20 C 196/2021

Plný text

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Simetem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 37 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 25 000 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 25 000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o 12 500 Kč s 25,85 % úrokem ročně z částky 25 000 Kč od datum do zaplacení a s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 25 000 Kč od datum do datum se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 37 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že:„ Žalovaný, jako úvěrovaný, uzavřel dne datum se společností právnická osoba, IČO, jako úvěrujícím (ke dni datum byla část závodu společnosti právnická osoba, zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů, převedena na společnost právnická osoba, IČO) (dále jen„ původní věřitel“) Smlouvu o úvěru č. 11 2017 dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ Smlouva o úvěru“). Ve Smlouvě o prodeji části závodu, kterou dne datum uzavřely právnická osoba, jako prodávající, a právnická osoba, jako kupující, je pohledávka za žalovaným uvedena na stránce 100 pdf souboru. Dle § 1879 občanského zákoníku byla pohledávka vůči žalovanému vyplývající ze Smlouvy o úvěru postoupena společností právnická osoba, IČO, na základě smlouvy ze dne datum společnosti právnická osoba, IČO, která jej následně smlouvou ze dne datum postoupila žalobci. V příloze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi společností právnická osoba a společností právnická osoba je pohledávka za žalovaným uvedena na str. 27, ř. číslo pdf dokumentu. V příloze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi společností právnická osoba a žalobcem je pohledávka za žalovaným uvedena na ř. číslo xlxs dokumentu. Podle Smlouvy o úvěru se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 25 000,00 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s úrokem z úvěru Dohodnutý úrok z úvěru: 25,85 % p.a. – viz článek viz článek II. odst.

1. Dohodnutá jistina úvěru: 25 000 Kč – viz čl. I. odst. 1 úvěrové smlouvy. Sjednaná výše měsíční splátky: 3 250 Kč - viz čl. III. odst. 2 úvěrové smlouvy. Žalovaný se Smlouvou o úvěru zavázal původnímu věřiteli poskytnutý úvěr vrátit ve 13,0 pravidelných rovnoměrných splátkách, kdy první splátka byla splatná v měsíci, jenž bezprostředně následuje po podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni datum. Původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr žalovanému poskytl v hotovosti dne datum, což žalovaný potvrdil svým vlastnoručním podpisem na Smlouvě o úvěru. Žalovaná částka – pohledávka 1 ve výši 25 000 Kč se skládá z následujících položek: a) neuhrazená jistina úvěru po lhůtě splatnosti ve výši 25 000 Kč – právní základ nároku žalobce viz čl. I. odst. 1 úvěrové smlouvy. Žalobce požaduje úrok z prodlení pouze z nesplacené jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč. Zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny úvěru navíc žalobce požaduje až ode dne od datum, který následuje po dni splatnosti poslední měsíční splátky (datum), přestože by jej podle zákona mohl požadovat od dřívějšího data, tzn. od každé prodlévající měsíční splátky jednotlivě. Žalobce se vůči žalovanému domáhá rovněž zaplacení úroku z úvěru ve výši 25,85 % ročně z uplatňované jistiny úvěru v částce 25 000 Kč, a to ode dne datum do zaplacení. Žalobce uvádí, že i tento žalobní nárok má výslovnou právní oporu v úvěrové smlouvě (viz článek II. odst. 1), kde byla mezi úvěrujícím a úvěrovaným dohodnuta sazba úroku z úvěru ve výši 25,85 % p.a., přičemž touto úrokovou sazbou se přirozeně úročí pouze neuhrazená jistina úvěru ve výši 25 000 Kč, a to až do okamžiku jejího splacení, resp. vrácení věřiteli. Žalovaný svůj závazek vyplývající ze Smlouvy o úvěru nesplnil řádně a včas, ocitl se tak v prodlení. Z titulu Smlouvy o úvěru je žalovaný v prodlení s úhradou dlužné žalované částky ve výši 25 000,00 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného má žalobce, kromě práva na zaplacení dlužné žalované částky dle Smlouvy o úvěru, rovněž právo na: a) zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny úvěru od datum do zaplacení b) úrok z úvěru ve výši 25,85 % ročně z neuhrazené jistiny úvěru od datum do zaplacení c) dohodnutou smluvní pokutu, která je uplatňována jako samostatný nárok níže. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem byl podstatný jeho pravidelný a prokazatelný měsíční příjem, na straně jedné, a výše jeho měsíčních výdajů na straně druhé. Žalovaný musel pro získání úvěru předložit občanský průkaz a případně i další platný úřední doklad (např. řidičský průkaz, cestovní pas apod.). Dále musel žalovaný k ověření své úvěruschopnosti předložit další dokumenty, které původní věřitel požadoval, jako je např. výpis z bankovního účtu žalovaného, pracovní smlouvu či jiné potvrzení o výši příjmu, doklad prokazující výši nákladů na bydlení apod. Úvěruschopnost žalovaného byla původním věřitelem náležitě ověřena rešeršemi v příslušných databázích a registrech dlužníků v tom smyslu, zda žalovaný není aktuálně po splatnosti s úhradou závazku, to vše s negativním výsledkem. Dále bylo rešerší provedenou původním věřitelem v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí ověřeno, že žadatel o půjčku (žalovaný) u soudu nežádá o povolení oddlužení, že nečelí insolvenčnímu návrhu a že proti němu není vedeno exekuční řízení. Písemný výstup, jenž přehledně zachycuje výsledky vyhodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr, je přiložen k žalobě, a to včetně výsledků finanční analýzy a úvěrového scoringu provedeného poskytovatelem úvěru v době před uzavřením úvěrové smlouvy. Na tyto dokumenty si žalobce dovoluje výslovně odkázat s tím, že předmětnou finanční analýzu a úvěrový skóring vztahu k osobě žalovaného realizoval předchozí věřitel prostřednictvím svého řádně proškoleného zástupce – úvěrového specialisty. Finanční analýza a úvěrový skóring žalovaného byly poskytovatelem úvěru sestaveny na základě podkladů poskytnutých žalovaným, přičemž tyto podklady jsou rovněž součástí spisového materiálu založeného v soudním spise. Poskytovatel úvěru si před uzavřením úvěrové smlouvy se žalovaným vyžádal relevantní informace a podklady od žalovaného (údaje o rodinných poměrech žalovaného a jeho bydlení, včetně údajů o vyživovaných osobách, údaj o zdroji a o výši příjmů, údaj o měsíčních výdajích žalovaného) a posoudil jeho příjmy po odečtení výdajů jako dostačující pro splácení úvěru a jeho příslušenství, tedy s kladným závěrem o jeho úvěruschopnosti. Výsledek souhrnného vyhodnocení finanční analýzy a úvěrového scoringu žalovaného byl jednoznačný a lze jej shrnout následovně: Žadateli o úvěr (žalovanému) bylo lze s ohledem na zjištěnou výši volných finančních zdrojů a s ohledem na výsledek úvěrového scoringu poskytnout spotřebitelský úvěr s měsíční splátkou uvedenou v úvěrové smlouvě. Soubor podkladů, které prokazují, že poskytovatel úvěru řádným způsobem posoudil, prověřil a vyhodnotil schopnost žalovaného splácet úvěr včetně příslušenství (tzv. úvěruschopnost), je přiložen k žalobě s tím, že žalobce zde současně znovu zdůrazňuje, že všechny výsledky rešerší v databázích dlužníků byly negativní a v době poskytnutí úvěru tedy nic nenasvědčovalo tomu, že by ze strany žalovaného mohlo dojít k nesplácení. Kdy poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalovaného: bezprostředně před a při uzavírání úvěrové smlouvy. Jakým způsobem poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalovaného: dělo se tak hned několika způsoby, předně rešeršemi v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí a v registrech dlužníků, jakož i vypracováním finanční analýzy žalovaného a sestavením jeho úvěrového scoringu, to vše na základě informací a podkladů předložených žalovaným, jak uvedeno výše. Z jakých konkrétních individuálních údajů přitom poskytovatel úvěru vycházel: vycházel důsledně z údajů o žalovaném a jeho sociální statusu, o jeho rodinném stavu, o počtu osob ve společné domácnosti, o počtu vyživovaných osob, o způsobu jeho bydlení, o jeho majetku, o osobě jeho zaměstnavatele, resp. o plátci jeho příjmů, o jeho průměrných příjmech a výdajích za relevantní období, které žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru a které žalovaný poskytovateli úvěru doložil. S jakým výsledkem byla posouzena schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr: S kladným výsledkem, jenž byl žalobcem již prezentován shora a který vycházel z řádně zpracované finanční analýzy žalovaného a z jeho úvěrového scoringu. Kladný závěr poskytovatele úvěru o úvěruschopnosti žalovaného byl založen zejména na měsíční volné disponibilní částce, kterou měl žalovaný prokazatelně k dispozici (viz shora) ke splácení úvěru a jeho příslušenství. Jak žalovaný tuto schopnost předchůdkyni žalobkyně nebo žalobkyni doložil: Právní předchůdce žalobce předně a v prvé řadě vycházel z toho, že žalovaný jedná v právním styku poctivě v souladu s ust. § 6 NOZ a že mu v rámci posuzování úvěruschopnosti předkládá pravé a nefalšované podklady a že mu poskytuje pravdivé a úplné informace o svých příjmech a výdajích, majetku a závazcích. Veškeré takto posuzované podklady získané od žalovaného a celkové výsledky snažení poskytovatele úvěru jsou součástí spisového materiálu, na který si žalobce dovoluje odkázat. Na základě podkladů a informací poskytnutých žalovaným, a to v bezprostřední a úzké součinnosti a spolupráci se žalovaným, v jeho přítomnosti, poskytovatel úvěru: a) zpracoval finanční analýzu osoby žalovaného na základě žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru b) sestavil úvěrový skóring žalovaného a vyhodnotil jeho výsledek – viz str. 30 přílohového pdf. V těchto dokumentech jsou přehledně zachyceny veškeré rozhodné skutečnosti, které byly právním předchůdcem žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vzaty v potaz. Poskytovatel nahlédl do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného a provedl jeho lustraci v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a v nebankovním registru. Žalobce se dále domnívá, že standardy ověřování úvěruschopnosti dlužníka by měly být posuzovány diferencovaně a přísně individuálně s ohledem na konkrétní okolnosti případu, zejména pak s přihlédnutím k výši poskytovaného úvěru, výši měsíční splátky úvěru a době splácení úvěru. Dle názoru žalobce lze spolehlivě dospět k závěru o tom, že úvěruschopnost žalovaného byla ve zde projednávané věci (s přihlédnutím k bagatelní výši poskytnutého úvěru, nízké měsíční splátce úvěru a krátké době splácení) provedena ve standardní kvalitě s tím, že výsledky snažení úvěrujícího jsou poctivě zobrazeny v přílohovém pdf, ve kterém jsou přehledně zachyceny veškeré rozhodné skutečnosti, které byly právním předchůdcem žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zohledněny a vzaty v potaz. Na základě souboru dokumentů, které jsou součástí spisového materiálu, lze důvodně usuzovat na to, že poskytovatel úvěru své povinnosti (týkající se posuzování úvěruschopnosti žalovaného) nezanedbal a že dané otázce věnoval odpovídající pozornost a péči. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce před podáním žaloby vyzval žalovaného k dobrovolnému splnění povinnosti písemnou předžalobní upomínkou, která obsahovala základní skutkový a právní rozbor věci, leč bezvýsledně. Dle článku V. Smlouvy o úvěru je dlužník (žalovaný) povinen zaplatit věřiteli (žalobci) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, a to do zaplacení. Žalobcem je v souladu s článkem V. Smlouvy o úvěru uplatňována smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 25 000,00 Kč, ohledně které je dlužník v prodlení, za dobu od datum do datum. Délka prodlení rozhodná pro výpočet smluvní pokuty tedy činí číslo dnů. Výše smluvní pokuty byla stanovena takto: 0,001 x 25 000,00 x číslo = 32 075 Kč. Nicméně žalobce požaduje po žalovaném smluvní pokutu pouze ve výši poloviny jistiny úvěru. Jistina úvěru byla v částce 25 000 Kč; žalobce proto uplatňuje nárok na zaplacení smluvní pokuty toliko ve výši 12 500 Kč“.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a soud tak důvodnost žaloby posuzoval pouze dle důkazů předložených žalobkyní.

3. Ke stavu věci soud zjistil, že žalovaný v dokumentu označeném jako Smlouva o úvěru č. 11 2017 svým podpisem dne datum potvrdil, že mu společnost právnická osoba poskytla v hotovosti prostřednictvím svého zástupce peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. K této smlouvě týž den přistoupila uvedená společnost prostřednictvím svého zástupce. Ve smlouvě se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s částkou 18 250 Kč označenou ve smlouvě jako Celkové náklady spotřebitelského úvěru. Celkovou dlužnou částku ve výši 43 250 Kč se žalovaný zavázal hradit v pravidelných rovnoměrných 13 měsíčních splátkách po 3 250 Kč splatných 2. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Smlouva dále obsahovala ujednání obsahující specifikaci celkových nákladů spotřebitelského úvěru a to tak, že úvěr byl poskytnut za úroky ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, což v přepočtu na rok činí 25,85 % a dále se dlužník v rámci těchto nákladů zavázal zaplatit poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1 000 Kč, za správu úvěru poplatek ve výši 5 500 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek v celkové výši 4 750 Kč. Splatnost celkové dlužné částky byla sjednána ve smlouvě tak, že ve shora zmíněných pravidelných měsíčních splátkách budou nejdříve hrazeny úroky, poplatek za správu úvěru, poplatek za hotovostní výběr splátek a až následně poskytnutá jistina. Roční procentní sazba nákladů byla v případě této smlouvy vyjádřena v sazbě 189,38. Smlouva dále obsahovala ujednání o pokutě ve výši 0,1 % denně ohledně částky, s níž je dlužník v prodlení s tím, že souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísel 0,5 a poskytnuté jistiny. Soud dále zjistil, že žalovaný připojil svůj podpis na listinu označenou jako Předpis splátek pro smlouvu č. 11 2017 uzavřené dne datum obsahujícím mj. pořadí splátek od první do třinácté splátky se stanoveným datem splatnosti a s uvedením toho, na co je každá splátka započítána. První až pátá splátka tak byla určena vždy v rozsahu 1 320 Kč na úrok, v rozsahu 1 035 Kč na poplatek za správu úvěru a 895 Kč na poplatek za hotovostní výběr splátek; šestá splátka byla určena v rozsahu 400 Kč na úrok, 325 Kč na poplatek za správu úvěru, v rozsahu 275 Kč na poplatek za hotovostní výběr splátky a v rozsahu 2 250 Kč na jistinu a sedmá až třináctá splátka připadla v celém jejím rozsahu na úhradu jistiny. Soud dále zjistil, že uzavření shora uvedené smlouvy předcházela písemná formalizovaná žádost žalovaného o poskytnutí spotřebitelského úvěru, prostřednictvím které úvěrující společnosti poskytl zde vymezené údaje o osobních a majetkových poměrech. Dále bylo zjištěno, že se žalobkyně prostřednictvím svého zástupce na žalovaného obrátila s předžalobní upomínkou – výzvou k úhradě v podobě dopisu ze dne datum, v němž poukázala na uzavření shora uvedené smlouvy s právní předchůdkyní žalobkyně, společnosti právnická osoba a dále na to, že na závazek vyplývající z této smlouvy nebylo hrazeno řádně a včas a žalobkyně požádala o vyrovnání celkového dluhu ve výši 42 837,33 Kč spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky. Uvedená výzva byla téhož dne podána k poštovní přepravě, jak vyplývá z příslušného podacího lístku vztahujícího se k této poštovní zásilce. Soud dále zjistil, že smlouva uzavřená mezi žalovaným a společností právnická osoba byla podle Smlouvy o prodeji části závodu ze dne datum převedena na společnost právnická osoba a dále, že společnost právnická osoba posléze pohledávku vyplývající ze zmíněné smlouvy o úvěru za žalovaným postoupila na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na společnost právnická osoba, přičemž poslední zmíněná společnost uvedenou pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, jejíž přílohou je seznam postoupených pohledávek, mezi nimiž je rovněž pohledávka za žalovaným ze zmíněné smlouvy o úvěru.

4. Po zhodnocení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností právnická osoba a žalovaným nevznikl zamyšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 obč. zák., dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní jednání předchůdkyně žalobkyně spočívající v předložení nabídky formulářové smlouvy a následné přistoupení žalovaného k této smlouvě bez zjevné možnosti vyjednávání o podstatné části jejího obsahu soud považuje za jednání, které nevyvolalo zamyšlený právní následek, tedy vznik smlouvy, neboť se podle ustanovení § 580 obč. zák. příčí dobrým mravům, a je tak neplatné, a k této neplatnosti soud dle ustanovení § 588 obč. zák. přihlédne i bez návrhu. Uvedený rozpor s dobrými mravy soud v případě dané smlouvy shledává v části ujednání týkající se plnění nad rámec poskytnutých peněžních prostředků. Soud totiž ujednání o úplatě nad rámec smluvených úroků považuje za ustanovení smlouvy, které obchází standardní a spravedlivé ujednání o ceně poskytnutých peněžních prostředků, za které je všeobecně považován úrok. Ujednání o úroku je doplněno o platby rozdělené do tří položek (poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1 000 Kč, za správu úvěru 5 500 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 4 750 Kč). Ve smlouvě je tedy obecně uvedeno, za poskytnutí jakých služeb měly být uvedené poplatky hrazeny, avšak podle přesvědčení soudu lze na první pohled uzavřít, že tyto poplatky byly do smlouvy zakomponovány, nikoliv jako paušální náhrada služeb pro žalovaného, nýbrž náhrada za činnost, kterou by právní předchůdkyně žalobkyně v postavení věřitele vykonávala tak jako tak při správě své pohledávky. Podle přesvědčení soudu je nutné přihlédnout k výši uvedených plateb ve vztahu k poskytované jistině tvrzeného úvěru, a při této úvaze je zjevné, že tyto náklady nejsou cenou za poskytnutou službu, ale pouze platebními povinnostmi, které zvyšují příjem úvěrujícího nad rámec smluvené odměny v podobě úroků. Soud připouští, že např. platba za hotovostní inkaso splátek může být služba výhodná pro žalovaného, avšak z obsahu uvedené smlouvy je zjevné, že se jedná o službu, které se žalovaný jako dlužník nemohl vyhnout, neboť i v případě bezhotovostního placení splátek bylo ve smlouvě sjednáno, že je povinen tento poplatek uhradit. Rovněž správa pohledávky ve výši 2 500 Kč, resp. náhrada za tuto činnost ve výši více než 20 % nákladu uvedeného úvěru považuje soud za nepřiměřenou s ohledem na všeobecně známou praxi. Poplatky za správu úvěru jsou běžné, avšak v daném případě se podle názoru soudu běžné praxi vymykají z hlediska jejich výše. Jelikož se v daném případě jedná o paušální platby, nebylo by třeba, aby žalobkyně prokazovala, zda služby, za které tyto platby požaduje, byly její právní předchůdkyni skutečně poskytnuty. V daném případě však soud s ohledem na nepřiměřenou výši tohoto plnění, která je zjevná na první pohled, považoval za významné, aby žalobkyně doplnila skutková tvrzení v tom směru, aby mohl zhodnotit, zda tyto platby jsou požadovány za služby v odpovídajícím rozsahu a kvalitě, neboť ze samotné smlouvy, a ani z jiných dokladů předložených žalobkyní toto zjevné není. Veškerá plnění tak soud s ohledem na absenci dalších skutkových tvrzení považuje za úplatu za poskytnuté peněžní prostředky, která s ohledem na její nepřiměřenost způsobuje již zmíněný rozpor s dobrými mravy. Zmíněnou nemravnost soud dovozuje z výše sjednaných úroků, resp. plateb nad rámec poskytnuté jistiny, které lze s přihlédnutím ke sjednanému způsobu splácení pro účely tohoto rozhodnutí vyjádřit z ročního hlediska téměř jako výši tzv. RPSN, jež byla ve smlouvě vypočtena na 189,38 %. V daném případě by totiž výše RPSN byla téměř shodná s výší úrokové sazby, neboť soud tato plnění posoudil, jak je již zmíněno, v celém rozsahu jako úplatu za poskytnuté peněžní prostředky, tj. jinými slovy jako úrok. Případný rozdíl ve výši roční sazby úroku a výši RPSN by mohl být dán pouze časovou hodnotou peněz, přičemž tento rozdíl by byl v daném případě nepatrný, a na zmíněnou nemravnost příslušenství lze tak jednoduše usuzovat z hlediska ve smlouvě vyjádřené RPSN. Pro zjednodušení odůvodnění tohoto závěru soud odkazuje na rozhodnutí NS sp. zn. 21Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen zmíněný právní názor stran rozporu určité výše smluvených úroků v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z uvedeného rozhodnutí NS lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o půjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvě vyjádřený úrok, resp. roční procentní sazba nákladů vysoká, zjišťoval soud, jaká byla průměrná roční procentní sazba nákladů, poskytnutých bankami domácnostem, tj. spotřebitelům v České republice v období uzavření dané smlouvy o půjčce. Pro správnost této úvahy soud tedy neporovnával úrokovou sazbu, ale zmíněnou roční procentní sazbu nákladů, která je ve smlouvě o úvěru v daném případě vyjádřena jako 189,38. Z údajů dostupných na internetových stránkách ČNB webová adresa) soud zjistil, že zmíněná roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů se v období měsíce ledna roku 2017 pohybovala na úrovni 10,85, z čehož vyplývá, že RPSN v dané smlouvě o půjčce celorepublikový průměr přesahovala více než 17x. Ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny vyjádřených roční průměrnou sazbou nákladů je tak v projednávaném případě v rozporu s dobrými mravy, a podle zmíněného ust. § 588 obč. zákoníku soud k němu nepříhlíží. Ještě znatelnější rozpor s dobrými mravy je v případě porovnání průměrné výše úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem, tj. spotřebitelům, v České republice v témže období, neboť z totožného zdroje lze zjistit, že tato sazba byla 10,33 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu nákladů, resp. úroků, v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo standardní nabídku úvěru. Právní závěry vyplývající z rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 byly zopakovány v rozhodnutí NS 33 Odo 236/2005, a právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelských úvěru tak měla ustálenou judikaturu v tomto směru vzít v rámci svého podnikání v úvahu. Neučinila tak, a po svých dlužnících tudíž požadovala plnění v rozporu s právním řádem.

5. S ohledem na uvedené závěry o neplatnosti smlouvy tak soud žalovanému uložil povinnost vrátit pouze skutečně převzaté peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, obč. zák., které získal bez spravedlivého důvodu, neboť žalovaný nepřednesl soudu žádná tvrzení, z nichž by vyplynulo, že si uvedenou částku může ponechat. Přestože žalovaný neměl povinnost peněžní prostředky vrátit způsobem sjednaným ve smlouvě, s ohledem na její neplatnost mohl skutečně poskytnuté peněžní prostředky vrátit na základě předžalobní výzvy k úhradě dlužné částky, a soud tak dospěl k závěru, že je v prodlení. Vedle uvedených částek je tedy žalovaný povinen žalobkyni zaplatit úrok z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského, tj. úrok z prodlení dle ust. § 1970 obč. zák., jdoucí od splatnosti, kterou soud určil podle ust. § 1958 odst. 2 obč. zák., dle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned, a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení je totiž pohledávkou splatnou na výzvu, neboť den splatnosti nebyl smluven. Za řádnou výzvu k plnění považuje soud v daném případě, jak je již zmíněno, předžalobní upomínku ze dne datum, kterou odeslal zástupce žalobkyně žalovanému prostřednictvím poštovní přepravy rovněž dne datum tak, jak vyplývá z příslušného podacího lístku. Za využití domněnky stanovené v ust. § 573 obč. zák. vychází soud z toho, že tato výzva došla žalovanému třetí pracovní den po odeslání, v daném případě tedy dne datum, a žalovaný měl plnit den následující pracovní den, a v prodlení je tak od datum. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Jelikož soud dále dospěl k závěru, že shora zmíněná Smlouva o prodeji části závodu ze dne datum a Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum jsou smlouvami, na základě kterých došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným, a to přes její odlišnou právní kvalifikaci soudem, neboť z těchto smluv lze dovodit vůli jejich stran převést, resp. postoupit pohledávku původně založenou předáním částky 25 000 Kč žalovanému z titulu domnělého úvěru, uložil soud povinnost plnit dluh ve prospěch žalobkyně, která je tedy ve sporu aktivně věcně legitimovaná.

6. Soud má dále za to, že ujednání o platbách nad rámec poskytnuté jistiny a smluveného úroku nelze v daném případě oddělit od zbývající části obsahu smlouvy o úvěru oddělit tak, aby mohl zmíněný zbývající obsah smlouvy soud posoudit jako platnou část smlouvy. Ujednání o úroku totiž v daném případě tvoří podstatnou náležitost smlouvy, a za daného stavu tak nelze upřednostnit výklad platnosti smlouvy před její neplatností. Žalovaný byl v daném případě sice zjevně srozuměn s tím, že vedle poskytnutí peněžních prostředků zaplatí úhradu v podobě ceny poskytnutých peněžních prostředků. Právní jednání původního věřitele je však v daném případě natolik nemravné, že je nutno učinit závěr, že pokud je nemravná převážná část smlouvy, je rovněž zbytek smlouvy nemravný. Soud na tomto místě opětovně poukazuje na zjevně účelové jednání původního věřitele, který měl v úmyslu inkasovat poplatek nejen za správu úvěru, ale i za uzavření smlouvy, což je z pohledu soudu správa úvěru v širším slova smyslu, a tyto poplatky by tak ve výsledku tvořily čtvrtinu poskytnutých peněžních prostředků a téměř dosahují výše úroku, který by při splácení dluhu způsobem stanoveným ve smlouvě dosáhl částky 7 000 Kč. Dalším důvodem pro tento závěr je, že ve smlouvě byl určen způsob splácení, v němž byla zjevně upřednostněna úhrada vedlejších plateb na úkor úhrady jistiny. Smlouva je tak neplatná jako celek.

7. Soud dále považuje s ohledem na ustanovení § 13 obč. zák. za významné uvést, že si je vědom toho, že o nárocích žalobkyně jako postupníka pohledávek od společnosti právnická osoba vyplývající z typově obdobných věcech již dříve rozhodoval, a žalobám vyhověl při posouzení smluv jako platných právních jednání. Jednalo se však ve všech případech o jinou procesní situaci, kdy soud rozhodoval postupem podle ustanovení § 153b odst. 1 o. s. ř., tedy rozsudkem pro zmeškání, tedy neprováděl dokazování za účelem zjišťování skutkového stavu věci, ale pouze hodnotil nesporná žalobní tvrzení, která byla ještě před jednáním ve věci samé po částečném zpětvzetí žaloby zbavena té části nároku, která by zmíněnou nemravnost, tudíž neplatnost smlouvy mohla způsobit. V daném případě tak soud právě po provedeném dokazování zjistil další okolnosti stran skutkového stavu věci, jež v žalobě nebyly uvedeny, a jež poté vedly k odlišnému právnímu posouzení věci samé.

8. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., na základě kterého by měl právo na poměrnou náhradu nákladů řízení žalovaný, který byl ve sporu úspěšnějším účastníkem s přihlédnutím k té části žaloby, která byla zamítnuta (včetně požadovaného příslušenství v podobě úroku vyčíslených ke dni vyhlášení rozsudku). Žalovanému však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, a soud tak rozhodl, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá.

9. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty pro žalovaného příznivější, než zákonem určené třídenní. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení. Odvolání je třeba podat k Okresnímu soudu v Sokolově, a o odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudek splněna dobrovolně, lze se domáhat výkonu rozhodnutí.