4 Azs 47/2016

Rubrum

4 Azs 47/2016 - 41 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: V. V., zast. JUDr. Pavlem Ramešem, advokátem, se sídlem Fügnerovo nám. 1808/3, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2016, č. j. 1 Az 1/2016 – 23, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Soudem ustanovenému zástupci žalobce, JUDr. Pavlu Ramešovi, advokátovi, se sídlem Fügnerovo nám. 1808/3, Praha 2, s e p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši celkem 8.228 Kč. Tato částka bude zástupci žalobce vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

I. Předcházející řízení a obsah kasační stížnosti

1. Městský soud usnesením ze dne 15. 2. 2016, č. j. 1 Az 1/2016 – 23, odmítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 12. 2015, č. j. OAM-522/ZA-ZA04-K08-2015, jímž žalovaný rozhodl tak, že žalobci se neuděluje 4 Azs 47/2016 mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Městský soud dále rozhodl, že návrh žalobce na ustanovení zástupce se zamítá a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shledal totiž, že žalobu nebylo možné projednat pro její závažné nedostatky – žalobce nekonkretizoval své námitky a ve lhůtě, která mu byla soudem stanovena, toto pochybení nenapravil a o ustanovení zástupce požádal až po uplynutí lhůty pro podání žaloby.

2. Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost, kterou doplnil prostřednictvím advokáta, který mu byl ustanoven usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2016, č. j. 4 Azs 47/2016 – 26. Stěžovatel uvedl, že kasační stížnost podává z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) a v prvé řadě namítal, že důvod pro odmítnutí žaloby nebyl dán, neboť vyjádřil jednoznačný názor, který je ze žaloby seznatelný. Městskému soudu vytknul, že podrobněji nezkoumal bližší důvody procesního jednání stěžovatele a jeho situaci. Stěžovatel zmínil, že má těžce nemocné rodiče a návrat a péči o ně mu znemožňuje generální rozkaz vrchních ozbrojených sil Ukrajiny. Stěžovatel je totiž silně věřící, vyznává pravoslavnou verzi křesťanského náboženství, a není proto schopen se zapojit do ozbrojených aktivit ukrajinských vojenských sborů. Namítal dále, že soud ani žalovaný správní orgán se nezabývali faktickou vynutitelností práva na Ukrajině. Rozhodnutí žalovaného i městského soudu tak jsou podle stěžovatele nepřezkoumatelná. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížností napadené usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

3. Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s postupem městského soudu a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, případně zamítl.

II. Posouzení kasační stížnosti

4. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s ustanovením § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

5. Stěžovatel sice v kasační stížnosti uvádí, že ji podává z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d). Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu však platí, že v případě, kdy je kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí návrhu, lze kasační stížnost podat pouze z důvodu dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publikovaný pod č. 625/2005 Sb. NSS, v němž judikoval, že je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá také případ, kdy vada řízení před soudem měla 4 Azs 47/2016 - 42 pokračování nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem (veškerá zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

6. Kasační stížnost není důvodná.

7. Podle § 37 odst. 5 s. ř. s. „[p]ředseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude - li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví - li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen“.

8. Podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. „[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat“.

9. Podle § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. „[ž]aloba kromě obecných náležitostí podání (§ 37 odst. 2 a 3) musí obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné“. Podle odst. 2 téhož ustanovení „[k] žalobě žalobce připojí jeden opis napadeného rozhodnutí. Žalobce může kdykoli za řízení žalobní body omezit. Rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může jen ve lhůtě pro podání žaloby“.

10. Podle § 32 odst. 1 zákona o azylu „[ž]alobu proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany lze podat ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí“.

11. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti usnesení městského soudu, kterou stěžovatel uplatnil, když v kasační stížnosti namítal, že soud blíže nezkoumal bližší důvody procesního jednání stěžovatele a nezabýval se faktickou vynutitelností práva na Ukrajině. Pokud by totiž usnesení městského soudu trpělo vadou nepřezkoumatelnosti, mohlo by to mít za následek nemožnost přezkoumat další stěžovatelovy námitky; sama o sobě by pak tato vada odůvodnila zrušení napadeného usnesení. Nejvyšší správní soud přitom dospěl k závěru, že kasační stížností napadené usnesení městského soudu splňuje kritéria přezkoumatelnosti, tj. jedná se o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč městský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Z rozhodnutí krajského soudu je totiž zřejmé, jaké náležitosti žaloba postrádala a proč nevyhověl žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce.

12. Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkou stěžovatele, že důvod pro odmítnutí žaloby nebyl dán. Pro posouzení této námitky je podstatné, že žaloba vskutku neobsahovala žádný žalobní bod, neboť v části týkajících se žalobních bodů obsahuje pouze výčet ustanovení správního řádu a zákona o azylu, které měl žalovaný porušit a obecné tvrzení, že žalovaný nedostál zásadám správního řízení, zjištěný skutkový stav nesprávně právně kvalifikoval a neposoudil jej podle § 12 zákona o azylu. Stěžovatel ostatně sám v žalobě uvedl, že konkrétní skutkové důvody, ve kterých spatřuje tvrzenou nezákonnost, uvede v dodatečné lhůtě. Z obsahu soudního a správního spisu dále Nejvyšší správní soud zjistil, že rozhodnutí žalovaného bylo stěžovateli doručeno dne 22. 12. 2015 a 4 Azs 47/2016 téhož dne nabylo právní moci. Lhůta 15 dnů k podání žaloby proti tomuto rozhodnutí (o níž byl stěžovatel v rozhodnutí žalovaného poučen) tudíž uplynula dne 6. 1. 2016. Žaloba sice byla podána včas, neboť byla k poštovní přepravě podána dne 4. 1. 2016, městskému soudu však byla doručena až dne 7. 1. 2016, tj. po uplynutí lhůty k podání žaloby. Za této situace již nemohl být nedostatek žaloby spočívající v chybějících žalobních bodech odstraněn, neboť rozšířit žalobu o další žalobní body je podle § 71 odst. 2 s. ř. s. možné pouze ve lhůtě pro podání žaloby, která však uplynula již den předtím, než městský soud žalobu obdržel a bylo u něj o této žalobě zahájeno řízení. V této souvislosti Nejvyšší správní soud poukazuje na rozsudek zdejšího soudu ze dne 11. 3. 2010, č. j. 7 As 15/2010 – 56, v němž vyslovil, že „z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že žaloba musí alespoň v nejhrubších rysech obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů žalobce rozhodnutí napadá. Pokud žaloba žádný žalobní bod neobsahuje, může být tento nedostatek podmínek řízení odstraněn, a to ve lhůtě pro podání žaloby, na rozdíl od konkretizace v žalobě již uvedeného žalobního bodu (viz např. rozsudky ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003 - 40, publ. pod č. 113/2004 Sb. NSS, ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 95/2005 – 58, publ. pod č. 835/2006 Sb. NSS, či ze dne 2. 8. 2007, č. j. 2 Azs 54/2007 – 42, dostupné na www.nssoud.cz; srov. také nález Ústavního soudu ze dne 13. 1. 2000 sp. zn. III. ÚS 236/99, publ. pod č. 5/2000 Sb. nál. a usn., sv. č. 17, str. 35 a na http://nalus.usoud.cz).“

13. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci nastala situace, kdy žaloba došla soudu již po uplynutí zákonné lhůty, v níž by ještě stěžovatel mohl chybějící žalobní body doplnit, byla již výzva městského soudu k doplnění žaloby učiněná usnesením ze dne 11. 1. 2016, č. j. 1 Az 1/2016 – 16, nadbytečná. Nejvyšší správní soud ostatně již v rozsudku ze dne 4. 2. 2009, č. j. 2 As 69/2008 - 148, uvedl, že „pokud jde o nezbytnost výzvy k doplnění žalobního bodu, tak Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že v případech, kdy žaloba neobsahuje žádný žalobní bod, a zároveň již není objektivně možné, že by žalobce žalobní bod ve lhůtě pro podání žaloby doplnil, neexistuje zákonná povinnost soudu vyzývat žalobce k odstranění těchto vad ve smyslu § 37 odst. 5 s. ř. s., neboť takto široce pojímaná povinnost soudu by odporovala zásadě dispoziční a zásadě koncentrace řízení, v souladu s nimiž je řízení o žalobě koncipováno (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/2003 – 40, publikovaný pod č. 113/2004 Sb. NSS.)“ Stěžovatel navíc žalobu nedoplnil ani na základě výzvy obsažené v naposledy zmíněném usnesení městského soudu, které mu bylo doručeno dne 19. 1. 2016. Stěžovatel na něj sice reagoval podáním ze dne 25. 1. 2016, v němž však pouze uvedl, že důvody žaloby uvede v dodatečné lhůtě 30 dnů prostřednictvím svého právního zástupce a požádal o ustanovení právního zástupce a osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že stěžovatel o ustanovení zástupce požádal až po uplynutí lhůty pro podání žaloby, neuplatnilo se ani pravidlo uvedené v § 35 odst. 8 větě třetí s. ř. s., podle nějž po dobu od podání žádosti o ustanovení zástupce do právní moci rozhodnutí o této žádosti neběží lhůta pro podání návrhu na zahájení řízení.

14. S ohledem na výše uvedené tak je zřejmé, že městský soud nepochybil, pokud žalobu odmítl. Žalobu však bylo na místě odmítnout nikoli podle § 37 odst. 5 s. ř. s., jak učinil městský soud, ale podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť to, že stěžovatel v žalobě ve lhůtě pro její podání neuplatnil žádný žalobní bod, způsobovalo chybějící podmínku řízení a tento nedostatek byl neodstranitelný. 4 Azs 47/2016 - 43 pokračování

15. Zbývajícími námitkami stěžovatele se Nejvyšší správní soud již nezabýval, protože jsou nepřípustné smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s., neboť je stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí je přezkoumáváno, ač tak učinit mohl.

16. K poukazu stěžovatele na jeho víru bránící mu ve vojenských aktivitách tak Nejvyšší správní soud pouze pro úplnost a na okraj konstatuje, že stěžovatel toto své tvrzení blíže nevysvětlil a nezdůvodnil, proč mu jeho vyznání brání ve službě v armádě. Jak již Nejvyšší správní soud zmínil v usnesení ze dne 21. 4. 2016, č. j. 4 Azs 52/2016 - 34, „obecně známou skutečností přitom je, že pravoslavná církev proti vojenské službě nic nenamítá a (nejenom) v ukrajinské armádě je většina vojáků tohoto vyznání.“ III. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

17. Nejvyšší správní soud shledal nedůvodnými všechny stěžovatelem uplatněné námitky, kasační stížnost je proto nedůvodná. Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud dle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. kasační stížnost zamítl.

18. Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch a právo na náhradu nákladů řízení proto nemá. Procesně úspěšnému žalovanému pak nevznikly v řízení náklady přesahující rámec nákladů jeho běžné úřední činnosti.

19. Odměna zástupci stěžovatele JUDr. Pavlu Ramešovi, advokátovi, který byl stěžovateli k jeho žádosti ustanoven usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2016, č. j. 4 Azs 47/2016 - 26, byla stanovena za dva úkony právní služby, tj. převzetí a příprava zastoupení a podání kasační stížnosti ze dne 26. 4. 2016 podle § 11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“). Zástupci stěžovatele tak náleží odměna za dva úkony právní služby po 3.100 Kč [§ 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu], celkem 6.200 Kč. Vedle toho má stěžovatel též právo na náhradu hotových výdajů svého zástupce ve výši 300 Kč za každý úkon (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), celkem 600 Kč. Celkem tedy zástupci stěžovatele náleží odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 6.800 Kč. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud zjistil z veřejně přístupné databáze, že zástupce stěžovatele je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna za zastupování o tuto daň ve výši 21 %, tedy o 1.428 Kč. Zástupci stěžovatele tak bude vyplacena částka ve výši 8.228 Kč, a to z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 24. května 2016 4 Azs 47/2016 JUDr. Dagmar Nygrínová předsedkyně senátu