IV.ÚS 1146/16

Rubrum

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Musila, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Vladimíra Sládečka mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti ČEZ, a. s., IČ: 45274649, se sídlem Praha 4, Duhová 2/1444, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem Praha 1, Karoliny Světlé 301/8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. března 2016 č. j. 2 As 155/2015-84 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2015 č. j. 7 A 251/2011-125, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí a aby Ústavní soud přerušil řízení a požádal Soudní dvůr Evropské unie o rozhodnutí o blíže specifikované otázce, jakož i s návrhem na zrušení § 2 odst. 1 ve slovech "a veřejné instituce" zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a spolku Spolek V havarijní zóně JE Temelín, z.s., IČ: 26529084, se sídlem Bechyně, Písecká 372, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Výrok

Vykonatelnost rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. března 2016 č. j. 2 As 155/2015-84 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2015 č. j. 7 A 251/2011-125 se odkládá do pravomocného rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 11. dubna 2016 a doplněna podáním ze dne 23. května 2016, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 1, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 3 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i odpovídajících článků některých mezinárodních smluv.

2. Podáním ze dne 12. července 2006 požádal vedlejší účastník stěžovatelku podle § 17 odst. 1 písm. k) zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon), o poskytnutí: - komplexní technické a technologické dokumentace vsázek paliva používaného od začátku provozu obou bloků (tzv. pasporty paliva), a - analýzy vhodnosti paliva VVANTAGE - 6 společnosti Westinghouse pro reaktor VVER 1000 v jaderné elektrárně Temelín.

3. Sdělením ředitele OJ Temelín ze dne 7. září 2006 č. j. 3559021/2006 nebyly předmětné informace poskytnuty s ohledem na ochranu obchodního tajemství stěžovatelky. Mělo se jednat o dokumenty obsahující skutečnosti obchodní, výrobní a technické povahy související s podnikem, jež v příslušných obchodních kruzích nejsou běžně dostupné. Jejich poskytnutí by vedlo nejen k porušení § 17 obchodního zákoníku, ale také příslušných ustanovení uzavřeného kontraktu na dodávku jaderného paliva se společností Westinghouse. Dne 23. května 2011 vydalo představenstvo stěžovatelky "dopis" - rozhodnutí č. j. 24218203/90100300000/2011, jímž bylo odvolání vedlejšího účastníka zamítnuto. Důvodem zamítnutí byla skutečnost, že většina v textu požadovaných dokumentů měla naplňovat pojmové znaky obchodního tajemství, a tudíž k odepření jejich poskytnutí mělo dojít v souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, a § 17 odst. 1 písm. k) atomového zákona. Použitelný byl rovněž § 11 odst. 2 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť předmětné informace vznikly bez použití veřejných prostředků a stěžovatelka je obdržela od společnosti Westinghouse, která nesdělila souhlas s jejich poskytnutím.

4. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2015 č. j. 7 A 251/2011-125 byla k žalobě vedlejšího účastníka obě uvedená rozhodnutí zrušena. Kasační stížnost stěžovatelky proti tomuto rozhodnutí byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 16. března 2016 č. j. 2 As 155/2015-84. Obě tato rozhodnutí se zabývala otázkou, zda stěžovatelku lze považovat za "veřejnou instituci" ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím. Zatímco obecné soudy na ni odpověděly kladně, stěžovatelka - přestože s ohledem na předchozí průběh řízení před obecnými soudy rozhodla i o odvolání vedlejšího účastníka - takovýto závěr rozporovala.

5. Stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odložil vykonatelnost obou uvedených rozsudků do jeho pravomocného rozhodnutí o ústavní stížnosti. Zdůrazňuje, že není povinným subjektem podle § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, v důsledku napadených rozsudků je však nucena se tak chovat, což mimo jiné znamená, že se na ni vztahují lhůty stanovené povinným subjektům v tomto zákoně. Odklad vykonatelnosti podle stěžovatelky není v rozporu s veřejným zájmem. Výkonem rozhodnutí a jeho nevyhnutelnými následky (spočívajícími v tom, že na ni bude třetími subjekty nahlíženo jako na správní orgán povinný poskytovat informace a činit jiné úkony podle zákona o svobodném přístupu k informacím) jí ale hrozí újma spočívající zejména v tom, že bude nucena rozhodovat podle zákona o svobodném přístupu k informacím a poskytovat informace, které sice nelze označit za obchodní tajemství, ale jejichž poskytování by mohlo na trhu přinést výhodu konkurenčním soutěžitelům. Dotčena by přitom nebyla jen stěžovatelka, ale ve většině případů i celá řada jejích smluvních partnerů. Důvěrné obchodní smlouvy, které uzavírala se svými smluvními partnery, pochopitelně nepředpokládaly její povinnost, aby poskytovala informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

6. Ústavní soud posoudil návrh stěžovatelky na odložení vykonatelnosti napadených rozsudků.

7. Podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

8. Po seznámení se s argumentací stěžovatelky a obsahem napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že podmínky předpokládané tímto ustanovením jsou v dané věci splněny, přičemž v tomto směru se plně ztotožnil s výše uvedenými důvody předestřenými stěžovatelkou. Z tohoto důvodu rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Až do rozhodnutí Ústavního soudu stěžovatelka především není povinna (znovu) rozhodnout o žádosti vedlejšího účastníka o poskytnutí informace, příp. o navazujícím opravném prostředku.

Poučení

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. června 2016 Jan Musil v. r. předseda senátu