11 C 1/2023 - 73

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno][anonymizováno] [anonymizováno], IČ [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] o zadostiučinění za nemajetkovou újmu takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku se žalobci písemně omluvit doporučeným, datovaným, oprávněnou osobou podepsaným a otiskem úředního razítka opatřeným dopisem za porušení práva žalobce, kdy v řízení o žádosti žalobce ze dne 21. 8. 2015, které bylo vedeno u [právnická osoba] pod spisovou značkou [Anonymizováno] a poté pod spisovou značkou [Anonymizováno] a spisovou značkou [Anonymizováno], před Městským soudem v Praze pod spisovou značkou [spisová značka], před [právnická osoba] pod spisovou značkou [Anonymizováno]-[č. účtu] a před Nejvyšším správním soudem pod spisovou značkou [spisová značka] a spisovou značkou [spisová značka], došlo nesprávným úředním postupem k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a bez zbytečných průtahů, čímž bylo porušeno právo žalobce na poskytnutí informací.

II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 150 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 31. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 31 400,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou dne 2. 1. 2023, ve znění jejích pozdějších doplnění, domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované, resp. dle podané žaloby [Anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] ([anonymizováno] [anonymizováno]“), povinnost písemně se žalobci omluvit doporučeným, datovaným, oprávněnou osobou podepsaným a otiskem úředního razítka opatřeným dopisem za nesprávný úřední postup, ke kterému došlo ze strany [právnická osoba] (dále jen[Anonymizováno]„[anonymizováno]“) nepřiměřenou délkou řízení o žádosti žalobce ze dne 21. 8. 2015 o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „InfZ“), a tím k porušení základního práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě a bez zbytečných průtahů podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a základního práva na svobodu projevu a informace (v jeho časové dimenzi) podle čl. 10 Úmluvy a čl. 17 Listiny, přičemž takto formulovaná omluva má být [anonymizováno] [anonymizováno] zveřejněna na webových stránkách [anonymizováno] po dobu dvou měsíců, počínaje pátým dnem po právní moci rozsudku. Dále se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 150 000 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení má výše uvedené plnění představovat přiměřené zadostiučinění za nesprávný úřední postup [anonymizováno], správních soudů a [právnická osoba] (dále jen „[anonymizováno]“), spočívající v nepřiměřeně dlouhém řízení o žádosti žalobce o poskytnutí informací podle InfZ. Žalobce coby žadatel podal ke [anonymizováno] dne 21. 8. 2015 žádost, jejíž vyřízení [anonymizováno] sdělením ze dne 10. 9. 2015 podmínila úhradou nákladů v částce 990 Kč, snížené po stížnosti žalobce na 640 Kč. Přestože tuto částku žalobce uhradil dne 16. 10. 2015, byla mu ze strany [anonymizováno] poskytnuta pouze část požadovaných informací, když rozhodnutím ze dne 11. 9. 2015, č. j. [Anonymizováno] (dále také jen „První rozhodnutí [anonymizováno]“), [anonymizováno] žádost z převážné části odmítla. Proti Prvnímu rozhodnutí [anonymizováno] podal žalobce odvolání, doplněné dne 22. 10. 2015, na jehož základě bylo První rozhodnutí [anonymizováno] zrušeno. Rozhodnutím ze dne 24. 11. 2015 (dále také jen „Druhé rozhodnutí [anonymizováno]“), byla žádost žalobce opět částečně odmítnuta, přičemž i proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 21. 12. 2015 odvolání. Rozhodnutím ředitele [anonymizováno] ze dne 5. 1. 2016 (dále také jen „Druhé rozhodnutí ředitele [anonymizováno]“) bylo odvolání žalobce zamítnuto a Druhé rozhodnutí [anonymizováno] potvrzeno. Proti Druhému rozhodnutí ředitele [anonymizováno] podal žalobce dne 17. 3. 2016 žalobu k Městskému soudu v Praze, který rozsudkem ze dne 17. 12. 2021, č. j. [spisová značka], jenž nabyl právní moci dne 7. 1. 2022, zrušil Druhé rozhodnutí ředitele [anonymizováno] a věc vrátil [anonymizováno] k dalšímu řízení. Žalobci byl 22. 12. 2021 doručen dopis [anonymizováno] ze dne 22. 12. 2021, č. j. [Anonymizováno] jímž [anonymizováno] poskytla žalobci další část původně požadovaných informací se sdělením, že tímto považuje [anonymizováno] žádost žalobce za vyřízenou. Dne 31. 3. 2022 adresoval žalobce [anonymizováno] žádost o přijetí opatření proti nečinnosti, v níž žádal vydání rozhodnutí o jeho odvolání proti Druhému rozhodnutí [anonymizováno], neboť zrušujícím rozsudkem Městského soudu v Praze byla věc vrácena do stadia odvolacího řízení, v němž má být vydáno rozhodnutí odvolacího správního orgánu, byť byly dle žalobce tomuto požadované informace v převážné míře poskytnuty, to vše pro požadavek žalobce na zrušení Druhého rozhodnutí [anonymizováno]. Dopisem [anonymizováno] ze dne 10. 5. 2022, č. j. [Anonymizováno], byl žalobce tímto úřadem vyrozuměn o převzetí spisového materiálu od [anonymizováno] dne 4. 5. 2022 a současně byl vyzván k doplnění odvolání proti Druhému rozhodnutí [anonymizováno]. Takto [anonymizováno] učinil po více než 4 měsících od právní moci zrušujícího rozsudku Městského soudu v Praze. Rozhodnutím ze dne 19. 9. 2022, č. j. [Anonymizováno] (dále také jen „Rozhodnutí [anonymizováno]“), bylo Druhé rozhodnutí [anonymizováno] zrušeno, řízení bylo v rozsahu 1. a 2. bodu žalobcovy žádosti částečně zastaveno a věc byla vrácena [anonymizováno] k dalšímu řízení. Zbylé informace poskytla [anonymizováno] žalobci dopisem ze dne 6. 10. 2022, č. j. [Anonymizováno], který byl žalobci doručen 25. 10. 2022. Žalobci tak byly veškeré informace poskytnuty po 7 letech a 2 měsících od podání žádosti, přičemž tuto dobu považuje žalobce za nepřiměřeně dlouhou, neboť zákon ukládá [anonymizováno] povinnost poskytnout informace ve lhůtě 15 dnů. Postupem dotčených orgánů vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž náhradu uplatnil žádostí ze dne 30. 9. 2022 u [anonymizováno] [anonymizováno], v jehož kompetenci je rovněž činnost [anonymizováno] jakožto ozbrojeného sboru. Žádostí se domáhal zadostiučinění totožného s formulovaným žalobním petitem, přičemž [anonymizováno] [anonymizováno] dopisem ze dne 10. 10. 2022 potvrdilo přijetí dopisu, ke dni podání žaloby však nárok žalobce ani částečně neuspokojilo. K podání žaloby před uplynutím zákonné lhůty 6 měsíců pro uspokojení nároku žalobce [anonymizováno] [anonymizováno] přistoupil žalobce pro jeho právní názor, že lhůta takto zákonem stanovená je nepřiměřená a diskriminační, pročež žalobce navrhl zdejšímu soudu podání návrhu na zrušení relevantních ustanovení zákona k Ústavnímu soudu a dále navrhl přerušení tohoto řízení do skončení řízení před Ústavním soudem (pozn. soudu: tento návrh soud pravomocně dne 13. 2. 2023 zamítl usnesením ze dne 9. 2. 2023, č. j. [spisová značka]).

2. Po vyjádření [anonymizováno] [anonymizováno] ze dne 21. 3. 2023, jež uvedlo, že žádost žalobce o náhradu nemajetkové újmy ze dne 30. 9. 2022 postoupilo [anonymizováno] [anonymizováno], a vlastním posouzení příslušnosti [anonymizováno] [anonymizováno] jednat za stát v projednávané věci ve smyslu ust. § 6 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdšZ“), k němuž je soud povinen přistoupit z úřední povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 629/2005), soud dále jednal s [anonymizováno] [anonymizováno] jakožto organizační složkou státu oprávněnou za něj v dané věci vystupovat.

3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. K průběhu správního řízení o žádosti žalobce o informace doplnila, že obsahem žalobcovy žádosti bylo celkem 12 bodů, jimiž se žalobce domáhal poskytnutí informací o profesní minulosti a kariéře pplk. [tituly před jménem] [jméno FO], rady [anonymizováno], plk. [tituly před jménem] [jméno FO], ředitele [anonymizováno], a plk. [tituly před jménem] [jméno FO], bývalého 1. náměstka ředitele [anonymizováno], konkrétně informací o tom, kde všude, od kdy do kdy a na jakých služebních místech zmínění působili v rámci bezpečnostních sborů a od kdy jsou ve služebním poměru u [anonymizováno], jaká je výše platu a odměn zmíněných osob za rok 2015, to vše s uvedením roku jejich narození a obce, ve které mají trvalý pobyt. Žalobce se rovněž domáhal poskytnutí informace, zda plk. [tituly před jménem] [jméno FO] byl přede dnem 1. 1. 1990 členem nebo kandidátem Komunistické strany Československa (dále jen „KSČ“), spolupracovníkem vojenské kontrarozvědky nebo Státní bezpečnosti, kdy a z jakého důvodu byl ukončen služební poměr plk. [tituly před jménem] [jméno FO] u [anonymizováno], zda a v jaké výši bylo bývalému 1. náměstku ředitele [anonymizováno] vyplaceno odchodné a zda a v jaké výši a od kdy je mu vyplácen výsluhový příspěvek. Část takto žalobcem požadovaných informací poskytla [anonymizováno] přípisem ze dne 8. 9. 2015, č. j. [Anonymizováno]. Prvním rozhodnutím [anonymizováno] byla žalobcova žádost odmítnuta v rozsahu informace o vyplacené výši platu a odměn [tituly před jménem] [jméno FO], dále ve vztahu k informaci o obci trvalého pobytu plk. [tituly před jménem] [jméno FO], dále v rozsahu informace o členství plk. [tituly před jménem] [jméno FO] v KSČ a v rozsahu dalších osobních údajů dotčených osob. [anonymizováno] bylo dne 16. 10. 2015 doručeno nesouhlasné stanovisko pplk. [tituly před jménem] [jméno FO], v jehož příloze poukázal na vyjevené osobní názory žalobce směrem k osobě pplk. [tituly před jménem] [jméno FO]. K tomuto stanovisku [anonymizováno] přihlédla v rámci učinění závěru, že žádost žalobce nese znaky zneužití práva, pročež je dán důvod k částečnému odmítnutí žalobcovy žádosti. Žalovaná upřesnila, že První rozhodnutí [anonymizováno] bylo zrušeno rozhodnutím ředitele [anonymizováno] ze dne 6. 11. 2015, č. j. [Anonymizováno] (dále také jen „První rozhodnutí ředitele [anonymizováno]“). Rovněž Druhé rozhodnutí [anonymizováno] bylo odůvodněno zneužitím práva žalobce, který měl žádostí směřovat k poškození dotčené osoby, a dále ochranou osobnosti dotčených osob, resp. jejich osobních údajů. Žalobce proti Druhému rozhodnutí [anonymizováno] podal dne 21. 12. 2015 toliko blanketní odvolání, přičemž k jeho doplnění požádal o lhůtu 10 dnů. V rámci řízení před Městským soudem v Praze požádal žalobce o osvobození od soudních poplatků. Městský soud v Praze nejprve usnesením ze dne 17. 5. 2016 žalobu odmítl. Proti tomuto usnesení podal žalobce kasační stížnost a rovněž v tomto řízení požádal o osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud (dále také jen „NSS“) řízení o kasační stížnosti dne 6. 4. 2017 přerušil do rozhodnutí rozšířeného senátu ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka]. O pokračování v řízení rozhodl zmíněný soud 20. 9. 2017, kdy téhož dne zrušil usnesení Městského soudu v Praze o odmítnutí žaloby, přičemž toto kasační rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. 10. 2017 a spis byl Městskému soudu v Praze doručen 20. 10. 2017. Městský soud Praze v dalším řízení dne 14. 8. 2019 zaslal žalobci prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a vyzval ho k doplnění žádosti o osvobození od soudních poplatků. Po doplnění žádosti ze strany žalobce Městský soud v Praze tuto žádost dne 23. 9. 2019 zamítl, žalobce proti jeho rozhodnutí podal kasační stížnost, kterou NSS 21. 4. 2020 (po předložení Městským soudem v Praze dne 24. 10. 2019) částečně zamítl a částečně odmítl, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 7. 5 2020 a Městskému soudu v Praze byl spis vrácen 17. 7. 2020. Dne 31. 8. 2020 soud vyzval žalobce k odstranění vad žaloby a dne 11. 9. 2020 bylo řízení přerušeno, neboť správní spis potřebný k provedení dokazování byl připojen u jiného řízení, přičemž Městskému soudu v Praze byl zmíněný spis zapůjčen dne 4. 11. 2021. Zrušující rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2021 byl odůvodněn neodstraněnými vadami v řízení před správními orgány obou stupňů - absencí výzvy na žalobce k odstranění blanketního odvolání proti Druhému rozhodnutí [anonymizováno] a nezohledněním judikatury NSS a Ústavního soudu. [anonymizováno] dne 22. 12. 2021 poskytla žalobci další informace jím požadované, a to na základě změněného stanoviska pplk. [tituly před jménem] [jméno FO]. Žádost žalobce o přijetí opatření proti nečinnosti ze dne 6. 4. 2020 byla odůvodněna rovněž potřebou takového rozhodnutí pro účely uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy podle OdšZ. K postoupení věci [anonymizováno] došlo vlivem změny právní úpravy - novelou § 20 odst. 5 InfZ s účinností od 2. 1. 2020. [anonymizováno] vyzval žalobce dne 10. 5. 2022 k odstranění vad odvolání, čehož žalobce učinil dne 2. 6. 2022. Rozhodnutí [anonymizováno] bylo v rozsahu částečného zastavení řízení odůvodněno mezitímním poskytnutím některých informací žalobci. V rozsahu zrušujícím pak bylo rozhodnutí odůvodněno nedostatkem náležitostí Druhého rozhodnutí [anonymizováno] ve smyslu ust. § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „s. ř.“). Žalovaná uvedla, že po předběžném projednání konstatovala porušení práva žalobce, neboť v důsledku dílčích průtahů v soudním řízení, které trvalo 5 let a 9 měsíců, byla celková délka řízení nepřiměřená, pročež žalovaná shledala naplnění zákonem stanovených podmínek pro částečné vyhovění nároku žalobce, a sice konstatováním porušení páva žalobce společně s omluvou žalobci, což žalovaná učinila dopisem ze dne 27. 3. 2023, doručeným žalobci na poštu dne 14. 4. 2023 (po jejím uložení dne 4. 4. 2023 a jejím vyzvednutím zmocněncem žalobce, panem [jméno FO]). Žalovaná označila dosud poskytnuté zadostiučinění za přiměřené, a to s ohledem na všechna relevantní kritéria, kdy poukázala na procesní složitost projednávané věci danou opakovaným předkládáním správního spisu Nejvyššímu správnímu soudu, nedostupností správního spisu po dobu řízení a potřebou vypořádat se se všemožnými opravnými prostředky žalobce, které mu sice nelze přikládat k tíži, jejich podání však objektivně dobu řízení prodlužuje. Dále poukázala na to, že žalobce rovněž učinil zcela nedůvodný návrh na osvobození od soudních poplatků a podával opakovaně vadná podání, k jejichž opravě musely orgány žalobce vyzývat, což rovněž přispělo k prodloužení doby řízení. Z hlediska postupu orgánů veřejné moci žalovaná připustila prodlevy, a to v řízení před NSS v období od července 2016 do dubna 2017 a v řízení před Městským soudem v Praze v období od října 2017 do srpna 2019. Význam předmětu řízení pro žalobce však žalovaná označila za výrazně snížený, prakticky nicotný, to především vzhledem k osobě žalobce a množství řízení, jejichž je účastníkem. Žalobce nijak nespecifikoval význam získaných informací pro jeho osobu a důsledky jejich pozdního poskytnutí. Řízení samotné pak nelze zařadit mezi typová řízení, jejichž význam může být pro poškozeného vysoký, ať už dopadem do jeho osobního nebo rodinného života, osobní svobody nebo výdělečné činnosti. Žalované je pak z úřední činnosti známo, že žalobce zahajuje velké množství řízení o žádostech o poskytnutí informací, majících často až impertinentní charakter, přičemž následně žalobce vede rovněž mnoho řízení o peněžitou satisfakci za nepřiměřenou délku takových řízení, to vše bez toho, aby kdy v takových řízeních vyšlo najevo, že by žalobce dané informace požadoval pro ochranu jeho práv nebo plnění jeho povinností. Žalovaná poukázala na obdobnou žádost učiněnou žalobcem ve věci sp. zn. [Anonymizováno], poté sp. zn. [Anonymizováno], dále před Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka] a před NSS pod sp. zn. [spisová značka]. Rovněž za toto řízení se žalobce domáhal u zdejšího soudu náhrady vzniklé újmy, a to v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] a následně v řízení odvolacím pod sp. zn. [spisová značka], které skončilo rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 4 2023, v němž odvolací soud uvedl, že vzhledem k iniciaci desítek soudních a správních řízení nemůže být pro žalobce jejich vedení stresující, přičemž lze dovodit výrazně snížený význam předmětu řízení pro žalobce. Jako další řízení vedená žalobcem žalovaná uvedla řízení o žádosti o informace ze dne 13. 3. 2015 před Policií ČR, Krajským ředitelstvím hlavního města Prahy, a navazující řízení o náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení před tímto orgánem - řízení vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka] a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], jež skončilo rozsudkem ze dne 19. 10. 2022, jenž byl odůvodněn mimo jiné závěrem, že žalobce je pro mnohost vedených řízení, jeho občanskou aktivitu a pozici místopředsedy [jméno FO] [jméno FO] v odlišné pozici co do prožívání intenzity vedených řízení. V dalším odvolacím řízení před Městským soudem v Praze, tentokrát ve věci sp. zn. [spisová značka], pak byla omluva žalobci potvrzena jako odpovídající zadostiučinění, neboť požadovaná informace se netýkala soukromého práva žalobce. Soud odkázal na shodné závěry s věcí vedenou pro téhož žalobce pod sp. zn. [spisová značka] u Obvodního soudu pro Prahu 2, resp. u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. S ohledem na tyto skutečnosti není dle žalované na místě poskytnutí zadostiučinění v peněžní formě. Žalovaná dále podotkla, že většinu informací [anonymizováno] poskytla žalobci ihned, další část pak po úhradě nákladů žalobcem a poslední poskytnuté informace spočívaly toliko v deanonymizovaných kopiích informací již poskytnutých. Z hlediska formy omluvy namítla nevykonatelnost žalobcova nároku v rozsahu uveřejnění omluvy žalované na webové stránce [anonymizováno], neboť k těmto nemá žalovaná žádná dispoziční oprávnění.

4. V replice žalobce předně odmítl argumentaci žalované směřující k nedostatečnému vylíčení významu předmětu řízení pro žalobce. S odkazem na rozsudek NSS sp. zn. 8 As 57/2006) poukázal na to, že po žadateli nelze žádat důvody pro učinění žádosti a tyto nelze přezkoumávat. Dále odmítl tvrzení žalované o tom, že podanými žádostmi měl zneužít právo a argumentoval, že zásada zákazu zneužití práva je prostředkem ultima ratio, jenž musí být užíván a vykládán restriktivně (v tomto směru odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 374/06, rozsudek NSS sp. zn. 7 Afs 4/2011 a usnesení NSS sp. zn. 1 As 70/2008). Rovněž odkázal na rozsudek sp. zn. 9 As 111/2011, v němž NSS vyloučil, aby pouhé množství řízení mohlo svědčit o samoúčelnosti podání dané osoby. Žalobce doplnil, že v projednávané věci žádal informace o úředních osobách, které dle jeho názoru oprávněně považoval za nekompetentní a podezřelé ze zneužití pravomoci, přičemž ani tato osobní rovina nemůže vést k závěru o zneužívání práv žalobcem (zde žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 6 As 189/2017). Současně argumentoval, že neobjasní-li žalovaná jí namítané zneužití práva žalobcem, které doposud usuzovala toliko z počtu podaných žádostí, je s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 třeba usuzovat na standardní význam řízení pro žalobce. Namítala-li žalovaná typovou nevýznamnost řízení pro žalobce, pak žalobce uvedl, že žádost podle InfZ představuje nástroj kontroly veřejné moci a veřejné správy. Informace požadované žalobcem však v důsledku jím tvrzených obstrukcí správních a soudních orgánů ztrácely na hodnotě. Subjektivní význam pro žalobce pak nemusí být v kolizi s objektivním významem řízení (zde žalobce odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 156/11). Formu žalovanou tvrzené omluvy označil žalobce za nedostatečnou a s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 862/10 rovněž setrval na přiznání peněžité satisfakce. Závěrem žalobce odmítl tvrzení žalované o nepatrné újmě jemu způsobené, a to s odkazem na věc odlišného žalobce projednávanou před Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka], resp. u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], v němž pro nepřiměřenou dobu řízení o žádosti o informace, přesahující 18 měsíců, soudy přiznaly tamnímu žalobci peněžitou satisfakci.

5. Při jednáních soudu ve dnech 13. 12. 2023 a 20. 3. 2024 účastníci učinili nespornými skutečnosti vztahující se k průběhu řízení před [anonymizováno], ředitelem [anonymizováno], Městským soudem v Praze, Nejvyšším správním soudem a [anonymizováno]. Takto tedy bylo nesporným následující: Žalobce coby žadatel podal ke [anonymizováno] dne 21. 8. 2015 žádost o poskytnutí informací o profesní minulosti a kariéře pplk. [tituly před jménem] [jméno FO], rady [anonymizováno], plk. [tituly před jménem] [jméno FO], ředitele [anonymizováno], a plk. [tituly před jménem] [jméno FO], bývalého 1. náměstka ředitele [anonymizováno], tj. o tom, kde všude, od kdy do kdy a na jakých služebních místech zmínění působili v rámci bezpečnostních sborů a od kdy jsou ve služebním poměru u [anonymizováno], o vyplacené výši platu a odměn zmíněných osob za rok 2015, to vše s uvedením roku jejich narození a obce, ve které mají trvalý pobyt. Rovněž se domáhal poskytnutí informace, zda plk. [tituly před jménem] [jméno FO] byl přede dnem 1. 1. 1990 členem nebo kandidátem KSČ, spolupracovníkem vojenské kontrarozvědky nebo Státní bezpečnosti, kdy a z jakého důvodu byl ukončen služební poměr plk. [tituly před jménem] [jméno FO] u [anonymizováno], zda a v jaké výši bylo bývalému 1. náměstku ředitele [anonymizováno] vyplaceno odchodné a zda a v jaké výši je mu vyplácen výsluhový příspěvek a od kdy (viz rovněž žádost o informace ze dne 21. 8. 2015). Část takto požadovaných informací poskytla [anonymizováno] žalobci přípisem ze dne 8. 9. 2015, č. j. [Anonymizováno], vyřízení zbytku žádosti [anonymizováno] sdělením ze dne 10. 9. 2015 podmínila úhradou nákladů ve výši 990 Kč, jejichž výše byla po stížnosti žalobce ze dne 23. 10. 2015 snížena na 640 Kč, a kterou žalobce zaplatil 16. 10. 2015 (viz rovněž dopis o poskytnutí informací ze dne 8. 9. 2015 včetně doručenky ze dne 29. 9. 2015 a oznámení o výši úhrady ze dne 10. 9. 2015 včetně doručenky ze dne 29. 9. 2015). Prvním rozhodnutím [anonymizováno] ze dne 11. 9. 2015 byla žádost žalobce o informace zčásti odmítnuta (viz rovněž rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 11. 9. 2015, č. j. [Anonymizováno], včetně doručenky žalobci ze dne 2. 10. 2015). K odvolání žalobce ze dne 12. 10. 2015, doplněnému dne 22. 10. 2015, bylo První rozhodnutí [anonymizováno] zrušeno Prvním rozhodnutím ředitele [anonymizováno] ze dne 6. 11. 2015 a věc byla vrácena [anonymizováno] k dalšímu řízení (viz rovněž odvolání žalobce ze dne 12. 10. 2015, výzva k odstranění vad odvolání ze dne 15. 10. 2015 včetně doručenky ze dne 29. 10. 2015, doplnění odvolání žalobce ze dne 22. 10. 2015 a rozhodnutí ředitele [anonymizováno] ze dne 6. 11. 2015, č. j. [Anonymizováno], včetně doručenky ze dne 20. 11. 2015). Dopisem ze dne 23. 11. 2015 [anonymizováno] poskytla další část žalobcem požadovaných informací, ve zbylém rozsahu byla Druhým rozhodnutím [anonymizováno] ze dne 24. 11. 2015 žádost žalobce částečně odmítnuta, proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 21. 12. 2015 odvolání (viz rovněž dopis o poskytnutí informací ze dne 23. 11. 2015 včetně doručenky ze dne 7. 12. 2015, rozhodnutí [anonymizováno] o částečném odmítnutí žádosti ze dne 24. 11. 2015, č. j. [Anonymizováno], včetně doručenky ze dne 7. 12. 2015 a odvolání žalobce ze dne 21. 12. 2015). Po podání odvolání [anonymizováno] poskytla dopisem ze dne 4. 1. 2016 další část žalobcem požadovaných informací, Druhým rozhodnutím ředitele [anonymizováno] ze dne 5. 1. 2016 bylo odvolání žalobce zamítnuto a Druhé rozhodnutí [anonymizováno] potvrzeno (viz rovněž dopis o poskytnutí informací ze dne 4. 1. 2016 včetně doručenky žalobci ze dne 14. 1. 2016 a rozhodnutí ředitele [anonymizováno] ze dne 5. 1. 2016, č. j. [Anonymizováno] včetně doručenky ze dne 18. 1. 2016). Proti Druhému rozhodnutí ředitele [anonymizováno] podal žalobce dne 17. 3. 2016 žalobu k Městskému soudu v Praze, řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka] (viz rovněž správní žaloba žalobce ze dne 17. 3. 2016). V rámci řízení před Městským soudem v Praze požádal žalobce o osvobození od soudních poplatků. Městský soud v Praze nejdříve usnesením ze dne 17. 5. 2016 žalobu odmítl. Proti tomuto usnesení podal žalobce dne 23. 6. 2016 kasační stížnost, Městský soud v Praze předložil spis Nejvyššímu správnímu soudu dne 4. 7. 2016. Rovněž v tomto řízení žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků. NSS řízení o kasační stížnosti dne 6. 4. 2017 přerušil do rozhodnutí rozšířeného senátu ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka]. O pokračování v řízení rozhodl NSS 20. 9. 2017, přičemž téhož dne zrušil usnesení Městského soudu v Praze o odmítnutí žaloby. Toto kasační rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. 10. 2017 a spis byl Městskému soudu v Praze doručen 20. 10. 2017. Městský soud Praze v dalším řízení dne 14. 8. 2019 zaslal žalobci formulář prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a vyzval ho k doplnění žádosti o osvobození od soudních poplatků, což žalobce v prodloužené lhůtě 10 dnů učinil. Městský soud v Praze poté tuto žádost dne 23. 9. 2019 zamítl, žalobce proti jeho rozhodnutí podal kasační stížnost, kterou NSS (po předložení Městským soudem v Praze dne 24. 10. 2019) dne 21. 4. 2020 částečně zamítl a částečně odmítl, přičemž právní moci dané rozhodnutí nabylo dne 7. 5 2020 a Městskému soudu v Praze byl spis vrácen 17. 7. 2020. Dne 31. 8. 2020 Městský soud v Praze vyzval žalobce k odstranění vad žaloby a dne 11. 9. 2020 bylo řízení přerušeno, neboť správní spis potřebný k provedení dokazování byl připojen u jiného řízení, přičemž Městskému soudu v Praze byl zmíněný spis zapůjčen dne 4. 11. 2021. Poté Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 12. 2021, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 7. 1. 2022, zrušil Druhé rozhodnutí ředitele [anonymizováno] a věc vrátil [anonymizováno] k dalšímu řízení (viz rovněž rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2021, č. j. [spisová značka], s vyznačenou doložkou právní moci). Dne 22. 12. 2021 byl žalobci doručen dopis [anonymizováno] ze dne 22. 12. 2021, č. j. [Anonymizováno], jímž [anonymizováno] poskytla žalobci další část původně požadovaných informací se sdělením, že tímto považuje [anonymizováno] žádost žalobce za vyřízenou. Dne 31. 3. 2022 adresoval žalobce [anonymizováno] žádost o přijetí opatření proti nečinnosti, v níž žádal vydání rozhodnutí o jeho odvolání proti Druhému rozhodnutí [anonymizováno], neboť kasačním rozsudkem Městského soudu v Praze byla věc vrácena do stadia odvolacího řízení, v němž má být vydáno rozhodnutí odvolacího správního orgánu. Dopisem [anonymizováno] ze dne 10. 5. 2022, č. j. [Anonymizováno], byl žalobce vyrozuměn o převzetí spisového materiálu od [anonymizováno] dne 4. 5. 2022, přičemž byl současně vyzván k doplnění odvolání proti Druhému rozhodnutí [anonymizováno], což žalobce učinil podáním ze dne 2. 6. 2022 (viz rovněž výzva k odstranění vad odvolání ze dne 10. 5. 2022 a kopie odůvodnění odvolání ze dne 2. 6. 2022). Rozhodnutím [anonymizováno] ze dne 19. 9. 2022 bylo Druhé rozhodnutí [anonymizováno] zrušeno, řízení bylo v rozsahu 1. a 2. bodu žalobcovy žádosti částečně zastaveno a věc byla vrácena [anonymizováno] k dalšímu řízení. V rozsahu částečného zastavení řízení bylo rozhodnutí odůvodněno mezitímním poskytnutím některých informací žalobci. V rozsahu zrušujícím pak bylo rozhodnutí odůvodněno nedostatkem náležitostí Druhého rozhodnutí [anonymizováno] ve smyslu ust. § 68 odst. 3 s. ř. (viz rovněž rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 19. 9. 2022, č. j. [anonymizováno]-[Anonymizováno] včetně doručenky ze dne 29. 9. 2022 a doložkou právní moci k témuž dni). Zbylé informace poskytla [anonymizováno] žalobci dopisem ze dne 6. 10. 2022, č. j. [Anonymizováno]. Žalobce dne 10. 10. 2022 uplatnil u České republiky nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, který žalovaná vyřídila dopisem ze dne 27. 3. 2023 (viz rovněž podání žalobce ze dne 30. 9. 2022 a potvrzení [anonymizováno] [anonymizováno] ze dne 10. 10. 2022).

6. Dopisem [anonymizováno] [anonymizováno] ze dne 27. 3. 2023, č. j. [č. účtu], doručeným žalobci dne 14. 4. 2023 (viz doručenka), bylo prokázáno, že žalovaná reagovala na žádost žalobce o náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední prostup spočívající v nepřiměřeně dlouhém řízení o žádosti žalobce ze dne 21. 8. 2015. Žalovaná v dopisu konstatovala nesprávný úřední postup v dané věci dle § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdšZ s tím, že v řízení došlo k dílčím průtahům a celkovou délku řízení tak lze již považovat za nepřiměřenou. S odkazem na § 31a odst. 2 OdšZ konstatovala porušení práva, které označila za plnohodnotnou formu zadostiučinění, a současně se žalobci omluvila za to, že v průběhu řízení došlo k dílčím průtahům řízení za nepřiměřenou délku řízení. V dopise žalovaná nekonkretizovala předmětná řízení a právo žalobce, jež mělo být nesprávným úředním postupem dotčeno. V závěru upozornila žalobce na nemožnost vyhovění jeho žádosti o zveřejnění omluvy na stránkách [anonymizováno] pro absenci dispozičních oprávnění s těmito stránkami žalovanou.

7. Účastnickým výslechem žalobce bylo prokázáno, že tento se věnuje právním otázkám a právním případům minimálně od roku 1988, kdy zastupoval několik osob, následně ukončil právnické studium a získal titul [tituly před jménem], později titul [tituly před jménem] a [tituly za jménem] Celkově se žalobce na [anonymizováno] obracel přibližně čtyřikrát, vždy se žádostí o informace. V těchto řízeních žalobce opakovaně podával opravné prostředky a žaloby ke správním soudům. Obdobně postupuje rovněž spolek [jméno FO], v jehož rámci žalobce působí. Informace o dotčených osobách žalobce zjišťoval pro jejich tvrzený podíl na nezákonném stíhání [tituly před jménem] [jméno FO] [Anonymizováno], jehož zástupcem v odškodňovacím řízení byl právě žalobce. Kdyby žalobce věděl, že řízení o jeho žádosti bude probíhat přes 7 let, zvážil by vůbec podání takové žádosti. Výsledek řízení pro něj byl zklamáním, velkou deziluzí, byť to pro něj, pro dosavadní poznatky o fungování [anonymizováno], nebylo velkým překvapením. Informace, získané po uplynutí doby pro jejich poskytnutí, měly u jen historickou nebo akademickou hodnotu, jejich význam zde byl v době podání žádosti.

8. Výpisem ze spolkového rejstříku bylo prokázáno, že žalobce byl ke dni 7. 12. 2023 místopředsedou výboru [jméno FO], IČO [IČO], jehož účelem je ochrana občanských a lidských práv.

9. Fotokopiemi obsahu webových stránek [anonymizováno] [anonymizováno], Policie ČR a [anonymizováno] spravedlnosti bylo prokázáno, že [anonymizováno] [anonymizováno] dne 7. 6. 2023 uveřejnilo na jeho webových stránkách omluvu žalobci za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě způsobené nesprávným úředním postupem, a to ve věci žádosti žalobce o informace ze dne 14. 8. 2014. Dne 9. 3. 2023 uveřejnilo [anonymizováno] spravedlnosti omluvu žalobci za porušení jeho základního práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a bez zbytečných průtahů, a to ze strany Obvodního soudu pro [adresa] a oddělení styku s veřejností zmíněného [anonymizováno]. Blíže neurčeného data zveřejnila Policie ČR - KŘP hlavního města Prahy na jejích webových stránkách omluvu žalobci na základě rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 1. 9. 2023, č. j. [spisová značka], a to za nesprávný úřední postup ve věci žádosti žalobce o informace ze dne 14. 8. 2014.

10. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 9. 2023, č. j. 28 C 1/2023-146, který nabyl právní moci dne 18. 10. 2023, soud zjistil, že žalobce vedl proti žalované spor o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřeně dlouhém řízení o žádosti žalobce o informace ze dne 14. 8. 2014, jíž se domáhal personálních informací o některých příslušnících Policie ČR, přičemž dané informace nebyly žalobci zcela poskytnuty, a to ani v řízení o odvolání, pročež žalobce podal žalobu k Městskému soudu v Praze, která byla zamítnuta, a jeho následnou kasační stížnost Nejvyšší správní soud zamítl. Celková délka řízení činila 6 let, 9 měsíců a 14 dnů, soud ji označil za nepřiměřenou a žalobě zčásti vyhověl, když žalované uložil povinnost písemně se žalobci omluvit a zaplatit mu částku 10 183 Kč s příslušenstvím (výroky II. a III.). Ve zbylém rozsahu soud řízení zastavil (výrok I.) a žalobu zamítl (dalších písemných omluv a částky ve výši 149 817 Kč - výroky IV. a V.), přičemž při posouzení výše peněžité satisfakce mimo jiné dovodil, že délkou řízení žalobci nevznikla žádná zásadnější újma a význam požadovaných informací pro žalobce byl prakticky nepatrný. Žalobce byl v dané věci motivován osobní zvědavostí vůči dotčené osobě, kterou považoval za neprofesionální a nekompetentní k výkonu funkce, informace se dotýkaly toliko jeho osobní sféry bez vidiny dalšího nakládání se získanými informacemi. Soud tak přiznal žalobci peněžitou satisfakci v rozsahu 10 % z jinak vypočtené částky za dobu řízení, přičemž o 80 % ponížil vypočtenou částku právě pro výrazně snížený význam řízení pro žalobce.

11. Z pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 10. 2017, č. j. 17 C 84/2017-37, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2018, č. j. 29 Co 60/2018-64, soud zjistil, že [jméno FO] vedl proti žalované spor o náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřeně dlouhém řízení o žádosti o informace ze de 19. 1. 2015, kterou žádal o informace o platech zaměstnanců Kanceláře prezidenta republiky. V dané věci soud uložil žalované zaplatit tamnímu žalobci částku 47 250 Kč s příslušenstvím, ve zbylém rozsahu 23 625 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Své rozhodnutí soud založil mimo jiné na závěru, že postup Kanceláře prezidenta republiky byl nemístný, když tato sice ve lhůtě jí stanovené vydala odmítavé rozhodnutí, které bylo k odvolání tamního žalobce potvrzeno, s poskytnutím informací však vyčkala až těsně před jednání správního soudu, čímž vyloučila soudní přezkum jejího doposud vydaného rozhodnutí, což v tamním žalobci muselo vyvolat pocit frustrace a nedůvěry v právní stát. Okolnosti případu shledal soud natolik závažnými, že za přiměřené zadostiučinění považoval peněžitou satisfakci. Městský soud v Praze rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku I. a navazujícím výroku III. k odvolání žalované potvrdil. Z úřední činnosti je soudu známo, že dovolání proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze bylo v řízení u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 3534/2018 odmítnuto.

12. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 5. 2022, č. j. 16 C 1/2019-243, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2022, č. j. 23 Co 323/2022-279, jež nabyly právní moci dne 31. 8. 2022, resp. dne 3. 11. 2022, soud zjistil, že mezi účastníky bylo vedeno řízení o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou měl žalobce utrpět nepřiměřeně dlouhým řízením o jeho žádosti ze dne 13. 3. 2015, v níž se domáhal poskytnutí personálních informací o příslušníku Policie ČR. Soud I. stupně žalobu zamítl v rozsahu peněžité satisfakce 140 000 Kč s příslušenstvím a požadavku na konstatování porušení práva, a vyhověl ji ohledně povinnosti žalované písemně se žalobci omluvit. Své rozhodnutí založil mimo jiné na závěru, že řízení o žádosti, a to včetně řízení před správními soudy, trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu tří let, zohlednil však skutečnost, že žalobce je občanským aktivistou vedoucím celou řadu řízení, zabývá se otázkou lidských práv, přičemž přes tvrzení žalobce o důvodnosti jím učiněné žádosti nezůstala vyloučena možnost odvetného charakteru učiněné žádosti žalobce směřující k policistovi, jehož postup měl žalobce označit za nesprávný. Za těchto okolností soud hodnotil nárok žalobce na peněžité zadostiučinění jako nepřiměřený. Městský soud v Praze rozsudek soudu I. stupně ve výrocích o věci samé potvrdil s odůvodněním, že soud správně shledal délku řízení o žádosti žalobce nepřiměřenou, stejně tak však správně přihlédl k okolnostem konkrétního případu, tj. osobě žalobce a jeho roli v řízeních předcházejících řízení o žádosti a vlivu tohoto vztahu žalobce k řízení na jím prožívanou újmu.

13. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 18. 5. 2021, č. j. 8 C 341/2019-72, ve spojení s rozsudkem Městského soud v Praze ze dne 21. 4. 2022, č. j. 36 Co 48/2022-127, který nabyl právní moci dne 5. 5. 2022, soud zjistil, že mezi účastníky byl veden před zdejším soudem spor o zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalobce, kterou měl utrpět nepřiměřeně dlouhým řízením trvajícím od 16. 12. 2015 do 6. 9. 2018 o jeho žádosti o informace, kterou podal ke [anonymizováno] a kterou se domáhal zjištění personálních a osobních informací o okruhu osob, které se měly podílet na, dle jeho tvrzení, nedostatečně účinném vyšetřování ve věci rozhodované nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 860/15, především jejich zařazení, příjmu, profesní minulosti, adresy trvalého pobytu, kázeňských odměn apod. Zdejší soud konstatoval porušení práva žalobce nepřiměřeně dlouhým řízením před [anonymizováno], Městským soudem v Praze a Nejvyšším správním soudem, žalované uložil omluvit se žalobci a zamítl nárok na peněžitou satisfakci 200 000 Kč s příslušenstvím. Své rozhodnutí soud založil na závěru naplnění podmínek odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem v důsledku nepřiměřené délky řízení, za dostatečnou satisfakci soud považoval konstatování a omluvu, která zahrne rovněž nepřiměřenou délku řízení, když průtažné řízení nemělo pro žalobce zásadní význam. K odvolání změnil Městský soud v Praze rozsudek zdejšího soudu tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl, kdy se neztotožnil se závěrem zdejšího soudu o nepřiměřené délce správního řízení, kteréžto bylo právně složité, žalobce jeho jednáním, především vadnými podáními a objektivně nedůvodnými žádostmi o osvobození od soudních poplatků, přispěl k délce řízení, příslušné orgány činily úkony v převážné míře bezodkladně a výsledek řízení nijak nezasáhl do sféry žalobce či jím spoluřízeného [Anonymizováno] [jméno FO], neboť pro účely podání k Úřadu vlády mohl žalobce předmětné řízení označit i bez údajů získaných žádostí.

14. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2022, č. j. [spisová značka], soud zjistil, že odvolací soud přezkoumal rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 8. 2021, č. j. 52 C 124/2013-382, jímž soud I. stupně uložil žalované zaplatit žalobci 48 456 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žalobu zamítl v rozsahu částky 36 544 Kč s příslušenstvím a požadované omluvy (výroky II. a III.), přičemž tento rozsudek byl změněn ve výroku I. tak, že se i v tomto rozsahu žaloba zamítá (výrok I.) a v ostatních výrocích se rozsudek potvrzuje (výrok II.). Předmětem řízení před soudy obou stupňů byl nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřeně dlouhém řízení (přesahujícím 4 roky) o žádosti žalobce o informace ze dne 9. 4. 2008, kterou se domáhal informací ohledně právního podkladu pro vyžadování občanských průkazů od osob vstupujících do budovy Policejního prezidia Policie ČR, a které nebylo zcela vyhověno, pročež byla věc řešena před odvolacím správním orgánem i správními soudy. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, dospěl však k odlišnému právnímu závěru, že již poskytnutá omluva byla dostatečným zadostiučiněním pro žalobce, jehož se předmět řízení v jeho druhé fázi osobně nijak nedotýkal a z podstaty věci neměl pro žalobce zvýšený význam, pročež odvolací soud neshledal důvodu přiznat žalobci satisfakci v peněžité formě. Odvolací soud rovněž uzavřel, že srovnání s případem [jméno FO] není příhodné, neboť u zmíněné osoby byl shledán nikoliv nepatrný význam řízení pro jeho osobu, když požadoval získání informací jiného charakteru, přičemž každý případ je třeba hodnotit s přihlédnutím k okolnostem individuálně. Z úřední činnosti je soudu známo, že dovolání proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze bylo v řízení u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 139/2023 odmítnuto.

15. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2021, č. j. 68 Co 126/2021-352, jenž nabyl právní moci dne 30. 8. 2021, soud zjistil, že odvolací soud přezkoumal rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 12. 2020, č. j. 26 C 1/2015-320, jímž soud I. stupně uložil žalované písemně se omluvit, zamítl žalobu v rozsahu částky 100 000 Kč s příslušenstvím. Městský soud v Praze rozsudek soudu I. stupně formulačně změnil výrok týkající se omluvy I. a potvrdil zamítavý výrok. Předmětem řízení byl nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve formě omluvy a v peněžité formě s eventuálním poskytnutím zadostiučinění formou konstatování porušení práva za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení o jeho žádosti o poskytnutí informací ze dne 19. 10. 2009, které trvalo cca 5 let a 5 měsíců. Po rozboru dosavadní rozhodovací praxe a analýze vyvíjející se judikatury dospěl soud I. stupně k závěru, že délka řízení nebyla přiměřená a že došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Dostatečnou reparaci újmy shledal nalézací soud v morálním zadostiučinění - omluvě, když vyšel z významu řízení pro žalobce, který získal informace o zásahu proti třetím osobám, které neznal, přičemž dané informace sloužily toliko pro účely spolku, jehož je členem, a nijak nezasahovaly do jeho osobní sféry. Rovněž přihlédl k již částečně poskytnuté omluvě. Městský soud v Praze jako soud odvolací shledal odvolání žalobce co do věci samé nedůvodným, důvodným bylo toliko co do absence některých jeho titulů v textaci uložené omluvy. Ztotožnil se s právními závěry soudu I. stupně stran vzniku odpovědnosti státu a vzniku újmy, rovněž však potvrdil posouzení vhodné formy zadostiučinění.

16. Z nepravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 2. 2024, č. j. 28 C 3/2023-99, soud zjistil, že v řízení mezi účastníky o náhradu nemajetkové újmy žalobce za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného u zmíněného soudu pod sp. zn. 19 C 225/2015, jehož předmětem byla ochrana osobnosti žalobce, soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 41 000 Kč s příslušenstvím a žalobu zamítl v rozsahu částky 79 000 Kč s příslušenstvím. Své rozhodnutí soud založil na zjištění relevantního časového úseku předmětného řízení, tj. 4 let a 5 měsíců, na jejímž základě dospěl k částce 51 250 Kč, kterou po několika korekcích (ve výsledku ponížení o 20 %) upravil na přiznanou částku 41 000 Kč. Dle žalobních tvrzení bylo proti tomuto rozsudku podáno oběma účastníky odvolání, o kterém nebylo dosud rozhodnuto.

17. Sdělením Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2019, sdělením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 7. 2019 a výpisem lustrovaných věcí u Obvodního soudu pro Prahu 2, vyhotoveným pod sp. zn. 40 Si 350/2019 k osobě žalobce, bylo prokázáno, že žalobce vedl u Městského soudu v Praze 65 řízení. U Obvodního soudu pro Prahu 5 pak žalobce od roku 2011 do 9. 7. 2019 vedl celkem 37 řízení v pozici žalobce s nárokem na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve smyslu OdšZ, z nichž v 15 případech bylo žalobě minimálně z části vyhověno, a ve 4 případech dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. U Obvodního soudu pro Prahu 2 žalobce vedl od roku 2011 do roku 2019 celkem 19 řízení v pozici žalobce s nárokem na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve smyslu OdšZ.

18. S ohledem na nesporná prohlášení účastníků soud z ostatních provedených důkazů, zahrnujících především přípisy, rozhodnutí, potvrzení a korespondenci účastníků ve správním řízení před [anonymizováno], již nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry v projednávané věci, a proto je dále nehodnotil.

19. Na základě nesporných prohlášení účastníků a provedeného dokazování lze tedy o skutkovém stavu učinit závěr, podle kterého žalobce žádostí ze dne 21. 8. 2015 požádal [anonymizováno] o poskytnutí konkretizovaných informací o profesní minulosti a kariéře tří současných nebo bývalých příslušníků [anonymizováno]. [anonymizováno] žalobcem požadované informace zčásti poskytla, poskytnutí části informací však podmínila úhradou nákladů ve výši 990 Kč, jejichž výše byla po stížnosti žalobce snížena na 640 Kč, přičemž tuto částku žalobce uhradil. Prvním rozhodnutím [anonymizováno] ze dne 11. 9. 2015 byla žalobcova žádost částečně odmítnuta. K odvolání žalobce bylo toto rozhodnutí Prvním rozhodnutím ředitele [anonymizováno] ze dne 6. 11. 2015 zrušeno. I Druhým rozhodnutím [anonymizováno] ze dne 24. 11. 2015 byla žalobcova žádost částečně odmítnuta, přičemž Druhým rozhodnutím ředitele [anonymizováno] ze dne 5. 1. 2016 bylo odvolání žalobce zamítnuto a Druhé rozhodnutí [anonymizováno] potvrzeno. Proti Druhému rozhodnutí ředitele [anonymizováno] podal žalobce dne 17. 3. 2016 žalobu k Městskému soudu v Praze. V rámci řízení před Městským soudem v Praze byla nejdříve usnesením ze dne 17. 5. 2016 žaloba odmítnuta, toto usnesení však bylo ke kasační stížnosti žalobce po přerušení řízení dne 20. 9. 2017 zrušeno a spis byl Městskému soudu v Praze vrácen 20. 10. 2017. Městský soud Praze v dalším řízení dne 14. 8. 2019 zaslal žalobci formulář prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a dne 23. 9. 2019 žádost žalobce zamítnul, přičemž toto rozhodnutí bylo ke kasační stížnosti žalobce potvrzeno Nejvyšším správním soudem a Městskému soudu v Praze byl spis vrácen 17. 7. 2020. V dalším řízení Městský soud v Praze řízení přerušil, a to až do obdržení nedosažitelného správního spisu dne 4. 11. 2021. O věci samé rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 12. 2021, č. j. [spisová značka], jenž nabyl právní moci dne 7. 1. 2022 a jímž zmíněný soud zrušil Druhé rozhodnutí ředitele [anonymizováno] a věc vrátil [anonymizováno] k dalšímu řízení. Dopisem [anonymizováno] ze dne 22. 12. 2021 byla žalobci další část původně požadovaných informací, žalobce však dne 31. 3. 2022 adresoval [anonymizováno] žádost o přijetí opatření proti nečinnosti, v níž žádal vydání rozhodnutí o jeho odvolání proti Druhému rozhodnutí [anonymizováno]. Spis byl dne 4. 5. 2022 postoupen [anonymizováno], přičemž tento úřad po výzvě na žalobce k doplnění odvolání rozhodnutím ze dne 19. 9. 2022 zrušil Druhé rozhodnutí [anonymizováno], řízení v dílčí části žalobcovy žádosti zastavil věc vrátil [anonymizováno] k dalšímu řízení. V rozsahu částečného zastavení řízení bylo rozhodnutí odůvodněno mezitímním poskytnutím některých informací žalobci. Zbylé informace poskytla [anonymizováno] žalobci dopisem ze dne 6. 10. 2022. Žalobce dne 30. 9. 2022 uplatnil u České republiky – [anonymizováno] [anonymizováno] nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, který žalovaná po postoupení [anonymizováno] [anonymizováno] vyřídila dopisem ze dne 27. 3. 2023, doručeným žalobci po uplynutí úložní doby dne 14. 4. 2023. Žalovaná v dopisu konstatovala nesprávný úřední postup v dané věci spočívající v dílčích průtazích soudních řízení před správními soudy, pro které lze celkovou dobu řízení o žalobcově žádosti považovat za nepřiměřenou. Žalovaná označila toto konstatování za plnohodnotnou formu zadostiučinění, přičemž se současně omluvila žalobci za to, že v průběhu řízení došlo k dílčím průtahům řízení, a za nepřiměřenou délku řízení. Žalovaná upozornila žalobce na nemožnost vyhovění jeho žádosti o zveřejnění omluvy na stránkách [anonymizováno] pro absenci dispozičních oprávnění s těmito stránkami žalovanou. Žalobce v minulosti opakovaně zahajoval podanými žalobami řízení o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu spočívající v nepřiměřeně dlouhých řízeních správních orgánů o jeho žádostech o informace podle InfZ, přičemž u Obvodního soudu pro Prahu 5 žalobce od roku 2011 do 9. 7. 2019 vedl celkem 37 řízení v pozici žalobce a u Obvodního soudu pro Prahu 2 pak žalobce vedl od roku 2011 do roku 2019 celkem 19 řízení v pozici žalobce. Některá řízení probíhají dosud. Jeho nároky na peněžitou a morální satisfakci byly projednávány v řízeních vedených u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 1/2023 a 16 C 1/2019, u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 84/2017 a 26 C 1/2015, u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 52 C 124/2013 a u zdejšího soudu pod sp. zn. 8 C 341/2019-72, přičemž převážně byl žalobce úspěšný toliko co do morální satisfakce. Nároky žalobce na peněžitou kompenzaci byly shledány nedůvodnými, a to i v případě řízení před odvolacím soudem, s výjimkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 1/2023, v němž byla žalobci soudem I. stupně pravomocně přiznána rovněž peněžní satisfakce. V rámci rozhodnutí vydaných ve výše uvedených věcech vzal soud vždy do úvahy význam řízení pro žalobce, který se věnuje právním otázkám a právním případům, je místopředsedou výboru [jméno FO], jehož účelem je ochrana občanských a lidských práv, a sám je občanským aktivistou opakovaně žádajícím o informace podle InfZ, stejně tak jako je podatelem mnoha správních žalob. Na základě rozhodnutí, v nichž byl žalobce úspěšný a v nichž byla té které žalované uložena písemná omluva se zveřejněním, uveřejnilo [anonymizováno] [anonymizováno] dne 7. 6. 2023 na jeho webových stránkách omluvu žalobci, stejně tak učinilo dne 9. 3. 2023 [anonymizováno] [Anonymizováno] na jeho webových stránkách a stejně tak učinila Policie ČR - KŘP hlavního města Prahy na jejích webových stránkách blíže neurčeného data.

20. Podle čl. 6, bod 1, věta první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

21. Podle č. 38 odst. 2 Listiny má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

22. Podle čl. 36 Listiny má každý právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem (odst. 3). Podmínky a podrobnosti upravuje zákon (odst. 4).

23. Podle § 1 odst. 1 OdšZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

24. Podle § 6 OdšZ ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu [anonymizováno] a jiné ústřední správní úřady (dále jen „úřad“) (odst. 1). Úřadem podle odstavce 1 je: a) [anonymizováno] spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem; b) příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu.

25. Podle § 13 OdšZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

26. Podle § 14 OdšZ se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 (odst. 1). Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu (odst. 3).

27. Podle § 15 odst. 2 OdšZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

28. Podle § 154 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení.

29. Podle § 31a OdšZ, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

30. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba na náhradu nemajetkové újmy je v rozsahu požadované morální satisfakce (omluvy) důvodná, nikoliv však v rozsahu požadované peněžité satisfakce. Soud v prvé řadě vycházel z Úmluvou zakotvené ochrany práva žalobce na projednání jeho záležitosti (podané žádosti o informace) v přiměřené lhůtě, stanovené čl. 6 bod 1 věta první Úmluvy. V tomto směru nelze pominout limitaci tohoto ustanovení na rozhodování o občanských právech dané osoby nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti této osobě. Jak ovšem uzavřel Ústavní soud v jeho konstantní judikatuře (viz např. nález ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. I. ÚS 2872/18, nebo nález ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. III. ÚS 197/15), lze pro ochranu typicky základního práva jednotlivce na projednání věci v přiměřené lhůtě aplikovat čl. 38 odst. 2 Listiny. Nárok žalobce je založen právě na jím tvrzené nepřiměřenosti délky trvání řízení o jeho žádosti, čímž mělo ze strany dotčených správních orgánů a správních soudů dojít k nesprávnému úřednímu postupu, přičemž žalobci mělo vzniknout právo na náhradu újmy tímto postupem způsobené, a to ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny. Soud proto zjištěné skutečnosti hodnotil podle příslušných ustanovení OdšZ, a to ve smyslu čl. 36 odst. 4 Listiny.

31. V této věci soud předně konstatuje, že žalobce splnil primární podmínku pro domáhání se práva na náhradu nemajetkové újmy u soudu, způsobené mu tvrzeným nesprávným úředním postupem, neboť dopisem ze dne 30. 9. 2022 uplatnil u České republiky - [anonymizováno] [anonymizováno] nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, a to ve smyslu ust. § 14 odst. 1 a 3 OdšZ, jejíž přijetí potvrdilo [anonymizováno] [anonymizováno] dne 10. 10. 2022. Za splněnou má soud rovněž podmínku stanovenou § 6 OdšZ, tedy uplatnění u příslušné organizační složky státu oprávněné za něj ve věci předběžného projednání jednat, neboť i když žalobce jeho původní žádost adresoval [anonymizováno] [anonymizováno], toto [anonymizováno] žalobcovu žádost postoupilo [anonymizováno] [anonymizováno], příslušnému ve smyslu § 6 odst. 4 OdšZ, které žádost žalobce předběžně projednalo a o vyřízení žádosti jej informovalo dopisem ze dne 27. 3. 2023, doručeným žalobci po uplynutí úložní doby dne 14. 4. 2023. Šestiměsíční lhůta pro poskytnutí zadostiučinění však uplynula dne 10. 4. 2024, přičemž předala-li žalovaná k poštovní přepravě dopis ze dne 27. 3. 2023 tak, že tento byl k vyzvednutí připraven dne 4. 4. 2024 a byl přijat zástupcem žalobce de 14. 4. 2024, učinila tak žalovaná po uplynutí stanovené lhůty a nikoliv tak, jak žalobce požadoval, pročež tento podal žalobu ke zdejšímu soudu. Na právě uvedeném nemůže ničeho změnit skutečnost, že žalobce podal žalobu před uplynutím oné šestiměsíční lhůty podle § 15 odst. 2 OdšZ a contrario, neboť pro soud je v prvé řadě rozhodný stav ke dni vydání jeho rozhodnutí ve smyslu § 154 odst. 1 OSŘ, přičemž žalovaná ani v návaznosti na podanou žalobu nezměnila své stanovisko k věci, čímž by případně způsobila procesní neúspěch žalobce pro jeho uspokojení před uplynutím zákonné lhůty.

32. Pro oprávněnost nároku žalobce z titulu náhrady nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup je třeba naplnění tří podmínek: 1) existence nesprávného úředního postupu, 2) vznik újmy na straně žalobce, 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

33. Co do prvé z podmínek nebylo mezi stranami po skutkové stránce sporu, že řízení o žádosti žalobce o informace podle InfZ trvalo od 21. 8. 2015, tj. ode dne podání žádosti, do října 2022, kdy [anonymizováno] poskytla zbylé informace žadateli. Z pohledu posouzení přiměřenosti délky řízení a posouzení vhodné formy zadostiučinění je nerozhodné, zda k doručení zbylých informací došlo již dne 6. 10. 2022, jak uvedla žalovaná, nebo až dne 25. 10. 2022, jak uvedla žalobkyně. Rozdíl v řádu pouhých několika dnů je zcela zanedbatelným oproti nesporným 7 letům a 1 měsíci, v nichž řízení o žádosti trvalo. Byť toto řízení probíhalo opakovaně před odvolacím správním orgánem a rovněž před správními soudy, kteréžto skutečnosti soud dále posoudí v rámci úvahy nad vhodnou formou zadostiučinění a její případnou výší, lze na tomto místě konstatovat, že doba, po níž trvalo řízení před správními orgány a správními soudy, když tato řízení je třeba posuzovat jako jeden celek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5189/2016, nebo rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Cocchiarella proti Itálii, věc č. 64886/01), byla nepřiměřeně dlouhá. Byť správní orgány (zde [anonymizováno] a ve II. stupni její ředitel) postupovaly ve správním řízení o žádosti bezodkladně, především co do lhůt stanovených k vyřízení žádosti podle § 14 InfZ, v navazujícím správním řízení soudním došlo k průtahům, a sice v řízení před Nejvyšším správním soudem v období od července 2016, kdy došlo k předání spisu Nejvyššímu správnímu soudu, do dubna 2017, kdy došlo k přerušení řízení, a v řízení před Městským soudem v Praze v období od října 2017, kdy mu byl spis vrácen s rozhodnutím o kasační stížnosti proti jeho rozhodnutí o odmítnutí žaloby, do srpna 2019, kdy teprve se Městský soud v Praze začal zabývat žádostí žalobce o osvobození od soudních poplatků zasláním formuláře prohlášení o majetkových poměrech žalobce. Prodlevami trpělo rovněž správní odvolací řízení od okamžiku nabytí právní moci rozsudku Městského soudu v Praze ke dni 7. 1. 2022 do předání spisu [anonymizováno] 29. 4. 2022 a jeho rozhodnutí ze dne 19. 9. 2022. K těmto prodlevám nebylo objektivního důvodu, ať už na straně žalobce, nebo pro předmět řízení, pročež celková délka řízení přes 7 let zcela neodpovídá povaze původně zahájeného řízení o žádosti. Prodlevy v soudním řízení správním ostatně přiznala samotná žalovaná v rámci jejího dopisu ze dne 27. 3. 2023.

34. Pokud jde o vznik újmy na straně žalobce, soud založil svůj dílčí závěr na dosavadní judikatuře Nejvyššího soudu, především však na stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, v němž Nejvyšší soud, odkazujíce na závěry Evropského soudu pro lidské práva, např. ve věci Apicella, uzavřel, že je třeba vycházet ze silné, byť vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro žalobce morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu nejsou vyžadovány. Tato domněnka vychází rovněž z ústavněprávního rozměru dotčeného práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. I tato podmínka vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem je proto naplněna.

35. Výše rozvedenou domněnkou je z podstaty věci naplněna i podmínka třetí, tedy příčinná souvislost vzniku újmy na straně žalobce a nepřiměřeně dlouhého řízení o jeho žádosti, když právě v návaznosti na takto vzniklý nesprávný úřední postup váže dosavadní judikatura presumpci vzniku újmy. Ze shora uvedeného tak vyplývá oprávněnost nároku žalobce ve smyslu § 1 a 2 ve spojení s § 13 a 31a odst. 1 OdšZ na přiměřené zadostiučinění za vzniklou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení před [anonymizováno], jejím ředitelem a správními soudy jako celku.

36. Pro Při posouzení vhodné formy zadostiučinění vyšel soud postupoval z ust. § 31a odst. 2 a 3 OdšZ. Z hlediska složitosti věci nelze řízení o žádosti žadatele podle InfZ považovat za skutkově či právně složité, neboť požadované informace měla [anonymizováno] k dispozici a pakliže jejich množství představovalo nadměrnou zátěž, měla [anonymizováno] možnost lhůtu pro poskytnutí informací prodloužit až o 10 dnů a rovněž poskytnutí podmínit úhradou ze strany žalobce coby žadatele, k čemuž prokazatelně [anonymizováno] přistoupila. Řízení je však třeba považovat za procesně složité, a to s ohledem na počet instancí, jež se na vedení řízení správního i soudního podílely, když ve věci opakovaně rozhodoval jak odvolací správní orgán (ředitel [anonymizováno]), tak i Nejvyšší správní soud v řízeních o kasačních stížnostech žalobce, přičemž nelze opomenout ani přerušení řízení o jedné z kasačních stížností Nejvyšším správním soudem do skončení věci vedené vedené pod sp. zn. [spisová značka]. Tyto skutečnosti je třeba brát na zřetel především proto, že rozhodnutí o každém opravném prostředku nějakou dobu trvá a byť je právem účastníka napadnout vydané rozhodnutí přípustným opravným prostředkem, musí tento počítat s prodloužením celkové délky řízení o dobu řízení o takovém opravném prostředku.

37. Pokud jde o přístup orgánů veřejné moci, nelze přisvědčit tvrzení žalobce, že tyto jednaly obstrukčně a neochotně vůči žalobci, neboť ani ze spisového materiálu ve správním řízení, ani z odůvodnění vydaných rozhodnutí takový závěr nevyplývá. Žalobce opakovaně prezentoval své názory na postupy správních orgánů při vyřizování jeho žádostí, tyto však nevyplynuly ani z dokazování před soudy projednávajícími jím doposud vedená řízení o náhradu nemajetkové újmy za typově shodná řízení o žádosti, když částečně vyhovující rozhodnutí v daných věcech byla založena toliko na délce řízení a jakkoliv obstrukční či nevstřícný přístup správních orgánů v těchto řízeních nebyl shledán.

38. Z hlediska jednání žalobce, jímž tento mohl přispět k průtahům v řízení, resp. jeho nepřiměřené délce, soud uvádí, že žalobce byl opakovaně vyzván k opravám vadných procesních podání (odvolání ve správním řízení i žaloby v řízení soudním) a opakovaně podával žádost o osvobození od soudních poplatků. Těmito kroky žalobce zajisté přispěl k oddálení konečného rozhodnutí ve věci a prodloužení řízení. Jak ovšem již soud výše uvedl, činění žalobci příslušejících procesních úkonů jistě nelze klást tomuto k tíži, je však třeba i tato podání zohlednit v kontextu potřeby jejich vypořádání a rozhodnutí o nich, přičemž takováto dílčí řízení, zahájená žalobcem, nemohou být přisuzována k tíži postupu orgánů veřejné moci.

39. Za stěžejní kritérium považuje soud posouzení významu řízení pro žalobce. V tomto směru, veden zásadou naplnění legitimního očekávání nejen žalobce na obdobné rozhodnutí v obdobných věcech, soud vyšel z výše nastíněné dosavadní rozhodovací praxe jiných obvodních soudů, tj. z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 9. 2023, č. j. 28 C 1/2023-146, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 5. 2022, č. j. 16 C 1/2019-243, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2022, č. j. 21 Co 409/2021-413, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2021, č. j. 68 Co 126/2021-352. Nejen v těchto rozhodnutích bylo opakovaně akcentováno, a tento názor zastává i zdejší soud v projednávané věci, že řízení o žádosti podle InfZ ze své podstaty není řízením výrazně zasahujícím do rodinného nebo pracovního života žalobce, jeho výdělečné činnosti, osobnosti nebo osobní svobody, jak je tomu v jiných druzích řízení. I právě uvedené typy řízení, především řízení rodinně-právní a trestní, jsou odrazem ochrany základních práv osob, tak jako je tomu u práva na informace ve smyslu InfZ coby zákonné normy reflektující právo na informace zakotvené v čl. 17 odst. 1 Listiny. Přesto v rovině konkrétního řízení o žádosti, zde o žádosti žalobce ze dne 21. 8. 2015, nelze spatřovat význam předmětu řízení pro žalobce jiný než nepatrný. Obdobně jako v řízeních vedených pod sp. zn. 28 C 1/2023, 16 C 1/2019, 8 C 341/2019 a 21 Co 409/2021, i v tomto řízení požadoval žalobce coby občanský aktivista zabývající se otázkami lidských práv a zjevně také zákonností postupů orgánů veřejné moci, především pak orgánů činných v trestním řízení, informace k příslušníkům bezpečnostního sboru, konkrétně představitelů [anonymizováno], zajímal se o jejich služební zařazení, dosavadní profesní kariéru, platové ohodnocení, kázeňské odměny či prohřešky a dále adresy jejich trvalého pobytu a data narození. Dle jeho slov tak činil v návaznosti na trestní stíhání třetí osoby, kterou zastupoval, přičemž stíhání této osoby označil za nezákonné. To však ničeho nemění na obsahu požadovaných informací a jejich vztahu k žalobci coby žadateli. Žalobce činí z titulu jeho vlastního zájmu a členství ke spolku [jméno FO] žádosti o informace o orgánech veřejné moci a jejich příslušnících, a to buď na základě veřejně dostupných informací o jejich postupech v některých kauzách, nebo na základě nepřímé zkušenosti s jejich činností. Informace jím získávané v předmětném řízení o žádosti před [anonymizováno], stejně jako většina informací jím požadovaných v řízeních výše uvedených, však nikterak nezasahují do jeho osobní sféry, netýkají se řízení proti němu vedených či jím iniciovaných a nejedná se ani o informace, jež by byly podkladem pro další uplatňování jeho subjektivních veřejných nebo soukromých práv nebo pro splnění jeho povinností. Sám žalobce uvedl, že informace získané až s odstupem času měly pro něj toliko historickou, případně akademickou hodnotu, a že kdyby měl povědomí o celkové délce řízení, zvážil by vůbec podání oné žádosti o informace. Přitom nelze na straně žalobce spatřovat jakkoliv výraznou újmu, kterou by délkou řízení pociťovala osoba odlišná, kupříkladu práva neznalá, jež by s postupy správních orgánů a správních soudů nebyla srozuměna a jejíž pocit nejistoty z budoucího postupu a výsledků řízení by byl opodstatněný. Žalobci zajisté nelze klást k tíži jeho praktickou zkušenost s řízeními o žádosti o poskytnutí informací a s navazujícími řízeními nebo jeho právní vzdělání, optikou posouzení okolností každého jednotlivého případu však i tyto skutečnosti vstoupily do úvahy soudu, ústící v závěr o minimální újmě žalobce v důsledku nepatrného významu řízení pro něj.

40. S ohledem na výše uvedené závěry soud rovněž zvážil přiměřenost dosavadního zadostiučinění a případnou vhodnou formu satisfakce, jež by žalobci přiznal. Z dikce ust. § 31a odst. 2 OdšZ vyplývá, že poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích představuje zpravidla nejvyšší míru satisfakce, kterou lze poskytnout v případech, kdy by se samotné konstatování porušení práva nejevilo jako dostatečné. Konstatování porušení práva poškozeného totiž představuje základní formu satisfakce, která je výsledkem věcného posouzení případu a předpokladem pro další závěry. Ve vztahu k charakteru omluvy coby formy zadostiučiněné pak Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 31a odst. 2 OdšZ je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého předem neomezeného okruhu okolností. Omluva jako satisfakční prostředek zahrnující vyjádření subjektivního požadavku poškozeného na projev jemu vstřícné vůle státu uznat chybu není ani konstatováním porušení práva ani náhradou nemajetkové újmy v penězích. Uplatní-li poškozený nárok na poskytnutí zadostiučinění, vedle požadavku na omluvu, též prostředky morálními nebo peněžními, je na individuálním posouzení, zda je vedle omluvy k naplnění zásady přiměřenosti zapotřebí též např. konstatovat porušení práva nebo poskytnout - též vedle ní - přiměřené zadostiučinění v penězích (srov. rozsudek zmíněného soudu sp. zn. [spisová značka] nebo sp. zn. [spisová značka]). Projevem vstřícné vůle státu uznat chybu by (zpravidla) měla být i omluva za takové porušení práva už jenom z hlediska slušnosti, i když se toho poškozený výslovně nedomáhá. V projednávané věci žalovaná dopisem ze dne 27. 3. 2023 konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst 1. věta druhá a třetí OdšZ tím, že v řízení došlo k dílčím průtahům a celkovou délku řízení tak lze již považovat za nepřiměřenou. Současně se žalovaná žalobci omluvila za to, že v průběhu řízení došlo k dílčím průtahům v řízení a za nepřiměřenou délku řízení. V řízení tuto omluvu vztáhla výhradně k řízením soudním, jejíž nepřiměřenou délku vyměřila 5 lety a 9 měsíci. Takto poskytnutou omluvu soud shledal nedostatečnou. Omluva jako forma satisfakce má v daném případě totiž odrážet nejen projev uznání vlastního nesprávného postupu, ale především být natolik určitá, aby bylo lze vymezit rozsah řízení postiženého nesprávným úředním postupem a dále identifikovat právo jednotlivce dotčené nesprávným úředním postupem. Rovněž žalovaná pak musí respektovat již citované závěry judikatury, že tedy na řízení správní i navazující řízení soudní je třeba hledět jako na jeden celek, pročež nelze omluvu za nepřiměřenou i následná stanoviska cílit toliko do roviny řízení soudních, to navíc za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že k průtahu došlo rovněž po vydání kasačního rozsudku Městského soud v Praze, přičemž na tento průtah poukázal žalobce výzvou k přijetí opatření proti nečinnosti ze dne ze dne 6. 4. 2020.

41. Po zvážení všech výše uvedených objektivních kritérií a dalších okolností věci a po zhodnocení doposud poskytnutého zadostiučinění dospěl soud k závěru, že nárok žalobce na peněžitou satisfakci ve výši 150 000 Kč s příslušenstvím je nedůvodný, neboť dostatečnou formou zadostiučinění je v projednávané věci poskytnutí morální satisfakce, tj. omluvy, kterou soud žalované výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalobci poskytnout. Výrokem II. tohoto rozsudku proto soud žalobu v rozsahu požadované peněžité satisfakce zamítl.

42. Požadoval-li žalobce, aby jemu poskytnutá omluva byla po dobu 2 měsíců zveřejněna na webových stránkách [anonymizováno], je tento dílčí požadavek z hlediska soudního rozhodnutí nevykonatelným, stejně tak je však nepřiměřeným okolnostem případu. Byť bylo v řízení sjetinami webových stránek [anonymizováno] [anonymizováno] [Anonymizováno] a Policie ČR prokázáno, že v odlišných řízeních zmíněné orgány veřejné správy takovouto formou žalobci omluvu poskytly, jednalo se vždy o případy, kdy omluvu poskytl orgán na svých webových stránkách, event. na stránkách služebně či instančně podřízeného orgánu. V projednávané věci však žalobce přes poučení soudem, že v řízení bude nadále jednáno s Českou republikou - [anonymizováno] [anonymizováno] jako organizační složky stát příslušné dle § 6 odst. 4 OdšZ, trval na uveřejnění omluvy žalovanou na webové stránce [anonymizováno], tedy orgánu služebně či instančně nepodřízenému žalované, resp. nepodřízenému organizační složce žalované za ní vystupující v řízení, v důsledku čehož by rozhodnutí takto vydané nebylo vůči žalované materiálně vykonatelné. Nad to charakter zásahu do práva žalobce a způsob, jímž došlo k nesprávnému úřednímu postupu (tj. nepřiměřenou délkou řízení o žádosti žalobce, jehož účastníky nebyly další osoby, kdy řízení nebylo předmětem veřejného zájmu či mediální pozornosti a nevešlo tak v obecnou povědomost třetích osob), neodůvodňují poskytnutí omluvy žalobci ve formě, kterou požadoval, když za dostatečné soud považuje poskytnutí omluvy doporučeným, datovaným, oprávněnou osobou podepsaným a otiskem úředního razítka opatřeným dopisem.

43. Nelze přisvědčit námitce žalované, že žalobce přispěl k celkové délce řízení zjevně nedůvodnou žádostí o osvobození od soudních poplatků, neboť důvodnost takové žádosti může být z pohledu žalobce vnímána subjektivně, především však je soud v potřebě vyřízení takové žádosti vázán včasností, přičemž za odpovídající se z úřední činnosti soudu jeví vyřízení žádosti do jednoho měsíce od jejího doručení soudu při absenci výzvy k doplnění. Taková doba pro vyřízení žádosti žalobce bez dalšího nemohla v poměru k celkové délce řízení zapříčinit oddálení rozhodnutí ve věci samé, kterou by měl soud brát do úvahy. Jak ovšem soud uvedl výše, zohlednil skutečnost, že tyto žádosti žalobce činil opakovaně a trval na nich i po prvním rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobce o osvobození, které vždy vycházelo z majetkových poměrů žalobce dostatečných pro splnění poplatkové povinnosti.

44. Za nedůvodnou je třeba označit rovněž námitku žalované, že po datu 22. 12. 2021, kdy byly poskytnuty některé informace, bylo řízení o žádosti pro žalobce již zcela bez významu, neboť informace poskytnuté dopisem ze dne 6. 10. 2022 představovaly pouze deanonymizaci informací již poskytnutých. Neposkytla-li totiž [anonymizováno] informace okamžitě v podobě, na kterou dle odvolacích správních a soudních rozhodnutí měl žalobce coby žadatel právo, nelze prodlení správního orgánu limitovat okamžikem, kdy žalobce získal anonymizovanou podobu některých informací, tedy informaci neúplnou, měl-li právo na informaci deanonymizovanou, ať už k tomuto závěru později dospěla sama [anonymizováno], nebo jí k tomuto poskytnutí zavázal svým právním názorem odvolací správní orgán či správní soud. Význam pro žalobce, byť nepatrný, je tak třeba vnímat do poskytnutí poslední informace dopisem ze dne 6. 10. 2022.

45. Námitku žalobce, vylučující žalovanou tvrzené zneužití práva na informace žalobcem, ponechal soud mimo právní posouzení zjištěného skutkového stavu, neboť skutečnosti nasvědčující zneužití práva jsou v případě konkrétního řízení o žádosti důvodem pro odmítnutí žádosti ve smyslu § 11a InfZ a důvodnost takto vydaného rozhodnutí je předmětem soudního přezkumu správními soudy, nikoliv soudem zdejším. I v případě, že by žalobce jeho právo zneužíval, měla být jeho záležitost vyřízena v přiměřené době, tím spíše, stanovuje-li InfZ pro odmítnutí žádosti pro zneužití práva lhůtu kratší (7 dnů), od čehož se má odvíjet rovněž rychlost řízení odvolacího a řízení před správními soudy.

46. Nerozhodnou pro danou věc soud shledal žalobcem konkretizovanou judikaturu (rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]), podle které snížený význam předmětu řízení prokazuje žalovaná. V daném případě totiž žalovaná své povinnosti tvrzení a důkazní dostála, když sděleními Městského soudu v Praze, obvodních soudů a především doloženou judikaturou v nalézacích řízení prokázala, že žalobce je aktivním žadatelem o informace, stejně jako četným žalobcem v řízeních o náhradu nemajetkové újmy, přičemž jeho zájem je čistě osobní, nikoliv však ovlivněný potřebou informace získat k vymáhání jeho subjektivních práv či plnění povinností, nýbrž osobní zvědavostí, s jejímž neuspokojením v řádné lhůtě nelze pro praktické zkušenosti žalobce v řízení správních i soudních tohoto typu spojovat újmu větší než nepatrnou. V tomto směru soud upozorňuje, že na rozdíl od rozhodovací praxe správních soudů, na kterou odkazoval žalobce, především rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka], které konstatovaly nerozhodnost motivace žadatele získat požadované informace, je pro posouzení nároku žalobce z titulu přiměřeného zadostiučinění tato motivace rozhodující, neboť rovněž na jejím základě lze učinit závěr o míře významu řízení pro žalobce.

47. Soud se ztotožňuje s žalobcem citovanou judikaturou Nejvyššího správního soudu, konkrétně rozsudky sp. zn. 2 Ans 13/2012, 1 As 141/2011, 5 As 28/2007, 1 As 78/2014 a 8 As 55/2012, v nichž zmíněný soud konstatoval účel InfZ coby prostředku kontroly veřejné moci veřejností za účelem zvýšení transparentnosti a zkvalitňování fungování veřejné správy. Kromě obecného účelu InfZ a řízení o žádosti o informace však nelze v rámci posouzení významu daného řízení odhlédnout od konkrétností dané věci. Jak již soud rozvedl shora, byť žalobce naplňoval prostřednictvím žádosti své základní právo, v konečném důsledku charakter a obsah informací včetně účelu jejich získání nenabyl takového významu, aby jej soud shledal více než nepatrným. S tímto závěrem není v rozporu závěr Ústavního soudu, vyjádřený v jeho nálezu sp. zn. I. ÚS 1536/11, v němž byla vymezena odlišnost subjektivního a objektivního významu řízení pro žalobce, neboť závěr zdejšího soudu v této věci byl postaven právě na významu řízení pro žalobce jako občanského aktivisty a častého podatele žádostí a žalob s právním vzděláním.

48. Namítal-li žalobce podobnost s věcí projednávanou před Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 84/2017, resp. Městským soudem v Praze pod sp. zn. 29 Co 60/2018, v němž pro nepřiměřenou dobu řízení v délce 18 měsíců a 27 dnů soudy přiznaly tamnímu žalobci peněžitou satisfakci ve výši 47 250 Kč, je třeba shledat v řízení právě uvedeném a tomto řízení zásadní odlišnosti, spočívající především v charakteru zjišťovaných informací (žalobce v tamním řízení se dotazoval na otázky platové bez zohlednění dalších cílených personálních otázek) a ve vytýkaném postupu správních orgánů v rámci délky řízení (správní orgány informace nakonec poskytly před rozhodnutím správních soudů), přičemž odlišnost je třeba shledat rovněž v osobě žalobců a jimi prožívané újmě.

49. Žalobce rovněž předložil soudu nepravomocný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 2. 2024, č. j. 28 C 3/2023-99, jímž zmíněný soud uložil České republice - [anonymizováno] zaplatit žalobci částku 41 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu v rozsahu částky 79 000 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Předmětem tohoto řízení však byl nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného u zmíněného soudu pod sp. zn. 19 C 225/2015, jehož předmětem byla ochrana osobnosti žalobce. Své rozhodnutí sice soud I. stupně založil na zjištění relevantního časového úseku předmětného řízení, tj. 4 let a 5 měsíců, na jejímž základě dospěl k částce 51 250 Kč, kterou po několika korekcích (ve výsledku ponížení o 20 %) upravil na přiznanou částku 41 000 Kč, zdejší soud však k výše uvedenému rozhodnutí v uvedené věci nepřihlédl, neboť v prvé řadě účastníci při jednání soudu uvedli, že proti danému rozsudku bylo podáno oběma účastníky odvolání, přičemž zdejšímu soudu je z úřední činnosti známo, že odvolací řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 36 Co 229/2024 nebylo dosud skončeno, a dále soud shledal odlišnost v předmětu řízení, jehož nepřiměřenou délkou měla vzniknout žalobci újma, kdy předmětem řízení sp. zn. 19 C 225/2015 byl nárok žalobce z titulu ochrany osobnosti, nikoliv žádost o informace, jak tomu bylo v případě ostatních výše označených řízení. S ohledem na tyto skutečnosti zdejší soud rozsudek v této věci ve smyslu ust. § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jež zakládá právo osob na legitimní očekávání jednotnosti rozhodování soudů v obdobných věcech, dále nezohledňoval.

50. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když posouzení přiměřené formy zadostiučinění záleželo na úvaze soudu. Soud proto v souladu s výše cit. zákonným ustanovením přiznal žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna za zastupování žalobce advokátem dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „AT”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4552/2014) za 7 úkonů právní služby á 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, replika k vyjádření žalované a účast na jednání soudu ve dnech 13. 12. 2023, 20. 3. 2024 a 29. 4. 2024), 7 paušálních náhrad výdajů á 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, DPH 21 % z částky 23 800 Kč ve výši 4 998 Kč a dále náhrada ušlého zisku žalobce dle § 29 odst. 3 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy. Platebním výměrem doložená výše základu daně za zdaňovací období roku 2022 činila 497 300 Kč, pro výpočet tak soud vycházel z vyhláškou maximální možné výše daně, tj. 486 000 Kč, kdy počet pracovních hodin v roce 2022 činil 2 016 hodin, z čehož vyplývá náhrada ušlého výdělku ve výši 241 Kč za 1 hodinu. Žalobce se osobně účastnil jednání soudu dne 20. 3. 2024 v době od 15:00 hodin do 15:30 hodin, přičemž dle veřejně dostupných mapových zdrojů činí cesta hromadnou dopravou z místa bydliště žalobce do sídla soudu jednu hodinu, pročež žalobci náleží náhrada ušlého zisku ve výši 602,50 Kč za 2,5 hodiny á 241 Kč. Celkovou náhradu nákladů řízení ve výši 31 400,50 Kč soud podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal k rukám právního zástupce žalobce (výrok III. rozsudku).