28 Cdo 2402/2007

Rubrum

28 Cdo 2402/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobců a) J. D., zastoupeného advokátem, a b) E. M., zastoupené advokátem, proti žalované M. L., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 2.670.842,58 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 11 C 259/99, o dovolání žalobců a/, b/ proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 12. 2005, č. j. 18 Co 337/2004-182, takto:

Výrok

I. Dovolání obou žalobců se odmítají.

II. Žalobci a/, b/ jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na nákladech dovolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce částku Kč 14.182,-.

Odůvodnění

: Potvrzujícím rozsudkem Krajského soudu v Plzni výše označeným byl dvakrát odmítnut návrh žalobců, a to jednak o zaplacení částky 72.544,66 Kč a dále o zaplacení 1.589.250,46 Kč. V dalším výroku odvolací instance byl zbylý výrok soudu prvního stupně zrušen a věc v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení; stalo se tak v rámci odmítnutí návrhu žalobců na zaplacení částky 187.500,- Kč. Proti nepříznivým dvěma výrokům ve věci, v níž bylo vůči žalobcům postupováno podle § 43 o. s. ř., podali oba žalobci dovolání. Stalo se tak podáním ze dne 15.3.2006, které došlo soudu ve lhůtě a v němž je uvedeno, že oba žalobce zastupuje advokát JUDr. J. S. Soudu došlo ještě dne 14.6.2007 další stručné podání, v němž po lhůtě sděluje žalobce a/, zastoupený tentokrát JUDr. J. J., své stanovisko k věci. V prvním z uvedených podání je proveden pod písmeny a/ až ch/ podrobný rozbor v rámci dovolacích tvrzení, obsahující skutkové i právní argumenty. Závěrem označení žalobci žádají, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek příslušném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Strana žalovaná se k dovolání vyjádřila prostřednictvím advokáta tak, že mu nepřičítá ve vztahu k napadenému rozsudku zásadní právní význam a žádá, aby bylo dovolání odmítnuto či zamítnuto. Dovolání není přípustné. Ve věci (její relevantní části) bylo rozhodnuto odvolacím soudem tak, že byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Stalo se tak bez toho, že by zde došlo ke zrušení rozsudku předchozího a k vrácení věci soudu prvního stupně odvolacím soudem se závazným a odlišným právním názorem. V úvahu tedy připadala pouze přípustnost dovolání podle 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., tedy pro zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Výčet předpokladů této přípustnosti dovolání pak stanoví odst. 3 §237 o. s. ř. Judikatura Nejvyššího soudu je k této variantě přípustnosti dovolání zcela konstantní. Poněvadž jde o přípustnost za účelem sjednocení rozhodovací praxe k určité právní otázce, vyžaduje se, aby tato právní otázka byla dovolatelem zcela konkrétně a jednoznačně formulována. Tento požadavek zdůraznil dovolací soud v rozhodnutích sp. zn. 21 Cdo 541/2004, 29 Odo 751/2003 a dalších. Ústavní soud tomuto výkladu nijak nebrání, jak je patrno například z jeho nálezu sp. zn. IV. ÚS 414/01. Podmínce formulovat konkrétní právní otázku však ani jeden z dovolatelů nedostál. V dovolání je proveden rozsáhlý rozbor věci, který by však znamenal nepřípustný bezbřehý přezkum relevantní části napadeného rozsudku. Proto bylo dovolání obou žalobců podle §243b odst. 5 věty první a §218 c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítnuto. Straně žalované náleží podle §243c odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady vznikly za jeden úkon zástupce žalované - vyjádření k dovolání. Tedy sazba podle § 3 odst. 1, § 17 odst. 1 písm. a/, § 16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb. (ve znění před novelou č. 277/2006 Sb.) při předmětu řízení (dílčím) 1.661.795,- Kč činí za úkon 56.430,- Kč. Tuto částku však bylo nutné krátit dvakrát o polovinu, neboť bylo dovolání odmítnuto a v řízení byl proveden pouze jediný úkon protistrany (§ 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 cit. vyhl.). Tedy po krácení 14.107,- Kč. S přičtením 75,- Kč režijního paušálu (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) představovala výsledná částka přiznaných nákladů řízení 14.182,- Kč. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 25. září 2008 JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r. předseda senátu