č. j. 55 Ad 2/2020- 147

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lenky Oulíkové a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a JUDr. Davida Krysky ve věci žalobců: a) nstržm. M. K., bytem X, b) prap. J. K., bytem X, c) nstržm. S. K., bytem X, d) prap. L. J., bytem X, e) pprap. J. J., bytem X, f) nstržm. P. H., bytem X, g) pprap. Z. H., bytem X, h) pprap. P. H., bytem X, i) prap. L. G., bytem X, j) pprap. P. D., bytem X, k) nstržm. R. D., bytem X, l) prap. P. Č., bytem X, m) pprap. H. B., bytem X, n) prap. M. A., bytem X, o) pprap. P. Z., DiS., bytem X, p) pprap. M. V., bytem X, q) pprap. M. V., bytem X, r) nstržm. L. V., bytem X, s) pprap. D. T., bytem X, t) nstržm. N. Š., bytem X, u) pprap. A. S., bytem X, v) prap. Bc. J. R., bytem X, w) pprap. M. P., bytem X, x) pprap. R. P., bytem X, y) prap. P. O., bytem X, z) nstržm. L. N., bytem X, aa) prap. O. M., bytem X, ab) pprap. J. M., bytem X, ac) rtn. M. L., bytem X, ad) prap. P. K., bytem X, ae) pprap. K. K., DiS., bytem X, af) prap. R. K., bytem X, ag) prap. L. K., bytem X, ah) por. Mgr. T. K., bytem X, ai) prap. J. J., bytem X, aj) pprap. Bc. A. J., bytem X, ak) nstržm. J. H., bytem X, al) nprap. P. H., bytem X, am) pprap. L. H., bytem X, an) pprap. T. F., bytem X, ao) nstržm. P. D., bytem X, ap) prap. J. Č., bytem X, aq) nstržm. K. B., bytem X, ar) pprap. O. B., bytem X, as) pprap. T. A., bytem X, at) nstržm. V. V., bytem X, au) ppor. D. V., bytem X, av) nstržm. Bc. P. V., bytem X, aw) nstržm. J. T., bytem X, ax) prap. J. T., bytem X, ay) prap. M. Š., bytem X, az) pprap. V. R., bytem X, ba) pprap. M. R., bytem X, bb) nstržm. J. P., DiS., bytem X, bc) pprap. T. P., bytem X, bd) pprap. T. O., bytem X, be) prap. M. N., bytem X, bf) prap. T. M., bytem X, bg) prap. J. M., bytem X, bh) pprap. D. O., bytem X, bi) prap. T. K., bytem X, bj) pprap. J. K., bytem X, bk) prap. J. J., bytem X, bl) nstržm. M. H., bytem X, bm) prap. J. H., bytem X, bn) nprap. P. H., bytem X, bo) nprap. M. F., bytem X, bp) pprap. P. D., bytem X, bq) prap. M. Č., bytem X, br) nstržm. P. B., bytem X, bs) pprap. Z. B., bytem X, bt) prap. P. A., bytem X, bu) nstržm. D. P., bytem X, bv) nstržm. F. V., bytem X, bw) prap. V. V., bytem X, bx) nprap. T. T., bytem X, by) pprap. L. Š., bytem X, bz) pprap. M. Š., bytem X, ca) rtn. M. S., bytem X, cb) nstržm. P. R., bytem X, cc) pprap. M. P., bytem X, cd) pprap. O. P., bytem X, ce) pprap. H. N., bytem X, cf) prap. L. M., bytem X, cg) nstržm. M. M., bytem X, ch) pprap. L. M., dříve M. bytem X, ci) prap. T. L., bytem X, cj) prap. L. K., bytem X, ck) nstržm. J. Ch., bytem X, všichni zastoupeni advokátem Mgr. Zdeňkem Honzíkem, sídlem Rooseveltova 16, Plzeň proti žalovanému: Generální ředitel Vězeňské služby České republiky, sídlem Soudní 1627/1a, Praha, o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2020, č. j. VS-88415-24/ČJ-2018-80000L- PK, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2020, č. j. VS-88415-24/ČJ-2018-80000L-PK, se ruší v rozsahu, v němž byla zamítnuta odvolání žalobců a potvrzeno rozhodnutí ředitele Věznice Vinařice ze dne 3. 5. 2019, č. j. VS-54559-60/ČJ-2018-800520, a v tomto rozsahu se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit každému ze žalobců na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 518 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Zdeňka Honzíka.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah žalob 1. Žalobci se samostatnými žalobami podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhají zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl jejich odvolání a potvrdil rozhodnutí ředitele Věznice Vinařice ze dne 3. 5. 2019, č. j. VS-54559-60/ČJ-2018-800520 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Ředitel věznice prvostupňovým rozhodnutí zamítl žádost žalobců a 15 dalších příslušníků o zaplacení hodin odpracovaných v souvislosti s § 60 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), tedy při přestávkách ve službě na jídlo a odpočinek.

2. Žalobci v obsahově shodných žalobách uvedli, že v průběhu správního řízení byla provedena celá řada důkazů, které prokázaly, že ve věznici není dodržováno právo příslušníků na přestávku na jídlo a odpočinek ve smyslu § 60 zákona o služebním poměru a bez většího počtu příslušníků ani být dodržováno nemůže. Žalobcům jsou přesto z doby služby odečítány přestávky na jídlo a odpočinek, aniž je bylo možné čerpat.

3. V rozpisech strážních a dozorčích stanovišť je stanoveno, v jaké době se obsazují stanoviště, na nichž příslušníci vykonávají činnost. Není v nich uvedeno, že by v průběhu služby na těchto stanovištích měl kterýkoli příslušník možnost stanoviště opustit a ponechat je bez dozoru. Pokud se stanoviště rozpisem obsazuje nepřetržitě 24 hodin, nelze je opustit za účelem čerpání přestávky bez střídání příslušníka, což ve Věznici Vinařice není realizováno. Ani v denních rozkazech není uveden žádný příslušník, který by střídání zajišťoval.

4. Vězeňské prostředí objektů, v nichž se vykonává trest odnětí svobody či výkon vazby, je specifickým prostředím, kdy vyjma eskortní služby se veškeré činnosti odehrávají v uzavřeném prostoru přísně střežených objektů tak, aby nebyl porušen chráněný zájem společnosti a osoby vykonávající trest byly odděleny od ostatní společnosti. Každé porušení služebních povinností, zejména opuštění strážního či dozorčího stanoviště, vystavuje objekt vězeňské služby nebezpečí, a ohrožuje tak bezpečnost společnosti. Vězeňská služba je specifické prostředí, ve kterém nelze aplikovat zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). Činnost se řídí výlučně na základě zákona o služebním poměru, dle interních předpisů, rozkazů a nařízení.

5. Žalobci popsali specifika jednotlivých druhů služby vykonávané příslušníky. Ti v rozhodné době vykonávali služební činnost na oddělení výkonu trestu v pozicích dozorců, výjimečně v pozici inspektora dozorčí služby, nebo na oddělení vězeňské stráže, a to jako strážní vykonávající službu při vnější ostraze objektu, nebo jako strážní vykonávající eskortní službu či službu řidičů, případně na pozici inspektora strážní služby. Služba je však i u inspektorů vykonávána obdobně bez vystřídání na přestávku na jídlo a odpočinek.

6. Pokud jde o oddělení výkonu trestu, žalobci vykonávají službu na dozorčích stanovištích dle závazného Rozpisu dozorčích stanovišť, který stanoví, jaká stanoviště a v jakou dobu se obsazují. Na stanoviště jsou veleni denním rozkazem vedoucího oddělení. Po rozdílení směny přebírají službu, což zahrnuje komplexní početní prověrku odsouzených osob na daném úseku, a pomůcky včetně radiostanice. Převzetí služby se zapisuje do Knihy předání a převzetí služby a hlásí nadřízenému. Služba na stanovištích je vykonávána v souladu se směrnicemi pro výkon dozorčí činnosti pro jednotlivá stanoviště. Mezi povinnosti dozorců patří například předvádět vězně k lékaři, předávat odsouzené na eskorty či jiným pracovníkům za účelem zaměstnávání, organizovat a kontrolovat vycházky, kontrolovat výdej stravy, zajistit dodržování pořádku na určených úsecích a vnitřního řádu pro odsouzené. Každý dozorce odpovídá za početní stav odsouzených na svém úseku služební činnosti a minimalizování nezákonného jednání a mimořádných událostí (sebepoškozování, sebevraždy či napadání). Při opuštění stanoviště za účelem výkonu služby musí být prostřednictvím radiostanice ve spojení s ostatními příslušníky a operačním střediskem a v případě potřeby zasáhnout na jiném úseku služebních činností.

7. Namítli, že výslechy příslušníků bylo prokázáno, že sice mají možnost stravování v jídelně nebo konzumování vlastní stravy, avšak ani v tuto dobu neodkládají výstroj a ani v jediném případě netrvá jejich stravování dobu stanovenou v § 60 zákona o služebním poměru. V případě jakékoliv vyhlášené mimořádné události jsou povinni okamžitě ukončit stravování a dostavit se na určené místo. Při odchodu na stravu dozorčí stanoviště nepředávají žádnému dalšímu příslušníkovi a konzumace stravy není uvedena v knize předání a převzetí služby. Odchod z dozorčího stanoviště pouze nahlašují inspektorovi dozorčí služby s tím, že po dobu nejnutnější ke konzumaci stravy není režim na daném oddíle vykonáván a po dobu nepřítomnosti je fakticky ohrožena bezpečnost osob a majetku. Pokud by v uvedenou dobu došlo k jakékoli mimořádné události, odpovídá za ni tento příslušník. Zdůrazňují, že na pohyblivých stanovištích se nemohou pohybovat tak, aby byl ohrožen zájem služby nebo na úseku či v prostorách, které nejsou určeny k výkonu jejich služební činnosti. Porušení dozorčí služby je trestným činem dle § 390 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“). Žalobci mají za to, že směrnicemi pro výkon dozorčích činností, Rozpisem dozorčích stanovišť, knihami předání a převzetí služby a výpovědí příslušníků bylo prokázáno, že nedochází k přerušení výkonu služby. Žalobci nemohli trávit přestávky na jídlo a odpočinek tak, aby přestávka byla realizována ve stanovené době a stanoveném rozsahu. Služební činnost není po dobu výkonu služby přerušována a dozorci na tomto úseku služby tak nemohou přestávku čerpat dle svého uvážení.

8. Pokud jde o úsek strážní služby při ostraze objektu, příslušníci jsou veleni do služby denním rozkazem vedoucího oddělení vězeňské stráže (dále jen „VOVS“) na strážní stanoviště. Rozpisem strážních stanovišť je stanoven počet strážních stanovišť a v jakou dobu se obsazují. Povinnosti na jednotlivých strážních stanovištích jsou upraveny směrnicemi. Přestávka na jídlo a odpočinek není ve vnitřních předpisech upravena. Porušení dozorčí služby je trestným činem dle § 389 trestního zákoníku. Žalobci namítají, že ve strážní směně sice jsou střídající příslušníci, ale i ti jsou veleni na strážní stanoviště. Žalobci jsou po dobu střídání veleni na jiné strážní stanoviště a vykonávají strážní či hlídkovou službu. V případě, že je v mimopracovní době zajišťována eskorta, je vykonávána strážnými, ke střídání strážních stanovišť pak nedochází a nezřídka je služba vykonávána pod dobu delší, než je stanoveno rozpisem. V případě mimořádné situace jsou příslušníci na pohyblivém strážním stanovišti povinni se do její likvidace zapojit. Namítají, že jim není poskytována přestávka dle § 60 odst. 1 služebního zákona, jehož dodržování nelze bez většího počtu příslušníků zajistit.

9. Ke službě v eskortní směně žalobci uvádí, že eskortující příslušníci nemohou opustit eskortu, a tedy trávit přestávku na jídlo a odpočinek. Výjimkou jsou eskorty k soudům v Praze, Rakovníku, Kladně či ve Slaném, kdy jsou soudy na polední přestávku ukončovány, nicméně po příjezdu do věznice je příslušník nucen vykonat další činnosti. Může sice konzumovat stravu, avšak tato přestávka nepřesáhne 30 minut a poté musí dále plnit služební činnosti. Pokud soudy pokračují v odpoledních hodinách, eskorta se nevrací, ale zdržuje se v budově soudu a příslušníci nemohou čerpat přestávku. I pokud trvají hlavní líčení pouze dopoledne, nemůže být přestávka uskutečněna do pěti hodin. Nezřídka probíhá střežení v nemocničních zařízeních, kde příslušník není střídán a nemůže čerpat přestávku, avšak i v takovém případě je mu tato doba odečtena z doby služby.

10. Dle žalobce lze na služební činnost ve Věznici Vinařice vztáhnout názor Městského soudu v Praze uvedený v rozsudku ze dne 14. 5. 2015, č. j. 8 Ad 13/2011-53, který se týkal služební činnosti u Policie ČR na operačním středisku: „Tedy nezbývá než poukázat na skutečnost, že výše uvedené osoby v podstatě zpochybnily, velmi zásadně zpochybnily to, že by na předmětném operačním středisku přestávky vypadaly tak, že by je bylo možno podřadit pod pojem přestávka na jídlo a odpočinek ve smyslu § 60 zákona o služebním poměru, když v podstatě z jejich výpovědi vyplývá, že i během čerpání přestávky se policista nacházel přímo na svém pracovišti, nebo v jeho bezprostřední blízkosti a byl tak připraven kdykoliv se na své pracoviště okamžitě vrátit a to v závislosti na situaci, která by tedy mohla nastat. Takový stav věci lze jen velmi obtížně označit za přestávku na jídlo a odpočinek, která by znamenala přerušení výkonu služby. Za takovou přestávku by bylo možno považovat jenom stav, kdy by tedy policista, navíc tedy v souladu s tím, jak to bylo naplánováno, opustil v daný čas své pracoviště a mohl se odebrat někam mimo své pracoviště a po stanovených 30 minut se zkrátka vůbec nezajímal o to, co se na předmětném pracovišti děje a těch 30 minut věnoval pouze tomu, aby se najedl, nebo si odpočinul nějakým jiným způsobem, ať už pasivním nebo aktivním způsobem, dle vlastního uvážení.“ Službu všichni příslušníci vykonávají v době uvedené denním rozkazem vedoucích oddělení v kompletním vystrojení a v případě dozorčí služby i s radiostanicí. Není podstatné, že je jim v některých případech po dobu nezbytně nutnou umožněno stravování. To nelze považovat za čerpání přestávky na jídlo a odpočinek, neboť jsou i po celou dobu přestávky veleni na strážním či dozorčím stanovišti, toto nikomu nepředávají a stále vykonávají činnost dle interních právních norem a rozpisu strážních a dozorčích stanovišť. K žádnému střídání vyjma ukončení pracovní doby nedochází.

11. Žalobci namítli, že názor žalovaného vycházející z prvostupňového rozhodnutí, že na pevných stanovištích jsou příslušníci střídáni jinými příslušníky a na pohyblivých stanovištích není střídání nutné, nemá oporu v právní úpravě ani v interní normě pro služby na jednotlivých úsecích služební činnosti. Příslušníci, kteří nejsou střídáni, nemohou stanoviště bez jakéhokoli následku opustit. Odmítli též názor ředitele věznice, že strážný v eskortní směně u soudu na dobu čerpání přestávky na jídlo a odpočinek eskortu může beztrestně opustit tak, že ji oslabí nebo eskortovaného vězně uzamkne v eskortní místnosti soudu a odejde čerpat přestávku na jídlo a odpočinek. Tento názor nemá oporu v prokázaných skutečnostech, rozpisech strážních a dozorčích stanovišť a je v rozporu s jednotlivými výpověďmi. Pokud ředitel věznice uvedl, že žalobci nepopírají, že jim je umožněno stravování, dokonce mimo objekt věznice, příslušníci takovou možnost nikdy nezmínili. Závěr, že příslušníci prohlásili, že jsou po dobu čerpání přestávky na jídlo a odpočinek na stanovištích střídáni, je zavádějící a neodpovídá skutkovému stavu. Ředitel věznice účelově zaměňuje střídání strážního či dozorčího stanoviště. V denních rozkazech nejsou žádní střídající příslušníci uvedeni. Vedoucí oddělení se svými výpověďmi snaží zakrýt jimi tolerované protiprávní jednání s cílem zavděčit se nadřízeným.

12. Žalobci nesouhlasili s argumentací, že příslušníci čerpající přestávku na jídlo a odpočinek nemají povinnost se zapojit do likvidace mimořádných událostí. Je to v rozporu se směrnicemi pro signály mimořádných situací a příslušníkům to ukládá zákon. Irelevantním je také názor, že příslušníci nežádali o započetí doby služební činnosti, když nebyli schopni čerpat přestávku na jídlo a odpočinek. Takové tvrzení pouze dehonestuje nadřízené příslušníky, kteří by neměli přehled o svých podřízených. K přílohám denních rozkazů, kde jsou uvedeny přestávky na jídlo a odpočinek, většina vyslýchaných uvedla, že o nich nemá povědomí, nejsou součástí denních rozkazů, jsou uloženy na neznámých místech a neměli možnost se s nimi seznámit, případně že jde o formální přílohu bez ohledu na možnost čerpání přestávky. Odmítli též názor, že je výlučně na každém příslušníkovi, v jakém oděvu a s jakou výstrojí bude konzumovat jídlo v jídelně, jestliže nejsou střídáni na stanovištích a musí disponovat např. radiostanicí. Napadené rozhodnutí je zaměřeno pouze na konzumaci stravy, ačkoli dle zákona o služebním poměru má být umožněna přestávka také na odpočinek. Pokud příslušníci zkonzumují jídlo dříve, v napadeném rozhodnutí není nikde uvedeno, jakou mají možnost při trávení zbytku času. Museli by čas trávit v jídelně, jelikož věznice nemá žádné jiné prostory. Uzavřeli, že nejsou na strážních a dozorčích stanovištích střídáni a konzumace stravy se děje jen v nejnutnějším rozsahu. Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný se žalobami nesouhlasil a navrhl je zamítnout. Odkázal na prvostupňové a napadené rozhodnutí, kde jsou dle jeho názoru řádně vypořádány všechny námitky žalobců. Nesouhlasil se žalobci, že bylo prokázáno, že ve věznici není a nemůže být dodržován nárok příslušníků na přestávku na jídlo a odpočinek ve smyslu § 60 zákona o služebním poměru. Naopak bylo prokázáno, že charakter služby ve Věznici Vinařice umožňuje přerušit výkon služby pro čerpání přestávky na jídlo a odpočinek a že příslušníci mohou tuto přestávku čerpat dle svého uvážení s přihlédnutím k charakteru prostředí, ve kterém vykonávají službu. Žalovaný nepopírá, že příslušníci jsou omezeni ve svých aktivitách, to ale vyplývá z toho, že vykonávají službu v režimovém prostředí. Omezení však nejsou takového charakteru, aby nemohli čerpat plnohodnotnou přestávku na jídlo a odpočinek.

14. Žalovaný se neztotožňuje s argumentací žalobců, že je pomíjen Seznam strážních a dozorčích stanovišť, a s úvahami ohledně faktické doby střežení stanovišť, střídání a nestřídání příslušníků či porušování interních norem ze strany vedoucího oddělení vězeňské stráže či vedoucího oddělení výkonu trestu. Jednotlivá stanoviště jsou rozdělena na pevná a pohyblivá. U pohyblivých stanovišť není povinností být na nich po celou dobu výkonu služby, což plyne i z toho, že v některých případech se z nich v rámci plnění služebních povinností příslušníci vzdalují. To je doloženo výpověďmi příslušníků, kteří nepopírají, že se vzdalují ze stanovišť, a to i za účelem konzumace stravy v jídelně či kantýně. Ředitel věznice jednoznačně tímto dělením stanovišť na pevná a pohyblivá stanovil, kde je zapotřebí s přihlédnutím k plnění úkolů, které pro Vězeňskou službu vyplývají z právních předpisů, aby byl na stanovištích určený počet příslušníků po celou dobu služby (pevná stanoviště), a kde nikoliv (pohyblivá stanoviště). Vyplývá to i z toho, že strážní stanoviště č. 8 – strážní a zásahová hlídka je určeno i pro plnění úkolů na jiných stanovištích či střídání strážných na jednotlivých strážních stanovištích za účelem čerpání přestávky na jídlo a odpočinek. Dělení na pevná a pohyblivá stanoviště je zásadní i pro možnost čerpání přestávky na jídlo a odpočinek.

15. Jednotlivá stanoviště jsou velice rozdílná počtem příslušníků tam velených i úkoly, které musí příslušníci plnit. Žalobci ve svých návrzích na zahájení správního řízení nespecifikovali a ani ve svých výpovědích neuvedli, na jakých stanovištích a kdy jim není umožněno čerpat přestávku na jídlo a odpočinek. Paušalizování údajného „nečerpání“ přestávek na jídlo a odpočinek vzhledem k rozdílnému charakteru jednotlivých stanovišť považuje žalovaný za účelové. Skutečnost, že by příslušníci nemohli opustit stanoviště a čerpat přestávky, nevyplývá ani ze spisu. Příslušníci se opakovaně vyjádřili tak, že jim je umožněno stravování mimo stanoviště, např. v závodní jídelně. Rozdílnost stanovišť vyplývá z rozpisů strážních a dozorčích stanovišť i z výpovědi některých příslušníků, kteří popsali, na jakých stanovištích slouží, a vyjádřili se ohledně některých povinností, které na stanovišti mají. Žalovaný považuje za významné, že strážní a dozorci nejsou jediným zabezpečením věznice. Věznice jsou zabezpečeny i jiným způsobem, např. mřížemi na oddílech, oplocením, tísňovými hlásiči či kamerovými systémy.

16. Žalovaný rovněž poukázal na to, že žádná ze žalob nereflektuje konkrétní zařazení toho kterého žalobce. Je uváděn pouze obecný výčet možných pozic, do kterých mohou být žalobci zařazeni. Dle žalovaného je nelogické, aby příslušník zařazený na pozici např. dozorce v žalobě argumentoval neumožněním čerpat přestávky na jídlo a odpočinek v rámci služby strážní vykonávané na strážní věži či eskortní směně. Žalobci formulovali žaloby zcela univerzálně, aniž by vycházeli prvotně z konkrétních pozic, na nichž jsou služebně zařazeni.

17. Ze správního spisu je dle žalovaného patrno, že příslušníkům je umožněno čerpat přestávky na jídlo a odpočinek v plném rozsahu. Příslušníci nezpochybňují, že se chodí stravovat například do jídelny. Někteří vypověděli, že nečerpají přestávku celých 30 minut, avšak ani jediný nevypověděl, že by byl povolán zpět do služby svým nadřízeným. Skutečnost, že se někdy vrátí z přestávky na jídlo a odpočinek dříve, je pouze na jejich vůli. Je na žalobcích, zda budou čerpat přestávku na jídlo i po konzumaci stravy v jídelně, nebo se vrátí plnit povinnosti na stanoviště. Z výslechů příslušníků ani ze spisu nevyplývá, že by jim někdo z vedoucích nařídil, že se musí vrátit z běžně čerpané přestávky na jídlo a odpočinek např. do 15 minut. Většina vyslechnutých příslušníků si ani nevybavuje, že by byla při jejich službě v době čerpání přestávky na jídlo a odpočinek vyhlášena mimořádná událost, při jejíž likvidaci by byla vyžadována jejich účast. Pouze žalobce az) vypověděl, že v roce 2012 řešil vyhlášení tísňového signálu 123 v době, kdy obědval. Současně vypověděl, že mu byl čas přestávky nahrazen a byl mu vydán náhradní oběd. Žalobce ay) uvedl, že si konkrétní datum vyhlášení mimořádné události nevybavuje, za poslední necelý rok musel reagovat dvakrát během oběda na signál 123. I kdyby bylo toto tvrzení doloženo, což vzhledem k neurčitosti není, jde o ojedinělý případ v počtech směn, které příslušník za rok odslouží.

18. Pro řádné čerpání přestávky na jídlo a oddech není dle žalovaného podstatné, zda jsou příslušníci ustrojeni do služebního stejnokroje a vyzbrojeni dle směrnic pro výkon služební činnosti. Podstatná je pouze okolnost, zda doba, kterou strávili při odpočinku či jídle, se podřadí pod „přestávky na jídlo a odpočinek“ nebo pod „přiměřenou dobu na jídlo a odpočinek“. Vězeňská služba České republiky je bezpečnostním sborem, tudíž není ničím neobvyklým, že její příslušníci jsou ustrojeni do služebního stejnokroje, jak tomu je také u jiných bezpečnostních sborů, např. u Policie České republiky nebo u Hasičského záchranného sboru, jejichž příslušníci se řídí také zákonem o služebním poměru. K tomu poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 4446/2011, a rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 7. 5. 2020, č. j. 9 As 40/2020-78.

19. Žalovaný také nesouhlasil s tvrzením žalobců, že v případě mimořádné události okamžitě ukončují konzumaci stravy a dostavují se na místo určení. Má za to, že se s touto argumentací řádně vypořádal ředitel věznice. Na povinnost příslušníků zakročit v době čerpání přestávek na jídlo a odpočinek se vztahují obecné povinnosti příslušníků Vězeňské služby České republiky vyjádřené v § 7 odst. 3 a 4 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění účinném do 30. 9. 2020 (dále jen „zákon o Vězeňské službě“). Žalovaný má za to, že mimořádná událost je nepředvídatelná a nahodilá událost, kterou nelze předvídat v předpokládaném průběhu služby, tedy ani při plánování přestávek na jídlo a odpočinek. Nelze predikovat, kdy k ní dojde. Nelze přisvědčit argumentaci, že by „čekání“ na mimořádnou událost a případná účast při této mimořádné události měla mít vliv na posouzení, zda příslušníci čerpají přestávky na jídlo a odpočinek, neboť mimořádná událost nespadá pod běžný, a tudíž předvídatelný výkon služby. Na podporu své argumentace žalovaný citoval z rozsudků Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. 7. 2018, č. j. 65 Ad 2/2017-79, a ze dne 27. 7. 2018, č. j. 65 Ad 9/2017-53, rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 12. 6.2018, sp. zn. 21 Cdo 6013/2017, a ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 4446/2011. Příslušník má v době čerpání přestávek na jídlo a odpočinek povinnost zakročit u mimořádné události dle obecné povinnosti upravené v § 7 zákona o Vězeňské službě. Neznamená to však, že by byl sankcionován za nezakročení v případě, že by signál o mimořádné události nezachytil, neboť by nebyl v době čerpání přestávky na jídlo a odpočinek na příjmu. V tomto případě by samozřejmě zakročili jiní příslušníci. Dále poukázal na názor vyjádřený v rozsudku NSS č. j. 9 As 40/2020-78, že povinnost příslušníka zasáhnout v případě zcela mimořádných situací nevylučuje sama o sobě možnost čerpat přestávku na jídlo a odpočinek.

20. Pokud se týká tvrzeného nestřídání na stanovišti, střídání příslušníků je závislé na charakteru a náplni činnosti, která se odráží v rozdělení stanovišť na pevná a pohyblivá. Ředitel věznice popsal, jak probíhá střídání na stanovištích. Ke skutečnosti, že se do knihy předání a převzetí služby nezaznamenává čerpání přestávek na jídlo a odpočinek, ředitel věznice uvedl: „Předání a převzetí stanoviště při čerpání přestávky na jídlo a odpočinek řídí inspektor dozorčí služby. Skutečnosti vztahující se k výkonu služby na dozorčím stanovišti jsou zaznamenávány v knize předání a převzetí služby, jako je např. nástup do služby, převzetí dozorčího stanoviště, početní stav vězňů, činnost z hlediska ČRD (časový rozvrh dne), všechny druhy prohlídek, výdej stravy, vycházky odsouzených, mimořádné události, pokud se stanou, dále kontrolní činnosti dle NGŘ (pozn. soudu: nařízení Generálního ředitele vězeňské služby ČR) č.12/2012, dále veškerá kontrolní činnost, předání služby.“ Žalovaný doplnil, že čerpáním přestávky na jídlo a odpočinek se nepředává služba v pravém slova smyslu jako při ukončení, potažmo nástupu do služby, ale dochází pouze k jejímu přerušení. Příslušníci nejsou jakkoli trestáni, že v době čerpání přestávky na jídlo a odpočinek neplní povinnosti vyplývající z plnění úkolů na jednotlivých stanovištích. O tom, kdy a jaký příslušník čerpá přestávku na jídlo a odpočinek, by měl mít vždy přehled inspektor dozorčí či strážní služby, potažmo vedoucí oddělení, kteří jsou povinni při čerpání přestávky na jídlo a odpočinek zajistit výkon služby tak, aby byly ve věznici plněny úkoly, které pro Vězeňskou službu ČR vyplývají z právních předpisů. Ze spisu tato skutečnost jednoznačně vyplývá a ani vyslechnutí příslušníci neuvedli, že by tím, že čerpají přestávky na jídlo a odpočinek, bylo ohroženo plnění zákonných úkolů. Příslušníci, kteří popřípadě vystřídají jiného příslušníka pro čerpání přestávky na jídlo a odpočinek, mají přehled o pohybu a stavu odsouzených z knihy předání a převzetí služby i z informační tabule. Z denních rozkazů a jejich příloh i z výslechů příslušníků vyplývá, že k čerpání přestávek na jídlo a odpočinek dochází průběžně, aby byl zajištěn řádný chod věznice a zároveň příslušníci mohli řádně čerpat přestávku na jídlo a odpočinek. Nedochází k tomu, že by všichni čerpali přestávku na jídlo a odpočinek v jeden okamžik a věznice by tak zůstala „bez dozoru“.

21. Ke službě v eskortní směně žalovaný konstatoval, že pokud se provádí eskorta, tak v tento okamžik nemůže čerpat příslušník přestávku na jídlo a odpočinek. Pokud je eskorta plánována, je na nadřízených, aby to zohlednili při plánování směny a naplánovali takovému příslušníkovi dobu přestávky tak, aby nezasahovala do takové činnosti. Pokud by šlo o neplánovanou eskortu, která by zasáhla do doby naplánované přestávky, došlo by na žádost příslušníka k tomu, že by přestávku čerpal v jiný čas, a pokud by to nebylo možné, tak by se mu přestávka nevykazovala.

22. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2015, č. j. 8 Ad 13/2011-53, žalovaný nepovažuje za přiléhavý vzhledem k situaci řešené u Vězeňské služby ČR, neboť dle tohoto rozsudku byli příslušníci nuceni se i o přestávce na jídlo a odpočinek zdržovat přímo na svém pracovišti nebo v jeho blízkosti. V nyní posuzované věci bylo prokázáno, že žádnému příslušníkovi nebylo žádným předpisem či nadřízenými zakázáno opustit věznici či stanoviště, kde vykonávali službu, a nikdo je nenutil, aby se pohybovali v době čerpání přestávky na jídlo a odpočinek v blízkosti stanoviště, kde vykonávali službu. Příslušníci věznice se v době čerpání přestávky na jídlo a odpočinek mohou pohybovat po věznici a mohou i věznici opustit, což příslušníci nepopírali. Příslušník, který by se rozhodl opustit věznici v době čerpání přestávky na jídlo a odpočinek, by se však musel při opuštění věznice podrobit kontrole a taktéž by se musel podrobit kontrole při návratu do věznice. Je však téměř nemožné, aby toto příslušník zvládl ve 30 minutách. Ke stejnému názoru se přiklání i odborná literatura (Petr Tomek, Zdeněk Fiala. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Komentář.

3. Aktualizované a rozšířené vydání, ANAG, 2019) a judikatura NSS.

23. Žalovaný se neztotožnil se žalobci, že by k problematice čerpání přestávek na jídlo a odpočinek nešla použít judikatura civilních soudů, které řešily čerpání přestávek na jídlo a odpočinek dle zákoníku práce. Úprava v zákoníku práce a v zákoně o služebním poměru je velice podobná. Žalovanému je známo, že čerpání přestávek na jídlo a odpočinek je komplexně upraveno v zákoně o služebním poměru. Žalovaný však použil judikaturu civilních soudů pouze v omezené míře a s přihlédnutím k rozsudkům soudů řešícím čerpání přestávek na jídlo a odpočinek u příslušníků bezpečnostních sborů, jak ostatně připustil i NSS v rozsudku č. j. 9 As 40/2020-78.

24. Je na příslušnících, jak využijí vymezený čas na čerpání přestávky na jídlo a odpočinek, zda se budou stravovat v závodní jídelně či kantýně, donesou si stravu z domova nebo budou pouze odpočívat. Není povinností žalovaného, aby prokazoval, jak mohou žalobci čerpat odpočinek, a není to ani možné, neboť každý vnímá odpočinek jinak. Pokud by příslušník nemohl čerpat přestávku z důvodu neodkladného plnění služebních povinností, měl by to nahlásit nadřízenému. Pokud tak neučinil, tak je téměř nemožné tuto skutečnost po tak dlouhé době prokazatelně dohledat.

25. Žalovaný uzavřel, že přestávky v prostředí Věznice Vinařice lze naplánovat a službu lze pro čerpání přestávky přerušit, neboť charakter jednotlivých stanovišť to buďto umožňuje (pohyblivá stanoviště), nebo jsou příslušníci po dobu čerpání přestávek na jídlo a odpočinek vystřídáni (pevná stanoviště). V době čerpání přestávky na jídlo a odpočinek nemá příslušník žádné povinnosti vyplývající ze stanoviště, na kterém vykonává službu, a může tak plně čerpat přestávku, neboť výkon služby lze pro čerpání přestávky na jídlo a odpočinek přerušit. Je na jeho uvážení, zda bude přestávku čerpat formou konzumace stravy či bude pouze odpočívat. K argumentaci žalobců, že ve směrnicích pro dozorčí a strážní službu není uvedena možnost čerpání přestávek na jídlo a odpočinek, uvedl, že upravují pouze výkon služby na stanovištích, nikoliv dobu mimo službu, tedy i dobu přerušení služby z důvodu čerpání přestávek. Povinnost umožnit příslušníkovi čerpat přestávku na jídlo a odpočinek vyplývá ze zákona o služebním poměru a je promítnuta v příloze denních rozkazů vedoucích. Společná replika žalobců 26. Žalobci ve společné replice zdůraznili, že stanoviště, na kterých vykonávají službu, musí být střežena po celou dobu tak, jak je stanovena v seznamu strážních a dozorčích stanovišť. Mají za to, že se žalovaný snaží vzbudit dojem, že pokud je některý ze žalobců zařazen na pohyblivé stanoviště, může fakticky kdykoli čerpat přestávku a ponechat úsek bez dozoru. Ve věznici se veškerý pohyb odsouzených děje pod dozorem příslušníka. Optikou žalovaného by příslušník mohl kdykoli začít čerpat přestávku. Tím by se zásadním způsobem narušil časový rozvrh dne. Žalovaný pomíjí povinnost umožnit příslušníkům čerpat alespoň čas na konzumaci stravy, pokud nelze čerpat přestávku na jídlo a odpočinek. Všichni slyšení příslušníci uvedli, že jim je konzumace stravy umožněna, přestávku ale nečerpají celou a po konzumaci se ihned vrací zpět na stanoviště, případně že stravu konzumují na stanovišti. To však nelze považovat za čerpání přestávky na jídlo a odpočinek.

27. Ve Věznici Vinařice není žádného prostoru, kde by mohli žalobci trávit přestávku na odpočinek. Rozlišení na oddělení vězeňské stráže a výkon trestu prezentovaný žalovaným je irelevantní, protože situace je v obou odděleních stejná. Žalobcům také není zřejmé, jak dospěl žalovaný k závěru, že pokud je vyhlášena mimořádná událost, žalobci neukončují stravování a nemusí se dostavit na místo zpravidla určené inspektorem strážní služby prostřednictvím radiostanice, kterou neodkládají. V okamžiku zásahu je totiž nezbytné shromáždit co možná největší počet strážných k likvidaci události. Ačkoli jsou veškeré činnosti žalobců zapisovány do knihy předání a převzetí služby, nikde není uvedeno, že by byli žalobci střídáni a předána služba včetně sčítací prověrky odsouzených tak, aby měl přehled o počtu odsouzených. Žalobci nerozumí rozdílu v plnohodnotném předávání služby a přebírání služby v jejím průběhu. Služba buď předána je, nebo není. Služba předána být nemůže, neboť v denním rozkaze vedoucích není žádný příslušník, který by byl určen ke střídání během přestávek na jídlo a odpočinek. K vyjádření žalovaného ohledně eskorty žalobci uvádí, že není zřejmé, jak má být plánována přestávka v době, která je delší než pět hodin. Uvádí, že nedali souhlas s pozdějším čerpáním přestávky.

28. Žalobci zopakovali nesouhlas s aplikací judikatury týkající se právní úpravy zákoníku práce. K tomu poukázali na rozsudek NSS ze dne 7. 5. 2020, č. j. 9 As 40/2020-78, a usnesení NSS ze dne 21. 10. 2020, č. j. 2 As 347/2019-71. NSS dovodil, že pokud není příslušník na stanovišti střídán, nemůže plnohodnotně čerpat přestávku na jídlo a odpočinek.

29. Žalobci v podáních ze dne 25. 5. 2021 a 7. 6. 2021 doplnili služební zařazení jednotlivých žalobců v rozhodném období. Pokud jde o oddělení vězeňské stráže, není možné strážné dále rozdělit dle vykonávané činnosti. Znovu zdůraznili, že nebyli za účelem čerpání přestávky na jídlo a odpočinek střídáni. Žalovaný upřesnil doby trvání služebního poměru jednotlivých žalobců a v případě žalobců postupně zařazených na oddělení vězeňské stráže a oddělení výkonu trestu doby, po kterou byli na tato oddělení zařazeni. Obsah správního spisu 30. Z předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobci podali žádost o proplacení hodin odpracovaných během čerpání přestávky ve službě na jídlo a odpočinek, a to žalobci g), m), o), ap), be), bf), bk), bx) a by) za období od 2. 5. 2015 do 2. 5. 2018, ostatní žalobci (a 14 dalších příslušníků) za období od 28. 3. 2015 do 28. 3. 2018. Samostatnou žádost dále podal dne 17. 5. 2018 nprap. V. L. Žádosti zdůvodnili tím, že jim je sice umožněno stravování, nemají však možnost opustit objekt věznice tak, aby mohli čerpat přestávku a relaxovat dle svého uvážení. Příslušníci jsou povinni se zapojit do likvidace či řešení mimořádných událostí. Dle názoru žalobců jde pouze o umožnění stravování, nečerpají přestávky na odpočinek dle § 60 služebního zákona. V době čerpání přestávky nemají možnost opustit střežený objekt, neboť ve službě není tolik příslušníků, aby byla zajištěna zastupitelnost a žalobci mohli přestávku čerpat. Příslušník se musí v průběhu přestávky zajímat o dění na svém pracovišti. Zejména u eskortní služby její členové nemohou opustit střeženou osobu, neboť by eskortu oslabili a vystavili ostatní eskortující příslušníky a společnost nebezpečí útěku eskortovaných osob. K důkazu označili seznam strážních a dozorčích pracovišť, z něhož plyne, že v době výkonu služby nebyl plánován zástup zajišťující na stanovištích střídání k čerpání přestávek na jídlo a odpočinek, výslechy účastníků k tomu, jak docházelo k čerpání přestávek na jídlo a odpočinek, zda byli žadatelé střídáni na přestávky a zda je mohli čerpat mimo střežený objekt a dle svého uvážení, výslechy přímých nadřízených (vedoucích příslušného oddělení) k tomu, jak docházelo ke střídání na jednotlivých stanovištích a zda bylo účastníkům umožněno čerpání přestávek na stravu a odpočinek dle jejich volby, měsíční směnové výkazy, z nichž plyne odpočet hodin za přestávky na jídlo a odpočinek, denní rozkazy příslušného vedoucího oddělení a směrnice pro výkon služby na jednotlivých strážních a dozorčích stanovištích.

31. Dne 15. 5. 2018 proběhlo ve věci ústní jednání, během něhož byli vyslechnuti prap. P. H. [žalobce al)], pprap. V. R. [žalobce az)], prap. M. Š. [žalobce ay)], nstržm. R. D. [žalobce k)], nprap. M. F. [žalobce bo)] a svědci mjr. Mgr. V. K. a mjr. Mgr. I. B. Zmocněnec žalobců uvedl, že netrvá na tom, aby byli vyslechnuti všichni příslušníci, ale pouze „vzorek“ čtyř až šesti z nich.

32. Žalobce al) prap. P. H., inspektor dozorčí služby na oddělení výkonu trestu, uvedl, že přestávky jsou čerpány tak, že 15 minut je čerpáno v dopoledních hodinách a 30 minut od 11:00 s počátkem výdeje obědů odsouzeným. Příslušníci jsou postupně střídáni tak, aby se mohli postupně vystřídat při obědě. Opustit věznici za účelem čerpání přestávky není dle jeho názoru s ohledem na zajištění bezpečnosti možné. Vypověděl, že seznamuje příslušníky s možností čerpání přestávek, zajišťuje čerpání přestávek, a pokud je není možné řádně vyčerpat, zajišťuje vyčerpání v náhradním termínu. V případě nemožnosti vyčerpání přestávky je vyhotoven zápis do knihy převzetí a předání služby a poskytne se možnost čerpat v náhradním termínu. Pokud příslušník čerpá přestávku a žalobce al) dostane informaci do radiostanice, např. o ukončení činnosti na zdravotním středisku, zajišťuje tyto činnosti prostřednictvím jiného příslušníka, aby nenarušil přestávku příslušníkovi, který ji čerpá. Sleduje provoz věznice a střídá příslušníka jiným příslušníkem z jiného dozorčího stanoviště. K otázce zmocněnce žalobců, jak fakticky a administrativně probíhá střídání příslušníků na dozorčích stanovištích, žalobce al) odpověděl, že dozorci mají povinnost v rámci zajištění chodu věznice spolupracovat s ostatními zaměstnanci věznice. Dozorčí stanoviště jsou pohyblivá, střídání se nikam neeviduje, střídání řídí on jakožto inspektor dozorčí služby. K dotazu, jak probíhá předávání odsouzených na dozorčích stanovištích, uvedl, že sčítací prověrka se při předávání odsouzených nedělá, přebírající příslušník zkontroluje údaje na informační tabuli a v knize předání a převezme stanoviště. Početní prověrka se provádí ráno, po stravování a večer. Namátková pouze při podezření nebo z jiných důvodů. Dále uvedl, že příslušníci jsou veleni dle denního rozkazu na konkrétní stanoviště. Tzv. střídači se v něm neuvádí, jednotlivé střídače zajišťuje sám. K dotazu zmocněnce, zda má odpovědi rozumět tak, že nejsou obsazena stanoviště dle rozpisu dozorčích stanovišť, odpověděl, že stanoviště v té době není obsazeno jiným příslušníkem. Nebyl si jist, zda je ve směrnicích pro výkon dozorčí služby stanoveno čerpání přestávek ve službě na jídlo a odpočinek. Dále uvedl, že za mimořádnou událost odpovídá příslušník, který stanoviště převzal. Ke zjištění případného zavinění konkrétního dozorce se využívají všechny technické prostředky. Vypověděl také, že on sám střídán není. Během čerpání přestávek jsou příslušníci vystrojeni v uniformě včetně pomůcek, aby byli schopni v případě potřeby (např. signál 123) zasáhnout. Pokud k tomu dojde, přestávka je poté nahrazena. Uvedl, že mu nikdo nenařídil, že v době přestávky nemůže opustit objekt věznice; s měsíčním výkazem odsloužených hodin se seznamuje a podepisuje ho.

33. Žalobce az) pprap. V. R., dozorce na oddělení výkonu trestu, během výpovědi uvedl, že pracuje v nepřetržitém provozu, což znamená, že čerpá přestávky nepravidelně s ohledem na chod a potřeby věznice. Chodí na oběd, vyčerpá někdy 10, někdy 15 minut podle okolností. K otázkám zmocněnce doplnil, že střídání zajišťuje inspektor dozorčí služby, jenž určí konkrétního příslušníka, který ho na oddíle, kam je velen, vystřídá. Má za to, že jde o strážného z jiného stanoviště, o tzv. střídačích nic neví. Předávání odsouzených probíhá tak, že příslušníka seznámí s početním stavem odsouzených a s činnostmi, které je třeba během přestávky zajistit. Sčítací prověrky se neprovádí, vychází se ze stavu na informační tabuli, faktický počet nemusí souhlasit. K dotazu uvedl, že denním rozkazem jsou příslušníci určeni na jednotlivá stanoviště, nevěděl, zda jsou v něm uvedeni příslušníci zajišťující střídání. Nevěděl, zda je obsazeno stanoviště, ze kterého pochází příslušník, který jej střídá. Doplnil, že ve směrnicích pro výkon služby na konkrétních stanovištích není čerpání přestávek stanoveno. K dotazu, kdo odpovídá za mimořádnou událost při čerpání přestávky, je-li zjištěna s odstupem času, odpověděl, že odpovídá on. Uvedl, že příslušníci jsou během přestávek v uniformě se všemi pomůckami. Pokud je během přestávky vyhlášen tísňový signál, přestávka není nahrazena a není evidována do knihy předání a převzetí služby. Na závěr uvedl, že mu nikdo nenařídil, že nesmí během přestávky opustit objekt věznice, s měsíčním výkazem odsloužených hodin se seznamuje a podepisuje ho.

34. Žalobce ay) prap. M. Š., dozorce na oddělení výkonu trestu, vypověděl, že podal žádost spolu s dalšími účastníky řízení, neboť se domnívá, že přestávky nejsou čerpány podle zákona o služebním poměru. Uvedl, že přestávky nečerpá, neboť na dozorčím stanovišti č. 10 (ošetřovně) není střídán. V době přestávky je v uniformě, má u sebe všechny pomůcky, nemá klid na čerpání přestávky, jelikož musí řešit problémy týkající se zdravotního střediska. K dotazům zmocněnce konstatoval, že v denním rozkaze nejsou uvedeny osoby, které by ho střídaly. Ve směrnicích pro výkon služby konkrétního stanoviště je stanoveno čerpání přestávek ve službě na jídlo a odpočinek. To, že nesmí v době přestávky opustit věznici, dle žalobce ay) plyne ze zákona o služebním poměru. K dotazům služebního funkcionáře, zda chodí na obědy a čerpá 30minutovou přestávku, uvedl, že ano, s měsíčním výkazem odsloužených hodin se seznamuje a podepisuje ho.

35. Svědek mjr. Mgr. I. B., vedoucí oddělení výkonu trestu, uvedl, že přestávky jsou dozorci čerpány a evidovány v souladu s platnými předpisy. Kromě zákona o služebním poměru se problematiky dotýkají nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky (dále jen „NGŘ“) č. 5/2016 a č. 51/2017, jimiž jsou stanoveny náležitosti denního rozkazu a evidence čerpání přestávek ve službě. Konkrétní časy přestávek stanoví inspektor dozorčí služby, který v souladu s NGŘ č. 5/2016 koordinuje, řídí a kontroluje činnost dozorců ve směně. Stanoví úkoly a o jejich činnosti má přehled. Svědek nezaznamenal žádné stížnosti ohledně čerpání přestávek ze strany dozorců ani inspektorů. K dotazu uvedl, že neví o tom, že by na příslušníky dozorčí služby někdo vyvíjel nátlak, zastrašoval je nebo vyhrožoval kázeňským řízením, pokud uvedou, že přestávky nebyly čerpány. V denních rozkazech vedoucího oddělení výkonu trestu (dále též jako „denní rozkaz VOVT“) nejsou uvedeni příslušníci, kteří by specificky střídali ostatní. Ve věznici je pouze jedno pevné dozorčí stanoviště, na němž je příslušník střídán dle pokynu inspektora dozorčí služby jiným inspektorem určeným příslušníkem, případně ho střídá inspektor. Tento pokyn je součástí denního rozkazu. Ostatní stanoviště jsou pohyblivá, což znamená, že příslušník tam velený se pohybuje v rámci plnění služebních povinností v rámci věznice. Na pohyblivých stanovištích nejsou příslušníci střídáni, neboť to není potřeba. Tito příslušníci čerpají přestávku na jídlo a odpočinek tak, jak bylo stanoveno inspektorem dozorčí služby, nebo dle dohody mezi nimi. K dotazu svědek uvedl, že pohyblivá stanoviště nelze chápat tak, že by nebylo třeba je obsazovat, příslušníci v rámci svých úkolů zajišťují dodržování časového rozvrhu dne, mimo jiné převádějí odsouzené k vycházkám, ošetření na zdravotní středisko, zajišťují výměnu prádla, výdej stravy a další úkoly, které nemohou být realizovány na ubytovně odsouzených. Ve věznici jsou směrnicemi zpracovány povinnosti na jednotlivá dozorčí stanoviště, čerpání přestávek tam není stanoveno, neboť konkrétní časy stanoví inspektor dozorčí služby. Dozorci mají možnost se seznámit s dobou čerpání přestávky, jak jim byla stanovena inspektorem, vyjádřit se k tomu a navrhnout jiný termín čerpání. Inspektor změnu provede a dozorce podpisem stvrdí, že s ní byl seznámen. K dotazu uvedl, že v případě, kdy příslušníka střídá inspektor, zastupuje inspektora jiný příslušník obdobně jako v jiných případech, jde však o hypotetickou situaci, která doposud nenastala. Předávání dozorčích stanovišť za účelem čerpání přestávky na jídlo a odpočinek neprobíhá jako při střídání směn. Příslušníci se pouze navzájem informují o událostech, které souvisí s časovým rozvrhem dne a chodem věznice. Početní prověrka se neprovádí, odsouzení jsou v uzavřeném prostoru a o jejich počtu je přehled, např. formou informační tabule. Střídání se do knihy předání a převzetí služby nezapisuje, rozhoduje o něm inspektor dozorčí služby. Neví, zda inspektoři nevedou pomocnou evidenci. Pokud dojde ke zjištění mimořádné události s odstupem času, zjišťuje se, kdo konkrétně pochybil. Na otázku zmocněnce, zda po dobu čerpání přestávek na jídlo a odpočinek příslušníky velenými na dozorčí stanoviště není část dozorčích stanovišť obsazena v souladu s rozpisem dozorčích stanovišť, odpověděl, že není. Dále svědek vypověděl, že během přestávek jsou příslušníci ustrojeni dle své úvahy. Mají k dispozici několik míst. Nejčastěji využívají jídelnu, mohou však konzumovat i vlastní donesené jídlo, které si mohou na určených místech ohřát. Nebyl si vědom, že by nějaká vnitřní norma upravovala, jak se má chovat příslušník během přestávky. Ustrojení během výkonu služby upravuje NGŘ č. 5/2016. K otázce ohledně vyhlášení mimořádné situace v průběhu konzumace stravy uvedl, že u řady mimořádných situací nemusí příslušníci zasahovat (např. nález nepovolených věcí). Je-li vyhlášen tísňový signál, dostaví se na místo ti příslušníci, kteří nevykonávají jiné služební úkoly. Nikdy se nesetkal s tím, že by příslušník požádal o možnost vzdálit se za účelem čerpání přestávky z objektu věznice, i když z jiných důvodů (např. návštěva lékaře) věznici opouštějí. K otázce, proč by museli žádat o možnost opuštění objektu, konstatoval, že o příslušnících i občanských zaměstnancích v prostorách věznice musí mít inspektoři a vrchní inspektoři přehled právě pro případ vzniku mimořádné události, při které by mohlo dojít k ohrožení života a zdraví zaměstnanců.

36. Žalobce k) nstržm. R. D., strážný na oddělení vězeňské stráže, uvedl, že je velen denním rozkazem vedoucího oddělení vězeňské stráže (dále jen „denní rozkaz VOVS“) na 12,5 hodiny na strážní stanoviště. Jeden týden začíná na strážním stanovišti č. 2, další na stanovišti č. 7, přičemž celý cyklus se neustále opakuje. Aby mohl čerpat přestávku ve službě na jídlo a odpočinek, musí počkat na vystřídání. Přestávku čerpá 10 až 15 minut, jedenkrát z deseti případů vyčerpá 25 minut. Musí počkat na vystřídání, a to i v případě, že potřebuje na toaletu. K dotazu, zda jsou v denním rozkaze VOVS uvedeni tzv. střídači, uvedl, že nejsou žádní střídači, ale strážný odvelený z jiného stanoviště. S měsíčním výkazem odsloužených hodin se seznamuje a podepisuje ho.

37. Žalobce bo) nprap. M. F., inspektor strážní služby oddělení vězeňské stráže, konstatoval, že přestávka není taková, aby ji mohl čerpat dle svého uvážení. K dotazu zmocněnce, jak jakožto vrchní inspektor strážní služby čerpá přestávky, vypověděl, že se chodí se stravovat do závodní jídelny, během oběda je ustrojen a vybaven všemi pomůckami pro případ vzniku mimořádné události. V noční době je situace obdobná. V době přestávky není střídán, je zastoupen inspektorem strážní služby. Dále uvedl, že mu není umožněno po dobu stravování opustit objekt věznice. K dotazu zmocněnce dále popsal, jak probíhá střídání stanovišť za účelem čerpání přestávky. Konstatoval, že dle denního rozkazu VOVS strážný ze stanoviště č. 8 střídá strážné na stanovišti č. 1, 2 a 10, což znamená, že po tuto dobu je stanoviště č. 8 oslabeno. K dotazu, zda jsou střídána dozorčí stanoviště během nočních směn, uvedl, že nejsou střídána, příslušníci jsou zastoupeni. V denním rozkaze VOVS nejsou uvedeni příslušníci na střídání strážných stanovišť. Strážní velení na strážní stanoviště nemohou opustit strážní stanoviště bez vystřídání a opustit věznici. Během konzumace stravy jsou příslušníci ustrojeni v uniformě včetně všech pomůcek. Pokud nastane mimořádná událost, jsou povinni zanechat konzumace a řídit se pokyny nadřízených. K dotazu uvedl, že mu není známo, zda jsou ve směrnicích pro výkon služby uvedeny přestávky na jídlo a odpočinek. S měsíčním výkazem odsloužených hodin se seznamuje. K dotazu, kdy a kým mu bylo nařízeno, že nesmí opustit po dobu přestávek věznici, uvedl, že je denním rozkazem velen na určené stanoviště, se svolením vedoucího oddělení by mohl věznici opustit, pokud by byl vystřídán a předal veškerou dokumentaci.

38. Svědek mjr. Mgr. V. K., vedoucí oddělení vězeňské stráže, vypověděl, že příslušníci oddělení vězeňské stráže jsou na všechna strážní stanoviště veleni denním rozkazem VOVS. Pro účely střídání z důvodu čerpání přestávky jsou zpravidla využíváni příslušníci velení na strážní stanoviště č. 8 (strážní a zásahová hlídka). Ve směrnicích pro výkon strážní služby na tomto stanovišti není konkrétně střídání příslušníků za účelem čerpání přestávek uvedeno. Strážní však mají povinnost plnit pokyny vrchního inspektora strážní služby, který přestávky nařizuje. Ve směrnicích pro výkon strážních stanovišť přestávka na jídlo a odpočinek uvedena není. V rozpise pro stanoviště č. 8 i v denním rozkaze VOVS je uvedeno, kdy je toto stanoviště obsazováno. Za účelem střídání je stanoviště č. 8 obsazováno v síle 3 + 1, proto nikdy během střídání z důvodu čerpání přestávky na jídlo a odpočinek nedojde k tomu, že by nebylo obsazeno. Dle rozpisu strážních stanovišť mají ve věznici 16 strážních stanovišť. Některá jsou pevná, jiná pohyblivá. Některá jsou obsazována pouze v denní době, jiná nepřetržitě. Příslušníci ze stanoviště č. 8 střídají zpravidla ostatní příslušníky k zajištění přestávky na jídlo a odpočinek. V praxi je pro střídání příslušníků pro čerpání přestávky na jídlo a odpočinek více. Samozřejmě nastává situace, že nelze umožnit čerpání přestávky, což je řádně zaznamenáno v příloze denního rozkazu VOVS a uvedeno ve výkazu odsloužených hodin. Příslušníci jsou denními rozkazy veleni na konkrétní strážní stanoviště, což nevylučuje v průběhu směny denním rozkazem VOVS určit pro účely čerpání přestávek na jídlo a odpočinek jiného příslušníka, který se například vrátil z eskorty. Pokud je tato praxe využita, je to zaznamenáno v denním rozkaze VOVS. K dotazu zmocněnce ohledně trávení přestávky uvedl, že na stanovišti č. 8 je místnost s odpovídajícím vybavením a zázemím, kde mohou příslušníci přestávku trávit, zpravidla ji tráví v jídelně nebo v kantýně. Žádným předpisem není stanoveno, že by příslušník během přestávky nemohl opustit objekt věznice. Není to však zpravidla technicky a organizačně proveditelné s přihlédnutím k umístění věznice. K dotazu, zda je možné, aby strážný velený na stanoviště č. 8 toto stanoviště opustil mimo objekt věznice, svědek uvedl, že taková situace dosud nenastala, případná žádost by byla řešena služebním funkcionářem individuálně. Strážný by měl funkcionáře požádat, neboť bývá vybaven služební zbraní a dalšími donucovacími prostředky, což v případě požadavku na opuštění věznice znamená, že je třeba výzbroj uložit a zabezpečit. Každý je vystrojen a vyzbrojen podle směrnic pro jednotlivá stanoviště. Pro účely čerpání přestávky ve službě na jídlo a odpočinek je vymezen prostor pro uložení služební výzbroje. Pokud vznikne závažná mimořádná událost, jsou všichni příslušníci v objektu věznice povinni zakročit i mimo výkon služby dle § 7 odst. 3 zákona o Vězeňské službě. Přestávka pak je přerušena, takové situace jsou uvedeny v denních rozkazech VOVS a výkazu odsloužených hodin, s nimiž jsou příslušníci prokazatelně seznámeni. K dotazu, jak čerpají přestávky příslušníci zařazení v eskortní směně v případech, že je eskorta delší než 5 hodin, svědek uvedl, že v takovém případě mají přestávku evidovanou jako nevyčerpanou, což je uvedeno v denních rozkazech VOVS a výkazu odsloužených hodin.

39. Rozhodnutím ze dne 11. 7. 2018, č. j. VS - 54559-16/ČJ/2018-800520 (dále také jako „první rozhodnutí ředitele věznice“), ředitel věznice zamítl všechny žádosti o proplacení odpracovaných hodin během čerpání přestávky ve službě na jídlo a odpočinek, neboť přestávky na jídlo a odpočinek byly řádně čerpány a nárok na jejich proplacení nevznikl. Ředitel věznice vycházel z listinných důkazů a výpovědí svědků (mjr. Mgr. B. a mjr. Mgr. K.) a účastníků, zejména P. H. Z provedených výkazů odsloužených hodin vyplynulo, že žadatelé přestávky na jídlo a oddech vyčerpali, což stvrdili svými podpisy. V řízení nebyl předložen důkaz, který by správnost evidence zpochybnil. Nebylo prokázáno, že by střídání příslušníků na dozorčích či strážních stanovištích nebylo zajištěno. Z výslechů svědků a účastníků plyne, že zastupitelnost je zajištěna a žadatelé mají možnost přestávku na jídlo a odpočinek řádně čerpat. Pokud ve výjimečných případech eskortní služby nelze výkon služby přerušit, má příslušník možnost takovou skutečnost oznámit, aby mu přestávka nebyla odečtena z odpracované doby služby. Skutečnost, že příslušníci tráví přestávku uvnitř objektu věznice, je na jejich uvážení. Pokud by ji chtěli opustit, museli by odevzdat a uložit výzbroj a podrobit se kontrole. S ohledem na umístění věznice je logické, že přestávky netráví mimo objekt. V blízkosti se totiž nenachází žádné stravovací služby, obchod s potravinami ani žádné místo využitelné pro krátkodobou relaxaci. Nebyl předložen žádný důkaz, ze kterého by plynulo, že by některému z příslušníků bylo zamezeno v opuštění věznice. Z provedených výslechů svědků vyplynulo, že během mimořádných událostí je přestávka na jídlo a odpočinek přerušena, což je poté uvedeno ve výkazu odsloužených hodin. K námitce žalobců, že nemohou odložit výzbroj a výstroj, uvedl, že z výpovědí svědků vyplývá, že ústrojová kázeň během čerpání přestávky není řešena ani sledována. V oddělení vězeňské stráže je vymezen prostor pro odkládání výzbroje. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 4446/2011, ředitel věznice konstatoval, že i pokud by připustil, že mohou určitá omezení existovat, nejsou takového rázu, aby je bylo možno považovat za výkon služby. Argumentaci žalobců rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2015, č. j. 8 Ad 13/2011-53, považoval ze nepřiléhavou, neboť se jednalo o odlišnou situaci, kdy příslušníkům sloužícím na operačním středisku s nepřetržitým výkonem služby, kteří nemohli opustit pracoviště, měla být poskytnuta přiměřená přestávka na jídlo a odpočinek dle § 60 odst. 3 služebního zákona. Příslušníci v posuzovaném případě nemusí přestávku trávit na svých stanovištích a je zajištěno jejich střídání, aby přestávku mohli trávit konzumací stravy nebo jiným způsobem odpočinku dle své vůle. Směrnice pro výkon služby na jednotlivých strážních či dozorčích stanovištích upravují pouze povinnosti při výkonu služby, v době přestávky nejsou příslušníci povinni plnit povinnosti na strážním či dozorčím stanovišti. Na základě listinných důkazů, výpovědí svědků i účastníků ředitel věznice uzavřel, že žalobci přestávky na jídlo a odpočinek řádně čerpali.

40. Proti prvnímu rozhodnutí ředitele věznice podali žalobci odvolání. Namítali zejména, že z výslechů vyplynulo, že jim není čerpání přestávky ve službě na jídlo a odpočinek umožněno. Příloha denních rozkazů vedoucího oddělení s evidencí přestávek na jídlo a odpočinek je pouze fiktivním dokladem, který nemůže být realizován, neboť příslušníci jsou v době čerpání přestávky povinni plnit jiné úkoly stanovené denním režimem odsouzených. Pokud se mohou stravovat, není jim to umožněno v předepsaném časovém rozsahu a jsou po celou dobu ustrojeni ve služebním stejnokroji a vyzbrojeni. Dle žalobců se ředitel věznice dostatečně nevypořádal se závěry rozsudku Městského soudu v Praze, které na jejich případ dopadají. Poukázali na to, že všichni jsou na svá místa přidělováni denními rozkazy, v nichž nejsou další příslušníci, kteří by prováděli střídání. Podle rozkazů musí být stanoviště obsazena. Dle žalobců se svědci se snažili obhajovat svou pozici vedoucích oddělení, neboť za čerpání přestávek odpovídají. Jejich tvrzení zůstala osamocena a neodpovídají realitě. Poukázali na to, že jsou do služby veleni rozkazem na přesně stanovený post dle rozpisu strážních a dozorčích stanovišť, v němž je uvedena doba a počet osob, jimiž se stanoviště obsazují. Nejsou v něm uvedeni příslušníci, kteří by prováděli střídání, ani žádné stanoviště, které by bylo možné opustit. Nedokážou si představit, že by za účelem čerpání přestávky opustili střežený objekt, kde jsou veleni na dozorčí a strážní stanoviště, aniž by byli na stanovišti střídáni, když směrnice pro výkon služby na těchto stanovištích takové počínání neupravuje. Ke konzumaci stravy odchází v plné výstroji a v případě mimořádné události konzumaci ukončují. Žádný z vyslechnutých příslušníků nepotvrdil, že by byli střídáni, a střídání se neevidují v knize předání a převzetí služby. Pokud rozpisy stanovišť ani interní směrnice s přestávkami nepočítají a s ohledem na personální obsazenost věznice nelze provádět předávání a převzetí stanovišť tak, aby byla obsazena v okamžiku čerpání přestávky jinou osobou, nejsou přestávky na jídlo a odpočinek čerpány. Upozornili na to, že nedostatek personálu byl v nedávné době vězeňskou službou řešen proplacením odpracovaných přesčasových hodin služby.

41. První rozhodnutí ředitele věznice žalovaný zrušil rozhodnutím ze dne 16. 10. 2018, č. j. VS- 88415-7/ČJ-2018-80000L-PK, a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť ředitel věznice nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. S odkazem na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 4. 2018, č. j. 57 Ad 2/2017-44, žalovaný v odůvodnění uvedl, že je ve věci podstatné, zda účastníci mohli službu přerušit a čerpat přestávku ve službě na jídlo a odpočinek, nebo zda byli nuceni k nepřetržitému výkonu služby a byla jim poskytnuta pouze přiměřená doba na jídlo a odpočinek. Ředitel věznice nezareagoval na výpovědi svědků a účastníků a dostatečně nezjistil, jakým způsobem na jednotlivých stanovištích přestávky probíhaly, jak byly realizovány a jak odpočinek vypadal. Pokud například vyslýchaní příslušníci uvedli, že čerpali přestávku v kratším než zákonném rozsahu, nebylo zjištěno, z jakého důvodu. Nabízelo se položit doplňující otázky, konfrontovat výslechy s dalšími důkazy či vyslechnout příslušníky na stejných stanovištích či inspektory dozorčí a strážní služby, kteří nejsou účastníky řízení. Ředitel věznice si mohl opatřit též další důkazy (např. ověřit výpovědi vedoucích oddělení, zjistit, kdy došlo k vyhlášení mimořádných událostí a jak bylo v takovém případě postupováno). Ředitel věznice se také nezabýval tím, zda má vystřídaný příslušník nadále odpovědnost za stanoviště, nebo zda odpovědnost přechází na příslušníka, který jej střídá, zda a jak jsou s tím obeznámeni a zda je střídající příslušník seznámen s povinnostmi stanoviště, které střídá, a plní je do návratu střídaného příslušníka. Také se nedostatečně vypořádal s tvrzením vedoucího oddělení vězeňské stráže, že pokud nebylo čerpání přestávky na jídlo a odpočinek umožněno, bylo to zaznamenáno v příloze denního rozkazu a následně ve výkazu odsloužených hodin a v jakých případech se tak mělo dít (např. pouze u příslušníků vykonávajících eskortu či mimořádných událostech nebo i jiných případech, což bylo možné následně podložit listinnými důkazy). Je třeba jednoznačně zjistit, jak probíhá střídání příslušníků v rámci přestávek na jídlo a odpočinek a zda jsou v té době plněny povinnosti stanoviště střídaného i střídajícího příslušníka, např. výpověďmi účastníků, výslechy svědků či z listinných důkazů (např. směrnic pro výkon služby na jednotlivých stanovištích). Žalovaný však neshledal důvodnými odvolací námitky, že příloha rozkazů vedoucích oddělení výkonu trestu a vězeňské stráže byla pouhým fiktivním dokladem, že příslušníci musí být ustrojeni do služebního stejnokroje a vyzbrojeni, že při vyhlášení mimořádné události okamžitě musí ukončit konzumaci stravy a ihned se dostavit na určené místo, ani že by jim hrozil v souvislosti s čerpáním přestávky trestněprávní postih.

42. Dne 27. 2. 2019 proběhlo ve věci ústní jednání, při němž byli znovu vyslechnuti prap. P. H. [žalobce al)], pprap. V. R. [žalobce az)], prap. M. Š. [žalobce ay)], nstržm. R. D. [žalobce k)] a nprap. M. F. [žalobce bo)]. Dále byli vyslechnuti prap. T. F. [žalobce an)], prap. L. K. [žalobce cj)] a nstržm. P. B. [žalobce br)].

43. Prap. P. H. vypověděl, že vykonával službu jako strážný, po jednom roce jako dozorce, nyní je inspektorem dozorčí služby. Přestávku na oběd čerpá pravidelně, maximálně 30 minut, není střídán, je neustále na příjmu. Nepověřuje svými úkoly jiného příslušníka a nemá oficiálního zástupce. Přestávku nečerpá dle zákona o služebním poměru, protože musí plnit služební úkoly. Příslušníci na dozorčích stanovištích čerpají přestávku za provozu během služby. Ráno při rozdělování služby je seznamuje, jak by měli přestávku čerpat. Neposílá ale žádné příslušníky, aby je střídali, neboť ve směně žádné střídající příslušníky nemá. Příslušník tak nemá přestávku, protože není nikdo volný, kdo by střídání zajišťoval. Jakožto inspektor dozorčí služby umožňuje příslušníkům dozorčí služby v rámci plnění povinností a úkolů konzumaci stravy v jídelně nebo s tím, že si ji odnesou do prostor, kde ji mohou sníst. Seznámí je s tím, jak by v ideálním případě přestávku měli čerpat. Na dotaz, jak postupuje v případě, že příslušník přestávku nečerpá, odpověděl, že přestávky nejsou nahrazovány, protože není kým nahradit. Na dotaz, jak jsou příslušníci seznámeni s tím, kdo je odpovědný za dozorčí stanoviště při odchodu dozorce z důvodu čerpání přestávky, odpověděl, že nikoho nepověřuje, příslušníci si navzájem vypomáhají dle časových možností tak, aby mohli zkonzumovat stravu v jídelně nebo jinde. Sám příslušníky nestřídá. Dále uvedl, že skutečnost, že příslušníku nebylo umožněno čerpat přestávku na jídlo a odpočinek, se v denním rozkaze a výkazu odsloužených hodin nezaznamenává. Nedělá se to, neboť by bylo zjištěno, že nejsou schopni přestávku poskytnout. Seznámí příslušníky s tím, jak by měli přestávku čerpat, což je v rozkazu vedoucího oddělení, ale umožní jim pouze konzumaci stravy. Nepamatoval si, kdy nemohl čerpat přestávku z důvodu vyhlášení mimořádné události.

44. Pprap. V. R. během druhého výslechu vypověděl, že nastoupil v roce 2011. Od prosince 2011 je zařazen do dozorčí služby oddělení výkonu trestu. Zákonné přestávky čerpá, chodí na oběd, čas využívá ke konzumaci stravy v jídelně. Umí si poradit tak, že při plnění služebních povinností a úkolů přestávku vyčerpá. Pokud jde čerpat přestávku, domluví se s kolegou, který již přestávku vyčerpal nebo si jídlo nosí a konzumuje jindy, a předá mu konkrétní požadavky, kolega pak zajišťuje činnost na daném oddíle. Informuje ho o současném skutečném stavu na příslušném dozorčím stanovišti. S tím si kolega dozorčí stanoviště přebírá a plní stanovené úkoly a povinnosti na dozorčím stanovišti. Na stanovištích jsou pro účely plnění povinností a přehledu o pohybu odsouzených knihy předání a převzetí služby a informační tabule. Při rozdílení řídí předání a převzetí stanoviště inspektor dozorčí služby. Následně si vzájemně mezi kolegy řeší, aby plnili úkoly a povinnosti dle časového rozvrhu dne a byli schopni vyčerpat přestávku na jídlo a odpočinek. K dotazu, zda se zaznamenává v příloze denního rozkazu a výkazu odsloužených hodin, že nebylo umožněno přestávku vyčerpat, uvedl, že se s touto situací dosud nesetkal, on si vždy poradí. K dotazu, zda někdy nemohl čerpat přestávku z důvodu vyhlášení mimořádné události, uvedl, že někdy v roce 2012 musel během oběda řešit vyhlášenou mimořádnou situaci, tísňový signál 123. Po jejím vyřešení mu byl čas přestávky nahrazen a vydán náhradní oběd.

45. Prap. M. Š. vypověděl, že od června 2001 je na dozorčím stanovišti č. 10 – zdravotním středisku. Přestávky čerpá podle toho, jakým způsobem probíhají na zdravotním středisku činnosti. Po ukončení dopoledních činností a úklidu prostor odchází na oběd do jídelny, kde jídlo konzumuje zhruba 15 minut, během oběda je k dispozici svému nadřízenému a dalším příslušníkům, pokud by bylo třeba řešit něco ve středisku. Jedná se o situace týkající se odsouzených, kolega dozorce ho při zjištění akutního zdravotního stavu odsouzeného vyrozumí do vysílačky a on ho informuje, jak má postupovat. K dotazu, zda je mu umožněno vyčerpat přestávky dle zákonného nároku, uvedl, že je mu umožněno jít na oběd. Na zdravotním středisku není střídán. Na stanoviště č. 10 – zdravotní středisko, které je pevným stanovištěm, je velen denním rozkazem VOVT. Za dozorčí stanoviště odpovídá sám, při opuštění stanoviště je bez dozoru. Podepisuje služební výkaz s počtem odsloužených hodin a přílohu denního rozkazu vedoucího oddělení, v níž je seznámen s časem přestávky, kterou v praxi nečerpá. Konkrétní datum, kdy nemohl čerpat přestávku z důvodu mimořádné události, si nepamatoval, za poslední rok musel během oběda dvakrát reagovat na tísňový signál 123, když se sebepoškodil odsouzený.

46. Prap. L. K., dozorce na oddělení výkonu trestu, uvedl, že od roku 2006 vykonává službu na pozici dozorce na stanovištích, kam je velen denním rozkazem VOVT. Je mu umožněno čerpat přestávku, během ní je však vybaven donucovacími prostředky, radiostanicí a ustrojen dle předpisů. V průběhu přestávky komunikuje s dalšími dozorci, řeší situace na dozorčím stanovišti, kam byl velen. Pokud nemá jídlo z domova, chodí do jídelny. Během přestávky nemůže opustit areál věznice. Nevěděl ale, že by mu bylo nařízeno, že nesmí objekt věznice opustit. Při vyhlášení mimořádné události musí příslušníci zanechat konzumace a dostavit na místo vyhlášení tísňového signálu. Nepamatoval si, kdy naposledy musel jídla z tohoto důvodu zanechat, ale stává se to. Dále uvedl, že se seznamuje s výkazem odpracovaných hodin. Uvedl, že ve směrnicích pro výkon dozorčí služby je uvedena přestávka na jídlo a odpočinek. Odpovědnost za střídání na dozorčích stanovištích nese inspektor dozorčí služby. Jsou seznámeni s tím, kdo je odpovědný za příslušná dozorčí stanoviště při střídání. Přestávku na oběd a následné předávání stanoviště si řeší sami mezi sebou s tím, že je jeho povinností na stanovišti zajistit vše s tím spojené. K dotazu uvedl, že v případě, že není příslušníkovi umožněno čerpání přestávky na jídlo a odpočinek, se to v příloze denního rozkazu a výkazu odsloužených hodin nezaznamenává.

47. Nstržm. R. D. u opakovaného výslechu konstatoval, že je po celou dobu zařazen na oddělení vězeňské stráže jako strážný, je pověřován plněním úkolů a povinností na strážních věžích a na stanovišti č. 2 – vchod. Přestávky čerpá pouze v omezeném čase, kratším než 30 minut. Není mu umožněno vyčerpat přestávky dle zákonného nároku. Během přestávky předá střídajícímu příslušníkovi inventář na strážním stanovišti a seznámí ho s počty odsouzených, kteří se nachází mezi branami č. 1 a č.

2. On pak plní úkoly, které převzal. Se způsobem střídání a s tím, kdo je odpovědný za strážní stanoviště, jsou seznamováni nadřízeným, tzn. inspektorem. Není mu známo, že by se do přílohy denního rozkazu a výkazu odsloužených hodin zaznamenalo, že příslušníkovi nebylo umožněno čerpat přestávku. Na závěr vypověděl, že si nepamatuje, že by musel přestávku ukončit z důvodu vyhlášení mimořádné události.

48. Nprap. M. F., vypověděl, že je ve služebním poměru od roku 2007. V současnosti je zařazen na pozici inspektora strážní služby, v minulosti byl zařazen na oddělení vězeňské stráže na stanovišti č. 1, předtím působil na strážních věžích. Přestávku na jídlo a odpočinek využívá pravidelně k odběru stravy v závodní jídelně, není mu však umožněno vyčerpat přestávky dle zákona. Na otázku služebního funkcionáře, kdo nese odpovědnost po vystřídání, odvětil, že se řídí denním rozkazem VOVS. Příslušníci jsou seznamováni s tím, kdo je odpovědný za strážní stanoviště po střídání, přečtením a vyhlášením denního rozkazu. Uvedl, že skutečnost, že příslušníkovi nebylo umožněno čerpání řádné přestávky, v příloze denního rozkazu zaznamenávána není. Na mimořádnou událost, pro kterou by nemohl čerpat přestávku, si nevzpomíná.

49. Prap. T. F., strážný – psovod na oddělení vězeňské stráže, vypověděl, že je ve službě od května 2010. Po většinu služby je velitelem strážní a zásahové služby. Činnost hlídky spočívá v zajišťování a kontrole slabých míst věznice, zesilování střežení, podpoře příslušníků, kontrole psince a činnostech s tím spojených. K čerpání přestávky nemůže opustit objekt věznice. Sice mu to nikdo nenařídil, ale souvisí to s jeho povinnostmi. Jídlo si nosí vlastní a konzumuje ho na pracovišti v době, kdy má z hlediska plnění pracovních povinností a služebních úkolů možnost využít volný čas. Při ohlášení mimořádné události musí příslušníci zanechat stravy a reagovat na tísňový signál, nepamatuje si však, kdy konkrétně nemohl čerpat přestávku na jídlo a odpočinek z důvodu mimořádné události. Na stanovišti ho na přestávku nikdo nestřídá, přestávku si musí regulovat sám. Neví, jak jsou příslušníci seznamováni s tím, kdo je odpovědný za stanoviště při střídání z důvodu čerpání přestávky. Seznamuje se s výkazem odpracovaných hodin a podepisuje ho. Neví, že by se v příloze denního rozkazu zaznamenávalo, že příslušníkovi nebylo umožněno čerpání přestávky. Netuší, zda směrnice pro výkon strážní služby přestávky na oběd a odpočinek upravují.

50. Nstržm. P. B., strážný na oddělení vězeňské stráže, vypověděl, že od roku 2014 je zařazen jako strážný a plní úkoly na strážních stanovištích. Přestávky čerpá, během nich je vybaven donucovacími prostředky a ustrojen dle předpisů. Jídlo si nosí a konzumuje na stanovišti č. 1, ale s tím, že když je třeba plnit povinnosti, konzumaci přeruší. Uvedl, že během přestávky nesmí opustit areál věznice, nevěděl však, kdy a kdo to nařídil. Při vyhlášení mimořádné události musí příslušníci ukončit konzumaci a dostavit se na příslušné místo, nicméně si nepamatoval, kdy by nemohl pro mimořádnou situaci čerpat přestávku. Ve směrnicích pro výkon strážní služby není přestávka na jídlo a odpočinek uvedena. K dotazu, kdo nese odpovědnost za stanoviště po vystřídání, uvedl, že všechny povinnosti a odpovědnost za stanoviště přebírá strážný, který ho na stanovišti střídá. Příslušníky s otázkou odpovědnosti za stanoviště při střídání seznamuje vrchní inspektor.

51. Dne 15. 3. 2019 proběhlo ve věci další ústní jednání, během něhož byli vyslechnuti pprap. P. Š., pprap. Š. CH. a prap. L. CH.

52. Svědek prap. P. Š., dozorce na oddělení výkonu trestu, k praxi čerpání přestávek na jídlo a odpočinek uvedl, že přestávku na oběd svým způsobem čerpá, ale celou dobu u sebe musí mít vysílačku a musí být připraven oběd kdykoli ukončit a řešit nastalou situaci. Ve služebním poměru je od 1. 11. 2012. Nastoupil na řízenou praxi, poté do eskortní směny strážného, kde vykonával činnosti na stanovišti č. 11 – doprovod vozidel. Poté byl přeřazen na pozici dozorce. Na oběd chodí, kdy je čas. Jídlo zkonzumuje a vrací se zpět na pracoviště. K dotazu, zda je mu umožněno vyčerpat celých 30 minut, uvedl, že jak kdy, záleží na situaci, zda je třeba jeho přítomnost nebo aby byl na příjmu vysílačky. Nikdo ho na stanovišti nestřídá. Pokud si splní své povinnosti před obědem, může si na něj udělat čas. Pokud nastane situace, že je nucen se vrátit zpět, oběd přeruší a musí plnit povinnosti. Nevyčerpá celých 30 minut na odpočinek, jelikož musí být stále na příjmu. S výkazem odsloužených hodin se seznamuje a podepisuje ho. Pokud ví, tak se do přílohy denního rozkazu a výkazu odsloužených hodin nepíše, že příslušníkovi nebylo umožněno čerpat přestávku na jídlo a odpočinek. Na situaci, kdy by z důvodu mimořádné události musel ukončit přestávku, si nepamatoval. Pokud by taková situace nastala, musel by přestat jíst a okamžitě plnit své povinnosti. U dozorčí služby nejsou v rozkaze vedoucího oddělení uvedeni příslušníci, kteří by mohli střídat. Domnívá se, že na strážním stanovišti č. 11 tomu tak je. Má za to, že ve směrnicích pro strážní a dozorčí stanoviště není stanovena přestávka na jídlo a odpočinek. Uvedl, že za dozorčí stanoviště odpovídá stále on.

53. Svědek pprap. Š. CH., strážný na oddělení vězeňské stráže, uvedl, že je od nástupu v prosinci 2011 zařazen do eskortní směny, která je specifická, neboť umožňuje daleko lépe čerpat přestávky na jídlo a odpočinek, protože služba je flexibilnější. Eskortní služba nemá pevné stanoviště. Pokud slouží na strážním stanovišti, řídí se pravidly daného stanoviště a nemohou ho bez vystřídání opustit. Jídlo si nosí z domova a stravuje se v odpočinkové místnosti. Z 99 % je mu umožněno vyčerpat celou přestávku v délce 30 minut. Během eskort k soudu mají k dispozici denní místnost, pokud se jednání protáhne, mají možnost vzájemného střídání. Konkrétní příslušník ke střídání není určen. Eskorta není během přestávky oslabena, neboť jsou stále ve stanoveném počtu. Minimálně je stanoveno být v počtu dvou příslušníků. Jelikož s nimi jezdí také řidič, který je členem eskorty, může je vystřídat a je zajištěna dostatečná bezpečnost eskorty. V nemocnicích jsou v místnosti s odsouzeným, kde ho střeží. V takovém případě přestávku nečerpá. Taková skutečnost je však nahlášena a je mu o přestávku prodloužena pracovní doba. Během přestávky je v uniformě a má na sobě opasek s donucovacími prostředky, nemá možnost si výstroj odložit, má za to, že by měl mít výstroj a výzbroj neustále k dispozici. Při ohlášení mimořádné události je jeho povinností dle služebního zákona zakročit. Z takového důvodu nemohl čerpat přestávku snad jedině, když byla vyhlášena amnestie.

54. Svědek prap. L. CH., strážný na oddělení vězeňské stráže, vypověděl, že je ve služebním poměru od roku 2009, od počátku je v eskortní směně, výkon služby spočívá v kompletním zajištění eskortní služby ve věznici. Jako eskortní směna nemají žádný problém s čerpáním přestávek na jídlo a odpočinek. Po vykonání eskorty mají vždy prostor, aby mohli tuto přestávku čerpat. Stravuje se v závodní jídelně, v případě sanitárního dne si nosí jídlo z domova a konzumuje ho v denní místnosti na eskortě. Je mu umožněno čerpat celou přestávku v délce 30 minut. V případě vyhlášení mimořádné události by byl povinen přerušit čerpání přestávky a reagovat na vzniklou situaci, ale nevzpomínal si, že by kdy z takového důvodu přestávku přerušil. Pokud by ji přerušil, v nejbližší době by ji dočerpal. Nevěděl, zda je ve směrnicích pro výkon strážní služby uvedena přestávka na jídlo a odpočinek. Uvedl, že po celou dobu služby je v uniformě. Domnívá se, že není možné výzbroj a výstroj odložit a opustit věznici, nikdy o to nežádal. Pokud je velen na strážní stanoviště, musí počkat do vystřídání a nemůže ho opustit. Nevybavuje si, že by kdy nemohl vyčerpat přestávku. Eskorty tak dlouho netrvají. Pokud by trvala déle než 5 hodin, přestávku vyčerpá při první příležitosti ihned po návratu z eskorty, to se stává ve výjimečných případech.

55. Dne 27. 3. 2019 byli opětovně vyslechnuti vedoucí oddělení mjr. Mgr. V. K. a mjr. Mgr. I. B. Dále byl vyslechnut nstržm. L. C.

56. Mjr. Mgr. V. K., vypověděl, že vykonává služební činnosti od 1. 4. 1994. Od počátku je zařazen na oddělení vězeňské stráže. Nejdříve byl na pozici strážného, poté zástupce vedoucího oddělení pro dozorčí službu, od roku 2006 zástupce vedoucího pro strážní službu. Od roku 2010 je vedoucím oddělení vězeňské stráže. K dotazu, kdo nese odpovědnost za povinnosti na střídaném stanovišti, vypověděl, že proces střídání příslušníků na strážních stanovištích organizuje a zajišťuje inspektor strážní služby. Ten vydá u strážního stanoviště pokyn střídanému a střídajícímu příslušníkovi k předání a převzetí stanoviště. Poté je inspektorovi nahlášeno, s jakým výsledkem bylo stanoviště převzato, a v tento moment přebírá odpovědnost příslušník, který stanoviště převzal. S tím, kdo nese odpovědnost za plnění povinností na střídaném stanovišti, jsou příslušníci seznámeni písemně. Na konkrétním strážním stanovišti je popsáno, jaké má konkrétní povinnosti. Strážní se řídí též pokyny vrchního inspektora strážní služby. Plnění povinností na stanovišti příslušníka, kam byl velen dle denního rozkazu VOVS, po dobu, kdy střídá příslušníka na jiném stanovišti k čerpání přestávky, je zajištěno po vystřídání jiným příslušníkem. K dotazu uvedl, že pokud není umožněno příslušníkovi čerpání přestávky, je to uvedeno do přílohy denního rozkazu VOVS a následně do výkazu odpracovaných služeb. Nastane-li mimořádná událost, řídí se strážný pokyny vrchního inspektora. Po ukončení události je přestávka nahrazena. Pokud by nahrazena být nemohla, vykáže se jako doba služby.

57. Svědek Mjr. Mgr. I. B. při opakovaném výslechu uvedl, že je ve služebním poměru od roku 1997, kdy nastoupil jako strážný, poté vykonával pozici dozorce. Od roku 2001 působil jako inspektor strážní služby pro dozorčí službu, od roku 2002 jako vrchní inspektor strážní služby. Od roku 2007 byl zástupcem vedoucího oddělení výkonu trestu a od 8. 1. 2018 je pověřen zastupováním na služebním místě jako vedoucí oddělení výkonu trestu. Vypověděl, že odpovědnost nese příslušník, který službu na dozorčím stanovišti převzal. Na pohyblivém dozorčím stanovišti si příslušník při střídání směn převezme toto stanoviště. Na pevném stanovišti příslušník, který je na toto stanoviště velen, převezme stanoviště při střídání směn, v případě přestávky na jídlo a odpočinek přebírá stanoviště druhý příslušník velený na toto stanoviště. Předání a převzetí stanoviště při čerpání přestávky na jídlo řídí inspektor dozorčí služby. To, kdo nese odpovědnost, vyplývá z NGŘ č. 5/2016, v němž jsou stanoveny povinnosti dozorce oddělení výkonu trestu. Zajištění plnění povinností příslušníka na stanovišti, kam byl velen dle denního rozkazu VOVT, po dobu, kdy střídá příslušníka na jiném dozorčím stanovišti k čerpání přestávky, řídí inspektor dozorčí služby. V případě, že příslušník nemůže čerpat přestávku, což se zpravidla děje na vnějších pracovištích, je mu tato doba započtena a následně vykázána jako doba služby. Pokud příslušník nevykonává jiné služební úkony a dozví se o vyhlášení mimořádné události, řídí se pokyny vrchního inspektora strážní služby. Je-li příslušníkovi přerušena přestávka z důvodu řešení mimořádné události, je mu čas pro čerpání následně nahrazen. Jedná se o velmi krátké časové úseky, řádově minuty. Pokud by nemohla být objektivně doba nahrazena, byla by následně vykázána jako doba služby. Taková skutečnost se zaznamená do přílohy denního rozkazu vedoucího oddělení výkonu trestu a výkazu odsloužených hodin.

58. Svědek nstržm. L. C. vypověděl, že je ve služebním poměru od 1. 2. 2008 a stále zařazen jako strážný, plní úkoly na strážních stanovištích, konkrétně uvedl strážní stanoviště č. 1, č. 2 a přejezd. Přestávky na jídlo a odpočinek využívá pravidelně, stravuje se v závodní jídelně. Většinou mu je umožněno čerpat celých 30 minut. Během přestávky je ustrojen a vyzbrojen. Při vyhlášení mimořádné události zanechají jiných činností a účastní se řešení nastalé situace. Pokud mu je přestávka takto narušena, vrací se poté zpět, aby zkonzumoval stravu a dočerpal přestávku. Na konkrétní případ si nevzpomněl.

59. Dne 3. 5. 2019 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí. Ředitel věznice zrekapituloval průběh řízení, provedené výslechy a vyjmenoval listinné důkazy, ze kterých vycházel. Uvedl, že rozpisy strážních stanovišť stanoví jejich počet, místo, účel a dobu, na jakou jsou v průběhu dne obsazována. Z pohledu čerpání přestávek je podstatné dělení strážních stanovišť na pohyblivá a pevná. Na dobu čerpání přestávky je nutné vystřídat pouze strážného na pevném stanovišti, kterého střídá strážný z pohyblivého stanoviště. Rozpisy dozorčích stanovišť stanoví jejich počet a rozsah prostoru, kde je dozor prováděn. Dozorčí stanoviště jsou zásadně vnitřní, ve většině pohyblivá a stálá, která se obsazují každý den. Výjimečné postavení má dozorčí stanoviště č. 1 (krizový oddíl), které se v případě umístění odsouzeného do krizového oddílu mění z pohyblivého na pevné. To znamená, že dozorci zde musí být během přestávky vystřídáni jiným dozorcem. Všichni ostatní mohou přerušit výkon služby za účelem čerpání přestávky bez vystřídání. Střídání jiným dozorcem zajišťuje inspektor dozorčí služby. Samotné vystřídání zabezpečuje přímo inspektor dozorčí služby nebo dozorce ve služební hodnosti inspektor, případně vrchní asistent. Ve vztahu k výkazům odsloužených hodin uvedl, že žalobci s nimi byli seznámeni a nikdo nerozporoval, že přestávky na jídlo a odpočinek nejsou započítávány do doby služby. Nebyl navržen důkaz o tom, že by některý ze žalobců v rozhodném období poukazoval na nesprávnou evidenci přestávek. Denními rozkazy VOVT a VOVS jsou veleni konkrétní příslušníci na jednotlivá dozorčí a strážní stanoviště. Jejich účelem je určit konkrétní odpovědnost příslušníků za jednotlivá stanoviště. Z denních rozkazů je zřejmý nástup a skončení služby a časové období pro čerpání přestávky. Podle NGŘ č. 23/2014 a metodického listu ředitele odboru výkonu vazby a trestu č. 26/2006 jsou součástí denních rozkazů přílohy, ve kterých se evidují přestávky na oběd. Přílohy zpracovávají inspektor dozorčí služby a inspektor strážní služby. Denní rozkazy byly po formální a obsahové stránce v souladu s vnitřními předpisy. Ředitel věznice se dále vyjádřil k čerpání přestávek na oddělení vězeňské stráže v případě strážných. Konstatoval, že je zajišťováno střídáním strážných, zpravidla těmi, kteří jsou veleni na strážní stanoviště č. 8, jehož personální obsazení v počtu 3+1 umožňuje, aby bylo zajištěno střídání ostatních příslušníků a stanoviště č. 8 zůstávalo nadále obsazeno dostatečným počtem příslušníků k zajištění úkolů strážního stanoviště. Organizaci střídání příslušníků zajišťuje inspektor strážní služby. Pokud nastala situace, že nelze umožnit čerpání přestávky, je to zaznamenáno v příloze denního rozkazu VOVS a následně ve výkazu odsloužených hodin jako doba služby. K tomu odkázal na přílohy denních rozkazů a výkazy odsloužených hodin příslušníků, kteří nevyčerpali přestávku na jídlo a odpočinek, v příloze č. 8 spisu. Přestávky jsou zaznamenávány v denním rozkaze VOVS, s nímž jsou příslušníci prokazatelně seznámeni, a ve výkazech odsloužených hodin, s nimiž jsou příslušníci prokazatelně seznámeni a správnost výkazu odsloužených hodin stvrzují svými podpisy. Tyto skutečnosti byly potvrzeny výpověďmi inspektora strážní služby nprap. M. F. a vedoucího oddělení výkonu trestu mjr. Mgr. V. K. dne 15. 5. 2018 a 27. 3. 2019. K přestávkám dozorců v oddělení výkonu trestu ředitel věznice konstatoval, že jsou čerpány a evidovány v souladu se zákonem a NGŘ č. 5/2016 a č. 51/2017. Z NGŘ č. 5/2016 a č. 51/2017 plyne, že součástí denního rozkazu je i evidence čerpání přestávek. Konkrétní časy přestávek stanoví pro pevné i pohyblivé stanoviště inspektor dozorčí služby, který v souladu s NGŘ č. 5/2016 koordinuje, řídí a kontroluje příslušníky dozorčí služby ve směně. Má o jejich činnosti náležitý přehled a mimo jiné jim stanoví konkrétní úkoly k plnění služebních povinností. V případě, že nelze umožnit čerpání přestávky, je to zaznamenáno v příloze denního rozkazu VOVT a ve výkazu odsloužených hodin, což dokládají přílohy denních rozkazů a výkazy odsloužených hodin příslušníků, kteří nevyčerpali přestávku na jídlo a odpočinek, v příloze č. 8 spisu. Přestávky na jídlo a odpočinek jsou zaznamenávány v denním rozkaze VOVT, s nímž jsou příslušníci seznámeni, a výkazu odsloužených hodin, jehož správnost stvrzují svými podpisy. Výše uvedené potvrzují výpovědi inspektora dozorčí služby prap. P. H. a vedoucího oddělení výkonu trestu mjr. Mgr. I. B. ze dne 15. 5. 2018. Doplnil, že je zjevný rozpor mezi výpovědí žalobce prap. P. H. při ústním jednání dne 15. 5. 2018 a dne 27. 2. 2019, čímž je přinejmenším zpochybněno jeho tvrzení, že nemohl čerpat přestávky v zákonné délce. Dále citoval z výpovědi žalobce prap. P. H., že ráno seznamuje příslušníky, jak by měli přestávku čerpat, a v praxi jim umožňuje v rámci plnění povinností a úkolů konzumaci oběda v jídelně nebo v jiných prostorách. I žalobci prap. M. Š., pprap. V. R., prap. L. K. a svědek pprap. P. Š., dozorci zařazení v oddělení výkonu trestu, uvedli, že přestávku na jídlo a odpočinek čerpají v zákonném rozsahu 30 minut. To uvedli i strážní žalobce nstržm. P. B. a svědek nstržm. L. C. Rovněž strážní zařazení k eskortní službě prap. L. CH. a pprap. Š. CH. jako svědci vypověděli, že přestávku čerpají v zákonné délce 30 minut. Inspektor strážní služby žalobce nprap. M. F. neuvedl, že by přestávku nečerpal, ale pouze že ji nemůže čerpat dle svého uvážení. Pouze žalobci nstržm. R. D. a prap. T. F. uvedli, že nečerpali přestávky v zákonné délce 30 minut. Z těchto dvou výpovědí ředitel věznice nepovažuje s ohledem na výpovědi ostatních účastníků za zcela prokázané, že by ve věznici nebylo příslušníkům umožněno čerpat přestávku ve službě na jídlo a odpočinek v plné zákonem stanovené délce. Dále ředitel věznice uvedl, že přestávky u eskortní služby se liší podle druhu eskorty. Při dálkové eskortě do Věznice Jiřice jsou přestávky čerpány v tam zřízené odpočinkové místnosti. Při zdravotních eskortách, které jsou plánovány na dopolední a odpolední eskorty, čerpají příslušníci přestávku po návratu do věznice. Jde-li o eskortu k Okresnímu soudu v Kladně, čerpá se přestávka v tam zřízené místnosti. U mimořádných eskort situace ve výjimečných případech neumožňuje vyčerpání přestávky, tato skutečnost je zaznamenána do výkazů a doba služby je proplacena. Ředitel uzavřel, že z hromadných výkazů odsloužených hodin považuje za prokázané, že účastníci ve sledovaném období přestávky na jídlo a odpočinek vyčerpali. Účastníci nepředložili žádný důkaz, který by správnost evidence zpochybňoval. Ani účastníci, kteří vypovídali při ústním jednání, evidenci přestávek nerozporovali. Ředitel věznice tak má za prokázané, že byla vytvořena dostatečná organizace výkonu služby, která umožňuje řádné čerpání přestávek ve službě na jídlo a odpočinek v zákonné délce 30 minut, a že tyto přestávky byly též řádně čerpány. Ve vztahu ke střídání příslušníků na stanovištích oddělení vězeňské stráže ředitel věznice konstatoval, že střídání organizuje a zajišťuje inspektor strážní služby. U konkrétního stanoviště vydá pokyn střídanému a střídajícímu příslušníkovi k předání a převzetí stanoviště a odpovědnost za stanoviště přebírá přebírající příslušník, který je povinen plnit povinnosti na strážním stanovišti, které střídá. V oddělení výkonu trestu střídání dozorců organizuje a zajišťuje službu konající inspektor dozorčí služby, který řídí také předání a převzetí dozorčího stanoviště při čerpání přestávky na jídlo a odpočinek. Po převzetí dozorčího stanoviště je střídající příslušník povinen řídit se NGŘ č. 5/2016, v němž jsou v § 57 až § 61 stanoveny povinnosti dozorce na dozorčích stanovištích. Na pevná stanoviště jsou veleni vždy dva dozorci a při čerpání přestávky na jídlo a odpočinek přebírá odpovědnost za plnění povinností na stanovišti druhý z nich. Na pohyblivém dozorčím stanovišti v případě čerpání přestávky na jídlo a odpočinek okamžikem převzetí dozorčího stanoviště nese odpovědnost za plnění povinností na daném stanovišti příslušník dozorčí služby, který službu na daném stanovišti převzal. Předání a převzetí stanoviště při čerpání přestávky na jídlo řídí inspektor dozorčí služby. To bylo potvrzeno výpověďmi vedoucího oddělení výkonu trestu a účastníků řízení. Ředitel věznice uzavřel, že na základě svědeckých výpovědí, výpovědí účastníků a listinných důkazů má za prokázané, že v oddělení vězeňské stráže i oddělení výkonu trestu přechází povinnosti příslušníků konajících službu na stanovištích po dobu, kdy jsou vystřídáni z důvodu čerpání přestávky na jídlo a odpočinek, na střídající příslušníky, kteří za ně odpovídají do návratu příslušníka vykonávajícího službu na daném stanovišti dle denního rozkazu vedoucího oddělení. Z dokazování je dle ředitele věznice zřejmé, že v době čerpání přestávky na jídlo a odpočinek je zajištěna zastupitelnost příslušníků konajících službu na dozorčích a strážních stanovištích. K namítané nemožnosti opustit střežený objekt uvedl, že žádný z příslušníků neuvedl konkrétní případ, kdy by během přestávky na jídlo a odpočinek chtěli opustit objekt věznice a nebylo jim to umožněno. Nikdo rovněž nespecifikoval konkrétní normu či nařízení, jež by stanovilo takový zákaz. Vedoucí oddělení výkonu trestu mjr. Mgr. B. se za dobu výkonu služby nesetkal se žádnou žádostí o opuštění věznice za účelem přestávky. Vedoucí oddělení vězeňské stráže mjr. Mgr. K. doplnil, že žádným vnitřním předpisem to zakázáno není, jen to není technicky a organizačně dobře možné s ohledem na délku přestávky, umístění věznice a skutečnost, že příslušníci jsou vyzbrojeni, a tudíž by museli výzbroj uložit a zabezpečit. Ředitel věznice doplnil, že důvodem, proč nikdo věznici po dobu přestávky neopouští, je skutečnost, že kolem věznice se nenachází žádné stravovací zařízení, obchod s potravinami ani místo pro relaxaci. Uzavřel, že žalobci neprokázali, že jim v době čerpání přestávky nebylo umožněno opustit areál věznice. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 21 Cdo 6013/2017, ředitel věznice poznamenal, že mimořádná událost je nepředvídatelnou nahodilou událostí a účast na jejím řešení nespadá pod běžný předvídatelný výkon služby. Jde o situaci, na kterou pamatuje § 7 zákona o Vězeňské službě. Nebylo prokázáno, že by z důvodu mimořádné události nemohly být přestávky na jídlo a odpočinek čerpány. Vedoucí oddělní vězeňské stráže mjr. Mgr. K. uvedl, že příslušníci mají povinnost zakročit i mimo výkon své služby. Pokud mimořádná událost nastane, řídí se pokyny příslušného inspektora strážní služby, přestávka se přeruší a po ukončení události je nahrazena. Pokud by nemohla být nahrazena, zaznamená se to do přílohy denního rozkazu. Obdobně vypovídal i vedoucí oddělení výkonu trestu mjr. Mgr. B. Nebyly dohledány ani účastníky konkrétně uvedené případy, kdy by přestávka nemohla být z důvodu vyhlášení mimořádné události vyčerpána. K námitkám, že příslušníci nemohou během přestávek odložit výzbroj a výstroj, ředitel věznice uvedl, že v době přestávky není sledováno, jak jsou příslušníci oděni. Na oddělení vězeňské stráže je vymezen prostor k odložení služební výzbroje. I pokud by ředitel věznice připustil existenci takového omezení, není takového charakteru, aby bylo třeba dobu považovat za výkon služby. Poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 4446/2011, ve kterém Nejvyšší soud připustil, že pokud strážníci obecní policie tráví přestávky na jídlo a oddech ve služebním stejnokroji a mají při sobě služební zbraň, neznamená to, že by jejich práci nebylo možné přerušit. Obdobně i u vězeňské služby nelze nošení výzbroje a výstroje považovat za takové omezení, které by způsobilo, že výkon služby nelze přerušit. Proto jsou tyto skutečnosti bez významu. Nadto nebylo prokázáno, že by se příslušníci nemohli převléct do civilního oděvu a odevzdat výstroj. Argumentaci rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2015, č. j. 8 Ad 13/2011-53, nepovažoval za přiléhavou, neboť šlo o odlišnou situaci, kdy příslušník sloužící na operačním středisku s nepřetržitým výkonem služby nemohl pracoviště opustit. Příslušníci nemusí trávit přestávku na svých stanovištích a je zajištěno jejich vystřídání, aby mohli trávit přestávku konzumací stravy či jiným způsobem odpočinku podle své vůle. Směrnice pro výkon služby na stanovištích stanoví povinnosti výhradně při výkonu služby, z čehož je zřejmé, že v době přestávky na jídlo a odpočinek nejsou povinni služební povinnosti na strážním či dozorčím stanovišti plnit.

60. V odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žalobci namítli, že příslušníci, kteří byli vyslechnuti, potvrdili, že čerpání zákonné přestávky na jídlo a odpočinek jim není umožněno. Příloha denního rozkazu VOVT a VOVS je pouze fiktivním dokladem, který nemůže být realizován, neboť jsou povinni plnit jiné úkoly stanovené denním režimem odsouzených. Byť jim je umožněno se stravovat, přestávka není v předepsaném časovém rozsahu a jsou po celou dobu ustrojeni do služebního stejnokroje a vystrojeni pro výkon služební činnosti. Příslušníci vyslechnutí v opakovaném řízení potvrdili, že nejsou na stanovištích střídáni, a pokud jim je umožněno stravování, dozorčí či strážní stanoviště se nepředává a střídající příslušník z jiného stanoviště, které není po tu dobu obsazeno, vychází pouze z informační tabule o počtu odsouzených. Trvají na tom, že fakticky jde toliko o umožnění stravování a nemohou přestávku trávit dle svého uvážení. V případě mimořádné události musí zanechat stravy a dostavit se na učené místo. Ačkoli vedoucí oddělení vězeňské stráže mjr. Mgr. K. vypověděl, že pro účely střídání jsou využíváni příslušníci zásahové hlídky, plyne z toho, že v tu dobu není obsazena strážní hlídka. Z jeho výpovědi neplyne, že by příslušníci mohli přestávku čerpat v plném rozsahu a trávit ji dle svého uvážení. Poukázali na to, že ve směrnicích pro výkon strážní služby nejsou přestávky na jídlo a odpočinek uvedeny. Vyjádření, že v objektu je místnost, kde lze přestávky trávit, a případná žádost o opuštění věznice by byla individuálně posouzena, dle žalobců svědčí o nepochopení významu čerpání přestávek. Příslušníci nesouhlasili s výpovědí vedoucího oddělení výkonu trestu mjr. Mgr. B., z níž podle nich vyplývá, že příslušníci mohou pohyblivá dozorčí stanoviště kdykoli opustit za účelem čerpání přestávky. Stanoviště je pohyblivé, neboť na něm zajišťují dozorci plnění úkolů v objektu věznice. Není pravdou, že by v průběhu služby mohli konat jiné úkoly, než které jsou určeny směrnicemi pro daná stanoviště. Směrnice pro výkon služby přestávky na jídlo a odpočinek neupravují. Svědek pprap. Š. uvedl, že je mu umožněno čerpat 30minutovou přestávku jak kdy. Rovněž vypověděl, že ho na dozorčím stanovišti nikdo nestřídá, stanoviště tak není obsazeno a přestávku celých 30 minut nečerpá. Obdobně se vyslovil i svědek pprap. Ch., který uvedl, že konzumace stravy je mu umožněna tak z 99 %, po celou dobu je ustrojen, vyzbrojen a povinen při mimořádné události zakročit. Namítli, že důkazní situace se oproti prvnímu rozhodnutí ředitele věznice nezměnila. Dále namítli, že ředitel věznice se nevypořádal s názorem, který vyslovil Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 14. 5. 2015, č. j. 8 Ad 13/2011-53. Vedoucí oddělení se snaží obhajovat svou pozici, neboť za čerpání přestávek odpovídají, a jejich tvrzení zůstala osamocena a neodpovídají realitě. Každý příslušník je velen na stanoviště dle rozpisu strážních a dozorčích stanovišť, v němž je uvedena doba a počet osob, jimiž se obsazují, a není v něm místo pro příslušníky, kteří by prováděli střídání. Dle žalobců není možné pevné ani pohyblivé strážní či dozorčí stanoviště opustit. Poukázali na to, že při provádění eskort k soudům nemůže příslušník opustit eskortu, ponechat ji oslabenou a trávit přestávku dle svého uvážení. Porušení povinnosti strážní či dozorčí služby je trestným činem dle § 389 a 390 trestního zákoníku. Závěr, že přestávky jsou uskutečňovány střídáním jiným příslušníkem, není důkazně podložen. Bylo prokázáno, že předání stanoviště z důvodu čerpání přestávek se nezaznamenává v knize předání a převzetí služby. Pokud by k němu docházelo, muselo by to být zaznamenáno a provedena sčítací prověrka odsouzených. Vzhledem k tomu, že rozpis strážních a dozorčích stanovišť ani směrnice pro výkon služby na jednotlivých stanovištích s čerpáním přestávek nepočítají, a z kapacitních důvodů nelze provádět předání a převzetí stanovišť tak, aby byla v době čerpání přestávky obsazena jinou osobou, není čerpání přestávky na jídlo a odpočinek umožněno. S ohledem na rozdílnost úpravy zákoníku práce a zákona o služebním poměru odmítli poukaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 4446/2011. V případě zaměstnanců nehrozí trestní sankce a závažné ohrožení bezpečnosti společnosti, nejsou povinni trávit přestávku ve stanoveném ústroji a výstroji, mít u sebe radiostanici a při mimořádné události přerušit konzumaci stravy a provést zásah na určeném místě. Ve zbytku bylo odvolání shodné jako odvolání proti prvnímu rozhodnutí ředitele věznice.

61. Žalovaný napadeným rozhodnutím odvolání všech příslušníků zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Nesouhlasil s názorem žalobců, že příloha rozkazů vedoucích oddělení, kterou se stanoví přestávky ve službě na jídlo a odpočinek, je fiktivním dokumentem, který nemůže být realizován, neboť jsou v době čerpání přestávek povinni plnit úkoly stanovené denním režimem odsouzených. Konstatoval, že je povinností inspektorů dozorčí a strážní služby řádně plánovat přestávky ve službě na jídlo a odpočinek. Ztotožnil se proto s argumentací ředitele věznice ohledně plánování služeb. Doplnil, že pokud nelze přestávku v naplánovanou dobu vykonat, jsou to odpovědní příslušníci povinni zaznamenat do přílohy denního rozkazu, na žádost příslušníka stanovit jinou dobu čerpání přestávky, a pokud ji stanovit nelze, rovněž to zaznamenat, takže by přestávka neměla být vykázána. Takový postup plyne z přílohy č. 8, v níž jsou zaznamenány případy, kdy příslušníci nemohli čerpat zákonnou přestávku, a z výslechů vedoucích oddělení mjr. Mgr. K. a mjr. Mgr. B. Pokud by se přestávky uvedeným postupem neevidovaly, jde o pochybení jednotlivců, kteří řádně neplní své povinnosti. Služba má předvídatelný průběh a vzhledem k jejímu charakteru lze přestávky ve službě na jídlo a odpočinek plánovat. Skutečnost, že během čerpání přestávky na jídlo a odpočinek musí být příslušníci vystrojeni a ustrojeni do služebního stejnokroje, není dle žalovaného podstatná. Jelikož vězeňská služba je bezpečnostním sborem, není ničím neobvyklým, že jsou její příslušníci ustrojeni do služebních stejnokrojů. Skutečnost, že jsou během přestávek oděni do služebních stejnokrojů, nezakládá nepřerušitelný výkon služby, jak dovodil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 4446/2011, a Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 30. 9. 2017, č. j. 57 Ad 2/2018-92. Nesouhlasil s námitkou, že příslušníci jsou povinni během přestávek plnit úkoly stanovené denním režimem odsouzených. Taková povinnost neplyne z podkladů rozhodnutí upravujících činnost příslušníků (denních rozkazů, rozpisů stanovišť, výkazů odsloužených hodin ani vnitřních předpisů) ani z provedených výslechů svědků a účastníků. Z těchto podkladů dle žalovaného naopak plyne, že výkon služby ve Věznici Vinařice může být přerušen za účelem čerpání přestávky ve službě. Většina svědků a účastníků uvedla, že využívá možnost stravování v závodní jídelně. Při konzumaci stravy v jídelně by těžko plnili úkoly stanovené denním režimem odsouzených. Pokud jde o střídání, je dle žalovaného nutné příslušníky rozlišit na dozorce a strážné a výkon služby na pevných a pohyblivých stanovištích. U pohyblivých stanovišť není povinnost být po celou dobu služby na stanovišti, což vyplývá také z toho, že se příslušníci v některých případech v rámci plnění služebních povinností z těchto stanovišť vzdalují. Příslušníci navíc nejsou jediným zabezpečením věznice. Dle žalovaného tuto argumentaci podporuje výpověď vedoucího oddělení výkonu trestu i výpovědi účastníků, kteří nepopírají, že se za účelem konzumace stravy v jídelně či kantýně ze stanovišť vzdalují. Dělením stanovišť na pohyblivá a pevná ředitel věznice jednoznačně stanovil, kde je nutné, aby byla stanoviště nepřetržitě obsazena příslušníky po celou dobu výkonu služby (např. pevné strážní stanoviště u vstupu či dozorčí stanoviště v krizovém oddělení), a kde nikoli (např. stanoviště strážní a zásahové hlídky č. 8 či dozorčí stanoviště na ubytovně). V rámci oddělení výkonu trestu je pouze jediné pevné stanoviště, které se mění na pohyblivé, pokud v krizovém oddíle není umístěn žádný odsouzený. Uvedené dělení je klíčové pro to, zda je nutné příslušníky během výkonu služby za účelem čerpání přestávky střídat, či nikoli. Stanoviště jsou rozdílná počtem velených příslušníků a úkoly, které na nich musí příslušníci plnit. Žalobci nespecifikovali a ani ve svých výpovědích neuvedli, na jakých stanovištích jim nebylo umožněno přestávky ve službě na jídlo a odpočinek čerpat, ani neupřesnili, jaké úkoly stanovené denním režimem odsouzených byli povinni během čerpání přestávek plnit. Pro ilustraci žalovaný popsal výkon služby na pevném strážním stanovišti č. 1 na hlavním vstupu a vjezdu do věznice. Z charakteru stanoviště vyplývá, že během čerpání přestávky ve službě na jídlo a odpočinek konzumací stravy v jídelně nemůže příslušník plnit úkoly vázáné k tomuto stanovišti, tedy kontrolovat vstupující osoby. Hlavní vchod se během přestávky neuzavře, a jeho povinnosti tudíž přebírá příslušník, který jej vystřídal. Stejně probíhá přebírání služby na pevných stanovištích na strážních věžích. Skutečnost, že odpovědnost za stanoviště přebírá střídající strážný, potvrdil ve své výpovědi žalobce nstržm. P. B. Střídání příslušníků závisí na náplni práce, která se odráží v rozdělení stanovišť na pevná a pohyblivá. Žalovaný poukázal na výpověď žalobce pprap. V. R., jenž uvedl, že střídání na úseku dozorčí služby určuje inspektor dozorčí služby, který určí konkrétního příslušníka, který ho na daném oddíle vystřídá. Předávání odsouzených probíhá tak, že střídaný příslušník seznámí střídajícího s počtem odsouzených a s činnostmi, které je třeba zajistit v průběhu čerpání přestávky, činnosti na daném oddíle pak zajišťuje kolega. Pro účely povinností a přehledu o pohybu odsouzených jsou instalovány informační tabule a knihy předání a převzetí služby. Rovněž strážní žalobci nstržm. R. D. a nstržm. P. B. vypověděli, že předávají stanoviště a odpovědnost nese střídající strážný. Žalovaný shrnul, že pokud je příslušník střídán na stanovišti, kam je velen, nese odpovědnost za stanoviště a plnění úkolů příslušník, který ho vystřídal. Pokud příslušníci nejsou v průběhu výkonu služby střídáni, není tím ohroženo plnění úkolů na stanovišti. Znamená to, že charakter a úkoly stanoviště umožňují přerušení výkonu služby, aniž by došlo k jejich vystřídání. Příslušník tak může čerpat přestávku, aniž by musel v jejím průběhu plnit úkoly související se stanovištěm. Ředitel věznice v prvostupňovém rozhodnutí popsal, jak probíhá střídání na oddělení vězeňské stráže. Z výpovědi mjr. Mgr. V. K. vyplynulo, že ke střídání slouží zejména stanoviště č.

8. Nedochází přitom k tomu, že by toto stanoviště nebylo obsazeno. V praxi je ke střídání užíváno více příslušníků. Pokud se provádí eskorta, příslušník nemůže čerpat přestávku. Jedná-li se o plánovanou eskortu, je na nadřízených, aby při plánování směny naplánovali přestávku tak, aby do eskorty nezasahovala. Pokud jde o neplánovanou eskortu, která by zasahovala do plánované přestávky, došlo by na žádost příslušníka k jejímu čerpání v jiný čas, a pokud by to nebylo možné, přestávka by se nevykazovala. To je podpořeno výpovědí vedoucích oddělení, žalobce pprap. V. R. a svědka prap. L. CH. Svědek prap. Š. CH. uvedl, že je mu umožněno čerpat přestávku 30 minut z 99 %, neupřesnil však, kdy mu to není umožněno. Z jeho výslechu vyplynulo, jak čerpá přestávku při eskortě na soud. U soudu mají k dispozici denní místnost. V případě, kdy se jednání protáhne, mají možnost vzájemného střídání, neboť minimální doprovod odsouzeného je stanoven na dva příslušníky. Se dvěma strážnými eskorty je i řidič, který jednoho z eskortujících strážných po dobu přestávky vystřídá. Prap. L. CH. k eskortám uvedl, že je mu umožněno čerpat přestávku celých 30 minut a pokud se výjimečně eskorta protáhne nad 5 hodin, čerpá přestávku při první možné příležitosti ihned po návratu z eskorty. Žalovaný shrnul, že z výslechů svědků vyplývá, že přestávky na jídlo mohou čerpat i příslušníci vykonávající eskorty. V případě, kdy je eskorta delší než 5 hodin a příslušníci nemohou přestávku vyčerpat v zákonné lhůtě nebo být vystřídáni, ji čerpají na svou žádost ihned po návratu, což je v souladu s § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru. Pokud mají žalobci za to, že jim není umožněno čerpat přestávku ve službě v plném rozsahu, ačkoli někteří vypověděli, že nečerpají přestávku celých 30 minut, nikdo neuvedl, že by mu to nařídil nebo jej dříve zpět do služby povolal někdo z nadřízených. Je pouze na jejich vůli, zda se vrátí k výkonu služby dříve. Většina z vyslýchaných si ani nepamatuje, zda byla v době čerpání jejich přestávky na jídlo a odpočinek vyhlášena mimořádná událost. Žalobce pprap. V. R. vypověděl, že se tak během jeho oběda stalo v roce 2012 a žalobce prap. M. Š. uvedl, že musel za poslední rok dvakrát reagovat na vyhlášení tísňového signálu 123. I pokud by vyjádření byla doložena, což vzhledem ke své neurčitosti nejsou, jednalo se o ojedinělé případy. Dále žalovaný uvedl, že příslušníci mají kromě jídelny k dispozici pro čerpání přestávky kantýnu a odpočinkové místnosti. Pokud jde o argument příslušníků, že mohou přestávku čerpat pouze v prostorách věznice, žalovaný se ztotožnil s ředitelem věznice, který uvedl, že před opuštěním věznice by musel příslušník odložit a odevzdat výzbroj a výstroj a podrobit se kontrole, přičemž i vzhledem k umístění věznice a délce přestávky je logické, že příslušníci 30minutovou přestávku netráví mimo věznici. Příslušníci však neuvedli jediný případ, kdy by některému z nich bylo zamezeno trávit přestávku mimo objekt věznice. Bylo prokázáno, že žádným předpisem ani nadřízenými nebylo příslušníkům uloženo pohybovat se během přestávky v blízkosti stanoviště pro případ řešení služebních povinností ani zakázáno opustit věznici. Žalobci nemusí být během přestávky na stanovišti. Z těchto důvodů není dle žalovaného přiléhavá argumentace rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2015, č. j. 8 Ad 13/2011-53. Žalovaný poukázal na to, že ke shodnému závěru dospěla i odborná literatura. Žalovaný rovněž nesouhlasil s argumentací, že příslušníci v případě vyhlášení mimořádné události okamžitě ukončují konzumaci stravy a dostavují se na určené místo. Na povinnost zakročit v době přestávek dopadá obecná povinnost příslušníků Vězeňské služby dle § 7 odst. 3 a 4 zákona o Vězeňské službě. Mimořádná událost je nepředvídatelná a nahodilá událost, kterou nelze předvídat v předpokládaném průběhu služby, tedy ani při plánování přestávek na jídlo a odpočinek. Nelze predikovat, kdy k ní dojde, a nespadá pod běžný předvídatelný výkon služby. Nelze proto přisvědčit argumentaci, že by mělo jít o „čekání“ na mimořádnou událost a tato skutečnost měla vliv na posouzení, zda příslušníci čerpají přestávky na jídlo a odpočinek. Na podporu své argumentace citoval z rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. 7. 2018, č. j. 65 Ad 9/2017-53, a rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 21 Cdo 6013/2017, a ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 4446/2011. Pokud v době přestávky příslušník zachytí signál o mimořádné události, je povinen zasáhnout s ohledem na obecnou povinnost dle § 7 zákona o Vězeňské službě. Neznamená to však, že by byl jakkoli sankcionován, pokud by nezakročil v případě, že by signál nezachytil, neboť by nebyl z důvodu čerpání přestávky na příjmu. Výpovědi potvrzují, že mimořádná událost je skutečně nahodilá nepředvídatelná situace. Pokud jde o výpověď pprap. P. Š., neplyne z ní, z jakého konkrétního důvodu, kým a v jakém rozsahu je vyžadováno, aby byl k dispozici na vysílačce v době čerpání přestávky nebo že by někdo vyžadoval, aby byl na stanovišti přítomen ihned po konzumaci stravy. Vyjádření, že se může stát, že může čerpat přestávku v menším rozsahu, není v rozporu s výpovědí vedoucího oddělení. Ten připustil, že se v ojedinělých případech toto může stát, a popsal, jak se v takovém případě má postupovat. Rovněž žalobce pprap. V. R. uvedl, že zákonné přestávky čerpá. Dle názoru žalovaného byl doplněným dokazováním zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. K tvrzení příslušníků, že přestávky ve službě na jídlo a odpočinek nejsou uvedeny ve směrnicích pro výkon strážní služby, žalovaný konstatoval, že interní předpisy upravují pouze výkon služby. Při čerpání přestávky je služba přerušena. Čerpání je upraveno přímo v zákoně o služebním poměru a je pouze na ředitelích věznic, zda je zahrnou do interních předpisů. K námitce, že se přestávky ve službě na jídlo a odpočinek nezapisují do knihy předání a převzetí služby, odkázal na vyjádření ředitele věznice, které skutečnosti se do knihy zapisují. Doplnil, že střídáním za účelem přestávky se nepředává služba v pravém slova smyslu jako při nástupu a ukončení služby. Výkon služby se pouze přerušuje. Žalovanému není známo, že by byli příslušníci čerpající přestávku na jídlo a odpočinek jakkoli trestáni za to, že v době přestávky neplnili povinnosti související s plněním úkolů na stanovištích. K argumentaci možným trestněprávním postihem doplnil, že mu není známo, že by příslušníci čerpáním přestávky naplnili skutkovou podstatu trestného činu. Čerpáním přestávky nejsou porušovány právní předpisy ani pravidla služby, a to za situace, kdy přestávky jsou zaznamenávány v povinné příloze denních rozkazů vedoucích oddělení, která se tak stává součástí rozkazů. Při absurdním výkladu žalobců by se trestného činu mohli dopustit již opuštěním stanoviště, na které jsou veleni, a nemohli se tak stravovat v jídelně či kantýně. K čerpání přestávek dochází průběžně, aby byl zajištěn řádný chod věznice. Dle žalovaného bylo denními rozkazy, rozpisy strážních a dozorčích stanovišť a výslechy prokázáno, že stanoviště jsou obsazena dostatečným počtem příslušníků. Žádný z účastníků neuvedl, že by počet nesouhlasil s rozpisy stanovišť nebo že by pro nedostatek příslušníků nemohli přestávku na jídlo a odpočinek čerpat. Žalovaný má za to, že lze aplikovat judikaturu civilních soudů vztahující se k zákoníku práce, neboť úprava v zákoně o služebním poměru je podobná a vycházely z ní i správní soudy. Skutečnost, že výpovědi příslušníků se rozchází, je dána dle žalovaného odlišným vnímáním práv a povinností spojených s čerpáním přestávek. Přes rozpory ve výpovědích žalobce prap. P. H. měl žalovaný za to, že byl zjištěn takový stav věci, aby bylo možné rozhodnout. Dle žalovaného bylo prokázáno, že služba může být pro čerpání přestávky na jídlo a odpočinek přerušena. Omezení plynoucí z prostředí, v němž se služba vykonává, nejsou takového charakteru, aby bylo možné konstatovat, že příslušníci nemohou čerpat plnohodnotnou přestávku na jídlo a odpočinek. K tomu žalovaný odkázal na rozsudky Krajského soudu v Plzni č. j. 57 Ad 2/2018-92 a č. j. 30 Ad 8/2017-106, jimiž byly zamítnuty žaloby příslušníků týkající se přestávek na jídlo a odpočinek ve Věznici Plzeň. Další podklady obsažené ve správním spise 62. Správní spis dále obsahuje řadu interních předpisů: a) NGŘ č. 21/2010, kterým se stanoví úkoly zaměstnanců a příslušníků Vězeňské služby České republiky při zabezpečování výkonu trestu odnětí svobody, výkonu vazby a výkonu zabezpečovací detence (dále jen „NGŘ č. 21/2010“); b) NGŘ č. 5/2016 o zaměstnancích a příslušnících Vězeňské služby České republiky zabezpečujících výkon vazby, výkon trestu odnětí svobody a výkon zabezpečovací detence (dále jen „NGŘ č. 5/2016“); NGŘ č. 51 /2017, kterým se mění NGŘ č. 5/2016; c) NGŘ č. 44/2013, kterým se stanoví pravidla pro rozvrhování doby služby a její vykazování, upravují některé podrobnosti ke splatnosti a výplatě služebního příjmu a k čerpání dovolené příslušníků Vězeňské služby České republiky (o době služby); d) NGŘ č. 23/2014, o vězeňské a justiční stráži, ve znění NGŘ č. 52/2014, č. 13/2016, č. 36/2017 a č. 62/2017 (dále jen „NGŘ č. 23/2014“); e) NGŘ č. 68/2017, kterým se stanoví některé podrobnosti k době služby a o výplatě služebního příjmu; f) metodický list ředitele odboru výkonu vazby a trestu č. 26/2006, kterým se upravuje forma a obsah vydávání denních rozkazů a denních nařízení vedoucích oddělení; g) nařízení ředitele Věznice Vinařice č. 100/2014, č. 71/2016, č. 29/2018, č. 36/2018, kterými se upravují některé podrobnosti vztahující se k pracovní době zaměstnanců a době služby příslušníků ve Věznici Vinařice.

63. Součástí správního spisu jsou rovněž denní rozkazy VOVT a VOVS za období od března 2015 do března 2018, ve kterých byli veleni do služby nprap. M. F. [žalobce bo)], nstržm. R. D. [žalobce k)] a prap. T. F. [žalobce an)], nstržm. P. B. [žalobce br)], nstržm. L. C., prap. L. K. [žalobce cj)], pprap. Š. CH., prap. L. CH., pprap. P. Š., nprap. P. H. [žalobce al)], pprap. V. R. [žalobce az)], prap. M. Š. [žalobce ay)], včetně příloh s evidencí přestávek na jídlo a odpočinek a příslušných částí výkazů doby služby. Správní spis dále obsahuje směrnice pro výkon služby na jednotlivých dozorčích a strážních stanovištích, rozpisy dozorčích (ze dne 16. 7. 2013, 2. 9. 2016 a 30. 1. 2017) a strážních (ze dne 26. 8. 2014, 24. 6. 2015 a 18. 8. 2017) stanovišť a přílohu č. 8 s denními rozkazy VOVT a VOVS v případech, kdy příslušníci nemohli dle ředitele věznice vyčerpat přestávku na jídlo a odpočinek. Splnění procesních podmínek 64. Soud ověřil, že žaloby byly podány včas, osobami k tomu oprávněnými a obsahují formální náležitosti na ně kladené. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů vycházeje ze skutkového a právního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.).

65. Soud o žalobě rozhodl bez jednání, neboť žalovaný s takovým postupem souhlasil a žalobci na výzvu soudu nevyjádřili nesouhlas, tudíž se má za to, že s tím souhlasí (§ 51 odst. 1 věta druhá s. ř. s.). Posouzení žaloby soudem Východiska soudního přezkumu 66. Podle § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru má příslušník nárok na přestávku ve službě na jídlo a odpočinek, nejdéle po každých 5 hodinách nepřetržitého výkonu služby, jestliže služební funkcionář nerozhodne na žádost příslušníka jinak, a to při trvání směny a) do 9 hodin v rozsahu 30 minut, b) nad 9 hodin v takovém rozsahu, aby jedna přestávka činila 30 minut a ostatní přestávky činily nejméně 15 minut.

67. Podle § 60 odst. 2 zákona o služebním poměru přestávka ve službě na jídlo a odpočinek se nezapočítává do doby služby.

68. Podle § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru, jde-li o službu, jejíž výkon nemůže být přerušen, musí být příslušníkovi i bez přerušení výkonu služby zajištěna přiměřená doba na jídlo a odpočinek.

69. Soud nejprve uvádí, že služební poměr příslušníků Vězeňské služby České republiky, tedy bezpečnostního sboru ve smyslu § 1 odst. 1 zákona o služebním poměru, se svou veřejnoprávní povahou liší od pracovního poměru dle zákoníku práce, k němuž se vztahuje judikatura civilních soudů. Proto také rozhodování ve věcech služebního poměru podléhá přezkumu ve správním soudnictví (viz rozsudek NSS ze dne 30. 10. 2003, č. j. 6 As 29/2003-97, č. 415/2004 Sb. NSS) a judikatura civilních soudů je na něj využitelná pouze omezeně. Zákon o služebním poměru navíc obsahuje komplexní úpravu přestávek ve službě na jídlo a odpočinek, která se liší od úpravy přestávek v práci a bezpečnostní přestávky podle § 88 a § 89 zákoníku práce (viz bod 20 rozsudku NSS ze dne 7. 5. 2020, č. j. 9 As 40/2020-78).

70. Judikatura soudů ve správním soudnictví již vymezila určitá kritéria, na jejichž základě lze posoudit, zda příslušníci různých bezpečnostních sborů mohli během nepřetržité služby čerpat a čerpali přestávku ve službě na jídlo a odpočinek podle § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru, která se jim nezapočítává do doby služby; nebo zda šlo ve smyslu § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru o službu, jejíž výkon nemůže být přerušen, takže jim byla fakticky zajištěna podle tohoto ustanovení pouze přiměřená doba na jídlo a odpočinek, která by se jim do služební doby započítala.

71. V rozsudku ze dne 27. 7. 2018, č. j. 65 Ad 9/2017-53, č. 3925/2019 Sb. NSS, se Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci zabýval přestávkami příslušníka Policie České republiky, ustaveného na služebním místě inspektora dopravního inspektorátu územního odboru Jeseník Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, který se domáhal vydání rozhodnutí o doplacení neuhrazené části služebního příjmu s odůvodněním, že dochází k nesprávnému plánování služeb, v důsledku čehož je mu krácen služební příjem o jednu hodinu, respektive o 45 minut z každé služby. Šlo o situaci, kdy na územním odboru v Jeseníku službu vykonávala pouze jedna hlídka, takže bylo podle tohoto příslušníka nemožné, aby byla zajištěna nepřetržitost a zároveň byly plánovány přestávky, které jsou dobou osobního volna. Nevěděl dopředu, zda bude muset vyjet k nahlášené dopravní nehodě, takže fakticky svou službu nikdy nepřerušoval a byl stále připraven vyjet k dopravní nehodě a až zpětně se ukázalo, zda v daný den mohl službu přerušit. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci zde odlišil druh služby, která má být zajištěna nepřetržitě (k němu viz též rozsudek NSS ze dne 15. 8. 2012, č. j. 6 Ads 59/2012-53, č. 2711/2012 Sb. NSS), od druhu služby, kterou nelze přerušit: „Nepřerušitelnost výkonu služby tedy není totožným pojmem s nepřetržitým výkonem služby. Posouzení přerušitelnosti výkonu té které služby záleží na obsahové náplni posuzované služby, přičemž pro službu, jejíž výkon objektivně nelze přerušit, je charakteristické, že služební orgán nemá z organizačního hlediska možnost příslušníka vykonávajícího službu vystřídat. Přerušitelnost výkonu služby se tak u jednotlivých organizačních jednotek bude odvíjet v závislosti na jejich personálním vybavení a organizačním zabezpečení střídání příslušníků čerpajících nařízenou přestávku na jídlo a odpočinek. Tatáž služba tak bude moci být u jedné organizační jednotky hodnocena jako nepřerušitelná a u jiné jako služba, jejíž výkon přerušit lze. Vždy tak bude záležet na konkrétních okolnostech posuzovaného případu, přičemž obecný závěr platný pro jakoukoli organizační složku nebude možné přijmout. Výkon služby ve výjezdové hlídce určené k šetření dopravních nehod lze při posuzování pouhého obsahu (náplně) služby hodnotit jako službu, kterou lze bezpochyby přerušit, neboť nejde o službu, kde by jejímu přerušení bránilo provozní či technologické hledisko. Pokud však v příslušné organizační jednotce není uspokojivě vyřešeno plnohodnotné vystřídání příslušníka vykonávajícího službu výjezdové hlídky určené k zásahům při dopravních nehodách jiným konkrétním příslušníkem, nelze již závěr o přerušitelnosti tohoto druhu služby přesvědčivě učinit. Podstatným faktorem, který dle názoru krajského soudu musí ovlivnit závěr o možnosti výkon služby přerušit, a zda lze tedy vůbec přestávky na jídlo příslušníku plánovat, je zjištění, zda běžně k zásahům do plánovaných přestávek příslušníků dochází, či zda je narušení plánované přestávky výjimečnou záležitostí, pročež je možné přestávky běžně plánovat a výjimečně nastalou situaci jejího přerušení řešit ad hoc.“ 72. Citovaný rozsudek byl publikován ve Sbírce NSS a kasační stížnost proti němu zamítl NSS rozsudkem ze dne 18. 7. 2019, č. j. 8 As 257/2018-44. K právnímu významu přestávky ve službě na jídlo a odpočinek NSS doplnil, že „[t]uto přestávku je totiž nutno obecně vnímat jako zákonem garantovanou (nárokovou) dobu, v rámci které policista nevykonává službu a tento časový úsek je určen výhradně k jeho odpočinku, a to způsobem, který daný policista zvolí. Proto se také s ohledem na shora citovaný § 60 odst. 2 zákona o služebním poměru nezapočítává do doby služby. Výše uvedené samozřejmě s ohledem na specifika výkonu služby a úkoly stanovené zákonem Policii ČR neznamená, že by policista během přestávky nebyl ve službě, tedy že by neměl být připraven konat v případě ohrožení nebo porušení vnitřního pořádku a bezpečnosti, jehož odstranění spadá do úkolů policie (viz § 10 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky), případně že by nemohla být stanovena jiná forma ‚dosažitelnosti policistů (v této souvislosti lze zmínit např. institut služební pohotovosti dle § 62 o služebním poměru). Čerpání přestávky je však dle zákonné konstrukce při výkonu služby pravidlem a ze své podstaty nepochybně předpokladem řádného výkonu další navazující služby. Důvody, pro které nelze přestávku ve smyslu § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru čerpat, a výkon služby je tak třeba považovat za nepřerušitelný ve smyslu § 60 odst. 3 téhož zákona, mohou spočívat nejen v samotném charakteru vykonávané služby, ale i v dalších okolnostech, které se mohou v jednotlivých případech poměrně výrazně odlišovat. Krajský soud v dané věci výslovně vyšel právě z toho, že přerušitelnost výkonu služby může být u jednotlivých organizačních jednotek (byť se stejným obsahem služby) jiná a v této souvislosti poukázal na neuspokojivé vyřešení plnohodnotného vystřídání žalobce jakožto policisty vykonávajícího službu výjezdové hlídky. Právě tato kritéria pak považuje, vedle výše popsaného charakteru přestávky, Nejvyšší správní soud za klíčová pro posouzení dané věci. Nikoliv zmiňovanou kvantifikaci počtu případů, kdy žalobce nemohl přestávku vykonat, na kterou se opakovaně stěžovatel zaměřuje. Konkrétní organizační opatření, která by zastupitelnost v rámci daného dopravního inspektorátu řešila způsobem zachovávajícím smysl a účel přestávky, jak byl popsán výše, však stěžovatel odpovídajícím způsobem nepopisuje nejen v napadeném rozhodnutí či vyjádření k žalobě ale ani v kasační stížnosti (konkrétně kdy, kým, jakým způsobem atd. byl zástup organizačně domluven, zajištěn či vykonán apod.). Srozumitelné, jasné a konkrétně popsané fungování systému zastupování výjezdové hlídky v době čerpání přestávky v poměrech dané věci Nejvyšší správní soud postrádá a v tomto ohledu nezbývá než souhlasit se závěry krajského soudu, podle něhož nebylo uspokojivě vyřešeno plnohodnotné vystřídání konkrétním policistou v situaci, kdy výjezd k dopravní nehodě a související neodkladné úkony zasáhly do doby čerpání nařízené přestávky. Tento organizační nedostatek nerespektující výše zmíněný smysl přestávky na jídlo a odpočinek nelze systémově nahrazovat zpětně pouze tak, že se nevyčerpaná přestávka započítá jako výkon služby přesčas“ (body 23 a 24 rozsudku NSS č. j. 8 As 257/2018-44).

73. Žalobci sami poukazovali na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2015, č. j. 8 Ad 13/2011-53, týkající se policisty, jenž se podílel na zajištění nepřetržitého provozu Integrovaného operačního střediska Jihlava. Městský soud zde poukázal „na skutečnost, že výše uvedené osoby v podstatě zpochybnily, velmi zásadně zpochybnily to, že by na předmětném operačním středisku přestávky vypadaly tak, že by je bylo možno podřadit pod pojem přestávka na jídlo a odpočinek ve smyslu § 60 odst. 1, 2 zákona o služebním poměru, když v podstatě z jejich výpovědí vyplývá, že i během čerpání přestávky se policista nacházel přímo na svém pracovišti, nebo v jeho bezprostřední blízkosti a byl tak připraven kdykoliv se na své pracoviště okamžitě vrátit a to v závislosti na situaci, která by tedy mohla nastat. Takový stav věci lze jen velmi obtížně označit za přestávku na jídlo a odpočinek, která by znamenala přerušení výkonu služby. Za takovou přestávku by bylo možno považovat jenom stav, kdy by tedy policista, navíc tedy v souladu s tím, jak to bylo naplánováno, opustil v daný čas své pracoviště a mohl se odebrat někam mimo své pracoviště a po stanovených 30 minut se zkrátka vůbec nezajímat o to, co se na předmětném pracovišti děje a těch 30 minut věnovat pouze tomu, aby se najedl, nebo si odpočinul nějakým jiným, ať už pasivním nebo aktivním způsobem, podle vlastního uvážení.“ 74. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 7. 5. 2020, č. j. 9 As 40/2020-78, pak shrnul, že „[z] právě citované judikatury plyne, že pod § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru je třeba zařadit zejména situaci, kdy sice příslušník může konzumovat jídlo, je však stále dosažitelný a připravený přerušit přestávku v případě potřeby, přičemž služba je zorganizována tak, že taková potřeba běžně nastává, jak ukazuje výše uvedený příklad připravenosti inspektora dopravního inspektorátu územního odboru Jeseník k výjezdům v případě nahlášení dopravní nehody; či příklad policistů v Integrovaném operačním středisku Jihlava, kteří v důsledku podstavu byli i v době konzumace jídla se sluchátky neustále připraveni v případě potřeby okamžitě reagovat, popřípadě obědvali u pultu operačního střediska. Naopak podřazení pod § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru nevylučuje samo o sobě to, že příslušník má v době přestávky ve službě na jídlo a odpočinek na sobě výstroj a výzbroj, že ji z praktických důvodů bezpečnostních kontrol tráví přímo ve věznici či trvá jeho povinnost zasáhnout v případě zcela mimořádných situací jako je například útěk vězně, a pro účel takové mimořádné situace má u sebe radiopřijímač.“ 75. V rozsudku ze dne 26. 8. 2020, č. j. 8 As 160/2018-42, NSS dále vysvětlil, že „není rozhodné to, zda se jednalo o nepřetržitý výkon služby, ale to, zda možnosti pracoviště čerpání přestávek umožňovaly. I kdyby byl výkon služby přerušitelný a zastupitelnost by byla ve služebních předpisech předpokládána, ale samotné pracovní prostředí a vytíženost příslušníků by fakticky čerpání přestávek ve službě na jídlo a odpočinek neumožňovala, bylo by nutné dospět k závěru, že čerpané přestávky měly povahu pouze přiměřené doby na jídlo a odpočinek ve smyslu § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru. Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, čj. 8 As 257/2018-44, uvedl, že smysl a význam institutu přestávky ve službě na jídlo a odpočinek je zákonem garantovaná (nároková) doba, v rámci které policista nevykonává službu a tento časový úsek je určen výhradně k jeho odpočinku, a to způsobem, který daný policista zvolí. Je nutno proto posuzovat samotnou faktickou možnost čerpání přestávky, nikoliv pouze formální označení služby za přerušitelnou a nařízení přestávky nadřízenými pracovníky.“ Zdůraznil, že smyslem přestávky dle § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru je zajištění odpočinku od výkonu služby také k následnému řádnému výkonu další služby. Konstatoval, že „po příslušnících nelze požadovat, aby se sami aktivně domáhali přestávky na jídlo a oddech, aniž by jim bylo konkrétně určeno, kdy ji mohou využít. Přičemž pokud by se stanovení přestávky nedomáhali, jejich nárok na tuto přestávku by zanikl. Nárok je sice něco, co má určitá osoba právo čerpat, tomu však musí odpovídat povinnost bezpečnostního sboru minimálně takové čerpání umožnit, a to nezpochybnitelným způsobem. Za takové zajištění nelze považovat to, že se příslušník svého práva na přestávku bude muset domáhat.“ Upozornil také, že odpovědnost za případné porušování služebních předpisů nelze přenášet na příslušníky s tím, že měli bránit svá práva. Ze zákona o služebním poměru totiž neplyne, že by porušení povinnosti příslušníků hlásit případné nedostatky na pracovišti mělo jakýmkoliv způsobem ovlivňovat způsob počítání vykonané doby služby.

76. Soud vycházeje z výše předestřených kritérií vymezených judikaturou správních soudů posuzoval, zda lze vzhledem ke specifikům jednotlivých druhů služby vykonávaných žalobci na oddělení výkonu trestu a oddělení vězeňské stráže uzavřít, že žalobci mohli čerpat a čerpali přestávku ve službě na jídlo a odpočinek podle § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru, která se jim nezapočítává do doby služby, nebo zda v konkrétních podmínkách Věznice Vinařice šlo o službu, jejíž výkon nemůže být přerušen ve smyslu § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru a fakticky byla zajištěna pouze přiměřená doba na jídlo a odpočinek podle tohoto ustanovení, která by se do služební doby započítala. Výkon služby v oddělení výkonu trestu 77. Podle § 180 odst. 1 zákona o služebním poměru služební funkcionář je povinen zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí, a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí. Podle odstavce 4 citovaného ustanovení služební funkcionář hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Zásada volného hodnocení důkazů zakotvená v § 180 odst. 4 zákona o služebním poměru neznamená, že by závěry správního orgánu o skutkové stránce věci mohly být výsledkem libovůle. Skutkové závěry správních orgánů musí vyplynout z racionálního myšlenkového procesu odpovídajícího požadavkům formální logiky, v jehož rámci bude důkladně posouzen každý z provedených důkazů jednotlivě a zároveň budou veškeré důkazy posouzeny v jejich vzájemné souvislosti. Úvahy ohledně hodnocení provedených důkazů musí být v rozhodnutí správních orgánů přezkoumatelným způsobem vyjádřeny a podléhají přezkumu správních soudů. Vyskytnou-li se mezi jednotlivými důkazy rozpory, je správní orgán v takové situaci povinen důkazní postup řádně popsat a logicky i věcně přesvědčivě odůvodnit, jakým způsobem se s těmito rozpory vypořádal a z jakých důvodů uvěřil jedné ze vzájemně protichůdných skutkových verzí (přiměřeně srov. rozsudek NSS ze dne 25. 7. 2006, č. j. 6 As 47/2005-84).

78. Podle § 181 odst. 5 věty první zákona o služebním poměru v odůvodnění služební funkcionář uvede důvody vydání rozhodnutí, z jakých podkladů vycházel při rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při jejich hodnocení a při výkladu právních a služebních předpisů, jakož i způsob, jakým se vypořádal s návrhy a námitkami účastníka a s jeho vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

79. Podle § 45 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru je příslušník povinen dodržovat služební kázeň. Podle § 46 odst. 1 zákona o služebním poměru služební kázeň spočívá v nestranném, řádném a svědomitém plnění služebních povinností příslušníka, které pro něj vyplývají z právních předpisů, služebních předpisů a rozkazů. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení, je-li rozkaz vedoucího příslušníka ve zřejmém rozporu s právním předpisem, příslušník je povinen jej na tuto skutečnost upozornit. Jestliže vedoucí příslušník trvá na splnění rozkazu, příslušník je oprávněn žádat o jeho písemné vydání. Vedoucí příslušník je povinen žádosti vyhovět, umožňují-li to okolnosti výkonu služby. V případě, že to okolnosti výkonu služby neumožňují, učiní tak bez zbytečného odkladu poté, co tyto okolnosti pominou. Příslušník je povinen rozkaz splnit a oznámit tuto skutečnost bez zbytečného odkladu vedoucímu příslušníkovi toho, kdo takový rozkaz vydal. Podle odstavce 3 citovaného ustanovení příslušník nesmí splnit rozkaz, jehož splněním by zřejmě spáchal trestný čin.

80. Podle § 5 zákona o služebním poměru služební předpis stanoví zejména rozsah oprávnění příslušníků, kteří řídí výkon služby dalších příslušníků, dávat podřízeným příslušníkům rozkazy k výkonu služby (odst. 1). K vydání služebního předpisu je oprávněn služební funkcionář. Služební funkcionář je povinen zajistit vedení přehledu platných služebních předpisů a tento přehled průběžně aktualizovat (odst. 2). Služební předpis je pro příslušníky závazný (odst. 3).

81. Podle § 5 zákona o Vězeňské službě je příslušník povinen plnit služební povinnosti a úkoly vyplývající pro něj ze zákonů a z dalších obecně závazných právních předpisů a z rozhodnutí a příkazů nadřízených.

82. Podle § 390 odst. 1 trestního zákoníku, kdo v dozorčí nebo jiné službě, byť i z nedbalosti, poruší předpisy nebo pravidla této služby, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení odnětím svobody až na dvě léta bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 zvlášť závažný následek, jemuž byl povinen zabránit.

83. Aby bylo možné konstatovat, že výkon služby příslušníků lze přerušit, musí být příslušníkům umožněno čerpat přestávky na jídlo a odpočinek nezpochybnitelným způsobem, formálně v souladu s právními předpisy a služebními předpisy, případně rozkazy tak, aby bylo zřejmé, že po celou dobu přestávky nemusí v zásadě plnit žádné služební povinnosti a úkoly spojené se stanovišti, na která jsou veleni, a mohou se (nad rámec případné povinnosti zasáhnout ve výjimečných případech) věnovat pouze tomu, aby se najedli a odpočinuli si. Současně musí fakticky umožňovat čerpání přestávek ve službě na jídlo a odpočinek pracovní prostředí a vytíženost příslušníků.

84. Podle § 35 odst. 2 NGŘ č. 21/2010, resp. § 89 odst. 2 NGŘ č. 5/2016 účinného od 1. 4. 2016 se podle druhu a způsobu obsazování dozorčí stanoviště dělí na: a) vnější, b) vnitřní, c) pevná, d) pohyblivá, e) stálá a f) dočasná. Podle odstavce 3 druh, počet a rozmístění strážních stanovišť ve věznici, včetně střeženého pracoviště, stanoví ředitel příslušné věznice rozpisem dozorčích stanovišť. Stanovené počty, zásady a rozmístění jednotlivých dozorčích stanovišť a vymezených úseků v rámci dozorčího stanoviště nelze bez souhlasu ředitele věznice nebo ústavu rušit nebo měnit. Podle odstavce 4 při rozhodování o druhu, počtu a rozmístění strážních stanovišť se přihlíží zejména: a) k typu věznice nebo střeženého objektu; b) k umístění a rozloze střeženého objektu, přilehlé zástavbě, komunikacím a členitosti terénu; c) ke stavebně technickému zabezpečení a využívaným technickým prostředkům, spojovacím a signálně zabezpečovacím prostředkům.

85. Podle § 4 písm. c) NGŘ č. 5/2016 příslušník vězeňské služby zařazený k výkonu dozorčí služby na jednotlivých stanovištích nebo na vymezených úsecích při plnění dalších stanovených úkolů, jakož i při vystupování na veřejnosti je dále zejména povinen vykonávat službu na určeném stanovišti nebo na vymezeném úseku, neodvracet pozornost od výkonu služby, neprovádět činnost, která nesouvisí výkonem dozorčí služby a neopouštět stanoviště nebo vymezený úsek bez souhlasu nadřízeného nebo dokud nebude střídán nebo odvolán. Obdobné ustanovení bylo též v § 3 odst. 2 písm. c) NGŘ č. 21/2010.

86. Podle § 54 odst. 1 NGŘ č. 5/2016 inspektor dozorčí služby výkonu trestu koordinuje výkon dozorčí služby ve směně [písm. a)] a řídí, organizuje a kontroluje činnost podřízených dozorců na jednotlivých stanovištích v ubytovnách odsouzených nebo na vymezených úsecích [písm. c)]. Obdobné ustanovení bylo též v § 13 odst. 1 NGŘ č. 21/2010.

87. Podle § 57 č. 5/2016 dozorce oddělení výkonu trestu při výkonu služby na stanovišti v ubytovně odsouzených, jakož i v přijímacím, nástupním, výstupním oddílu věznice, nebo na vymezeném úseku, je povinen zejména při nástupu do služby převzít fyzicky odsouzené, vést trvalý, aktuální přehled o odsouzených na určeném stanovišti nebo na vymezeném úseku, zajišťovat zde kázeň a pořádek [písm. a)]; zajišťovat plnění denního časového rozvrhu odsouzených, osobně zajišťovat určené akce organizované mimo ubytovnu odsouzených, zajišťovat provádění vycházek a provádění fyzických prověrek stavu odsouzených [písm. d)]. Obdobně byly povinnosti dozorce vymezeny v § 14 NGŘ č. 21/2010 [srov. odst. 2 písm. a) a c)]. Na stanovišti v uzavřeném oddílu je dozorce povinen zejména převzít při nástupu do výkonu služby klíče od cel, prověřit, zda jsou všechny cely řádně uzamčeny, prověřit spojovací a signálně zabezpečovací prostředky [písm. a)], převzít fyzicky všechny odsouzené umístěné v celách, mít stále přehled o odsouzených, kteří jsou mimo cely, a vědět, kde se nacházejí [písm. b)], nepřipustit nedovolené styky mezi odsouzenými, kontrolovat průběžně stanovený pořádek a kázeň, dodržovat stanovené zásady bezpečnosti při vstupu do cely, zajišťovat výdej stravy a koupání odsouzených, zajišťovat v určené době a ve vymezeném prostoru vycházky a plnit povinnosti vyplývající z vnitřního předpisu upravujícího samostatné ubytování odsouzeného [písm. g)].

88. Podle čl. 6 odst. 3 NŘV č. 100/2014, kterým se upravují některé podrobnosti vztahující se k pracovní době zaměstnanců a době služby příslušníků Věznice Vinařice, účinného od 1. 1. 2015 do 3. 11. 2016 čerpání přestávky na jídlo a oddech nebo přestávky na jídlo a odpočinek v jednotlivých odděleních stanoví příslušný vedoucí zaměstnanec nebo služební funkcionář tak, aby došlo k vystřídání všech zaměstnanců nebo příslušníků při zachování zásady dodržet přiměřený počátek doby přestávky na jídlo a oddech při řádném zajištění stanovených úkolů. Podle odstavce 4 při čerpání přestávky na jídlo a oddech nebo přestávky na jídlo a odpočinek nesmí zůstat žádné pracoviště nebo stanoviště opuštěné a bez dozoru. Shodné ustanovení obsahují též NŘV č. 71/2016 účinné od 4. 11. 2016 do 19. 3. 2018, č. 29/2018 účinné od 20. 3. 2018 do 18. 4. 2018 a č. 36/2018 účinné od 19. 4. 2018. Naposledy uvedené NŘV doplnilo čl. 6 odst. 5, podle něhož jsou všichni zaměstnanci a příslušníci povinni vedoucímu zaměstnanci či služebnímu funkcionáři nahlásit případné překážky znemožňující čerpání přestávek a evidenci čerpání přestávek, a odstavec 6, podle kterého evidenci čerpání přestávek příslušníci po jejím vyčerpání stvrdí svým podpisem.

89. Ředitel věznice v prvostupňovém rozhodnutí uvedl, že rozpisy dozorčích stanovišť stanoví jejich počet a rozsah prostoru, kde je dozor prováděn. Dozorčí stanoviště jsou zásadně vnitřní, ve většině pohyblivá a stálá, která se obsazují každý den. Výjimečné postavení má dozorčí stanoviště č. 1 (krizový oddíl), které se v případě umístění odsouzeného do krizového oddílu mění z pohyblivého na pevné. To znamená, že dozorci zde musí být během přestávky vystřídáni jiným dozorcem. Všichni ostatní mohou přerušit výkon služby za účelem čerpání přestávky bez vystřídání. Střídání dozorců i předání a převzetí dozorčího stanoviště při čerpání přestávky na jídlo a odpočinek organizuje a zajišťuje inspektor dozorčí služby. Dále uvedl, že na pevná stanoviště jsou veleni dva dozorci. Pokud jde jeden z nich čerpat přestávku, odpovědnost přebírá druhý z nich. Na pohyblivém dozorčím stanovišti v případě čerpání přestávky na jídlo a odpočinek nese odpovědnost za plnění povinností příslušník, který stanoviště převzal, a to do návratu dozorce vykonávajícího službu na stanovišti dle denního rozkazu VOVT. Předání a převzetí stanoviště řídí inspektor dozorčí služby. Žalovaný pak v napadeném rozhodnutí konstatoval, že u pohyblivých dozorčích stanovišť není povinnost být po celou dobu na stanovišti, což znamená, že dozorce na takových stanovištích není třeba střídat. Ředitel věznice jednoznačně dělením stanovišť na pevná a pohyblivá stanovil, kde je s přihlédnutím k plnění úkolů třeba, aby byla příslušníky obsazena po celou dobu jím určené služby, a kde nikoli. Je-li příslušník střídán na stanovišti, kam je velen, odpovědnost za stanoviště a plnění úkolů přechází na příslušníka, který ho vystřídal. Není-li střídán, charakter a úkoly na stanovišti umožňují službu přerušit bez vystřídání.

90. Předně je třeba zdůraznit, že prvostupňové rozhodnutí si částečně vnitřně odporuje, neboť ředitel věznice nejprve obecně k rozpisu dozorčích stanovišť uvedl, že na pevném stanovišti je třeba dozorce střídat a na pohyblivých stanovištích nikoli (str. 36), avšak v části týkající se odpovědnosti za stanoviště konstatoval, že na pevné stanoviště jsou veleni dva příslušníci a odpovědnost při čerpání přestávky nese druhý z nich, a na pohyblivém dozorčím stanovišti přebírá odpovědnost příslušník, který stanoviště převzal, a to do návratu původního dozorce (str. 41 až 42). Z hlediska soudního přezkumu nicméně tvoří prvostupňové a napadené rozhodnutí jeden celek. Tuto vadu žalovaný odstranil v napadeném rozhodnutí, v němž dospěl k závěru, že na pohyblivém dozorčím stanovišti není třeba střídání a dozorce na něj velený může čerpat přestávku na jídlo a odpočinek, aniž by musel po tu dobu plnit úkoly vyplývající ze stanoviště. Tyto závěry však postrádají přezkoumatelné odůvodnění mající dostatečnou oporu v obsahu správního spisu.

91. Ředitel věznice ani žalovaný v napadeném rozhodnutí zejména nevysvětlili, z čeho plyne, že na pohyblivých dozorčích stanovištích není třeba velené příslušníky střídat, že úkoly a charakter činností na těchto stanovištích umožňují službu přerušit bez zajištění střídání a že po dobu čerpání celé přestávky na jídlo a odpočinek v rozsahu 30 minut není třeba plnit úkoly související se stanovištěm, na které byli dozorci veleni denním rozkazem, popřípadě jak a kým je plnění úkolů zajištěno a kdo za ně odpovídá (např. zda se dozorci zastupují, jak je případně zástup přesně řešen a zda je takový postup souladný se služebními předpisy a rozkazy). Z prvostupňového ani z napadeného rozhodnutí není patrné, jakou úvahou byli ředitel věznice a žalovaný vedeni při výkladu relevantních služebních předpisů. Uvedený závěr žalovaného postrádá oporu v rozpisu dozorčích stanovišť či jiném vnitřním předpisu, který je součástí správního spisu. Naopak odporuje nařízení ředitele věznice, podle něhož během čerpání přestávek nesmí zůstat žádné stanoviště opuštěné a bez dozoru, který plyne z čl. 6 odst. 4 NŘV č. 36/2018, dříve č. 100/2014, č. 71/2016 a 29/2018, jehož dopad není omezen na pevná stanoviště, a rozpisům dozorčích stanovišť, které stanoví, po jakou dobu a jakým počtem příslušníků musí být jednotlivá dozorčí stanoviště obsazena. V nich je stanoveno i množství stálých pohyblivých jednočlenných dozorčích stanovišť [např. č. 2 v uzavřeném oddělení obsazované denně od 5:45 do 18:15; č. 6 (ubytovna „M“), č. 7 (ubytovna „L“), č. 8 (ubytovna „E“), která mají být obsazena nepřetržitě po celých 24 hodin; stanoviště č. 13, 14 a 15 (ubytovny „K“ sever, „K“ jih a „O+C“) obsazovaná denně od 17:45 do 6:15 hodiny; všechna stanoviště obsazovaná v noční směně jsou jednočlenná]. V případě čerpání přestávky příslušníkem veleným na jednočlenné strážní stanoviště zůstává takové stanoviště opuštěné (není-li zajištěna zastupitelnost příslušníka, což se z napadeného rozhodnutí nepodává). Současně platí, že bez souhlasu ředitele věznice nelze určit nižší počet příslušníků, měnit ani rušit zásady a rozmístění dozorčích stanovišť. Skutečnost, že příslušník velený na pohyblivé stanoviště se v rámci plnění svých služebních povinností pohybuje po areálu věznice, neznamená, že pohyblivá dozorčí stanoviště není třeba obsazovat, neboť příslušník na ně velený zajišťuje plnění povinností na takovém stanovišti, za něž odpovídá, byť jejich plnění není spojeno se setrváním na místě, včetně dohledu nad odsouzenými a dodržování časového rozvrhu dne. To ostatně plyne i z výpovědi vedoucího oddělení mjr. Mgr. I. B. Dozorce pak nesmí opustit stanoviště bez souhlasu nadřízeného, nebo dokud nebude střídán nebo odvolán [§ 3 odst. 2 písm. c) NGŘ č. 21/2010, § 4 písm. c) NGŘ č. 5/2016]. Na tom dle vnitřního předpisu nic nemění skutečnost, že je velen na pohyblivé stanoviště. S žalovaným lze souhlasit v tom, že bylo úkolem inspektora dozorčí služby koordinovat výkon dozorčí služby ve směně a řídit a organizovat činnost podřízených dozorců. V řízení ovšem nebylo prokázáno, zda i s ohledem na personální možnosti a interní předpisy inspektoři dozorčí služby skutečně koordinovali a organizovali činnost dozorců tak, aby příslušníci mohli v souladu se služebními předpisy čerpat přestávky v plném zákonném rozsahu v době jim k tomu konkrétně jednoznačně určené (tak, jak byla evidována v přílohách denních rozkazů), aniž by po dobu jejího čerpání odpovídali za své stanoviště, museli se zajímat o dění na něm a řešit úkoly s ním spojené, a to i za pomoci kolegů, případně si sami mezi sebou domlouvat, kdo jejich úkoly po dobu čerpání přestávky zajistí. Nelze přehlédnout, že v řízení jediný vyslechnutý inspektor dozorčí služby, nprap. P. H. [žalobce al)], při svém druhém výslechu vypověděl, že sice dozorce seznamoval s tím, jak by měli přestávky čerpat, ve skutečnosti jim však umožňoval (pouze) konzumaci stravy, neboť ve směně nejsou příslušníci, kteří by je mohli střídat či nahradit. Nikoho nepověřoval plněním úkolů na jiném dozorčím stanovišti a příslušníci si navzájem vypomáhali dle časových možností tak, aby mohli zkonzumovat stravu v jídelně nebo jinde. Současně vypověděl, že skutečnost, že jim nebylo umožněno čerpat přestávku na jídlo a odpočinek, se v denním rozkaze a výkazu odsloužených hodin nezaznamenávala, neboť by bylo zjištěno, že nejsou schopni přestávky poskytnout. S touto výpovědí se však žalovaný dostatečně nevypořádal. Dle výpovědi mjr. Mgr. I. B., který byl od roku 2007 zástupcem vedoucího oddělení výkonu trestu a od 8. 1. 2018 pověřen zastupováním na služebním místě jako vedoucí oddělení výkonu trestu, měl přitom konkrétní časy přestávek stanovit právě inspektor dozorčí služby, což odpovídá jeho povinnostem dle NGŘ. Byť mezi první a druhou výpovědí žalobce al) nprap. P. H. byly rozpory, bylo na správních orgánech, aby se pokusily je odstranit. Současně je třeba zdůraznit, že žalobce al) nprap. P. H. nebyl dle obsahu správního spisu jediným inspektorem dozorčí služby, jehož se nabízelo jakožto nadřízeného služebního funkcionáře dozorců odpovědného za organizaci výkonu dozorčí služby vyslechnout. V denních rozkazech VOVT a jejich přílohách jsou dále uváděni jako inspektoři dozorčí služby např. prap. Bc. J. F., nprap. V. L., nprap. T. [žalobce bx)] či nprap. T. Skutečnost, že přinejmenším na některých dozorčích stanovištích probíhala určitá domluva mezi příslušníky, aby bylo zajištěno plnění úkolů na dozorčích stanovištích i během čerpání přestávky, přitom plyne i z výpovědí žalobců az) pprap. V. R. a cj) prap. L. K. Žalobce az) pprap. V. R., velený denními rozkazy na různá dozorčí stanoviště, např. 3, 4, 5, 6, 8, 13, 14 a 16, vypověděl, že čerpá přestávku v rozsahu 10 až 15 minut podle okolností, sám se pro čerpání přestávky domluví s kolegou, předá mu konkrétní požadavky, informuje ho o stavu v oddíle a kolega pak plní úkoly a povinnosti související se stanovištěm; pokud je s odstupem času zjištěna mimořádná událost, k níž došlo v době čerpání přestávky, odpovídá za ni on. Obdobně vypovídal i žalobce cj) prap. L. K., který byl dle denních rozkazů v průběhu let 2015 až 2018 velen na různá dozorčí stanoviště (např. č. 1, 2, 5, 6, 7, 9 či 14). Uvedl, že přestávku čerpat sice může, v jejím průběhu však komunikuje s dalšími dozorci, neboť řeší situace na stanovištích, kam byl velen; přestávku a případné předávání stanoviště si řeší sami mezi sebou s tím, že jeho povinností je zajistit na stanovišti vše s tím spojené. Žalobce ay) prap. M. Š. pak vypověděl, že přestávku čerpá dle okolností, když na ni má čas, neboť na stanovišti není střídán a za zdravotní středisko odpovídá, i když je ponecháno bez dozoru. Během oběda je k dispozici nadřízenému a dalším příslušníkům, pokud by bylo třeba na dozorčím stanovišti něco řešit, například poskytuje kolegovi instrukce přes vysílačku, jak má v případě akutního zdravotního problému odsouzeného postupovat. Ani z výpovědi svědka prap. P. Š., dozorce na oddělení výkonu trestu, rovněž veleného na různá stanoviště, neplyne, že by zásadně čerpal přestávku na jídlo a odpočinek v rozsahu 30 minut tak, jak byla uvedena v denním rozkazu VOVT, nemusel se po tuto dobu vůbec zajímat o dění na dozorčím stanovišti, na které byl velen denním rozkazem, a nenesl za ně odpovědnost. Prap. Š. vypověděl, že na oběd chodí, kdy je čas, zkonzumuje jídlo a vrací se zpět na pracoviště, vyčerpat celých 30 minut mu je umožněno jak kdy, záleží na situaci, zda je třeba jeho přítomnosti nebo aby byl na příjmu vysílačky, na stanovišti ho nikdo nestřídá. Pokud nastane situace, že je nucen se vrátit zpět, přeruší oběd a musí plnit povinnosti. Musí být stále na příjmu a za dozorčí stanoviště odpovídá stále on. Nelze tak souhlasit se žalovaným, že by se z výpovědí svědků a účastníků nepodávalo, že by museli zajišťovat plnění povinností spojených se stanovišti, na která jsou denním rozkazem veleni, v době přestávky. Z těchto výpovědí nelze dovodit, že by dozorcům byla jasně určena doba na jídlo a odpočinek v zákonném rozsahu, po kterou skutečně mohli přestávku čerpat, aniž by se museli zajímat o dění na svých stanovištích a nesli za ně odpovědnost. Z provedených výslechů neplyne, že by příslušníci velení na dozorčí stanoviště skutečně mohli bez dalšího přerušit výkon služby za účelem přestávky na jídlo a odpočinek v oznámených časech uvedených v příloze denního rozkazu, aniž by se museli vzájemně domlouvat na zajištění plnění úkolů na svých stanovištích. Ani svědek Mjr. Mgr. I. B., na jehož výpověď žalovaný poukazuje, dostatečně jasně nevysvětlil, jak je zajištěno čerpání přestávek v případě dozorců velených na pohyblivá dozorčí stanoviště, jejich případná zastupitelnost a odpovědnost. Při svém výslechu pouze uvedl, že na pohyblivých stanovištích nejsou příslušníci střídáni, neboť to není třeba, aniž blíže objasnil, jak je zajištěno plnění úkolů na stanovištích, zejména jednočlenných, z čeho případně plyne, že po dobu čerpání přestávek není třeba na těchto stanovištích dozor zajišťovat, a jak je dodržen požadavek, že žádné dozorčí stanoviště nemůže být opuštěné a bez dozoru po dobu čerpání přestávky na jídlo a odpočinek. Současně přitom sám poznamenal, že skutečnost, že stanoviště jsou pohyblivá, neznamená, že je není třeba obsazovat, neboť příslušníci v rámci svých úkolů zajišťují dodržování časového rozvrhu dne. Uvedl, že příslušníci čerpají přestávku na jídlo a odpočinek tak, jak bylo stanoveno inspektorem dozorčí služby, nebo dle dohody mezi nimi. K odpovědnosti při zjištění mimořádné události s odstupem času pak pouze uvedl, že se zjišťuje, kdo konkrétně při plnění povinností pochybil. Při opakovaném výslechu doplnil, že odpovědnost nese příslušník, který službu na dozorčím stanovišti převzal, přičemž na pohyblivém dozorčím stanovišti si příslušník převezme stanoviště při střídání směn, a dále odkázal na povinnosti dozorců dle NGŘ č. 5/2016, které ovšem čerpání přestávek na jídlo a odpočinek výslovně neřeší. Jak bylo výše uvedeno, z výpovědi jediného vyslechnutého inspektora dozorčí služby neplyne, že skutečně dozorcům jednoznačně určil, kdy a jak budou na pohyblivých dozorčích stanovištích přestávky čerpat, a že přestávky byly, respektive mohly být vzhledem k potřebě zajistit plnění úkolů na dozorčích stanovištích při obvyklém personálním obsazení a počtu příslušníků potřebných k pokrytí stanovišť dle rozpisu dozorčích stanovišť s přihlédnutím k požadavku, aby žádné stanoviště nezůstalo opuštěné a bez dozoru, čerpány v plném zákonném rozsahu. Ačkoli na závaznost rozkazu nemá vliv, zda je či není vydán v souladu se služebními předpisy, bude-li vydán v rámci přípustné nadřízenosti a nebude hrozit, že by se splněním rozkazu příslušník dopustil trestného činu (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 4. 2017, č. j. 9 As 117/2016-25), z napadeného ani prvostupňového rozhodnutí neplyne, že by byl příslušníkům vždy dán jednoznačný rozkaz k čerpání přestávek ve stanovenou dobu.

92. Ačkoli z čl. 2 odst. 3 metodického listu č. 26/2006 plyne, že přílohou denních rozkazů VOVT je stanovení doby přestávek a inspektor dozorčí služby denní rozkazy dozorcům pouze oznamuje, dle výpovědi mjr. Mgr. B. je to inspektor dozorčí služby, dle jehož pokynů má být přestávka čerpána. Ten také eviduje její čerpání. Lze poznamenat, že čerpání přestávky na jídlo a odpočinek (pouze) na základě vzájemné dohody mezi dozorci nekoresponduje s vnitřními předpisy obsaženými ve spise, které stanoví, za jakých podmínek může dozorce opustit dozorčí stanoviště, na které byl velen, a povinnosti na dozorčím stanovišti. Nelze rovněž přehlédnout ve správním spise založené směrnice s povinnostmi dozorců na jednotlivých stanovištích (např. č. j. VS- 16270-6/ČJ-2017-800532, VS-16270-7/ČJ-2017-800532, VS-16270-8/ČJ-2017-800532, VS- 16270-10/ČJ-2017-800532, VS-16270-12/ČJ-2017-800532, VS-16270-13/ČJ-2017-800532, VS- 16270-14/ČJ-2017-800532 a VS-16270-15/ČJ-2017-800532 pro jednočlenná stálá pohyblivá dozorčí stanoviště č. 6, 7, 8, 10, 12, 13, 14 a 15), podle nichž dozorci nesou osobní odpovědnost za plnění specifikovaných povinností na těchto stanovištích s tím, že za plnění všech povinností plně odpovídá dozorce velený na stanoviště denním rozkazem VOVT jako první a v případě nepřítomnosti ho zastupuje příslušník velený jako druhý a plní jeho úkoly v plném rozsahu. Z denních rozkazů neplyne, že by obvykle bylo na tato dozorčí stanoviště veleno více příslušníků. Dozorci na stanovištích č. 7, 8, 13, 14 a 15 jsou povinni např. komplexně zajišťovat dozorčí služby v příslušných ubytovnách, vést trvalý aktuální přehled o odsouzených na stanovišti a zajišťovat zde kázeň a pořádek, zajišťovat plnění denního časového rozvrhu odsouzených, osobně zajišťovat určené akce organizované mimo ubytovnu odsouzených, ve stanovených časech a ve vymezeném prostoru vycházky odsouzených a u nich zajistit stálý dozor, zajišťovat ve spolupráci s dalšími dozorci výdej stravy pro odsouzené ze své ubytovny tak, že se odsouzení pohybují po věznici neustále pod dozorem v určených skupinách, či v případě sebepoškození, sebevraždy nebo pokusu o sebevraždu anebo náhlého onemocnění jsou povinni poskytnout podle možností odsouzenému první pomoc a zajistit lékařské ošetření. Na stanovišti č. 10 je pak dozorce zejména povinen komplexně zajišťovat dozorčí služby při organizování pohybu odsouzených ve zdravotním středisku věznice a jeho lůžkové části. Dle vyslechnutého inspektora dozorčí služby žalobce al) nprap. P. H. oddělení výkonu trestu nemá personální kapacitu, aby byli příslušníci na stanovištích střídáni, a proto si dozorci vzájemně vypomáhají, aby mohli konzumovat jídlo. Přestože se ve výpovědích inspektora dozorčí služby objevovaly rozpory, bylo na řediteli věznice a žalovaném pokusit se je odstranit a případně řádně odůvodnit, proč výpovědi neuvěřili, a to v kontextu povinností na jednotlivých stanovištích a požadavku služebních předpisů na jejich obsazení, a to i v době čerpání přestávky. Žalovaný ve svém prvním rozhodnutí správně zavázal ředitele věznice, aby podstatně doplnil skutková zjištění, čemuž ovšem ředitel věznice v dalším řízení nedostál. Za situace, kdy žalovaný zpochybňoval výpověď inspektora dozorčí služby žalobce al) nprap. P. H., bylo na místě vyslechnout další přímé nadřízené dozorců v tomto postavení. Ačkoli lze souhlasit se žalovaným, že tvrzení žalobců i jejich výpovědi a výpovědi svědků byly dosti obecné, dle názoru soudu ve světle výše uvedených služebních předpisů, provedených výslechů a personálního obsazení dozorčích stanovišť v oddělení výkonu trestu dle denních rozkazů, na které poukazovali žalobci, existují pochybnosti o tom, zda je organizačně a personálně zajištěno, aby příslušníci při výkonu služby na dozorčích stanovištích skutečně mohli čerpat přestávky na jídlo a odpočinek tak, jak byla výše vymezena. Pokud žalovaný poukazuje na to, že svědek pprap. P. Š. neuvedl, z jakého konkrétního důvodu, kým a v jakém rozsahu je vyžadováno, aby byl k dispozici na vysílačce v době čerpání přestávky nebo na stanovišti ihned po konzumaci stravy, pak bylo i na správních orgánech, aby položily doplňující otázky, aby se svědek k těmto skutečnostem konkrétně vyjádřil. Z jeho výpovědi pak nelze dovodit, že by jím zmíněná nemožnost vyčerpat celých třicet minut byla zcela výjimečná, ani že by v takovém případě bylo toto zaznamenáno v evidenci v příloze denního rozkazu (což neplyne ani z příkladů uvedených v příloze č. 8). Dle názoru soudu za této situace nelze vyjít pouze z toho, že žalobci podepisovali hromadné výkazy odsloužených hodin, v nichž doby odpovídající zákonným přestávkám na jídlo a odpočinek nebyly do doby služby započítávány. Bylo třeba se s námitkami žalobců a skutečnostmi, které zazněly v rámci výslechů, náležitě vypořádat a přezkoumatelným způsobem ve světle služebních předpisů a na základě dostatečných skutkových zjištění objasnit fungování systému čerpání přestávek na jídlo a odpočinek, a to v průběhu celého rozhodného období, aby bylo možné posoudit, zda žalobci v pozici dozorců mohli během služby čerpat přestávku ve službě na jídlo a odpočinek podle § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru, která se nezapočítává do doby služby, nebo zda šlo ve smyslu § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru o službu, jejíž výkon nemůže být přerušen, a byla jim fakticky zajištěna pouze přiměřená doba na jídlo a odpočinek, která by se jim do služební doby započítala. Bylo třeba zjistit, jak je formálně řešena možnost příslušníků opustit stanoviště za účelem čerpání přestávky, aby bylo jednoznačné, že neplněním služebních povinností souvisejících se stanovištěm po stanovenou dobu nemůže být porušena služební kázeň, zda žalobci, byť jim bylo umožněno konzumovat jídlo, museli být během čerpání přestávky dosažitelní, připraveni přestávku v případě potřeby přerušit, řešit v jejím průběhu úkoly spojené se stanovištěm, na které byli veleni, zda taková potřeba běžně nastávala, případně zda, jak často a z jakých důvodů se museli vracet k plnění služebních povinností na stanoviště dříve a nemohli tak využít celý časový úsek ke svému odpočinku. S tím souvisí i otázka odpovědnosti za zajištění činností a úkolů na určeném stanovišti. Bylo povinností žalovaného, aby v tomto směru uvedl své úvahy, jimiž byl veden při výkladu právních a služebních předpisů. Pokud žalovaný uvádí, že si lze těžko představit, že by žalobci plnili úkoly v době konzumace stravy v jídelně, samotné umožnění stravování neznamená, že jde o přestávku ve smyslu § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru, a nikoli pouze o přiměřenou dobu na jídlo a odpočinek dle § 60 odst. 3 téhož zákona, zejména pokud se stávalo, že nemohla být přestávka čerpána v plném rozsahu, případně žalobci, kteří byli na příjmu, museli pravidelně řešit problémy na určeném stanovišti a nemohli zákonem stanovenou dobu věnovat čistě svému odpočinku.

93. Pokud někteří z vyslechnutých příslušníků vypověděli, že během přestávky za ně plní úkoly kolega, a další, že po dobu čerpání přestávky odpovídají za stanoviště a řeší úkoly s ním spojené, a shodně namítali, že nemohou čerpat zákonnou přestávku na jídlo a odpočinek, neboť není zajištěno jejich střídání, bylo povinností ředitele věznice, resp. žalovaného opatřit dostatečné podklady rozhodnutí, z nichž by plynulo, zda na pohyblivých dozorčích stanovištích není nutné s ohledem na úkoly věznice dozorce střídat, tedy, že není vyžadováno nepřetržité obsazení stanovišť, a to i s přihlédnutím k čl. 6 odst. 4 NŘV č. 36/2018, dříve č. 100/2014, č. 71/2016 a 29/2018, rozpisu dozorčích stanovišť a úkolům na jednotlivých stanovištích. Bylo přitom třeba vzít v úvahu, že dozorci na pohyblivém stanovišti musí zajišťovat časový rozvrh dne [viz výpověď Mjr. Mgr. I. B., § 57 písm. d) NGŘ č. 5/2016 a pravidla pro dozorčí stanoviště] a plnit další úkoly na těchto stanovištích. Ve správním spise nejsou obsaženy časové rozvrhy dne a nebyl ani přiblížen jejich obsah či závaznost. Ředitel věznice a žalovaný měli zjistit a uvést, jak a kdy mají dozorci úkoly v průběhu směny plnit a zda je při jejich plnění možné v souladu se služebními předpisy bez vystřídání čerpat přestávku ve službě.

94. Z rozpisů dozorčí služby plyne, že v době od 5:45 do 18:15 musí být k obsazení osmi stálých dozorčích stanovišť (obsazovaných denně nepřetržitě po 24 hodin nebo v uvedeném čase) využito nejméně 13 příslušníků a v době od 17:45 do 6:15 celkem sedm příslušníků na sedmi jednočlenných stanovištích. Denním rozkazem VOVT lze stanovit obsazení dalších stanovišť. Pokud jsou rozkazy obsazena všechna stanoviště, může být v pracovní dny k obsazení dalších pohyblivých stanovišť třeba dalších devět příslušníků. Jednočlenné stanoviště č. 19 a maximálně dvoučlenná vnitřní stanoviště č. 9 a vnější stanoviště č. 20 se obsazují s ohledem na provoz pracoviště, se kterým jsou svázána (výrobní zóna PAL, ANEXIE – Rakovník a A-GIGA). Z denních rozkazů neplyne, že by na stanoviště bylo obvykle veleno více příslušníků než stanovený počet. Bez souhlasu ředitele věznice nelze určit nižší počet dozorců na jednotlivé stanoviště. Za situace, kdy je nařízením ředitele věznice stanoveno, že při čerpání přestávky na jídlo a odpočinek nesmí zůstat žádné stanoviště opuštěné a bez dozoru, přičemž přestávky má stanovit služební funkcionář při řádném zajištění stanovených úkolů, a kdy jediný vyslechnutý inspektor dozorčí služby, který měl průběh služby podřízených dozorců organizovat, řídit a koordinovat, nepotvrdil, že přestávky v zákonem stanovené délce, při nichž byla služba skutečně přerušena, bylo možné čerpat, se nelze v tuto chvíli ztotožnit ani s názorem ředitele věznice a žalovaného, že bylo čistě na vůli dozorců, zda vyčerpají celých 30 minut, nebo zda se vrátí na stanoviště dříve, neboť jim nikdo nenařídil, aby se vrátili ihned po konzumaci stravy. Lze poznamenat, že i z hlediska obecné lidské zkušenosti se nejeví příliš pravděpodobné, že příslušníci z vlastní vůle upřednostní výkon služby před využitím přestávky ve službě ke svému odpočinku.

95. Jak bylo výše uvedeno, správní spis neobsahuje interní předpis, jenž by jasně stanovil, že pohyblivá stanoviště po dobu čerpání přestávek na jídlo a odpočinek nemusí být obsazena ani že by obecně příslušník mohl při plnění úkolů na stanovišti, na které je denním rozkazem velen, současně zastupovat dozorce na stanovištích jiných [v pravidlech pro dozorčí stanoviště stanovených vedoucím oddělení ze dne 31. 1. 2017 je zmíněno zastupování v případě nepřítomnosti, z napadeného rozhodnutí ani obsahu spisu však neplyne, že by se tento postup, který předpokládá velení druhého příslušníka, aplikoval; v případě nepřítomnosti dozorce veleného na stanoviště č. 1 má jeho povinnosti plnit v plném rozsahu dozorce velený na stanoviště č. 2, nicméně dle napadeného rozhodnutí a denních rozkazů mají být dozorci právě na pevném stanovišti č. 1 střídáni pro čerpání přestávky]. Na základě obsahu spisu a služebních předpisů, z nichž správní orgány vycházely, nelze dospět k závěru, že dozorce na pohyblivých dozorčích stanovištích (tedy všech kromě stanoviště č. 1) nebylo v rozhodném období třeba střídat a jejich služba byla vzhledem k charakteru těchto stanovišť (bez dalších opatření) přerušitelná. Nelze vyloučit, že rozpis dozorčích stanovišť a nařízení ředitele věznice ve spojení se stanovenými povinnostmi dozorce na stanovištích mohou dozorce s přihlédnutím k postupu inspektora dozorčí služby nutit, aby čerpali přestávky pouze v rozsahu nezbytném ke konzumaci stravy nebo byli připraveni řešit (byť i v součinnosti s kolegy) úkoly související se stanovištěm, na které byli veleni denním rozkazem. Nebylo ani jednoznačně zjištěno, zda v době čerpání přestávky příslušníci odpovídají za plnění úkolů a povinností na určeném dozorčím stanovišti, či nikoli. Z uvedených důvodů je i závěr o možnosti opustit areál věznice na dobu přestávky předčasný.

96. Nebylo-li dostatečně zjištěno, zda není třeba příslušníky na pohyblivém dozorčím stanovišti střídat, popřípadě vyřešit jejich vzájemné zastupování, nelze posoudit, zda byla možnost čerpání přestávek organizačně a personálně zajištěna. Lze poznamenat, že střídání příslušníků na pevných dozorčích stanovištích v době oběda a večeře má dle příloh denních rozkazů zajišťovat příslušník určený v knize předání a převzetí služby, jehož určí inspektor dozorčí služby, přičemž v řízení nebylo zjištěno, zda toto bylo v souladu s přílohou denního rozkazu v knize předání a převzetí služby uváděno.

97. Vzhledem k nedostatečnému odůvodnění, pokud jde o způsob zajištění čerpání přestávek odpovídající služebním předpisům, a nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu, pokud jde o fungování systému čerpání přestávek ve službě, nepostačí pouze konstatovat, že pokud by přestávka na jídlo a odpočinek nemohla být poskytnuta, mělo to být uvedeno v příloze denního rozkazu a promítnuto v počtu odsloužených hodin, s poukazem na několik případů, kdy se tak stalo. V případě oddělení výkonu trestu jsou v příloze č. 8 správního spisu, na kterou správní orgány v tomto směru odkázaly, zaznamenány pouze tři případy, kdy v délce směny od 12:00 do 23:30 hodin nebyly zohledněny přestávky a byla započtena doba služby 11,5 hodiny, a to vždy v případě vnějšího dozorčího stanoviště č. 20 (Euromedia Group Nové Strašecí). Je přitom zřejmé, že čerpání přestávky ve službě na jídlo a odpočinek se na tomto stanovišti (obdobně jako na stanovišti č. 18) nepředpokládá a je již předem stanovena tomu odpovídající kratší směna. To ovšem nezpochybňuje argumentaci žalobců a výpovědi účastníků a svědků v tom smyslu, že i když jim není poskytnuta přestávka ve smyslu § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru v zákonném rozsahu (ale pouze umožněna konzumace stravy ve smyslu § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru), není tato skutečnost v přílohách denních výkazů zaznamenávána. Na okraj lze poznamenat, že na jedné z příloh denního rozkazu (ze dne 22. 3. 2018) založené v příloze č. 8 není ani vyznačeno, zda plánované přestávky byly poskytnuty, či nikoli (bylo ponecháno bez vyznačení byla poskytnuta ano – ne). Vzhledem k tomu, že skutkový stav nebyl dostatečně zjištěn, nelze dosud konstatovat, že by případné nevyznačení neposkytnutí přestávky bylo pouze jednorázovým pochybením jednotlivce v jednotlivém případě, nikoli systémovým problémem. K tomu lze dodat, že nelze odhlížet ani od případného pochybení jednotlivce, pokud by šlo o dlouhodobý nesprávný postup nadřízeného služebního funkcionáře. K evidenci přestávek na jídlo a odpočinek v přílohách denních rozkazů lze též poznamenat, že nebyly vedeny zcela precizně, když bylo například pravidelně ponecháno vyznačení čerpání přestávek i na neobsazených stanovištích, zejména v letech 2015 a 2016. Současně nelze přehlédnout, že dle těchto evidencí byly přestávky na některých dozorčích stanovištích pravidelně plánovány po více než pěti hodinách služby (viz vyznačené časy přestávek na stanovištích 8, 13, 14, 15 a 16 v noční směnách ve výkazech od března 2015 do konce roku 2017), aniž by ve správním spise byly evidovány žádosti příslušníků. Není ostatně pravděpodobné, že by všichni příslušníci, kteří se na těchto stanovištích střídali, právě při velení na ně sami žádali o takovéto časové rozvržení služby. I tyto okolnosti přitom nutně vyvolávají pochybnosti o tom, zda bylo oddělení výkonu trestu dostatečně personálně vybaveno a čerpání přestávek skutečně organizačně zajištěno. Je třeba též připomenout, že organizační nedostatky nelze systémově pouze nahrazovat zpětně tak, že se (řádně) nevyčerpaná přestávka započítá jako výkon služby.

98. Soud dodává, že pokud jsou příslušníci s ohledem na absenci jasných pravidel a pokynů služebních funkcionářů v nejistotě ohledně možnosti čerpat přestávku ve službě a odpovědnosti za stanoviště, na která jsou veleni, a v zájmu zajištění úkolů se stanovištěm spojených běžně dochází k tomu, že přestávku nečerpají v celém zákonném rozsahu nebo že se v době, která by měla být určena výlučně k jejich odpočinku, věnují služebním povinnostem, nelze dospět k závěru, že jim byla možnost čerpat přestávky na jídlo a odpočinek ve smyslu § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru skutečně zajištěna. Nemůže obstát vyjádření žalovaného, že mu není známo, že by byl kdy příslušník sankcionován pro neplnění povinností v době přestávky, nemají- li příslušníci s ohledem na služební předpisy a jednoznačné pokyny služebních funkcionářů jistotu, že taková situace nemůže nastat.

99. Vzhledem k výše uvedenému soud uzavírá, že správní orgány nezjistily stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Závěry žalovaného, že na pohyblivých dozorčích stanovištích mohla být služba přerušena bez střídání dozorců, kteří tak mohli čerpat přestávku v zákonném rozsahu, a že Věznice Vinařice nabízí dostatečné personální a organizační zabezpečení možnosti čerpání přestávek ve službě na jídlo a odpočinek, postrádají přezkoumatelné odůvodnění a dostatečnou oporu ve správním spisu. Správní orgány ani nepředestřely jasný výklad relevantních služebních předpisů, které mohou mít vliv na možnost čerpání přestávek. Nelze proto nyní věcně přezkoumat, zda výkon služby na dozorčích stanovištích mohl být v konkrétních poměrech Věznice Vinařice v průběhu rozhodného období přerušen a zda žalobcům vykonávajícím službu na dozorčích stanovištích v oddělení výkonu trestu byla poskytována přestávka ve službě dle § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru, nebo pouze přiměřená doba na jídlo a odpočinek ve smyslu § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru. Bude na správních orgánech, aby v návaznosti na právní a služební předpisy a z nich plynoucí povinnosti příslušníků objasnily, jak přesně je ve Věznici Vinařice v oddělení výkonu trestu formálně zajištěno čerpání přestávek na jídlo a odpočinek. Skutkový stav bude vyžadovat podstatné doplnění tak, aby bylo zřejmé, jak bylo čerpání přestávek dozorci na dozorčích stanovištích organizačně a personálně zajištěno a zda bylo dozorcům veleným na dozorčí stanoviště skutečně umožněno výkon služby přerušit na dobu dle § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru, aniž byli povinni po tuto dobu řešit úkoly a povinnosti dozorčího stanoviště (a měli pouze obecnou povinnost plynoucí z § 7 odst. 3 zákona o Vězeňské službě).

100. Výše uvedené se týká žalobců b), e), g), i), j), m), n), o), p), s), v), w), x), y), aa), ad), af), ag), ah), am), ap), ar), as), ax), ay), az), bc), bd), be), bg), bi), bj), bk), bm), bp), bq), bs), bt), bw), by), bz), cd), cf), ch), ci) a cj), kteří byli alespoň část rozhodného období dozorci oddělení výkonu trestu. Ač v případě žalobců m) a cj) žalobci v podání ze dne 25. 5. 2021 uvedli, že šlo o strážné, z napadeného rozhodnutí a vyjádření žalovaného ze dne 9. 6. 2021 vyplývá, že jejich nárok byl žalovaným v napadeném rozhodnutí posuzován jako nárok dozorců oddělení výkonu trestu.

101. Soud nemohl též věcně přezkoumat, zda bylo možné přerušit výkon činnosti na pozici inspektora dozorčí služby a zda inspektor dozorčí služby [žalobce al) a bx)] mohl čerpat přestávku ve službě dle § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru, neboť ředitel věznice ani žalovaný se přerušitelností jeho činnosti vůbec nezabývali. Zejména se nezabývali tím, zda je možné výkon služby inspektora dozorčí služby přerušit, aniž je třeba jeho střídání či zastupování, případně zda a jakým způsobem bylo zajištěno, a zda žalobci na pozici inspektorů dozorčí služby mohli čerpat přestávku ve službě, aniž museli během čerpání přestávky běžně řešit své služební povinnosti, mj. organizovat, koordinovat a řídit činnost jim podřízených dozorců v souladu se služebními předpisy. Ředitel věznice pouze konstatoval, že tvrzení žalobce al) nprap. P. H., že nemůže čerpat přestávky v zákonné délce, považoval za zpochybněné z důvodu rozporů v jeho výpovědích. K žalobní námitce, že výslechy bylo prokázáno, že ani v jediném případě netrvá stravování žalobců dobu uvedenou v § 60 zákona o služebním poměru, soud uvádí, že ve vztahu k žalobci al) nprap. P. H. se nelze s touto námitkou ztotožnit. Z jeho výpovědi skutečně nelze dovodit, že by v pozici inspektora dozorčí služby nečerpal přestávku v délce 30 minut. K vlastnímu čerpání přestávky se vyjádřil žalobce al) nprap. P. H. při opakovaném výslechu, kdy vypověděl, že přestávku na oběd čerpá pravidelně, maximálně 30 minut, po zákonné době. Z jeho výpovědi tedy neplyne, že by jeho stravování nikdy netrvalo dobu uvedenou v § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru, jak namítli žalobci, a tedy že by v pozici inspektora pravidelně mohla být přestávka čerpána toliko v omezeném časovém rozsahu. Ředitel věznice ani žalovaný se však nezabývali tím, zda je třeba, aby byl inspektor dozorčí služby vzhledem k povaze úkolů a činností, které zajišťuje, po dobu čerpání přestávky střídán či zastoupen [žalobce al) jakožto jediný vyslechnutý inspektor dozorčí služby uvedl, že nemá oficiálního zástupce], zda a případně jak je toto zajištěno, případně zda a jaké služební činnosti musí řešit v době čerpání přestávky, pakliže není střídán ani zastoupen. Žalobce al) nprap. P. H. přitom při svém výslechu uvedl, že přestávku ve smyslu zákona o služebním poměru nečerpá, protože musí plnit služební povinnosti. Zmínil také, že v okamžiku, kdy dostane informaci do radiostanice například o ukončení činnosti na zdravotním středisku, řeší zajištění povinností jiným příslušníkem než tím, který čerpá přestávku. Nebylo zjištěno, zda obdobné situace či jiné služební povinnosti nemusí řešit během přestávek na jídlo a odpočinek a s jakou časovou pravidelností, a to i v kontextu personální situace na oddělení, na kterou ve své druhé výpovědi žalobce al) nprap. P. H. poukázal s tím, že z tohoto důvodu nemůže zajistit střídání příslušníků na dozorčích stanovištích a je jim poskytována pouze přiměřená doba na jídlo, přičemž sám čerpá přestávku pravidelně po zákonné době a řeší při ní služební povinnosti. Za této situace tedy ve vztahu k pozici inspektora dozorčí služby nelze závěr o zajištění čerpání přestávek dle § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru věcně přezkoumat. Výkon služby v oddělení vězeňské stráže 102. Ředitel věznice a žalovaný se shodli na tom, že pro účely čerpání přestávek ve službě na jídlo a odpočinek je zásadní dělení stanovišť na pevná a pohyblivá v tom smyslu, že charakter a úkoly pohyblivého stanoviště umožňují přerušení výkonu služby, aniž by muselo dojít k vystřídání příslušníka. Na základě toho dospěli k závěru, že Věznice Vinařice je dostatečným způsobem personálně vybavena, neboť příslušníci velení na pohyblivá stanoviště jsou využíváni ke střídání příslušníků velených na stanoviště pevná.

103. Žalobci mají oproti tomu za to, že dle denních rozkazů a rozpisů stanovišť musí být stanoviště obsazena a žádné stanoviště nemohou bez střídání opustit. Poukázali na to, že i po dobu přestávky jsou veleni na strážních stanovištích, vykonávají strážní a hlídkovou službu, a ke střídání tak nedochází. Počet strážních stanovišť je přesně stanoven rozpisem strážních stanovišť a přestávka ve službě na jídlo a odpočinek není vnitřním předpisem upravena. V případech, kdy je v mimopracovní době zajišťována eskorta, je vykonávána strážnými a ke střídání strážních stanovišť pak nedochází a nezřídka je služba vykonávána po dobu delší, než je stanoveno rozpisem. V případě mimořádné situace jsou příslušníci na pohyblivém strážním stanovišti povinni se do její likvidace zapojit. Žalobci trvají na tom, že jim není poskytována přestávka dle § 60 odst. 1 služebního zákona a dodržování tohoto ustanovení nelze bez většího počtu příslušníků zajistit.

104. Podle § 36 odst. 1 NGŘ č. 23/2014 se dle druhu a způsobu obsazování strážních stanovišť rozeznávají tato stanoviště: a) vnější, b) vnitřní, c) pevná, d) pohyblivá, e) stálá a f) dočasná. Podle odst. 2 druh, počet a rozmístění strážních stanovišť ve věznici, včetně střeženého pracoviště, stanoví ředitel příslušné věznice „Rozpisem strážních stanovišť“. Podle odstavce 3 při rozhodování o druhu, počtu a rozmístění strážních stanovišť se přihlíží zejména: a) k typům věznice nebo střeženého objektu; b) k umístění a rozloze střeženého objektu, přilehlé zástavbě, komunikacím a členitosti terénu; c) ke stavebně technickému zabezpečení a využívaným technickým prostředkům, spojovacím a signálně zabezpečovacím prostředkům.

105. Podle § 74 písm. c) téhož NGŘ je strážný při plnění služebních povinností na jednotlivých strážních stanovištích nebo při eskortě, jakož i při vystupování na veřejnosti zejména povinen neopouštět strážní stanoviště, dokud nebude vystřídán nebo odvolán, byť by byl i ohrožen na životě.

106. Podle § 51 odst. 8 citovaného NGŘ střídání strážných na strážních stanovištích v průběhu směny ve věznicích provádí inspektor strážní služby nebo vrchním inspektorem strážní služby pověřený příslušník a na střežených pracovištích velitel eskorty, popřípadě jím určený strážný.

107. Podle čl. 6 odst. 4 nařízení ředitele č. 36/2018 (i předcházejících nařízení) při čerpání přestávky na jídlo a oddech nebo přestávky na jídlo a odpočinek nesmí zůstat žádné pracoviště nebo stanoviště opuštěné a bez dozoru.

108. Z rozpisů strážních stanovišť vyplývá, že nepřetržitě obsazovanými pevnými stanovišti jsou jednočlenná stanoviště č. 1 až č. 7 (stanoviště č. 1 je v době od 5:45 do 18:15 zesilováno dalším příslušníkem). V pracovní dny v době od 5:45 do 18:15 jsou obsazována i pevná jednočlenná stanoviště č. 9 a č. 10, v mimopracovní době a dnech pracovního klidu pak podle denního rozkazu VOVS. Obsazované je i vnější stálé pevné dvoučlenné stanoviště č. 12, a to v pracovní dny v době od 6:00 do 14:45, mimo pracovní dobu a ve dnech pracovního volna dle denního rozkazu VOVS (od 1. 9. 2017 obsazováno v pracovní dny jedním příslušníkem od 6:00 do 14:00 a druhým příslušníkem od 6:45 do 14:45 s tím, že od 6:00 do 6:45 je zesilováno příslušníkem ze stanoviště č. 8). Stálými pohyblivými stanovišti byly čtyřčlenné stanoviště č. 8, které bylo obsazováno po celých 24 hodin, dvoučlenné stanoviště č. 11, které bylo obsazováno v pracovních dnech od 6:45 do 14:45, a jednočlenné stanoviště č. 13 obsazované v pracovní dny od 6:45 do 14:

45. Nepravidelně, tedy podle toho, zda ve věznici dochází k činnosti spojené s úkoly stanoviště, bylo obsazováno stálé jednočlenné stanoviště č. 14 a šestičlenné stanoviště č. 16 v době stanovené denním rozkazem VOVS. Podle denního rozkazu bylo v určené době a počtem příslušníků obsazováno dočasné stanoviště č.

15. Specifický režim měla eskortní skupina, u níž byl počet příslušníků a doba stanovena denním rozkazem VOVS dle počtu eskortovaných osob a plnění dalších úkolů na stanovištích č. 14, 15 a 16.

109. Dle názoru soudu nelze z toho, že se příslušníci za účelem plnění služebních povinností ze stanoviště vzdalují, dovodit, že charakter a úkoly pohyblivých strážních stanovišť umožňují přerušit výkon služby, aniž by muselo dojít k vystřídání příslušníka. Ani na základě označení stanoviště jako pohyblivého nelze dospět k závěru, že jeho charakter a úkoly s ním spojené umožňují výkon služby přerušit za účelem čerpání přestávky na jídlo a odpočinek. Ředitel věznice ani žalovaný v napadeném rozhodnutí neuvedli, jaké úkoly plní pohyblivá strážní stanoviště, včetně stanoviště č. 8, jehož příslušníci měli být využívání ke střídání příslušníků velených na pevná stanoviště, při jaké obsazenosti je schopno je zajistit, kolik příslušníků může současně střídat příslušníky na pevných stanovištích, kolik strážných tedy může současně čerpat přestávku na jídlo a odpočinek. Nevysvětlil také, zda a z jakého důvodu jsou při střídání z důvodu čerpání přestávky příslušníci z pevného stanoviště veleni na pohyblivé stanoviště a jak je řešeno přerušení služby ve vztahu k povinnostem na pohyblivém stanovišti. Tomu, že jsou příslušníci na pevných strážních stanovištích zpravidla střídáni tak, že jsou přiděleni na pohyblivé strážní stanoviště č. 8, nasvědčují přílohy denního rozkazu VOVS (střídání stanovišť). Žalobci přitom již v odvolání namítli, že jsou vždy veleni na strážní stanoviště, ani pohyblivé stanoviště nemohou opustit a z kapacitních důvodů, kdy rozpis strážních stanovišť ani směrnice pro výkon služby na jednotlivých stanovištích s čerpáním přestávek nepočítají, nelze provádět předání a převzetí stanovišť tak, aby stanoviště byla v době čerpání přestávky obsazena jinou osobou, a proto jim není čerpání přestávky na jídlo a odpočinek umožněno.

110. Z prvostupňového ani napadeného rozhodnutí neplynou skutková zjištění umožňující učinit jednoznačný závěr, že charakter a úkoly pohyblivých strážních stanovišť umožňují přerušit výkon služby, aniž by na nich muselo dojít k vystřídání příslušníků (popř. zastupování a jak je zajištěno). Není patrné, o jaké podklady, služební předpisy či skutková zjištění žalovaný tento závěr opírá, kdy interní předpisy obsažené ve správním spise výslovně nestanoví, že na pohyblivých strážních stanovištích lze přerušit výkon služby a čerpat přestávku na jídlo a odpočinek bez nutnosti střídání. Z interních norem obsažených ve správním spise vyplývá, že druh, počet a rozmístění strážních stanovišť ve věznici stanoví ředitel příslušné věznice rozpisem strážních stanovišť. V rozpisech strážní služby je uvedeno, že nižší počet příslušníků velených na jednotlivá stanoviště nelze bez souhlasu ředitele věznice stanovit. Dle shora uvedených NŘV pak platí, že během čerpání přestávek nesmí zůstat žádné stanoviště opuštěné a bez dozoru. Na základě předložených interních norem se tak nelze ztotožnit s názorem žalovaného, že ředitel věznice dělením stanovišť na pevná a pohyblivá stanovil, kde je třeba s přihlédnutím k plnění úkolů, aby byl na stanovištích určený počet příslušníků po celou dobu služby (pevná stanoviště), a kde nikoliv (pohyblivá stanoviště). Z napadeného rozhodnutí není patrné, na základě jakých konkrétních služebních předpisů k tomuto závěru dospěl a jakou úvahou byl veden při jejich výkladu. Dle § 74 písm. c) NGŘ č. 23/2014 je strážný při plnění služebních povinností na jednotlivých stanovištích povinen zejména neopouštět stanoviště, dokud nebude vystřídán nebo odvolán. Pokud by se tedy strážný při výkonu služby vzdálil ze svého stanoviště bez předchozího souhlasu svého nadřízeného či řádného vystřídání, dopustil by se vědomého porušování služebních povinností.

111. Jak bylo výše uvedeno, v prvostupňovém ani napadeném rozhodnutí nejsou žádná zjištění o tom, jaké úkoly plní pohyblivá strážní stanoviště, včetně stanoviště č. 8, jehož prostřednictvím má být zajištěno čerpání přestávek, kolik strážných z tohoto stanoviště může současně čerpat přestávku ve službě, resp. kolik jich lze současně využít pro střídání příslušníků na jiných stanovištích za účelem zajištění čerpání přestávky, a jsou-li k zajištění střídání využíváni další příslušníci, jak zmiňuje žalovaný, odkud (z jakých pohyblivých stanovišť) zpravidla pochází a v jakém počtu, aby bylo možné posoudit, zda počet příslušníků na strážních stanovištích zásadně umožňuje poskytnout dle § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru přestávku ve službě na jídlo a odpočinek nejdéle po každých 5 hodinách nepřetržitého výkonu služby tak, aby při trvání směny nad 9 hodin jedna přestávka činila 30 minut a ostatní přestávky nejméně 15 minut, do 9 hodin 30 minut. Nebylo zjištěno, jak přesně dochází k přerušení výkonu služby u příslušníků velených na pohyblivá stanoviště, aby mohli za účelem čerpání přestávky v zákonné době a potřebném rozsahu opustit strážní stanoviště a věnovat se pouze svému odpočinku. Pokud dochází k velení na stanoviště č. 8 proto, aby byli příslušníci připraveni plnit určité povinnosti s ním spojené, pak je třeba jasně uvést, zda musí být dosažitelní, jaké povinnosti musí být připraveni plnit a s jakou pravidelností taková potřeba nastává, aby bylo možné posoudit, zda se nejedná toliko o způsob zajištění přiměřené doby na jídlo a odpočinek (§ 60 odst. 3 zákona o služebním poměru).

112. Vedoucí oddělení vězeňské stráže mjr. Mgr. K. vypověděl, že pro účely střídání z důvodu čerpání přestávky jsou v oddělení vězeňské stráže zpravidla využíváni příslušníci velení na strážní stanoviště č. 8 (strážní a zásahová hlídka). Dle Strážních pravidel pro výkon strážní služby na jednotlivých stanovištích VOVS č. j. VS-76666-1/ČJ-2017-800560 strážný zařazený na strážním stanovišti č. 8 může být dle rozhodnutí vrchního inspektora strážní služby zařazen k výkonu služby na jiném úseku strážní služby, kde se musí řídit povinnostmi strážného pro toto stanoviště. Z denních rozkazů VOVS vyplývá, že zpravidla (nikoli však vždy) dochází ke střídání strážných na strážních stanovištích, jak uvádí žalobci, tak, aby v době, kdy má být čerpána přestávka, byli na stanovišti č.

8. Dle výpovědi svědka mjr. Mgr. K., ačkoli nemá strážní stanoviště č. 8 takový účel vymezen, je za účelem střídání obsazováno v síle 3 + 1, a není během střídání nikdy neobsazeno, přičemž v praxi je pro střídání využíváno více příslušníků. Ředitel věznice konstatoval, že čerpání přestávek je na oddělení vězeňské stráže v případě strážných zajišťováno zpravidla střídáním strážných, kteří jsou veleni na pohyblivé strážní stanoviště č. 8, které je obsazeno v počtu 3+1, což umožňuje zajistit střídání ostatních příslušníků a přitom stanoviště č. 8 zůstává nadále obsazeno v dostatečném počtu k zajištění plnění povinností. Střídání zajišťuje inspektor strážní služby. U konkrétního stanoviště vydá pokyn střídanému a střídajícímu příslušníkovi k předání a převzetí stanoviště a v ten okamžik odpovědnost za stanoviště přebírá přebírající příslušník. Přestávky jsou zaznamenávány v denním rozkaze, s nímž jsou příslušníci prokazatelně seznámeni, a správnost výkazu odpracovaných hodin stvrzují svými podpisy, což potvrdily výpovědi inspektora strážní služby žalobce bo) nprap. M. F. a vedoucího oddělení mjr. Mgr. V. K. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že příslušník na pevném strážním stanovišti č. 1 na hlavním vstupu a vjezdu do věznice nebo na strážních věžích nemůže během čerpání přestávky ve službě na jídlo a odpočinek konzumací v jídelně plnit úkoly vázáné k těmto stanovištím, a jeho povinnosti tudíž přebírá příslušník, který ho vystřídal, a že ke střídání slouží zejména stanoviště č. 8, přičemž z důvodu, že je ve věznici více pohyblivých stanovišť, je v praxi ke střídání využíváno více příslušníků.

113. Z rozpisu strážních stanovišť plyne, že má být během pracovních dnů v době od 6:45 minimálně do 14:00 na pevná strážní stanoviště veleno celkem 12 příslušníků a na pohyblivá vždy minimálně 7 příslušníků. Zbylé obsazení příslušníků na pohyblivých stanovištích je určeno denním rozkazem VOVS. Ačkoli z denních rozkazů vyplývá, že službu v oddělení vězeňské stráže vykonává více příslušníků, jedná se o eskortní směnu a směnu dopravy, které mají vlastní specificky stanovené úkoly, a nelze tedy předpokládat, že jsou obvykle k dispozici v objektu věznice za účelem střídání strážných na pevných stanovištích.

114. Ve vztahu k pevným strážním stanovištím ze skutkových zjištění správních orgánů vyplývá, že na pevných strážních stanovištích (během denní směny) jsou příslušníci střídáni jiným příslušníkem, který přebírá za stanoviště odpovědnost, což plyne z výpovědí svědka mjr. Mgr. K., žalobce bo) nprap. M. F., žalobce k) R. D. či svědka prap. L. Ch. Dle názoru soudu skutečnost, že není při střídání strážných na strážních stanovištích dle příkazu inspektora strážní služby v průběhu směny prováděna sčítací prověrka, neznamená, že by nebyla zajištěna zastupitelnost příslušníků pro čerpání přestávky. Nicméně nebylo zjištěno, jaký počet příslušníků a z jakých strážních stanovišť střídání zajišťuje a jak je to s odpovědností za plnění povinností na pohyblivém stanovišti, na které je dle tvrzení žalobců podpořeného přílohami denních rozkazů střídající příslušník velen. Na základě skutkových zjištění správních orgánů nelze učinit jednoznačný závěr, zda existuje dostatek příslušníků v oddělení vězeňské stráže, aby bylo zajištěno plnění úkolů na všech strážních stanovištích a současně všem strážným umožněno čerpání přestávek v časech a délkách dle § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru. Jak bylo výše uvedeno, nebylo-li zjištěno, kolik příslušníků je běžně současně střídáno, ze kterých stanovišť jsou příslušníci ke střídání využíváni, jakým způsobem je řešena jejich zastupitelnost a plnění úkolů na pohyblivých stanovištích, ať již na něm zůstává velen střídající příslušník, který po dobu střídání pouze plní úkoly na jiném stanovišti, nebo dochází ke střídání strážních stanovišť, nelze závěr o dostatečném personálním obsazení a organizačních opatřeních ve Věznici Vinařice ve vztahu k oddělení vězeňské stráže věcně přezkoumat. Pokud žalovaný poukázal na to, že nelze plnit povinnosti na stálých strážních stanovištích po dobu konzumace stravy v jídelně, je třeba zopakovat, že umožnění konzumace stravy v jídelně ještě neznamená, že jde o přestávku ve službě ve smyslu § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru. V tomto směru nelze přehlédnout, že žalobce k) R. D., strážný pověřovaný plněním úkolů a povinností na strážních věžích a na stanovišti č. 2, při svém prvním výslechu vypověděl, že přestávku čerpá 10 až 15 minut, jednou z deseti případů 25 minut, při opakovaném výslechu uvedl, že přestávky čerpá pouze v omezeném čase, kratším než 30 minut, vyčerpat přestávky dle zákonného nároku mu není umožněno, přičemž na důvody dotazován nebyl. Svědek nstržm. L. C. vykonávající službu na různých strážních stanovištích (konkrétně zmínil č. 1 a 2) vypověděl, že je mu většinou umožněno čerpat celých 30 minut, k upřesnění, jak často dochází k tomu, že mu to umožněno není, vyzván nebyl. Nebyl ani výslovně dotazován na čerpání přestávek v průběhu období, za které byl žalobci nárok uplatněn. Jelikož v tuto chvíli nelze učinit závěr o tom, zda bylo čerpání přestávek personálně a organizačně zajištěno, nelze souhlasit se žalovaným, že žalobcům bylo umožněno čerpat přestávku ve službě dle § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru a bylo jen na jejich vůli, zda ji ukončí dříve. Ředitel věznice vyslechl pouze jednoho příslušníka běžně veleného na pohyblivé strážní stanoviště č. 8 – strážní a zásahová služba, žalobce an) prap. T. F., který vypověděl, že je po většinu služby velitelem strážní a zásahové služby, jejíž činnost spočívá v zajišťování a kontrole slabých míst věznice, zesilování střežení, podpoře příslušníků, kontrole psince a činnostech s ním spojených. Na stanovišti ho nikdo nestřídá, přestávku si reguluje sám, jídlo konzumuje na pracovišti v době, kdy má z hlediska plnění pracovních povinností a služebních úkolů možnost využít volný čas, nemůže opustit objekt věznice, což souvisí s jeho povinnostmi. Z jeho výpovědi tedy není zřejmé, že by bylo možné službu na pohyblivém stanovišti bez dalšího přerušit. Ředitel věznice ani žalovaný se též nezabývali přestávkami na jídlo a odpočinek během nočních směn, kdy žalobce bo) nprap. M. F., inspektor strážní služby, vypověděl, že během noční směny nejsou strážní na strážních stanovištích střídáni, ale pouze zastoupeni. Z výpovědí svědků a žalobců neplyne, že příslušníci byli prokazatelně seznámeni s denním rozkazem včetně přílohy s uvedením přestávek, ani že by mohli bez dalšího svá stanoviště v tomto čase opustit za účelem čerpání přestávky. Povinnou přílohou denních rozkazů je evidence čerpání přestávek na jídlo a odpočinek dle čl. 3 odst. 1 přílohy č. 5 k NGŘ č. 23/2014. Ačkoli přílohy denních rozkazů VOVS obsahují rozpisy čerpání přestávek na jídlo a odpočinek, v případě příslušníků velených na strážní stanoviště č. 1 až 8 často není vyznačeno, zda byla skutečně přestávka v uvedeném čase poskytnuta, či nikoli.

115. Na okraj lze poznamenat, že v přílohách denních rozkazů není nikterak výjimečné, že evidované přestávky jsou plánovány, popřípadě zaznamenány jako poskytnuté po delší době než pěti hodinách [např. dne 28. 3. 2015 měla být dle přílohy denního rozkazu v denní směně žalobci k) nstržm. R. D. velenému denním rozkazem na stanoviště č. 2, střídanému na stanovištích č. 8 a 7, poskytnuta přestávka ve službě trvající od 5:45 do 18:15 v časech od 8:00 do 8:30 (v evidenci čas konce přepsán z původních 8:15) a poté až od 15:00 do 15:30, přičemž od 9:00 do 15:00 byl velen na strážní věži na stanovišti č. 7; nstržm. M. od 9:00 do 9:15 a od 15:30 do 15:45; nstržm. B. od 9:45 do 10:00 a od 11:00 do 11:30; nstržm. B. od 9:15 do 9:30 a od 11:00 do 11:30; nstržm. M. od 9:00 do 9:15 a 11:30 do 12:00; nstržm. L. od 7:45 do 8:00 a 8:30 až 9:00; nstržm. K. od 7:30 do 7:45 a od 15:15 do 15:30; kdy například dle části hromadného výkazu odsloužených hodin, který je součástí správního spisu, bylo nstrm. M. zaznamenáno 11,5 odsloužených hodin, což nekoresponduje s délkou směny a vyznačeným časem přestávek; dne 28. 3. 2018 měla být např. žalobci k) nstržm. R. D. poskytnuta přestávka od 7:15 do 7:30, poté až od 12:45 do 13:15 a od 14:30 do 14:45; nstržm. B. velenému na stanoviště č. 3 (následně střídajícímu na stanovištích 4, 8, 2 a 5) pouze od 13:45 do 14:15, nstržm. H. velenému na stanoviště č. 6 (a střídajícímu na stanovištích č. 9, 8, 10 a 3) pouze od 13:00 do 13:30, nstržm. N. na stanovišti č. 8 (střídajícímu na stanovištích č. 1, 2, 3 a 4) od 7:00 do 7:15, poté až od 15:45 do 16:15 a 16:45 do 17:00]. Dle příloh denních rozkazů není výjimkou, že první přestávka při směně od 5:45 měla být dle evidence přestávek poskytována až od 12:

0. Přestávku dle § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru lze přitom přesunout na později pouze na žádost, přičemž obecně nelze rozlišovat mezi případy, kdy nebylo možné čerpat přestávku vůbec a kdy ji bylo možno přesunout na později, avšak příslušník o to nepožádal (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 7. 2019, č. j. 8 As 257/2018-44).

116. Jestliže jsou příslušníci střídáni na pevných strážních stanovištích prostřednictvím pohyblivého stanoviště, na němž je rozpisem strážních stanovišť stanoven minimální počet příslušníků, a současně platí, že žádné stanoviště nemůže po dobu čerpání přestávky zůstat neobsazené, přičemž existují i pohyblivá jednočlenná strážní stanoviště, nelze v tuto chvíli vyloučit, že žalobci krátí přestávky z důvodu nedostatečného počtu strážných na pohyblivých stanovištích za účelem plnění služebních povinností, a to například i zastupování strážných na stanovištích pevných. Tvrdí-li žalobci, že jim není z důvodu nedostatečného personálního zajištění (kdy v denním rozkaze nejsou uvedeni příslušníci určení ke střídání a stanoviště nejsou obsazována vyšším počtem příslušníků, než odpovídá rozpisu strážních stanovišť) umožněno čerpat přestávku dle § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru, mělo být v průběhu správního řízení zjištěno, zda příslušníci na všech pohyblivých strážních stanovištích mohou čerpat přestávku ve službě, aniž by bylo třeba jejich střídání, kolik příslušníků je současně běžně střídáno za účelem čerpání přestávky, kteří příslušníci kromě těch velených na strážní stanoviště č. 8 jsou ke střídání využíváni a jakým způsobem je zajištěna zastupitelnost příslušníků na pohyblivých stanovištích, resp. obsazení těchto stanovišť s ohledem na služební předpisy, plnění úkolů na nich a kdo za ně odpovídá. Odpovídající skutková zjištění a hodnocení služebních předpisů však prvostupňové a napadené rozhodnutí postrádá. Bez toho, aby bylo výše uvedené náležitě zjištěno s oporou ve správním spisu, nelze dospět k závěru, že Věznice Vinařice byla dostatečně personálně a organizačně uzpůsobena k tomu, aby mohli všichni příslušníci velení na oddělení vězeňské stráže čerpat přestávku ve službě na jídlo a odpočinek v souladu s § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru. V dalším řízení bude na žalovaném, aby s ohledem na výše uvedené doplnil dokazování ve vztahu k denní a noční směně na pevných a pohyblivých strážních stanovištích v průběhu rozhodného období a přezkoumatelným způsobem vyhodnotil relevantní právní a služební předpisy. Až poté bude možné učinit jednoznačný závěr o tom, zda věznice disponuje dostatečným personálním obsazením a všichni příslušníci na strážních stanovištích mohou čerpat přestávku ve službě na jídlo a odpočinek v souladu s § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru.

117. Výše uvedené se týká žalobců a), c), d), f), h), k), q), r), t), u), z), ab), ac), ae), ai), aj), ak), an), ao), aq), at), av), aw), ba), bb), bf), bh), bl), br), bu), bv), ca), cb), cc), ce), cg), ck), a žalobců o), s), x), bc) a cd), kteří byli v průběhu rozhodného období na obou odděleních. Dle podání žalobců žalobci m) a cj) působili (též) na pozici strážných, dle vyjádření žalovaného a denních rozkazů, které jsou součástí předloženého správního spisu, působili na oddělení výkonu trestu. Vzhledem k tomu, že žaloba je důvodná, byť by byli pouze na oddělení výkonu trestu, jak uvádí žalovaný, soud se touto otázkou blíže nezabýval.

118. Napadené a prvostupňové rozhodnutí pak postrádá jakákoli zjištění a argumentaci ve vztahu k inspektorovi strážní služby, resp. inspektorovi strážní služby – operátorovi [žalobci bn) a bo)]. Žalobci namítali, že ani v případě inspektora strážní služby nedochází k jeho střídání v době, kdy čerpá přestávku na jídlo a odpočinek.

119. Podle § 32 odst. 4 NGŘ č. 23/2014 má právo strážného vystřídat nebo odvolat ze strážního stanoviště pouze vrchní inspektor strážní služby nebo vrchní inspektor strážní služby pro eskortní směnu, inspektor strážní služby nebo vrchní inspektor strážní služby pro eskortní směnu a na střeženém pracovišti velitel eskorty. Podle § 51 odst. 8 NGŘ č. 23/2014 střídání strážných na strážních stanovištích v průběhu směny ve věznicích provádí inspektor strážní služby nebo vrchním inspektorem strážní služby pověřený příslušník a na střežených pracovištích velitel eskorty, případně jím určený strážný. Podle § 74 písm. c) NGŘ č. 23/2014 je strážný při plnění služebních povinností na jednotlivých strážních stanovištích nebo při eskortě, jakož i při vystupování na veřejnosti zejména povinen neopouštět strážní stanoviště, dokud nebude vystřídán nebo odvolán, byť by byl i ohrožen na životě.

120. Ředitel věznice v prvostupňovém rozhodnutí uvedl, že organizaci střídání příslušníků zajišťuje inspektor strážní služby, který u konkrétního stanoviště vydá pokyn střídanému a střídajícímu příslušníkovi k předání a převzetí stanoviště, což odpovídá výpovědi vedoucího oddělení vězeňské stráže mjr. Mgr. K., který též uvedl, že strážní se také řídí pokyny službu konajícího vrchního inspektora strážní služby. Z výpovědi žalobce bo) nprap. M. F. rekapitulované v prvostupňovém rozhodnutí plyne, že ho jako vrchního inspektora strážní služby nikdo nestřídá, zastupuje ho inspektor strážní služby, který v ten moment vykonává povinnosti dvou příslušníků. Z interních norem plyne, že strážní nemohou opustit strážní stanoviště bez vystřídání nebo odvolání. Inspektor strážní služby (popř. vrchním inspektorem pověřený pracovník) je povinen střídat strážné v průběhu směny, minimálně na pevných stanovištích. To vyplývá i z § 51 odst. 8 NGŘ č. 23/2014. Soud nemá na základě výpovědí a vnitřních předpisů důvod pochybovat o tom, že ke střídáním minimálně na pevných stanovištích v denní době dochází a že je organizuje a řídí inspektor strážní služby. V průběhu správního řízení nebylo zjištěno, zda příslušník v pozici inspektora strážní služby může s ohledem na své povinnosti službu přerušit (mj. tak, aby bylo řádně zajištěno střídání strážných a čerpání jejich přestávek ve službě), případně zda a kým je organizačně zajištěno jeho střídání či zastupování. V tomto ohledu nelze přehlédnout, že čerpá-li přestávku vrchní inspektor strážní služby, při plnění jeho povinností jej zastupuje inspektor strážní služby, který po určitou dobu plní i jeho úkoly [výpověď žalobce bo) a § 65 NGŘ č. 24/2013]. V řízení nebylo zjištěno, jak inspektoři strážní služby a příslušníci na pozici inspektora strážní služby – operátora v rozhodném období čerpali přestávku ve službě na jídlo a odpočinek v rámci denní i noční směny. Závěr ohledně možnosti čerpat přestávky inspektorem strážní služby přitom může být ovlivněn i náležitým zjištěním, jak čerpají přestávky strážní na oddělení výkonu vězeňské stráže, jestliže jejich střídání za účelem čerpání přestávek zajišťuje inspektor strážní služby. V řízení byl vyslechnut žalobce bo), jeho výpověď se však týkala pouze pozice vrchního inspektora strážní služby, ačkoli dle denních rozkazů byl v rozhodném období velen převážně jako inspektor strážní služby, případně jako inspektor strážní služby – operátor. Závěr, že ve Věznici Vinařice bylo těmto příslušníkům umožněno čerpat přestávky dle § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru, tedy nelze věcně přezkoumat. Žalovaný ani ředitel věznice se též v napadeném ani prvostupňovém rozhodnutí nezabývali tím, zda může být v podmínkách Věznice Vinařice přerušena služba vrchního inspektora strážní služby a zda je mu umožněno čerpat přestávku dle § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru. Po celé rozhodné období byl v této pozici pouze žalobce au), který nebyl v řízení vyslechnut. V řízení byl vyslechnut žalobce bo) nprap. M. F., který byl denními rozkazy v rozhodném období velen převážně jako inspektor strážní služby, popř. inspektor strážní služby – operátor. Při svém výslechu uvedl, že jakožto vrchní inspektor strážní služby je při čerpání přestávky zastoupen inspektorem strážní služby. Současně však uvedl, že je velen denním rozkazem na určené stanoviště a věznici by mohl opustit pouze v případě, že by byl vystřídán a předal veškerou dokumentaci. Žalovaný se však nezabýval tím, zda může vrchní inspektor strážní služby čerpat přestávku dle § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru (a případně i opustit věznici), není-li střídán. Za situace, kdy nebylo dostatečně objasněno, jak je zajištěno čerpání přestávek strážných a jak může čerpat přestávku inspektor strážní služby, nelze vyloučit, že čerpání přestávky vrchním inspektorem strážní služby může být ovlivněno i vytížením inspektora strážní služby. Inspektor dozorčí služby má sice povinnost vrchního inspektora zastoupit po dobu jeho nepřítomnosti, úkoly za něj činí pouze v rozsahu pověření (§ 65 NGŘ č. 24/2013). Závěr o možnosti čerpat přestávku dle § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru je tedy i ve vztahu k vrchnímu inspektorovi strážní služby nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.

121. Soud nicméně neshledal důvodné žalobní námitky, pokud jde o eskortní směnu. Z rozpisu stanovišť strážní služby vyplývá, že počet příslušníků a dobu služby příslušníkům veleným do eskortní směny stanoví vedoucí oddělení vězeňské stráže denní rozkazem podle počtu eskortovaných osob a plnění dalších úkolů (na stanovištích č. 14 až 16). V napadeném rozhodnutí žalovaný shodně jako ředitel věznice dospěl k závěru, že příslušníci vykonávající eskorty mohou čerpat řádné přestávky na jídlo a odpočinek. Eskorty jsou plánovány nadřízeným tak, aby příslušníci mohli čerpat přestávku na jídlo a odpočinek. Pokud neplánovaná eskorta zasáhne do doby plánované přestávky, je přestávka na žádost příslušníka čerpána v jiný čas (ihned po návratu) nebo se nemožnost ji vyčerpat zaznamená do výkazů a je proplacena doba služby. To dle žalovaného plyne z výslechů vedoucích oddělení. Dále žalovaný odkázal na výslechy svědků prap. Š. CH. a prap. L. CH. Ředitel věznice v prvostupňovém rozhodnutí také konstatoval, že při eskortě do Věznice Jiřice lze využít tam zřízených odpočinkových místností. Závěr o tom, že eskortní službu lze v zásadě plánovat tak, aby bylo možné přestávky na jídlo a odpočinek čerpat, a že je takto také plánována, považuje i soud za potvrzený výslechy svědků prap. Š. CH. a prap. L. CH., které žalobci žádným konkrétním způsobem nezpochybnili. Z jejich výpovědí vyplývá, že eskortní směna v zásadě umožňuje čerpat přestávky, příslušníci je pravidelně čerpají po vykonání eskorty, která zpravidla netrvá tak dlouho, aby čerpání přestávky neumožňovala. Pokud by trvala déle, vyčerpají přestávku po návratu. V případě, že ji výjimečně nelze čerpat (při střežení odsouzeného v nemocnici), je tato skutečnost nahlášena a zohledněna v době služby. Dle názoru soudu i část výpovědi svědka prap. Š. CH., že v 99 % je mu umožněno čerpat přestávku v délce 30 minut, i vzhledem k jejímu celkovém kontextu svědčí o tom, že přestávky na jídlo a odpočinek v eskortní směně zásadě lze čerpat a případy, kdy tomu tak není, jsou pouze výjimečné. To je v souladu s výpovědí prap. L. CH., který uvedl, že jako člen eskortní směny nemá problém s čerpáním přestávek, je mu umožněno čerpat celou přestávku v délce 30 minut a nevybavil si, kdy nemohl přestávku čerpat, jelikož eskorty tak dlouho netrvají. To pak koresponduje i s denními rozkazy a jejich přílohami, v nichž je v případě příslušníků z eskortní směny čerpání přestávek zaznamenáváno. Pokud žalobci namítají, že doba přestávky nepřesáhne 30 minut, pak zákon o služebním poměru nevyžaduje, aby délka přestávky dobu 30 minut přesahovala. Rovněž není pravdou, že by se eskorta v případě dopoledních a odpoledních jednání soudu nevracela do věznice a dobu přestávky nebylo možné dodržet ani při pouze dopoledních jednáních. Dle denních rozkazů byly pravidelně realizovány soudní eskorty pouze k Okresnímu soudu v Kladně a jejich délka zpravidla zdaleka nedosahovala pěti hodin a umožňovala řádně čerpat přestávky ve službě, přičemž v případě dopoledních a odpoledních soudních jednání byly obvykle realizovány dopolední a odpolední eskorty, obdobně jako v případě zdravotních eskort. Pouze zcela výjimečně eskorta trvala 5 hodin či déle a přestávka byla poskytnuta později (v denních rozkazech za rok 2015, kdy byl ve službě prap. L. CH., šlo pouze o eskorty dne 7. 5. 2015 a 4. 6. 2015; žádné z těchto eskort se neúčastnil žádný ze žalobců, dopolední i odpolední eskorty na Okresní soud v Kladně byly realizovány např. dne 9. 6., 23. 6., 17. 9., 29. 9., 13.

10. či 19. 11. 2015). Žalobci konkrétně netvrdili a nedokládali, že by nemohli čerpat přestávky v případě eskort do Věznice Jiřice, u nichž jsou přestávky ve výkazech značeny a nemožnost je čerpat neplyne ani z výpovědí žádného ze dvou svědků z eskortní směny, kteří naopak možnost čerpat přestávky na jídlo a odpočinek potvrdili. Je pravdou, že služba v eskortní směně je specifická a v některých případech nelze přestávku čerpat, nicméně dle výslechu svědků není taková situace obvyklá, přičemž v případě střežení odsouzených, na které poukázali žalobci, je tato skutečnost zaznamenána do výkazů a přestávka není započtena do doby služby, což ve své výpovědi potvrdil prap. Š. CH. Pravdivost jeho výpovědi žalobci relevantně nezpochybnili (např. uvedením konkrétního případu, kdy a komu z nich nebylo umožněno čerpat přestávku při střežení odsouzeného a současně byla neoprávněně odečtena doba přestávky od doby služby). Soud považuje s přihlédnutím k obecnosti námitek žalobců skutkový stav ve vztahu k eskortní směně za dostatečně zjištěný. Eskorty jsou plánovány tak, že přestávku lze čerpat, a nebylo-li možné ji čerpat, není započítána do doby služby. Žalobci žádným konkrétním tvrzením nezpochybnili skutkové závěry vycházející z výslechu dvou svědků. Za této situace lze souhlasit se žalovaným, že služba v eskortní směně je ve Věznici Vinařice službou, jejíž výkon zásadně lze přerušit za účelem čerpání přestávek ve službě na jídlo a odpočinek, a pokud ji ve specifických případech nelze vyčerpat, je proplacena doba služby. Soud se neztotožňuje se žalobci, že by nešlo o přestávky dle § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru, jestliže příslušníci mají na sobě výstroj a výzbroj či vysílačku (viz rozsudek ze dne 7. 5. 2020, č. j. 9 As 40/2020-78; srov. též níže uvedené odůvodnění). Z napadeného rozhodnutí ani z obsahu spisu ovšem neplyne, že by některý ze žalobců – strážných na oddělení vězeňské stráže vykonával službu pouze v eskortní směně.

122. Soud uzavírá, že správní orgány nezjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro posouzení, zda lze jednotlivé výše uvedené druhy služby žalobců podřadit pod § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru, nebo zda šlo v konkrétních podmínkách Věznice Vinařice o službu, jejíž výkon nemůže být přerušen, ve smyslu § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru a fakticky byla zajištěna pouze přiměřená doba na jídlo a odpočinek podle tohoto ustanovení, která by se do služební doby započítala. Žalovaný ve svém prvním rozhodnutí sice uložil řediteli věznice podstatně doplnit skutková zjištění, tomu ovšem ředitel věznice v dalším řízení nedostál a tento nedostatek nebyl žalovaným napraven. Soud shledal napadené rozhodnutí zčásti nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, neboť některými druhy služby se napadené ani prvostupňové rozhodnutí vůbec nezabývalo a ve vztahu k některým závěrům není patrné, z jakých podkladů a konkrétních skutkových zjištění vycházel a jakými úvahami byl veden při výkladu služebních předpisů.

123. Soud si je vědom, že Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 24. 3. 2021, č. j. 57 Ad 2/2018-154, v případě Věznice Plzeň dospěl na základě výpovědí příslušníků k závěru, že příslušníkům je poskytnuta možnost čerpat přestávky na jídlo a odpočinek. S ohledem na výše uvedené ale soud v posuzovaném případě shledal, že ve vztahu k příslušníkům na oddělení výkonu trestu a oddělení strážní služby ve Věznici Vinařice nelze v tuto chvíli takový závěr učinit. Je třeba zdůraznit, že zajištění možnosti čerpat přestávky dle § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru je nutné posuzovat v konkrétním případě. Soud současně poznamenává, že byť jde o řízení o žádosti, je to především služební funkcionář, který by měl být schopen přezkoumatelným způsobem objasnit ve světle námitek žalobců, kteří tvrdili, že jim nebyla poskytnuta možnost čerpat přestávky na jídlo a odpočinek ve smyslu § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru, a označili důkazy k prokázání těchto tvrzení (mj. rozpis strážních a dozorčích pracovišť, denní rozkazy, směrnice pro výkon služby, výslechy žalobců a vedoucích oddělení), zda a jak je po organizační a personální stránce čerpání přestávek příslušníkům ve služebním poměru charakteristickém svou veřejnoprávní povahou a vztahem nadřízenosti a podřízenosti zajištěno. Rovněž bylo třeba, aby ředitel věznice a žalovaný i s ohledem na vnitřní předpisy, na které poukázali žalobci, v odůvodnění uvedli, jakými úvahami byli vedeni při výkladu služebních předpisů, z nichž při vydání svých rozhodnutí vycházeli. Služební stejnokroj a výzbroj, mimořádné události a nemožnost opustit věznici 124. Pokud žalobci namítali, že nemají možnost čerpat přestávky dle své úvahy, soud nemá důvod se odchýlit od názoru, který vyjádřil NSS v rozsudku ze dne 7. 5. 2020, č. j. 9 As 40/2020-78, že pouhá skutečnost, že jsou příslušníci během čerpání přestávek oděni do služebního stejnokroje a vyzbrojeni, či trvá jejich povinnost zasáhnout v případě zcela mimořádných situací a pro tento účel mají u sebe radiopřijímač, sama o sobě neznamená, že výkon služby nelze přerušit a nejde o přestávku dle § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru. V tomto směru tedy soud neshledává argumentaci žalobců důvodnou.

125. Ze zákona o Vězeňské službě a dalších služebních předpisů plyne, že příslušníci v době výkonu služby při plnění svých úkolů mají být zpravidla oděni do služebního stejnokroje a jsou vyzbrojeni a vystrojeni [viz např. § 8 zákona o Vězeňské službě, § 13 odst. 1 NGŘ č. 21/2010, § 53 odst. 3 NGŘ č. 5/2016, § 14 odst. 1 NGŘ č. 21/2010, § 54 odst. 3 NGŘ č. 5/2016, § 3 odst. 1, § 4 odst. 1 písm. a), § 61 písm. s) a § 65 NGŘ č. 23/2014]. Ze služebních předpisů nevyplývá povinnost být ustrojen a vyzbrojen v době čerpání přestávky ve službě. Jelikož je nároková doba přestávky časovým rozmezím, během něhož příslušník nevykonává službu (rozsudek NSS ze dne 18. 7. 2019, č. j. 8 As 257/2018-44), lze též souhlasit se žalovaným, že příslušníkům povinnost mít u sebe výstroj a výzbroj během přestávky ze služebních předpisů neplyne. Vedoucí oddělení vězeňské stráže pak uvedl, že věznice je vybavena prostorem, kam mohou příslušníci odložit výzbroj, na což žalobci nereagovali. Je však třeba poznamenat, že pokud nebylo dostatečně zjištěno, zda mohou příslušníci službu přerušit a čerpat přestávku v délce 30 minut, aniž by se museli věnovat služebním povinnostem, nelze jednoznačně konstatovat, že neodkládají výstroj a výzbroj z čistě praktických důvodů. Pokud ovšem žalobci uvádí, že jsou vyzbrojeni, aby mohli zasáhnout v případě mimořádné události, je třeba konstatovat, že pokud ve věznici k mimořádným událostem běžně nedochází (což je patrné z výpovědí svědků i účastníků) a povinnost zasáhnout plyne pouze z § 7 odst. 3 zákona o Vězeňské službě, jde spíše o praktické důvody, pro které příslušníci výzbroj a výstroj neodkládají, nikoli povinnost být za účelem řešení mimořádných událostí vyzbrojen a vystrojen.

126. Pokud jde o mimořádné události, lze souhlasit se žalovaným, že během správního řízení vyšlo z výslechů příslušníků a vedoucích oddělení najevo, že vyhlášení mimořádné události, u nichž by museli příslušníci zasahovat v době čerpání přestávky, jsou ve Věznici Vinařice ojedinělými případy a že běžně taková potřeba nenastává. Lze tak souhlasit se žalovaným, že příslušníci v době čerpání přestávky nečekají na ohlášení mimořádné události obdobně jako inspektor dopravního inspektorátu územního odboru Jeseník ve věci řešené Krajským soudem v Ostravě – pobočkou v Olomouci ve výše citovaném rozsudku č. j. 65 Ad 9/2017-53, který musel být připraven k výjezdům v případě nahlášení dopravní nehody. Soud se ztotožňuje se žalovaným, že povinnost zasáhnout během přestávky na jídlo a odpočinek v případě vzniku závažných mimořádných událostí s ohledem na obecnou povinnost zasáhnout mimo výkon služby dle § 7 odst. 3 zákona o Vězeňské službě nepředstavuje natolik citelné omezení uložené příslušníkům během doby přestávky, které by objektivně významně ovlivnilo možnost volně nakládat s časem během přestávky a trávit ji způsobem, který si příslušník zvolí (srov. přiměřeně rozsudek velkého senátu Soudního dvora ze dne 9. 3. 2021 ve věci C-580/19, RI proti Stadt Offenbach am Main, a tam citovanou judikaturu Soudního dvora).

127. Ředitel věznice a žalovaný dospěli k závěru, že příslušníkům není zakázáno opustit objekt věznice během přestávky ve službě, avšak s ohledem na umístění věznice, bezpečnostní kontroly, nutnost odevzdávání výzbroje a délku přestávky není taková možnost využívána. Soud souhlasí se žalovaným v tom, že příslušníkům Věznice Vinařice není vnitřním předpisem zakázáno opustit objekt věznice během čerpání přestávek ve službě. Žalobci neuvedli služební předpis, který by jim povinnost trávit přestávky ve službě v areálu věznice ukládal. S ohledem na výše uvedené však nelze v tuto chvíli zcela vyloučit, že by žalobci museli plnit služební povinnosti, řešit úkoly spojené se stanovišti, na která byli veleni, resp. odpovídali za úkoly spojené se svým stanovištěm v době, která byla evidována jako doba přestávky, a nemohli právě proto opustit věznici. Nicméně skutečnost, že dle výpovědi vedoucího oddělení vězeňské stráže by příslušník, pakliže by chtěl opustit během přestávky věznici, musel požádat služebního funkcionáře, neboť by bylo třeba uložit a zabezpečit služební zbraň a pomůcky, jimiž jsou vybaveni, přičemž inspektoři a vrchní inspektoři musí mít pro případ vzniku mimořádné události přehled o příslušnících a zaměstnancích, neznamená, že příslušníci nemohou čerpat přestávky dle svého uvážení. Ani soud nepovažuje za důvodnou argumentaci žalobců, že pokud musí za účelem opuštění věznice žádat služební funkcionáře, nemohou čerpat přestávky dle vlastního uvážení. Žádost lze považovat za adekvátní způsobu výkonu služby ve věznici. Žalobci neuvedli, že by jim někdy bylo znemožněno věznici opustit, ač takovou vůli projevili. Pokud vedoucí oddělení výkonu trestu uvedl, že inspektoři musí mít o příslušnících přehled pro případ vzniku mimořádných událostí, takové vysvětlení odpovídá tomu, že inspektoři dozorčí služby řídí a koordinují činnost podřízených dozorců ve směně [§ 54 odst. 1 písm. a) a c) NGŘ č. 5/2016], a výpovědi žalobce bo), jenž uvedl, že se příslušníci v okamžiku vyhlášení mimořádné události musí řídit pokyny nadřízených. Příslušníci velení na oddělení vězeňské stráže jsou během výkonu služby vyzbrojeni i služební zbraní. Požadavek na její odevzdání a uložení na místo k tomu určené před opuštěním věznice odpovídá tomu, že možnost nosit zbraň mimo službu je výjimkou, o které rozhoduje ředitel věznice, přičemž je zakázáno zbraň odložit bez řádného zabezpečení (§ 18 odst. 3 a 4 NGŘ č. 23/2014). Nevhodnost bezprostředního okolí dotčeného místa pro stravování či odpočinek je pro posouzení, zda mají žalobci možnost čerpat přestávku, irelevantní [přiměřeně viz rozsudek velkého senátu Soudního dvora ze dne 9. 3. 2021 ve věci Radiotelevizija Slovenija, C- 344/19, bod 57]. Podřazení pod § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru nevylučuje to, že příslušníci přestávku z praktických důvodů (vzhledem k okolí věznice, času vynaloženému na odložení služební výzbroje a kontroly před opuštění věznice a po návratu) tráví přestávky přímo ve věznici.

128. Soud neshledal důvodnou námitku žalobců, že se v napadeném rozhodnutí neobjevila žádná pasáž, kde mohou žalobci trávit zbytek přestávky po konzumaci jídla a že ve věznici není kromě jídelny žádný prostor vymezen. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobci mají kromě jídelny k dispozici též kantýnu a odpočinkové místnosti s odpovídajícím vybavením, což potvrzují i výslechy svědků mjr. Mgr. V. K. a prap. Š. Ch., který vypověděl, že se v odpočinkové místnosti stravuje. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 129. Soud s ohledem na výše uvedené napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. zrušil ve vztahu k žalobcům a podle § 78 odst. 4 s. ř. s. věc vrátil v tomto rozsahu žalovanému k dalšímu řízení. Vysloveným závazným právním názorem je žalovaný v dalším řízení vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Soud dodává, že rozhodnutí o žádostech žadatelů jediným rozhodnutí neznamená, že se jejich individuální nároky na proplacení neposkytnutých přestávek v práci staly jejich společným nárokem a tento důsledek nemá ani spojení žalob ke společnému řízení (srov. § 33 odst. 8 s. ř. s., rozsudek NSS ze dne 14. 2. 2008, č. j. 1 As 37/2005-154, a usnesení NSS ze dne 21. 10. 2020, č. j. 2 As 347/2019-73). Vzhledem k individuální povaze nároků soud napadené rozhodnutí zrušil pouze ve vztahu k žalobcům, jejichž žaloby shledal důvodnými. Vůči příslušníkům, kteří žaloby nepodali, není tímto rozsudkem napadené rozhodnutí dotčeno. V dalším řízení bude třeba předně přezkoumatelným způsobem vysvětlit a doložit, jak je formálně zajištěna ve Věznici Vinařice právní možnost čerpat přestávky ve službě ve smyslu § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru, tedy možnost „zapomenout na službu“ a věnovat se pouze svému odpočinku po dobu 30 minut, resp. dalších 15 minut, a následně se zabývat faktickou možností čerpat takové přestávky v zákonem požadovaných intervalech, aniž by se jich příslušníci museli domáhat. Soud připomíná, že je třeba zkoumat situaci v rozhodném období, a to i v rámci případných opakovaných výslechů.

130. Soud neprovedl napadené rozhodnutí jako důkaz, neboť je součástí spisu, jehož obsah není předmětem dokazování (srov. např. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Soud neprovedl jako důkaz ani usnesení NSS ze dne 21. 10. 2020, č. j. 2 As 347/2019-71, neboť publikovanými rozhodnutími soudů se dokazování neprovádí.

131. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobci byli ve věci úspěšní, a náleží jim tedy právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady sestávají ze zaplacených soudních poplatků ve výši 3 000 Kč za každou žalobu a nákladů na zastoupení advokátem. Výše odměny advokáta za zastupování se stanoví v souladu s § 35 odst. 2 s. ř. s. dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). Při stanovení výše odměny za jeden úkon právní služby však nebylo možné odhlédnout od skutečnosti, že žalobami bylo napadeno jedno rozhodnutí správního orgánu a žaloby obsahují identickou argumentaci týkající se společně všech žalobců, které zástupce zastupoval ve správním řízení, a nebyly koncipovány specificky ve vztahu ke každému z nich. Soud v posuzovaném případě nepovažoval za účelné (nezbytné k řádnému hájení práv) náklady na zastoupení advokátem za podání osmdesáti devíti samostatných žalob, které směřovaly proti jedinému napadenému rozhodnutí, měly obdobný skutkový základ, obsahovaly totožné žalobní body a byly následně spojeny ke společnému projednání dle § 39 odst. 1 s. ř. s. Zástupci žalobců by tak náležela za vykonané úkony odměna vypočtená dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, a to i za úkony uskutečněné před spojením věcí (přiměřeně viz závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2010, č. j. 1 Afs 96/2007-89, č. 2149/2010 Sb. NSS). Soud však dospěl k závěru, že přiznání odměny za jeden úkon právní služby podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu při zohlednění počtu společně zastupovaných žalobců (osmdesát devět osob) by bylo za dané situace zcela nepřiměřené objemu a povaze poskytnutých právních služeb a jejich odborné a časové náročnosti (srov. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2019, usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. I. ÚS 1803/19, jímž byla ústavní stížnost proti nákladovému výroku uvedeného usnesení zdejšího soudu odmítnuta, a dále např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2017, č. j. 4 As 46/2016-94, či rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 2. 2019, č. j. 15 Ad 7/2018-189 a usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2020, sp. zn. II. ÚS 1274/19). Soud proto přistoupil na základě § 60 odst. 7 s. ř. s. ke snížení výše odměny, na což žalobce předem upozornil. Žalobci se k otázce moderace nákladů nevyjádřili. Při výpočtu výše odměny zástupce soud přihlédl k tomu, že v rámci obsahově shodných žalob byla žalobní argumentace zčásti rozlišena ve vztahu ke dvěma skupinám žalobců, a totiž oddělení výkonu trestu a oddělení vězeňské stráže, a zohlednil též mnohost žalobců (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. IV. ÚS 529/16, bod 14). Zastupování osmdesáti devíti žalobců v dané věci nepředstavuje v porovnání se zastupováním jednoho žalobce nárůst odborné náročnosti jednotlivých úkonů právní služby. Určitou zvýšenou administrativní a časovou náročnost spojenou s větším počtem žalobců a rozlišení žalobní argumentace ve vztahu k oddělení výkonu trestu a oddělení vězeňské stráže soud zohlednil tím, že výši odměny za přípravu a převzetí zastoupení a sepis žaloby stanovil tak, jako by šlo o společné úkony při zastupování tří žalobců z každého oddělení, celkem tedy šesti žalobců, a za sepis společné repliky (která se nelišila dle služebního zařazení) jako by byla činěna při zastupování tří žalobců. Soud tak za zastoupení žalobců přiznal odměnu za celkem patnáct úkonů právní služby (za šest úkonů v podobě převzetí a přípravy zastoupení a sepisu žaloby a třikrát za sepis repliky) ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu vypočtená dle § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5 a § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 2 480 Kč za úkon, celkem tedy 37 200 Kč. Soud nehodnotil jako účelný úkon právní služby podání, v nichž žalobci k výzvě soudu doplnili své služební zařazení tak, aby bylo patrné, jaká část žalobní argumentace se týká kterých žalobců, což mohlo být uvedeno již v žalobě, jestliže žalobci sami v žalobě poukázali na to, že jsou zařazeni buď na oddělení vězeňské stráže, nebo oddělení výkonu trestu, a svou argumentaci vztahovali k situaci na příslušném oddělení. Vedle odměny přísluší zástupci žalobců též náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby ve výši 300 Kč za úkon dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, tedy 900 Kč (za společné úkony při zastupování více osob přísluší ke každému úkonu pouze jedna paušální náhrada výdajů, viz např. rozsudky NSS ze dne 24. 7. 2013, č. j. 2 Aos 1/2013-138, nebo ze dne 25. 6. 2014, č. j. 6 As 95/2014-13). Jelikož zástupce žalobců je dle údajů Administrativního registru ekonomických subjektů plátcem daně z přidané hodnoty, je součástí nákladů řízení též náhrada této daně ve výši 8 001 Kč, kterou je zástupce žalobců povinen odvést z odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Každému z žalobců tak náleží na náhradě nákladů řízení částka 3 518 Kč [3 000 Kč za zaplacený soudní poplatek a náhrada nákladů za zastupování ve výši 518 Kč (46 101 Kč/89)]. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit dle § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, užitého na základě § 64 s. ř. s., k rukám zástupce žalobců, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.).