40 Az 13/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Uhříčkovou ve věci žalobce: N. T. H., narozený X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika t. č. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Kašparovo náměstí 2771/5, 180 00 Praha 8 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 3. 2026, č. j. OAM-1132/ZA-ZA11-HA06- 2025, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), podanou dne 4. 5. 2026, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž mu žalovaný neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026 (dále jen „zákon o azylu“) s odůvodněním, že žalobce netvrdil ani neprokázal žádný důvod pro udělení mezinárodní ochrany.

2. Žalobce namítá, že žalovaný nesprávně posoudil důvodnost jeho žádosti o mezinárodní ochranu. V domovském státě žalobci hrozí nebezpečí ze strany lichvářů. Jelikož jeho dluhy souvisí s provozováním hazardních her, tj. nezákonnou činností, tamní orgány veřejné správy mu žádnou ochranu proti lichvářům neposkytnou. Právě v této souvislosti žalobce ve správním řízení uváděl, že se účastnil hazardních her. Žalovaný se však s tímto aspektem nevypořádal. Naopak argumentoval tím, že žalobcem uváděné důvody nejsou relevantní z hlediska udělení mezinárodní ochrany, neboť se může domoci ochrany své osoby ve Vietnamu. Žalobce se domnívá, že mu měla být udělena minimálně doplňková ochrana podle § 14a odst. 2 zákona o azylu.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhuje její zamítnutí pro nedůvodnost. Konstatuje, že vzal v úvahu všechny žalobcem uváděné skutečnosti, shromáždil k nim relevantní a aktuální informace o situaci v zemi původu a zjistil skutečný stav věci. Nezjistil však žádné důvody pro udělení mezinárodní ochrany v žádné z jejích forem. Existence žalobcových dluhů z hazardních her ani případné vyhrožování ze strany věřitelů nezakládají důvod pro udělení mezinárodní či doplňkové ochrany. Jedná se o obavy vyvolané soukromým konfliktem, které nesouvisí s pronásledováním z taxativně vymezených důvodů v § 12 zákona o azylu (rasa, národnost, náboženství, politický názor, příslušnost k určité sociální skupině). Žalobce neuvádí žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že by mu ve Vietnamu hrozila vážná újma ze strany státních orgánů, případně že by mu stát neposkytl ochranu. Tvrzení žalobce, že se nemůže obrátit na orgány veřejné správy z důvodu nelegální povahy svých dluhů, není důkazem o neexistenci účinné státní ochrany. Jedná se o subjektivní rozhodnutí žalobce nevyužít dostupné prostředky ochrany v zemi původu. Žalobce přitom netvrdí, že by ve Vietnamu systematicky nebyla poskytována pomoc osobám ohroženým jednáním soukromých osob. Podstatný obsah správního spisu 4. Dne 6. 10. 2025 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku Zastávka. V rámci poskytnutí údajů k žádosti uvedl, že je státním příslušníkem Vietnamské socialistické republiky a vietnamské národnosti. Nemá náboženské přesvědčení. Nikdy nebyl členem politické strany ani nebyl politicky aktivní. Je svobodný a bezdětný. V roce 2016 letecky odcestoval z Vietnamu do Norska, kde pobýval 6 měsíců. Poté odcestoval do Polska za účelem zaměstnání. V prosinci 2018 přijel vlakem do České republiky, jejíž území od té doby neopustil. Za důvod pro podání žádosti označil to, že má v zemi původu velký dluh, kvůli kterému se tam bojí vrátit.

5. Během pohovoru konaného dne 10. 10. 2025 žalobce vypověděl, že odcestoval z Vietnamu do zahraničí, aby si vydělal peníze na splacení dluhu. V roce 2014 si půjčil přibližně 4 600 000 Kč včetně úroků přes mobilní aplikaci od soukromých osob. Jistina činila přibližně 3 000 000 Kč. Jména věřitelů žalobce nezná, neboť tyto osoby neuvádí svá pravá jména. Peníze utratil tím, že hrál hazardní hry a sázel. Splatnost dluhu byla 1 rok. Žalobce se v roce 2015 schovával před věřiteli ve Vietnamu (přesunul se do jiného kraje vzdáleného asi 500 km od domova). Poté odcestoval do Norska za prací, aby si vydělal peníze na umoření dluhu. Během doby, co pracoval v České republice, splatil věřitelům 600 000 Kč prostřednictvím svého kamaráda ve Vietnamu. S věřiteli byl naposledy v kontaktu v lednu 2016, kdy posunuli splatnost jeho dluhu do 3 let od zapůjčení. Současně žalobci vyhrožovali zabitím. V případě návratu do Vietnamu se tedy žalobce obává o svůj život, neboť není schopen splatit dluh. Má strach nahlásit vyhrožování státním orgánům, protože půjčka nebyla legální. Navíc věřitelé mají známé na úřadech. Jelikož mají hodně peněz, musí mít vliv i na státní aparát. Státní orgány obecně stojí na straně věřitelů. Žalovaný sdělil, že v únoru 2018 a září 2024 byla vydána 2 závazná stanoviska k možnosti vycestování žalobce, v nichž je uvedeno, že mu v případě návratu nehrozí žádné nebezpečí. K tomu žalobce uvedl, že výslech k těmto stanoviskům byl krátký a nepadla tam otázka ohledně možnosti jeho návratu do Vietnamu. Na otázku, zda by se žalobce mohl do země původu vrátit a dohodnout se s věřiteli, odpověděl, že dluh vznikl skoro před 10 lety a on nepočítá s tím, že by se vrátil domů. Žalobce ve Vietnamu nikdy neměl problémy s orgány veřejné správy ani žádné problémy kvůli rase, národnosti, náboženství, pohlaví či příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení. V České republice nikdy neměl problémy. Žádost o mezinárodní ochranu podal, protože byl zadržen policií.

6. Ve správním spise jsou založeny vlastní rešerše žalovaného, a to informace ze dne 23. 5. 2025 s názvem Vietnam, Bezpečnostní a politická situace v zemi –Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv a informace ze dne 21. 1. 2025 s názvem Vietnam, Půjčky, úvěry a lichva. Dle informace o bezpečnostní a politické situaci ústava a zákony ve Vietnamu zakazují mučení, nátlak, tělesné tresty či jakoukoliv formu zacházení poškozující tělo, zdraví a důstojnost zadržených či vězněných osob. Dodnes ve Vietnamu existuje trest smrti, který lze uložit za 18 trestných činů, mezi něž patří velezrada, špionáž, povstání, terorismus, účast na výrobě, přepravě a obchodu s narkotiky, vražda, znásilnění dítěte a braní úplatků. Z rešerše o půjčkách, úvěrech a lichvě vyplývá, že mimo bankovní a nebankovní instituce poskytují půjčky ve Vietnamu i jednotlivci či soukromé skupiny. Poskytnutí půjčky mezi fyzickými osobami není a priori porušením vietnamských zákonných ustanovení. Nesmí však vybočit ze zákonných mantinelů. Jinak mohou být řešeny jako případy lichvy podle vietnamského trestního zákoníku či nezákonně vysokého úroku podle vietnamského občanského zákoníku. Úroková sazba u půjčky mezi fyzickými osobami nesmí překročit 20 % p. a. Je-li taková půjčka uzavřena, k sazbě nad tento limit se nepřihlíží. Činí-li úroková sazba 100 % a výše, jedná se o lichvu a dlužník se může obrátit na orgány činné v trestním řízení. Oběť (dlužník) trestného činu lichvy není postihován za uzavření takového úvěru. Zpravidla se prověřuje účel úvěru, tj. zda peníze nebyly použity k trestné činnosti.

7. Žalobce ve vyjádření k podkladům ze dne 26. 11. 2025 uvedl, že se nemůže s žádostí o ochranu proti lichvářům obrátit na státní orgány, neboť dluží peníze z provozování hazardních her, které je ve Vietnamu trestné. Navrhl doplnit dokazování o informaci ohledně postihování za provozování a účast na hazardních hrách.

8. Dle doplněné informace žalovaného ze dne 5. 2. 2026 s názvem Vietnam, Postih za provozování hazardních her – Postih za účast na hazardních hrách je provozování i účast na hazardních hrách ve Vietnamu postihována správními pokutami (přibližně do 16 000 Kč) i tresty odnětí svobody (až na 7 let). Na dotaz, zda se může vietnamský občan, který se účastnil hazardních her a dluží peníze lichvářům, obrátit s žádostí o pomoc na státní orgány, zastupitelský úřad v Hanoji odpověděl, že vietnamský občanský zákoník v takovém případě obecně chrání dlužníka. Veškeré smlouvy a dohody, jejichž předmětem je činnost odporující zákonu či dobrým mravům (např. účast na hazardních hrách) jsou totiž neplatné. Vymáhat dluhy ve Vietnamu lze přitom pouze soudně či exekučně. Dlužník je případně chráněný i vietnamským trestním zákoníkem, který obsahuje trestný čin lichvy, vydírání ČI únosu za účelem vydírání. Domáhat se jako dlužník ochrany před vysokým úrokem či lichvou může i ten, kdo se účastnil hazardních her. Je však zřejmé, že může být postižen za účast na hazardních hrách.

9. Žalovaný následně v odůvodnění napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že důvodem žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu je legalizace pobytu na území České republiky, jelikož zde chce zůstat, pracovat a splácet dluh v zemi původu. Návratu se obává kvůli věřitelům, neboť není schopen splácet dluh. Tento důvod žalovaný nepovažoval za relevantní z hlediska mezinárodní ochrany. Institut mezinárodní ochrany slouží k poskytnutí ochrany cizincům, kteří jsou v zemi původu vystaveni pronásledování či strachu z pronásledování ze specifických důvodů. Neslouží k legalizaci pobytu. Žalobce pobývá na území České republiky od roku 2019 nelegálně. Svou pobytovou situaci mohl a měl řešit jinými prostředky. Žalobce ve své vlasti neměl žádné problémy související s rasou, pohlavím, náboženstvím, národností, příslušností k určité sociální skupině nebo s politickým přesvědčením. Obava z věřitelů souvisí toliko s jeho ekonomickou situací. Žalovaný proto neshledal důvod pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu. Stejně tak neshledal důvod pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Žalobce totiž neuvedl žádné skutečnosti, pro které by mu po návratu do vlasti hrozila vážná újma ve formě trestu smrti, popravy či nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu. Nadto původcem pronásledování či vážné újmy ve smyslu ustanovení § 2 odst. 6 zákona o azylu je zásadně veřejná moc. Soukromé osoby mohou být původcem pronásledování či vážné újmy pouze za předpokladu, že veřejná moc v zemi původu není schopna či ochotna cizinci poskytnout odpovídající ochranu. Žalobce však neprokázal, že by mu státní orgány v zemi původu odmítly poskytnout ochranu před věřiteli. Z informace žalovaného nazvané Vietnam, Půjčky, úvěry a lichva naopak vyplývá, že ve Vietnamu existují občanskoprávní i trestněprávní prostředky ochrany dlužníků, kteří uzavřeli úvěr s jinou fyzickou osobou se sjednanou úrokovou sazbou nad 20 % p. a. Žalobce se dosud nepokusil využít jakékoliv prostředky k ochraně své osoby, které mu země původu nabízí. Neprokázal tedy, že by mu nebyla účinně poskytnuta pomoc. Nic na tom nemění skutečnost, že by žalobce mohl být stíhán za účast na hazardních hrách, pokud by se domáhal ochrany v zemi původu. Žalobce je plně právně způsobilý, a tudíž odpovědný za své činy. Případné stíhání by nebylo cíleným represivním opatřením vůči jeho osobě, nýbrž postupem podle obecných zákonů domovského státu. Ani důvody pro udělení mezinárodní ochrany dle § 13 nebo § 14b zákona o azylu nebyly v žalobcově případě dány, neboť v České republice nebyl udělen azyl či doplňková ochrana žádnému ze žalobcových rodinných příslušníků. Posouzení důvodnosti žaloby soudem 10. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Žaloba tedy byla věcně projednatelná. Soud o žalobě rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť žalovaný výslovně sdělil, že s tímto procesním postupem souhlasí. Žalobce se k výzvě soudu nevyjádřil, pročež měl soud za to, že i jeho souhlas byl dán. Dokazování soud neprováděl, neboť všechny rozhodné skutečnosti zjistil ze správního spisu, jímž se dokazování neprovádí (a jehož obsah je navíc účastníkům znám).

11. Při přezkumu napadeného rozhodnutí soud vycházel ze znění zákona o azylu účinného ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tj. do 11. 6. 2026, neboť dospěl k závěru, že přechodné ustanovení bodu 5 čl. II části první zákona č. 314/2025 Sb. (jímž byl novelizován zákon o azylu) se vztahuje na všechna řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného, nikoliv jen na nová rozhodnutí vydaná po předchozím vrácení věci soudem podle bodu 4 přechodných ustanovení (shodně viz také rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 6. 2026, č. j. 35 Az 7/2026-30, nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2026, č. j. 33 Az 7/2026-42).

12. V souladu s § 32 odst. 9 zákona o azylu soud při posuzování žaloby ve věci mezinárodní ochrany zohlední i nové důležité skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí ministerstva, jedná-li se o takové skutečnosti, které se vztahují k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy; v tomto rozsahu není soud vázán žalobními body. Mají-li takové skutečnosti vliv na rozhodnutí správního orgánu ve věci samé, soud napadené rozhodnutí zruší a věc vrátí k dalšímu řízení žalovanému. Žalobce nicméně v soudním řízení netvrdil existenci nových důležitých skutečností, které by nastaly až po vydání napadeného rozhodnutí, a ani soudu není existence takových nových skutečností známa. Proto žalobu posoudil v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích uplatněných žalobních bodů.

13. Podle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

14. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

15. Podle § 14a odst. 2 zákona o azylu za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

16. Podle § 2 odst. 6 zákona o azylu původcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí státní orgán, strana nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, jehož je cizinec státním občanem nebo v němž měla osoba bez státního občanství poslední trvalé bydliště. Původcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí i soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou.

17. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu soukromé osoby mohou být původci pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu i vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2008, č. j. 3 Azs 48/2008-57), avšak pouze za předpokladu, že stát původu není schopen nebo ochoten poskytnout žadateli ochranu před hrozícím skutečným nebezpečím vážné újmy. Vyhrožování ze strany soukromých osob tedy nelze považovat za pronásledování, jestliže politický systém v zemi původu dává občanům možnost domáhat se ochrany svých práv u státních orgánů (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 4 Azs 38/2003-36). K otázce dostupnosti ochrany v zemi původu dále bylo judikováno, že jde-li o původce hrozící vážné újmy nebo pronásledování z okruhu soukromých osob, musí se postižená osoba v zásadě vždy obrátit nejprve se žádostí o pomoc na vnitrostátní orgány v zemi původu, pokud není zjevné, že tyto orgány nejsou schopny či ochotny účinnou ochranu poskytnout (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2009, č. j. 5 Azs 44/2009-73, nebo ze dne 25. 7. 2013, č. j. 5 Azs 11/2012-23). Teprve pokud je zjevné, že orgány v zemi původu nejsou schopny (např. proto, že vůbec neexistují) či ochotny (např. proto, že určitou skupinu ve společnosti systematicky odmítají chránit, ač ji samy neperzekuují) poskytnout účinnou ochranu před vážnou újmou způsobenou nestátními subjekty, nelze po žadateli požadovat, aby se na tyto orgány obracel. Břemeno tvrzení ohledně nedostupnosti (resp. nedostatečnosti) ochrany v zemi původu leží na straně žadatele (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2008, č. j. 5 Azs 50/2008-62).

18. Žalobce v projednávaném případě netvrdil žádné okolnosti naznačující, že by měl v zemi původu problémy související s uplatňováním politických práv a svobod, případně problémy z důvodu své rasy, pohlaví, náboženství, národnosti či příslušnosti k určité sociální skupině. Obával se pouze nebezpečí ze strany věřitelů, kterým neuhradil dluh a kteří mu vyhrožovali. Žalovaný správně vyhodnotil, že tyto obavy nepostačují k udělení azylu, neboť nijak nesouvisí s taxativně vymezenými důvody podle § 12 zákona o azylu.

19. Dále se tedy žalovaný zabýval tím, zda může nebezpečí ze strany věřitelů představovat vážnou újmu z hlediska podmínek pro udělení doplňkové ochrany. Jelikož původci tvrzeného nebezpečí jsou soukromé osoby (lichváři), zabýval se žalovaný primárně tím, jaké jsou ve Vietnamu možnosti ochrany dlužníků v případě nebankovního úvěru s neúměrně vysokým úrokem. Za tímto účelem si obstaral informaci nazvanou Vietnam, Půjčky, úvěry a lichva, z níž vyplývá, že vietnamský právní řád obsahuje jak občanskoprávní, tak i trestněprávní prostředky ochrany dlužníků. V případě úvěru s úrokovou sazbou nad 20 % p. a. se k sazbě nad tento limit nepřihlíží. Poskytování úvěru s úrokovou sazbou nad 100 % je dokonce trestným činem. Samotný dlužník přitom není nijak postihován za uzavření „nelegálního“ úvěru. Žalobce se tedy může obrátit na orgány veřejné moci se žádostí o řešení svého dluhu. Dle informace nazvané Postih za provozování hazardních her – Postih za účast na hazardních hrách se může takové ochrany domáhat i dlužník, který se účastnil hazardních her. Musí však počítat s tím, že může být za tuto trestnou činnost postihnut. Tím žalovaný vyvrátil žalobcovo tvrzení o tom, že mu vietnamské úřady neposkytnou pomoc s řešením dluhu jen kvůli jeho účasti na hazardních hrách. Žalovaný rovněž správně zdůraznil, že jelikož se žalobce dosud nepokusil využít jakékoliv dostupné prostředky k ochraně, neprokázal, že by mu ve Vietnamu nebyla účinně poskytnuta pomoc. Soud má tedy za to, že se žalovaný řádně vypořádal se všemi žalobcem tvrzenými aspekty.

20. Jak plyne z výše uvedené judikatury, cizinec se nemusí pokusit obrátit na příslušné orgány v zemi původu pouze za předpokladu, že je zjevné, že mu tyto orgány nejsou schopny či ochotny účinnou ochranu poskytnout. V projednávaném případě však žalovaný na základě shromážděných důkazů prokázal, že ve Vietnamu existuje účinná ochrana před věřiteli, která je dostupná i těm, kteří se dopustili trestné činnosti spočívající v účasti na hazardních hrách. Žalobce tato zjištění ničím nevyvrátil. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by orgány ve Vietnamu nebyly schopny, či ochotny poskytnout žalobci ochranu před vážnou újmou způsobenou soukromými osobami. Za těchto okolností nelze vyhrožování ze strany věřitelů považovat za důvod pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 1 zákona o azylu.

21. Navíc žalobcova výpověď ohledně účasti na hazardních hrách je obecná a nekonzistentní. Během pohovoru žalobce uvedl, že utratil celou půjčenou částku za hraní hazardních her a sázení. Ve vyjádření ze dne 26. 11. 2025 však tvrdil, že dluží peníze z provozování hazardních her. Soudu tak není zřejmé, zda žalobce pouze hrál hazardní hry, či byl provozovatelem hazardních her. Žalobce dále nekonkretizoval, jaké hry hrál či provozoval, ani jakou celkovou částku za hazardní hry utratil. Právě od toho se však odvíjí, zda by mu za účast na hazardních hrách případně hrozil postih v přestupkovém či trestním řízení a v jaké výměře (maximálně je nicméně možné uložit trest odnětí svobody na 7 let). Žalovaný ani soud přitom nemohou za žalobce domýšlet, čeho konkrétně se obává v případě, že se státní orgány ve Vietnamu dozví o jeho účasti na hazardních hrách.

22. Je třeba dodat, že žalobce tvrdil zcela obecně i své obavy z věřitelů. Nijak nespecifikoval, čeho konkrétně se obává v případě návratu do Vietnamu. Během pohovoru vyplynulo, že byl s věřiteli naposledy v kontaktu v lednu roku 2016, tedy před více než 10 lety. Tehdy posunuli splatnost dluhu o 3 roky a vyhrožovali mu zabitím, pokud dluh neuhradí. Od té doby však žalobce nekontaktovali. Část dluhu (600 000 Kč) jim uhradil skrze svého kamaráda. V osobním kontaktu však s věřiteli nebyl ani v době, kdy ještě pobýval ve Vietnamu. Věřitelé kontaktovali žalobce pouze telefonicky. Osobně se s věřiteli setkal jen při předání peněz. Žalobce nezná jejich pravou identitu. Jen se domnívá, že jelikož jsou bohatí, musí mít známé na úřadech. V rámci pohovoru žalobce uvedl, že se v roce 2015 ve Vietnamu nějakou dobu před věřiteli schovával, resp. přestěhoval se do jiného kraje. Avšak netvrdil, že se ho věřitelé snažili jakkoliv vyhledat. Zároveň není zřejmé, jakým způsobem by tak činili, resp. zda mají dostatečné prostředky či informace k tomu, aby mohli žalobce najít a případně mu vyhrožovat. Ze žalobcovy výpovědi plyne, že ho vždy kontaktovali jen přes telefon. Do Norska se žalobce dle svých slov přestěhoval, aby si vydělal peníze, nikoliv z důvodu vyhrožování ze strany věřitelů. Na základě těchto skutečností se jeví, že žalobce může řešit své obavy z vyhrožování i vnitřním přesídlením v rámci země původu. Případně se může obrátit na orgány činné v trestním řízení, neboť dle informace Postih za provozování hazardních her – Postih za účast na hazardních hrách vietnamský trestní zákoník upravuje trestný čin vydírání či trestný čin únosu za účelem vydírání.

23. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že žalovaný za daných okolností postupoval správně, pokud žalobci neudělil mezinárodní ochranu. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 24. Vzhledem k tomu, že žaloba nebyla důvodná a soud nezjistil žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, byla žaloba zamítnuta (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalovaný, který byl naopak plně úspěšný, náhradu nákladů řízení nepožadoval a netvrdil, že by mu vznikly nějaké náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud proto žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Nejvyšší správní soud však kasační stížnost odmítne pro nepřijatelnost, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 28. července 2026 Mgr. Marcela Uhříčková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.