoumávaná, vyšly soudy nižších stupňů ze zjištění, že na základě výběrového řízení žalobce a žalované uzavřeli dne [datum] smlouvu o dílo, kterou se žalované zavázaly pro žalobce postavit stavbu [anonymizována dvě slova] a žalobce se zavázal jim zaplatit sjednanou cenu. Žalované stavbu [anonymizována dvě slova] postavily a předaly žalobci. Žalobce jim zaplatil 1 063 294 537,73 Kč. Podle pravomocného rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne [datum] žalobce při výběrovém řízení neprovedl transparentním způsobem omezení počtu zájemců pro účast v užším řízení. Odvolací soud akceptoval závěr soudu I. stupně o absolutní neplatnosti smlouvy o dílo podle ust. § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, jako nemožné posoudil faktické vydání [anonymizována dvě slova] žalovaným a posuzoval výši peněžité náhrady, kterou měl poskytnout žalobce žalovaným za bezdůvodné obohacení spočívající v získání [anonymizována dvě slova] Odvolací soud vyšel z„ objektivní ceny, kterou by průměrný příjemce v daném místě a čase musel zaplatit, aby nabyl stejného“. [anonymizována dvě slova] byla stavbou s velmi specifickým účelem budoucího využití a nebylo možné srovnání s dalšími realizovanými obchody obdobných nemovitostí, což bylo uvedeno i ve znaleckém posudku předloženém v řízení žalobcem a zpracovaném [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“). Tržní cenu stanovenou tímto posudkem přibližně v průměru mezi hodnotou věcnou a hodnotou výnosovou nepovažoval za relevantní a uzavřel, že chtěl-li získat žalobce v daném místě a čase stejný majetkový prospěch (mít stejnou stavbu na svém konkrétním pozemku – tak, aby byly uspokojovány jím sledované veřejné potřeby), neměl jinou možnost, než vynaložit obvyklou cenu na zhotovení dané věci. Proto hodnotil jako správný postup okresního soudu, který zjišťoval obvyklou cenu prací vedoucích ke zhotovení [anonymizována dvě slova] na základě znaleckého posudku předloženého 2. žalovanou a zpracovaného znaleckým ústavem [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“). Z více metod, pomocí kterých byla v posudku určena obvyklá cena, považoval odvolací soud za rozhodující pro určení peněžité náhrady výši věcné hodnoty stavby odpovídající nákladovému způsobu ocenění majetku podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, která vychází z nákladů, jež by bylo nutné vynaložit na pořízení předmětu ocenění v místě ocenění a podle jeho stavu ke dni ocenění. Tato cena byla v době předání stavby žalobci vyšší než částka zaplacená žalobcem žalovaným, a proto potvrdil zamítnutí žaloby. Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací vyložil, že v jeho judikatuře je rozlišováno určení rozsahu peněžité náhrady v případech zhodnocení cizí nemovitosti na základě investic provedených bez právního důvodu od případů vzájemného vypořádání nároků z neplatné smlouvy o dílo podle ust. § 457 obč. zák. Jelikož v posuzované věci nešlo o investice vynaložené bez právního důvodu na již existující věc cizího vlastníka, nebylo namístě určit výši peněžité náhrady rozdílem mezi obvyklou (tržní) cenou věci před investicemi a po nich. Nejvyšší soud ČR se při zvažování způsobu, který by nejlépe postihoval hodnotu nepeněžitého prospěchu nabytého na základě neplatné smlouvy o dílo, opakovaně přiklonil ke kritériu ceny, kterou by v daném místě a čase musel obohacený vynaložit na nabytí daného – srovnatelného plnění s přihlédnutím k případné vadnosti či nedostatkům poskytnutého plnění, pokud mají za následek snížení skutečného majetkového prospěchu obohaceného. Uzavřel-li tedy odvolací soud, že výši peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení odpovídá obvyklá cena plnění stanovená na základě znaleckého posudku [anonymizováno] nákladovým způsobem ocenění, tj. věcná hodnota stavby [anonymizována dvě slova] vycházející z nákladů, které by bylo nutné vynaložit na pořízení předmětu ocenění v místě ocenění a podle jeho stavu ke dni předání žalobci, neodchýlil se od judikatury Nejvyššího soudu ČR týkající se vzájemného vypořádání nároků z neplatné smlouvy podle § 457 a 458 odst. 1 obč. zák.

125. V přezkoumávaném případě neshledal odvolací soud námitku promlčení vznesenou žalovaným, jíž se soud I. stupně vůbec nezabýval, důvodnou, neboť obchodní zákoník obsahuje komplexní úpravu tohoto právního institutu, přičemž obecná promlčecí doba činí podle jeho ust. § 397 čtyři roky. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR přitom vyplývá, že vznikne-li v podnikatelských vztazích bezdůvodné obohacení, řídí se promlčení práva na jeho vydání právní úpravou obchodního zákoníku. Jestliže tedy k bezdůvodnému obohacení plněním z neplatné smlouvy došlo předáním díla dne [datum] a žaloba byla podána dne [datum], byla podána před uplynutím promlčecí doby.

126. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že v řízení bylo prokázáno, že technologickou část díla, která je hlavním předmětem sporu, neboť způsobuje to, že APD nemá parametry díla, s nímž žalobkyně zvítězila ve výběrovém řízení, nelze žalobkyni vydat, neboť dílo bylo zhotovano jako celek a technologická část byla zhotovena na míru části stavební, byť jde o zcela jinou technologii, než kterou žalobkyně deklarovala v projektu a v nabídce do výběrového řízení a která způsobuje nepoužitelnost parkovacího domu pro zamýšlené kratkodobé parkování v centru města. Dále je nepochybné, že dílo jako celek žalobkyni možno vydat. Za této situace je nutno zjišťovat výši peněžité náhrady případného obohacení, které žalovanému (pokud vůbec) dodáním předmětného parkovacího domu žalobkyní vzniklo.

127. Je nepochybné, že žalobkyní dodaný parkovací dům je výrazně specifický, zejména proto, že využívá technologie nemající v tuzemsku obdoby, kterou žalovaný označil dokonce jako„ nezdařilý prototyp žalobkyně k uplatnění se na trhu s vlastní technologií [anonymizováno]“. A rovněž proto, že v podobě podle nabídky žalobkyně, s níž zvítězila ve výběrovém řízení (s časy 1 minuta pro zaparkování a 45 vteřin pro vyparkování) při garantované plné bezobslužnosti, je nerealizovatelný, když obdobný parkovací dům s takovými parametry nebyl ve světě vystavěn. Proto bylo určení výše finanční náhrady odpovídající případnému bezdůvodnému obohacení žalovaného, pokud mu vůbec vzniklo, za situace, kdy žalobkyni již zaplatil částku 47 783 049,15 Kč, ovšem za dílo zcela odlišné od toho, které mu žalobkyně ve výběrové řízení nabídla, při zohlednění toho, že skutečně provedené dílo je pro účel, pro který bylo žalovaným poptáváno, tedy pro krátkodobé parkování, nevyužitelné, velmi obtížné. Nemohly být totiž být použity obvyklé metody oceňování, zejména metoda porovnávací, která vede ke zjištění nejnižších nákladů, které by objednatel v daném místě a čase musel vynaložit na dosažení stejného plnění, resp. ke zjištění ceny obvyklé.

128. V proběhu řízení bylo zpracováno 7 znaleckých posudků, které určily výši peněžité náhrady odpovídající případnému obohacení žalovaného v rozmezí pohybujích se od záporných hodnot (znalecký posudek znaleckého ústavu [anonymizováno] ze dne [datum]) do hodnoty 89 447 316,12 Kč (znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení]).

129. Všechny znalecké posudky se shodly v tom, že provoz předmětného parkovacího domu je ztrátový, technologická část trpí vadami spočívajícími v neúměrně dlouhých časech zaparkování a vyparkování (znalecký posudek znaleckého ústavu profi- [právnická osoba] dokonce výslovně uvedl, že toto za poruchu považují obě sporné strany). Podle znaleckých posudků znaleckých ústavů profi- [právnická osoba], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] a [anonymizována dvě slova] v důsledku značné poruchovosti je vyžadována neustálá přítomnost technika, bez neustálé přítomnosti obsluhy není parkovací dům schopen provozu a nemá parametr„ automatický, bezobslužný“. Znalecký posudek [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] k tomu doplnil, že hlavní chyba v technickém řešení spočívá ve fyzickém rozdělení parkovacích prostorů na sekce„ A“ a„ B“, které spolu nekomunikují, a v případě poruchy jedné sekce nemohou být vozidla vyskladněna prostřednictvím sekce druhé. Znalecké ústavy [anonymizováno] [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] se shodly na tom, že parkovací dům s žalobkyní garantovanými obslužnými časy, díky nimž zvítězila ve výběrovém řízení, 1 minuta na zaparkování a 45 vteřin na vyparkování, je nerealizovatelný. Nejsou informace (a to ani optikou dnešní doby), že by obdobný parkovací dům s takovými parametry byl kdy ve světě vystavěn. Všechny znalecké ústavy se shodly na tom, že cenu obvyklou plnění, které žalobkyně poskytla žalovanému, nelze určit, neboť se jedná o specifickou stavbu využívající technologii nemající v tuzemsku obdoby, s níž s v České republice neobchoduje, v daném místě ([územní celek] a okolí) a čase (ke dni dne [datum]) nebyl a ani v součesné době není srovnatelný APD, což vylučuje použití porovnávací metody.

130. Znalecký ústav [anonymizováno] [právnická osoba] použil nákladovou metodu s tím, že při ocenění technologie převzal její cenu sjednanou ve smlouvě jako skutečnou nákladovou cen a po odečtu finančního ocenění ztráty parametru„ automatického, bezobslužného provozu“ dospěl k částce 78 659 000 Kč se závěrem, že„ tato hodnota je zároveň ztotožněna s pojmem cena obecná“.

131. Znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] určila reprodukční cenu stavby na základě skutečně vynaložených nákladů se započtením přiměřeného zisku a sníženou o náklady na opravu závažných vad znemožňujících okamžité užívání věci částkou 89 447 316,12 Kč.

132. Znalkyně [jméno] [příjmení] kombinací nákladového a výnosového způsobu určila částku 27 530 113,60 Kč jako cenu zjištěnou.

133. Znalecký ústav [anonymizována dvě slova] posuzoval ve znaleckému posudku ze dne [datum] výši peněžité náhrady odpovídající skutečnému majetkovému prospěchu podle ekonomie současného provozování APD a náhledu na zhodnocení nebo znehodnocení majetku jako celku a dospěl k nulovému majetkovému prospěchu.

134. Na tomto závěru setrval znalecký ústav [anonymizována dvě slova] i ve znaleckém posudku ze dne [datum].

135. Znalecký posudek znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] dospěl k hodnotě díla 82 000 000 Kč na základě zjištění nákladů, které skutečně vynaložila žalobkyně, z nichž odečetl finanční vyjádření nedostatkůdíla. Přitom vyšel z nákladů, které vynaložila žalobkyně, nikoliv z nákladů, které by musel vynaložit žalovaný na pořízení srovnatelného díla (bylo-li by to vůbec možné), použil však ceny uvedené v neplatné smlouvě (resp. v jejím dodatku [číslo] který byl navíc uzavřen až po rozhodném datu dne [datum]). Tedy žádné náklady např. měřením či výpočty nezjišťoval. Ve skutečnosti nevyčísloval skutečný majetkový prospěch, ale oceňoval stavbu. Jeden ze zpracovatelů [anonymizováno] [příjmení] přitom při výslechu u soudu I. stupně uvedl, že znaleckému ústavu bylo uloženo určit cenu obvyklou, kdyby mu však byl zadán obdobný úkol jako znaleckému ústavu [anonymizována dvě slova], tedy určit výši peněžité náhrady odpovídající skutečnému majetkovému prospěchu žalovaného, dospěl by rovněž k závěru o nulovém prospěchu.

136. Znalecký ústav [anonymizována dvě slova] v posudku ze dne [datum] vyložil, že majetek má takovou hodnotu, jaká je jeho užitečnost. Nesplněním deklarované funkce parkovacího systému je parkovací dům v průběžné nevýkonnosti a nemá pro žalovaného ani zcela spodní limit ekonomický výsledků, kdy náklady na provoz nejsou pokryty příjmy. Hodnota majetku vzhledem k jeho ekonomické neužitečnosti je tak záporná.

137. Znalecký ústav [anonymizována dvě slova] uvedl, že řeší-li se bezdůvodné obohacení žalovaného, předpokládá se, že se z předmětného díla obohatil a tedy má z něj užitek a ten nemůže být vyjádřen pouze tím, že dílo stojí, ale tím, co městu přináší. Pro tento účel ovšem nelze nákladové metody použít. Zvolena byla výnosová metoda na bázi kapitalizovaných čistých výnosů modifikovaná pro ocenění APD. Posouzení výše bezdůvodného obohacení z pohledu díla postaveného v rámci„ občanské vybavenosti“ či„ vedlejší ekonomické činnosti“ města postrádá jakoukoliv logiku, jde jen o berličku pro absurdní tvrzení, že pokud bylo dílo postaveno v rámci„ občanské vybavenosti“, není významná ekonomika jeho provozu. Toto posouzení nemá na hodnotu APD žádný vliv. Dodán byl nestandardní APD, který je zcela odlišný od projektu. Výnosová metoda byla zvolen proto, že bylo nutno zjistit, jako hodnotu APD objednateli skutečně přináší. Znalecký ústav dospěl k reálné hodnotě APD 34 453 000 Kč.

138. V poměrech přezkoumávané věci je třeba připomenout, že podle konstantní judikatury není majetkovým vyjádřením finančního ocenění prospěchu, který účastníku z neplatné smlouvy vznikl, peněžitá částka odpovídající částce vynaložené na zhotovení díla, ale peněžitá částka odpovídající skutečnému prospěchu objednatele díla. Jinými slovy, není rozhodující, jakou hodnotu zhotovitel pozbyl (co jím bylo vynaloženo), ale o kolik se tím zhodnotil majetek objednatele (co objednatel získal), přičemž je třeba zkoumat i reálnou využitelnost díla pro potřeby objednatele. Při posouzení výše této peněžité náhrady je třeba vycházet z nejnižších nákladů, které by zákazník v daném místě a čase musel vynaložit na dosažení stejného plnění s přihlédnoutím k případné vadnosti poskytnutého plnění, pokud má za následek snížení skutečného majetkového prospěchu objednatele. V případě stavebních prací nelze vycházet z ceny provedených prací, natož z ceny dohodnutých prací mezi účastníky ve smlouvě o dílo, ale je třeba posuzovat hodnotu toho, o co se žalovaný provedením stavebních prací obohatil.

139. Z výše uvedených závěrů zjištěných ze znaleckých posudků lze uzavřít, že pro zjištění výše bezdůvodného obohacení, kterého se žalovanému plněním žalobkyně dostalo, nelze určit cenu obvyklou, ale zároveň nelze vycházet ani z nejnižších nákladů, které by musel žalovaný vynaložit na dosažení stejného plnění, neboť žádný srovnatelný objekt, podle něhož by se daly nejnižší náklady potřebné na jeho pořízení určit, neexistuje (vzhledem k použité technologii) nejen v České republice, ale ani ve světě, natož v daném místě a čase. Nadto je pro žalovaného plnění v podobě, v jaké mu bylo poskytnuto, nepoužitelné, neboť mu bylo poskytnuto zcela jiné plnění, než jaké mu žalobkyně nabídla a s nímž zvítězila ve výběrovém řízení, které je však dílem nerealizovatelným. Žalobkyně se mýlí, pokud považuje za nejnižší náklady, které by žalovaný v daném místě a čase (tj. ve [anonymizováno] [obec] a okolí ke dni [datum]) musel vynaložit na dosažení stejného plnění, které mu poskytla (které ovšem vůbec nechtěl a je pro jeho potřeby nepoužitelné), náklady, které na zhotovení díla skutečně vynaložila a za které dokonce považuje oproti své nabídce, s níž zvítězila ve výběrovém řízení, cenu díla navýšenou dodatkem [číslo] k neplatné smlouvě o dílo, sjednaném dne [datum]. Tvrzení žalobkyně, že byla jediným dodavatelem, který byl v daném místě a čase schopen za nejnižší nabídkovanou cenu vystavět požadovaný parkovací dům, je nepřípadné, neboť zjevně požadovaný parkovací dům (tj. plně automatický, nevyžadující žádnou obsluhu a s odbavovacími časy 1 minutu pro zaparkování a 45 vteřin pro vyparkování) vystavět schopna nebyla, když tak neučinila a neuvedla své dílo do stavu s jí garantovanými parametry ani po dobu téměř jednoho roku, kdy měla za tímto účelem APD mezitímní dohodou se zřízením práva pachtu ze dne [datum] propachtován. Nadto„ nejnižší nabídková cena, za kterou byl dodavatel v daném místě a čase schopen dílo vystavět“ je, oproti očekávání žalobkyně, něco zcela jiného než„ nejnižší náklady, které by žalovaný v daném místě a čase musel vynaložit na dosažení stejného plnění“.

140. Pokud jde o zjištění výše bezdůvodného obohacení, nelze využít závěry znaleckého ústavu [anonymizováno], neboť při ocenění technologie vychází nesprávně z ceny technologie sjednané ve smlouvě. Rovněž znalecký posudek znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] je pro tento účel nepoužitelný, neboť vychází ze skutečně vynaložených nákladů žalobkyní. Znalecký posudek [jméno] [příjmení] je nepoužitelný proto, že jejím znaleckým úkolem bylo zjištění ceny nemovitosti, což je pro zjištění výše bezdůvodného obohacení irelevantní. Nelze použít ani znalecký posudek znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova], neboť vychází z nákladů skutečně vynaložených žalobkyní, které však ani nezjišťoval, ale použil ceny sjednané v dodatku [číslo] neplatné smlouvy o dílo. Za zmínku stojí snad jen výrok zástupce tohoto znaleckého ústavu, že pokud by jim byl zadán znalecký úkol určit výši peněžité náhrady odpovídající skutečnému majetkovému prospěchu žalovaného, dospěli by k závěru o nulovém prospěchu.

141. Odvolací soud tedy vycházel ze závěrů znaleckých posudků znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] ze dnů [datum], [datum] a [datum], který v prvních dvou případech určil výši majetkového prospěchu částkou nulovou a ve třetím případě dokonce hodnotou zápornou, a znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova], který ji určil částkou 34 453 000 Kč. Přiklonil se k posledně uvedenému závěru, neboť znalecký posudek znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] shledal jasným, srozumitelným, logickým a přesvědčivým, včetně vysvětlení důvodů metod použitých v tomto konkrétním, zcela specifickém, případě. S poukazem na tento znalecký posudek odvolací soud doplňuje, že soudem I. stupně uměle vykonstruovaná otázka, na níž v podstatě založil napadený rozsudek, zda žalovaný parkovací dům pořizoval v rámci občanské vybavenosti či vedlejší ekonomické činnosti, je bez jakéhokoliv právního významu. Nakonec sama žalobkyně již v žalobě tvrdila, že bezdůvodné obohacení nijak nezohledňuje ekonomickou výnosnost poskytnutého plnění, tím méně mohou být právně významné jakékoliv mimoekonomické vlivy.

142. Žalobkyní opakovaně akcentované porovnávání časů zaparkování a vyparkování v APD s jinými parkovacími domy je bezvýznamné, neboť podstatné je, jaké časy nabídla žalobkyně a s jakými vyhrála výběrové řízení, neboť ty žalovanému garantovala, a žalovaný měl zájem (měl pro něho význam) o plně bezobslužný parkovací dům právě s těmito časy obslužnosti, nikoliv s časy, které vykazují jiné parkovací domy.

143. Dovolává-li se žalobkyně analogie s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2017, č.j. 32 Cdo 3521/2017-1083, v němž byla řešena otázka výše bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy na stavbu [anonymizována dvě slova], tedy stavby se specifickým účelem budoucího využití, kdy rovněž nebylo možné srovnání s dalšími realizovanými obchody obdobných nemovitostí, jedná se o věc sice obdobnou, nikoliv však totožnou. V tehdy posuzovaném případě získal (na rozdíl od případu nyní přezkoumávaného) obohacený majetkovou hodnotu v podobě stavby, která mu přinášela užitek, neboť jí byly uspokojovány jím sledované veřejné zájmy.

144. Lze uzavřít, že jestliže žalovaný žalobkyni za dodané dílo již zaplatil 47 783 049,15 Kč, nemohl se na její úkor nijak obohatit, neboť hodnota majetkového prospěchu, kterého se mu jím dostalo, tuto částku nepřevyšuje, když činí maximálně částku 34 453 000 Kč.

145. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku I. podle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil způsobem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku a v odvoláním napadené části zamítavého výroku II. jej podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

146. Protože odvolací soud napadený rozsudek změnil, rozhodoval nejen o nákladech odvolacího řízení, ale podle ust. § 224 odst. 2 o.s.ř. znovu i o nákladech řízení před soudem I. stupně.

147. O nákladech řízení před soudem I. stupně rozhodl odvolací soud podle ust. § 142 odst. 1 za použití ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v něm úspěšnému žalovanému jejich plnou náhradu ve výši (po zaokrouhlení) 3 459 170 Kč sestávající z částek 345 490 Kč za 7 úkonů právní služby po [osobní údaje žalobkyně] [číslo] z tarifní hodnoty 12 767 261,40 Kč (převzetí zastoupení, písemná podání ve věci samé ze dnů [datum], [datum] a [datum] a účast u jednání soudu I. stupně ve dnech [datum] přesahující 2 hodiny, tj. 2 úkony, a [datum]) podle ust. § 7 bodu 7. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), 2 911 580 Kč za 42 úkonů právní služby po 59 420 Kč z tarifní hodnoty 37 740 784,20 Kč (písemná podání ve věci samé ze dnů [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], účast u jednání soudu I. stupně ve dnech [datum] přesahující 2 hodiny, tj. 2 úkony, [datum] přesahující 2 hodiny, tj. 2 úkony, [datum], [datum] přesahující 4 hodiny, tj. 3 úkony, [datum] a [datum], účast u jednání odvolacího soudu dne [datum] přesahující 2 hodiny, tj. 2 úkony, další porady s klientem přesahující 1 hodinu ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] a sepis písemných právních rozborů pro klienta ze dnů [datum], [datum] a [datum]) podle ust. § 7 bodu 7. AT, 14 700 Kč za 49 režijních paušálů po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT, 1 200 Kč za 12 hodin ztráty času po 100 Kč podle ust. § 14 odst. 1, 3 AT, 1 338 Kč za cestovné ze sídla advokáta v [obec] ke třem soudním jednáním v [anonymizováno] a zpět osobním automobilem, jehož velký technický průkaz je založen na č.l. 1465 a násl. spisu a 21% DPH ve výši 600 351,78 Kč podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř.

148. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 142 odst. 1 za použití ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v něm úspěšnému žalovanému jejich plnou náhradu ve výši (po zaokrouhlení) 2 392 868 Kč, sestávající z částek 415 940 Kč za 7 úkonů právní služby po 59 420 Kč z tarifní hodnoty 37 740 784,20 Kč (sepis odvolání ze dne [datum] a vyjádření k odvolání žalobkyně ze dne [datum], účast u jednání odvolacího soudu ve dnech [datum] přesahující 2 hodiny, tj. 2 úkony, a [datum] a další porady s klientem přesahující 1 hodinu ve dnech [datum] a [datum]) podle ust. § 7 bodu 7. AT, 4 100 Kč za 7 režijních paušálů po 300 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT, 87 788,40 Kč za 21% DPH podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. a 1 887 040 Kč za zaplacený soudní poplatek.

149. Náklady řízení před soudy obou stupňů v celkové výši 5 852 038 Kč jsou žalobkyně a vedlejší účastník na její straně povinni uhradit žalovanému společně a nerozdílně v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

150. Podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. jsou v řízení neúspěšní žalobkyně a vedlejší účastník na její straně ve stejné lhůtě povinni uhradit společně a nerozdílně České republice – Okresnímu soudu v Kladně náklady řízení státu ve výši 210 418,24 Kč, které mu vznikly vyplacením znalečného za podání znaleckých posudků v řízení před soudem I. stupně. Tato částka nebyla navýšena o znalečné za výslech zástupce znaleckého ústavu [anonymizována dvě slova] v odvolacím řízení, neboť tento znalecký ústav přes výzvu odvolacího soudu znalečné nevyúčtoval. Z těchto důvodů odvolací soud nevydával samostatné usnesení o určení výše nákladů řízení státu, neboť výše nákladů státu je zřejmá již z řízení před soudem I. stupně, o jeho nákladech rozhodl tímto rozsudkem a z toho vzniklou zřejmou nesprávnost, kdy splatnost nákladů řízení státu měla být do tří dnů od právní moci samostatného usnesení, tímto postupem podle ust. § 164 o.s.ř. opravuje tak, že jejich splatnost je do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení